Příspěvky uživatele

< návrat zpět

~ Rhaaxin ~

Jestli jsem ji věřila? Byla dost mocná na to, aby na tom, co říkala, něco pravdy bylo. Jiný svět jiný mrav, prostě bylo možné vše co říkala. Nehodlala jsem to zpochybňovat. Jediné, o čem jsem přeci jen přemýšlela, že by mohlo být jinak, že ta květina tady mohla i uškodit a ano mohla by to být i past. Ovšem, tak nějak jsem nakonec přistoupila na to, že to bude, jak vlčice říkala. "Dokázala, abych se rozhodla její prosbu vyslyšet. Její politika mě, upřímně, až tak nezajímala. Ale ano, věřím, že tady byla skutečně proto, aby nám pomohla. Kdyby nás hodlala zničit, mohla to udělat už tehdy, když nás svolala. Myslím, že její moc na to byla silná dost." Jaké vztahy byly mezi bohy, bylo něco, do čeho já čumák strkat nechtěla. Kdyby chtěla zdejší vlky usmrtit, rozhodně by se jí to mohlo povést a nepotřebovala by k tomu záhadnou květinu. Ale jestli by ta květina měla mít jiné účinky, o tom jsem samozřejmě nevěděla.
"Kněžka? Předpokládám, že nějaký stupeň v hierarchii vlků uctívajících tamní bohy?" Vyjádřila jsem svou domněnku. Co přesně to znamenalo jsem nevěděla, ale pochopila jsem to takhle ze slov oné kněžky.
Béžový vlk chtěl vědět víc. "Plný rozsah její moci mi známý není, ale dokázala upoutat vlky na míle daleko tím velkým sloupem světla. Dokázala způsobit, že vlci chodili po vodě." No, vodě. Ono to byly spíš jakési medúzy. "Dokázala zařídit, abych mohla dýchat pod vodou a neumrzla ve vodě v níž plavaly kusy ledu. A v neposlední řadě, dokázala otevřít portál mezi světy." Jo, to by se mi hodilo. Ale možná na to už neměla sílu. Také mi bylo záhadou, kam vlastně ze severu šla a proč. Uvidím ji ještě někdy?
"Jak přesně, nevím. Kořeny? Těmi listy? Květem, vůní? Možná jen tím, že tu roste? Možná komunikuje s kolonií květin svého druhu na dalších místech, vysadili-li je už i ostatní dva vlci." Věděla jsem, že Shine ji ještě nezasadila, vždyť to řekla. Ale další dva? O těch jsem neměla potuchy.

~ Alyanna a Alduin ~

"Ano, Kiiho slzy, tak té rostlině říkají tam odkud pochází, ale kněžka říkala, že jí můžeme pojmenovat, jak uznáme za vhodné." Jak budeme chtít, řekla jsem jim. Byla to reakce na toho trojbarevného vlka i na tu bílou vlčici s hnědými a zelenými znaky. Vlk, na kterého jsem se dívala, se vydal mým směrem. Nemohla jsem si nepovšimnout, jak si protočil očima. Co mu přelétlo přes nos? To nebyla moje starost.
Přikývla jsem: "Ano je. Ta vlčice mohla klidně neříkat pravdu, ale měla dost velkou magickou moc na to, aby se tomu dalo uvěřit." Jistě, byla jsem podezřívavá. Ale tady šlo skutečně o projev, kterému jsem byla ochotná uvěřit i já. "Nejsem dlouho zdejší, takže netuším, co se tady v minulosti odehrálo, nic méně, ona tvrdila, že svým počínáním zde vlci ničí ostrovy, především magii zde přítomnou. A zdejší božstvo," to slovo božstvo jsem trochu přežvýkla, protože já na bohy zase tolik nevěřila. Ne na takové, kteří by přímo řídili svět, byť jen malý. "údajně volalo o pomoc ty jejich bohy. Nějaká zdejší výprava do jejich světa neuspěla a proto přišla ona sem s těmi cibulkami. Dala nám je a sama odešla někam na jih. Jestli tady ještě je, netuším. Možná ano, možná se už vrátila do svého světa." Domluvila jsem.

