Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Možná jich tu chodí hodně, ale není to tady zase tak velký, bych nenašla toho správného," pronesla jsem rozhodně. Svá slova jsem většinou nedodržela, pokud šlo o sliby, ale teď jsem to myslela opravdu vážně. "Bezmyšlenkovité jak pro koho... alespoň nejsem předvídatelní," ušklíbla jsem se. Popravdě jsem nebyla moc na disciplínu... tedy leda že jsem byla ve vůdčí pozici, to mi potom nevadilo ostatní buzerovat a nutit je dodržovat pravidla, zatímco já si dělala, co jsem chtěla. Ale kolem a kolem jsem určitě smečkový typ byla, když jsem se někde toulala dlouho sama, neměla jsem žádný cíl a žádnou zajímavou činnost na práci, takže jsem se nudila a propadala depkám.
"Charakter jenom kazí srandu," ušklíbla jsem se. Asi jsem nebyla vždycky taková bezpáteřní mrška, ale život mě naučil, že je to o dost snazší a výhodnější, než být milá a hloupá. "Pak je tu myslím, ještě Daén a Zlatá," nahodila jsem. Sice jsem neměla tušení kdo v nich byl alfa a nebo kde sídlily, ale věděla jsem, že tu byly. I když mě to zase tak moc nezajímalo do doby, než by se do nějaké z nich udělal nájezd. Humpf, chtělo by to nějaké kradení vlčat.

"Byl šedej, nějaký jizvy na čumáku... modrý oči? Asi?" vážně jsem se moc nezaobírala jeho vzhledem, když jsem se snažila rozsápat mu hrdlo. I když možná jsem mu trochu křivdila, být já na jeho místě, udělala bych to samé. Ale já bych nebyla takovej lempl a aspoň bych to dodělala, když už bych se do toho pustila. Takhle se přece nemůže divit, že se nenechám topit a porcovat jen tak, bez následků. "Jo, parta vlků co rádi vyvolávají Chaos je docela výstižný pojmenování," řekla jsem zamyšleně. Sice jsme delší dobu nic nedělali... nebo já o ničem větším nevěděla, ale určitě to bylo v plánu.
"Je mi úplně jedno jak to myslel, rozhodně to nenechám jen tak," řekla jsem o něco ostřeji. A co se týkalo jejího jména, odolávala jsem chuti protočit očima. Och bože, jak já nesnášela komplikovaná a dlouhá jména, stejně jsem je zapomínala těsně po představení. "Hm, to asi ne," kývla jsem hlavou. A opravdu, jestli jí Chaos zajímal, určitě jsme se naposledy neviděly. "Není moc co vyprávět, je to společenství vlků, které je takové hodně volné a spíš pro ty, co nejsou milý srdíčka," střihla jsem uchem. "Máme tři alfy, ale jedna je asi mrtvá či co, dlouho jsem Angela neviděla," nakrčila jsem čumák. Lhala bych, kdybych řekla, že mi to bylo úplně jedno. Znala jsem to okřídleného idiota dost dlouho a ve výsledku jsem ho možná nazývala přítelem. Takže jo, jeho smrt byla celkem... nemilá.

