Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Na něco si vzpomněla a proto se tak z ničeho nic zarazila. ''To vskutku byly.'' Nemohl jsem nijak jinak, než s tím souhlasit, protože sám jsem se bál o Renbli, když jsem ji ztratil jak se pod námi podlomila půda. Tehdy se mi velmi odlehlo, když jsem ji znovu viděl živou a zdravou.
A když ji přišla další výprava jako dobrý nápad, už chtěla, ale pak se zarazila a zmínila že by se ráda podívala jestli už je Sedna zpátky. No teda.. musím se s ní pak taky seznámit, takhle jsem neměl sebemenší tušení o kom vlastně mluvila! Ale pomalu jsem se se všemi sbližoval ne? To půjde. A než jsem stihl nás nasměrovat znovu do Zlatého lesa už to vybrala oklikou a závodem. Zasmál jsem se nad tím a... ''Počkej na mě!'' Křikl jsem když už měla několik metrů náskok. Tyhle rychlé nečekané starty, ah! Rozběhl jsem se za ní a snažil se ze všech sil, abych ji dohnal, nebo teda minimálně neztratil z dohledu.

-> Mělká pláž (přes Baštu)

Znovu jsem se musel zasmát. Tahle vlčice mě vskutku dokázala perfektně rozesmát. Bylo to tou její veselou vlčecí povahou? ''To je taky dost možné.'' Střihl jsem pak zamyšleně ušima. Když bych si vzal koho jsem všechno znal.. Jo, jako hodně vlků bylo dost hodných, ale nebyl jsem si úplně jistý jestli by se dokázali podělit o všechno co měli. Ale to jsem asi... skutečně nepotkal tu pravou duši na to.
Pak až nezvykle potemněla, když nakonec z vody vycházela. Po celé té veselé vlčici nebylo ve vteřině ani památky a toho nebylo možné si nevšimnout. ''Co se děje?'' Začal jsem pohotově koukat na každý její krok, protože mě to fakt vylekalo! Achich.
Nakonec jakmile ke mě došla, tak skutečně přišlo to co jsem očekával a najednou jsem byl taky mokrý. Ne tolik teda co Mokoš, ale dost. A tak intuitivně jsem se pak oklepal taky. Pousmál jsem se nad její opět pozměněnou náladou. Nechápal jsem tu nečekanou proměnu. ''To nevadí. Hlavně že jsi celá.'' Kývl jsem spokojeně. Pak jsem se narovnal a znovu se podíval na hladinu, po pár vteřinách jsem vrátil pohled na ní. ''Zdá se že zlatá rybka tu skutečně nežije. Chceš se vydat ještě na nějakou výpravu? Nebo..'' Ani to nedořekl. Nechal otevřený konec tomu zda ještě chce být nějakou chvíli se mnou, nebo ne. Stejně jsem se ale vesele usmíval při čekání na její odpověď.

Uchechtl jsem se a musel se na chvíli zamyslet. ''Ne. Myslím že ne. Znám teda spoustu vlčic, ale až takhle hodná a ochotná.. To jsi snad jediná.'' Zavrtěl hlavou pobaveně. Ale díky tomu byl každý vlk speciální a Mokoš byla opravdu díky tomu speciální vločkou. A to téma bylo tedy nadále uzavřeno, hehe.
Když spadla do vody, lákala mě. Ale já samozřejmě nechtěl a ona byla v pořádku, takže ani záchrana se nemusela konat. ''Tak to jsem rád, že nic nechybí. Pak na mě nakonec dala a z vody se začala škrábat ven. Když jsem spatřil řasu omotanou okolo její zadní tlapky jsem se musel zase začít smát a jakmile kolem mě prošla, přišlápl jsem ji aby se z nohy uvolnila, ''Vidíš, ani si nevšimneš a už jsou okolo tebe omotané.'' Poukázal jsem na to a sledoval ji. Mokrý vlk vypadal opravdu pokaždý jak třikrát hubenější, hehe. Teď to přijde, teď bude mokrá i on, aniž to chtěl. Otřepaní se patří zcela k přirozenému instinktu každého mokrého tvora se srstí.