~ Rhaaxin, Barnat, Stray a Alduin ~

Můj společník se rozhodl odejít. Jen jsem zavrtěla hlavou, ale jestli mě to nějak urazilo? Ne. Proč by mělo. Pomohl mi, tedy v mezích možností a nyní nás spolu už nic nedrželo. On byl květomil a já bojovnice. Jen jsem se dívala, jak odchází za Shine a tou hnědošedou vlčicí. Přelétavý jako motýl! Napadlo mě. Ale spíš to byl takový vtípek. No, na druhou stranu, nebyla jsem květina, spíš bodlák? Haha.
Tohle tedy má býti vše? Zřejmě ano. Květinu jsem zasadila a ona se velice rychle rozmnožila do mnoha takových. Zajímalo mě, co bude dál. Proto jsem zatím zůstávala dál na místě, i když můj společník a vlčice z Alatey, již odešli.
(Rhaaxin) Zaslechla jsem, jak se nějaký vlk ptá na to, jaká vlčice to byla. Ta kněžka, předpokládala jsem. Vykročila jsem k němu a brzy jsem se mohla podívat na jeho béžový kožich pokrytý tmavými znaky. Na krku měl zajímavý náhrdelník. Působil jako bojovník. Lehce jsem mu kývla hlavou na pozdrav. "Ta vlčice, která nám předala semena této květiny, se představila jako Iriesta, kněžka boha Kiiho - vyslána nějakou lady Selaine z Noramu. Oni té rostlině říkají Kiiho slzy." Vysvětlila jsem a zodpověděla tak otázku béžového vlka.
Barnat, Stray a AlduinZdálo se, že těch otázek, jak se tu ta rostlina dostala, bylo víc, proto jsem pronesla trochu hlasitěji, aby to slyšeli i ti, co se ptali: "Možná jste před pár dny zaznamenali podivný úkaz na severu tohoto ostrova. Sloup záře, jasného světla. Způsobila ho právě tato kněžka, aby nás přilákala k sobě a předala nám čtyři semena této rostliny. Prý je sem měli přinést vlci, kteří byli před časem vysláni do Noramu, ale jejich mise byla neúspěšná a tak ona byla vyslána sem, aby nám ta semena předala. Měla být zasazena rovnoměrně po ostrovech, aby nějakým způsobem zregenerovala, údajně narušenou magii zde. Jakým způsobem, to netuším, ale měla by tuto nerovnováhu nebo blížící se kolabs zastavit." Snažila jsem se to vysvětlit jak nejlépe jsem dovedla. O oné záležitosti ohledně výpravy a vůbec fungování ostrovů, jsem neměla ponětí, jak to bylo. Mohla jsem jim jen říci, co nám řekla kněžka, ale to bylo vše.
K tomu jsem již neměla co říci. Bylo to vše, co jsem mohla vysvětlit. Po té jsem se trochu vzdálila a zadívala se na jednoho vlka, který zatím mlčel a jen sledoval dění. (Alduin)

