Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Zlatý les

Se zaujetím jsem poslouchal Renbli, která se až zasnila u svého povídání o tom kde byla. Tolik světů.. Tolik různých vlků, ''Nedokázali mluvit? To zní opravdu neuvěřitelně.'' Zašklebil jsem se, ale pravdou bylo, že jsem se nad tím zamyslel. Opravdu existovalo místo, kde vlci nemluví, nepoužívají magie, nebo místa kde vůbec nebyly? To, že se oblíkali do jiných kůží mě asi ze všeho nejméně překvapilo. ''Tak to jsi jistě zažila spoustu dobrodružství.'' Přikývl pobaveně, když ji tak sledoval. Zdála se tím být opravdu nadšená. ''A na čem dle tebe v životě záleží a čem ne?'' Naklonil zvědavě hlavu. Dle mě si každý o tom stejně vždy udělal svůj obrázek, ale taková hle životní cesta, kterou má za sebou, ji jistě mohla změnit názor ještě víc, než kdyby žila jen tady na ostrovech.
Pak si všimla, že jsem skoro nevěděl o čem se s ní pořádně bavit. Lehce jsem se zazubil, ''Nebudu lhát, prokoukla si mě.'' Pohodil jsem ocasem, ''Ale to přijde. Vždyť teď spolu trávíme čas více prvně a je mi celkem líto, že jsem tě nepoznal dřív, to už bych možná věděl najít vhodné téma.'' Podíval jsem se před sebe a spatřil vlčici která si snad hrála ve vodě? Nechápavě jsem se koukl na Renbli a pak zase na ní, když jsme se k ní přiblížili. ''S čím si tu tak hraješ?'' Naklonil jsem hlavu, abych spatřil modré kvítka, které pluli s proudem. Že Pršivka potulná, Přikývl jsem a zaujatě jsem si ji prohlédl, teda.. Co to proud vody v rámci možností dovoloval. ''Myslíš, že to mlíko bude k něčemu?'' Reagoval jsem poté na Renbli, tu to jistě zajímalo, rostliny jakožto léčitelku přeci jen o něco víc.
K vlčici jsem se také děkovně usmál, když oznámila, že tu prošla má sestra směrem na Zubří.

<- Úkryt (Přes území)

Čekal jsem na odpověď vlčice, která se ještě vyjadřovala své rodině a když se mi dostalo defakto pozitivní odpovědi společně s ní jsme opustili úkryt. Chvíli jsem přemýšlel co s vlčicí vlastně řešit. A tak jsem šel ticho. Podíval jsem se na ní až když jsme došli převážně ke kraji území, ''Um.. A kde jsi vlastně byla, když jsi dlouho byla mimo ostrovy?'' Svět tam někde venku. Musela zažít úžasné věci! Já i když jsem byl mimo, měl jsem dojem, že jsem nikdy ostrovy neopustil a jestli ano, jedině ve snech. Tedy, ne že bych to nějak aktivně vyhledával. Byl jsem tu doma, stejně jako ve Zlaté smečce.
V lese jsem se ohlížel přibližným směrem kam se vydali Alyanna s Rhaaxem, ale nikoho jsem nikde neviděl. Dost možná jsme se totiž vybrali na druhou stranu, než šli oni. Les nebyl nejmenší. ''Takže léčitelka.'' Dodal jsem pak a povytáhl obočí, chtěl se o ní víc dozvědět? Pravděpodobně. Mluvil jsem už s tolika vlčicemi, ale žádná, vyjma sester, nebyla v mém věku, o čem jsem se s takovou vlčicí měl vlastně bavit?!

-> Bašta

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

>> Všichni kdo se bavil o potopě, Sillarei a trychtýřek
Čas běžel. Úprosným tempem a voda se pomalu začínala zvedat i v úkrytu, to vskutku nebylo dobré znamení. Máchl jsem několikrát ocasem a zaslechl jsem úryvek rozhovoru, která tu vedla skupinka co tu ještě zůstala. ''Myslím, že mít úkryt někde ve vyvýšeném místě není špatný nápad.'' Reagoval na sestru, která chtěla potravu a vše úkryt. Což by se mělo udělat asi co nejdřív, ne-li snad rovnou zapojit další lov, protože se zdálo že tady brzy nastane chaos. Jen jsem převážně přikyvoval k věcem co mi přišli že jsou dobrý nápad..
Sestřička Sill mezitím připravila něco pro zahřátí a tak jsem ji věnoval úsměv a s vděčností si také dal. Příjemně to zahřálo, ''Jsi fakt šikovná, sestřičko.'' Pochválil jsem ji spokojeně..

