Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zoufale jsem k nim zase došla. Co to bylo? Nevěděla jsem. Ale teď jsem se Lestata bála. Co když se zase promění v psychopada? Když nemůžu ochránit jeho, půjdu ochránit alespoň Cernuna. "Půjdu radši s tebou" Řekla jsem s drkotem v hlase a vlezla do nory. Sledovala jsem Lestata, jak s ní rozmlouvá, ale neslyšela jsem je. Byla jsem moc ráda za to, že jsem to přežila a že táta žije. No možná už ne. Tak co, byl to sen nebo ne? .Zdálo se, že to byla pouhá iluze, ale strašlivá. Už jsem nato nechtěla ani pomyslet. Než-li jsem usnula, ještě jsem se podívala na Cernuna, nechtěla jsem, aby se to proroctví, nebo co to bylo, naplnilo. Pak jsem ale nepřemohla únavu a usnula jsem. První jsem chtěla hlídat, což se nevydařilo, páč já jsem usla. Naštěstí ráno, k mému štěstí bylo všechno, jak mělo být. A ještě k tomu bylo teplo. Šťouchla jsem do Cernuna čenichem, ať vstane a vyšla jsem z nory ven. "Mohli bychom se někam vydat, prozkoumat to tady a zajít si namátkově na lov, co ty na to?" Řekla jsem mu a krokem jsem šla dál. Vyrazila jsem zase během, ale něco bylo jinak. Běžela jsem nějak rychle, tak jsem na Cernuna raději počkala a potom jsem se teprve poklusem rozběhla. Přeběhla jsem Mlžné pláně, ale Cinteriona s Aristor jsem si nevšimla, oni mě taky ne, a já jen doufala, že Cernun jde za mnou.
>>Kvetoucí louka (přes Mlžné pláně a Tichou zátoku)

"Ano já Vás hledala, kde to šlo, nevím jak Cernun, ale taky se se mnou vydal Daénskou smečku hledat" Řekla jsem klidně s mírným úsměvem na tváři, měla jsem zrovna docela hlad a Cinterion znovu připomněl smečkový lov. Lovy jsem měla celkem ráda, těch smečkových jsem se sice nikdy neměla šanci se zúčastnit, takže...jen je škoda těch obětí, ale co s tím nadělám. "Šli jsme přes mlhu a vyšli jsme v Tiché Zátoce" Dodala jsem ještě k tomu Lestatovu proslovu, lehce jsem se pousmála a poslouchala zase ostatní. Pak se rozhostilo ticho. Ani jsem nepostřehla, že už je noc, ale vhod, spali jsme déle, co čekat. Z mraků na obloze následovně začalo mírně kapat, ale co hůř, změnilo se to v liják a k tomu ještě foukal silný vítr. Mě to již bylo na nejvýš nepříjemné a tak jsem navrhla: "Co třeba se jít někam schovat?" Řekla jsem a můj kožíšek byl už velmi promočený a ze mě zůstalo jen promočené vyžle. Doufala jsem, že si toho nebudou všímat a budou nějak hledat, kudy bychom se dostali do nějakého úkrytu. Začala mi být i zima, můj kožíšek byl teď namrzlý a zmoklý, promočený a rozfoukaný, ale já to na sobě nenechala znát. Co zase děláš?! Ach, už zase ty zpropadené myšlenky Dělám co můžu, tak laskavě mlč!-Nebudu! Dělej něco!- Dělám to, co můžu, tak už buď raději zticha!, nebo ti ukážu!-Tak tu jen tak nestůj a nenechávej vše na ně!-Ignorovat-Tak dělej něco!-Ignorovat. Pak to už myšlenky konečně vzdaly, no konečně. V mojí ducha nepřítomnosti se toho zřejmě moc nedělo, alespoň to má hlava nepostřehla díky někomu. Hey! - Ignorovat. Myslím, že jsem konečně vynalezla lék na toto trápení, konečně - Ignorovat