Se Xanderem jsme se rozloučili a on potom odešel ve spěchu. Chápala jsem to. Prostě měl smečku, měl partnerku, která shodou okolností mohla, ale také nemusela, být moje sestra. Hodlala jsem to zjistit, ale všechno mělo svůj čas. Tak jsem byla vychovávána. Prostě, když byly nějaké povinnosti, měly jít dopředu a vše ostatní mělo zůstat v pozadí, dokud pro to nepřišel správný čas.
Moji pozornost upoutalo to, co se začalo dít následně s onou zasazenou cibulkou. Duhový stonek vylezl z hlíny a celý se zdál, jako živý. Jako chameleon, který se nedokáže rozhodnout, jak by vlastně měl vypadat. Na něm vypučely listy a ty také hrály všemi barvami duhy. Zvláštní, ale dávalo to smysl. I ta cibulka byla duhová. Ovšem tahle její další fáze růstu byla o mnoho působivější. V němém úžasu jsem sledovala rostlinu. Jasně, magie v tom byla a to jsem věděla, proto mě nepřekvapoval ani tak fakt, o úvahách, jestli to je projev magie, jako spíš to celé dění, co přesně se odehrávalo před mýma očima. Rychlost, s jakou se z cibulky vydrala na povrch rostlina a jak rychle vyrostla do - krásy? Dejme tomu. Působila zajímavě, to se ji nedalo popřít. Její květ však vypadal poměrně obyčejně. Jaký zvláštní nesoulad. Nebo to byl záměr? Proč je její květ tmavý? Je to proto, že má duhové listy a stonek? Možná to má obráceně schválně. Třeba jsou listy důležitější než květ? Možná květ slouží k zachování rodu, ale listy jsou to, co by mělo vyléčit ostrovy z pomalého vytrácení se magie, o čemž mluvila vlčice z jiného světa. Uvažovala jsem nad tím. Květ nemusel být vždycky tou nejdůležitější částí užitkové rostliny, jak se už poučila, například u Křínky. U té byl jedlý kořen. Květ byl sice pěknější, než u téhle kytky, ale také byl dost jednoduchý a obyčejný. Tady byla zvláštní cibulka. Stonek a listy byly ale asi to, co bylo mnohem nápadnější. Někdy i obyčejný květ umí divy. Třeba ta vůně. ANo, to nevoní listy. Ty jsou krásné, možná pro efekt, nebo aby vykompenzovali nevzhlednost květu. Může to mít mnoho důvodů, proč vypadá květ takhle. Třeba jen chce být nenápadný. Možná chutná dobře, když tak pěkně voní. Samozřejmě to ale tak být nemusí. Měla bych ji ochutnat? Ne, to by bylo hodně hloupé. Ochutnávat tu květinu jsem neměla v úmyslu už jenom z důvodu, odkud pocházela a jaké úsilí bylo za tím ji dostat sem na ostrovy. Zemřelo kvůli ní vlče. Tohle bych prostě neudělala. Ale možná má jeho vzhled skutečně vyjadřovat to, čím květ je. Myšlenky mi procházely myslí a já velmi živě přemýšlela o tom, proč tahle květina vypadá takhle. Nějak moc jsem se zabývala květinou, která mě vlastně ani nijak nezajímala. Nebo to byl omyl? Třeba jsem si jen do teď myslela, že mě květiny ničím nemohou překvapit. Možná jsem se mýlila. Možná se budu o květiny zajímat mnohem více a ten šedý vlk tak uspěl. Ale rozhodně se ze mě nestane léčitelka.
Z rozjímání nad květinou mě vyrušila přítomnost náhle se zde zjevujících vlků. Postupně přicházeli, s tím jak rostliny vyrůstaly a hynuly v rychlém sledu. Celé tohle divadlo bylo neobvyklé, úchvatné a podněcovalo k rozjímání nad tou scénou. Na Segina jsem skoro až zapomněla. Byl totiž ticho. Mlčel a nejspíš stejně jako já, byl udiven. On byl v sedmém nebi, pokud jsem mohla soudit. Já jsem byla jen zaujatá. Ano, teprve nyní jsem si uvědomila přítomnost několika vlků, o kterých jsem neměla tušení, odkud vlastně přišli, proto jsem se nyní zaměřila nejprve na hlas černé vlčice, vedle niž stála hnědošedá.
"Och, Shine, že? Ano, je to, vskutku ona cibulka, kterou nám ta cizí vlčice svěřila." Odpověděla jsem černé vlčici. Po té jsem se podívala na hnědošedou. "Takže vás přilákala tahle podívaná? Stejně jako ostatní vlky zde?" Jistě, mohla bych to vědět, kdybych však nebyla v hlubokém rozjímání nad tou květinou.
Byli tady další vlci a nebylo jich málo. Jako kdyby všechno z toho cizího světa k sobě lákalo zdejší společenství vlků. Ještě, že zde nebyly kosatky.
Nemusela jsem rozjímat o tom, odkud tahle rostlina pochází, to jsem věděla. Ale zajímalo mě, proč rozkvetla tak rychle. Bylo to něco jako start? Kouzlo, které mělo napomoci, aby tahle rostlina přežila? Když rostlina dokáže rychle se rozmnožit, zajistí si tak lepší šanci na přežití. Některé rostliny, ale i zvířata takto fungovaly. Tohle bylo rozhodně urychlené nějakým kouzlem, ale, samotný proces se tváří jako taktika oné rostliny. Některé fungovaly tak, že se snažily rychle rozšířit, dříve, než zaniknou nějakou nešťastnou náhodou.
"Voní to opravdu omamně. Mám chuť si kousnout, ale neudělám to." Jestli ta vlčice lhala, mohlo by to být nebezpečné. Vlastně, mohlo být nebezpečné všechno. Její nošení, její zasazení, její působení. Mohlo být už pozdě. Jestli ta kytka byla past, pak sklapla a my se teď museli jen vézt. "Nemám tušení, jestli je to správně. Ale snad ano. Tak či tak jsme zde stejně uvězněni." Pronesla jsem spíš k sobě, ale vlčice na to mohly reagovat, pokud by chtěly. "Kathernakiiho oko?" Zopakovala jsem. Vzpomněla jsem si, že nám ta kněžka řekla, že se té rostlině u nich říká Kiiho slzy. Může se jmenovat jakkoliv. Třeba dokonce "Magie vonná" nebo, "Vratimag duhový či vonný." I já jsem vyřkla nahlas jednu z úvah nad jménem této rostliny. Její vůně byla prostě lákavá a jak bylo vidět, fungovala. Přivedla sem poměrně dost vlků. Většinu jsem ani neznala. Vlastně kromě černé vlčice Shine a Segina, vlastně nikoho dalšího.
Teorii o tom, proč tedy rostou a hynou tak rychle jsem uzavřela tím, že díky nějakému kouzlu, kterým byly ošetřeny, se mělo zajistit, aby se ona semínka uchytila a udržela tak při životě. Kdyby ta kytka vyrostla a třeba umrzla, bylo by to opět k ničemu, pokud tedy platilo skutečně to, že její přítomnost měla regenerovat zdejší magické síly ostrovů. Nakonec jsem se rozhodla, že tuto teorii řeknu nahlas, ať už to někoho zajímá nebo ne. Stejně mi přišlo, že každý z vlků je zahloubán sám do sebe, takže by mi ani nevadilo, když by na to nikdo nezareagoval. "Myslím si, že Iriesta, nebo někdo z jejich světa, ta semínka ošetřili kouzlem, aby zajistili, že se skutečně rostlina jako taková po zasazení ujme. Proto ten proces rozkvétání a vadnutí probíhá takhle zrychleně." Zbytek byl podle mého prostě jen způsob, jakým si rostlina přežití zajišťovala sama. Někdo na ty cibulky zkrátka, podle mého názoru, použil magii času - časové kouzlo. Ale fungování už bylo zkrátka na rostlině samotné. Proč ale tak voní a láká vlky, to je mi záhadou. I tohle mohla být past. Snad se neměl ostrov zregenerovat tak, že zahubí uživatele magií. Zamračila jsem se, když mi tato myšlenka přišla do hlavy. "Proč láká vlky k sobě... jakým způsobem má tu magii vyléčit?"

