Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poletoval nad vlčicemi a tvořil se vír, ale nakonec... Začal zase zpomalovat. Zastavil se ve vzduchu nad vlčicemi, Artume ji začala ubližovat hodně, vlčice se bránila. Začal klesat. Cestou nabíral pomocí svého vrozeného elementu vodu z vlhkostí mračen a vytvořil dvě koule, jedna- menší- která se poté začala formovat do tyče. Konec, jenž mířil na vlčici, se zformoval do ostré špice, která by se v tuhle chvíli dokázala protáhnout i kamenem. V tuto chvíli pouze vlčicí.
Druhou vodní kouli- tu větší, jako první spustil, aby vlčici, která plála uhasil. Takový proud vody, to musel jistě uhasit... Jakmile zrzavá přestala hořet, vodní oštěp se spustil obrovskou rychlostí a vlčicí projel z vrchu až ke spodu. Pravděpodobně ji to propíchnulo plíci. (/Si vyber jestli jo, či ne) Mimo jiné také dvě krvavé rány spojené dírou, které oštěp vytvořil, než se nárazem o zem jako kapky vody roztříštil do všech stran. Jestli by vlčice nezemřela na neošetřenou plíci(/pokud), zcela jistě na vykrvácení. Tohle.. nemohla rozdýchat.
Nakonec přistál vedle dvou vlčic. Vlčice se zdála již bezvládnou a scházelo snad už jen posledních pár minut jejího života. Křídla poskládal na zádech a z výšky na vlčici koukal, pak se podíval na svou dceru. ''To by stačilo. Tohle už nerozdýchá. '' Pokud by ji chtěla dodělat, zastavil ji. ''Ať zemře aspoň s pocitem, že své hranice ochránila.'' Férovost.. Tu se naučil až tady, kdysi by ji dodělal okamžitě.
Nakonec se vydal směrem dolů z hor. ''Dobrá práce, síly máš na rozdávání. Jako budoucí vůdkyně Společenstva.'' Pochválil ji mezitím. Aneb ještě mohla zrzavá tedy slyšet, že se jednalo o Společenstvo Chaosu, než by její život plně pohasnul.

-> Kvetoucí louka

Vittani v Začarovaném lese

A tak to začalo. V Artume viděl kousek šílence, kterým býval kdysi i on. To vzrušení z toho, když někomu mohl tak hodně ublížit.. Dost se to vylučovalo z jeho profesí, co? No, když ono tohle bylo dost zábavný..
Vlčice zapálila srst Artume, to už však Alduin šlehl ocasem, oheň se pokusil anulovat, ale Artume byla chytrá, věděla jak ty zbytky uhasit. Vlčice byla ohnivá, slabost voda... Alduin se uchechtl. Byl na svou dceru tak pyšným, ani netušil jaká síla se v ní ještě skrývá, ten potenciál.
Už by se měl přidat? Měl by ještě nechat prostor své dceři? Roztáhl křídla a pár silnými mávnutími vzletěl. Začal nad vlčicemi kroužit jako sup čekající na svou kořist. Ovšem jeho rychlost začínala stoupat, dost si pomáhal v tuhle chvíli větrným elementem, vlčice mohli pocítit zvedající se vítr, každou chvíli silněji. Začínal je uzavírat do větrné kupole? Brzy zemi něco zasáhne? Netušil sám, vítr ještě nikdy nepoužil v takovém měřítku, bude to jeho premiéra a sám se na to těšil.

Vlčice se pokoušela stále stát za svým. Nemusí odcházet, jen to musí obejít, aby se vyhnuli území smečky. Nene.. Na to odpověděla už Artume. Alduin si jen olízl pysky. Netušil úplně že Artume již něco vyváděla, ale zdálo se že vlčice měla co dělat aby zůstala při vědomí. Jakoby bojovala sama ze sebou.
Oči, jméno. Tohle vše Artume zajímalo, Alduin stále zůstával tichým, tajemným, účastníkem. Tedy, jen mu sem tam když natěšeně přešlapoval vylétli jiskřičky ohně od tlap. Artume ta byla viditelně plná adrenalinu. Chtěla ho vybít, chtěla ho vybít na ní.
Alduin jen roztáhl a opět stáhl křídla na hřbetě. ''O to víc se toužím vám podívat se na to tvé území.'' Prohlásil a zavrčel. Už se to opravdu nevypadalo, že by je dokázala sama zahnat, jestli chtěla smečku bránit, musela to udělat teď a tady, neměla prostor k tomu, aby si přivolala pomoc. Utéct a zavolat pomoct? Bojovat a dva chaosany zahnat sama?

