Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Mlžná džungle

Měl jsem asi štěstí, les začínal pomalu řídnout a opět se víc slunit. Díky tomu jsem hádal, že jsem se vymotal z džungle, no z lesa ještě tak úplně ne. Ale dostal jsem se z toho nejhoršího ven a to bylo pro mě v tuto chvíli asi hlavním bodem. Pokračoval jsem dál a dál, šoural jsem se mezi stromy. Byl během dne pěkně světlým, sníh se ještě držel, ale cítil jsem to všude okolo, viděl téměř každý náznak. Jaro se blížilo kvapem a my se jen mohli pomalu jejím příchodem radovat. Což mi opět přivodilo myšlenky o tom, že bych si měl najít nějakou slečnu.
Zasmál jsem se nad tím. Skoro žádné vlčice v mém věku jsem neznal a přesto jsem nad tímto nyní tak hluboce zamyslel. Zašvihl jsem ocasem a už viděl jak se mezi stromy dere víc a víc světla. Blížil jsem se ke konci lesa, což mi opět pozvedlo koutky na úsměvu.

-> Tajné ostrovy

<- Ovocný lesík

Od roztomilého a brzy velmi na pohled chutného lesa jsem se dostal do naprostého opaku. Les byl hustý, než les spíš bych to měl nazývat pravým názvem. Jednalo se džungli a nebýt denního světla, nejspíš bych neviděl ani na krok. Dost jsem se snažil soustředit na cestu, protože jak se zdálo mohl jsem se v bludišti lián a všemožných vyzdvižených kořenů velmi lehce ztratit. V tom mi došla ta jedna věc, nejspíš tohle musela být ta velká proslulá mlžná džungle, ve které se nacházela ona svatyně ve které se mohl každý vlk dostatečně a řádně potrénovat a nabrat dost sil.
Abych byl upřímný, příliš jsem se na trénink v ní ještě necítil. A tak jsem se snažil vymotat, než onu svatyni hledat. Cesta chvíli trvala, protože se v ní opravdu velmi jednoduše vlk může ztratit. Prostě jsem tedy jednoduše pokračoval a modlil se, že se blížím k východu ven z džungle.

-> Les u mostu

<- Jižní hory

Nojo, ale na druhou stranu, přece moc dobře vím, že ostrov nebyl takhle malý. Že jsem toho ještě velký kus neprošel a čekala mě ještě dlouhatánská procházka, vždyť i nyní kam jsem vstoupil, tam jsem ještě nebyl. Třeba nyní. Stromy okolo na kterých se pomalu hodlali pučit pupeny a listy, protože se jaro kvapem blížilo, mrazy polevili. Byly ovocné, dokázal jsem si představit jak to tu vypadá na konci jara a v průběhu léta kdy plodili a ovoce se dalo jíst. Usmál jsem se nad tou představou. No výborně Atrayi a hned sis našel důvod proč se tu zastavit příště. Pokáral jsem se s pobaveným výrazem.
V tom jsem se pak rozešel opět mezi stromy a snažil se zařadit ke konkrétnímu druhu, ale jelikož jsem až takový skvělý zahradník nebyl a zemi jsem ještě tolik neovládal, tak jsem pak jen popošel zase o kus dál. Do většího houští stromů co se za ovocným hájem rozplýval.

-> Mlžná džungle

<- Irisin ráj

S touto myšlenkou jsem se vydal zase z pláže pryč. Cítil jsem se po tomto čase o samotě s vlastními myšlenkami o něco lépe. Dal jsem si pár věcí víc dohromady. Třeba prostě to, že Merlin měla jiný způsob myšlenek a myslím, že jej měla vždycky. S tím jsem tedy špatné myšlenky v tuhle chvíli zanechal zpětně za sebou a nyní jsem se na něj nesoustředil. Koneckonců- nedozvím se pravdu dřív, než doma a teď jsem ještě domů tak úplně nemířil. Teda jo, ale pomalu a na okolo. Chtěl jsem si tuhle část ostrovů ještě projít, protože se tu pak už asi nějakou dobu ještě nedostanu. Ne že by mi to teda extra vadilo. Prostě to projdu a budu vědět, že můžu zůstat v okolí Zlatého lesa nějakou delší dobu, aniž bych chtěl nějak více utíkat.

