Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rozhodně bude trvat, než se ostrovy vrátí do normálu. Do té doby si budeme muset zvyknout, jak to kolem vypadalo. A potřebovaly jsme se vrátit domů a zjistit, jaké byly škody na životech, protože to bylo mnohem důležitější, než nějaké polámané stromy. "Uhm, v tom máš asi pravdu," souhlasila jsem, protože jsem vzápětí taky zakopla o... něco. Na zemi se toho válela spousta.
Jenže co teď s tělem. "...nic jiného, než ho zapálit, mě nenapadá. Ty také nemáš magii země, že?" Ovšem třeba nebude tak těžké zem vykopat... zkusila jsme to. Byla rozměklá, ale lepila se mi na tlapy a spíš, než aby se mi dařilo udělat díru do země se mi dařilo udělat ze svého černého kožichu hnědý a ulepený. "Myslím, že bude lepší ho zapálit. Dokázala bys ho zkusit pomocí magie trochu vysušit?" poprosila jsem ji a pokud tak učinila, dala jsem se sama do díla. Neovládala jsme magii ohně zas tak dobře. Nikdy jsem neměla na magie velký talent. Ovšem... dařilo se mi a jak tělo jednou vzplálo, stačilo oheň udržovat. A i kdyby se mi nepodařilo tělo úplně spálit, o zbytek se postará sama příroda.

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

---> Jižní hory (přes Irisin ráj)

Dobře. Věřila jsme jí, že si na sebe dá pozor a kdyby potřebovala, ozve se. Nemělo smysl spěchat a i teď, když voda opadla, pořád hrozilo velké riziko zranění, což jsme předpokládala ještě předtím, než jsme sestoupily do nížiny a našim zrakům se naskytl pohled na tu spoušť. Voda sem naplavila padlé stromy a vegetaci a zem byla pořád rozmoklá. Místy se držely louže vody. Všude byla špína a nánosy hlíny a drobného štěrku v místech, kde byl proud silnější. S tímhle než si příroda poradí, to ještě bude trvat. Možná... možná bychom i my vlci měli přiložit ruku k dílu? "Jsem ráda, že už je světlo, tady bychom si vážně koledovaly akorát o to o něco zakopnout," poznamenala jsem. Nejen ona, ale i já.
A pak Angee upozornila na něco před námi a já se tím směrem podívala. A... strnula jsem na místě. Tak kousek u úpatí hor. To byla srst? Pospíšila jsme si to prozkoumat a... ano. Byla to srst. nejen srst, bylo to tělo. Vlk byl složený mezi naplaveným dřevem a nebýt jeho mrtvých, do prázdna zírajících očí, skoro by vypadal, jako že jen spí. "Angee..." řekla jsem se srdcem až v krku. "Myslím... myslím, že bychom ho měli pohřbít." Nebo to byla ona? Těžko říct.

× Odhal následky potop

V horách snad bude bezpečněji. Po tomhle už jsem z nich nehodlala vystrčit ani drápek. Tedy... Dokud voda neopadne. Pomalu ale začínalo svítat a spolu s tím přestávalo pršet a na obloze se objevovala duha. Pohlédla jsem na ni. Celá tahle potopa mi najednou připadala tak... Nereálná. Událo se toho tolik. Smečka se nejdřív schovala do úkrytu před deštěm, jen abychom pak museli utéct do hor, jak voda stoupla a vyplavila nás. A tam... Tam jsme se už ani nesetkali. Jestlipak všichni přežili? Nezbývalo, než doufat. "Měly bychom se asi vydat zpět do Zlatého lesa, zdá se, že voda opadává... Velmi rychle?" to znamenalo, že pohyb mimo hory by měl být opět bezpečný, že?
Jak jsme skoncily u obchodníka, byl čas zkontrolovat škody. Podívala jsem se na svou hrud. "No..." No nebyla to krev, co ze mě teklo. "Já... Nemám tak docela krev jako ostatní vlci. Odnesla jsem si to z jiného světa." Angeeina pacička zůstala ulepená od jemného písku.
Naklonila jsem se k ní, abych zkontrolovala její nohy. Nevypadalo to zrovna hezky. "Můžeme se podívat po nějakém tom trychtýřku, jestli tu potopu přežil, a udělat z něj vyluh. Tohle by asi chtělo vypláchnout." Nebo bych jí mohla zranění očistit klasicky, ale těžko říct, jak by se na to tvářila. Chodit ale, zdá se, mohla. "Pokud by to moc bolelo, tak prosím řekni a někde zastavíme." Ale teď byl čas se pohnout dál.