1. Zinek 2. Citra
3. Rhaaxin 4. Corinne
5. Northia 6. Jantarka
7. Mušle

Všem děkuji za účast! Místy byla chaoticky podaná otázka, za což se omluvuju, ale vy jste hlavičky šikovný! :D
Křížovka se nepočítá do nehernerního maniaka, je to pouze zpestření Příležitostníku!

Každopádně prosím adminstvo o zapsání 5kšm těmto lidičkám;
Barnatt, Sonora, Aetas, Vino, Amygdala, Lilith, Lycan, Dorya, Bryce, Tania

Zapsáno

Jméno vlka: Mielei
Počet příspěvků: 9
Postavení: Sigma
Povýšení: Tulák -> na Sigmu
Funkce: Domluven Posel
Aktivita pro smečku: Aktuálně pomáhá založit smečku s ostatními. Je ve skupině na značkování hranic.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Byla s Rhaaxem se kterým se během lovu rozdělila a úplnou náhodou doběhla na Tajné ostrovy kde se přidala k Citře a ostatním v založení nové smečky. Aktuálně je se skupinou, která značí nové hranice.

Moc ti děkuji za akcičku, byla super obzvláštnění :3

K Vittani
15 bodů - 30% do svatyně
20 bodů - 4 mince
3 body - 1 rubín

Děkuji mnohokrát!

Zapsáno

Moc vám děkuji!
Moc si vašeho výběru vážím a slibuju, že se pokusím Namarey dovést do lepších časů!

- Vittani - kreslíř, + Lucian - nekreslíř
- Ushari - nekreslíř, + Máta - kreslíř

Alduin si tak pro sebe přikývl, když to jméno sdělila. Ale přesto v jejím hlase poznal, že nejspíš není příliš nadšená z toho, že by se ji mohla narodit dcera. ''Holky, kluci.. To je fuk. Důležitý především je, že se to narodí silné. A především u tebe, jestli je to šance v naší rodině tvůj mocný element rozšířit.'' Švihl ocasem.
Po jejich dalších slovech se jako na zavolanou objevila vlčice, jenž se je snažila vyzvat k odchodu. Hranice přes které je zákaz pro cizince. Ušklíbl se pobaveně a když se na něj Artume podívala, přikývl. S pobaveným úšklebkem se opět podíval na zrzavou vlčici, ''Nemyslím si, že je moudré očekávat, že bychom mohli jen tak odejít.'' Prohlásil a od jeho tlap se se zajiskřil oheň jakmile s nimi lehce pohnul. Jeho tělo se zachvělo potěšením, tohle už takovou dobu nezažil.. a opravdu se na tohle těšil. Byla to výzva k boji. Prozatím stál na místě, prozatím nechal prostor své dceři, počkal si na reakci vlčice.

<- Most (přes Temný les)

Alduin mluvil většinu cesty a přestal teprve až už byly u hor. Nakonec se Artume vyjádřila. Ač pak sdělila něčí jméno, společně se Zeissem a jejich rodem. Rychle pak dodala, že je to jméno pro případného syna. Alduin se pak tak neubránil úsměvu. "Ač byla má matka celkem bestie, jistě by ji píchlo u ega, že si její výjimečná vnučka rozhodne vzít něco co vydobila pro sebe a svou rodinu." A tak přikývl. "Já s tím souhlasím. I tobě tohle jméno bude sedět. Artume Zeiss Gorthaur." Znělo úderně. Byla to temná smečka své doby, dala se přirovnat k chaosu. A tak s tímhle souhlasil. "A nad jménem dcery jsi neuvažovala? Když už máš jméno pro syna?" Ušklíbl se zvědavě.
Pak se zastavil a zavětřil. Tohle by si nespletl, přiblížili se k uskupení mnoha směsic pachů. Hranic něčí smečky. "Cítíš to? Smečka." Švihl ocasem a protáhl si svá křídla a opět hodil významným pohledem po Artume, "Co hned nové jméno pokřtít malou oslavičkou a trochu potrápit smečku? Stejně jako tvé vítězství nad tvým bratrem." A snad se i uculil? Již dlouho neměl potyčku s někým s cizí smečky a spolu s Artume si tak mohli vytvořit příjemnou vzpomínku a trochu oprášit jméno Chaosu. Malá nevinná hra." Ač, kdo ví jak nevinně skončí, obyčejní vlci neměli jejich smysl pro humor toho, co tito vlci pokládali za zábavu.