-> Ovocný lesík

<- Severní hory

S novým nasazením jsem opět kráčel o něco sebejistěji. Dostal jsem se na místo kde jsem ještě dřív nebyl. Byla to příjemná atmosféra. Možná to dělalo to moře? Možná i to, že konečně začalo svítat a slunce sebou přineslo příjemné teplo, které zvedalo teplotu oproti tomu co jsme doposud prožívali za zimu? Kdo ví, rozhodně to ale bylo místo nad kterým jsem se pozastavil a svůj pohled věnoval moři, na kterém se odráželi paprsky prvního slunečního svitu, který se na oblohu dral. Svým způsobem místo působilo dost romanticky a já si díky tomu vzpomněl na slova Kary. Že snad příště ji budu moct představit nějakou tu slečnu.
Nad tou myšlenkou jsem se prostě musel zasmát. Pěkně od srdce a kdyby mě někdo slyšel jistě by si myslel že jsem cvok. Ale co, to mi nijak nevadilo. Jen mě pobavila ta myšlenka jak ji příště někoho představím. A koho? Žádnou vlčici jako takhle, kde by vládli oboustranné sympatie, jsem doposud nepotkal. Ale kdo ví, osud si rád hrál s našimi životy.

-> Jižní hory

<- Furijské hory (Přes Němé údolí)

A tak jsem se nakonec vrátil a z jedné hory jsem přešel na další. Začal jsem se motat ve zvláštním kruhu, což se mi v tuhle chvíli moc nelíbilo a tak jsem se vydal teď už bez nějakých okolků rovnou za čumákem. Už jsem se nechtěl pořád vracet a přemýšlet nad situacemi co by, kdyby. Takhle špekulovat jsem mohl kdykoliv a to i doma, když se dozvím pravdu. Buď mi to ostatní odpustí, nebo ne.
Předtím mi to odpustil otec, tak jsem mohl věřit i v to, že mi to, alespoň časem, odpustí i ostatní. Zhluboka jsem se nadechl, a poté jsem všechen nahromaděný vzduch vydechl z plic pryč. Ještě jsem se nezapomněl oklepat, abych ze sebe setřásl ty chmurné myšlenky, které mi na mysl díky slovům Merlin naskakovali.

-> Irisin ráj

<- Němé údolí

Přes myšlenky na otce se mi rozjeli i myšlenky na ostatní členy rodiny. Na mámu jsem bohužel už skoro zapomněl, na její hlas, na to jak vypadala-ač mi to Merlin pověděla-, na Deirona.. dokázal by mi vůbec někdy on odpustit, že jsem byl po celou tu dobu pryč a nebyl jsem k nalezení? Jak se vůbec ten pacholek měl.. chyběl mi. Také jsem myslel i na Sillarei. Krásná vlčice, která sice se nedokázala vyjádřit slovy, no uměla se vyjádřit řečí těla, obličejových svalů.
Co však sourozenci ze staršího vrhu rodičů? Alyanna. Ty další... ty další jsem si bohužel nijak nepamatoval, ani jejich jména, mimo teda ještě Azraela, který ještě také byl zrovna při návratu domů, když jsem se vrátil i já. Dokázal bych se sblížit i s nimi? Jo, to byla otázka na kterou jsem taky nejspíš dokázal dostat svou odpověď až jedině doma. Navíc jsem byl už nějakou chvíli pryč. Takže to nejspíš vezmu delší cestou, ale už domů určitě zamířím.

-> Severní hory (Přes Němé údolí)

A tak se Merlin vydala pak opět vlastní cestou a já tak zůstal v tomto údolí sám. Až tak mi to nevadilo, měl jsem o čem přemýšlet. A jak jinak, než pořádnou procházkou po dalších místech, které tu byly, že? Otočil jsem se na patě a vydal se do hor, kolem kterých jsme předtím s Merlin proběhli, když jsme lovili tu kořist. Co se dalo dělat? Naprosto vůbec nic. Pokládal jsem jednu tlapu za druhou a moje myšlenky utíkali k našemu otci. Opravdu si myslí, že je mrtvý? Opravdu by nechala jeho odkaz jen tak bez boje zemřít? Ano, možná jsme nebyly nikdo dokonalými, ale neuměl jsem si přece úplně představit, že bychom se alespoň nikdo z nás, nepokusil o to, abychom Zlatou smečku vedli my. Vzdychl jsem si nad tím, asi se jednoduše budu muset pak dopravit domů a vlastně zjistit si pravdu sám.