Ji přišlo zase nedělení se velmi sobecké. ''Jsi strašně hodná, víš o tom?'' Mávl jsem ocasem. Přišla mi tím opravdu roztomilá. Pak jsem tedy přikývl hlavou, ''Dobrá, nebudu ti říkat že by ses neměla dělit, tvé důvody o dělení jsou velice přesvědčivé a dobré. Dostala si mě. Nemám v čem dál protestovat.'' Zasmál jsem se pobaveně a mezitím jsme úplně dorazili k jezeru a Mokoš z něj byla úplně nadšená. Chtěla zmínit i o tom že tu snad nějaká zlatá rybka musela určitě žít, ale... Trošku se situace vymkla z tlap, když zahučela do vody. Hnedka jsem poskočil ke kraji, a chystal se za ní skočit když v tom se vynořila a dostala záchvat smíchu. To mě, žel, donutilo smát se taky. ''Jsi celá?'' Zeptal jsem se, ale to mě místo toho pozvala abych se šel koupat s ní. Se smíchem jsem zavrtěl hlavou, ''Zamotáš se do těch řas, měla bys vylézt ven.'' Natáhl jsem tlapu směrem k ní, abych ji s tím pomohl.

<- Zubří pláň (přes Baštu)

Pobaveně jsem se zasmál. ''Samozřejmě ti to nebudu vyvracet. Kouzelný maliník je určitě stokrát lepší, než.. magický.'' Vlastně jsem na to měl stejné slovo, ale musel jsem to trochu odlišit, aby to tak znělo. ''Ráda se dělíš? Existuje plno vlků co by se o svou nekonečnou zásobu jen těžko chtělo dělit.'' Sice mě zrovinka nenapadal žádný konkrétní vlk, ale to bylo asi vedlejší.. To nebylo přece vůbec důležitý!
Nakonec souhlasila s tím, že by bylo moc okatý kdyby žila zlatá rybka na takovém předvídatelném místě. Ale kdo ví.. Třeba tam popluje rybka a Mokoš si to spojí dohromady.. a pak už s ní nehnu a bude si myslet svoje. Ale byla tím svým způsobem velmi roztomilá a já jsem po takové době smutku získával trochu nový náhled na svět. Veselejší, dětský..
Pak jsme se přiblížili k malému jezeru, který byl zlatý především díky zlatým řasám, která v něm nacházeli hojně. Podíval jsem se na Mokoš. ''Vypadá moc pěkně, viď?'' Usmál jsem se a sledoval jak se na hladině pohybovali malinkaté vlnky, které museli způsobovat proudy, které do jezera odněkud přitékaly.

<- Zlatá smečka (přes Zlatý les)

Zasmál jsem se. Čekal jsem jak se budou nápady na přání jen hrnout, ale ono nikoliv. Ještě to prý bylo těžký! Vlčice mě opravdu hodně bavila a měl jsem dojel, jako bych díky ní získával jiný pohled na svět zase. Trošku veselejší, než ten plný povinností a lítosti jako jsem měl doposud. ''Se sestrami ti asi pomoci moc nemůžu, ale když by ses naučila ovládat element země...'' Měla dvoubarevné oči.. jaká byla vlastně její magie? Zelená byla země, ale co znamenala žlutá? Ze zkušenosti jsem věděl, že žluté oči měl Rhaaxin a jeho bratři a ti ovladali blesky.. Ale na blesky jsem Mokoš zrovna asi netypoval, tři bratři byly svým elementem dost výjimeční.. ''..Tak by si nemusela plýtvat takovým nápadem své přání, když by sis mohla malinovník nechat vyrůst ze země podstatně kdykoliv.'' Střihl jsem pobaveně ouškem, ''Takže to bys měla přání do sbírky pořád dvě!''
A kde jinde by měla žít zlatá rybka? ''Kdo ví.. Třeba i na místě které by tě mohlo překvapit.'' Bylo opravdu až roztomilé, jak takovým báchorkám věřila. Nebo jsem já byl jen blázen, který až příliš nevěřil?
Kráčeli jsme loukou, kolem průtoku řeky až jsem si po chvíli povšimnul, že se blíží konec louky.. Teda, ne jeho konec, ale že jsme se k tomu jezírku blížili.. Sám jsem byl zvědav, sám jsem ho znal jen právě z téhle dálky a nebyl u něj přímo. Třeba by Mokoš mohla mít i pravdu? Kdo ví..

