Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jak si myslela, Hanka brzy její informace potvrdila - žádná jiná smečka v okolí nebyla. Zlatá byla až dál, to nebylo blízké okolí. Thyra však věděla, že tyhle dvě smečky mezi sebou nemají úplně kdovíjaké vztahy, soudě dle Einarovy reakce, když ona zmínila Rhaaxina. To si však nechala v koutku duše pro sebe. Hanka samotná vypadala zamyšleně - pak však promluvila. ,,Doufám, že to byly ojedinělé případy a neschyluje se k něčemu horšímu," pronesla spíše tiché přání. Válka... její děd hodně o válce vyprávěl, Thyra si jen přála, aby si prostě Chaosané žili svůj život. Osten byl normální... jak je možné, že je někdo takový mezi samými vrahy?. Nezbývalo než doufat, že se nikdo další neodváží je napadnout. ,,Nemyslím si, že by bylo nebezpečné lovit mimo hranice - ale obezřetní bychom být měli, kdo ví, co mají za lubem," nasála pachy, nikoho však v okolí necítila. Přeci jen, nebudou se omezovat kvůli Chaosu- nějaká představa v podobě vrahů za stromem by je neměla děsit při každém kroku, ne? Když Hanka promluvila, bílá se jen mile pousmála. ,,V pořádku." Brala to s humorem. Nasála pachy, taky lišku cítila. Vydala se za Hankou, kopírujíc její pohyby a hledajíc jakoukoliv malou stopu.

-> Avar

Hanka byla v čele a Thyra jí mlčky následovala, nasávajíc pachy okolí. Za ničím specifickým se zatím nehnali, jejich krok byl klidný, ač čím blíže se blížili stromy poseté Tajze, tím víc v Thyře bujelo jakési vzrušení z lovu. I na Hance si všimla možná jakési formy radosti nebo vzrušení, ale nijak blíže to nezkoumala či se nevyptávala na její pocit. Věřila, že to co se má dozvědět, to se dozví.
Když její společnice začala mluvit, Thyra mlčky poslouchala a přitakávala jejím slovům. ,,Nevím zda stopař bude moje parketa, ale naháněč či kat by mi možná sedlo. No, však sama jistě uvidíš moje kvality a nedostatky," uchechtla se bílá, ač měla jistý pocit hořkosti z toho, že nebyla dokonalá ve všem. Ten jistý pocit potřeby každému dokázat, že zvládne každý úkol... ach, nebo možná jen stále chtěla zavděčit se tatínkovi? Spolkla tyhle myšlenky i s hořkostí. Věděla v čem je dobrá. Síla a rychlost byla její přednost, stopovat kořist pro ní bylo složitější. Byla však ráda, že tady byla Hanka, která se nejspíše tím pádem stopování ujme, aby jejich lov byl úspěšný.
,,Chápu. Lovíte někdy i mimo území? Nebo okolí někomu patří?" Nebylo jí známo, že by tady sídlila v okolí jiná smečka, ale kdo ví, neprozkoumala všechny kouty místního světa.
,,Lišku? No ano, proč ne," Thyra by nejspíše souhlasila s čímkoliv, s čím její beta přijde. Neuměla moc odmlouvat a hlavně, ulovit lišku chtělo i jistou dávku schopností. A Thyra chtěla ukázat to nejlepší.

Althyra zaujatě poslouchala Hanku a přikyvovala jejím slovům. Mnoho lovců seskupit by jistě zabralo čas a dávalo to bílé vlčici smysl, že se tedy Beta Alateyské smečky rozhodla, že nyní půjdou lovit jen ony dvě. ,,Zaměření, hm? Máte to tady nějak více specificky rozdělené? U nás doma to většinou bylo jen, no, dle toho co se zrovna hodilo srrategicky.... tím zas nechci říci, že bych byla dobra na všechno." Poslední větu řekla s lehkou pokorou, přeci jen, sílu sice měla, ale to u lovu nebylo nejdůležitější, ne?
,,Jistě," Bylo na čase vyrazit. Věnovala úsměv Keijimu i Jaině, popřála jim šťastnou cestu a sama se vydala za Hankou směrem k hranici území.
Cesta byla docela dlouhá a poměrně klikatá. Než se samice vymotaly z úzkých úžin skal a sešly níže do Tajgy, jistojistě to zabralo pár chvil a prohozených slov, třeba o počasí.