//Jo, díky za upřesnění :-D Jop :D

//Jope souhlas :-)
Jen bych chtěla dodat k tomu lovu, nebudu taky už od úterka, bylo by dobré to.urychlit, ale jak chcete, kdyžtak mě přeskočte :'( nebo to urychlíme nebo počkejte cca do neděle, Blue se vidá do dalekých Alp :-)

"Ano, těší nás. O Daénské smečce jsem slyšela to od několika vlků, co jsem zde spatřila a navázala s nimi nějaký kontakt. Já už jsem tu nějakých pár dnů a dostala jsem se sem asi stejně jako ostatní. Je to tady rozlehlé, hory, jezero, veliká louka, kterou protéká řeka, pláně skryté v mlze a s Cernunem jsme byli ještě v "Tiché zátoce" Řekla jsem směrem k Cinterionovi klidným hlasem. Po očku jsem také viděla tamtu vlčici, mířila směrem k té louce, kde jsem na začátku také nějakých pár chvil pobyla. Pak jsem se ohlédla na blížící se zrzavé vlčici, která mi hned přišla jako milá a přátelská, avšak to mi odvrátil zase můj otravný mozek: Blue, už zase nedáváš pozor, vzpamatuj se! V duchu jsem ho měla chuť praštit, ale jak praštit abstraktní věc? To jsem nevěděla. Nic mi nehuč do hlavy, stejně tě ignoruju Řekla jsem v duchu mozku s nezájmem, otočila jsem se na Lestata a nepotlačila jsem mírné usmátí, jak se asi zase rád vidí s tou vlčicí. Poté jsem se obrátila na Cernuna a také se na něj usmála. Diplomat jsem si v duchu říkala a pak jsem se obrátila zpět na Cinteriona. "Ano, prošli jsme to tady a hledáme právě Vás po celém území, i když nevím přesně jak je to tu velké, podat žádost o přijetí do Vaší smečky" Řekla jsem klidně a sledovala jsem přitom tu zrzavou vlčici. Bylo nás tu už celkem hodně a to se mi líbilo.

<<Mlžné pláně

Vynořili jsme se zase z mlhy a já si hned všimla Lestata a dvou dalších vlků. V klidu spolu rozmlouvali a já jsem si byla na.. "100% to jsou oni" Řekla jsem, ale on už si to k nim rázoval. Promýšlela jsem, co řeknu, ale nic moc jsem nevymyslela. Avšak jsem ho následovala, i když se mi zrovna nechtělo Lestata zase otravovat. Tohle není otravování ty sráboro! Zase myšlenky. Už jsem je raději nevnímala, ještě by mě zneklidněji. Rozešla jsem se za ním a když jsem se opodál zastavila, také jsem spustila: "Též zdravím, jsem Blue. Hledáme Alfu Daénské smečky, přišli jsme žádat o přijetí" Řekla jsem zdvořile a všechny přítomné jsem si pohledem přeměřila. Poočku jsem sledovala Lestata, na pozdrav jsem mu mrkla. Otočila jsem se pak na toho "Oranžového" a pak i na tamtu vlčici. Usmála jsem se pak na Cernuna a pohled jsem znovu obrátila na ostatní.

<<Tichá zátoka
Zase jsem vkročila do této mlhy. Tady jsem to již naštěstí znala a to jsem byla ráda. Můj poklus se změnil v krok a pomalu jsem mířila k Wolf Lake, protože jsem ucítila pach nějakých vlků. Těsně před sebou jsem zahlédla stopy, krokem jsem je následovala a čmuchala okolo. Tohoto vlka jsem zde ještě nespatřila, proto mi to připadalo tak zvláštní. Otočila jsem se k němu, ale nic zvláštního, šel za mnou. "Je tu pěkná mlha, drž se u mě" Usmála jsem se na něj a vydala se dál. Následovala jsem stopy, které opět z mlhy vycházely ven. Byla jsem unešená smečkou hodně, už jsem tulákem dlouho, chci mít smečku. A přátele. Na chvíli jsem se opět zastavila, jestli jde za mnou a pak jsem vyrazila dál, směrem k Wolf Lake. A pachy mi byly stále jasnější.
>>Wolf Lake

