Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Kvetoucí louka

A tak došel k jezeru, který se na této louce nacházel. Švihl ocasem a pohledem hledal vlka, který by se podobal jeho bratru, ale... toho tu neviděl. Přesto však tu jeden byl. A pachová stopa kterou jsem doposud následoval vedla k němu. A kousek od něj stál Wu. Střihl jsem tedy uchem znovu, Třeba zrovna u něj změnil kožich a proto ho nedokážu poznat dle vzhledu? Pomyslel jsem si a zastavil se.
Nasál jsem znovu pach, přece jsem se nemohl mýlit. Pach rodiny jsem přece dokázal poznat.
Pak jsem se zhluboka nadechl a přešel tedy k vlkovi, tvářil jsem se jakoby se nic nedělo, ale přesto jsem cítil jak se mi tělo lehce chvělo.. Chvěl jsem se z jeho reakce. ''Deirone?'' Vydechl jeho jméno. Jistý si tím bohužel nebyl, ale... doufal v to. A taky v to, že si dokážeme promluvit.

<- Zlatá (Přes Tichou)

V Zátoce trochu ztratil pach, který tak pronásledoval, ale jakmile ji prošel, opět jsem ten pach zachytil. Pach svého bratra se kterým jako jediným ještě nemluvil, pořád nebyla příležitost. Chtěl.. chtěl jsem si s ním asi ujasnit pár věcí a pomohl mi k tomu rozhovor s Alyannou. Třeba mezi námi prostě bylo jen něco, co zůstalo nevyřčené a proto jsme k sobě neuměli ještě najít cestu, ale i kdybychom se měli pohádat, chtěl jsem si s bratrem promluvit.
Klusal jsem si to tedy přes louku a usilovně naháněl pach. Čím silnější byl, tím jsem začínal být víc a víc nervózní z toho, co že se mnou ani mluvit chtít nebude, ale to jsem se měl již velmi velmi brzy dozvědět jaká bude Deironova realita.

-> Kvílivec

A tak to bylo. Alyanna se vydala zlepšit se, ostatní se už taky rozprchly a já jsem tu zůstal sám s otcem. Usmál jsem se na něj. ''Taky se půjdu projít.'' Oznámil jsem a vydal se k hranicím smečky. Sem tam, když byl pach už slabší, tak obnovil pachovou značku a pak se vydal hlouběji za hranice. Šel se projít, i když úplně přesně netušil kde by.
Sestře samozřejmě přál a hodlal ji v tom podporovat, jen mě spíš hlodalo že ostatní to tolik vážně nebrali, nejspíš to byl ale jen můj pocit a příliš jsem nad tím přemýšlel.
Pohyboval jsem se mezi stromy svižně a mířil z něj pryč. Možná mě trochu mrzelo jak se naše rodina rozdělila, ač jsme se někteří snažili ji dohnat a usmířit se.
Cesta s mými myšlenkami ubíhala rychle a než jsem se k tomu vůbec dostal, už jsem byl v zátoce za lesem, tam jsem se rozhlédl a ucítil pach, který mě dosti zaujal a tak jsem se tím směrem vydal.

-> Kvetoucí louka (Přes Tichou)

Byl jsem rád, že se Sill nechala mnou přivítat, stejně tak jako mi mé gesto opětovala. Mou radost jistě potvrdilo lehké zamávaní ocasem. Má zpráva o Merlin otce viditelně zamrzela. Mě to mrzelo také, zvlášť když jsem byl jediným který slyšel její slova o naší rodině, bohužel.. to jsem si chtěl nechat pro sebe, už tak to byla více než složitá situace, která zde panovala. Radost, smutek.. Tyto dvě emoce se tu střídali převážně.
S rekonstrukcí úkrytu se souhlasilo, ''Ať tak nebo tak, za mě si tuto poctu zasloužíte a i kdybych ji měl stavět celý život, postavím ji.'' Reagoval jsem co se týkalo sochy. ''Hm, já myslím, že to není špatný nápad.'' Přikývl jsem na Aly nápad ohledně přídomku, které se týkalo vlků ve Zlaté narozených.
Žel nikdo Theronovu rodinu neviděl. Ale to už se Therona jala utěšoval Sill. Vždy jsem obdivoval její otevřenost a vlídnost. Ale.. někdo mi tu přeci jen ještě chyběl a symbolicky se po zdejších tvářích rozhlédl. ''A.. když už víme, že je Merlin pryč.. Co Deiron?'' S bratrem měl velmi mlhavé vzpomínky, ale některé byly dost jasné. Jediného jsem ho neviděl už nějakou tu zimu, nebo spíš viděl, ale nepoznal... Podíval jsem se na otce zda snad neví. Poté na Alyannu. ''Ty jsi říkala, že jsme se sotva minuli, když jsem za tebou přišel, neříkal ti kde má namířeno?'' Zeptal jsem se.
To už pak se otec rozmluvil o jiné věci. Všichni jsme si všimli, že již nebyl nejmladším a také nezvládal. Koneckonců kvůli tomu jsme za ním přišli, že ano? A tak si také zvolil svého nástupce. Aktuálně tedy budou smečku vést společně. Alyanna, chvíli se nevyjadřovala, možná si ta slova přebírala?
Pak se vyjádřila, prosila otce o zaučení, nás o důvěru k ní. Jako první jsem k Aly přistoupil a lehce uklonil hlavu, než jsem se ji podíval do očí. ''Věřím, že se z tebe stane skvělá Alfa po vzoru našeho otce. Je to skvělý Alfa.'' Tím jsem se podíval i na otce a věnoval mu úsměv. ''Také rád pomohu s čímkoliv, prozatím bych mohl převzít tvé povinnosti Bojovníka a Ochránce smečky.'' Ihned jsem tedy navrhl. Aly se teď bude muset soustředit na jiné povinnosti a tak jsem tušil, že by mohli s otcem ocenit, když bych převzal tyto funkce, koneckonců jsem tu prozatím byl jen kůlem v plotě, ale byl čas pro smečku vydat ze sebe to nejlepší.

