Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Netrvalo ani přespříliš dlouho k tomu, aby maličcí začali používat své nožky k tomu, aby se pohybovali mimo prostor jejího břicha, na kterém bývali nalepení věčné dny… jenže i to se nakonec změnilo. Bylo to tak krásné sledovat, jak rostli, až si snad ani nestihla uvědomit, kolik toho času trávila… kdypak asi naposledy vyšla ven, aby celé dny neležela jen na jednom místě? To ani sama nevěděla. Ve skutečnosti se ani od samotného narození neoddálila od svých dětí mnohokrát, nepovažovala to za správné rozhodnutí… Co když by se jim snad něco přihodilo? Co kdybych tu pro ně nebyla? Ne, to se nesmí stát-
Pozornost věnovala jedné ze svých dcer, která v důsledku nepěkného pádu na svůj čumáček začala řvát na celé kolo… a aby toho nebylo málo, Taiclara se k ní přidala. I proto se přihrnula k Adě, aby utěšila svojí drahou dcerušku, když v tom ji překvapil neočekávaný příchod dalšího vlka k jejímu pelechu, kde trávila celý svůj čas. Polekala se, neb něco takového zcela upřímně nečekala (a když už, tak očekávala jedině Einara, případně Shine nebo Sierru), načež v příchozím poznala Hanku, která si nesla v v tlamě zajíce. Prvotní reakce béžové bylo podráždění a zamračená tvář, která jasně napovídala, že si nepřeje být rušena – když se však vlčice zmínila o řevu vycházejícím z jejích dětí, její tvář ponesla známky překvapení. Kolik vlků tu už vůbec je?
„Omlouvám se.“ omluvně jen pípla, snad až jistým rozhozením poté i sklopila pohled dolů. Na vždy klidnou a přátelskou Deltu, kterou bývala, rozhodně působila teď odlišně... nevyrovnaně. To už si ale mohla povšimnout jiného uzlíčku, který jí byl představen, nápadně podobný svým vzhledem a dokonce jménem druhé mamince, která téže přinesla na svět nová vlčata. Takže tohle musí být jedno z nich. „Ahojky Cipher.“ ohlédla se na vlče, snažíce se o co nejvíce milý tón v hlase, aby ji ještě svým nepříjemným vystupováním nezastrašila. Těžko říci však, zda se jí to podařilo.

Pro matku, která ještě před nedávnem nosila své drobečky jen v břiše, byl krásný pohled na to, jak začali poznávat onen nový svět. A jak tomu bývalo, čas ubíhal vskutku rychle a její dítka se každým dnem čím dál více rostla a vyvíjela se - i přes to tento vskutku nádherný dar se na její tváři za tu celou dobu nenacházel byť jen jediný náznak úsměvu a důvod byl zcela jasný. Smrt nebyla nebyla jedna z věcí, kterou by Astrid za celou tu dobu tolikrát zažila (vlastně od té doby co pobývala na ostrovech nevěděla o nikom, kdo by přímo zemřel, snad jen za tu celou dobu potkala pár zbloudilých duší, které pak nikdy více nestřetla), o to více ji to zasáhlo již jen z důvodu, že šlo o její vlastní dítě... nyní již mrtvé dítě. A ač to nebylo správné, na mrtvou dceru myslila více, než by bylo zdrávo. Proč opustila tento svět tak náhle? Mohla jsem tomu nějak zabránit? A bylo to tak vůbec správné...?
Z nekonečného proudu myšlenek ji náhle vytrhlo hlasité vypísknutí, které si tak nahned získalo její pozornost a jí se naskytl pohled na rozvalená tělíčka, každé z nich žadonící po svém vlastním prostoru, neb všichni byli na sebe nalepení. Na nic tak nevyčkávala a sjela na ještě stále maličkou Taiclaru, na kterou se svalil její tmavší bratříček, i proto opatrně přiblížila svoji hlavičku, aby jí olízla. Podobně pak přešla i ke svému jedinému synovi, Noahovi, namačkaného mezi dvě své sestřičky... a Ada? Ta už si v klidu opět spala.
Její pozornost na drobný moment zaujal hlas vlčice, ve které poznala drobnou Hanku, jak volá na zrzavého alfu - ohlédla se na ní krátce, však nijak více nereagovala. Místo se podívala zpět na svá vlčata, ke kterým přiblížila svůj čumáček, aby se o ně postarala. Tohle byla záležitost hlavně Einara jakožto vůdce, a tak ho nechala být.