"Nevím jak se jmenoval, úplně jsem se ho v tý válce nestihla zeptat," řekla jsem a přehodila si tlapu přes tlapu. I když možná jsem jeho jméno věděla, jen se mi nechtělo přemýšlet. Jak jsem tak na tu vlčici koukala, vzpomněla jsem si na ten divný sen. Tak že by to nakonec sen nebyl? "Chaos si chtěl trochu pohrát... no a ten zmetek mě při souboji stáhnul pod vodu. A buď jsem se praštila do hlavy nebo se přidusila, protože si od tý doby nic nepamatuju," pronesla jsem směrem k ní. A pak mi došlo ještě něco! "Ale to jsem ještě vytrhlý krystaly neměla... takže mi je musel vytrhnout, když jsem byla mimo," dodala jsem. Fakt, že mě chtěl dodělat když jsem se nemohla bránit mě nasral snad ještě víc, než to, že jsem teď vypadala jako vypelichaná slepice.
"Azzip, ty jsi?" zeptala jsem se jí a nadzvedla hlavu. Možná bych byla jindy o něco víc kousavější, ale nebyla jsem si jistá její povahou a neměla jsem moc sil na to, abych se v případném boji ubránila. "Můj příběh je dlouhý a pravděpodobně ani ne moc zajímavý, takové klišé," uchechtla jsem se. To nebyla tak úplně pravda, ale nechtělo se mi to teď rozebírat. "Ale zatím momentálně se můj příběh odehrává v Chaosu... doslova," mlaskla jsem. Jak jsem tak na ní koukala a vybavovala si vzpomínky, možná by se jí mohlo ve společenství líbit taky. Ale nechtěla jsem jí hned verbovat, když jsem o ní moc nevěděla. Nakonec bychom si mohli přitáhnout mezi členy špeha. Už tak tam bylo dost nemehel, ještě tohle by scházelo.

Jak jsem tak ležela u té vody, koukala jsem se zároveň na svůj odraz a musela si přiznat, že takhle hnusně jsem už dlouho nevypadala. Chtělo to asi pár dní, abych se dala dokupy. Nemít tak hustou srst, vsadila bych se, že by mi kukala i žebra. Jak dávno že byla ta válka? Nemohla to být přece zase taková doba, ne? Jak jsem se tak věnovala svému vzhledu, přešel k jezeru někdo další. Bylo to pochopitelné, protože široko daleko tu pak bylo jen slané moře. "Chm, ty, které zbyly," dodala jsem hořce a koukla na ni. Byla mi povědomá, ale nebyla jsem si jistá, kde přesně jsme se viděly.
Na její pozdrav jsem reagovala jen kývnutím hlavy. "Mi povídej," ušklíbla jsem se. Nemohla jsem se ani urazit, protože to byla prostě pravda. "Můžeš mi přinést hlavu jednoho vlka," odpověděla jsem jí. A myslela jsem to naprosto vážně. Možná jsem pomsty nebyla schopná teď hned, ale mohl si být ten zmetek jistý, že stářím neumře. Nebyla jsem odpouštěcí typ a ani jsem nebyla někdo, kdo by nad něčím podobným jen tak mávl tlapou. I kdybych proti sobě měla poštvat celou posranou smečku, ten chcípák zemře mojí tlapou.

<< Les alf přes Ostříží zrak

Popravdě jsem myslela, že ten kousek nedojdu. O to víc mě potěšilo, když jsem se svalila vedle vody a začala z ní hltavě pít. Pila jsem opravdu dlouho, možná několik minut. Když jsem ale zabila tu žízeň, co mě tížila už od probuzení, cítila jsem se tak dvěstěkrát líp. Olízla jsem si čumák a prohlédla si srst. Nevypadalo to, že by mi bylo ještě něco víc, než ty vytrhlé krystaly. Stále jsem však ležela a máčela si špičky předních tlap ve vodě a sledovala okolí. Stále jsem se moc necítila na to, abych někoho potkala, ale určitě bych už nebyla tak snadný cíl, jako předtím.
Ještě to chtělo něco k jídlu a pár hodin na probrání a možná jsem mohla zase nějak normálně fungovat. Oklepala jsem se a vzhlédla k nebi. Alespoň nepršelo. Slunce mi dodávala trochu energii, ale déšť by ze mě aspoň smyl ten bordel, co se na mě v tom doupěti nalepil. Také jsem si vzpomněla, že mě těšně před tou válkou povýšili... měla jsem je najít. No, to muselo počkat. Stejně jsem měla v plánu najít Scara tak jako tak, přece jen jsme se neviděli celkem dlouho.