-> Zlaťák

Zasmál jsem se nad jejími úvahami. Měla mysl nejspíš úplně v jiném světě, než jsem měl já a o to víc to nejspíš bylo celé tohle seznamování zajímavé. Aspoň já to takhle bral. ''Jestli někde najdeš rybku která ti splní tři přání, rád bych ji viděl.'' Řekl jsem. ''Co by sis takového přála?'' Po vyslovení mi došlo, že možná bylo hloupé se ptát, Mokoš mohla mít mysl přeplněnou nejrůznějšími přáními.. jako strom na kterém rostou srnčí kýty.. Letmo jsem zavrtěl hlavou a znovu se zasmál.
Co jsem znal o Hlučině, to jsem ji pověděl, zda si to zapamatuje.. ale jo, i když byla veselá kopa, hloupá nebyla. Takhle jsem ji rozhodně neshledával! ''Lze najít jednoduše jo.'' Jen tak teoreticky, haha.. Byla nejspíš ten typ, co ji vyzkoušet bude chtít.
Mince znala. ''Sám nevím jak to úplně chodí, ale myslím, že se ani nenaděješ a za chvíli jich máš tolik, že nebudeš vědět co s tím.'' Ušklíbl jsem se. Taky jsem jich neměl asi nějak extra moc, ale pro začátek proč ne, že?
A co se týkalo návrhu na výlet, souhlasila! Lehce jsem zamával ocasem a vydal se směrem z lesa ven, ''To sice nevím, ale myslím že by se ti tam mohlo líbit.'' A s úsměvem na tváři jsem zamířil směrem k pláni na které by se mělo jezírko nacházet.

->Zubří pláň (přes Zlatý les)

Povytáhl jsem lehce pobaveně jedno obočí, ''Co kouzelné není nebezpečné?'' Ušklíbl se. I naše vlastní magie se kterými se rodíme se můžou zvrtnout.. Nestává se to asi často, ale přesto může!
Hlučinu neznala, nic ji to neříkalo. ''Je to taková houba se zelenými kloboučky, hrozně moc jich roste nejvíc v lese a když ji sníš.. vyvolává jakési halucinace.'' Popsal jsem ji tedy, možná by to k onu měnění vnímaní i dost sedělo, ''Ale sám jsem ji nikdy nezkusil. Ale bylinkáři a léčitelé po ostrovech o ní tak mluví a věřím že někteří s ní měli už i osobní zkušenost.'' A to byl celý popis Hlučiny, který jsem mohl nabídnout, ale zda Mokoš z toho bude nějak dělat závěry a bude opatrnější, či nikoliv.. No, kdo ví?
''U Mistra se zase platí takovými mincema. Obchodník Wu, ten s tím vozíčkem, chce takové pěkné kamínky a on zase oválné, zlatavé, placaté věcičky.'' Kde to my vlci vlastně bereme? To bylo otázkou?! Ale jaksi to fungovalo, takže asi dobrý?
''Největší strom v lese?'' Zamyslel jsem se, ''Měl jsem za to že to je ten kde je náš úkryt,'' Pokračoval jsem a pak se rozhlédl, ''Ale můžeme zkusit to obejít! Oo, a nebo se vydat trochu za les na východ! Je tam malé zlatavé jezero, mohlo by tam sluníčko během dne svítit dobře!'' Vydal jsem zamyšlený návrh. Ale s tím jak se počasí pěkně střídalo, haha.. Ale i v dešti byla asi zábava, ne?