---> Severní hory (přes Irisin ráj)

---> Dračí průsmyk

Stála jsem tam a sledovala, jak se snaží dostat blíž. neodvažovala jsem se za ní vyrazit, aby mě proud znova nestrhl a abych ji ještě nesrazila víc do vody, protože další příležitost se z proudu dostat jsme už mít nemusely. Ale pak se přiblížila a já po ní drapla a pokusila se ji vytáhnout na souš do bezpečí. Zvládly jsem to. Přežily jsme!
byla jsme potlučená a celé tělo mě pálilo. Hlavně hruď, nyní ulepená od písku, který se mi v srsti hromadil místo krve, ale nevěnovala jsem tomu v tuhle chvíli pozornost. "Pojďme někam dál od vody, ať nás to nestrhne zpátky. Neublížila sis? Já si připadám, že mě snad srazila každá větev v okolí." Starostlivě jsem si ji prohlédla. Měla na sobě nějaké rány? Patrně musela být také pěkně potlučená, ale já nebyla léčitelka, abych to viděla. "Možná bude rozumné zkusit všechny rány umýt výluhem z trychtýřku? Ten prý pomáhá jako dezinfekce, nejen jako čaj, jak nám v úkrytu vařila Sillarei. Je to taková červená kytička s cibulkami u listů, moc hezky vodí a roste na... loukách." A to byl problém, protože tohle rozhodně louka nebyla. Povzdechla jsem si. No... vždycky tu zbývala ta možnost rány prostě čistě olízat a doufat.
A... nebo ne? Protože kdo to támhle byl? Známý vlk s vozíčkem. Vyrazila jsem za ním. "Pane Wu! Nemáte náhodou..." A měl. Rychle jsme se s ním domluvila a dostala od něj... něco. Prý by se to mohlo hodit.

Nákup:
1x Magický herbář - za naučení Angee/Taylora Trychtýřku
4. slot - 100 kšm
Schváleno

× Zlepši své dovednosti
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Patrně však mělo být mé přání vyslyšeno. To jsem zatím však ještě neměla zjistit. uslyšela jsme hlas Angee a obětovala trochu drahocenného dechu, abych jí odpověděla. "Tady!" Já se mohla alespoň snažit nepořádku ve vodě vyhýbat, ale ona ho patrně sotva viděla. Nebojovat z posledních sil o život v dravém proudu, patrně bych se jí pokusila posvítit i teď, ale... ale měla jsme trochu jiné starosti, například se nenalokat tohohle hnusného čehosi, v čem jsme se zrovna obě máčely.
A pak? Pak jsme před sebou uviděla kus suché země. Proud mě překvapivě táhl k ní. Alespoň trochu. Alespoň na mělčinu, kde se budu moct zapřít o dno... zabrala jsem ze všech sil a najednou... jsem cítila pevnou půdu pod nohama. Jeden krok, dva, vytáhla jsme se na břeh. "Angee, tady! Je tu mělčina! Dá se tudy vylézt!" Zavolala jsme na svou společnici. Notak, Angee, následuj můj hlas! Následuj maják! A rozsvítila jsem nad sebou nové světlo. Stála jsem stále ve vodě, ale na zemi, a byla jsme připravená ji chytit a pomoct jí na břeh, pokud se dostane do dosahu.

---> Jižní hory

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3

Voda mnou smývala dál. Střelila jsem pohledem po Angee a vzápětí toho zalitovala, protože mě do žeber udeřila kláda. Málem mi vyrazila dech. Hmátla jsem po ní tlapkou ve snaze se o ni zachytit, abych nemusela bojovat o to udržet se nad hladinou, ale vyklouzla mi z drápků a já na malý okamžik zajela pod vodu, než se mi podařilo opět vynořit. Nezbývalo než plavat, a snažit se neutopit, a plavat. A plavat. Nebo... se o to pokoušet, protože tohle mělo do pořádného plavání daleko. Tohle byla pouhá zoufalá snaha neskončit pod hladinou, jak se pevnina vzdalovala a proud mě unášel kdo ví kam. Možná na širé moře. Pravděpodobně na širé moře, i když já jsem doufala, že cílová stanice bude další pevnina. nějaká suchá, pohodlná, bez zrádného mokrého štěrku. Přála jsem si snad moc?

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

---> Severní hory

Štěrk na svahu se svezl dolů a já spolu s ním. Měla jsme co dělat, abych udržela rovnováhu a neskutálela se dolů jako balvan. Sjížděla jsem rovnou vstříc voda, příliš rychle, než abych dokázala zastavit, a kolem mě nebyla pevná zem, jen sypká, zrádný štěrk. A... žbluňk. Zahučela jsme do kalné vody a okamžitě byla smetená proudem spolu se vším tím, co už s sebou nesl. Větve, malé i velké, kusy stromů a rostlin, lití a hlínu. Táhlo mě to dál od břehu a mě nezbývalo než máchat tlapkami a ze všech sil se snažit udržet nad hladinou. "Angee!" zavolala jsem. netušila jsem, jestli volám o pomoc, nebo se chci ujistit, že je vlčice stále v bezpečí na břehu. A... nebyla. Zahlédla jsem, jak se ve vodě zmítá spolu se mnou, ale nedokázala jsem dělat nic, abych se k ní dostala. Proud byl příliš silný a táhl mě opačným směrem.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3
× Projdi se po zatopeném území