Jméno vlka: Theron
Počet postů: 6
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: Zjišťoval nové informace o ostrovech
Krátké shrnutí (i rychlohry): Pokračoval ve své cestě domů společně se Stinou. Zjistil především něco málo o horském životě (a sám zjistil, že takový život by se mu rozhodně nelíbil). Nakonec se však musel se Stinou rozloučit a jít ke Zlatému lesu už sám, a tak se vydal přes portál na druhý ostrov, kde má namířeno na Mlžné pláně.

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: 4
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Poznávala členy smečky (Arryn), přivedla na svět vlčata
Krátké shrnutí (i rychlohry): Během pobytu v úkrytu se setkala s Arrynem, se kterým se dala poprvé pořádně do řeči a tím ho o trošku lépe poznala. Po nějaké době, kdy přišel čas porodu, si k sobě zavolala Einara, než jednoho dne konečně přivedla na svět jejich vlčata. Aktuálně se snaží smířit se smrtí dcery a prožívá si trauma, chuděrka :(
Smečková minihra: Rozšiř řady smečky (Ada, Taiclara)

Strach (a téže i neskutečná bolest), co Astrid tak neskutečně pohltil, se odrazil i v jejich očích. Ne, tohle se jí skutečně nelíbilo. O co více, bylo to tak dlouhé době, co pocítila ten skutečný strach, kdy skutečně nevěděla, co dalšího se může přihodit. Jenže co měla nyní dělat? Na to, aby vydala ze sebe jakékoliv slůvko, dokonce snad jen obyčejnou hlášku, byla již až přílišně vyčerpaná, a tak jen Einarovi věnovala pohled, kterým jasně volala o pomoc. Třeba to je můj konec. Třeba pak usnu a už nikdy víc se neprobudím. Takový konec, který ji poslední dobu strašil ve snech, se zdál jako tou jedinou možností… tou, kterou si nikdy v životě nepřála, aby nastala.
Po dlouhé době se však nebo přeci jen změnilo a na svět konečně vykoukl poslední uzlíček… pro kterého, jak po chvíli zjistila, tu již nebylo více místo. Nehybné tělíčko, bez žádné známky života, jasně naznačovalo, že její dcera byla mrtvá. Její nebohá dceruška a především potomek Alfy zdejší horské smečky již více nepatří světlo světa, již více neotevře svá očka, aby prožila život. Ten proradný život, jenž uměl tolik bolet. Astrid byla až přílišně vyčerpaná tím, aby pro ni cokoliv udělala, a tak, vyděšena nad tím, co si dovolila tomu nebohému drobečkovi udělat, si svá dítka přítulila k sobě, načež skrze tichý pláč (který mohl na ni Einar zpozorovat snad poprvé od té doby, co se setkali) nakonec vyčerpáním usnula.
Dny ubíhaly rychle a s tím i vlčata Astrid pomalu rostla - z malých, teprve narozených uzlíčků se tak stávali o něco větší drobečci, kteří se postupně vyvíjeli a rostli jako z vody. I přes to všechno se béžová vlčice tolik neradovala, jak by jako správná matka měla, neboť skutečnost toho, že život ji připravil o její dceru, nejmladší Anju, ji vzala natolik za srdce, jako nikdy více, i proto nebyla na její tváři tolik zřejmá ta radost, jako tomu bývalo předtím. I přes tu obrovskou bolest se však věděla, že hlavní pozornost musela především věnovat těm živým dětem, kteří ji potřebovali. S tím pohlédla na své tři drobečky - dvě své dcerky Taiclaru a Adu, a nejtmavšího syna Noaha, kteří, jak se ukázalo, měli konečně otevřít svá očka.

VYHLÁŠENÍ AKCE
Akce se zúčastnily pouze dva hráči, a to Hanka a Xander - moc moc vás obě chválím, vaše výtvory se mi líbily líbily a děkuju za účast <3

Co se týče odměn, ty jsou následující:
Za každou část je 15 kšm, plus jako bonus dostáváte 1 rubín navíc.
Hanka - 30 kšm a 1 rubín
Xander - 30 kšm a 1 rubín