Když jsem se konečně probudila, celé tělo mě bolelo. Měla jsem žízeň, hlad a pociťovala docela velkou bolest v místech, kde jsem kdysi měla několik krystalků. Když jsem však na ona místa v srsti zaostřila, všimla jsem si, že začínaly dorůstat. Absolutně jsem si nepamatovala, jak jsem se sem dostala a nebo co že se konkrétně stalo. Moje poslední vzpomínky však patřily vodě, kde jsem se topila... a pak jsem měla tmu. Musel mi to ale udělat ten šedivej hajzl, protože tam nikdo jinej nebyl. Zamračila jsem se a zvedla se na bolavé nohy. Měla strašnou žízeň, takže jsem tu nedokázala ležet a odpočívat, i když bych ráda.
Předpokládala jsem, že jsem byla v něčím doupěti, pravděpodobně někoho z Chaosu. Moc jsem ale nepátrala čí konkrétně a radši přidala do kroku, abych uhasila tu strašlivou žízeň. Hlava mě bolela při každém prudším pohybu a dokonce mi přišlo, že se mi i trochu motala. Trochu jsem zavrčela a rozhlížela se kolem, doufajíc, že tu nepotkám někoho, kdo by to po šedivákovi chtěl dokončit. A asi by to nebylo ani tak těžké.

>> Rest přes Ostříží zrak

5. Zinek

Snažila jsem se držet nad hladinou a tak nějak se vzpamatovat z celé situace. Scar se někam odebral a já tak neměla na očích nikoho, s kým jsem se předtím 'bavila'. Což mě celkem znejistělo, protože se kdykoli mohl někdo odněkud zjevit a já bych byla pravděpodobně celkem překvapená a nepřipravená. Ostražitě jsem proto otáčela hlavou a ušima i za těmi nejtiššími zvuky, přičemž jsem se snažila co nejdřív dostat na břeh jezera, protože mě ta pitomá vlna odhodila.
Dostala jsem se realtivně blízko ke břehu, no dna jsem se stále tlapami nedotýkala. Už zbývalo opravdu jen málo, když v tom mě něco, nebo spíš někdo, chytl za nohu. Napůl zakňučeka a napůl zavrčela jsem se nadechla a ponořila hlavu pod vodu, abych se ohla ke své noze a chytla vlka zazadu za krk a snažila se od mé nohy odtrhnout, abych ho pak mohla dodělat někde, kde mi nehrozilo utopení.

asi 4? :DD
Zinek, Scar a Loki

Držela jsem vlka za kůži na krku a snažila se co nejvíc škubat, abych mu taky způsobila nějaké to větší zranění a ne jen nějaké škrábance. Nedělalo mi sebemenší problém bojovat nefér a v přesile. Když jsme si to mohli zjednodušit, proč ne? Byla jsem si jistá, že kdyby tu měl šedivák s kým bojovat, klidně by na mě šli dva. Po chvíli se mi však začal z tlamy vysmýkávat, čemuž jsem se nakonec nebránil a pustila ho, abych mohla zavrčet na chaosáckého nováčka, kterému jsem měla v plánu za ta slabošská slova zarazit krystalky do prdele.
"Jestli si chceš hrát na chrabrého hrdinu, tak prosím, jsem připravená ti zlámat všechny nohy," vyštěkla jsem do okolí. Moc jsem kolem sebe kvůli mlze neviděla, ale byla jsem si jistá, že mě vlk musel slyšet. Nestihla jsem udělat ale nic dalšího, protože se do mě opřela voda, která byla sice můj vrozený element, ale moc jsem to s ní neuměla. Stačilo to však na to, abych se neutopila a nějakým způsobem se dostala k hladině, abych se nadechla.