Chtěla jsem znát názor Segina. Vážně mě zajímal jeho názor. To už se k nám připojil i Xander. Trošku jsem se divila, odkud, že to jde. Nejspíš byl v bažinách taky, ale co tam dělal mi bylo putna. Možná tam hledal nějakou bylinu nebo další úžasnou houbu, kterou bych mu omlátila o hlavu, kdyby ji na mě vytáhl, ať ji sním. Nene, rozhodně jsem neměla v úmyslu chutnat další divutvárný hřib.
Naštěstí nic nenesl. Pro jeho štěstí, samozřejmě. Ale nabídl se, že nám pomůže se zasazením. "Dobře, můžeš nám pomoci. Třeba můžeš pomoci s hloubením jámy, když ovládáš, magii země," hádala jsem, protože tu řasu z jezera vytáhl za pomoci liány, takže ji musel ovládat. Leda, že by měl nějakou speciální magii rostlin.
Rozhlédla jsem se a vybrala jsem místo, kde by se ta kytka mohla uchytit. Segin zatím neodpovídal, ale pokud byl ještě pod vlivem té houby, nedivila jsem se tomu. Po té, co jsem pomyslela na to, že tu cibulku zasadím, váček na krku se rozvázal a vykouklo z něj semínko. Přesněji tedy cibulka a vystavila se oběma vlkům na obdiv. Byla to klasická cibulka, jakou mívají cibuloviny, ale na rozdíl od nich byla poměrně barevná, asi jako když vidíte na hladině vody rozlitý olej. Levitovala ve vzduchu tak, jako na severu. Potom, co byla jáma pro cibulku hotová, cibulka se tam přesunula. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo kouzlem, nebo to způsobila má nová magie Vzduchu, ale tak to bylo. Zahrabala jsem cibulku tlapou a jemně ji udusala. Cítila jsem jakousi úlevu.