Taky jsem usnula. Cerík se probudil dříve než já a já jsem samozřejmě hned vstala. Ohlédla jsem se o něm, ale on už si to vykračoval ven. "Už jdu, už jdu" Řekla jsem ještě ospale, protáhla jsem se a odkráčela za ním. "Ano, pojďme hledat" Řekla jsem sebejistě a pomalu se rozešla směrem k mlžným pláním. Už to tam přeci jenom trochu znám a Lestat mě tam dovedl, jako že tam má být Alfa. Zastavila jsem se až na jeho otázku, už jsem se opravdu nechtěla zdržovat. "Ne díky nemám hlad" Řekla jsem a ještě k tomu přidala: "Jestli máš hlad, tak si něco cestou ulov, ale teď už bychom měli jít" Řekla jsem a už jsem si to pomalým krokem zase vyrazila. Šla jsem ještě pomalu a ospale, ale byla jsem zatraceně ráda, že nejsem sama. Opravdu nesnáším, když se ráno probudím sama a ještě je mi zima. Můj kožíšek všechno teplo naštěstí držel, nejspíš mě nehodlal nechat zmrznout. Ještě jsem se na chvíli zastavila, a ohlédla se po něm, usmála se a kráčela zpět, odkud jsem přišla. V cestě jsem si všimla ještě několika opuštěných nor, byly dost velké a vypadalo, že v nich nikdo nebydlí. Možná by se někdy později daly použít jako skrýše, ale o tom jsem teď moc nepřemýšlela.

>>Mlžné pláně

Aah Byla jsem ve stavu bloumání, zřejmě. Potom jsem si ho vyslechla a odpověděla: "Já jsem se sem dostala nějakou náhodou, nejprve nějaká divná stvoření zaútočila na můj svět a já byla nucená ho opustit. Pak se to zase vylepšilo a já našla novou rodinu a... dál to nechceš slyšet. Nakonec jsem se sem dostala nějakým plavidlem, lidi to nazývají prý "Loď" No unavená nejsem a až bude ráno, musíme hned vyrazit, aby jsme smečku našli dříve. Musím přiznat, že nesnáším samotu. Ani jsem nevěděla, kolik jsem toho řekla, ale byla jsem si jistá, že jsem toho nakecala dost. Podívala jsem se ven a spatřila jsem spoustu sněhu, který se do nory pomalu hrnul. Nám ale to nebezpečí, že tu zůstaneme, protože pomalu sněžit přestávalo. Ohlédla jsem se po stěnách nory, ale nespatřila jsem nic zvláštního. Když jsem však přejela pohledem až zpátky k vstupu do nory, spatřila jsem malou dírku, která vedla přímo dólů a pak se ohýbala směrem k vchodu. Nic zvláštního Přemýšlela jsem a dokonce přitom vnímala Cernuna. "Ne vůbec, nic jsem neslyšela" Zakroutila jsem ironicky hlavou, nijak jsem si ta slova ani moc nevnímala. "Hmm, já se celkem nudím, kdy už bude ráno?" Řekla jsem později a znovu se podívala ven. Tentokrát jsem jen neseděla a šla se podívat ven. Jakmile jsem vystrčila hlavu, zjistila jsem, že je tam o něco menší teplota a taky mi na čumák hned přistálo pár vloček. Zalezla jsem tehdy zpět do nory a řekla: "Je tam zima" Pak jsem se otočila zpět k východu. Nic zajímavého, já se nudím. Jen jsem seděla a hleděla někam do pryč. Dělej něco Blue! Křikl na mě můj mozek A co jako?! Myslela jsem já a mozek na mě zase: Cokoliv, ale buď opatrná na tamtoho vlka Pochybovačně jsem zakroutila hlavou Hey, proč si povídám s vlastním mozkem, jsem snad blbá nebo co? Přestaň mozku! Už mi to dost lezlo na nervy, ale mozek na to hned: Ty něco dělej! , Já?! Ty jsi ten, co nic nedělá! Už jsem byla celkem naštvaná, ale nedala jsem to na sobě znát Já dělám všechno ty..tělo! Mozek se na mě zase obořil Víš co? Buď už raději zticha , Takže máš usnout? zeptal se zase můj mozek a já se na něj zase obořila: Ne, usnout nepotřebuji, jen už se mnou přestaň mluvit! V duchu jsem si zavrčela, ale mozek do toho: Tak jo, no Řekl mi mozek a já konečně zase dokázala vnímat prostředí. "Promiň, jestli jsem nevnímala, možná to máš taky, zase ty myšlenky, stále na mě dorážejí" Hey! Ozval se zase mozek, ale já už ho nevnímala a doufala, že to Cernun pochopí.

