Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<= Tajga

Zrzavý vlk kráčel kamsi na sever, ačkoliv si mumlal pořád cosi o tom, že černo-šedý vlk byl totální zbabělec. Měl se do něj pustit rovnou a nedělat ramena, aby se nenechal odbýt. Pak by druhý vlk také musel útočit a nedal by mu na výběr. Ale to nebyla taková zábava jako vyprovokovat ostatní k prvnímu útoku, aby jim to mohl za jedno vyčítat a za druhé mohl mít pak pocit jistého vítězství. Když jeden jednal ve vzteku, vyprovokován, často nepřemýšlel. Vlastní zkušenost? Až moc, ačkoliv by to nikdy nepřiznal. Zavrčel si cosi pro sebe a pokračoval, až se ocitl na ledové planině. Nikde nic, v dohledu ne, ale pár pachů v dálce cítil. Byly však moc daleko a on byl moc líný na to, aby se za nimi vydával, a tak jen otočil pohled a zadíval se do dálky. Zdálo se, že tenhle ostrov byl větší než původně předpokládal, ale to nemohl soudit z dvou míst, kde byl. Krutý sever, a možná kdesi na jihu se nacházel i malebný lesík nebo pláž, vyhřátá od slunce. Otřepal se. Jak nechutné.. Proč jsou ostatní furt tak šťastní? Já bych měl být šťastný, když jsem ten nejlepší, zavrtěl nad svými myšlenkami hlavou, aby je vyhnal z hlavy. Bylo těžké si o sobě myslet takovou věc po prohře, která ho dostala až sem. Na tenhle divný ostrov. Ale na tom teď nezáleželo, musel si dokázat, že ještě na něco má, a tak se vydal po nejčerstvějším pachu a nebyl jen jeden, který se rozhodl následovat. Každým krokem pod jeho tělem lehce zakřupal led a od tlamy mu stoupala pára, i proto se rozhodl následovat pachy na jihu. Podmaní si tenhle ostrov ať to stojí co chce.

=> Tundra

Theg: 1, 5, 9, 12, 18
Azdanthe: 0, 6, 10, 15, 19

Poněkud ztracen v tom, co se vlastně stalo a jaktože byl stále naživu.. pokud už tedy nebyl v nebi, se bez rozhlížení rozešel dál. Nějaký strom nestrom mu byl jedno, ale vlk, který ležel tak šikovně, že o něj zrzavý zakopl, mu jedno nebyl. Jeho tělo jasně naznačovalo rozpoložení, ve kterém se právě nacházel. Jeden by si mohl říct, že pokud se nemusel probudit vůbec, mělo by se v jeho hlavě něco rozsvítit a měl by dostat rozum. Tak se ale nedělo. "Nejsem slepý," odcekl hned. Přeci o něm nikdo nebude pochybovat! Ať už byl vlk kdokoliv, neměl právo na to o něm pochybovat a myslet si o něm, že je nemehlo nebo něco hůř. To akorát přilévalo olej do ohně, kterým by zrzavý žhnul, kdyby byl jeho elementem. Bohužel však pro něj, ale bohudík pro všechny, zdědil element vody, která podle něj byla naprosto k ničemu a slabá. Nabízela se však myšlenka, že jeho magie ho tentokrát zachránila, ale to netušil. I když se snažil předstírat, že všechno ví nejlépe, tak nevěděl vůbec nic pořádně a tam právě vznikal začarovaný kruh. Nakonec se zdálo, že moudřejší přeci jen ustoupil a černý vlk se znaky se dal na odchod. Štěknul po něm do dálky, aby se mu vryl do paměti, aby si ho pamatoval. Svět se mohl začít třást, ať už byl kdekoliv, protože právě se probudil postrach ostrova! Nebo to si alespoň chtěl myslet, i když se v nitru cítil naprosto ztracený a vůbec se mu to nelíbilo. Zavrčel si cosi sám pro sebe, jak ten vlk, černý jako noc, byl slabošský a vůbec se nesnažil ani bránit. To sice zvyšovalo jeho ego, ale zvedlo by mu to ego ještě víc, kdyby vyhrál souboj. Nechtěl ale sedět na jednom místě, a tak se vydal pryč odtud. Měl by poznat, kde byl, i když to určitě moc dobře věděl. Minimálně navenek se tvářil sebejistě, ale uvnitř neměl nejmenší tušení, kam jde.

=> Ledové pláně

<= Minulost

Poslední vzpomínka, která mu neustále probíhala hlavou.. Poslední nádech nad vodou a kapky krve, které se rozpouštěly ve vodě a tvořily rudé kolo na hladině. Hučení vody v uších, štípání v čumáku, touha se nadechnout, i když nemohl. Dusivý pocit v hrudi, voda v plicích, a pak .. pomalu se zavřely oči a celá scenérie zmizela za černotou v jeho mysli.
A teď najednou zrzavo-hnědému vlku zasvítilo slunce do očí, proniklo tak hluboko a štiplavě, že své oči pomalu otevřel a rozhlédl se, kam jen dokázal. Byl na pevnině. Byl to celé jen sen? Rychle se vzepjal na nohách a postavil se. Závrať, která přišla, vybalancoval na pevných končetinách, které se ale zachvěly. Tak slabě. Pohlédl dolů, ale žádnou krev neviděl. Co se to sakra stalo? Proč je moje tělo tak.. Do háje! oklepal ze sebe vodu, která tělo před pár minutami vyplavila na pevninu. Ohrnul pysky, končetiny postavené mírně od sebe, aby nepůsobil slabě. Musel být na nějakém ostrově, kam ho odnesla voda a to nevědomí ho zvláštně děsilo a zároveň cítil velmi uspokojivý pocit, že žil. Mohl tak dokázal, že byl silný! Ten nejsilnější! Zvedl pohled na nebe, které zářilo jarem. Takový hnus protočil očima. Konečně se zmohl na několik prvních kroků a připadal si strašně, protože to snad působilo jako, když se vlče učí chodit. Takhle nemohl zůstat. Oklepal se, protáhl končetiny a své tělo, tak ztuhlé a pocitově tak slabé a s hrdě vztyčenou hlavou se rozešel, udělal skok do dálky a .. zakopl o něco černého a chlupatého. Trapně se rozplácl na zemi a pohled hodil po vlkovi, který si dovolil mu ležet v cestě. "Překážíš," odcekl mu a očima ho probodával, zatímco se zvedal na nohy. Naježené chlupy na zátylku jasně dávaly najevo nespokojenost a pysky shrnuté vzad dávaly na obdiv část bílých ostrých zubů. Postoj přikrčený, připraven útočit.