Příspěvky uživatele

< návrat zpět

~ Segin / Xander, Atray (poslední odstavec) ~

Chvíli jsme se zastavili, ale pak jsme pomalým tempem šli zase dál. Co říkal Segin, na tom něco bylo, takže když mluvil o tom, že je dobré alespoň znát, čemu se vyhnout obloukem, musela jsem mu dát za pravdu, alespoň zabručením a slovy: "To je fakt." Jistě, nebyla jsem zase takový ňouma, abych neznala, že brusinky jsou nejen vhodné ke konzumaci, ale i docela dobrý zdroj nějakých těch vitamínů, tedy, že je dobré jich pár slupnout před zimou. Ale že bych k nim cítila za to úctu a lásku? To opravdu ne. "Pak tedy doufám, že někoho najdeme." Bylo by jistě docela zábavné sledovat ho, jak se mi snaží dokázat, že kytky jsou hodny úcty. Nemusela by to být alespoň nuda. Lehce jsem se ušklíbla v úsměvu. Inu, proč ne, pokud budeme mít štěstí.
"Dejme tomu, nebráním se novým věcem." Stejně jsem neměla na výběr. Tak proč to nevyplnit něčím prospěšným, jako třeba vzdělávání se?
"Minerály? Možná. Ale taky tipuji, že v tom bude spíš nějaká magie. Ale kdo ví, ty jsi tady odborník." Švihla jsem ocasem.
"Pak asi ještě zralé nebyly, nevšimla jsem si žádného plodu pod stromem." Ale jo, třeba se tam bude muset vrátit později, bude-li ho to fakt tak moc zajímat.
Nakonec jsem přikývla, že má pravdu a to už se před námi otevřel pohled na pláň zahalenou mlhou.
Vykročila jsem vpřed. Jít v mlze nebylo zrovna moc příjemné, ale alespoň byl den. Tady už jsem byla, takže jsem věděla, že se musím spoléhat na to držet se směru. Sledovat zem a ne mlhu.
Po čase jsem zaslechla nějaké hlasy. Patřili vlkům. "Zajímavé, zdá se, že tyhle pláně, ačkoliv jsou haleny v mlze, jsou docela dost frekventované." Poznamenala jsem na to, že když jsem tudy šla minule, taky tu bylo hafo vlků.

>>> Mlžné pláně

Poslouchala jsem ho, jak se rozpovídal o svých tužbách. Tak věřila jsem, že někoho určitě najde, kdo o rostlinách bude vědět víc, než já. Taky jsem nebyla zdejší vlk, takže místní kytky jsem neznala a upřímně? Ani mě to moc nelákalo. Květiny nebyly nikdy to, co by mě oslovovalo. Jo tak třeba máta byla fajn na to, když vlk chtěl, aby mu vonělo z tlamy, ale spíše jsme si z toho dělali prdel, jako mladí, než aby jsme tím byli unešení. Nevěděla jsem, jak na tom byli sourozenci, ale myslela jsem si, že podobně. Ono, mít magii ohně, neznamenalo, že se zamilujeme do kytek. Ale ani to neznamenalo, že budeme nějací maniaci, co budou všechno podpalovat. To spíše se servat. Jo, to byla jiná. Zavzpomínala jsem na ty časy, kdy jsem bezstarostně vedla své sourozence do akcí, kdy našim rodičům a členům smečky se ježily chlupy na hřbetě a protáčeli očima.
Slastně jsem vyfoukla vzduch z nosu, při těch vzpomínkách. Pak jsem ale střihla ušima k Seginovi. Mluvil o stromech. "Jo, to jo. Ty fialové a modré stromy jsem nikde jinde neviděla. Je to zajímavé." Zajímavé ale bylo tak asi všechno, co jsem o tom mohla říci. Ráda bych řekla víc, ale to nešlo.
"Tak jeho plody? Aha, zdály se mi ale vysoko. Jak bys je chtěl dostat dolů?" Zeptala jsem se, ale vlastně mě to až tak nezajímalo. Místo toho jsem se zastavila pod jedním ze stromů a sedla jsem si. "To ano. Třeba brusinky." Nadhodila jsem. Ty byly celkem zajímavé. Ale bylo jich víc, jahody, maliny a jiné. Co se týkalo jedovatosti, tak to bylo zvláštní, ale nedalo se jednoznačně říci, že jedna barva je taková, pro jedovatost zřejmá. Ne, to fakt nešlo.