Scar, Loki a Zinek

Z šedivého jsem přesunula pohled na vlka, který se objevil v Chaosu podle všeho nově (Loki). "Jo, krev poteče, ale ne ze mě," řekla jsem a přidala k mým slovům něco jako ušklíbnutí a zavrčení zároveň. Nedělalo mi sebemenší problém vydrápat oči i jakémukoli Chaosanovi, kdyby si na mě otevřel klapačku. "Chm, Daén... ani bych si nevšimla, kdyby všichni pochcípali," dodala jsem ještě směrem k Alduinovi a uchechtla se. A vážně, doteď se mě tahle smečka nijak víc nedotkla, k čemu vůbec byli?
Upřímně mě šedivák (Zinek) těmi kecy celkem nudil. Protočila jsem očima a už už mu chtěla odpovědět zuby v jeho kožichu, ale v tom jsem si všimla, jak se k němu zezadu plíží černá sileta. Scar. Švihla jsem ocasem a trochu se pousmála, tohle zavánělo zábavou. Jen co se oba ocitli na zemi, přiblížila jsem hlavu k té šedivákovo a pobaveně se zazubila. "Tak nakonec jsem tou prdelí vážně hnout nemusela, co?" zeptal jsem se provokativně a hned na to trhla hlavou rychle dopředu a když byl otočený směrem na Scara, pokusila jsem se mu zakousnout z druhé strany do krku.

>< portálem z KJ

Reakce Zinek, Morph, Alduin, Loki; -> protivník - zinek

Prošla jsem portálem a rozhlédla se kolem sebe. "Hm," odfrkla jsem si, když jsem spatřila dva vlky z... jak se ta smečka jmenovala? Měla vůbec jméno? Věděla jsem, že se tu nacházejí dvě smečky, dokonce jsem je zvládla i podle pachu rozlišit, ale jména a podrobnosti jsem vážně nevěděla.
Došla jsem až k nim a posměšně se pousmála na hnědo-béžového vlka (Morph), načež jsem pohledem přejela i po vlcích z Chaosu. "Budete si tu dělat piknik nebo proč tu ještě neteče krev?" pronesla jsem s nakrčeným čumákem a došla až k šedému (Zinek). "Oháníš se magiemi, to je od tebe velice chrabré," ušklíbla jsem se ironicky.
Ach, magie. Lezly mi krkem, stačilo si je koupit a už si mohla i obyčejná nicka honit ego. A přitom co to dokazovalo? Sílu? Těžko. Švihla jsem ocasem a přišla k němu ještě o něco blíž. Necítila jsem se naštvaně, ani jsem nijak moc neprahla po krvi, no brala jsem tohle jako jakousi povinnost, možná trochu zábavu a vytržení ze stereotypu všedních dnů. Nic z čeho bych se posadila na zadek, avšak jako koníček šikanování ostatních smeček se mi to zamouvalo.

2

Seděla jsem a poslouchala slova Avanté. Nepřipadalo mi nijak nutné se vyjadřovat k situaci, protože to docela zvládala sama. A navíc jsem se málokdy vměšovala do řečnických projevů ostatních. Možná to bylo taky trochu vinou určitého nezjámu vůči slovům druhých. Na jednu stranu mě ta slova o Chaosu a hrdosti docela nudila, ale tak nějak jsem věděla, že by se ti budižkničemové k ničemu neměli.
Koukla jsem po Scarovi, když prohlásil, že mě povýší. Nijak mě to nepřekvapilo, přecejom jsem tu byla už celkem dlouho, zasloužila jsem si to. Víc než kdo jiný. Hrdě jsem pozvedla hlavu a přešla k portálu. Sice se mi moc rvát nechtělo, ale nah... lepší než se tu někde povalovat.

