Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Já se rozhodně hlásím! #First :D

Cinterion začal podávat další informace o lovu, a trochu mne zarazilo, že Cernun poběží se Sisi, což byla čistě teoreticky ta bílá s modrými znaky, fakt pěknými. Ale co – Cernun by mne zase nestíhal a jak jsem poslouchala, budou odřezávat stádo od jedince, kterého Cint vybere a Attila a Lestat lov měli celý zahájit, což bylo také super. Chtěla jsem nahánět, ale tohle bylo asi lepší, jelikož jsem dostala tu čest běžet na kořist ze zadu a ještě k tomu s Cinterionem. Na 100% bude rychlejší než já, říkala jsem si v duchu. Cítila jsem svoji nervozitu, bála jsem se, že budu o hodně pomalejší než Cinterion, a to jsme to ještě měli ukončit, pokud jsem to správně pochopila.
Attila a Cinterion někam odběhli a já se podívala po ostatních. Mé modré oči se zasekly na těch Cernunových a já se na něj usmála. „Hodně štěstí s naháněním,“ popřála jsem mu a doufala, že ani jeden z nás nic nezkazíme.
Attila a Cinterion se teď asi domlouvali, který z toho stáda se stane naší kořistí, tak jsem je nechtěla rušit. Podívala jsem se tamtím směrem, ale nic zajímavého jsem neviděla. Cítila jsem nervozitu, ale doufala jsem, že nejsem sama, a když tak to nějak přetnu. Snad to dokážu.

//Ok

//Počkat, teď píši já nebo Cernun? Jsem v tom maličko zmatená

Thanks^^
Takže... 3% do rychlosti a zbylých 7% do vytrvalosti. Moc díky, akce byla zajímavá :-)

8. otázka má dvě nebo víc odpovědí ne? Jen že jsme si s Altairem porovnávali, a každá jsme měla jiný, ale v podstatě to bylo dobře obojí, ne?

<< Daénská smečka
Klusala jsem za nimi, ale nijak moc rychle, chtěla jsem mít rezervu energie na později. Rozhlédla jsem se kolem a prohlédla si to tu. Pak jsme se všichni zastavili a Cinterion začal povídat ohledně lovu. Vyzval ty, kterým šlo stopování, a to mi celkem šlo. Attila ale nečekaně zasáhla a ... mluvila sebejistě, zdálo se mi, ale bylo fajn, že jsme nemuseli nic stopovat. Přemýšlela jsem o různých taktikách, které mi vždycky šly. Nejvíc mi šlo asi nahánění kořisti, což mi celkem šlo díky mé vytrvalosti. To bylo ale dozadu časem... Nevěděla jsem, jak budou moje smysly vyvinuté nyní, ale chtěla jsem to zkusit. Do smečky jsem se dostat chtěla. Za to to stálo. Risknu to. Uvolňuji svou mysl od přebytečného a pomalu se ve mě začíná probouzet lovec. Alespoň zevnitř. Zvenčí vypadám stále stejně, ta stydlivá, nerozhodná, Blue.

3 tlapičky do vody prosím :-)

>> Zauberwald

Poslouchala jsem ostatní a prohlížela si všechny kolem sebe. Všichni byli... jiní. Každý jiný. Daénská smečka bude asi nějaká dost disciplinovaná. Dozvěděla jsem se, že lov bude někde v lese a zavzpomínala na ten kouzelně krásný les.... Byl tam i ten strom, který se tak podobal tomu, co jsme měli u doupěte... Jo, Altair! Konečně jsem si vzpomněla na bratrancovo jméno. Když Cinterion šel směrem k tomu lesu, poklusem jsem se taky vydala za nimi. Jaký ten lov asi bude...
//Omlouvám se, že jsem dlouho neodpovídala, ale neměla jsem čas a ani inspiraci :/

"Též mě těší." řekla jsem, když nás Cinterion představil. Upřímně, těšila jsem se na ten lov. Následovala jsem Cernuna. Bylo nás tu už fakt hodně, to bylo ale nejspíš jen dobře. Cinterion zavyl a následně přišel i Lestat. Usmála jsem se na něj na pozdrav a otočila se na Cinteriona. Usmála jsem se i na něj a netrpělivost na mě byla vidět nepatrně i zvenčí, protože jsem se maličko třásla, jak jsem se těšila. Úsměv mi z tváře ale vymizel, když jsem si vzpomněla na svoji rodinu. Kdo ví, kde jsou.. pomyslela jsem si, ale pak jsem jsem tyto myšlenky s hlasitým "NE" (v duchu) odmítla, protože jsem už předvídala dopředu, co by se dělo. Zrzavá vlčice se jmenovala Attila. Hmm... zajímavé jméno. Pomyslela jsem si.

//Jop^^

Děkuji za odměny :D
% rozdělit takto:
10% do schopnosti lovu (musím před tím smečkovým lovem nabrat co nejvíc xD)
5% do rychlosti
5% do obratností
a ty 2% do vytrvalosti
Díky :D

// okey

<< Mlžné pláně
Pořád mě ještě trochu bolela hlava, ale nedala jsem to najevo. Přibližovali jsme se k členům Daénské smečky, kteří tam stáli. V jednom jsem poznala Caspera a pak tam byla ještě vlčice, kterou jsem neznala. " Já je i vidím" špitla jsem šeptem Cernunovi do ucha tak, aby to ostatní neslyšeli. Můj pohled však upoutala jeskyně, která tam byla a ozývaly se z ní hlasy. Zazubila jsem se na všechny okolo a šťouchla Cernuna zadní nohou, aby něco řekl, protože mě nějak vyschlo v krku. Pak jsem se ale zmohla alespoň na pozdrav a zářivě se usmála. Pak jsem přešla s úsměvem do vážnějšího výrazu a znovu strčila do Cernuna. "Ehm, ehm" zamaskovala jsem to a doufala, že Cernun něco řekne, protože jsem začínala rudnout na tváři.