Musel jsem se usmát. Byla to téměř skoro skvělá ideálka. Konečně jsme začínali vypadat jako rodina a smečka. Podíval jsem se mezi stromy, protože v ten moment se mezinimi objevila i další sestra. Sillarei, naposledy jsem ji viděl, když jsem se vrátil ze svých dlouhých výprav. Usmál jsem se na ní a zamával několikrát ocasem. Poté co se přivítala s otcem jsem i já k ní došel a pokud se nechala, na přivítanou jsem ji olízl mezi ušima. ''Rád tě vidím živou a zdravou sestřičko.'' Dodal jsem. Merlin nevěděla o čem mluví... Zastřihal jsem ušima.
Táta však než by začal řešit smečku by rád slyšel co jsme doposud zažili, jak se měli.. Chvíli jsem čekal, slov se totiž ujala Aileen, ''To je náhodou dobrý nápad.. Třeba taková socha našich rodičů by byla skvělá..'' Zazubil jsem se nadšeně pro její nápad, ale nakonec se ujal slov pak já, ''Potkal jsem pár vlků.. Jedním z nich byla...'' Rozhlédl se po všech, ach jak moc jsem nechtěl být poslem špatných zpráv, ''Merlin.'' Dodal jsem tedy po chvíli pauzy. ''Prý se rozhodla odejít ze smečky, přidala se do smečky v poušti. Chtěla ať jdu také... Kdyby tak věděla, nebo spíš chtěla vidět, že její slova o vás všech byla tak daleko od pravdy.'' Zavrtěl jsem hlavou. Dřív či později jsem o tom říct měl a kdy jindy byla příležitost, než když jsme se konečně sešla větší část rodiny? Theronek už byl skoro také její součástí.

Kráčeli jsme lesem a probírali převážně Theronovu rodinu, že se nemohla do země propadnout a jednoduše se určitě musí dřív či později znovu ukázat. Nemohli přece zmizet.. To prostě ten spánek, některým jen trvá se dát trochu dokupy. Chtěl jsem uklidnit jen jeho? Spíš i sebe.
Pak jsme se začali blížit k otci a nejspíše mé další starší sestře. A skutečně mé domněnky Aly potvrdila a tak jsem taky jen s hlavou vzhůru kráčel k dvojici. Otec nás již stihl pozdravit a obejmout, ''Rád tě vidím otče.'' Usmál jsem se nazpět a podíval se na Aileen, ''Rád konečně poznávám i svou druhou starší sestru.'' A tady byl vidět ten problém, jako rodina jsme se neznali dostatečně a ani jako smečka. ''Tati, chtěli jsme s Aly s tebou pak probrat něco o smečce, rádi bychom ti chtěli s ní pomoct, aby se smečka dala víc dohromady a více se poznala. Mysleli jsme, že bys uvítal naši pomoc.'' Už jsme se o tom bavili i před Theronem a tak jsem neměl důvod to nechávat na jindy, a pak jsem otočil hlavou na Aileen, ''A Aileen určitě taky?'' Defakto jsem to podal dotazem, buď to potvrdí, nebo vyvrátí. A usmál jsem se na ní.
Pak jsem se podíval na Aly, která by určitě věděla jak to podat lépe. Připadala mi velice moudrá.