-> Tajga

Chlad pomalu ustupoval a ona na své srsti cítila příjemné teplo slunečních paprsků. Jaro, byla tady, vskutku.
I Hanka se rozzářila jako slunéčko, když vlčice spatřila. Althyra jí věnovala přívětivý pohled, přičemž jí lehce pokývla na znak respektu. ,,Nechám rozhodnutí na tobě. Můžeme třeba jen projít loviště, nebo i něco ulovit? Nebo posléze vzít vícero lovců na něco většího?" Thyře to bylo vskutku trochu jedno, i kdyby byla hozena do vody, naučí se plavat. Přeci jen, nelovila poprvé a ačkoliv byla doma spíše průzkumník, musela umět spolupracovat s lovci - a jistě by neměla problém společně s ostatními synchronizovat útok.
Bílá vlčice se otočila na Keijiho a věnovala mu úsměv. ,,Také tě ráda vidím," odpověděla mu upřímně, přeci jen, strávili společně už nějaké chvíle a tak jí na tmavém vlku záleželo, zvlášť když oba zvládli nemilost počasí v podobě potop.
Poslouchala jeho slova o tom, jak vyhnali z území kočkovité šelmy, což by samozřejmě vysvětlovalo případné zranění z expedice a tedy i pach krve, co mohly cítit. Jenže kočky nebyly jediný problém, na který jejich družina narazila. Thyře se napnuly svaly, když opět uslyšela o Chaosu. Její pohled byl tvrdší a pochmurně si povzdechla. ,,Ten, co byl s Ostnem?" Zamračila se Thyra. Ten, který porušil hranice. Otočila se směrem k Hance. Jaina už ten příběh slyšela. ,,Dva vlci narušovali hranice při povodních a jeden Keijiho napadl." Objasnila, pokud už tedy Keiji toto dříve s Hankou neprobral. ,,Je dobře, že jsi... že jste vyvázli bez většího zranění," řekla s lehkým úsměvem.

Pachy měli podobné, to ano, ale Thyra příliš času s Einarem nestrávila, tak to neměla příliš šanci porovnat. ,,Vlčat bylo v úkrytu dosti, jen co je pravda. Viděla jsem pár jemu podobných, ale taky nebyla ještě ta čest je poznat - možná se některá přidají k lovu, vypadala už docela starší," pousmála se Thyra, přeci jen, měla se seznámit se všemi členy smečky, vlčata nevyjimaje.
Když se zeptala na její příbuzné, zakývala záporně hlavou. ,,Zatím jsem je nepotkala, jestli tady vůbec jsou... ale začínám tady nový život. Pokud se už nesetkáme, prostě to tak chtěl osud." Pronesla bílá vlčice a nasála pachy. ,,Ano, jsou nedaleko, pojďme."Cítila Hanku i Keijiho a vydala se jim naproti, přesně jak Jaina iniciovala.

Netrvalo to vlastně ani příliš dlouho. Už z dálky viděla tmavého vlka i hnědou vlčici. Přidala trochu do kroku, ale držela se s Jainou, přeci jen, jak by to vypadalo, kdyby k nim radostně doběhla. Když se střetli, vesele houpla ocasem, byla ráda, že je Keiji i Hanka v pořádku. ,,Zdravím vás," kývla na ně s pousmáním. ,,Nejste zranění? Cítili jsme tady s Jainou pach krve," pronesla vážně a kontrolovala je očima. Ty spočinuly na Keijiho nové zbrani. ,,Páni, co je to?" Natočila hlavu Zvědavě, v hlavě pak doufala, že to neznělo nemístně. Stočila se zase k Hance. ,,Chtěla jsem tě najít, kvůli tomu lovu," pousmála se. Ale nemuselo to být hned, že ano.