Mělká pláž >>>

Bašta se opravdu jevila jako dobré místo. Byla to úrodná půda a i Xander o ní tak mluvil. Pomalu, jak jsem kráčela kolem Zlaťáku, jsem se uklidňovala. Všechny ty emoce se zase vracely do rovnováhy. Nyní už jsem byla zase sama sebou. To co mne postihlo předtím, bylo zkrátka jen selhání způsobené houbičkou. Hodila jsem to za hlavu. Nasadila jsem opět tu klidnou tvář a hodlala dělat, že se nic nestalo. Kdybych to tak neudělala, určitě by si to ten hnědý vlk slízl. No, možná se na něj budu za tu potupu chvíli mračit, ale budiž.
Po nějakém čase jsem uviděla šedý kožich Segina. Zamířila jsem přímo k němu. "Tak co myslíš? Tady by se té kytce mohlo dařit, ne?" Podle mě to bylo dobré místo. Ale zajímal mě názor šedého.

Mangrovy (okrajem Bažin) >>>

Terén, který vedl okrajem, byl o něco lepší, než jít středem bažin. I tak jsem si musela dávat pozor, abych někde nezajela do bahna, tak jako předtím. Smrdělo to tu snad ještě víc. Ne, ve skutečnosti to bylo tak, že jak pominuly účinky Hluciny snotvárné, tak mé smysly byly opět plně funkční. Tahle houba je vážně nebezpečná! Jestli si ještě kdy vezmu, tak to budu muset být asi opilá z něčeho jiného! Nakvašeně jsem se zamračila. Pomalu mi docházelo, že ten stín byl nejspíš jenom přelud. Halucinace, sen. Asi měl Xander štěstí, že zrovna nebyl v dosahu. Zřejmě bych ho za tohle praštila tlapou do čela.
Když se přede mnou otevřela pláž, úlevně jsem vyfoukla vzduch z nosu. Smrad z bahna se za mnou táhl, protože jsem byla celá špinavá z nedobrovolné koupele. Neváhala jsem a po opatrném průzkumu pláže a břehu, jsem se odvážila vlézt do vody a smýt ze sebe špínu a bahno z bažin. Byla to úleva.
Už čistá jsem zamířila zpátky na tu úrodnou louku. Zdálo se mi to jako dobré místo pro zasazení tajemné cibule.

>>> Bašta

Bažiny >>>

Nemohla jsem jít dál. Nemohla, protože to bylo už moc nebezpečné a já byla i tak unavená tím nesmyslným honem za stínem, který se tady v Mangrovech, jakoby rozplynul. Už jsem jej neviděla. Stín byl pryč. Zřejmě utekl. Zavrčela jsem naštvaně. To jsem skutečně až natolik zeslábla, že mi i ten budiž k ničemu utekl? No to snad ne! Byla jsem z toho opravdu naštvaná a dalo by se říci, že až rozzuřená. Můj element mě plně ovládl. Ale nedalo se nic dělat. Musela jsem se tady otočit a jít zpět.
Po zážitku s bahenní koupelí se mi tedy moc nechtělo brodit se nitrem bažin znova. Rozhodla jsem se je tak nějak obejít po kraji. V duchu jsem stínu minulosti vyhrožovala, že až budu silnější, najdu si jej a potrestám ho za výsměch.

>>> Mělká pláž

Bašta >>>

Běžela jsem stále dál a dál za svým stínem z minulosti, hlouběji a hlouběji do Bažin. Tohle místo se zdálo být poněkud ponuré a dost nebezpečné. V noci působilo nepříjemně. Přesto, že bylo bláhové hnát se neznámým terénem jako šílenec, snažila jsem se nezpomalit, abych neztratila stín. Musela jsem přeskakovat kaluže, které byly naplněny bahnem. Všude kolem to smrdělo bahnem a zetlelými rostlinami. Možná i hnijící zvěř tu zapáchala. Několikrát mi uklouzly tlapy a jednou jsem i zahučela do bahna. Snažila jsem se z něj však vyškrábat, abych v něm neuvízla.
Měla jsem štěstí a podařilo se mi vylézt, asi proto, že bahno nebylo husté ale spíš řídké s větším obsahem vody. Přede mnou se otevřely ostrůvky zaplavené mořem. Teprve tehdy jsem zastavila a rozhlížela se po stínu.

