Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ležela jsem v klubíčku a doufala, že mi neupadnou packy ani ocas. Navíc se mi začaly samovolně zavírat oči a já pociťovala opravdu velkou únavu, jen zavřít očka a vyspat se. Ale věděla jsem, že když to udělám, už se nikdy neprobudím. Vší silou jsem se tedy snažila nechat očka otevřená a udržovat se v čilosti, jak jsem jsem to dovedla. Slyšela jsem za sebou nějaké hlasy, ale né moc dobře. I když potom ke mě dolehl Balrogův hrubý hlas. Odfrkla jsem si i přes zmrzlý čumák a nastražila uši, abych uslyšela co má ještě na srdíčku. "Jen počkej, jestli neumrznu, najdu si tě a pokoušu," řekla jsem pro sebe. Bohužel jsem svá slova neslyšela skoro ani já, natož aby je slyšeli vlci několik metrů za mnou. Hlas mi v té zimě začínal vypovídat službu a já se modlila k tomu, aby mi nepřestal fungovat úplně. Uh, to bych asi nedala, být bez možnosti mluvit. Nebýt tak unavená a zmrzlá, asi bych za nima došla, naštvala se na Balroga a ohřála se u ohýnku, ale to teď nešlo.

Se svým malým tělíčkem jsem se prodírala mezi stromy, různými keři a samozřejmě sněhem. Sice sněžilo teprve chvilku, ale pár centimetrů už na zemi bylo. Růžové polštářky na tlapkách tedy začaly nepříjemně pálit. Vůbec jsem nebyla stavěná na zimu. Můj kožich tedy možná ano, byl hustý a celkem teplý, ale tlapky jsem měla moc hebké a jemné na to, aby zvládaly zimu. Většina vlků tedy neměla problém s tím, chodit po studené nebo kamenité zemi, ale mě to vadilo, a to dost. Vítr mi čechral srst ve všech směrem a v uších mi hučelo jako bych procházela hurikánem. Navíc vločky pěkně štípaly, když se v té rychlosti narazily do čumáku, ucha nebo oka. Musela jsem zapojit všechnu energii co ve mě zbyla a pokračovala jsem dál. Doufala jsem, že najdu nějakou noru. Ne tak velkou, jako měl Angel. Malinkatou, abych jí dokázala svým tělesným teplem rychle vyhřát. Za mnou jsem slyšela jakési hlasy a dokonce jsem zahlédla i světlo. Takže Angel s Balrogem. Takže mě hledali. Nohy mi ale pomalu začínaly tuhnout a také jsem je přestávala cítit. Byla zima jako prase. Nakonec se stalo to, co jsem předpokládala už delší dobu. Zakopla jsem o nějakou pitomou větev s spadala na zem. Vstát už se mi ale na zmrzlých končetinách nepovedlo. Proto jsem se nějak odplazila k nejbližšímu keři, do kterého jsem se nějak zamotala, abych měla alespoň nějakou ochranu před sněhem a vichrem, zatočila se do klubíčka a rozhodla se zde počkat, dokud nevyjde slunce.

Ležela jsem stále klidně a rozhodla se je ignorovat. Balrogova slova jako bych vypouštěla druhým uchem z hlavy. To, že venku potkají jiné vlčice mi bylo vskutku u zadku. Nebyla jsem do nich zamilovaná, pro mě za mě si mohli chrápat s každou vlčicí co potkají. A vážně jsem se protentokrát rozhodla si trochu odpočinout a s myšlenkou na to, že budu mít chvilku soukromí jsem spokojeně zavřela modrá očka. Otevřela jsem je ale v okamžiku, kdy na mě dopadlo cosi studeného. Chvíli jsem jen zmateně civěla, ale nakonec jsem se otočila a viděla jak mě ti idioti hážou sněhové koule. "Tohle nemám zapotřebí," bručela jsem si pod nos a zvedla se ze svého pohodlného místa. Vlk si chce na chvíli odpočinout a nakonec ho nenechají udělat ani to. Pomalým krokem jsem se tedy sunula k východu a hodila opravdu naštvaný a otrávený výraz po každém, kdo na mě hodil tu pitomou kouli. Nakonec jsem se vyškrábala z úkrytu a nadechla se ledového, zimního vzduchu.