"Hmmm.. Možná bychom jsme se tam schovat mohli" Odpověděla jsem mu, přišla blíže k noře a pořádně jí prozkoumala. Vítr mi čechral kožíšek a mě už se to taky moc nelíbilo. "Pěkně fouká, asi bude opravdu lepší nápad se schovat" Usmála jsem se na něj a ještě kolem nory chvíli zvědavě čmuchala, a pak jsem se před noru postavila. Ještě jsem narychlo začenichala a rozhlídla se kolem. Žádné nebezpečí, jen tma. Přes mraky jsem nic neviděla a bylo mi to celkem i jedno-jakmile byla řeč o spaní zívla jsem unaveně a vydala se do nory. Do té nory jsme se vešli oba dva a vešel by se sem ještě jeden vlk, ale už bychom byli narvaní, jak sardinky. "Chceš spát, nebo si budeme povídat?" Řekla jsem ještě, pak jsem se posadila a ocas si jako obvykle obtočila okolo nohou. Radostně jsem se na něho podívala s úsměvem a pohledem, plným očekávání.

Běžela jsem dosti rychle, aby jsem byla první, avšak jsem viděla, že on je pomalejší. Taky byl velice zadýchaný, tak jsem zpomalila a nechala ho doběhnout mě. Když jsem doběhla, ještě jsem na něj počkala a taky ho nechala vydechnout. Jé, já vyhrála! Divila jsem se sama sobě, většinou je to naopak a já jsem většinou poslední. "To víš, tréning." Řekla jsem a usmála jsem se. Velice mi to zvedlo náladu a byla jsem víc v kondičce. Usmála jsem se a porozhlédla se okolo. První, co jsem zahlédla, byly zatím lehce padající sněhové vločky. Také jsem postřehla Tmu, kterou zrovna v oblibě nemám. Pak jsem se na něj koukla, a on byl zadýchaný a zřejmě upocený a utahaný. "To byl dobrý závod" Namítla jsem ještě a sedla si. Pak jsem se zapřemýšlela a vzpomněla jsem si na smečku. "Tak. Jestli chceme najít tu Daénskou smečku, tak bychom měli vyrazit. Až budeš zase v kondičce, tak se někam vydáme, řekni mi." Řekla jsem sebejistě a znovu se na něj s úsměvem podívala.