>>> Mangrovy

Zlaťák >>>

~ Segin a Xander ~

Běžela jsem dál ke stromům. "Pořád jsi stejný srab, jako jsi býval?!" Zasmála jsem se a zrychlila jsem, aby mi nezmizel stín mezi stromy. Jistě, že byl stejný, jako jsem si ho pamatovala. Mrtvolek kolem jsem si ani nevšímala. Ta mrtvá zvířata byla zkrátka všude, kudy jsme šli, že nejspíš muselo jít o nějakou hromadnou pohromu. Zvláštní, že se to netýkalo vlků, ale tím lépe, jinak by jsme byli mrtví.
Od stromů se linul zápach bahna a zetlelého dřeva. "Jen se skrývej, nikdy jsi nebyl dobrý bojovník!" Zavrčela jsem a ani nevím jak, ale podařilo se mi vrhnout maličkou kouli na cíl mezi stromy. Stín však zmizel a koule zasáhla nejbližší keř, který rostl u jednoho ze stromů a byl dost suchý na to, aby ho zasažení vznítilo. Já jen proběhla kolem a mířila jsem za stínem, rovnou do bažin.
Bylo mi jedno, jak budu vypadat, hlavním cílem bylo dostihnout stín, který si kupodivu udržoval tak nějak konstantní vzdálenost.

>>> Bažiny

Zlatý les (přes Baštu) >>>

~ Segin, Xander, Atray ~

Xander tu záři také viděl, jak řekl, ale nešel tam kvůli povinnostem. To jsem chápala. Jistě, kdyby tam šel, měl by na starost tuhle kytku on, protože, co si budeme povídat, on se o to zajímal, já ne. Přikývla jsem. Zlaté stromy, to dávalo smysl i teď ve tmě byly světlounké. Přes úrodnou louku jsme došli k jezeru. Poslouchala jsem výklad Xandera a měla pocit, že mě někdo sleduje. Rozhlédla jsem se, ale nikoho jsem neviděla. No, ten pocit nemizel. Ale potom jsem uviděla mezi stromy nedaleko nějaký stín, jak se směje. No, neviděla jsem, že se směje, ale slyšela jsem smích. Věděla jsem, že se směje mě.
"Hej! Kdo si myslíš, že jsi?!" Zavrčela jsem, zamračila se a vystartovala jsem za tím stínem. Byl to určitě někdo, koho jsem znala a neměla jsem ho ráda. Co dělal tady? No, to mi bylo v tuto chvíli jedno. Prostě jsem běžela k lesu a hrubě vrčela s úmyslem tomu stínu podpálit zadek.

>>> Bašta (? směr k Bažinám)

Mlžné pláně (přes Zubří pláň) >>>

~ Segin, Xander, Atray ~

Xander se začal zajímat o mou misi. "Na sever ostrova jsem byla přilákána pomocí podivné záře. Jakýsi sloup světla stoupal do nebe nebo naopak. Zajímalo mě, co to je a tam se sešlo několik vlků. Mimochodem i z tvé smečky," dodala jsem k Xanderovi. "Tu záři udělala nějaká cizí vlčice, prý z jiného světa a přišla sem proto, aby nám předala magické cibulky nějaké rostliny z jejího světa. Měla řeči o tom, že minulá výprava vlků odtud, tam u nich selhala a ty cibule si neodnesla. Tomu moc, upřímně, nerozumím, ale to co je podstatné, že z nich mají vyrůst rostliny, které napraví ztrátu magie na těchto ostrovech. Nebo tak něco. Mají být rozesety rovnoměrně po ostrovech. A já tu svou nesu na východ." Uzavřela jsem. Snažila jsem se to shrnout nějak stručně, ale aby to dávalo smysl. Prostě někdo mi dal semena a byl to někdo mocný.