<- Vyhlídka (přes Les u mostu)

Trpělivě Alduin kráčel vedle dcery a čekal dokud sama neuzná za vhodné se začít ptát, či snad mluvit. Alduin byl vždy dobrým posluchačem a proto neměl problém, že těch několik minut jejich cesta probíhala tak tiše. Nakonec se vyjádřila. Bylo pochopitelné, že měla pochybnosti o tom přijmout minulost, kterou neznala. Než však stihl začít mluvit, přidala však svou podmínku o tom, že jako výjimečná by se chtěla oddělit i vlastním rodem, přízviskem. A tak přikývl a nadechl se ke slovům,
"Gorthaur vlastně nemá příliš dlouhou historii. Můj otec, Sauron kdysi přišel do vlčí rezervace, kde se potkal s mou matkou, Nirou. Ta tou dobou přizvisko žádné neměla kromě svých samozvaných titulů. Mí rodiče se dali dohromady z politického hlediska ve smečce, jenž se nazývala Zeiss a přijala jeho rod za svůj.
V té době byly především kariéristi a matka se honila nad tím zlikvidovat tehdejší Alfy a sama mohla získat vládu (/asi v té době vznikla moje tahle moje posedlost, btw:<). Nakonec došlo na válku, která se dostala i mezi všechny ostatní smečky. Jedna zanikla úplně.
Já se sám narodil někdy po válce, ale matku si již pamatuji pouze jako Alfu, a že můj otec se pak už nikdy nezjevil. Matka dala rodu Gorthaur nový nádech, bez důsledku na to, že do něj nikdy nepatřila pokrevně. Ideály vlků, kteří si ve světě umějí prosadit sebe, mají v sobě moc změnit pravidla a nenechají si srát na hlavu od vlků, kteří v životě nikdy nic nedokázali.
Když jsem přišel sem, přestal jsem jméno víceméně užívat, netušil jsem o tomhle světě nic. Než jsem potkal tvou matku. Uvedla mě do dění Moisu, přijala mě do Chaosu. Zažili jsme toho společně, již mnoho. Od války s Daénskou smečkou, po vyzkoušení halucigenních houbiček. Odloučení a to, že jsem vás jednu dobu vychovával sám. Po nynější druhý vrh. Jako Gorthaur ses již narodila, stejně jako tví bratři, stejně jako vlčata, ale je pouze na tobě zda se jim budeš také představovat." Slyšel někdy někdo tolik jeho slov, jako právě Artume? Pravděpodobně ani Avanté.
Pak se významně na ní podíval, "A máš představu? Vlastního přízviska?" Zeptal se prve. To už měli les za sebou a měli před sebou most. A pak další les. "Vždy jsi byla jedinečná, i předtím než se stala ta nehoda, byl to dar. Dar, že naše nenarozená dcera získá sílu. A tu jsi získala. Tvá magie je vskutku velmi výjimečná a pravděpodobně, kromě tvých vlastních dětí, se nikdo jiný už na ostrovech neukáže. Ale nevím s jakou jistotou mohu říct, že i tvé děti. Ale to je asi jediné co mě napadá." Už myslel na vnoučata sotva se narodil druhý vrh? Možná.
Mávl oháňkou a udělal si svůj závěr, "Nemusíš se jako Gorthaur představovat. S rodem ses narodila a vždy budeš jeho součástí, ale je pochopitelné že svou výjimečnost chceš odlišit i svým vlastním způsobem." Prostředí se z lesa pomalu měnilo na hory.

-> Hraniční pohoří (přes Temný les)

Pokývl na objasnění nad druhým nováčkem, ''Poslední dobou se s nováčky roztrhl pytel. Ale to je dobře.'' Mávl ocasem.
Pak byl chvíli s Wissem, kterým byl odbit a Zeiranem, který se nějak nestihl žel nějak vyjádřit, než se k tomu přidala Artume. Něco pořešila s Amygdalou, moc rád viděl že své mladší sourozence takto akceptuje.
To už pak zmínila, že by si chtěla promluvit, vyjádřit se o Alduinově nabídce rodu a projít se. Zastřihal ušima a přikývl, ''Rád.'' Pronesl a otočil se ke své družce a vlčatům, ''Brzy budeme zpět.'' Poukázal směrem za odcházející Artume a pak ji klusem dohnal a jakmile se tak stalo, urovnal tempo s jejím. Hodil po ní zvědavý výraz a byl celkem zvědav co z jeho dcery vypadne. Samozřejmě ji nijak by nehodlal nutit do rodu, případně by ji něco jen povyprávěl.. Nebo tak. Ale kdo ví jak celá tahle procházka dopadne, že?