Ležela jsem a spokojeně poslouchala ty dva za mnou. Balrog mlčel, jako vždy. Nepřekvapovalo mě to. "Vadí ti to?" koukla jsem na Angela a trochu překvapeně zamrkala. Jestli by někomu vadilo moje nakrucování, tipla bych to na Balroga, ale rozhodně ne na Angela, který si na to sám nahrával. "Tak běžte, mě je tu dobře," řekla jsem obmotala si ocáskem velmi těsně kolem svého těla. Hlavu jsem obrátila směrem od nich a spokojeně si povzdechla. Vážně mi bylo jedno, jestli odejdou. Ještě ke všemu v noci, v noci to bude venku horší jak za dne. Idioti. Plánovala jsem vylézt, jen co vyjde slunce nového dne. Zatímco ti dva domýšlivý vlčci (vlastně jenom Angel), kteří si hráli na strašné machry, že to venku zvládnou a nechají mě tu samotnou. Vždyť jo, jen do toho. Já nikomu v cestě nestojím. Zvládnu přežít i sama, i když je teda pravda, že ve dvou je to lehčí a lepší. Nepotřebuji žádnou chůvu a už stoprocentně nepotřebuji někomu lézt do zadku, jen abych měla 'přátele'.

Ležela jsem zády k vlkům a i přes to, že mi neviděli do tváře, jsem se tvářila opravdu naštvaně. Jakoby mě snad hrůzostrašně urazili. "To ti může být jedno... a jak si přišel na to, že na tebe chci zapůsobit?" řekla jsem a trochu natočila hlavu, abych se na něj mohla podívat. Ve své nepřístupné pozici jsem ale zůstávala a jen odolávala potutelným úsměvům. Tak jsem měla pravdu, jsem tu jak nějaká atrakce, kdyby tu nebylo mě, pravděpodobně by na sebe jen zírali. "Heh, zlí vlci, to si představuju jinak," odpověděla jsem povýšeně Angelovi a provokativně mávla ocasem. A opravdu, ani jeden z vlků v tomhle úkrytu mi nepřipadal zlý. Možná Angel na to měl trochu náběh, i když ten nebyla asi tak zlý, jako spíš náladový a lehce naštvatelný. Ale čistě zlý určitě ne. No a Balrog byla kapitola sama pro sebe. Zlý taky určitě nebyl, spíš nepředvídatelný a drzý. Ale to já taky, víceméně jsem měla radši, když byli vlci víc od rány, než když sebou nechávali vláčet a zakládali si 'šťastné' rodinky.

Držela jsem Balrogovo ucho a přitom ho trochu škrtila v objetí, které jsem mu věnovala svýma bílýma nohama. Avšak bylo to celkem nudné, protože Balrog odmítal cokoli dělat. Prostě jen seděl jako šutr a civěl. Ale teda pravda, alespoň promluvil. Potom dokonce něco řekl i Angel a hned na to si pšíknul. Jen okrajově jsem viděla jak se kolem něj rozletěly sliny. Fuj. Nakrčila jsem proto růžový nos, pustila Balroga a odešla do kouta úkrytu, kde jsem si lehla, k oběma vlkům zády. "Tak fajn, když vás otravuju, můžete se bavit sami," řekla jsem uraženě a trochu se pousmála, to ale ani jeden z vlků nemohl vědět. Dost mě zajímalo, co jako budou dělat, když jsou oba takový kamenný obličeje. Teda Angel tak moc ne, ale Balrog... na něj si vlk prostě musel zvyknout. Nakonec ještě budou prosit, abych se s nima začala bavit! Protože pochybuji, že si budou schopni nějak smysluplně povídat alespoň půl hodiny. Zabalila jsem se tedy do velkého bílého klubíčka a pohodlně se uvelebila.