Výtvory najdete zde:
Hanka - text
Hanka - obrázek
Xander - text
Xander - obrázek

Čím více času uběhlo, tím více se její bolest začala stupňovat a byla tak omnoho více nepříjemná, než tomu bylo předtím. Již si tak smířila s myšlenkou, že porodí naprosto samotná, než přec jen zaslechla pro už tak známý (a v danou chvíli i vyhledávaný) hlas, jež patřil otci těchto malých drobců, než zrakem vyhledala rudý kožich, který se nad ní tyčil.
„Už... budou tady.“ hleděla na Einara, dále neřekla však ani slůvko, místo toho se v jejich očích leskl strach toho, jak tohle nakonec dopadne. O to více byla ráda, že měla po boku i Einara... potřebovala mít u sebe někoho, kdo by ji byl nablízku.
A tak to po chvíli přišlo - skrze tu šílenou bolest se snažila hluboce dýchat, občasně dávaje na své tváři najevo jasné zaupění z toho, co se teď s ní dělo. Byla to bolest veliká, větší, než si kdy mohla pomýšlet, i přesto se ale snažila se být silnou a zvládnout to co nejlépe se dalo. Zatlačila, než se na svět objevilo první vlče, které si instinktivně přitáhla k sobě, než se však bolest přišla znovu a po chvíli a i druhé vlčátko vykouklo na svět. Jsou dvě- pomyslela si jen, co bolest mírně ustoupila a se tak snažila popadnout dech. Po všem však rozhodně nebylo. Jen co si si dva své drobečky prohlédla a očistila, nápor bolesti se vrátil a ona po nějaké chvíli porodila dalšího drobečka, tentokrát svého prvního syna. „Jsou krásní.“ zašeptala co nejtišším hláskem dovedla, věnujíce veškerou pozornost svým dětem, na které se i přes únavu usmívala.
Všechno vypadalo v naprostém pořádku, než však její přesvědčení o tom, že je konečně po všem, rázem ustalo - bolesti znovu přišly, tentokrát však v mnohém větší míře, než tomu bylo předtím. Tentokrát bylo něco špatně. Položila se na bok, tvář plná bolesti, s drobnými slzami v očích se snažila přežít to strašné utrpení, které na ni přicházelo. Něco, se dělo... a nevěděla, jestli dokázala zabránit tomu, aby to nebylo horší.