"Jasně" Usmála jsem se a připravila svoji rychlost. "Závod? Cíl bude co nejdál! Třeba támhle v dálce, tam" Ukázala jsem mu na poušť, kde byla zaražená nějaká kláda a už jsem se chtěla rozběhnout, ale zarazil mě Cernun. "Jestli ti je zima, nejlepší způsob, jak se zahřát" Zazubila jsem se a podívala se na oblohu. Jen mraky. Třeba večer ještě není. "Zima mi není, mám hustou srst" dodala jsem ještě, ale už jsem nečekala, co řekne a křikla: "Tři, dva? jedna, teď! A rozběhla jsem se plnou parou přímo na poušť, nehleďe na následky. Cestou jsem ucítila nějaké pachy, ale ty jsem neznala. Běžela jsem s větrem o závod a užívala si větru.

"Nevím, kam šel" Dodala jsem ještě v klidu a zahleděla se jinam. "Tak toho vůdce musíme najít! Pojďme! Zavrtěla jsem ocasem a chtěla se rozběhnout, ale zastavila mě jedna myšlenka. "Dáme si závod?" Odvětila jsem vesele a svým milým pohledem jsem se na něj podívala. Teprve teď jsem si všimla jeho světle modrých očí a v duchu mě nepopadlo nic jiného než: Má magii vzduchu, zřejmě. Tím pádem bude asi rychlý, ale já ho zkusím porazit. "Nejspíše ano" Dodala jsem ještě a ještě se na něj mýma modrýma očima zadívala, jestli jde a usmála jsem se na něj.

"Tak to jsme dva" Usmála jsem se a ani jsem si nevšimla, že Casper odchází. Stoupla jsem si a lehce mávla ocasem. "Ano, to můžeme, co třeba vyrazit hned?" Usmála jsem se ještě jednou a porozhlédla jsem se okolo. Casper zmizel! "Kde je?" Řekla jsem udiveně a k tomu jsem ještě dodala: "Ehm, já nevím, jak alfy smečky vypadá, jak ho poznáme? Optala jsem se tázavě a rozhlédla se okolo. Neviděla jsem nic. Jen jsem slyšela ticho. No, ani to ne. Pode mnou křupal sníh a neviděla jsem nic zvláštního. Poté jsem můj pohled přesměrovala zpátky na ten strom, ale myšlenky na to Dá se vylézt na strom? jsem zahnala. Nechtěla jsem udělat stejnou chybu jako u Lestata, pravda, byla jsem zmatená, ale ovládat jsem se ještě mohla. Jen tak jsme tam stáli a mě to už přeci jenom začalo nudit. "Tak co? Budeme tu jen stát a kochat se tichou nezvláštní krajinou?" Řekla jsem trochu nadšeněji a pomalu se rozešla tím směrem, odkud jsme s Lestatem přišli. Když jsem vyšla na menší kopeček zastavila jsem se a počkala na něj. Při tom jsem se však vychýlila ze směru, kam jsem chtěla a místo směrem k Mlžným pláním jsem se otočila směrem k poušti, aniž bych o ní věděla. Ještě jsem si sedla a počkala na něj.

Viděla jsem ho. Pak se oba zeptali a s tím se i představili. Jak už jsem z dálky poznala, byli to dva samci. Pak jsem s Veselým tónem dodala" "Já jsem Blue, těší mě. Přátelsky jsem se usmála a oba si je přeměřovala. Popošla jsem trochu blíže k nim a na jeho druhou otázkou jsem více popřemýšlela. Vzpomněla jsem si, co mi říkal Lestat. "Hledám smečku" na chvíli jsem se odmlčela"Přesněji Daénskou, pokud se nepletu Usmála jsem se a pak se posadila a ocas si obmotala okolo nohou. Zase jsem si je přeměřovala. Můj pohled se tentokrát otočil na toho hnědého vlka. Připadal mi povahově z dálky stejný jako Lestat. Ale co já vím. Na oba jsem se přátelsky usmála a zase něco plácla: "Nevíte, jak se k té smečce dostaneme? Jestli se ptáte jak jsem se o ní dozvěděla, tak mi to kdyžtak řekl Lestat, jestli ho někdo znáte " Trošku jsem máchla ocasem, na znamení nenebezpečnosti.