Ze záčátku to vypadalo, že se Balrogovi má masáž líbí... i když sem tam zavrčel. Ovšem když mě shodil ze svých zad, přímo na tvrdou zem, musela jsem jen velmi těžko potlačit zavrčení. Bolelo to! Spadnout takhle najednou na tvrdou zem. Zamračil jsem se a vyskočila na nožky. Poté jsem se přikrčila jako kočka, co právě číhá na svou kořist. Ocáskem jsem švihala ze strany na stranu a uši i oči jsem měla připevněné na Balrogovi. Potom jsem se ušklíbla a zadníma nohama se odrazila tak, že jsem skočila na Balroga trošku ze strany. Bílýma packama jsem ho chytila kolem krku a zakousla se mu do ucha. Ne moc, určitě by mu to pak nemělo krvácet, ale přesto to mohlo trochu štípnout. Zároveň jsem se trochu zapřela zadníma nohama tak se pokusila Balroga převalit na záda, což by se mi s jeho překvapením mohlo povést, i když jsem byla třetinová. Tohle celé nebylo nějak vyloženě agresivní gesto, ale přesto jsem si tím tak trochu pomstívala ten pád, který mi způsobil.

Když Balrog uposlechl a lehl si na bok, spokojeně jsem se uculila. Angelovu poznámku jsem ignorovala a místo jedovaté odpovědi, se protáhla. Opravdu dlouze a neopomněla jsem ani pořádně vystrčit zadeček. Kdybych se neprotáhla, riskovala bych přeci natažené svaly a to nikdo z nás určitě nechtěla. Poté jsem si přešla za Balrogova záda a vyskočila si na ně, což nebylo asi tak hrozné, vzhlede k tomu, že jsem byla dosti lehká, navíc záda asi nebyla ani tak citlivá, aby Balrog cítil mé hubené tlapky, jak se do něj zarývají. Pomalu jsem mu na zádech udělala kolečko a sem tam šlápla vedle, což už příjemné určitě nebylo, protože šlápnutí na břicho určitě bolí, i když vážíte pár kilo. Nakonec jsem mu tlapku položila na krk a hlavu přiblížila až k té jeho. "Tak co? Jaká jsem masérka?" zeptala jsem se a propalovala ho ledovým modrým pohledem. Než se však Balrog na cokoli zmohla, lehla jsem si úplně celá na jeho tělo. Opravdu jako na rohožku. Obrátila jsem se na záda a roztomile ukázala bříško. Což bylo pohodlné pro mě, ale těžko říct, jak se bude tvářit rohožka pode mnou.

"Ano, ano... nic jiného by ti nezbylo," kývala jsem hlavou na Angela ušklíbla se při jeho poznámce o tanci. "Jsem samouk," mrkla jsem na něj a trochu se usmála. "No, kvůli nám by jsi mohl... zase na druhou stranu nás kvůli tvému mužnému odéru asi nikdo nenapadne," rýpla jsem si a z Balrogova kožichu sledovala jak se tady okřídlený vlček bude chovat. "Nikdy jsem nikomu záda nešlapala," poznamenala jsem a trochu se přitom uchechtla. Byla to zajímavá představa. Nakonec jsem půlkou těla nalezla na jeho záda a tlapkou ho hravě poplácala po hlavě. "I když tady Angel si myslí, že mi to jde, že?" podívala jsem se na zeleno černého vlka a rozpustila mrskla ocasem. Celýma předníma tlapkama jsem teď ležela na Balrogových zádech, takže to pro něj nemuselo být moc příjemné, vzhledem k tomu, že jsem měla dosti špičaté loky. "Ale takhle to nepůjdu, vůbec nespolupracuješ," dala jsem tlapky zase dolů a pravou nožkou ho šťouchla do žeber. "Musíš si lehnout jinak."

Zašklebila jsem se na něj, když začal sýpat, potom co jsem si něj lehla. Věděla jsem že to hraje a tak jsem si jen užívala to neohrabané vykrucování. ”Ále nekecej, vážím tak čtvrtinu co ty,” uchechtla jsem se a potom do něj strčila packou. ”Že bys nakonec nebyl takovej silák jak se předvádíš?” koukla jsem na něj vyzívavě. S hravými jiskřičkami v očích jsem sledovala jak se směje a jen nerada ve své úspěsné činnosti přestala. Ale nic jiného mi nezbylo, protože se Angel tak blbě nahnul. ”Nelíbí se ti má pozornost? Měla bych tě radši ignorovat?” zeptala jsem se na oko vázňě a jako princezna se pomalu začala zvedat z jeho těla. Bylo dosti možné, že jsem přitom šlápla na nějakou citlivou část těla, ne nutně tu spodní, spíš břicho. Když jsem z něho slezla, ještě jsem se na něj obrátila a mávla ocasem. ”Co se týče koupání, tys tuhle činnost pravděpodobně taky dlouho neprovozoval,” mrkla jsem na něj a došla až k Balrogovi, ke kterému jsem si lehla a položila si hlavu na jeho záda. ”Tak slyšels to, prý tě mám oblažit svou přítomností...” mrkla jsem na něj a potom provokativně koukla po Angelovi. ”Cítíš se oblaženě?”