Takže tedy Arryn- proběhlo jí hlavou, když ji hnědavý vlk potvrdil, že se Astrid nemýlila. „I já jsem skutečně ráda že se poznáváme, Arryne.“ dala vlkovi najevo, maje radost z toho, že i tací vlci s ohleduplností se zde nacházeli. Podobně jako on, i ona si ho krátce pohledu, načež jí nejvíce zaujaly jeho do fialova zbarvené oči, které s porovnáním tmavšího kožichu drobně zářily. Na zmínku ohledně kořisti souhlasně kývla hlavou, vzhledem k blížícímu se mrazu a vysokému počtu mladých ve smečce bylo kořisti potřeba skutečně dost. To už se ale Arryn jal pokračovat v konverzaci dále, tentokrát ohledně jejího aktuálního stavu - s tím se rychle po svém břiše, které takto spíše připomínalo nafouklý balónek, což byla z věcí, která jí vzhledem k jejímu drobnému tělu zrovna tolik nepotěšila. „Prozatím v pořádku, jen si bude třeba odpočinout, cítím se trochu utahaně.“ s lehkou upřímností se přiznala k únavě, kterou pociťovala… A jakpak by ne, když ještě před chvílí musela pobíhat kolem Cinder, která měla každou chvílí rodit? Hlavní však bylo, že zůstala nyní v pořádku se svým drahým, a tak mohla smečka brzy přivítat nové přírůstky. Jací asi budou? Ještě aby to smečka zvládla s takovým nárůstem mladých! Jenže to už nechala tlamičku zavřenou, aby se zamyslela nad nabídkou hnědavého - ač původně to chtěla zatrhnout, zmínka o tom, že by mohl dojít i mimo území Alatey v ní připomněla jednoho vlka, které neviděla skutečně dlouhou dobu. Kde tak asi bude? „A vlastně, něco by tu bylo... kdybys někdy potkal jednoho vlka, nevyřídil bys ode mne srdečné pozdravy a že bych ho někdy opět ráda viděla, prosím? Jmenuje se Setekh'oe, poznáš ho podle krátké žíhané, místy až černé srsti a taky rudým očím. Budu moc vděčná.“ pověděla nakonec, s myšlenkou na onoho vlka se odmlčela. Možná to bylo jen plané přání, avšak za pokus to stálo. Vždyť někde tu musí být, určitě!
To chvíli dumání ji přerušily pisklavé hlásky drobným uzlíčky, díky kterým ji podivně zaplesalo srdéčko, zatímco se jí pysky samovolně pozvedly do drobounkého úsměvu... takže takhle to zní. Sama byla Cinder pyšná, už jen vzhledem k tomu, co všechno se jí během doby, kdy svá dítka nešla v břiše přihodilo, avšak dle těchto zvuků bylo vše v pořádku. A to bylo hlavní. „Nad jmény? Prozatím ne, ale jistě se něco vymyslí.“ poměrně krátce mu odpověděla, neb ho nechtěla více zdržovat - dle jeho postavení těla to již vypadalo, že již sám potřeboval jít někam dál, a tak ho nechala být, sic byla škoda, že ho nemohla poznat o trochu více. I tak bylo rozhodně příjemné poznat opět někoho, s kým se předtím nestihla dát tolik do řeči. „Stačí někam sem, k pelechu, prosím.“ požádala, vyčkávaje, než se Arryn vrátí i s kožichem. „Věřím, že se v budoucnu si najdeme čas k tomu, abychom se lépe poznali. A nyní již běž, povinnosti čekají.“ pokynula mu, když v tom zaslechla i zmínku o Hance... jeho přítelkyně? „děkuji za tvůj čas, i já jsem tě ráda poznala.“ na konec dodala. A tak zůstala opět samotná - tedy, že by ji to nějak vadilo, možná právě naopak. Konečně opět mohla odpočinout tak, jak si sama zasloužila. A tak na nic nevyčkávala a v komůrce, kde měla svůj pelíšek s kožichem, nakonec ulehla do klubíčka, než konečně usnula.
Z poměrně dlouhého spánku ji přerušil silné kopnutí, které nepěkně ji probudilo, a tak zmateně zvedla svoji hlavu, než se rozhlédla po celém území. Kolik času uběhlo? Kde jsou ostatní? A vlčata- s tím se podívala po svém bříšku, zjišťujíce, že vlčata ještě zůstala v jejím břiše. Dále její pohled sjel po území kolem ní - skutečnost toho, že nikdo se zde nenacházel, ji poměrně zmátla. Trvalo jí poměrně dlouho, než se opět zorientovala zpátky v čase, po nějaké chvíli však se rozhodla zvednout své bolavé tělíčko z vyhřátého pelíšku, ve kterém trávila posledních několik dní. Vše se jevilo být v pořádku, i přesto ale na Astrid začínala pomalu projevovat nervozita, která ji říkala, že tento ten bude jejím osudným. Že za nějakou chvíli to přijde. Její a Einarovo děti přijdou na svět... jenže kde je? Něco jí říkalo, že by se po něm měla podívat a zjistit, co se tam venku děje, to teď ale nemohla. A tak se jen zastavila směrem k východu, než krátce ale zároveň naléhavě zavyla, aby oznámila, že je už čas. To bylo vše, k čemu se Astrid nyní odhodlala, teď bylo třeba jen doufat, že se někdo objeví, alespoň jedna živá duše. S tím se opět, poměrně vyčerpaně vrátila do svého pelechu, kde se její napjatý pocit neustával, místo toho občasně na ni přišla i mírná bolest. Věděla, že dneska to přijde. A více než nadšení ji sužoval strach, který ne a ne odejít… a tak se jen opět zabalila do klubíčka a čekala.