Renbli
Ale to už se pomalu všichni dvojičkovali, nebo prostě odcházeli. A když jsem viděl jak Rhaax vyzval Aly ke společnosti, a společně pak vyšli za jasným světlem, který se tu na moment ukázalo, já jsem příliš neváhal a postoupil jsem blíže k Renbli, ''My bychom mohli spolu se podívat na situaci.'' Navrhl jsem flekaté vlčici. Chvíli jsem zvažoval zdali bych neměl jít za Rhaaxem s Aly, ale poté co jsem viděl Rhaaxovi schopnosti, věřil jsem že tohle zvládne a kdyby došlo k boji... no, jistě bychom to poznali a přiběhnout se může později.
Tím jsem počkal na vyjádření vlčice a pak jsem vyšel ven.

-> Zlatý les

Aetas, pohled k Renbli
Aileen s Rhaaxem se ucházeli o povýšení. Lehce jsem se podmračil. Rhaaxin, toho jsem sice tak neznal, ale i za těch pár minut jsem věděl že ten dokázal smečce dát toho hodně, minimálně v té obranné sféře.. Aileen? Vrátila se domů snad po delším čase, než já sám. A povýšení ji padlo do klína. Tiše jsem si povzdychl.. Já jsem byl přece ten, co to sestrám přál, ne?
Pak mi otec svěřil skutečně funkci obránce smečky, ''Slibuji.'' Přikývl jsem hrdě a už-už jsem uvažoval že až deště ustanou, tak se pokusím zastavil k Mistrovi do svatyně. To udělám asi nejlépe.
Pozoroval jsem chvíli ostatní, kteří také přednášeli zájmy o své funkce. Můj pohled se nejdéle ukotvil na Renbli. Léčitelka? Jako jeho sestřička Sill? Usmál jsem se. Měla drzý jazyk a přesto laskavé srdce.. Rozhodně jsem ji plánoval poznat potom lépe. Ale to ji budu muset odchytit bez bleskových bratrů.. Nerad bych přišel o srst. Ušklíbl jsem se. Ti ji asi na rande se mnou nepustí, co? Kdy mě nějaká vlčice tak zaujala, hm?

x Promluv si s druhým vlkem o aktuálním počasí(1b)
x Informuj Alfu o aktuální situaci (2b)
Rekonstrukce úkrytu >>Aileen, Alfy
Podíval jsem se k Aileen, která se rozmluvila o tom, že je třeba ten úkryt opravit. Tak jak jsme se bavili venku. Byl jsem trochu překvapen, že ji to táta svěřil jako velkou akci, ale jinak jsem nedal najevo nic. Podíval jsem se k Aileen, které jsem však tedy věnoval povzbudivý úsměv. ''Sestřičko, je to skvělý nápad,
to už jsem ti říkal předtím, když tě to napadlo prve, ale myslím že prozatím bude lepší tuhle rekonstrukci odložit na později.'' Rozhlédl jsem se k Minkarovi, který předtím přinesl zprávy o počasí, ''Počasí se venku podle všeho vůbec nelepší. Ještě k tomu začíná pravděpodobně chaos vystrkovat drápy v těchto těžkých dnech. Když by byla většina vlků na lovu a druhá většina v tuhle chvíli by rekonstruovala úkryt tak by nás dokázali dostat nepřipravené.'' Hodlal jsem vzít obranu vážně a to i uvnitř celého celku, Otočil jsem se k Aileen, ''Až se to počasí přežene, osobně ti budu k tlapě ke všemu co budeš k tomu potřebovat, ale pro teď tuhle rekonstrukci bys měla odložit až dny budou světlejší.'' Byla to žádost? Byl to rozkaz? Byla to prostě prosba mladšího bratra ke starší sestře. K lovu jsem se nevyjádřil, ten byl bezpochyby v tuhle chvíli skvělý nápad. Bohužel já nebyl zdatný lovec, a nikdy jim nebudu, takže to skupiny lovecké jsem se nehlásil.

