Příspěvky uživatele

Podívala jsem se směrem, kam se díval. Měl pravdu, ten les vypadal zajímavě. Tak tajemně. A předtím jsem si ani nevšimla, že tam nějaký les je, bylo to zajímavé. "Les? proč ne?" V lese by navíc nemuselo být tolik sněhu, což bych také uvítala, zmrzlé tlapky opravdu nebyly na zimě moje oblíbená věc. "Tak jo." Mávla jsem ocasem. Moje modré oči teď směřovaly na stromy. Popošla jsem pár kroků směrem k nim a zastavila. Čekala jsem, jestli Trion také půjde. Co by řekl, kdybych mu navrhla dát si k lesu závod? napadlo mě.

3% do rychlosti a 2% obratnosti :) děkuji

zavrtěla jsem ocasem. "Proč ne? Neznám to tu, takže ať půjdeme kamkoli, bude to pro mě nové. Baví tě prozkoumávání neznámých míst?" Mě průzkumy rozhodně bavily, byly takové... dobrodružné. Alespoň většinou. A všude se dala najít nějaká zajímavá místa. "Ale pokud jsi u toho jezera už byl a nechceš tam chodit znova, můžeme jít i jinam. třeba vyrazit náhodným směrem a uvidíme, kam se dostaneme." navrhla jsem. Bylo mi jedno, kam půjdeme, ale z toho postávání tady už mi pomalu ale jistě začínaly mrznout tlapky.

Barny se hlásí :)

Změřila jsem si ho podezřívavým pohledem, popravdě nevěřila jsem, že už nic podobného neudělá, ale to nevadilo. "neznám to tu, takže to není špatný nápad." Souhlasila jsem s jeho návrhem, líbilo se mi tady a možná pokud tu je nějaká smečka, mohla bych se do ní i přidat. Možná. "kam by jsi chtěl jít nejdřív? Co takhle k nějakému jezeru?" Bylo pravděpodobné, že voda bude zamrzlá, pořád byla zima, ale vodu jsem měla ráda v jakékoli podobě, jen sníh byl moc... studený. Nic není dokonalé. "Rozhodně bude lepší cestovat ve dvou." Lepší, než kdyby jsme šli každý sám. Až na to, že občas říkal víc než by měl, zatím Trion vypadal, že se mu dá věřit.

Usmála jsem se, "Nezlobím se na tebe, jen tě prosím, aby jsi si dal příště pozor. Mluv o mě jako o té černé, nebo o ní." Poradila jsem mu a posadila se na zem, do sněhu. bezmyšlenkovitě jsem mávala ocasem a rozhlížela se po okolí. "Dobře, napadá tě nějaké zajímavé téma na rozhovor?" Bez tématu se nedalo mluvit a mě nic nenapadalo, konverzace s ostatními opravdu nikdy nebyla moje silná stránka. Zrovna teď bych si povídala docela ráda, kdyby bylo o čem, Trion rozhodně nebyl zlý a já jsem začínala uvažovat, jak jsem si vůbec mohla něco takového myslet.

Měla jsem pocit, že si Trion snaží vyzrazení mého jména u mě vyžehlit. Možná to byl jen pocit, ale... kdo ví, možná také ne. Dva cizí vlci, kteří se ale vzápětí představili jako Blue a Lestat, měli zřejmě trochu naspěch, protože se oba rozloučili a odešli. Tedy Blue se rozloučila, Lestat ne. "Ahoj." Odpověděla jsem jí a lehce se usmála. na louce jsme opět zůstali jen dva, já a Trion. Byla jsem ráda, že jsme jen dva, obvykle, když se někde sešla moc velká společnost, jsem měla ve zvyku se nenápadně vytratit. Tihle dva cizinci byli celkem fajn. Béžový vlk toho sice moc nenamluvil, ale myslela jsem si, že s tou vlčicí by jsme si rozuměly. Tak možná někdy příště. Pomyslela jsem si a podívala se na Triona. "příště si prosím dávej pozor, než něco řekneš. Máš ještě pořád náladu si povídat?"

Když mě cizí béžový vlk oslovil jménem, zadívala jsem se do země a mávla ocasem. Nelíbilo se mi, když mi říkal jménem někdo, koho jsem já jménem neznala a navíc jsem se mu nepředstavila. Vrhla jsem na Triona nenápadný ublížený pohled. Oni nepochopí o nic hůř, když na mě prostě ukážeš a řekneš ona. Pomyslela jsem si.

Podívala jsem se na hnědou, měla jsem pocit, jako kdyby se snažila za každou cenu nevypadat nebezpečně. Párkrát jsem mávla ocasem na odpověď. "Já jsem přišla teprve nedávno a zatím jsem to navštívila jen tady, takže opravdu nevím." odpověděla jsem béžovému omluvně. Nevypadal, že bych se ho musela bát, ale už jsem byla taková, podezřívala jsem každého.

Otočila jsem se čelem k těm nově příchozím a odolávala nutkání přikrčit se, nebo se schovat za Triona, i když to bylo lákavé. Prohlédla jsem si oba ty vlky a pak se zaměřila na béžového, který promluvil. Nevnímala jsem co říkal. Koukala jsem na něj proto, že z těch dvou představoval větší hrozbu. Ta vlčice vypadala, jako by chtěla být radši kdekoli jinde, jen ne tady. Asi jako já.

"ne, to já se omlouvám, reaguju přehnaně." Pořád jsem koukala na zem, pak jsem ale ucítila něco, co mě přinutilo hlavu zvednout a rozhlédnout se. Pach nějakých cizích vlků. "Cítíš to taky?" Zeptala jsem se Triona. Jeden vlk, to ještě šlo, ale víc? Ani náhodou. Doufala jsem, že si nás ti cizí nevšimnou a nebo se alespoň nepůjdou podívat, koho že to potkali.

"Umět se udělat neviditelnou by byla fajn schopnost." Zamumlala jsem a tvářila se, jako by mě strašně zaujaly moje tlapky. párkrát mi už ublížili, ale pokaždé to byla jen a jen moje chyba, protože někteří vlci si brali vetřelce na svém území velice osobně. Všimla jsem si, že se naježil a instinktivně jsem od něj couvla, jako by se na mě chystal vrhnout.

Pořád myslel na svou barvu očí i když jsem se snažila přivést ho na jiné myšlenky. "Mno, v tom případě by se ti neviditelnost moc nehodila, já bych ale byla docela vděčná, kdybych občas nebyla vidět." Usmála jsem se na něj, aby pochopil, že nemyslím jeho případ. Mírně jsem sklonila hlavu a zeptala se: "Víš, nemyslím si, že bys s tou barvou mohl momentálně něco udělat, netrap se s tím." Povzbudivě jsem se na něj podívala.

Střihla jsem ušima, "nebo kdyby jsi sám sebe viděl jen ty, neviděli by tě ostatní. Zkus si představit, že by jsi třeba stál přímo vedle nich, něco bys řekl a oni poděšeně vyskočili půl metru do vzduchu a pak zjišťovali, kdo to mluvil." Rošťácky jsem se usmála. "To by mohla být dokonce i sranda."

Ohlédla jsem se a tvářila se, jako že přemýšlím. "Ale co ty víš? Co kdyby za mnou byl nějaký extra zajímavý výhled?" Odpověděla jsem mu, jako bych o tom vážně uvažovala. "A co ty? jak by se ti líbilo být průhledný?" Zeptala jsem se a šťouchla do něj tlapkou. "Nebo rovnou neviditelný?"