-> Furijské hory

<- Les Alf (přes Furijské hory)

Opět jsem dostal dlouhého kázaní. Střihl jsem ušima. Tohle všechno jsem samozřejmě věděl. Ona však měla jiné myšlenkové pochody, dívala se na věci jinak, než jsem se na ně díval já. ''Ano, nárokoval bych si to i z krve.'' Řekl jsem, ''Stejně tak bych chápal, kdyby sis to z krve nárokovala ty a ostatní sourozenci.'' Pokračoval jsem a pak se na ní smrtelně vážně podíval, ''Ale taky vím, že to není něco co funguje ze dne na den. Šel bych ve stopách rodičů, ale zároveň tvořil i svou vlastní cestu. Cestu dobrého vůdce. Dlouhé roky jsme se neviděli, nemůžeš přece vědět čeho jsem a nejsem schopný. Proto vím, že nechci odejít ze Zlaté, chci v ní být a ukázat, že jsem dobrým vlkem, který dokáže v krizi smečku ochránit.'' Připomněl jsem ji. Jo, čeho jsem nebyl schopný, tak to byl lov.
Jen mi naznačila, že mám případně za srnou běžet, ale ona si s tím Merlin poradila dokonale sama. Doslova srnu utopila svojí magií a ona se jen bezmocně poté svalila k zemi. No, posadil jsem se k tělu, a pokynul své sestře, aby se najedla první, koneckonců to defakto celé ulovila ona a tak si samozřejmě zasloužila najíst se první.

Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 4/4
Napiš během trvání akce alespoň 31 postů

Prý by nebyla dobrým vůdcem, protože emoce projevovala za slabost. Lehce jsem stáhl uši dozadu, ''Nemohu ti to nejspíš nějak vyčítat, hodně sis toho prožila a chápu tvé rozhodnutí v tomto.'' Začal jsem. No, všiml jsem si předtím jejího pohledu, že dostávala kázaní ode mě se ji zrovna dvakrát nelíbilo, ale co, já si ho taky vyslechl. ''Ale nemyslím si, že bys dotáhla smečku do větších problémů.'' Dodal jsem jen v meziřeči pak. ''Každopádně respektuji tvé rozhodnutí, to se nemusíš vůbec bát.'' Rychle dodáno, aby si nemyslela, že se ji k něčemu snažím přemlouvat, navádět. ''Pokud se otec neprobudí a nikdo z našich starších sourozenců, pokud taky jsou ještě živými, klidně se Zlaté ujmu já sám. Nenechám smečku jen tak padnout.'' Rozhodl jsem se. Už od chvíle kdy jsem se dozvěděl, že matka byla zabitá, jsem se odhodlal k tomu, že kdyby došlo k nejhoršímu, budu připravený být jedním z těch, kteří smečku mohou vést. Možná jsem se plno věcem musel stále učit, no, věřil jsem že bych to zvládl. ''Jo, taky by se ji mohla ujmout jedna z Bet, ale to právo nastoupit na otcovo místo v nejvyšší krizi patří nám, jejich dětem.'' Asi bych se pak nemohl podívat otci do očí, kdybych dopustil, že smečka padne někomu jinému. Ač už dlouholetým a důvěryhodným členům smečky.
Nepřinutím ji se vrátit, ''To bych po tobě ani nechtěl, jsi dospělá a máš právo se rozhodnout kde budeš žít, ačkoliv to nebude ve Zlatý. Já tě jen podpořím ve tvém rozhodnutí.'' Mimo jiné jsem se vždy snažil být i dobrým bratrem. Tedy... většinu života jsem k tomu ani neměl příležitost, ale... když už, tak jsem jim chtěl být. Na problémy mezi ní a těmi třemi jsem se neptal, stejně by mi je nepověděla.
Stopy, které jsme následovali vedli k horám. U těch jsem s Karou nebyl, takže jsem si úplně nedokázal představit co nás tam mohlo čekat, no dost mě zajímalo kam nás stopy naší kořisti zavedou, ale jelikož jsem byl lovec začátečník, sledoval jsem převážně Merlin a snažil se trochu od ní něco okoukat, vypadalo to, že s lovem měla mnohem větší zkušenosti než-li já.

