Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Salt přes Pityas

"Jo, to věřím, minimálně Angela tu znalo hodně vlků, žil tu dost dlouho... ale byl to moc velký idiot na to, aby to dotáhl na smrt stářím," uchechtla jsem se. Angel měl potřebu se před každým vytahovat a ukazovat, jak byl ve všem nejlepší. Taky se mu to nakonec vymstilo a chcípnul někde sám, obklopený cizími vlky. A ani nepoznal svoje vlčata. Ostatně, každý svého štěstí strůjce, že?
"Jo, bohužel," střihla jsem uchem. Když jsem si vzpomněla na ten odporný les, musela jsem nakrčit znechuceně čumák. Snad Scara v tom Temném lese nakonec nic nesežralo. Možná jsem tam měla počkat, než se probere. Ale pozdě, teď už jsem procházela horami a nebyl čas a hlavně nálada se vracet zpátky.
"Samantha asi žije, Angel říkal, že jí máme pozdravovat," řekla jsme zamyšleně. "Ale nebudu ti lhát, nikdy jsem jí neměla ráda, pochybuju, že bude dobrou matkou. Možná bys jí ani potkávat neměl, takhle si jí můžeš představovat líp, než jako sobeckou mrchu, co se na vás vykašlala," švihla jsem ocasem. Byla jsem celkem překvapená, kolik empatie se ve mě vzalo. Možná to bylo tím, že mi Angel asi nakonec tak ukradený nebyl, a když už jsem měla potvrzenou jeho smrt, mohla jsem nakonec na tohohle malého skrčka dohlédnout. Nakonec mi ho celkem dost připomínal.

Sledovala jsem střídavě vlčka a mrtvou hladinu vody. Nuda, byla tu nuda. Nic tu nežilo, bylo tu nepříjemné ticho a upřímně mi celkem vadil i ten smrad soli. Někdo to měl možná rád, ale mě se z toho zvedal žaludek. "Oh, no né, takže se ti už ostatní zmínili?" uchechtla jsem se trochu. Žeby si Chaosani užívali týrání tohohle vlčete? I když nevypadalo zase tak zdrceně, jak by jeden čekal.
Jeho další slova mi potvrdila to, co jsem si už předtím myslela. "To by tě možná mohlo zajímat, že jsem tvýho tatíka zrovna před chvilinkou potkala... sice v zemi mrtvých, ale co, mluvila jsem s ním tak jako tak," pokrčila jsem lehce rameny. "A se Samanthou jsem se jen viděla," dodala jsem. "Každopádně Angel by z vás chtěl pořádný Chaosany, prej vám mám říct, že vás má rád, a tak... tuhle část jsem ale moc neposlouchala, nepřipadala mi zase tak důležitá," řekla jsem směrem k vlkovi a rozešla se pryč od jezera. "Hnusná sůl," zabručela jsem si pro sebe.

>> Common forest přes Pityas

Hleděla jsem si svého, když v tom se kousek ode mě ozval čísi hlas. Otráveně jsem se podívala oním směrem a přeměřila si vlka, který mě rušil. Přivřela jsem ledově modré oči a stoupla si. Jeho pach mi byl celkem povědomý. A jak jsem si ho tak prohlížela, dokonce mi někoho připomínal i vzhledově. Angela? Bylo to Angelovo vlče? Nebyla jsem si mou teorií sice na sto procent jistá, ale byla tu dost velká šance, že to byl Angelův zatoulaný spratek.
"Hmm," odpověděla jsem mu na pozdrav a natočila hlavu na stranu. "Řekni, vykašlali se na tebe rodiče?" zeptala jsem se ho narovinu. Chtěla jsem vědět, s kým jsem se tu bavila. "Připomínáš mi totiž jednoho vlka, kterýho jsem nedávno viděla," pohodila jsem hlavou k vlčeti. Možná jsem nakonec mohla ta Angelova slova jeho potomkům sdělit. Sice asi trochu poupravená, protože ty kecy o lásce a o tom, jak mu na nich záleželo, byly tak odporně sladké, že mi to už v tom mrtvým lese zkazilo zuby.