Modrák >>>

Lehce jsem se ušklíbla. Takové tiché uchechtnutí. Nevadilo mi, že se mu líbily rostliny. To byla jeho věc. A já jsem nehodlala nikomu kecat do zájmů a nebo dokonce někoho poučovat, co by měl dělat. Bylo to na něm. A já byla ráda, že mi nekecal do toho, co jsem chtěla já.
Otočila jsem k němu hlavu a zpomalila: "Hm, dobře." Pak jsem si začala prohlížet stromy v tomto lese. "Jsou zajímavé, že? Viděl jsi někdy takové?" Já viděla různé barevné listnáče, ale myslím, že kromě zelených, žlutých a červených jsem další jiné barvy moc nezaznamenala. Třeba Fialové nebo modré listí bylo pro mne novinkou. Ovšem roztéct se z toho jsem neměla potřebu. Byly to stromy, ne? Pokud se mě nepokusí zabít, nechám je na pokoji. "A co tě na tom stromě zaujalo nejvíc?" Zeptala jsem se. Cítila jsem se už o něco lépe, ale fakt byl, že zpomalení mým potlučeným žebrům jenom prospěje. Proti tomu jsem nemusela nic namítat.

Kvetoucí louka >>>

Loukou jsme mířili k velkému stromu. Noc se změnila v den a na nějakou dobu nás zahalila i mléčná mlha. Naštěstí ji ale nebylo tolik, aby nebylo vidět na krok. Pozorovala jsem, jak se pomalu rozestupuje. Jak protéká, když jsme skrz ni procházeli a myslela jsem na to, jaké to bylo, když jsme mlhu pozorovali s rodinou. Byly to krásné okamžiky. Stát nebo sedět na vrcholu hory dívat se na valící se mlhu v údolí.
Ale i mlha zmizela a konečně bylo denní světlo tak jasné, že jsme mohli vidět, že strom je Modrý. Brzy na to jsme k němu dorazili a skutečně to byl obr. Pokud chtěl vlk vidět, musel ten strom prostě obejít. Nestačilo se natáhnout ani udělat krok či dva stranou. Ani náhodou. Segin se o strom zajímal opravdu hodně. Byl zvláštní, to ano, ale jinak to byl obyčejný strom. Tedy kromě toho listí. Možná ty plody byly taky netypické, ale setkala jsem se s různými rostlinami i stromy. I se stromy, co vlastně nebyly stromy ale přesličky? Údajně přerostlá tráva?
Zdržovat u stromu jsem se ale nechtěla, takže jsem pohlédla na šedého a pomalu jsem mířila k lesu.

>>> Začarovaný les

Díky za odměny i akce ♥

Bryce
Síla +2 = 6 %
Vytrvalost +2 = 6 %
Rychlost +1 = 5 %
Obratnost +2 = 6 %
Schopnost lovu +1 = 5 %

Alyanna
Vytrvalost +2 = 44 %
Rychlost +2 = 44 %
Obratnost +2 = 44 %
Schopnost lovu +2 = 36 %

Noir 2% do Vytrvalost 38 %

Ostatní zapsat tak jak patří, děkuji.

Děkuji za akci, byla super.
Já jsem klidně i pro nějaké další podobné akce, jak jsi zmínila. :3

Bylo vidět, jak Segin zvažuje. Také jak přemýšlí nad tou květinou. Inu, nevěděla jsem ani jak bude vypadat, až vyroste. Jaké podmínky potřebuje a jaký prostor bude potřebovat. Prostě nic. Já se o rostliny tak moc nezajímala. Jistě, byly hezké, některé dokonce krásně a příjemně voněly a jiné zase voněly až moc. Ale to bylo asi tak všechno. Segin na tom byl podstatně jinak. Podle toho jak se vyjadřoval o rostlinách, miloval je a zajímal se o ně.
Když souhlasil, tak jsem byla ráda, že na to nemusím být sama. Samozřejmě, že kdyby odmítl, poradila bych si i bez něho. Ale, abych byla upřímná, bylo by škoda nevyužít encyklopedii, když tady byla taková možnost. Třeba bude nakonec i dobrou společností. Rozhodně mi nepřipadalo, že by to byl ten typ, co bude žvanit a žvanit až z toho půjde jednomu hlava kolem.
"Výborně." Pronesla jsem, když jsem jen následovala. Zařadila jsem se po jeho boku a nechala se vést. Vyhovovalo mi to, neboť jsme mířili směrem, kterým jsem chtěla jít, tak proč ne?