Taylor
Nakonec otec se věnoval nováčkům, kteří se rozhodli do smečky vstoupit. Angee, která se ucházela o místo pečovatelky vlčat. Taylor, který už předtím ze sebe dostal zájem obránce. Úplně jsem na to do téhle chvíle zapomněl! Dostal jsem ho defakto na starost? Vše má se mnou konzultovat.. K otci jsem přikývl jakože rozumím a pak jsem pohled otočil k Taylorovi, ''Věřím, že si najdeme dobrou strategii spolupráce.'' Prohlásil jsem k němu. Trochu ve mě cukalo to, že jestli je takový pořád, takový jak se velmi špatně vyjevil před chvíli, mluvil aniž by byl vyzván.. Jestli nakonec ta spolupráce nebude s ním snad nemožná.. Ale, navenek jsem znát nedál nic. Jen to, že jsem se na vzájemnou spolupráci těšil. Pak se ještě chystal vyjádřit Hádes, který se dle konverzace, která se odehrála venku, s Taylorem znal. Kdo ví odkud?

Pro známosti zbytek smečky
Nakonec jsem postupně pohledem obešel všechny přítomné a to především ty, se kterými jsem ještě neměl příležitost mluvit, včetně tedy Angee, Minkara, Ahvaryana, Naxina, Barnatt,. ''A s vámi, se kterými se navzájem ještě neznáme, či jsme ještě neměli příležitost si promluvit, doufám také při lepší příležitosti víc možností k hlubšímu seznámení.'' Zlatá byla pro mě vším, chtěl jsem znát její členy. Už jsem nechtěl být v té nevědomosti, ve které jsem dlouhou dobu žil.

Alyanna, Aetas
Rodinné trable Barnatt a její rodiny jsem nějak úspěšně se snažil vypouštět. Nebyl jsem toho součástí. Taylor byl vskutku podivným vlkem, ale seřváno dostal od většiny.. Jen Alyanna to vzala už poměrně s klidem.
Nakonec se to nějak postupně vysvětlilo. Byl jsem rád. Úsměv jsem Alyanně opětovala. A pak.. Pak byly vyzvaní zájemci o povýšení. Rozhlédl jsem se kolem a mírně naklonil hlavu. Já jsem nepředstoupil, ačkoliv to možná ode mě Alyanna čekala. Na povýšení jsem se necítil. Ne sám od sebe...
A tak jsem čekal, čekal jsem. Pak přišel čas na funkce. Konečně jsem mohl říct co jsem chtěl dělat. Ale.. co jsem chtěl ve skutečnosti dělat chtěl? Předstoupil jsem ve věci funkce, ''Rád bych..'' Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, ''Rád bych se ujal funkce Obránce.'' Vydechl jsem.

<- Území

Ještě před..
Vešel jsem do úkrytu a jezevce jsem odložil do 'spíže' na ulovenou zvěř. Ještě jsem to ukázal i Hádesovi a popřípadně- Taylorovi. Pak jsem se vydal usadit blíž ke své rodině, otec již pomalu vítal všechny příchozí.

Sraz, Alyanna
A tak začal mluvit. Začal samozřejmě tou největší novinkou a to tou, že Alyanna bude po boku naše otce a že by byl rád, aby to pak fungovalo. Nikdo snad nečekal, že by to každý přijal hned.. Barnatt... Ta vyjádřila podporu, Renbli.. Ta zcela jasně tohle odmítala. Projížděl jsem tváří po všech, v každém z nich se značila jiná emoce a po většinou spíše mlčeli.
Otec zmínil, že jeho rozhodnutí je neměnné, Alyanna se také pokusila vyjádřit a moc se mi líbilo, že to vzala s takovou elegancí.. To mi jen utvrdilo v to, že Aly bude skutečně dobrou Alfou. Vyjádřila se i Aileen. Chvíli jsem koukal na Sill, ale...
Udělal jsem krok kupředu, kdy jsem se podíval na otce i na Alyannu, ''Sám jsem dlouhou dobu předtím ve smečce nebyl. Nebyl jsem u toho, když... naše máma zemřela, nebyl jsem u ničeho kdy mě rodina nejvíc potřebovala.'' Můj pohled se na moment otočil k Renbli. Netušil jsem kde byla, ani jsem ji vlastně neznal, byla to snad jen vteřinka, než se můj pohled vrátil k Alyanně, ''Ale nyní tu jsem a i když nenahradím čas minulý, budu tu vždy pro budoucí čas tobě, i smečce.'' Lehce jsem se také k Alyanně uklonil na znak mé podpory. Ještě jsem ji věnoval i jeden úsměv, než jsem se otočil k davu, ''Věřím, že Alyanna zvládne tuto povinnost a budu ji jako bratr i jako člen smečky oporou.'' A tímto jsem svůj monolog skončil. Vrátil jsem se na své místo a sedl jsem si na zadek. I my sourozenci jsme koneckonců mohli vyjádřit jasný nesouhlas proč ona a proč né my. Měli by jste ji dát šanci..

