Příspěvky uživatele

Rozhodla jsem se změnit téma, protože on byl ze ztráty elementu opravdu smutný. nebyl můj nepřítel a tak jsem nechtěla, aby byl smutný. nenápadně jsem se přesunula o pár kroků blíž k němu a zamávala mu tlapkou před očima. "hej, vnímáš? Vypadáš, jako by jsi za mnou viděl něco opravdu zajímavého, ale já jsem kapku neprůhledná" Řekla jsem mu s úsměvem. Jak by asi tak vypadal takový průhledný vlk?

"ty by ti rozhodně slušely víc, než ty šedé..." Odpověděla jsem a pozorovala ho, jak se rozvaluje a vyhřívá na sluníčku. Možná kdybych ho znala trochu líp, udělala bych to samé, ale z lehu se nedá dostatečně rychle vyskočit. zamávala jsem ocasem a na chvíli se zadívala na oblohu. vypadá to, že dnes bude hezky.

"Zelené...?" Pokusila jsem se si ho představit se zelenýma očima a opravdu. K jeho srsti se hodily daleko víc, než ty mosazně šedé, které měl teď. vstala jsem ze sedu a nastavila svoji uhlově černou srst slabému slunci. každý sluneční paprsek se musí využít, později v zimě jich už bude opravdu hodně málo.

"Ale ne, jako přízrak ne. Jen jiná barva očí vzhled vlka tolik nezmění." nesouhlasila jsem s ním. Nevypadal jako přízrak i když si to očividně myslel. "Ale udělal bys dobře, kdyby jsi nejdřív zjistil, jak jsem na tom ostatní se stejným elementem... Jaký je vlastně tvůj element?" Uvědomila jsem si, že to nevím, naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, jestli mi odpoví.

Povzbudivě jsem se na něj usmála. "Ale myslím, že tvůj element se ti časem vrátí." řekla jsem mu a věřila tomu. Máloco trvalo věčně. "Ale takhle... vypadáš, jako by jsi ovládal nějakou zvláštní magii." natočila jsem hlavu na stranu a zamyšleně si ho prohlížela. vypadal, že ho ztráta jeho elementu dost trápí.

Chvíli jsem se rozmýšlela, ale pak jsem taky zavrtěla ocasem. "Víš... a jinak se cítíš dobře?" zeptala jsem se. Pořád tu byla ta možnost, že má nějakou nemoc a to bych se k němu pak asi neměla přibližovat, ne? Abych se nenakazila. nerada bych přišla o svůj element a svoji barvu očí. Šedé oči byly takové smutné.

Zamyslela jsem se nad tím a zahnala potřebu zkontrolovat, jestli mají moje oči pořád světle modrou barvu. "Dobře." Přikývla jsem na jeho kývání hlavou a posadila se na zem s ocasem obtočeným kolem tlapek, abych je alespoň trošku zahřála. "A... znáš třeba nějaké jiné vlky se stejným elementem? Jestli to postihlo jen tebe, nebo i někoho jiného." zeptala jsem se ve snaze zjistit, proč jeho oči změnily barvu. Doufala jsem, že někde nechytil nějakou nemoc, která to zapříčinila.

"Dobře... budu ti to věřit." Zamávala jsem ocasem a přemýšlela, co dál bych mohla říct nebo udělat. "A... ty si chceš povídat?" Zeptala jsem se a přešlápla na místě. Začínaly mě zábst packy. "Proč máš vlastně šedé oči? vypadá to tak... nepřirozeně. Ovládáš nějaký zvláštní element?" Zeptala jsem se

"Ano, pro tebe ano." odpověděla jsem mu. "Ale... já si prostě nerada povídám s cizími vlky. Teď." nevěděla jsem, jestli mu mám věřit, že na vlčice neútočí. Možná jen chtěl, abych přestala dávat pozor a... Dřív jsem se přece byvila s každým a copak mi někdo ublížil? Ne, ale to už jsem patřila do smečky, třeba si na smečkové vlky jen nedovolovali... A předtím, pár vlků se našlo... Zadívala jsem se na toho vlka. Ale měla bych to alespoň zkusit a ne ho pořád považovat za zločince. Možná to bude největší chyba v mém životě, ale když ne... není zlý. Mohl by to být můj kamarád. Třeba, možná. "Možná, máš pravdu..." Přiznala jsem neochotně a sklopila pohled k zemi, aby mi neviděl do očí. Ale narovnala jsem se.