>>> Modrák

K rostlině se Segin docela rozpovídal. Zdálo se, že o nich opravdu ví hodně. Nejspíš tedy mluvil pravdu, když říkal, že je má rád a možná skutečně i uvažoval, jak by pomohl Vé, když zmiňoval přemýšlení o pomoci ji od parazitů. Něco na tom asi fakt bylo. Je možné, že s Vé nešlo u Sega o čistý výsměch, ale o vážně míněnou pomoc. Poslouchala jsem bedlivě, aby mi neuniklo nic podstatného, co bych mohla využít k tomu, abych splnila úkol.
"Jasně, chápu. Ty semínka byly čtyři a každý se vydal jedním ze směrů. Můj je Východ, proto jsem se té šedé ptala na to, kam by mě poslala. No, stejně mi neodpověděla, takže, chtěl bys jít se mnou hledat vhodné místo pro zasazení té rostliny?" Zeptala jsem se ho a nabídla mu tak činnost, která by ho mohla bavit. "Tahle louka je super. Je to asi opravdu vhodné místo pro vývoj a také růst rostlin, ale není tak daleko od místa, kam ji má zasadit jiný člen této semínkové výpravy." Usoudila jsem, že by to nesplňovalo požadavek tajemné Noramské kněžky. "Podmínky růstu té duhové cibulky nám záhadná vlčice neřekla. Asi to bude odolná kytka a stačí, když se rozmístí po ostrovech rovnoměrně." Podotknu a čekám, co mi odpoví na mou nabídku.

Tajga >>>

Jak jdu, cítím, jak se mi na krku houpe malý váček s tajemným magickým semínkem. Není těžký, ale vnímám jeho přítomnost a jsem si jistá, že musím splnit misi. To houpání mi totiž připomíná, že na to nemohu zapomenout. Je to mise a ta se musí splnit. Zapomenout na to jsem se ani nesnažila. Zatím co jdu šedému v patách, mlčky přemýšlím o tom, kam tedy půjdu pak. Našlapuji tiše. Tak to mám ve zvyku. Segin se zastavil na louce. I já jsem se tedy zastavila a rozhlédla jsem se. Louka se jevila jako velká rozsáhlá a tehdy jsem si všimla, jak se Seg spokojeně nadechuje a nasává vůně zdejšího prostředí.
Tiše jsem se uchechtla. "Možná. Ale na to bych ji musela poznat hlouběji, než bych si vytvořila takový názor." Odvětila jsem mu. "Nepovažuji každého vlka za přítele jen proto, že se mi představí jménem." Dodala jsem. Ale rozebírat Vé se mi vážně nechtělo. Neznala jsem ji a soudit ji mi nepříslušelo.
Segin náhle promluvil, jako by tak nějak mimo téma konverzace, která vlastně ani tak konverzací ještě nebyla, nebo ano? Střihla jsem k němu pohledem. "Vážně? Tak to bys mi třeba mohl pomoci." Sledovala jsem ho. "Ne, červy vážně nemám." Zavtipkovala jsem, abych třeba odlehčila atmosféru, načež jsem se lehce zasmála. "Ale když jsem byla tuhle na severu, nějaká cizí vlčice nám dala tahle semínka se slovy - cituji - Tahle rostlina," Nyní jsem kývla hlavou k váčku, který mi visel na krku, "navrací světu magii. Udržuje ji, vrací ji a regeneruje. Prý to tyhle ostrovy potřebují. Ve světě oné vlčice se té rostlině říká Kiiho slzy, ale my ji můžeme říkat jak chceme." Zopakovala jsem jak sobě, tak Seginovi, co je obsahem váčku na mém krku.