-> Němé údolí (Přes Furijské hory)
/Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 3/4

V rychlosti mi zmínila jak vlastně vypadala. Rozhodl jsem si tohle zapamatovat, ale znaků bylo přespříliš mnoho, na to abych si úplně její vzhled dokázal představit. Přesto jsem se však usmál a podíval na Merlin, ''Díky.'' Přikývl jsem tedy.
Nevěřila již že náš otec je nadále dobrým vůdcem, že Zlatá je prostě odsouzená k záhubě a ona se s touhle krutou realitou smířila až příliš jednoduše, odešla do jiný smečky a nechala Zlatou jejímu osudu. Měla skutečně názory, díky kterým se hlava točila okolo. Já semkl pysky a zamyslel se. ''A možná si místo odchodu měla převzít jeho místo. Silná vlčice, která přesně ví co chce a dokáže se dostat přes názory ostatních.'' Dodal jsem pak, ano, mohl jsem zmínit i sebe, mohl jsem zmínit Deirona. Ale ona byla přesně takovou, jakou se jako na vůdce popsala. ''Kdo jiný, než my? Přece jediný odkaz po našich rodičích nenecháme někde zdechnout.'' Dořekl jsem ještě. Zavrtěl jsem si hlavou,
no v tom jsme pokračovali v lovu. Sledoval jsem stopy, které následovala i Merlin. Snažil jsem se zachytit pach toho co jsme následovali. Ochutnala žlutý sníh. Pozvedl obočí, no nevyptával se. Spíš se lovu učil podle ní, protože sám byl dost mizerným lovcem a tak se alespoň mohl něčemu přiučit, stopy vedli k horám. Hodil jsem na Merlin tázavý pohled, jestli tam chtěla jít.

/Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 2/4

<- Ostříží zrak

Asi jsme si neměli co vyčítat. Měla pravdu. Život byl prostě krutý, ale přesto jsem si nemohl ponechat pro sebe tu jednu jedinou poznámku, ''To máš štěstí.. Já si ji už ani nepamatuji...'' Vzdychl jsem. Taková byla realita, skoro jsem si nedokázal vzpomenout ani na to jak pořádně vypadala, natož si vybavit její hlas... Možná proto jsem se tak upnul na Karu, že mi ji připomínala. Představoval bych si matku totiž přesně takovou, jakou byla Kara.
Ohledně smečky byla dost skeptickou a rovnou mi nabízela to, že bych měl zvážit to, abych se do Namarey přidal také. Podíval jsem se na ní s tázavým pohledem. ''Přece... i když si to měla těžký... to bys nechala náš domov.. nebo spíš místo kde jsme se všichni narodili a většina z nás vyrostla.. prostě zmizet?'' Zeptal jsem se trochu nechápavě. Ne, nechtěl jsem to se Zlatou tak brzy vzdát, sotva jsem se do ní vrátil. ''Třeba...'' Nestihl jsem nic dodat, zarazila mě a začala něco stopovat ve sněhu.
V tuhle chvíli jsem ji jen následoval s tázavým pohledem a pomalu mířil za ní. Nakonec můj pohled spočinul na okousané kůře na stromě, nasál jsem pachy, ale... ale věděl jsem že v lovu jsem byl opravdu neohrabaný a tak jsem prozatím jen napodoboval to, co dělala Merlin.

/Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist - 1/4

<- Rokle

Její slova upřímná celkem bolela, ale ne tolik jako realita. Prostě nebyl tam. Nebyl jejich bratrem, když jim měl být. Vyjmenovala mezitím, že každý z nás měl defakto prostě svoje životy. Ano, měli jsme svoje životy, ale nic nám přece nebránilo k tomu, abych přece chtěl být i s nimi, ne? ''Já to chápu.'' Řekl jsem tedy pak nakonec. ''Život je dost nevyzpytatelným a dokázal naše osudy dost pomíchat.'' Dodal jsem ještě a podíval se kupředu. Její slova mim neublížila, v něčem koneckonců pravdu měla, ač se to těžko přijímalo. ''Ale... Jsem vlastně zvědavý co bude se Zlatou jestli se otec neprobudí.'' Když jsem tam byl, alespoň co se týkalo krajních území, neviděl jsem ho, ani necítil a to jsem taky byl zase mimo jako předtím, i když ne tak dlouho. Neměl by někdo z nás přebrat jeho místo dokud se nevrátí? Mohla Merlin, ale ta odešla... Možná Deiron? Sillarei? Kdo ví.. Kde vlastně i ti ostatní byly? Sourozenci ze staršího vrhu?
Když mě poprosila ať nejsem jako Deiron, že nepotřebuje chránit, pozvedl jsem obočí. ''Merlin,'' Tentokrát jsem se chopil já pevnějšího a ráznějšího hlasu za účelem toho, že teď malé kázaní dostane ona, ''Jsi mou sestrou, ač jsem tu dlouho nebyl... Vždycky tebe a ostatní budu chtít chránit.'' Podíval jsem se i na ní, abych tomu dodal vážnost, která byla i v hlase, ''Ale zároveň respektuji tvou sílu a inteligenci. Vím, že se dokážeš postarat sama o sebe, ostatně si to dokázala i doposud.'' Zažila si krušné chvíle, no stále tu stojí, stále je silná a hledá si novou cestu životem.