Rozsviť? No... ano. Ano, to jsme skutečně udělat mohla! A tak jsme přivolala světlo. probliklo za našemi zády, jasné a oslnivé, a zasvítilo přímo na kočku a všechno okolo. Nám v rozhledu nevadilo. Respektive... mně, protože jak jsme rozsvítila, uviděla jsme akorát Angee, jak jí to podklouzlo. "Angee!" vyrazila jsem proti levhartovi a sekla po něm tesáky ve snaze ho zastrašit. Kde byla? Kam sletěla? Tam! najednou jsem nevěděla, co dřív. jestli bránit kořist, nebo zachraňovat spolusmečkovníka, a... a moje volba byla jasná. vyrazila jsem na pomoc Angee a světlo vzala s sebou, abych posvítila na okolí. A kočka... no, ta skočila po mně. Uskočila jsem před ní a pokusila se vyhnout jejím drápům, ale sekla mě před hruď a z mého těla se snesl malý poprašek písku. Zatraceně. Couvla jsem stranou. Kočka se hbitě otočila a chňapla po bělokurovi, zjevně s úmyslem ho odnést. Tak to teda ne! Pohnula jsem se a... a tlapka mi podklouzla stejně jako předtím Angee. Štěrk se pode mnou začal drolit a sunout mě dolů z kopce vstříc vodě.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3

---> Dračí průsmyk

No, jídlo jsme měli, jenže to bylo vlkužel jídlo velmi žádané i jinými. Smůla, nebylo toho dost pro nás dvě, natož se dělit s kočkou. netušila jsem, jestli bychom šelmu dokázaly zabít, ale rozhodně jsem se nehodlala nechat jen tak. Nebo té kočce nechat náš úlovek. Upustila jsem bělokura, abych měla volnou tlamu, a udělala krok blíž. "Taky nemyslím, až moc kouká po té slípce." Ne. prostě ne. Ať na to zapomene. Rovnou jsem sáhla po své ohnivé magii a šlehla po kočce ohněm. Žádné takové. Šelma polekaně uskočila, asi oheň zrovna v lásce neměla. No, nedivila jsme se jí, já bych také neměla, kdybych ho neovládala. A rovnou jsem na ni vycenila zuby. Zaprskala na mě zpátky, ale trochu se stáhla. Ovšem... zatím nevypadala, že nás hodlá opustit. Zjevně potřebovala ještě nějaký ten pádnější argument.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

To mě nijak zvlášť nepřekvapovalo. Patrně ani její bratr nebyl ideální kandidát, který jí mohl všechno vysvětlit. "Být tebou, porozhlédla bych se spíš po někom, kdo je tu na ostrovech ještě delší dobu než jsem já. Aetas by mohl vědět." A jistě tu byli i další vlci, kteří by jí dokázali dát odpovědi, stačilo jen hledat. Kdo se o něco zajímal, ten si většinou našel způsob, jak se k tomu dostat, ať už to bylo sebesložitější.
nyní jsme si tu však pohodlně hověly a měly jsme se dobře, až do chvíle kdy... no, najednou na nás zmateně zírala nějaká slípka. Zareagovala jsem v podstatě okamžitě. Takovou příležitost jsme si přece nemohly nechat ujít, že nám kořist nakráčela takhle až skoro k tlamě. Tuhle slípku musela vidět i Angee! "Ať neuteče!" křikla jsem a už se za ním hnala, doufajíc, že mi ho Angee pomůže nahnat. A pak... munch! A už se mi zmítal v tlamě. Jenže... no, jaksi ono se tak docela samo od sebe nestane, že vám přilítne nepečené kuře až do domu, protože jak jsem ho čapla, najednou jsme stála tváří v tvář tomu, co ho patrně pronásledovalo. Sněžný levhart. "Anfeee?" Nespouštěla jsem z toho zvířete oči, jak jsem začala couvat hezky zpátky do našeho úkrytu. Zavrčela jsem na něj. Tohle teď byla naše kořist. A náš úkryt. Huš, kočko, mazej pryč!