Vysvětlení se jal Rhaaxin a situace se nějak vyklidnila a pak samozřejmě, díky počasí náš otec požádal, abychom se přesunuli do úkrytu. Nikdo moc nadšený nebyl, že sraz musel proběhnout uvnitř, ačkoliv Rhaax udělal štít, ale nakonec se postupně začali všichni přesouvat dovnitř.
Už-už jsem se chystal jít také, ale.. ''Uh?'' Otočil jsem se, když jsem zaslechl své jméno. Rhaaxin. Příkaz. Pozvedl jsem obočí, ale.. nějak jsem to asi nechtěl řešit, ne v tuto chvíli. A tak jsem prostě čapl jednoho jezevce a vydal se dovnitř úkrytu. Byl jsem upřímně zvědavý jak zbytek smečky bude reagovat na to, že Alyanna se má stát Alfou. Já jsem byl rozhodnutý k její největší podpoře. Byla na to z nás vhodná nejvíc. Byla jako naše matka, kterou jsem si tak pramálo pamatoval.

-> Úkryt

<- Zlatý les

Odpověď na svou otázku jsem nedostal.. Nejspíš mě díky té ráně hromu neslyšela. No, ale přešel jsem to se svým typickým úsměvem. Vedle bílé vlčice jsem kráčel jen velmi krátkou chvíli. Malý výboj, sotva citelný, ale.. z mojí srsti udělala pěknou kouli. A taky se mezi nás, ''Ej.'' Byl jsem donucen uhnout, protože mezi nás Rhaaxin vrazil.
A pak.. si mě nějak nedokázal zařadit. To mě trochu zabolelo! Ale to mám za to že jsem předtím takovou dobu cestoval mimo smečku a pořádně tu jsem až poslední dobou. Na odstrčení od vlčice jsem tedy nic neřekl, jen jsem pokývl hlavou na jeho slova, ''Atray. Rád tě poznávám osobně.'' Dodal jsem mu tedy a celý se oklepal- a poodešel od Rhaaxe dál. Aby se mi srst zase trochu uhladila.
Sraz již nejspíše započal a otci s Alyannou jsem jen pokýval hlavou. Nyní již vše bylo v pořádku. Neměl jsem žádné zásluhy a tak.. jsem nechal mluvit popřípadě dvojici. Můj pohled se stočil ještě jednou k Renbli, ''Jen jsem chtěl znát tvé jméno.'' Zkusil znovu. Byla to moc hezká vlčice, takovou bych si rád zapamatoval. A jistě i velmi rád poznal víc. Ale jak moc by ona chtěla? A pak, ať už odpověď dostal či nikoliv (v případě že ano, dodal ještě ''Hezké jméno.''), se s úsměvem k dvojici dostal do většího popředí ke svým sourozencům a otci. Ač nebyl vysokého postavení, pořád by měl být své rodině na blízku.

Situace se... po obrovském záblesku kdy jsem musel trochu přivřít oči, poměrně pak uklidnila. Ač hluk, který se ozval.. Musel jsem sklopit uši, protože to byla rána jak hrom.. Doslova Vlci vzali do zaječí a tak už dál nebylo co rozebírat. Podíval jsem se na Rhaaxe a trošku jsem mu záviděl tuto moc.. Dokázal smečku ochránit.. téměř sám a to jsem věděl že být tu já, nesvedu to sám. Věnoval jsem tedy Rhaaxovi úsměv, zvlášť plný díků, že je odehnal. ''Skvělá práce.'' Uši mě boleli a ani jsem netušil zda má slova slyšel...
Pak se můj pohled stočil i na hnědého kolegu, který dorazil zároveň se mnou, a kývl jsem na něj. Byl čas se vrátit zpět.. Ale co mě poměrně zaujalo, tak to byla bílo-flekatá vlčice se zvláštní ohaňkou a na místě srstí delší, než jsem byl zvyklý. (Renbli) Usmál jsem se na ní, ''Tebe jsem tu od svého návratu neviděl.. Jak se jmenuješ?'' Pachově.. byla podobná Bleskovcům.. ''Já jsem Atray.'' Rodina? Nevypadali tak.. ''Je na čase jít zpět, otec bude každou chvíli začínat sraz.'' Prohlásil všem přítomným...Ale jak na tom byl doposud sluch ostatních? Můj sotva lepší... A pokud mu bílá vlčice úplně neutekla, či se nějak moc nevyhýbla- šel vedle ní.