>> Rest

<< Dračí průsmyk přes Luku

Rychlohrya s Alďou
I když jsem si nějakou dobu myslela, že budu u jezera sama, potkalo mě (ne)štěstí a já se dala do řeči s podivínem, který byl ale pravděpodobně můj bratr z Chaosu, protože smrděl jako Avanté. Trochu jsem si zašikanovala a zaurážela, což mi celkem zvedlo náladu. Sice to na toho postiženého vlka moc nepůsobilo, ale nah, i tak mi to zlepšilo den.
---

Nakonec jsme se opět rozdělili a já došla až ke dvěma vlkům - Avanté a Scarovi, kde jsem si kousek od nich sedla. Neměla jsem v plánu se s nimi začít vybavovat, pokud by nezačali oni sami. Prostě jsem jen seděla a všechny přítomné pozorovala a očekávala příchod dalších Chaosanů, které jsem neznala. Minimálně většinu z nich.

Asi jsem usnula? Nedovedla jsem si jinak vysvětlit, proč jsem se jinak probudila v určitě dost jinou denní dobu a jakási polámaná. Oklepala jsem si hlavu a otočila ji na Rain. "Huh?" neříkala něco? Švihla jsem ocasem a pomalu se zvedla, abych se protáhla. Jen jsem vystrčila zadek do vzduchu, spatřila jsem, jak se k nám připletl Scar. Trochu jsem se ušklíbla a mrkla na něj ledovým okem. "Ty přeci nikdy nerušíš," usmála jsem se laškovně a poté se celá zvedla. Měla jsem v plánu se ještě se Scarem pobavit ohledně Chaosu, ale když v tom prostě... zmizel? Divné, hm.
Podívala jsem se na Rain trochu nechápavě. "Vidělas to už někdy? Aby takhle mizeli vlci," naklonila jsem hlavu trochu na stranu a sedla si. Co teď? Netrvalo to dlouho a docela blízko jsem uslyšela vytí. Žeby Scar? Znělo mi to totiž povědomě. Třeba konečně svolávali chaos! "Asi budu muset jít Zlatíčko," broukla jsem k Rain a otřela si o ní hlavu. "Ale neboj, nevidíme se naposled," dodala jsem a už si to šinula za vytím.

>> Křišťálové jezero přes Luku

aaaa, tak taky píšu no :DD

Vlk: Azzip, Áres
Frakce: Chaos (u obou :D)
Čas: je mi to jedno, volno mám dost náhodně
Bojuje proti: je mi to jedno (u obou)

1

"Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Ale je pěkné si myslet, že jsem bohyně," nadzvedla jsem trochu čumák a zazubila se. Joo, bejt bůh by bylo super. Nemusela bych se tu pak patlat s těmi budižkničemi. Chtěla jsem říct ještě něco, ale přerušil mě podivný, nafialovělý záblesk

Akce
Objevili jsme se kdesi na nějaké louce, mrtvé. Za tu chvilku, co jsem znala ostatní jsem se s nimi stihla pohádat a nabídnout toho žlutého idiota, jako výměnu za náš život. Ale nabídku, bůh ví proč, nepřijali. Každopádně pak jsem se moc už neangažovala, nechtěla jsem, aby se mi něco stalo a rozhodně jsem neměla v plánu jim pomáhat, naštěstí to nějak zvládli a s dašlím zábleskem jsem se tu opět probudila.

Nebyla jsem si jistá, jestli to, co jsem viděla nebyla jen sen. Hlavně proto, že jsme pořád s Rain ležely vedle a sebe a nic... no a nic moc se nezměnilo. Zamrkala jsem a zavrtěla hlavou. "Uhm, divný," zabrblala jsem a očima sklouzla na náramek, který mi Rain ukazovala. Ani na to jsem nestačila nějak výrazněji zareagovat, protože nás někdo vyrušil.
Pomalu jsem otočila hlavu a sjela vlka pohledem. Vypadal dobře, možná i víc než jen to. Mlsně jsem si olízla čumák. Ne ani tak kvůli té svačině, co si nesl, jako spíš kvůli tomu, jak k nakousnutí byl on sám. "Oh, koho pak nám to bohové nesou," zazubila jsem se a mrkla po Rain. Následně jsem se převalila, abych na ní stále byla namáčklá, ale tentokrát zády, protože jsem chtěla mít na očích cizince.