Začali jsme procházet územím. Alyanna souhlasila s mým návrhem, že by se smečka měla opravdu setkat. Protože se členi skoro neznali. Nechtěl jsem, aby snad smečce hrozilo nějaké zaniknutí, nebo tak. Z jednoho kraje, který jsem označkoval, byl čas se přidat na druhý. A mezitím to celé projít.
Aly zmínila nějaké nové členy od posledního srazu, ale ani já neměl ponětí o kom byla řeč, ale dotaz místo mě vyslovil Theron. O to víc bylo potřebnější se sejít.. Theron se trochu zalekl. ''To snad nehrozí..'' Vydechl jsem. Neuměl jsem si představit, že bych nikoho neviděl... ''Nemaluj hned čerty na strom, Therone. I kdybychom je nenašli teď, do země se určitě nepropadli a dřív či později se ukáží.'' Snažil jsem se jej tímto povzbudit.
To jak jsme procházeli územím se mi do čumáku dostal pach. Tím jsem tedy Theronovu odpověď o tom jak se setkali s Aileen poslouchal jen na můj ucha, jak jsem se snažil pachy zařadit. Pach otce a.. ''Hm?'' Zastřihal jsem ušima a tím směrem jsem se taky otočil a mířil k němu. Brzy jsem zahlédl dva hnědé kožichy mezi našimi zlatými stromy. Podíval jsem se na Aly a pak zase na dvojici mezi stromy. ''Aileen?'' Já sám si tímto jistý nebyl, ale právě Aly, případně Theron, ji právě mohli poznat. Odkašlal jsem si. ''Tak bychom to s otcem, naše obavy o smečku a tak celkově probrat rovnou. A přivítat se s Aileen.'' Navrhl jsem změnu plánu s pozvednutým obočím. Koneckonců, Theron ji hledal také a my chtěli mluvit zase s otcem.

A tak jsme měli seznamovaní za sebou a na jednu stranu byl jsem rád. Konečně jsem mohl začít poznávat členy vlastní smečky. O to víc by dávalo smysl, kdyby otec uspořádal smečkový sraz, nebo tak něco ať se to konečně dá trochu dohromady. Měl jsem po rozhovoru s oběma sestrami rozpolcené pocity a to takové, že opravdu stačilo jen málo, aby se to všechno brzy rozpadlo. Tiše jsem vzdychl a hlavou pořádně zatřepal, Otec nás potřebuje.
To Theron souhlasil s tím, že bychom se po jeho rodině mohli teď podívat. ''Skvělé, tak jdeme na to.'' Usmál jsem se a vydal jsem se směrem k hranicím, ''Měli bychom asi pobídnout otce, aby se uspořádal sraz, nebo něco.. Mám takový pocit, že nebudeme jediní kdo se víceméně nezná a tak by bylo fajn seznámit se.'' Navrhl jsem tak do éteru, výhradně tedy k sestře, ale vyjádřit se samozřejmě mohl i Theron, ''A vůbec zjistit tedy jak je na tom celkově smečka se členy.'' Dodal jsem.

A tak se z naší sourozenecké sešlosti stala konverzace ve třech, protože Theron- jak se představil, hledal naší sestru Aileen a také svou vlastní rodinu. Na moment jsem semknul pysky k sobě zamyšleně, ale nakonec jsem sebou polevil a na Therona se usmál,. ''Já jsem Atray, těší mě Therone.'' Když už nic, konečně jsem poznal dalšího člena Zlaté smečky, ''Jednou jsem s tvým otcem mluvil, ale už je to dlouho. Já vůbec netušil že má nějaké děti.'' Zaklonil jsem zamyšleně hlavu a pak se podíval na Alyannu, která Ahvaryana poznala bezpečně. Ne jen Betou smečky, ale také hlavním lovcem. Ale na rozdíl ode mě moc dobře věděla, že děti měli, jen.. je naposledy viděl jako vlčata.
Pak se podíval na Aly, ''Jen abych dokončil naší předchozí konverzaci.. Myslím, že máš pravdu. Jednou to snad přijde jak u mě, tak u tebe a jsem moc rád, že jsme si o tom mohli popovídat.'' Usmál jsem se na ní. Alyanna byla... dobrá starší sestra, očividně ji záleželo na nás a i na smečce. Pak se můj pohled vrátil na Therona, ''Jestli bys chtěl, můžeme projít všichni společně tady blízké okolí a třeba na ně natrefíme,.'' Navrhl jsem, protože mě nenapadlo jinak jak mu pomoct, ale hrozně moc jsem pomoct chtěl.