Pousmál se. ''Tak to se na to budu opravdu těšit. Hned jsem klidnější, když vím že se do smečky přidali takové skvělé a energetické vlčice.'' Mávl jsem spokojeně oháňkou. ''Hm, nezkoušel.'' Zavrtěl jsem ohledně hub hlavou, ''Na místní kouzelné houby bych si ale asi dával pozor.'' Pověděl jsem se zamyšleným výrazem, ''Slyšela jsi o Hlučině snotvárné? To šla sbírat je?'' Naklonil hlavou. Aktuálně si na jinou kouzelnou houbu, kterou měl ve svém herbáři vzpomenout nedokázal. O téhle houbě jsem slyšel jen to, že dokázala vyvolávat pěkné halušky, ale sám jsem ji nikdy neokusil.
Ohledně potop jen přikývl hlavou, ''Myslím, že v to doufáme všichni. Ale tyhle ostrovy jsou opravdu speciální. Jak jsem řekl... Někdy tu zažiješ věci, které se snad jinde na světě nedějí. Ale nemůžu soudit. Z ostrovů jsem nikdy nevytáhl paty.'' Ušklíbl jsem se pobaveně. Cesta po hranicích byla s Mokoš opravdu příjemná a utíkala rychle. ''Je divný. Poprvé jsem z něj měl závrať.'' Souhlasil jsem a u toho se začal smát.
''Když bys třeba také chtěla najít sílu ve svatyni, stačí říct. Brzy, až se vrátí Alyanna, se pravděpodobně budu chtít tam vydat. Asi jsem to odkládal už dlouhou dobu.'' Pronesl jsem zamyšleně a podíval se směrem nahoru, než se můj pohled vrátil k Mokoš. ''Taky mám moc rád jaro. Ale i léto.. Podzim má taky svoje kouzlo.. Ale zimu, tu moc nemusím.'' Reagoval jsem na její slova o tom, že miluje jaro. ''Chceš něco konkrétního třeba vidět? Ať tě tu netahám jen po okraji smečky? Nerad bych tě začal po takové chvilce hnedka nudit.'' Ušklíbl jsem se pobaveně.

Tak tu skutečně ještě nebyla v dobu před potopami. Takže mě moje zraky a myšlení až tolik nepletli. ''Sedna teda musí být taky skvělá, vypadáš že ji máš opravdu ráda.'' Řekl jsem, ''A aspoň bude příští dobrodružství zase o něco veselejší, když každá zjistíte o Ostrovech něco jiného.'' Naklonil jsem lehce hlavu. Už-už jsme došli skoro až k hranicím, které jsem začal obcházet a tu a tam Mokoš požádal aby se aspoň trochu otočila, protože přece nemusela mě vidět když jsem se snažil slabší pachy hranit znovu označit.
''Jo, ty potopy byly něco co ostrovy léta nezažili..'' Byly strašný a představa, že jsem se malém utopil a vůbec, že jsem nemohl Renbli pak najít ve mě zanechala pořádný šrám.. Ale to, že jsem pak tady viděl Renbli živou a zdravou mě velmi potěšilo. Asi bych skončil na blesku pečený, kdyby se ji něco doopravdy stalo. Ošil jsem se při vzpomínce na Rhaaxina.
''Myslím že ano! Ale osobně jsem úplně blízko toho stromu nebyl. Třeba je čas to napravit.'' Mávl jsem nadšeně ocasem. Měl jsem nachozených kilometrů a kilometrů, ale přesto mi velká část ostrovů stále chyběla! ''Je to souostroví dvou ostrovů, která spojuje starý vrzající most- je děsivý a vstupuješ na něj z pocitem ať nejsi zrovna ty ten pod kterým spadne.. A nebo pak je v horách nedaleko odsud portál.'' Dodal jsem. ''A je tu ještě malý ostrůvek, někde za tím Začarovaným lesem, ale na jeho druhou stranu jsem se ještě nikdy nevydal, takže opravdu netuším co by tam mělo být.'' Pokračoval jsem ve svém výkladu. A vůbec mě to nevadilo, měl jsem rád jak jsem mohl být užitečným! ''Mistr je starý vlk, který žije na druhém ostrově v mlžné džungli. Někde hluboko tam je svatyně ve které sídlí a dokáže z tebe vydřít duši.. Ale zlepšíš u něj své dovednosti za úplatu. Asi stejně jako u obchodníka Wua. Ale ten z tebe nesedře kůži. Ale tohle jsou informace, které jsem slyšel já, popravdě jsem nikdy ve svatyni nebyl, ale přemýšlel jsem, že bych ho někdy navštívit chtěl. Chci mít sílu chránit Zlatou smečku a všechny v ní.'' Řekl jsem hrdě, až mi blýsklo v očích naděje-plné světélko.