"Ne..." přiznala jsem. "I když tvýma očima taky. Jsi cizí." Řekla jsem mu krátce. nemínila jsem říkat víc. ne víc, než bylo nutné, aby byl spokojený s mojí odpovědí a neptal se dál. Mohla bych mu říct spoustu dalších důvodů, proč jsem mu nevěřila. proč jsem ho podezřívala z toho, že mi chce nějak, jakkoli ublížit. Spoustu důvodů. Ale považoval by mě za blázna.

Ohlédl se. V tu chvíli jsem si nebyla jistá, jestli to byla reakce na mě, nebo jestli se rozhlížel, jestli náhodou nejde jeho komplic. Pokud tedy nějakého měl. A pak ten jeho výraz a otázka. Výrazem rozhodně nelhal. "Ale... nic." Odpověděla jsem. nepochopil by moje obavy a navíc bych mu o nich ani neřekla, protože to on byl jejich součástí. Dřív jsem takhle podezřívavá nebyla, co si pamatuju... Zamyslela jsem se. Spíš naopak, bavila jsem se s každým...

"tak si říkám, jestli náhodou nejsi alergický na pyl." trošičku jsem se usmála. jen trošičku. Po docela dlouhé době. Ale byl to úsměv. Ten vlk mi přišel nějak podezřele spokojený. Moje podezřívavost se najednou vrátila a hlavou mi bleskla myšlenka. Co když mě tu chce zdržet? Co když to je opravdu démon a je spokojený, protože mu plán vychází? Ty jeho šedé oči mě prostě zneklidňovaly. bylo to něco nepřirozeného, něco, co nabádalo k opatrnosti. Alespoň mě. Úsměv z mojí tváře rychle zmizel a já se mírně přikrčila.

"Jaro taky není špatné, není ještě moc horko a příroda se probouzí po zimě. Vzduch zvláštně voní... Ale máš pravdu, podzim je moc hezký." Už jsem si vůbec nemyslela, že by to byl nějaký démon ve vlčí kůži. jen ty jeho šedé oči působily jaksi zvláštně. nezeptala jsem se na to. zajímalo mě to, to ano, ale nezeptala jsem se. Nechtěla jsem, aby mi to vysvětloval, nechtěla jsem s ním mluvit déle, než to bude nezbytně nutné. Možná bych mu mohla prostě říct, že už musím jít... Napadlo mě.

"Skotačení? To ani ne. Ale ona i ta jednolitá krajina má svoje kouzlo. V teplých krajích zase vypadá krajina celý rok stejně. Všechno má svoje pro a proti." A mluvil a mluvil a mluvil. Na můj vkus až příliš. Potkat cizího vlka a hned se s ním dát do řeči jako se starým přítelem? Ne, díky. Odpovídala jsem mu,to ano, ale jen proto, že on si očividně chtěl povídat. Já na to neměla moc náladu. Tedy na povídání s ním. Proč jsem nemohla potkat nějakého vlka, kterého znám? Já vím, že je to hodně nepravděpodobné, ale i tak... Pomyslela jsem si nešťastně.

"Zima... není špatná. Jen je dost studená." Odpověděla jsem plaše a mávla ocasem. Byl na mě až moc společenský. Tedy moc společenský na to, že jsem ho vlastně neznala. taky jsem uměla být ukecaná. Ve společnosti vlků, které bych považovala za kamarády. "Mám zimu docela ráda, jen ta námraza je otravná." Na okamžik jsem sklopila pohled ke svojí srsti na krku a pak se zase podívala na něj.