"Přeperou mě jen ti vlci, kterým to dovolím," řekla jsem a mrkla na něj modrým okem. I když jsem sílu neměla, byla jsem trošku (trošku víc) zákeřná mrška, tudíž jsem se nebála vás hryznou, když jste ke mě stáli zády. Nebylo to sice fér, ale ovoce to neslo a to bylo to hlavní. A i když jsem se teď smála a vypadala docela neškodně, nebylo by pro Angela dobré, ztratit pozornost. To že má mojí přízeň teď, neznamenalo, že jí bude mít i za hodinu. Byla jsem nepředvídatelná a proto jsem strávila většinu života sama. Radši bych zachránila kožich svůj, než kožich kohokoli koho jsem znala, včetně rodiny. Vítězně jsem se zazubila, když se mi povedlo převrhnout Angela ke mě dolů. No takhle, nebyla jsem hloupá a jasně viděla, že mi to dovolil. Kdyby na zem spadnout nechtěl, asi bych s ním nehla. Ale jo... asi možná hla, i když ne zrovna silou. Jak řekl Angel, chtěla jsem být nahoře. Akorát že on byl hloupý, že vyloženě řekl, na co myslí. Teda... já to jako věděla i předtím, ale teď mi to potvrdil. A nemohl nic dělat, protože tu byl Balrog. Tohle jsem si musela užít a pořádně ho potrápit. Vlezla jsem si na jeho bříško a lehla si na něj, přičemž jsem natáhla krk až k tomu jemu. "Já vím," broukla jsem na jeho 'výzvu' a na rozdíl od něj, byla pěkně zákeřná. Začala jsem mu olizovat vrchní část krku a přitom nezapomínala, na studený čumák, který ho musel občas zalechtat. Sem tam jsem mu olízla líčko a nebo se pohla. Takový tím... způsobem (//:D). Doufala jsem, že ho tím minimálně znepokojím.

"To má být lichotka?" uculila jsem se a pobaveně pozorovala, jaké má moje lechtání úspěch. A mělo! Angel sebou házel, sice ne moc, ale házel a mě to bavilo, ho takhle zlobit. Prozatím jsem neměla v plánu se do něj zase zahryznout, ale určitě bych se nezdráhala, kdyby mi k tomu dal důvod. "Taky jsem milá!" řekla jsem na svou obranu a než jsem stačila mrknout, nacházela jsem se pod Angelem. Skoro jsem nevěděla jak to udělal, jak se to stalo rychle. Ležela jsem zády na hliněné zemi zvědavě sledovala Angelovo počínání. Když mě začal oždibovat, musela jsem se začít smát. Jó, byla jsem lechtivá a tak jsem se smála dost nahlas. Navíc jsem sebou házela jako ryba nasuchu a nemohla přestat. Tohle bylo snad ještě účinnější než urážky nebo ostré drápy a tesáky. "T-tak, do-dobrý," vymáčkla jsem ze sebe mezi smíchem a snažila se popadnout dech. Tentokrát jsem ho ale nikam nekopala, protože nekousal nijak moc. A tentokrát bych se trefila, takže měl celkem štěstí. Nakonec jsem se ho pokusila předníma tlapkama chytit za krk a zatáhnout ho k sobě dolů, aby lechtání přestalo a já mu to mohla vrátit.