Díky za akci, prachy prosím připsat, a % doplnit u síly a zbytek dát do obratnosti.
Díky :3

Zapsáno

<< Temný les přes Laica Mar

Šla jsem celkem pomalu. Neměla jsem moc kam spěchat, protože jsem se hlavně akorát chtěla vzpamatovat z toho podivného zážitku. A setkání s Angelem. Možná bych měla ty jeho děcka fakt najít, a říct jim, že jsem potkala jejich fotra. Akorát těžko říct, jestli by jim to něco řeklo. Protože co jsem tak věděla, Samantha ani Angel se o ně nikdy nestarali. Ale bylo by fajn mít jeho děcka v Chaosu, pokud by měly jeho geny.
Nakonec jsem došla až k jezeru, které mi ale bylo víceméně k ničemu, jelikož jsem tu sůl v něm cítila na kilometry. Takže jsem se nemohla ani napít, ani umýt a ani v něm nebyli ryby. Přesto jsem si na jeho břeh na chvíli sedla, protože tu bylo ticho. Takové jako mrtvé ticho. Naaah, byla tu nuda. Bylo to tu až moc klidné dokonce i na to, aby se tu odpočívalo.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
10

Nedoběhla jsem moc daleko, protože když jsem se otočila, abych se přesvědčila, že Scar se mnou běžel taky, viděla jsem ho místo běhu útočit na to monstrum. Hlasitě jsem si povzdechla a nervózně přešlápla. Vážně se mi kvůli němu nechtělo riskovat svůj život. Na druhou stranu... kdyby fakt umřel, stala by se jedinou alfou Avanté, no a tu jsem moc často neviděla. A pochybovala jsem, že by zvládla celé společenství utáhnout sama. Takže by si k sobě někoho přizvala a já jsem tipovala Samanthu. A to i proto, že byla předtím Angelovou partnerkou. Ale jestli jsem něco nechtěla, tak to bylo poslouchat nějakou Angelovu milenku.
Takže jsem položila na zem trs chlupů, abych se pro něj kdyžtak potom mohla vrátit a šla Scarovi pomoct. "Hej, my se tu nemáme nechat zabít!" zařvala jsem směrem ke Scarovi a pokusila se do Požírače zakousnout. Bylo mi jasné, že jsme ho porazit nemohli. Ale stačilo nám ho zase zahnat tam, odkud přišel. Upřímně jsem neměla žádnou strategii, protože jsem ho jenom kousala anebo se pokusila škrábnout drápy. Po nějaké době toho mělo to monstrum už asi hodně, protože upustilo jakousi bílou záři.
"Vidíš to?" řekla jsem ke Scarovi. Neměla jsem moc času se tím moc zabývat, protože vždy když jsem nedávala pozor, dala mi ta příšera, co proto. Naštěstí mi ale z ničeho netekla krev. V zápalu boje jsem se ale nakonec k té zářivé věci přiblížila... a šlápla na ní.
V tu chvíli jako by se mi vyplnilo v těle to, co mi předtím připadalo tak prázdné. Před očima se mi objevila akorát černota a když jsem začala pomalu zase vidět, ocitla jsem se v normálním Temném lese. Co to sakra bylo? Byl to sen? Ne, byla jsem si jistá, že nebyl. Dokonce jsem pohledem vyhledala i Scara. Takže žil, díkybohu. Vypadal však stále v bezvědomí.
Bylo mi blbé tady Scara nechat jen tak, takže jsem vzala jeho tělo, odtáhla ho trochu stranou, k jakési jeskyňce a pokusila se ho pomocí větviček a keříků zakrýt, aby ho tu nezamordoval nějaký medvěd, když by se nemohl bránit. A protože jsem Scarovi věřila, že dál to sám nějak zvládne, rychle jsem se rozešla z lesa pryč. Nechtěla jsem tu trávit už ani minutu.

>> Svět živých a Salt přes Laica Mar

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
9

Moc jsem neposlouchala, co říkal Scar té obludě. Hlavně jsem chtěla být co nejvíc potichu a vplížit se až k jeho zadku. Měla jsem totiž v plánu z něj pak vytrhnout chlupy, kůži, šupiny... nebo prostě cokoli, z čeho byla jeho "kůže". A nechtěla jsem riskovat to, že by byl Požírač dost rychlý na to, aby se stihl otočit a hryznout mě zpátky. I když co by se mi tak mohlo stát, že? Když už jsme mrtví vlasně byli.
Když jsem se dostala k zadku toho monstra, tlapkou a zuby jsem si pomohla otevřit sáček s práškem. Nechtěla jsem na nic čekat, už jsem si jen přála to mít za sebou. Pak jsem tedy vzala už otevřený sáček opatrně do tlamy a hodila ho na něj. Prach se po Požíražovci rozsypal a on se tak stal na nějakou dobu hmotným, toho jsem využila a silně se mu zahryzla do hýždí, načež jsem vytrhla pořádný trs chlupů. Hnus.
Té obludě se to samozřejmě nelíbilo a k naší smůle byl teď i hmotný a souboj s ním by tak nebyl úplně to, co bych si momentálně přála. Rychle jsem se proto rozběhla pryč. Moc jsem nekoukala na směr toho, kam jsem běžela, jen jsem nechtěla, aby mě Požírač chytil. A doufala jsem, že Scar nebyl idiot a běžel za mou.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
8