Příležitost dne:
Před lesem jsme se zastavili, neboť se před námi zjevila tmavá těla mrtvých býložravců. Xander nás varoval, že by mohlo jít o nakažená zvířata a rozhodl se je spálit. Skutečně jsem neměla touhu je ochutnat. Souhlasila jsem s ním a tak jsem se pokusila vyvolat oheň na druhém mrtvém zvířeti. Nešlo mi to tak dobře jako Xanderovi, ale malý plamínek přeci jen vzplál na suché trávě pod zubrem. U mého těla trvalo déle, než bylo v plamenech, ale nakonec se přeci jen rozhořelo. Věřila jsem, že vítr, který začal vát, plamenům pomůže a tělo tak shoří.

Potom jsem následovala Xandera do Zlatého lesa. Skutečně ty stromy vypadaly jako zlaté. No, spíše žluté, ale bylo znát, že jsou výjimečné. "Tyhle stromy jsou pěkné," poznamenala jsem, abych zase jenom nemlčela. Našli jsme nějaké hřiby o kterých se zmiňoval už na Mlžných pláních. "Hlucina snotvárná?" Zopakovala jsem podezíravě. Už ten název byl takový zvláštní. To se mě po té houbičce budou zdát sny? Ty se zdají už i bez ní. Pohlédla jsem na ostatní, co ti na to. No, nebyla jsem zrovna nakloněna tomu to ochutnat, ale když si i samotný Xander ukousl, nakonec jsem tedy udělala totéž. Možná jsem si ukousla víc než Xander, ale celou jsem ji nesnědla.
Pak jsme se pohnuli dál.

>>> Zlaťák (přes Baštu)

~ Segin, Xander, Atray ~

Xander měl skutečně zájem na tom, abych tu jeho partnerku viděla. Možná to skutečně mohla být má sestra, ale jak usoudil, já potřebovala hlavně důkaz. Ano, cítila jsem pachy, které byly podobné, takže jak jsem zmínila, byla tady pravděpodobnost velká. Přikývla jsem na jeho slova. "Pokud zde má sestra je, ráda ji uvidím. Jenom musím nejdříve splnit tuto misi a pak, budu mít nejspíš dost času na pátrání po rodině." Ano, byla jsem v tomhle opatrná. Nebyla jsem zvyklá až tak moc vyjadřovat city, obzvláště u mi neznámých vlků. Xander pro mě zatím neznámý byl.
Pak se dal do nastínění naší cesty a také do vysvětlování další rostliny. Tedy přesněji stromu. Jednalo se o ty modré a fialové duby, co jsme se Seginem potkali než jsme vstoupili na tyto mlžné pláně. Já jsem k tomu neměla co dodat. Nenamítala jsem a tak jsem se stala jen takovým pozorovatelem a naslouchala hlasu partnera mé, možná, sestry. Alespoň se o něm něco dozvím.

>>> Zlatý les (přes Zubří pláň)

~ Segin, Xander, Atray ~

Všichni jsme se krásně představili, to bylo hezké. Střihla jsem pohledem k huňatému vlku. Nasála jsem do nosu jeho pach pořádně a... Vážně. Nekecá. Přimhouřila jsem lehce oči, jak jsem přemýšlela. Zmínil jméno, které patřilo mé sestře. Ale k tomu, abych uvěřila, že se skutečně jedná o mou sestru jsem potřebovala mnohem víc důkazů. Dokázala jsem rozpoznat pach sestry, který jsem ale už tak dlouho neměla šanci cítit, že bych se nemusela ani stydět za to, kdybych si nebyla jistá. Také jsem z něj ale cítila pach horské smečky. To byla další indicie. A zmínil podobu, patrně jsem tedy mohla jásat, protože nejspíš jsem našla sestru. "Je to možné," zareagovala jsem tedy na jeho poznámku o jeho pocitu, že jsme spolu nějak spojené. "Mohla by to být má sestra," dodala jsem, to mu také patrně došlo, když se na to ptal. Ale já uvěřím, až se s ní setkám přímo.
Segin byl ve svém živlu. Sotva se dovalil, hned se začal vyptávat na další kytky. Bylo to vážně roztomilé, sledovat jeho dětský zájem o kytky. Musela jsem se tiše uchechtnout. Byl tak roztomilý.
Atray se zdál být mladý milý vlk, ale víc jsem soudit nemohla. "Ráda vás poznávám," zareagovala jsem na jména. Alespoň jsem se dozvěděla o kytce, jejíž kořen se dá jíst, což nemusí být k zahození. Přišla jsem blíž, abych si ten kořen prohlédla. No, kdyby se hnědý vlk nedušoval, že to je k jídlu, asi by mě tahle barva moc nelákala k ochutnání. Jako bojovník jsem však očichala rostlinu a kousek kořene si ukousla, abych ho mohla převalit na stoličky a rozkousnout. Křupalo to vážně jako mrkev. Chuť to nemělo výraznou. Ok, to by stačilo.

