Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sešla jsem pomalu z kopečku, blížila jsem se k nim. Zarazila jsem se asi dva metry od nich a začala se popadat. Opatrně Blue, musíš pomalu Nechtěla jsem udělat stejnou chybu jako u Lestata, nechtěla jsem být zbrklá. Dívala jsem se na ně a pro jistotu jsem raději hledala nějakou jejich slabinu, kterou bych mohla v případě nouze využít. Chtěla jsem něco říct, ale raději počkám na ně. Pak jsem se ale přemohla a přátelsky zastříhala ušima. Nevím proč by se zrovna mě báli, ale nechtěla jsem mít špatnou pověst alespoň u těchto dvou vlků.

Zase sama . Mé myšlenky nikdo nesdílel a já si tak mohla vyčítat cokoli. Nevěděla jsem, co mě čeká, ani kam půjde a co bude Lestat dělat. ,,Dobře" Oddychla jsem a zahleděla se na ten strom s nápadem špatné myšlenky odehnat. Nežli jsem však k tomu stromu stačila dojít, zahlédla jsem dalšího vlka. Povídal si s jiným vlkem celkem klidně a nevypadali agresivně. Zadívala jsem se na ně a pomalu se rozešla k nim. Horší to být ani nemůže. Vyčítala jsem si v duchu. Nemám co ztratit Ani jsem je neslyšela, ale šla jsem klidně, pomalu za nimi.

Dlouze jsem se zamyslela nad jednou hovadinou, co mě napadla. Jde vylést na strom? Z přemýšlení mě vytrhl až Lestat a já ze sebe střepala ještě nějaké kapky. Moje srst byla sice mokrá a teď začínala tuhnout, ale na tohle jsem z mládí zvyklá. Usmála jsem se na něj a řekla: "Ani ne" . Zahleděla jsem se do dáli, kde byli ještě nějací vlci, ale nebyl jeden nebo dva, spatřila jsem tři. Na dálku jsem nepoznala, jestli je tam ještě nějaký, ale moc se mi nechtělo stát a jen zírat. Ticho..Jen ticho.. nic jiného jsem neslyšela. Pak jsem se však vzpamatovala, otočila se a koukala na Lestata. "Nevíš, kde je ta tvoje smečka? " Pak jsem se však zadívala na opodál stojící strom a zase se mi zobrazila myšlenka: Jde vylést na strom? Ustavičně jsem si ho prohlížela a nevěděla jsem, co mám dělat. Že by vylést na strom? V duchu jsem se zasmála, ale otočila jsem se zpět na něho. Opravdu mi začínala být zima, ale nedala jsem to na sobě znát. Nechtělo se mi jen tak stát a tak jsem řekla: "Půjdeme někam? Stála jsem jako přibytá, nic se mnou nehodlalo hnout..mimo touha po smečce a pohledu na svou rodinu.. "A kde je tedy tvá smečka?" Zase jsem něco plácla a nadechla se, že řeknu ještě něco dalšího, ale pak jsem radši zavřela pusu a koukala se se svěšenou hlavou smutně do sněhu. Připadala jsem si tak samotná. Jako by tu nebylo nic než já a ten sníh a velký, všelijaký svět. Smutně jsem se zahleděla do sněhu a myslela na svoji rodinu. Na dobré časy. Na touhu o smečku, kterou jsem právě měla. Zavřela jsem oči. Přemýšlela jsem o své rodině. Co když už nežijí? Co když jsem zůstala sama? Z očí mi stékaly menší slzy a já se cítila tak, chabě. Tak slabá.. jak vadnoucí kytka. Sklopila jsem uši a snažila myslet na lepší věci.
// sorry za případné chyby, bylo to sepsané se spěchem.. Kdyžtak chyby ještě doupravím potom

Dobrý
5/ do rychlosti, dík :-)

Já ale taky posílala :-(

Já taky ^^

//promiňte krátký post, ale psala jsem to na telefonu a spechala jsem na schůzku a kamarády

,Tichá" zopakovala jsem tiše a nastražila uši. Opravdu tichá Všude bylo ticho, opravdu, jak v hrobě. Před námi ležel bažant a on odmítl tu druhou část, tak jsem to donesla sama. Pak jsem se pomalu přišourala k vodě, která byla nepříjemně studená, ale pít se dala. Pak jsem se na sebe podívala. Jéžiš, já jsem ale špinavá A vyskočila jsem už do nepříjemné vody znovu. Umyla jsem se, páč jsem nechtěla být za špindíru a pak jsem šla na břeh a ledovou vodu ze sebe střepala. Pak jsem se podívala na Lestata.