Prošly to tady křížem krážem. Příliš vlků v okolí nebylo a možná byl čas pomalu vydat se do úkrytu. Nebo najít Hanku. Thyra se posléze otočila na Jainu, jakmile promluvila. ,,Bratr, hm? No jistě, jste si dosti podobní," řekla bílá vlčice své myšlenky nahlas a pousmála se. ,,Máš ve smečce vícero rodinných příslušníků?" Thyra zatím potkala jen málo vlků ze smečky a tak pravděpodobně možná i narazila na nějakou rodinu alfy. Minimálně ta vlčata v úkrytu vypadala, že jsou jeho, některá.
,,Zeptáme se, nebo se to dozvíme záhy," dodala bílá k jejím slovům. Jistě brzy bude nějaký sraz, no ne?
,,Vlastně dost podobné. Ale Hanka chtěla jít zkontrolovat loviště a více mne zasvětit do funkce, takže předpokládám, že toto budu brzy absolvovat... no a jinak, ráda bych se koukla po okolí..."

Bílá vlčice jí jen přitakala. Bylo dobře že kontrolují hranice. Pak ale bude muset za Hankou. Měla nějaké povinnosti a vyhýbat se jim by nebylo moudré. Navíc, Keiji jí měl na starosti, tak by se mu měla taky nahlásit - že nikam nezdrhla a poslušně se připojila k vlku ze smečky, tedy, nyní to byla Jaina.
Pach krve v ní vyvolal jistou dávku úzkosti, ale nedávala to najevo. Doufala, že jsou všichni v pořádku. Tedy, primárně Keiji a Hanka. Hanku znala méně, ale zdála se jí jako moc milá vlčice. ,,Taky nejsem nejlepší léčitel. Určitě to bude v pořádku. Myslím, že kdyby bylo něco špatně, nejspíše by Einar zavyl, hm?" Podívala se na vlčici s otazníkem v očích, aby případně potvrdila její domněnku. Pak se zas vydala dál po hranici. ,,Kam teď? Máš něco specifického v plánu?"

Jméno vlka: Althyra
Počet příspěvků: 6,3,19
Postavení: sigma
Funkce: lovec
Aktivita pro smečku: Kontrolovali s Keijim hranice, posléze vyhnali Fausta s Noirem (listopad). Přinesli do zásob zajíce.
Krátké shrnutí: Vzhledem k potopám se snažila přežít, s Keijim si užili topení, pak procházeli hranice, hlídali hranice a vyhnali Chaosáky, v úkrytu pak nabrali další síly. Po potopě Thyra potkala na území Jainu, takže se daly do řeči, až doteď.

,,Tak to máme stejné." Uchechtla se bílá na její odpověď o prostředí k žití.
Althyra pak Zvedla hlavu a zavětřila. Cítila Keijiho pach, ale taky pach Hanky a jejich alfy. ,,Zdá se, že už se vracejí," pronesla směrem k Jaině, ale tušila, že nazrzlá vlčice si jistě také všimla. Thyra se však zastavila a přivřela oči. Nasála znovu pachy a její tlama se zkroutila do zvláštní grimasy. ,,Cítím krev..." Vážně se podívala na svou společnici. Na chvíli zavřela tlamu a větřila, jak se zdálo, celá parta vlků zamířila do úkrytu, takže je ani neviděla, nešli kolem nich. ,,Myslíš, že byly na hranicích třeba problémy? Asi to brzy jistíme, hm..." poslední větu řekla spíše tišeji, pro sebe, ale Jaina jí určitě slyšet mohla. Měly se vrátit do úkrytu? Pomoci raněným? Ne, asi by jen překážely. Ona nebyla léčitelka, maximálně by zvládla rozžvýkat plazivec, to ji Keiji naučil. Přesto měla jistou touhu zjistit, co se stalo. Jako by se před chvílí s Jainou nebavily, že by bylo dobré posílit smečku...