Těžko říct, jestli moje urážky nějak zabraly. Na druhou stranu totiž musel být ten Požírač asi dost starý, takže by ho nějaká urážlivá slova nemusela rozházet. Když máte přes sto let, asi jste toho slyšeli dost na to, aby vás jen tak něco nerozhodilo. Ale kdo ví, třeba byl nějaký labilnější. Švihla jsem ocasem a snažila se v okolí zpozorovat něco, co by mohlo být požírač.
"Huh, možná se ho to moc nedotklo," poznamenala jsem potichu, když jsem nikoho kolem neviděla. Stačilo však ještě chvíli počkat a za chvíli jsem mezi stromy zahlídla něco, co by klidně mohlo být to monstrum, co kradlo duše. Já nesla prášek, kterým jsme ho měli zhmotnit, takže jsem přepokládala, že Scar ho teď musel vyprovokovat, abych to na něj mohla nepozorovaně vysypat.
A díkybohu přemýšlel stejně jako já... nebo jako kdokoli, kdo měl v hlavě mozek. Moc jsem neposlouchala, co si ti dva povídali a místo toho nenápadně udělala pár kroků do prava, abych mu pak mohla vyškubnout z boku třeba kus chlupů. Takže teď to asi bylo víceméně na Scarovi.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
7

>> Les u Mostu

Jen co jsem měla možnost, začala jsem přemýšlet o tom, jak bychom mohli tu příšeru co nejefektivněji nasrat. Žádný fyzický útok jsme moc použít nemohli, protože když byl nehmotný, těžko by ho nějaké to hryznutí mohlo naštvat. Tudíž jsme se museli zaměřit na psychický teror. Taky zábava, považovala jsem to za svůj nejoblíbenější koníček.
Problém byl ten, že jsme nevěděli jak byl ten tvor chytrej. "Přemýšlím," odpověděla jsem Scarovi a rozhlédla se kolem sebe. Tenhle les mi byl povědomý. Stejný jako ten předtím, ale tenhle snad ještě o něco víc. Jako bych ty stromy tady už někdy viděla. Ale... zpátky k věci. Museli jsme ho nějak urazit. A to jakože fAKT urazit. Jenomže jsme nevěděli žádný podrobnost o tý potvoře, takže se těžko útočilo na konkrétní věci. Třeba na jeho ex, na děti co nedostal do péče nebo jak byl neschopnej co se domácích prací týkalo.
"No... musíme ho nějak urazit. A to jako fakt hodně, protože asi nebude jen tak lehce naštvatelnej, jinak by to bylo moc lehký. Chtělo by to něco sofistikovanějšího, než tu jen tak pořvávat -smrdíš-," řekla jsem zamyšleně a rozhlédla se kolem. "Víš, že je tu nějakej požírač? To asi bude tím, že furt jenom žere, proto musí bejt nehmotnej! Aby nedělal do země díry, nemyslíš?" začala jsem pořvávat a trefovat se do toho, co jsem o té věci věděla. A tudíž jméno a to, jak "vypadal". "A beztak tu je sám jenom proto, že je tak hnusnej a tlustej," dodala jsem snad ještě hlasitěji. "NIKDO SE NA NĚJ TOTIŽ NECHCE DÍVAT," Rozléhalo se lesem.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
6

"Přesně," kývla jsem na Scarova slova. Proč bychom my, kteří jsme vzali život za kůži a vytřepali z něj to nejlepší, za to potom měli platit? Pche, ani náhodou, jestli jsem jednou měla umřít a skončit tady, radši bych skočila ze srázu a umřela znovu, než šla makat. Navíc tady určitě pro ty psychopaty nějaké spešl místo bylo, ale beztak lepší než pro ty ostatní. Někdo tady tomu musel šéfovat a určitě si k sobě bral jen ty schopnější vlky.
"Jo no, zkus někam jít a poptat se, kdo tomu tady velí, třeba byste si rozumněli a víš jak to pak dopadá," uchechtla jsem se. To byl totiž tak trochu můj životní příběh. Vždycky jsem se tak nějak sčuchla s někým z vedení a pak se na ty přední pozice dostávala o něco snáz.
"To já taky," souhasila jsem. A vážně, občas mi připadalo, že jsem žila v obklopení negramotů a absolutních debilů. I když jsem se na Scara nemohla moc spolehnout, nakonec to byl asi jediný vlk široko daleko, kterého jsem mohla nazvat kamarádem. Sice s velkýma uvozovkama, ale měla jsem ho celkem ráda.
Následně jsem si vylechla instrukce od té podivné vlčice a nahlas si povzdechla. To si ta věc musela vybrat na okrádání zrovna nás? "Neboj, tohle mám v kapse," ušklíbla jsem se na Scara popadla pytlík. "Se mějte," mávla jsem ještě ocasem a vydala se za ním.