<<Mlžné Pláně
Konečně jsme vyšli z mlhy. Před sebbou jsem zahlédla krásnou krajinu a vzpomněla jsem si na mé dětství. A taky jsem byla ráda, že mého dočasného společníka nemusím oslovovat společníkem, ale Lestatem. Hmm zvláštní jméno Pomyslela jsem si a vydala se k napůl zamrzlému zálivu. Měla jsem žízeň a hlad a nechtěla jsem dál trčet bez jídla. Pak jsem si vzpomněla na velikost území, na kterém jsme. ,,Lestate, má tohle území nějaký oficiální název?" Zeptala jsem se tázavě a trochu pobaveně. Pak jsem zahlédla v houští bažanta. To bude moje kořist! To je tvá naděje Blue! Neváhala jsem a vydala se potichu za ním. Bažant si mě nevšímal, něco tam v keři hrabošil. A já toho využila. Byla jsem od něho tak metr, dva. Pak jsem vyskočila a snažila se ho chytit. Všiml si mě a utíkal. Já jsem však byla rychlejší a dovolila ho a prokousla mu jeho úzký krk. Neměl šanci. Potom jsem došla k Lestatovi a položila ho před nás a řekla: ,,A teď tě zvu já." Usmála jsem se a rozdělila bažanta na dvě stejné části. Konečně nemám prázdný žaludek. Potom jsem dostala ještě žízeň. Vydala jsem se proto k té vodě pomalým elegantním krokem a bylo mi úplně putna, jestli bude ledová.
//omlouvám se za případné chyby, ale post byl sepsán na mobile.

Na poznámku mého dočasného společníka jsem mu tiše zašeptala do ucha: ,,Dej mi ještě chvíli prosím, samozdřejmě půjdu s tebou."Řekla jsem mu a udělala pár kroků směrem k těm dvoum. Chtěla jsem odpovědět na jeho otázku, je to zdvořivé. ,,Já jsem Blue, těšilo mě" pronesla jsem svým čerstvým jemným hlasem, ve kterém byla slyšet přátelskost. Pak jsem se otočila směrem k "vlku" a přiklusala za ním svým elegantním stylem. Pak jsem ho obešla a otočila se zpět k těm dvoum. ,, Ahoj určitě se ještě uvidíme!" Radostně jsem zavyla a při tom vrtěla ocasem. Pak jsem se otočila na béžového vlka a postavila se před něj. ,, Tak pojďme"Usmála jsem se na něj a pomalu jsem se rozešla před ním do mlhy. Měla jsem hlad i žízeň a tak jsem s ním zamířila k tiché zátoce, kterou jsem po vybloudění u mlhy zahlédla.
>>Tichá Zátoka

Nechápavě jsem se na ně koukala a můj pohled se soustřeďoval na vlkovy oči. Když naklonil hlavu já jsem tu svoji rychle zvedla a přátelský zastříhala ušima. Podívala jsem se na něj s úsměvem a když začal mluvit o vodě, tak mi jede vyschlo v krku. No, teda. Pak jsem jsem můj zrak otočila zpět k černé vlčici a zavrtěla jsem ocasem. A po chvíli jsem bez jakéhokoli přemýšlení řekla : ,, V nějakých horách jsme byli, ale pak jsme sešli k jezeru a běželi do týhle mlhy" Řekla jsem mým medovým, tichým a jemným hlasem a přitom jsem zlehka vrtěla ocasem.

Co to bylo?! Kývla jsem rychle hlavou. Já usnula? To snad ne! Jsou ještě tady? Naštěstí tam byli. Ještě jsem neviděla, že bych usnula ve stoje. Pak jsem si vzpomněla co se stalo a zahlédla toho vlka, jak se baví s těma dvěma dalšíma. Pomalu jsem se se skloněnou hlavou odšourala za nimi a schovala se za mým společníkem. Koukala jsem se na tu černou vlčici, myslím, že z toho taky neměla dobrý pocit. Byla jsem zmatená. A nedokázala jsem potlačit jedno nechápavé kňouknutí. Nejradši bych si za stěžovala nahlas, ale bála jsem se následku. Koukla jsem se na toho šedého vlka a připadal mi docela přátelský. Netvářil se nijak útočně. Chtěla jsem s ním promluvit, ale má mysl mě zastavila. Blue, buď opatrná! Nic neuspěchej Narovnala jsem hlavu a přátelsky se podívala na tu černou vlčici, při čemž jsem vrtěla ocasem. Nedívala jsem se nijak štěněčsky, jen přátelsky. Po chvíli jsem se podívala zpět na šedého vlka a tentokrát jsem ocasem nevrtěla tolik. Od něj je nebezpečí asi větší. Pak jsem si všimla jeho šedých očí a zvědavě se na něj zadívala. Trochu jsem natáhla krk a po vystoupila z bezpečí za vlkovy zády. V očích se mi vyobrazila starostlivost. A ke všemu bylo dilné se tomu vlku dívat přímo do očí.