-> Území

<- Území

Čím blíž jsem se blížil k hranicím smečky, tím víc se mi naskytoval pohled na.. zmatek, který tu nastal. Rhaaxin který tu bojoval, elektřina tu poletovala všude. Rhaax soptil vzteky . A bílá vlčice? Znal jsem ji? Ne, nic mi to neříkalo.. Ale zdá se že tomu jen přihlížela. Na čí stranu patřila? Když jsem došel blíž, cítil jsem.. Nebyla na nepřítelově straně. Navíc jistě to vyla ona a varovala smečku. ''Co se to t..'' A ti dva? Očividně schytali pár ošklivých ran.
Zavrčel jsem, ''Nejméně vhodná doba, Měli by jste ze Zlatého lesa odejít.'' Řekl jsem hlasem ne pro mě příliš typickým. Přísným, hrubým a především vážným. Sic jsem neoplýval zrovna obří silou, měl jsem ještě málo tréninku za sebou, ale věřil jsem v tuhle chvíli, v převahu která tu měla být. Rozhlédl se, víc vlků se blížilo, na útočníky podíval. Atray se jen postavil do bojové a varovné pozice a dával jasně najevo, že jestli neodejdou, přidá se do útoku k Rhaaxovi. Vrčel jsem. Co vše bych svedl? Inu.. to je dobrou otázkou.

Vlci se tu postupně hemžili, bylo jen jisté že je čas srazu. Chtěl jsem se začít trošku družit, vlků zde bylo více než dost a tak naše obavy které jsme měli s Alyannou, trochu pomizeli. Ne každý zapomněl na to že nějaká Zlatá existuje.
Už-už chtěl jít pozdravit bleskové bratry se kterými měl původně sdílet svou funkci, ale.. ''Huh?'' Vytí. Zašvihl jsem ocasem, ''Vetřelci?'' Zamračeně jsem se podíval po tom novém, který se přidal, ale přišel spolu s Alyannou, chtěl jsem věřit jejímu úsudku.. A pak., jsem se otočil, ''Jdu to omrknout co se děje.'' Prohlásil jsem všem přítomným, čekal zda se ke mě někdo přidá, asi minutu, a pak jsem přidal do kroku, až jsem se nakonec rozběhl k hranicím. Co se tam sakra dělo? To nemůže se smečka po takové době sejít bez toho, aby to nepronásledoval nějaký problém? Hm, čas to zjistit. Déšť a celkově bouřce situaci jistě příliš neulehčovala.

-> Zlatý les

<- Tichá Zátoka

Prošel jsem Zátokou a zjevil jsem se v lese. Brzy jsem překročil i hranice smečky. Lesem jsem cítil jak se vanul pach cizince, narovnal jsem uši a zpozorněl. Než abych hned mířil k ostatním, šel jsem po pachu cizince, ale.. k mému překvapení mě zavedl tak či onak ke všem ostatním..
''Oh, zdravím.'' Švihl jsem ocasem a namířil pohled ke všem, kteří zde zrovna byly. Černý vlk, který nebyl součástí smečky stál zrovna u Alyanny, že by jej přivedla ze své výpravy? ''Těší mě, chceš se přidat?'' Usmál jsem se na něj a pohlédl jsem k otci zvědavě. Pak však i po ostatních, pár tváří jsem neznal.. Jeden mi byl povědomý, ale nedokázal jsem si jej zařadit.. Ach a taky se projevuje jak jsem byl kdysi úplně mimo a jak nyní byla smečka mimo! Ale věřil jsem, že se nyní celá situace zlepší. Nad touto myšlenkou jsem se uculil jak měsíček, a čekal jsem na to, co přijde.

<- Kvílivec (Přes Kvetoucí)

Přidal jsem do kroku a u toho jsem částečně přemýšlel nad tím, jestli mi Deiron někdy.. odpustí? No a nebo se se mnou bude jednou bavit jako za starých časů. Alespoň tedy já jsem to viděl tak, že jsme mívali dobrý vztah, než se vše tak zkomplikovalo, ale mimo jiné jsem také uvažoval nad tím co říkala Alyanna.. když už jsem mířil zpátky do smečky.. že jsem nemusel přebírat její povinnosti jen proto že se měla stát Alfou. Mohl jsem dělat cokoliv na co jsem se cítil a chtěl jsem dělat.
Nad tím jsem se jen tak pousmál. ''Vždyť je už jedno jestli budu chránit hranice, nebo celou smečku jako ty..'' Musel jsem se nad tím pobavit nahlas. No, uvidíme co se dozvím nyní., žejo.
Prostě jsem tedy zamířil domů. Měl bych si užívat alespoň každý den s rodinou, která se ve smečce zůstat rozhodla, měl bych se naučit méně se loudat.

