Příspěvky uživatele

<- Začarovaný les

Co říkal bylo na uváženou. ''Vždyť mě znáš. Co na srdci.'' Samozřejmě jsem nechtěla říct ''máš pravdu''. Byl jediný s kým jsem se dokázala bavit tak otevřeně a upřímně. ''To jo, tebe si dovolím praštit, když mě na**reš.'' Uculila jsem se. Ani Zachyho, či Kinga bych nejspíš nepraštila. Ale s Razim to byl jiný vztah. Byl můj. ''Aaventi to jistě zvládne. Už to byl velký vlk.'' Jo, mě bude celkově celá partia chybět. Objevit se tu sama prvních pár chvil bych byla asi ztracená, ale byl tu a já nehodlala dát nějak najevo své obavy z nadcházejícího života. ''Samotnému ti bude chvíli trvat přizpůsobit své způsoby aktuální nule našich schopností.'' Pozvedla jsem obočí provokativně a švihla ladně ocasem sem a tam. ''Ale hladu se nebojím, i když to dělám nerada, vždy se nějaká mršina případně najde. Určitě to nebude opuštěný místo. Pachových stop je tu víc, než dost.'' A navíc vlčích. Stačilo jen doufat, že to nebylo místo původní sedmi.
''Tak samozřejmě. Jiné to s Kingem nebude..'' Podívala jsem se na nebe, jen na nepatrný moment. ''Ale přesto to je zábava vždycky sledovat.'' Ušklíbla jsem se při pohledu zpět na Raziela. ''No já si myslím, strašáku.'' Uculila jsem se. Tak, z lesa bychom se dostali. Ale co dál? Rozhlédla jsem se. ''Skoro jako doma.'' Projelo mi hlavou. Jenže neznámé pachy v okolí a že přece jen tu bylo dost částí odlišných mě drželi při realitě, že doma jsme už prostě nebyly.

Zamyslela jsem se. ''Škoda že jsem si ji nestihla prohlédnout. Ale když na ní někdy narazím tak ji dám co proto. Mohla nás zachytit a nedopustit tohle všechno.'' Ale taky nemusela a nechala nás, hlavně mě, tohle si pěkně vyžrat. Ale jediné představy se budu držet.. Že nás Jaina jednou najde a přivede zpět domů, pokud se tu tedy nezabydlíme tak, že bychom nechtěli odejít. ''Jestli ty už nedokážeš svou magii, tak si představ co teprve já. To si snad budu muset jít i sama ulovit, když můj hluboký pohled do očí nezabere.'' Proč jsem si musela špinit tlapy, když jsem dokázala si s téměř každého udělat loutku, že? Ale teď? Na co mě Zach učil všechny fígle, když to najednou bylo všechno pryč? Protočila jsem očima a rozešla jsem se po boku Raziela. Prvních pár kroků bylo bez křídel poměrně váhavých, ale nakonec to šlo postupně lépe a lépe. I tak to asi bude chvíli trvat, než si zvyknu. ''Ale teď se ani nedozvíme jak to Kingovi dopadne!'' Minimálně jsme je mohli pomlouvat, že? Hehe.
Začal provokovat, měl jediné štěstí že on byl on. ''Sám si ošklivka.'' Vrátila jsem mu to jednoduše. Postupně jsme se vzdalovali od fialového lesa. ''Pche, mě se nevyrovná žádná a nikdy.'' To byla jasná věc. Já byla dokonalá, i když zrovna v tuto chvíli jsem se styděla sama za sebe.