"No jo, to víš, špatný časy," pokrčila jsem rameny a vlastně nezapřela, že se mi to líbí. A líbilo se mi to, žejo. Nejen že mi nebyla zima, ale Angel byl taky celkem hezkej. Ty svítící znaky, křídla a svaly, byla bych slepá a idiot, kdybych si toho nevšimla a kdyby mě to nechávalo chladnou. Teda, zrovna teď v téhle zimě by to asi nebyl problém. Překvapeně jsem zamrkala, když mě přimáčknul ke svému boku křídlem. "Tak já jsem sladká? Jsi si jistý, že teď mluvíš o mě? O někom kdo ti prohryzl tlapku... dvakrát," vzhlédla jsem k němu a nestačila nic udělat, protože to už se Angel otíral o můj kožich a začal mi ho cuchat. Snad to pak půjde 'opravit'. Tohle, minimálně pro mě, bylo po všech stránkách zvláštní. Před několika minutami jsme se chtěli zabít a teď 'tuli tuli'? Ale lhala bych, kdybych řekla, že mi to bylo nepříjemné. Byl fakt, že jsem nebyla u někoho takhle blízko už delší dobu. Minimálně tak dlouho, jak jsem se znala s Balrogem. Nakonec jsem i já strčila studený čumák do jeho srsti na krku a začala s ním rejdit všude možně. "A i pan Angel jistě oceňuje teplo něčeho jiného, než jen magie," řekla jsem a trochu se usmála. Předtím jsem možná byla promrzlá, ale teď už jsem začínala hřát taky.

Užívala jsem si to jeho překvapení a rozpačitost, když jsem s k němu nečekaně vplížila. Mohla jsem jasně cítit, jak napjal svaly a jak se jeho tělo skoro rozhořelo. To mi přineslo dost žádaný pocit uspokojení, že jsem to udělala dobře. Jen co se Angel vzpamatoval z šoku, začal se taky podivně vrtět, což mi nepřišlo zrovna moc příjemné, ale vydržela jsem to a dál úspěšně vstřebávala teplo. "Jo? Tak žes mi to nabízel," zamrkala jsem nevinně a usmála se nad poznámkou ohledně Balroga. "Jen ať klidně přijde, jen podívej kolik je místa pod tvým druhým křídlem!" řekla jsem a opět se zazubila. Představa toho, jak se k sobě Balrog s Angelem tulí, byla opravdu vtipná a já si přála, aby se stala. Ale nebyl jsem naivní a věděla jsem, že Angel ani Balrog po té situaci toužit nebudou. A jestli jo... no potěš koště. "Jojo, určitě si dostačující. Vlastně jsi dost dobrý topítko! Že bych to využívala častěji? Hmmm?" pronesla jsem a taky na něj koukla. Musel to být celkem zajímavý pohled, jelikož jsem byla poloviční než Angel.

S malinkatým úsměvem jsem sledovala, jak si Angel líže tlapku. Skoro jsem si ani nevšimla, že se Balrog pustil do jídla. Jedl ale na rozdíl od Angela alespoň trochu slušně a krev nestříkala všude kolem. Když mi hodil zbytky, jen jsem kývla hlavou, jakože 'díky', ale nevzala jsem si. Nechtěla jsem jíst zbytky po dvou vlcích, zase takový hlad jsem neměla. Na mou žádost ohledně ohně, odpověděl Angel tak, jak jsem předpokládala. "Že bys nebyl tak dokonalý?" zeptala jsem se trochu se ušklíbla u slova 'dokonalý'. Lehce jsem naklonila hlavu an stranu, a nahodila zvědavý pohled, jakoby mě opravdu zajímalo, jestli je dokonalý nebo ne. Poté jsem pohled stočila k malému ohýnku, který ale hned zmizel. Nad jeho nabídkou ohřání se u jednoho z nich, jsem chtěla zavrtět hlavou, jakože rozhodně ne. Ale nakonec jsem se přecejen rozhodla trošku zaprovokovat a dřív než stihl Angel přitisknout křídlo k tělo, vecpala jsem se tam já. Namáčkla jsem se na jeho bok a hlavu vystrčila u jeho krku. "Je to tu fajn, měla jsem přijít dřív... akorát tvá srst není tak pohodlná jako ta má," pronesla jsem směrem k němu a trochu se zavrtěla, abych našla pohodlnou pozici. "Ale já to nějak zvládnu," zazubila jsem se musela doopravdy uznat, že teplo bylo příjemné.