-> Most

Pozvedl obočí směrem k Wissovi, který zdá se nebyl příliš nadšen Alduinovým přidáním se do konverzace a to.. Alduinovi celkem ublížilo na egu. A tak tedy pozvedl obočí, "Jo, už je to nějaký pátek. Máš recht." Vyrostli, dospěli. Každý to někde dotáhl. A pak ještě jej napomenul? Švihl ocasem, "V tom případě by bylo třeba zvážit nebavit se o tom mezi všemi členy Společenstva. Přišel jsem zde Zeirana podpořit." Střihl uchem a nakonec nad tím mávl tlapou. Obhajovat se nemusel, zda se s ním Wiss nechtěl bavit, nemusel. Alduinovi to jistě chybět ani nebude. Pak se k nim přidala Artume. Vyhrála nad svým bratrem a chtěla si s ním také promluvit. "Gratuluji k tvé výhře dcero. Byla zasloužená." Přikývl prve. Za to prohra Dalliuse.. nechť mu je poučením do příště. Pak ještě chvíli čekal na odpověď Wisse či Zeirana, než se s nimi nakonec rozloučil a poodešel za svou dcerou dál od ostatních., S povytaženým obočím na ní pohlédl. "O čem jsi chtěla mluvit?" Zeptal se, když byly z doslechu ostatních.

Inu.. K jeho překvapení tu prostě bylo vlků moc. Ani nečekal že by mi fakt mohl být takový zájem o Arénu, ale, byl. Byla tu spousta přihlížejících a každý z nich něco měl. ''Také vás zde všechny zdravím.'' Prohlásil ke všem, kteří pozdravili jeho a sledoval Astaroth a Amona, kteří se zajímali o Noirovo řetízek.
Avanté je napomenula, že by měli zjistit jména ostatních sami. A pak se vydala na pochůzku spolu s Faustem. Alduin stáhl uši dozadu, když se mu Faust pohledem omlouval, že se rozhodl udělat při této obchůzce Avanté společnost. Ale koneckonců... se pak opět uvolnil. I kdyby, neudělal by stejně nic.
Svou pozornost opět přenesl tedy na vlčata, ''Vlků je ve společenstvu spoustu. Tady teď sedí ti, kteří nebojují, dole pak jsou ještě vaší starší sourozenci. Pak Scar, který je Alfa společně s vaší matkou a pak..'' Zaměřil se trošku víc do dálky, ''Yrsi, kterou jsme už poznali u našeho domova v Zátoce a...'' Hodil pohledem po Avanté, která se vrátila, 'Další nová tvář?'' Střihl uchem, odpovídal víceméně na dotaz Lilith. Ale zároveň se ptal na novou tvář Avanté.
Pak svou pozornost obrátil za sebe, na Zeirana s Wissem ke kterým se vydal blíž. ''Že vás jdu rušit při konverzaci.'' Oznámil a pohled otočil pak především na vlka s pláštěm, ''Rád vidím, že ses odnaučil jíst jedovaté pochoutky a stal jsi se bratrem Společenstva. Je příjemné vidět že se přidavají známé dobré tváře.'' Ušklíbl se, ačkoliv netušil kde se mohli se Zeiranem tolik spřátelit. Pak svůj pohled otočil na Havrana, ''V lese jsme neměli příliš příležitost spolu mluvit, jen jsem se tě chtěl zeptat ohledně křídel. Jestli si k nim také přišel jak slepý k houslím.'' Pozvedl obočí,
To už mezitím stihla mezi ostatní a vlčata přijít Kurážná, kterou Alduin v životě neviděl, a vykládat si s Faustem a spol, podle všeho byla ona jeho matkou. Ale jeho pozornost se stále upírala na Zeirana, ''Především, nemohl jsem neslyšet tvé trable s vlčicemi. Nejspíš to patří k mládí.. Iridan ten taky... to neměl s nimi jednoduché a nyní se po něm slehla zem, a ty jsi tu stále. Silný budoucí Alfa.'' Chtěl jej povzbudit? Možná. Na sestry a bratry společenstva uměl být Alduin milej.