<- Úkryt

Její energie byla skutečně kouzelná. Až mě nabíjela také. ''Myslím, že se toho naučíš tady ještě hodně. Občas stačí jen vylézt za hranice smečky.. A někdy ani to ne.'' Zasmál jsem se. Chvilku jsem uvažoval, zatímco jsme již kráčeli územím, ''Už jsi tu zažila i ty potopy? Tam si tě moc nevybavuju že bych tě předtím viděl.'' Začal jsem zase vyzvídat,
Souhlasila s tím, že jsou naše stromy opravdu to nejhezčí co kdy viděla. Mávl jsem ocasem, ''A už si viděla i Začarované stromy? Také mají něco do sebe, jak jsou naše zlaté, tak ony mají zase odstíny fialové, modré... Ten les má taky něco do sebe a je vlastně kousek odsud.'' Třeba tam ještě nebyla? ''Oh, ale lesů je tu spousta! Jeden je i během dne tak tmavý a temný.. ponurý.. A hnedka za mostem to snad vypadá jako brána do druhého světa a je mnohem světlejší, plný života.. A o džungli ve které se nachází taková svatyně s mistrem, ani nemluvně!'' Možná jsem se rozpovídal až moc, ale jak jsem říkal.. tahle vlčice uměla jednomu navodit taky zase trochu života do žil a nadšení z maličkostí.

Vlčice se zdála být hlavně svou, což bylo asi nejdůležitější a měl jsem radost, když jsem potkal někoho kdo si na nic nepotřeboval hrát. Alyanna si vyřídila své a pak odešla. ''Netuším jak to fungovalo, ale kdykoliv jsem chtěl vyslovit své jméno místo toho jsem si odříhl a slova se ztratila v bublinách.'' Kývl jsem rameny a zamyslel se. Bylo to tak zvláštní a zdálo se to jako sen, kterému jsem nevěnoval přílišnou pozornost. Zasmál jsem se.
Vlčice se rozpovídala o tom kde se narodila ona, zamyslel jsem se, ale opravdu jsem o tomto místě nikdy neslyšel. A otce se už zeptat na to nemohu... Ale naštěstí ve své odpovědi pokračovala tak jsem se příliš na chmurnou část myšlenky nesoustředil, ''I pomalé krůčky jsou dobré. Takže, skvělá práce.'' Zazubil jsem se. Něco málo mi o sobě shrnula. Zněla jako malé vlče, které teprve všechno začalo zkoumat a bavili ho všelijaké zajímavosti. ''Tak vyrazíme.'' Mávl jsem ocasem a zahlédl jsem Aileen, ''Ahoj sestřičko.'' Pozdravil a rozloučil jsem se s ní a s tím vyrazil ven z úkrytu, snad se závěsem s flekatou vlčicí, ''Zdejší stromy jsou opravdu krásné. Já osobně si snad mohu hodnotit že patří k nejhezčím zdejším místům. Ale to je věc názoru.''