>> Temný les

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
5

Bylo to tu fakt hnusný, po tomhle zážitku jsem začala uvažovat o tom, že bych někde sehnala nějakej nesmrtelnej lektvar. Nikdy předtím jsem smrt neviděla tak pesimisticky, vlk měl klid, nakonec umřeli přece jen všichni... ale tohle, to ani náhodou. Neměla jsem v plánu pak skejsnout navždy tady.
"Moc," odpověděla jsem stejně ironicky. Jestli jsem něco vážně nechtěla, bylo umřít a skončit tady, ale stejně tak jsem rozhodně nechtěla hlídat jeho fakany. Já jsem si je nevy... neudělala. A kdyby jo, tak bych byla pravděpodobně dost podobná matka jako Samantha, takže možná nebylo tak chytré jí soudit. Ale pff, kdo jsem byla, abych měla pro druhé pochopení.
"Chceš mi říct, že jednou umřu jenom proto, abych tu mohla pracovat? Ses asi posral, ne Angele?" podívala jsem se na něj dost rozhořčeně. "My tu neskončíme," řekla jsem Scarovi a dost důležitě se na něj přitom podívala. Byl tu se mnou, takže jako jediný věděl, jak to tady vypadalo a určitě stejně jako já nechtěl do konce věků makat v posmrtným koncentráku. Takže jsem počítala s tím, že jestli se zase dostanem mezi živý, budeme muset najít cestu, jak se tomuhle peklu vyhnout.
Když jsem se pak dostali k té Angelově známé, skepticky jsem ji přejela pohledem. Ani si nás snad pořádně nevšimla! "Přesně," řekla jsem po Scarových slovech a kývla.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
4

"To jo," zabručela jsem ke Scarovi. Upřímně mě celkem zajímalo, jak moc byla naše duše důležitá. Jakože jestli by se vůbec něco změnilo, kdybychom odešli bez ní. Jasně, nebyl to zrovna příjemnej pocit, nemít duši v těle, ale vlk by si zvyknul. Taky co jinýho by nám zbylo, žejo. Po mém kousanci do ramene se však nic očividně nestalo, takže jsme neměli co dočinění s žádným snem. I když... moje kousnutí by vlastně vzbudilo Scara a já bych byla jenom jeho představa. A to bych tu asi nestála a neuvažovala o sobě. Takže by mě ještě musel kousnout on. Ale to jsem podniknout vážně nechtěla.
"Tak lepší smrt než spadnout z útesu, no ne?" uchechtla jsem se po Angelově vysvětlení, jak že to vlastně zemřel. Při mých slovech jsem však hodila pohledem spíš po Scarovi. "A tohle je jako peklo?" zeptala jsem se po chvíli. Dávalo by to smysl, ani já, ani Scar a ani Angel jsme si nebe určitě nezasloužili. Navíc, pokud byl někdo celý život spořádaný a hodný, takový posmrtný život by byl celkem ironie.
"Jestli tvoje děcka vůbec najdem živý, páč tvoje Sam se na ně ukázkově vysrala," řekla jsem směrem k Angelovi. A taky jsem si úplně nedokázala představit nějakou extrémně hrdinskou smrt. Jako že by ho zabil třeba nějaké démon nebo dvacet vlků v přesile, který by samozřejmě hrdinně porazil nebo... já nevím, co si jako představoval. Ale to teď asi nebylo zase tak moc důležitý.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
3