,,Také myslím, že situačně je smečka dobře umístěna a tady v horách je orientace složitá, na území se jen tak nedostanou a úkryt je myslím dobře střežen. Byli by hlupáci, kdyby smečku chtěli napadnout, skočili by rovnou do jámy lvové... ale přesto, bojím se aby nevedli nějaké lehké útoky okolo území a nezabíjeli třeba postupně, čímž by smečku mohli oslabit. Rozhodně by bylo dobré upozornit ostatní, aby si dávali pozor," Zamyslela se spíše nahlas Althyra. Pak stočila zraky zpět k Jaině a rozešla se s ní po území.
,,Necítím je. Už je to dost dlouho. Snad jsou všichni v pořádku," vydechla studený vzduch a přivřela oči. Hlavně doufala, že Keiji bude v pohodě. Pak se opět věnovala své společnici. ,,Vlastně hlavně to, že mi to zde připomínalo domov. A hlavně, hory jsou moje oblíbené místo. Nedovedu si představit žít někde v lese nebo u vody. Tady je mi klimaticky lépe. A hlavně to prostě... vyplynulo ze situace, asi." Zakončila to jednoduše.

Althyra jen pokývla hlavou. ,,Doufám, že je to jen jejich nuda, než skutečná příprava na válku. Nedokážu si představit, že bychom museli umírat kvůli nějakým hlupákům, co si neváží života," procedila skrz zuby, na mysl jí přišla vlčata, která kolem pobíhala- měla v hlavě černé scénáře, co by s těmi drobky mohlo být, kdyby přišla válka... radši nemyslet. Avšak Thyra znala povídání z domova, kde válka o území byla. A věděla, že je to tragická věc. Prakticky pro nic za nic. Povzdechla si. A zahnala myšlenky.
,,Ve smečce jsem funkcí lovec. Měla jsem jít s Hankou obhlídnout zvěř..." Hanka byla však někde mimo s Einarem a ona měla domácí vězení, protože ji zatím Einar nevěřil.
,,To bychom měly navrhnout - nebo nějaký šťít, hm?" Pousmala se a poté přikývla. ,,Ale jistě, Pojďme. "

Jaina vypadala opravdu nazlobeně, ale Thyra jí to neměla za zlé, ba to dosti chápala. Až v posledních dnech na ní dolehla tíha toho, že Osten byl ve smečce plné vrahů. A on sám byl nejspíše vrah. A to mu nedokáže nejspíše nikdy odpustit. Skřivila obličej a povzdechla si.
,,Keiji se mi o tom zmínil... je mi to líto, upřímnou soustrast," dodala s pokývnutím. ,,Také nechápu, o co jim jde. Zda to má být předzvěst něčeho většího? Nebo jen prostě rádi ničí a bojují? Nechápu to," mlaskla nespokojeně Althyra. Opravdu nevěděla, co tím jako mohli sledovat.
,,Ano, měla jsem v plánu Alfu obeznámit, avšak když dorazil do úkrytu, vzal s sebou Keijiho, Hanku a další vlky, společně pak někam odešli. Netuším, co měl v plánu, zda obejít hranice, nebo..." Mohli třeba jít vystopovat ty dva? Možná se Keiji zmínil... ,,Keiji nejspíše tuhle zprávu předal, ale... sama poté Einarovi řeknu vše." Přikývla Jaině. Snad brzy bude nějaký sraz. Může alespoň varovat všechny.