-> Květoucí louka

Odpovědi jsem se jasné příliš nedočkala. ''A myslíš si, že na ten sraz magů dorazila , jo?'' Pozvedla jsem pochybně obočí. Takový mág se na obyčejné srazy jen tak nedostavoval. Ale.. jiný portál by nás nedostal tak daleko od našeho světa ne? To bylo k zamyšlení. ''Ale prosímtě. Nic co bychom nezvládli. Možná jsou mnohonásobně mocnější, ale dokud je skutečně nepotkáme tak snad není co řešit.'' Kývla jsem ledabyle rameny. Jo, celou naši zapeklitou situaci jsem brala poměrně nalehko.
Ušklíbla jsem se nad jeho slovy. ''Konečně budeme občas i sami a nebudou křenit tví bratři.'' Zavrněla jsem hravě a švihla ocasem, kdežto hned jsem zase zvážněla. To byla dobrá otázka. ''To zjistíme jedině tak, že se tu porozhlédneme a nebudeme tu stát jak tupé dřeva.'' To byla má odpověď. Plán byl tedy jednoduchý... jít a hledat. ''A pokud tu někdo takový bude, možná by zvládl udělat něco s našim vzhledem. Vždyť se na mě podívej. Černá a bílá. Nuda, jak mám asi být hezčí, než ostatní, když vypadám tak nudně?'' Jo to byl momentálně můj jediný problém, který mě vytáčel ze všech nejvíc.

Jak se dalo čekat. Samozřejmě, že jsem zase za vše mohla já. ''Jistě, jistě.'' Protočila jsem očima. ''Jak já mám vědět co to je za svět? Ani jsem si nestihla prohlédnout toho mága, jenž tadytenhle portál zrovna vyčaroval.'' Přiznala jsem trošku neochotně. Díky tomu jsme minimálně ze základu mohli určit, který svět to mohl být. ''Já jsem naprosto v klidu. Jsme neznámo kde a k tomu kompletně vypadáme jinak, nemáme své magie..'' Šáhla jsem si na krk, ''I řetízek po strýci je fuč!'' Zamručela jsem.
Po chvíli jsem se však zhluboka nadechla a dlouhým výdechem nechala odejít všechnu tuhle negativitu. ''Fajn. Teď už jsem v klidu.'' Řekla jsem spíš sama sobě. Došla jsem také té říčce, ale poměrně... podivným krokem. Šok ze zmizelých křídel, které mi hlavně celý život dodávali rovnováhu nejspíš nebyl jen na pohled, ale i pro mě tělo. No.. zvyknu si.. ''Možná nás tu Jaina najde a my se vrátíme domů.'' Aspoň trocha růžové představy, aby se neřeklo, ne?
''Vítr.. Krásné.'' Zašklebila jsem se na svého partnera. Zůstala mu poslední magie, kterou ovládl. A já? Těžko říct, to se zjistí teprve. ''Vidíš, tak ber pozitivně, že jsi omládl.'' Jestli prokletí zůstalo, stejně nebude dál stárnout. Nebo ano? Těžko říct. ''Nerada to přiznávám, ale budeme muset zkusit tady najít nějakou živou duši. Budeme hned moudřejší v tom co je tohle za místo.'' Za dnešek první poměrně chytrá věc vypuštěná z tlamy, ne?

Jak krásný život to byl. Právě jsem jen tak sledovala mágy jak vyvolávají, ale jedna věc mě uměla vždycky dostat do zajímavých situací. Například má neskutečně otravná zvědavost.
To mě vedlo k tomu, že jsem se proplížila kolem Raziela i kolem mágů. Křikem magů jsem však uskočila, ale... holt špatným směrem. Viděla jsem jak pár sekund za mnou padá Raziel, než jsem dopadla na tvrdou zem. ''Krucinál.'' Odkašlala jsem téměř vyražený dech.
Raziel dopadl brzy za mnou a vypadal.. jinak. Zamračila jsem se a prohlédla si sama sebe. ''No to snad...'' Znaky byly pryč, můj pohled skončil na mých zádech. ''To si ze mě děláš srandu!'' To jsem dokonce poměrně křikla. Křídla byla pryč, má krásná křídla. To byl malý problém oproti Razielovému věku! ''Má krásná křídla!'' Naštvaně jsem dupla a zamračila se směrem k mému drahému partnerovi. ''Kdo měl tušit, že si mě tak brzo mágové všimnou! Chtěla jsem se podívat jen zblízka!'' Hájila jsem se podrážděně.