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)

Barnatt: 10 b
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci - 2b
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4b
× Vydej se hledat bezpečné místo - 3b

Nyctea: nic

Shine: 8 b
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4b
× Setkej se tváří tvář s predátorem - 1b
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů) - 3b

Scar: 11 b
× Setkej se tváří tvář s predátorem - 1b
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem - 3b
× Vydej se hledat bezpečné místo - 3b
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4b

Minkar: 12 b
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b
× Setkej se tváří tvář s predátorem - 1b
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem - 3b
× Vydej se hledat bezpečné místo - 3b
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4b

Iona: 16 b
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b
× Projdi se po zatopeném území - 1b
× Setkej se tváří tvář s predátorem - 1b
× Vydej se hledat bezpečné místo - 3b
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4b
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů) - 3b
x Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem - 3b

Taiclara: 13 b
× Projdi se po zatopeném území - 1b
× Zamiř do bezpečí - 1b
× Vydej se hledat bezpečné místo - 3b
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4b
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů) - 3b
× Setkej se tváří tvář s predátorem - 1b

jak jsme se přiblížily, místo skutečně nevypadalo vůbec špatně. Dobrá, tohle půjde. hezky jsem si tam zalezla a uvelebila se, než jsme nám rozdělala slíbený oheň. Tak. Tady můžeme nějakou dobu zůstat a budeme chráněné před deštěm. "Diův panteon... to mi nic neříká, abych řekla pravdu. Místním ostrovům vládne bohyně Iris. Setkala jsem se s ní osobně jen jednou. A... myslím, že tu je ještě další bůh, ale s tím jsem neměla tu čest." Pokud jsem něco nezapomněla. Nikdy jsem se o bohy příliš nezajímala. "Možná je jich tu víc, ale to by ses musela zeptat někoho jiného. Nemám moc přehled." Rozhodně tu ale byli jiní bohové, než na které byla ona doma zvyklá. Jiný kraj, jiný mrav a tak podobně. Nebo spíš jiný kraj, jiný víra.
"To nevadí. Můžeme chvíli počkat, jestli se nevyčasí, a přinejhorším se po něčem podívám sama. nejsem tak zdatná lovkyně, ale poradím si." To už nějak půjde.
Ovšem... chvíli po tom, co jsme zalezly, se někde poblíž ozvalo nějaké šramocení, které upoutalo mou pozornost. "Slyšela jsi to taky?" zeptala jsem se.

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5

Já i za tmy stále viděla dobře, ale vzhledem k tomu, co mi Angee řekla, jsem si dávala pozor a upozorňovala ji i na další potenciální problémy. Nechtěla jsem ji pak lovit někde pod skálou a pokud by se poranila, také bych moc nevěděla co s tím. Rumněnky, které jsme sebraly, už vypadaly v posledním tažní, pokud byly ještě vůbec použitelné, takže na ty bych nespoléhala. "Myslím, že támhle vidím nějaký úkryt, ale uvidíme, až se dostaneme blíž." Možná to nebyla úplně jeskyně, ale vypadalo to na převis, kde budeme chráněné před tím nejhorším. Mohla bych nám přinejhorším i rozdělat menší ohýnek. "Hmm, myslím, že ostrovy nejsou tak velké. Vždycky je tu něco, co tě může překvapit a já sama stále většinu míst nenavštívila, ale věřím, že pokud by někdo opravdu chtěl, bude je brzy znát jako vlastní tlapky." Ale pokud chtěla, klidně mohla pár let zůstat a pak se vydat vlastní cestou. "Připadá ti to jako vězení?" zeptala jsem se. "Pokud bys opravdu chtěla, můžeš odsud svobodně odejít. Vládnou tu místní bohové, ale respektují naše přání, pokud tu nechceme zůstat." Alespoň to jsem si myslela. Vlci odsud odcházeli a pak se opět vraceli, stejně jako někteří přicházeli, aniž by museli přeplavat vodu.

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

I tak se to dalo popsat. Já sama jsem si netroufala tak docela odhadovat, co se Zlatou bude v budoucnosti. Snad dokud je Aetas po Alyannině boku, smečka se nezmění nijak výrazně. Jednoho dne to ale muselo přijít. Aetas stárnul, jeho syn ze smečky odešel, a nevěděla jsem, jestli máme lepší kandidáty. Například své syny bych v čele smečky viděla nerada, i když jsme je milovala nade vše. Rhaaxin byl často do všeho moc hrr, Atrox... No mi nepřipadal jako typ, který by se na alfu hodil, a Naxin strávil tolik času pryč, že byl v podstatě cizinec. "Snad to nebude tak velká změna, ale myslím, že to ukáže jen čas." odpověděla jsem. Vedla jsem Angee dál k vyhlédnutému místu. "Tady pozor, tuhle místo vypadá dost nestabilně," upozornila jsme ji na kousek cesty, který by mohla přehlédnout. "Chtěla bys radši cestsovat, než se dlouhodobě usadit?" Zeptala jsem se. Nájezdy na smečky v jejich cestě? To tak trochu zavánělo Chaosem, měla jsem pocit, ale to jsem nahlas nevyslovila. Místo toho jsem ji radši prostě vedla dál. Na Chaos může přijít řeč i později.

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4