Althyra na její slova jen pokývla hlavou. Nehodlala se vyptávat více, jelikož Jaina nevypadala, že by téma domova chtěla nějak rozebírat. A Thyra nebyla žádný hledač senzací či vlezlá vlčice. A tak toto konverzační temná zdatně ukončila. Vlčice se zdála být dosti hrdá a oproti jiným- třeba jako Mokoš - nebyla obzvlášť ukecaná. Což Thyře tak nějak nevadilo. Chtěla však vědět něco o smečce a jejích členech - přeci jen, měl to být její nový domov.
Když se zmínila o Společenstvu, Jaina jaksi zbystřila. Nebylo divu, přeci jen, Keiji říkal, že nedávno zemřela jedna členka při obhlídce hranic. ,,Ano, přežili. Alatey měla přeci jen skrz úkryt v horách výodu," přitakala.
Thyra se kousla do jazyka a chvíli mlčela. ,,Napadli je asi silné slovo. Provokovali. Doráželi. Teda - jeden z nich. Takový bílý strakáč, po těle měl zrzavé fleky. Zaútočil na Keijiho, ten se zranil jen lehce. Ošetřila jsem ho plazivcem," hlesla bílá a zadívala se po okolí. Z úkrytu vyšla vlčata společně s rodiči. Cítila je už předtím. Thyra se jen pousmála a pak se věnovala zase Jaině. ,,Ten druhý byl tmavý. Už jsem ho potkala dříve a nezdál se nebezpečný. Taky neútočil, spíš krotil toho druhého. Říká si Osten... Nevím co tu dělali, ale naštěstí jsme je s Keijim zahnali."

,,Ze severních smeček," zopakovala bílá a jemně přikývla hlavou. ,,Byl to dobrý domov?" Zajímalo Althyru, avšak se nesnažila být vlezlá, nýbrž zdvořilá a navazovala na konverzační téma. Když se zmínily potopy, poslouchala Jainu se zájmem. Modré oči zrzavou vlčici sledovaly a bílá jemně pokývala hlavou na znak, že opravdu poslouchá.
Lehce poválela jazykem v tlamě a zadivala se na nebe. Z něj se stále snášel bílé vločky. Krásné. ,,Já, no... řekla bych, že jsem byla ve středu dění. S Keijim jsme byli ulovit nějaké zajíce, posléze jsme zamířili za Einarem, který mne přijal do smečky. Bohužel jsme se při obhlídce hranic i nechtěně vykoupali v zuřivém proudu. A potom bránili hranice před... no, vlky - nejspíše ze Společenstva Chaosu," zvážněla nakonec a v ústech jí zůstala zvláštní pachuť. Co asi teď dělal Osten? Možná vnitřně, pro jeho dobro, doufala, že už se neuvidí.

Jaina jí pokývla hlavou a pronesla, že jí těší. Thyra jí odvětila jemným pokývnutím, cítila to stejně. Přeci jen, byly teď prakticky rodina. Členky jedné smečky. Thyra nevěděla, zda dokáže vyjít s každým, přeci jen, vlci měli různé povahy a ona nikdy nikomu nalezla do zadku nebi nepotřebovala něčí pozornost. Umělá spolupracovat, když bylo potřeba.
Jaina však bílé vlčici přišla poměrně podobné povahy. Hrdá sebeřanka s tvrdým výrazem. Thyra se nad jejich podobností musela lehce pousmat. ,,Ano, pocházím z Ledových hor. Malebné místo, vskutku. Hodně mi je zdejší hory připomínají, teď jak jsou pokryty sněhem," pronesla bílá vlčice a rozhlédla se kolem. ,,Odkud vlastně pocházíte? Pokud zde nejste dlouho... nechci být vlezlá, jen mě to zajímá," zadrhla se lehce, přeci jen, Jaina mohla mít i přes krátký pobyt ve smečce vyšší hodnost, než ona. Nevěděla. Nechtěla jí urazit.
,,A jak jste vlastně zvládla potopy? Zdálo se mi to nekonečné,
vskutku..."