Zanedlouho byl obvaz z rostliny utažený natolik, že se nožce již nemusela více věnovat – ránu jistě šlo ošetřit lépe, ale vzhledem k omezeným možnostem to nyní muselo postačit. Místo toho se tak obrátila na Cinder, které věnovala soustředěný, místy snad zvědavý pohled, jako kdyby bylo důležité pro ni zjistit, co nyní zaslechne... a možná i tomu tak bylo. Usoudila, že než porodí, bude dobré si napřed zjistit pár informací, které by se mohly v průběhu několika měsíců dosti hodit, a jakožto nastávající matka, kterou ležící samice před ní byla, hodlala této řeči alespoň trošku využít. Se zmínkou jejího milého se zlehka pousmála, majíce maličkou radost z toho, jaké štěstí ve svém životě Cinder nalezla. Budou skvělými rodiči. A to lepší zpráva to byla pro samotnou Alatey, která tak získala do svých řad budoucí bojovníky a bojovnice. V tom se jí ale do ouška dostala otázka, která ji chviličku zamrazila na zádech. Již to bylo tady, ta chvíle, kdy se z bříška béžové vlčice stal balón, který se postupně zvětšoval čím dál více, dokonce již natolik, že těhotenství začalo být dosti viditelné. Měla to snad říct? Do těchto dní to bylo tajemství, které se už nedalo více skrývat. „To sama již brzo zjistíš.“ s drobným povzdechem odpověděla nazpět, s tím si vyčkala na její odpověď – to již však si k vlčicím vykročil Xander, který pochopitelně vyhledal hlavně Cinder, ke které se se vší láskou přihrnul. S tím se tedy odsunula na stranu, aby nechala prostor páru k vyjádření jejich lásky, po očku sledujíce Sierru, než se její pohled střetnul s tím Xanderovým. Nepomyslela si, že by k tomu mohlo kdykoli dojít, ale čím více na ni začal zírat, tím více ji to bylo nepříjemné – s mírně schovanými oušky tak prázdně otevřela tlamu, jako kdyby chtěla něco říci, než si to v poslední chvíli rozmyslela... Sám to vidí. Na druhou stranu, jeho reakce byla pochopitelná, vzhledem k tomu, že se nijak o březosti nezmiňovala.
„Budu poblíž, kdyby cokoliv.“ oznámila nakonec všem vlkům, než z této komůrky vyšla, neskrývaje nepříjemné zašvihnutí ocasem. Tady její práce skončila. Potřebovala být sama. Během pár nešťastných povzdechů si však všimla rudého kožichu, který si to k ní rovnou namířil jen proto, aby jí věnoval mírné šťouchnutí do huňatého kožíšku a jednu malou otázku. „Jistě... budu.“ tiše mu odpověděla, věnujíce mu nepatrné pokývnutí, následované dlouhým pohledem do země. Vzhledem k její nejistotě tak dala najevo, že neměla více co říci, namísto toho očekávala nějakou řeč právě od Einara. Jenže jak rychle se Alfa objevil, stejně rychle i zmizel, nejspíše měl ještě nějaké smečkové záležitosti před sebou, a tak ho se sklopeným pohledem ke kamenité zemi nechala odejít.
Možná právě díky porodu Cinder si najednou uvědomila, že za malou chvíli přijde řada na ní, což v ní probouzelo jak malé nadšení z toho, že již brzy se k jejímu telíčku ty malé uzlíčky štěstí, tak (možná i více) obavy z toho, že se stane něco špatného... A co když ano? Jenže to už se ozval hlas vlka, který oslovil právě béžovou léčitelku- To ani s vlčaty v břiše si tu nenajdu chvíli klidu, ach! Za samého toho přemýšlení se na její tváři objevilo překvapení, než se po chvíli odhodlala k tomu s někým dalším vést řeč, a to i přesto, že myšlenka toho se zachumlat do pelíšku a pořádně si odpočinout ji lákala. „Je to tak.“ přitakala mu, načež mu poklonu opětovala lehkým přikývnutím. „A ty musíš být jistě Arryn, nemýlím se? Inu zdravím tě, my dva jsme se ještě do řeči nedostali.“ pozdravila ho nazpět. O Arrynovi mnohé nevěděla, kromě toho, že jako jediný zastával post hraničáře, který dostal teprve nedávno. „Skutečně? Inu dobrá práce, kořist v těchto dobách se hodí.“ věnovala mu drobnou pochvalu, jak se na Deltu sluší a patří, neboť právě díky takovýmto vlkům mohla smečka růst a být omnoho silnější.

Jméno vlka: Theron
Počet postů: 12
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: Poznával členy smečky (Aileen), zjišťoval nové informace o ostrovech
Krátké shrnutí (i rychlohry): Rozhodl se vycestovat společně s Aileen, díky čemuž poznal nová místa. Během jeho cesty se mu však podařilo se ztratit a zabloudit až na druhý ostrov, kde upadl do spánku, kvůli bobulkám od bohů. Když se probudil, narazil na Stinu, vlčici z horské smečky, načež Therona omálila zvláštní magie (díky které se v něm prala láska s naprostým zmatením). Později Se Stina nabídla, se ho vyprovodí do Zlaté, nyní se tedy vydali vyhledat druhý portál, aby se vrátil domů.