Celý tunel byl odporný. Smrdělo to tu, byla tu tma a já odsud chtěla vypadnout a to hodně rychle. A bylo mi celkem jedno, jestli bez Scara nebo s ním. Přesto jsem se ale tak nějak držela u něj, kdyby se náhodou něco vyřítilo ze stínů a chtělo se to na nás vyřádit. Jen co se ale ten svítivý... kdosi rozběhl někam z tunelu, rychle jsem přidala do kroku, aby nám neutekl. To samé udělal i Scar, což nebylo zrovna překvapení, taky tu určitě nechtěl chcípnout.
Jen co jsem se dostali na čerstvý vzduch, polila mě úleva. Na chvilku. Okolí vypadalo mrtvě, shnile a kdo ví jak ještě. Očividně jsme propadli nějakým portálem do špatného světa.
Chtěla jsem se zeptat Scara, jestli tuší, co se asi tak mohlo stát, když v tom mě vyrušil svítící vlk z tunelu. A kupodivu jsem ho znala. "Angele?" vyhrkla jsem nastejno se Scarem. Takže byl mrtvý... minimálně podle jeho slov. "Ne, my mrtví nejsme a ani být nechceme, tak nám koukej říct, jak se odtud máme dostat!" zavrčela jsem na Angela. Byla jsem tu chvilku a už jsem to tady nesnášela. Ten divný prázdný pocit mě přiváděl k šílenství.
"Je to možný," řekla jsem a zahryzla se mu do ramene. Ne tolik, aby mu poté tekla krev, ale určitě to trochu zabolelo. "Neni, co?" odpověděla jsem si v podstatě sama.

Tanec mrtvých - Scar a Azzip
2

Upřímně mě trochu uklidnilo, že tu byl Scar se mnou. Asi prvních pět minut. Pak mi totiž došlo, kdo Scar doopravdy je. Že kdyby se měl rozhodovat mezi tím, jestli utéct a nebo mě tu nechat napospas příšerám, vybral by tu první možnost. Uprostřed asi pátého kroku jsem se na něj zpoza jeho zad zadívala a přemýšlela, co by se stalo, kdyby tu zemřel. Usměvavá by byla jedinou alfou, což ale v žádném případě nemohla zvládnout. A co by to znamenalo pro mě? Možná větší slovo, protože jeden vlk se překřičí snáz, než dva.
Nakonec jsem se však rozhodla nikoho nevraždit. Zatím. Rozhodně jsem se ale na Scara nespoléhala a kdyby došlo na lámání chleba, asi bych pro něj život neriskovala. Sice jsem ho měla nejradši z celého Chaosu, ale to nic neměnilo na tom, že sebe jsem měla radši. A navíc jsem věděla, co je zač.
Ze Scarových zad jsem následně přesunula pohled k vlkovi před námi. Připadal mi nějak... povědomý, ale ne dost na to, abych ho poznala. "Nemáme zájem, jen procházíme," zavrčela jsem takovou tu univerzální větu, kterou řeknete, když se s někým nechcete bavit. Něco mi ale napovídalo, že to tentokrát asi stačit nebude.

TANEC MRTVÝCH - Scar a Azzip
1

"Já neříkám, že je to špatně, jen že si ve smečce nikdy všichni rovní nebudou," dodala jsem k jeho slovům. "To bys teda byl," uchechtla jsem se ještě na poznámce, že by byl hlupák, kdyby si nevšímal mých dobrých nápadů. Fakt byl, že jsem nějaké ty nápady měla a určitě by byly i dobré, ale neměla jsem ani v nejmenším plánu lézt za Scarem, Usměvavou a bůhví kým a hustit do nich moje převratné myšlenky. Takže pokud chtěli s něčím pomoct, museli si o to prostě říct nebo smůla.
"Jo, asi už vím, o koho jde," přikývla jsem nad jeho slovy. Když mi dotyčnou trochu popsal, nakonec jsem si vzpomněla, kdo by to asi tak mohl být. Pravděpodobně to byla ta samá vlčice, u které jsem se vzbudila. "Hmm, popřemýšlím o tom," zavrněla jsem uličnicky. "Co takhle bažanta?" zeptala jsem se olízla si čumák. Nestihla jsem udělat ale nic víc, protože se kolem nás nějak divně setmělo. Neomdlívala jsem? Neměla jsem náhodou ještě nějaké následky z té války?! Nesthla jsem ani dokončit své myšlenkové pochody, než jsem znovu otevřela oči.
Tma však byla pořád, až na jedno malé světýlko před námi. Kolem to smrdělo jak kdybychom se váleli v mrtvolách a dokonce jsem měla asi i sluchové halucinace. "Scare?" hlesla jsem do prostoru a zvedla se. Nechtěla jsem se tu moc procházet, ale lepší se brodit v neznámém prostředí u světla, no ne? Takže jsem se vydala, stejně jako Scar přede mnou, k němu.