Přikývl jsem na Aly slova. Rozvykládala se o tom, že nejdřív si myslela že by snad mohla být s Atroxem. Prostě první láska ze které nejspíš vyrostla. ''A tak třeba někde na tebe čeká ten pravý.'' Ušklíbl jsem se ve snaze ji v tomto, alespoň trochu utěšit. Takhle to prostě bylo. Všichni jsme trochu vyrostli, všichni jsme se trochu změnili. Vydechl jsem vzduch z plic, když se otázka otočila. Měl jsem já někoho takového? Snad nikdy. Zavrtěl jsem hlavou, ''Zatím jsem nepoznal žádnou vlčici ze které bych byl nějak paf. Začínám si snad myslet, že mě vůbec láska nepřitahuje.'' Přiznal jsem a podíval se na zlaté listy nad námi, než jsem pohled vrátil zpět na svou starší sestru, ''Tedy, přál bych si najít tu pravou, ale kdykoliv se s nějakou bavím, žádná jiskra nebo tak neproběhne.'' A to ani když mluvím třeba s vlky, že bych se utěšil tím, že bych našel lásku stejného pohlaví. Ani to, ani to. Zkrátka jsem nejspíš ještě nepoznal tu pravou, či toho pravého.
To pak k nám přišel tmavý hnědý vlček. Zlatou smečkou byl prosáklý skrz na skrz a tak jsem byl v klidu, ''Zdravím,'' stejně tak jako hledal naší sestru, ''Ach ne, zrovna to rozebíráme.. Aileen jsme dlouho neviděli.'' Odpověděl jsem tedy vlkovi popravdě ohledně naší další sestry. Na jeho rodiče jsem také zavrtěl dlouho hlavou. O Ahvovi již jsem slyšel, měl být snad naší Betou, ale o Rýdii? O té slyším prvně. ''Ty bohužel také ne.'' Ale s otázkou v očích jsem se podíval na Aly, třeba o nich něco věděla ona?

Musel jsem si povzdychnout. Bylo těžké přijmout fakt, že jsme každý byl prostě jiný, než když jsme byly děti. A každý jsme to dokázal jinak přijmout. On taky koneckonců nevydal tak, jak jsem si jej pamatoval a proto jsem jej nedokázal rozeznat, s tím že jsem ho posledně viděl. Když však zmínila, že Deiron šel za svou dívkou, napřímil jsem uši, ''Dei má dívku? Panejo. Kdy to stihl?'' Lehce jsem se zasmál. Nečekal bych že bude mít i on srdce plné lásky, ačkoliv Merlin jej měla spíše zlomené. ''Merlin ta má za sebou spíš smutnou lásku.'' Dodal jsem a lehce se rozhlédl a nakonec se posadil, ''Co ty? Ty máš taky nějakou tu lásku, nebo jsme na ocet oba dva?'' Ušklíbl jsem se. Snažil jsem trochu uvolnit atmosféru, ano.
S Alyanny jsem měl dobrý pocit a byl jsem rád, že jsem si s ní taky nyní dokázal promluvit, cítil jsem se značně lépe a pomalu jsem se tímto připravoval na svůj nejtěžší rozhovor. S Deironem to mohlo být na dlouho, a nebo vlastně... vůbec.
Přikývl jsem. Byl jsem rád, že jsme na obranu smečky a pomoc otci měli oba stejný názor. ''Budeme mu i nadále podporou.'' Dodal jsem. To už pak zmínila vraždu a smečku v horách. ''Nejspíš už se nedozvíme o tom, kdo mámu zabil.. Ale.. společně snad dokážeme les více bránit a vlky v něm.'' Lehce jsem zavrtěl ocasem, abych to dal najevo, že to myslím vážně.

Chápavě jsem přikývl hlavou. Takže naštvaný byl. Nedokázal si představit, že bych po takové době... nebyl stejný jakým jsem byl kdysi. Nakonec se ze mě vydral hluboký povzdech, ''Děkuji, Aly. Že jsi mu to řekla.. Dost možná by se mnou nedokázal si jinak ani promluvit.'' Řekl jsem, ''Je mi líto, že nedokážu být tím kým jsem byl. Ale taky jsem si spoustu toho potřeboval vyjasnit a tak. Ale to jsme asi potřebovali všichni.'' Dodal jsem a podíval jsem na okolní stromy a přitom jsem poslouchal příjemný hlas Alyanny.
Pak jsem pohled samozřejmě vrátil na ní. Chápala to, proč se sourozenci rozhodují odejít pryč. ''Nejde mi o to jak se na mě kdo kouká. Je fakt že jsem zmínil že nikdo kromě nás nemá právo jít v šeplejích našich rodičů. Ale nejde mi pouze o to. Otec nás potřebuje, zůstal na všechno sám co je máma pryč.. A když se všichni rozhodnou odejít...'' Ani jsem to nedopověděl, bylo snad zcela jasné co jsem tím myslel. ''Prostě... Táta nás potřebuje, alespoň někoho z nás..'' Zopakoval jsem tiše a zabodl jsem zase pohled na chvíli do země.