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: smutné 3
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Ošetřila zraněnou Cinder
Krátké shrnutí (i rychlohry): Dostala se s Cinder a Sierrou do úkrytu, kde ošetřila zranění na noze hnědé vlčice. Dostala se blíže s Cinder do řeči, kdy poznala i malou část její minulosti.
Smečková minihra: -

Tentokrát se béžová soustředila spíše po okolí komůrky, než aby její očka zůstala na viset na zraněné pacientce, svůj jasný důvod to však mělo, ale to už se zase vracela zpátky k Cinder. Rozhlížela se všude kolem sebe, snažíce se najít alespoň nějaký náznak uschovaných bylinek, které si zde ponechala právě přesně na takovéto vážnější situace, aby nemusela zbytečně utíkat z avaru třeba v takové tmě... Jak dlouho už tu vůbec byli? Chudinka úplně ztratila pojem o čase!
V tom si naštěstí povšimla obalu z kůry, svázaného dlouhými stebly trávy dohromady. Nakonec ho vzala do tlamy a s ním přispěchala co nejrychleji k pacientce, sledujíce, jak Sierra zapomocí své magie očistila otevřenou ránu.
„Mám tady řebříček a podběl, ten se bude proti infekci hodit.“ podívala se po tmavé drobounké vlčici, než se z bylinek stala menší směs, kterou co nejopatrněji nanesla na poraněnou nohu. „Moc tu toho není, podívám se po něčem později. Hlavní je však si pořádně odpočinout, musíš někam do klidu.“ opět šla směrem k Cinder, čímž ji dala najevo, že takovýmto šarvátkám bylo konec, alespoň tedy na tuto blízkou dobu. „Navíc, porod se ti už co nevidět blíží.“ začala si již také plně uvědomovat, že s narůstajícím časem se hnědavé vlčici zvětšovalo břicho, ve kterém vznikaly ty nové životy, které již brzy poznají svět... a to samé platilo i u Astrid. Všiml si už toho někdo? Možná by nebylo na škodu to někomu říci-
„Jaké to pro tebe je, vědět, že se ti brzy narodí mladí?“ mnohem více tiše se jí optala, mezitím co začala ránu na nožce obvazovat zpět tou rostlinou, kterou měl u sebe Xander. Hadí tělo přilnavé... zrovna s touto rostlinkou se ještě nesetkala. Možná opět něco ze zdejší flóry? Musím se pak Xandera zeptat.

Za moodboard: 15 kšm + 1 rubín
Celkově 22 bodů - za 20 bodů element země, za 2 body 2 kšm
Díky za super akci!

Zapsáno.

Přeji Moisu vše nejlepší k devátým narozeninám!
I za ty již skoro dva roky co jsem zde zaregistrovaná a existuji tu se právě tato textovka stala místem, na které se vracím ráda. Baví mě zde jak vytvářet, tak zároveň sledovat i příběhy jiných postav, které se postupem času vyvíjejí a mění. Zapomenout ani nesmím na přátelskou komunitu a adminy, kteří svou práci odvádí skvěle, všechna čest!
Se vším jsem aktuálně spokojená, v poslední době se mi však nejvíce líbí množství herních i neherních akcí, a kolik z nich vymýšlí právě i samotní hráči. Je to rozhodně super zpestření hry.
Tak na další skvělé roky, doufám, že právě MG tu bude s námi ještě dlouho!

Po vyřčení jejích myšlenek ke zdejší situaci se po chvíli ozvala i Sierra, která sdílela podobný názor jako béžová. Inu, nedalo se popřít, že čas plynul dále, a s ním se každou chvílí měnily i životy vlků, které se mohly zcela lišit – nejeden se mohl z osamoceného tuláka po době stát členem vlčího společenství, jako součást rodiny, a takový osud potkal vlčici Cinder. Již více nebyl důvod v sobě nechat vzplanout tu bestii, byl čas se pousnout dále, stát po boku smečky a sloužit ji až do posledního dechu. Tedy, až po pořádném odpočinku. Když si to tak uvědomila, s hodně vážnými zraněními se ještě v Alatey pořádně nesetkala, většinou šlo spíše o menšího, což bylo jistě dobře. Však, s větším počtem vlků se tohle začalo pomalu měnit případů tak bylo více, ať již šlo o zranění, či o různé nemoce, které jistě i nyní mohly přicházet. O to více se pak musela soustředit na zlepšení svých dovedností. To se již však Astrid konečně začala dívat po nožce, které se po chvíli věnovali druhá léčitelka.
„Máš pravdu. Na to bychom se měli soustředit prozatím nejvíce.“ přikývla na souhlas, avšak to se rozhodla na chvíli svůj zrak věnovat k okolí komůrky, sledujíce, zda tu nejsou nějaké uschované bylinky, které si zde mohla ponechat již z dřívějších dob – magii země k její smůle neovládala, což rozhodně nebylo nyní úplně ideální… O to více důvod opět zajít za Wuem.