Začarovaný les >>>

~ Segin // Xander, Atray ~

"Spíš magie, ano." S tím souhlasila. Pokud šlo o minerály, o těch jsem věděla snad ještě míň než o kytkách, takže jsem mu musela věřit. Nebo taky ne, nemusela, ale tohle mi bylo jedno, proč mají takovou barvu. Zajímavější pro mě bylo, že ji takovou měli. Ne proč. "Mohla by z těch barevných listů být pěkná ozdoba. Škoda jen že uschnou a pak někdy i změní barvu." Jo, kdyby ty listy vydržely takové, jaké byly, když byly čerstvé, mohlo by to být skutečně hezké. Pro ty co si v tom libují.
Na mlžných plání to bylo docela vtipné. Tudy když vlk procházel, sotva si viděl na špičku nosu, ale kolik vlků tady dokázal potkat. Neuvěřitelné. Možná bývaly i chvíle, kdy se mlhy rozestoupily a bylo vidět lépe. Možná tyhle pláně také měly místa, kde nebyla mlha tak hustá a přesto tahle situace jednoduše vtipná byla. Alespoň nějaká vzpruha, když už jsem tu musela trčet. Bylo to sice neobvyklé místo pro náhlá nenadálá setkání, ale proč ne. Ještě, že už zde nebylo území nějaké smečky. Já netušila, že tady kdy nějaké bylo, ale nejspíš tahle oblast byla jakousi přechodovou trasou. Dálnice mezi oblastmi osídlenými vlky. Možná.
Zdálo se, že podle toho, o čem se ti dva vlci bavili, Segin vyhrál lístek do loterie. Prostě jsme úplně náhodou narazili na někoho, kdo zrovna něco vysvětloval ohledně kytek někomu dalšímu. Jaké to neskutečné štěstí. Dalo se předpokládat, že když vedli ti dva neznámí takovou diskuzi, nebudou to šílenci. Tedy alespoň ne ve smyslu, že by se na dva poutníky vrhli jen tak bez varování. Pokud šlo o kytky, tak to by šílení být mohli. Ovšem tuto myšlenku jsem si nechala pouze pro sebe. Místo toho jsem si odkašlala, a po té jsem slušně pozdravila, abych na sebe upoutala pozornost o které jsem stejně předpokládala, že už jsem ji měla. Museli nás slyšet. Zaujala jsem tedy standardní přátelský postoj.
"Zdravím. Slyšela jsem, že se bavíte o rostlinách. Myslím, že tady mého společníka by tohle téma docela zajímalo, smíme se k vám na chvíli připojit?" Oho, pokud šlo o kecání, nebyl to pro mě problém. Obvykle jsem volila spíše strategii hodnocení soupeře, ale tady zcela slyšně mi bylo jasné, že si takový přístup mohu s klidem dovolit. Vlci se přede mnou konečně začali rýsovat až nabyli tvaru i barev. "Jsem Bryce a vlastně jsem na takové výpravě zasadit jisté magické semínko. Tady můj doprovod mi nabídl pomoc. Třeba mi můžete poradit i vy, pokud jste místní ostrovů znalí vlci." No a to by asi na začátek stačilo. Měla bych jim dát prostor, aby se také vyjádřili. Nemusím ani zmiňovat, že když nás pošlou do háje, bude mi to, upřímně, jedno. Já si poradím i tak. Nasadila jsem neutrální výraz s lehkým velmi neznatelným úsměvem, takže jsem nemohla působit nijak nepřátelsky. Samozřejmě jsem si ale ihned oba vlky nenápadně měřila. Bojovník musí být vždycky připravený k útoku i když zrovna působí zcela spořádaně a klidně.