-> Les Alf

Nešlo tomu zabránit. Vzdychl jsem až mi z tlamy vyletěl obláček páry. ''To.. no..'' Kousl jsem se do jazyka. Možná tomu šlo zabránit, ale nebyl jsem u toho. A znělo to, jakoby ona ano a tak jsem nemohl to soudit. Chtěla zemřít matka? Znovu jsem vzdychl. ''Přesto jsem tam měl být taky. Měl jsem být s vámi.'' Řekl jsem znovu. Tohle mě trápilo na tom to nejvíce. Že jsem tam nebyl pro nikoho z nich, že mě potřebovali.
Když mi vysvětlila kdo je Iridan a všechny okolnosti proč se rozhodla do Zlaté nevracet. Naklonil jsem hlavu na stranu, ale uši nastražené. Iridan byl někdo ze smečky, která nás připravila o matku. Doma ji za to odsoudili a svými činy se ji donutili zřeknout se domova. Otřel jsem se o její krk, abych ji dal najevo, že já ji za to nesoudím. ''Jestli se tam budeš cítit víc svou, jen tě v tom podpořím.'' To se týkalo tedy Namarey, ''To s tím Iridanem... Možná to je lepší? Mohlo tě to přivést pak i do bezpečí..'' Zauvažoval, ''Já asi úplně neumím pochopit co jsi všechno prožila, ale věřím že jednoho dne budeš šťastná tak jak si po tom všem zasloužíš.'' Neuměl jsem si úplně představit teda jak se muchlá s někým kdo jeho smečka zabila naší matku, ale na druhou stranu asi jsme nemohli házet všechny do jednoho pytle? Nebo možná ji chtěl jen využít, aby se dostal k dalším členům smečky, nebo ještě hůř, Alfa rodině..
Představila mi lasíčáka, ''Takže Escanor.. Je roztomilý.'' I do něj jsem lehce se dotkl čumákem, pokud se nechal a pak jsem opět věnoval pohled Merlin. Nabídla lov, ''Nelovil jsem ani nepamatuju, snad ti nebudu přítěží.'' Zazubil jsem se nevinně a vydal se za ní.

-> Ostříží zrak

Její slova.. Odpustila mi? Ne, možná mě jen chápala víc, než jsem si doposud chtěl vůbec připustit. ''Když jsem se to dozvěděl...'' Matčinu smrt. Oznámil mi ji otec, když jsem se vrátil domů, ''Vrátil jsem se domů po nějaký době, době kterou mám silně v mlze..'' Ani jsem si nedokázal prostě přesně vybavit co a jak bylo vlastně předtím. Jen lehký útržky a to taky jen zcela mizivě. Znovu jsem se podíval do jejich očí, ''Když jsem se to dozvěděl... tak strašně mě mrzelo, že jsem u toho nebyl, že jsem tomu nemohl nijak zabránit, že jsem tam nebyl pro nikoho z vás.. Byl jsem mimo..'' Bylo znát že prostě se tyhle slova hledali jen těžko, ale Merlin se zdála víc chápavou.
Nakonec mi oznámila i své další trápení. To jsem se už od ní odtáhl a znovu se na ní podíval. No rozhodně jsem nebyl aktuálně někdo kdo to mohl soudit. Jen jsem stáhl smutně uši dozadu. Já se defakto vymlouval a omlouval, ona prožila část života odsouzená za své rozhodnutí někoho milovat. ''Kdo je Iridan..?'' Ne. Neptal jsem se stylem, že bych ji chtěl za to odsoudit, spíš zvědavě. ''Když ses rozhodla nevracet do Zlaté... To to nemůžeš ještě nějak zachránit?'' Zeptal jsem se. No, vskutku jsem nevěděl okolnosti a tak tyto typy otázek byly zcela běžné..
Pak trochu změnila téma, že jsem se vytáhl. No usmál jsem se na ní a konečně si ji prohlédl také, ''Za to ty jsi se téměř nezměnila.. Pořád stejně krásná a chytrá jak si tě pamatuji já.'' Akorát ty jizvy, to zvířátko.. ''A kdopak je tohle?'' Sklonil hlavu k malé lasici. Jizvy se rozhodl pro teď nechat být až bude připravená se o tom bavit..