Přikývl jsem na její slova. Takže to byla Alyanna. Takže... aspoň až někdy potkám druhou sestru, budu vědět že se jedná o Aileen. O to to bude jednodušší. Když se zeptala zda jsem mluvil s Merlin, přikývl jsem. Mezitím mi stihla říct, že ona zase mluvila s Deironem. Na to jsem se smutně pousmál, ''Asi je na mě naštvaný, co?'' Zvedl jsem hlavu, abych se podíval na plující mraky po nebi, ale pak jsem vrátil pohled na Alyannu, ''Tehdy jsem zmizel zničeho nic. Sám tu část života mám dost v mlze a od té doby dost bojuju s tím se mu ukázat, vlastně jsem se bál vrátit i domů a poté co jsem se od otce dozvěděl že je máma pryč... bál jsem se hodně vidět s vámi všemi.'' Přiznal jsem a čekal jsem na to co moje sestra poví. ''A co se týče Merlin...'' Odkašlal jsem si a podíval jsem se okolo, jako bych snad doufal, že se tu ukáže, ale to se nestalo, ''Merlin mi pověděla, že se rozhodla odejít. Nedokázala se smířit s tím vším co se stalo a přidala se do té pouštní smečky Namarey. Chtěla ať jdu taky, ale nedokázal jsem opustit otce a jejich odkaz co tu mají s mámou. Nechtěl jsem.. nedokázal jsem se rozhodnout opustit Zlatou smečku.'' Přiznal jsem a se zoufalým vzdychnutím jsem složil hlavu dolů a zakoukal se do země. Konečně jsem to mohl někomu říct, i když se jednalo o sestru, kterou jsem snad viděl prvně v životě.

Lehce jsem naklonil hlavu na stranu. Když zmínila že my o vlku. S kým se asi o mě dokázala bavit? A moc dobře věděla kdo jsem já, takže starší sourozenci neměli problém rozeznat nás mladší od sebe? To jsem netušil totiž že zrovna domluvila s mým bratrem. Toho jsem si musel také později vyhledat, bylo mezi námi nejspíš spousta nevyřčeného co by taky zasloužilo vyřešit.
A nakonec jsem se tedy usmál, ''Já teda.. budu znít trochu.. no.. Jsi.. Aileen, nebo Alyanna?'' Začal prve. Nedokázal jsem si totiž zařadit o kterou z vlčic se jednalo, znal pouze jejich jména. ''Taky jsem rád, už se tu potuluju po svém návratu celkem dlouho a když jsem si promluvil s Merlin, myslím že už zvládnu si promluvit i s ostatními..'' Řekl jsem. Bylo znát, že jsem z každého rozhovoru ze sourozenci trochu nervózní, ale chtěl jsem si ulevit ze svých vnitřních strachů. Bylo to těžké, ale jestli jsem chtěl doma zůstat, musel jsem si prvně vyřídit rodinné trable, kterých i díky mým vlastním myšlenkám dost přibývali.

<- Zlatý les

Prošel jsem hranicemi. Ještě chvíli jsem se na nich zdržel a kontroloval jsem pachové stopy. Na místech které byly slabší tak jsem je začal značkovat, abych pachovou stopu po hranicích obnovil. Když jsem měl za to, že silná většina území je znovu označkovaná, tak jsem se vydal směrem kde se nacházel úkryt,
Cestou jsem narazil na bílo-hnědou vlčici se zelenými odznaky. Dle pachu to byla nejspíš má sestra ze staršího vrhu, ale neznal jsem ji řádně. Vlastně jsem ani netušil jak se jmenuje, věděl jsem jen že byly dvě a jeden bratr. Toho jsem si však pamatoval z posledního srazu, Azrael.
Odkašlal jsem si, abych vlčici nevylekal když jsem se k ní blížil. ''Zdravím.'' Usmál jsem se, ale moc jsem se nepřibližoval. Netušil jsem jaký bude mít názor na mě, nebo tak. Chtěl jsem si se všemi sourozenci promluvit nějak... opatrně. Ale chtěl jsem, musel jsem se s nimi konečně nějak sblížit. Nebo si to aspoň nějak vyříkat.