-> Zlatá (Přes Zlatý les)

Také mě viděl rád? To mě překvapilo.. A velmi mile. Usmál jsem se. Nemohl jsem si také však nevšimnout jeho úšklebku a zmínku na to jaký jsem byl baculatý vlček.. Lehké ušklíbnutí jsem mu musel tedy opětovat a pak zhluboka se nadechnout a vydechnout, ''Sám netuším... Nikdy jsem to nějak nebral v potaz, ale máš pravdu. Bejval jsem dost kulatý.'' Zasmál jsem se. Každý jsme nějak vyrostli.. A nejhorší bylo, že jsem tu část života měl prostě stále v mlze a nedokázal jsem si nikdy vzpomenout na to, co jsem dělal, když jsem byl mimo..
Mezi námi však vládlo víceméně ticho.. Ale.. cítil jsem se lépe, a proto jsem se zhluboka nadechl a na Deirona se podíval, ''Mrzí mě že jsem zmizel ze života všech. Nemám proto žádnou pádnou omluvu, abych řekl pravdu... A tedy si ani nemám co nalhávat... Nějakou tu dobu života mám dost v mlze a tedy nedokážu z určitostí říct co a kde jsem dělal.. Ale jakmile jsem se vrátil do Zlaté a zjistil o co všechno jsem přišel a nebyl tu pro vás..'' Sklopil jsem hlavu a zakotvil pohled do země. Byly to nevyřčené věci.. Opět jsem zvedl pohled, ''Nemusíš mi odpouštět, ale jen jsem chtěl abys věděl že mě to opravdu mrzí, že jsem tu pro nikoho z vás nebyl v dobách kdy to bylo potřeba.''

Čas však ubíhal rychle. Ohlédl jsem se a můj pohled zakotvil směrem ke Zlatému lesu, než se vrátil zpět na Deirona. ''Měli bychom se vrátit.. Teď by někdy měl začít sraz.. Táta nejspíše bude chtít ohlásit naší sestru Alyannu oficiálně Alfou.'' Oficiálně vím že nebyl u toho, když táta jmenoval Alyannu svou spolu-alfou ve svých povinnostech. Tak aby se na to připravil, než by jej snad stihl infarkt..
(/Asi prostor pro 'Já ze Zlaté odchazím Atrayi, nejdu na sraz')- když tak prosímtě mě ještě označ ať to upravím a přepíšu)
Chvíli jsem jeho směrem hleděl, ''V tom případě ti přeji hodně štěstí a doufám že se zase uvidíme a doufám že nalezneš své štěstí..'' Popřál jsem mu k rozloučení.. ''Rád jsem tě viděl..'' Dodal s následným, ''Měj se.'' a vydal se směrem ke Zlaté, kde to vzal klusem.

-> Tichá Zátoka (Přes Kvetoucí)

Byl to on. Můj bratr.. Nejistě jsem se na něj usmál.. ''Já..'' Asi jsem neměl v tuhle chvíli ty správná slova. ''Rád tě vidím Deirone..'' Jsem tedy nakonec ze sebe pouze dostal. Jistě měl právo se zlobit, či se mnou vůbec nemluvit. Ale.. měl jsem za sebou snad rozhovor už se všemi. Tedy.. se Sillarei to rozhovor úplně nebyl, ale chápeme se. Byl jsem dost dlouho pryč. Nebyl jsem u ničeho, u matčiny smrti.. Vše jsem tohle zameškal a ač to vypadalo že mi ostatní v rámci možností odpustili, tak Merlin měla reakci jinou a také jsem se trochu bál reakce Deirona. 'Vyrostl z tebe silný vlk.'' Dodal jsem ještě.
Kdybych byl člověkem, jistě bych byl zpocený až na zadku, ale na druhou stranu, nemohli jsme se jeden druhému přece vyhýbat napořád. Chvíli jsem čekal ještě tedy na to, jak ve skutečnosti tedy bude reagovat, až dle toho se budu moct rozhodnout mluvit dál.