-> Území

Vlčice se zdála plná veselé energie a takový ten nádech, který energii dokázal předat jiným. A tak jsem se nad její větami zasmál. Ocasem mávala natolik, že ji div málem neuletěl. Kdy já měl naposledy energii se chovat takto nadšeně? ''Máš pravdu, to by bylo asi divný přijít za někým a slyšet to takhle.'' Odpověděl jsem a to už k nám došla Alyanna a otřela se o mě, že se půjde podívat po okolí. Přikývl jsem, ''Postarám se ti o to tady zatím co budeš pryč, sestřičko.'' Myšleno coby obránce smečky samozřejmě! To už povídala Mokoš o své zkušenosti, ''Ale to se mi stalo taky! Ale nějak jsem to moc nepobral, měl jsem za to že to byl nějaký zblázněný sen.'' Zasmál jsem se a pak se konečně otočil na vlčici. ''Kdo ví, možná nějaká vzdálená rodina ještě mimo ostrovy, ale to se asi už nikdy nedozvíme, ale já a mí sourozenci jsme se narodili tady v téhle smečce.'' Dodal jsem tedy na větu o vzdálených příbuzných. ''Jsem Atray a moc rád tě poznávám a vítám tě tedy i sám za sebe ve smečce, snad jsi tu spokojená.'' Mávl jsem ocasem a zazubil se. Alyanna odkráčela za Dakomnem a Wolthio a já tu byl s vlčicí zase sám. Ale to mi nevadilo. ''Co ráda děláš? Můžeme se projít po hranicích a zkontrolovat je, jestli máš zájem.'' Navrhl jsem. Moc se mi nechtělo zůstat zalezlým uvnitř.

<- Území

S úplnou lehkostí jsem našel tu správnou noru schovanou ve stromech a vstoupil do ní. Pachů se tu vskutku míjelo spoustu, některé staré, některé novější, ale jeden mě zaujal. Ten byl nejsilnější, jeho majitel, nebo spíše majitelka, se zrovna v úkrytu nacházela také. Po pár krocích jsem zjistil, že se jednalo o jednu z nejnovějších členek se kterými jsem ještě neměl tu příležitost si popovídat, nebo se nějak s nimi seznámit. Na půl oka jsem je viděl pouze při pohřbu, ale to nebyla ta správná chvíle s nimi mluvit. A tak jsem se vydal k bílo-hnědé vlčici blíže a nasadil jeden ze svých milých úsměvů, zdálo se že byla sama a tak jsem doufal, že ji zrovna nějak nebudu rušit. ''Ahoj, neruším?'' Asi metr jsem se od ní zastavil, ''Ještě jsem neměl příležitost představit se a přivítat tě ve smečce, tak bych to rád napravil jestli dovolíš.'' Zazubil jsem se s dodatkem na vysvětlenou.

Zůstával jsem poměrně dlouho na území, převážně u hrobů svých rodičů. Nestrávil jsem s nimi tolik času snad nikdy, jako nyní když už byla jejich přítomnost jen dávnou vzpomínkou. Vlci se už dávno vydali po svých a žili si své vlastní životy. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Strávil jsem hodně času tady a dlouho nedělal nic jiného a tak jsem se konečně zvedl a rozhodl se dělat něco se svým životem. Byl čas znovu začít žít a zařídit si vlastní život tak jak jsem ho chtěl žít, Otázkou však bylo, jak ten život žít chci? Oklepal jsem se od zbytků sněhu a vyrazil jsem lesem směrem k úkrytu. Chtěl jsem se podívat jestli tam někdo nebyl s kým bych po takové době mohl začít vůbec mluvit, a když ne.. no, tak se pak vyrazím projít a poohlédnout se po ostrovech, rád jsem to tu koneckonců zkoumal.

-> Úkryt