Ó děkuji. Prosím rozdělit takto:
obratnost: 2%
rychlost: 2%
vytrvalost: 1%

Děkuji a přeji krásné svátky Vánoční

Moje svaly byly napjaté ,ale mě se nechtělo utíkat. Ale proč? Ani nevím zda jsou přátelští, v což jsem doufala. Když na mě společník zavrčel, vzpamatovala jsem se a postavila se. Stála jsem nejistě, ale přesto jsem stála. Znepokojovala mě ta mlha, protože kdybych měla utíkat, tak kam jinam. Do pryč. Chtěla jsem se za něj schovat, ale bála jsem se, že budu vypadat hloupě. Však když mi to řekl, tak jsem s radostí poslechla. Jak Look, on tě chrání! Tuto myšlenku jsem však musela zahnat, ale nezahnala jsem myšlenku na Looka. Popošla jsem s hlavou otočenou k těm vlkům za něho. Došla jsem za něj a vykukovala mi jenom hlava. Pak jsem hlavu sklonila a prosebně se koukla na ty dva vlky. Pak jsem zavřela oči. Jestli se něco stane, něco špatného, nechci to vidět. Oči jsem zase otevřela a myslela na svého jediného bratra. Podívala jsem se na oblohu, která byla přes mlhu sotva vidět. Looku, prosím vrať se, já to bez tebe nezvládnu! Pochytila jsem, jak mi z tváří stékají slzy a já se je bezvýznamně snažím potlačit. Proč?! Proč mě musel Look opustit zrovna v tu chvíli, kdy ho nejvíce potřebuji?!Snažila jsem se zachytit proud slz, který mi teď stékal po tváři dolů. Potřebuji Looka! Nebo někoho podobného! Mého bratra.. Lehce jsem se oklepala s cílem setřást slzy a setřásla jsem je jen do poloviny a další se mi stále rojily. Po chvíli postávání jsem brečet přestala. Svůj pohled jsem obrátila zpět na ty vlky, kteří na nás s největší pravděpodobností chtějí zaútočit. Ten samec se představil před tu samici a ten můj společník se jakoby představil přede mě. Nebo mě k tomu alespoň pobídl. Tak to ne! I když jsem slabá, nechci, aby někdo kvůli mě vyprovokoval boj! Ta bolest, to ne zase přichází! Musím ten boj zastavit, pokud k nějakému dojde. Určitě se k tomu schyluje. A já nehodlám přít o prvního přítele, kterého jsem tady potkala.Napřímila jsem se a hladina mé bojovnosti se prudce zvýšila. Náhle jsem taky přiblížila k boku mého společníka a prosebně na něj koukla. Nebojuj! Já to zavinila, já to skončím! V mých očích přímo vřela odvaha, kterou jsem takovou nikdy neměla. Byla jsem mu po boku a následovně trochu mrkla. Vdyť ale ani boj být nemusí, že ne. Ale nechtěla jsem jen tak něco říkat. Lehle jsem ho praštila mým ocasem na znak, že nechci bojovat a že nechci boj. Odvahu jsem pořád měla, ale už nebyla z venku tak vidět. Koukala jsem na něj a spoléhala, že udělá něco dobrého, rozhodného o našem osudu. Byla jsem ale v případě nouze, připravená zapojit se do bitky.

To ne, už si nás všimli Stáhla jsem uši a doufala, že se udržíme ještě chvíli.
Ať nás neobjeví, prosím! Skrčila jsem se a přikryla se měkkou peřinou z mlhy. No, nedá se říct úplně "peřina" ale je.. No, to je zkrátka jedno. Koukala jsem na ně a doufala v nejlepší. Pro jistotu jsem nastartovala všechny svaly, pro případný útěk. Však jsem to z venku nedala znát. Přes mlhu jsem se nechápavě podívala na mého společníka a zpět na ně. Ti dva vlci se dívali směrem k nám. Tak, a je to v pytli Doufala jsem alespoň, že budou přátelští.