Na poslední představení šedé vlčice jsem i tak zdvořile kývla hlavou v jakémsi děkovném gestu. Byla jsem ráda, že se představila, protože jestli ji potkám v té horské smečce, bude lepší, když na ni nebudu volat nějak jako: Hej ty šedá, co jsme se potkaly v Tajze. Bylo by to asi hloupé. O cestě z ostrovů neměla ponětí, kde se nachází, ale potvrdila, že nějaká existovat musí, protože odtud odešla její matka. Znamenalo to tedy, že z ostrovů se dá odejít, ale jestli to šlo svépomoci nebo prostě jen náhodně, stejně jako se vlci dostávali sem, to jsem nevěděla a očividně ani Vé to nevěděla. Loki dokonce nevěděl ani to, že je z ostrovů odchod možný. Znamenalo to, že jsem měla o krůček blíže k tomu, co jsem hledala, ale také to, že žádná nápověda, kde by to mohlo být tu nebyla. Inu, budu si to muset najít sama. Nevadí. Na to jsem byla zvyklá. Spoléhat se sama na sebe bylo mou cností. Alespoň tak jsem to vnímala. Vždyť ani na tom rozbitém severu mě nikdo nevytáhl, ani tam jsem se nemohla spolehnout na to, že by se někdo obtěžoval mé vyčerpané tělo alespoň vytáhnout na břeh po tom, co jsem vylovila vlka a odvlekla ho k tomu břehu. Pomyslně jsem pokrčila rameny nad úvahou a vzpomínkou z předchozího dne.
"Jojo, o tom vím. Díky. Nevadí, stejně tady nemám co jiného dělat, takže můžu dál hledat." Pohlédla jsem Vé do očí a věnovala jsem ji vlídný úsměv. Měla štěstí, že ho dostala. V posledních dnech jsem se příliš nesmála. "Možná se ještě setkáme, do té doby, hodně štěstí a hezkou noční procházku, Vé." Poděkovala jsem a popřála ji. "Zatím." S tímto slovem jsem kývla k Vé a pak jsem se vydala za Seginem. Stejně jsem si musela promyslet, kam s tou květinou - semínkem magické rostliny - zamířím.

>>> Kvetoucí louka

Ti dva se docela solidně pošťuchovali, že kdyby se znali déle, mohli by se z nich stát i docela dobří kamarádi. Inu, kdo ví. Překvapila mě pak její slova, že je tady ze své vlastní vůle. Tak počkat?! Zbystřila jsem slechy a upřela na ni zrak, vysávající každičkou informaci. Ono se sem jde dostat také z vlastní vůle? Jako že si řeknu, chci sem a bum a jsem tu? Ne, jistě že ně, ale?! Ale to by znamenalo, že existuje nějaký portál, který tě sem dostane když ho najdeš. Nějaký stabilní! Jistě, možná. Ale ještě to neznamenalo, že je obousměrný, že jo?
Slova o mamáncích mě až tak nezajímala, ať už jím tato vlčice byla nebo ne, ale: "Existuje tedy portál, kterým se dá úmyslně vstoupit na ostrovy a zase je opustit?" Tohle, to, mě zajímalo. "A když ostrovy znáš, existuje víc portálů? Kolik ostrovů tady je? A kdybych měla jít nejvíc na východ odtud, kam bys mě poslala?" Tolik otázek jsem na ni vychrlila, že pokud si zapamatuje všechny, aby je zodpověděla, bude asi dobrá.
Vlk se představil jako Segin, na což jsem mu kývla hlavou, na projev úcty a pochopila jsem, že by nejraději šedou vynechal z pole svého zájmu. Prostě by byl nejraději, kdyby byl od ní dál, ale já chtěla vědět alespoň tyto odpovědi a pak také její jméno, abych ji mohla případně poděkovat, nebo kousnout do zadnice. Upřela jsem na ni pohled, jestli se také představí.

Škoda, že se večer změnil již v noc, lépe by byly vidět ty krásné náladové výrazy tváří. Noc již převzala vládu nad večerem a jen díky vlčím očím jsme dokázali vidět i tak slušně, přesto to nebylo tak dobré, jako by to bylo třeba v podvečer nebo za plného dne. Nevadilo to. Šedá se domnívala, že je nádherná. Byla hezká, to jistě ano. Já jsem tedy o samicích nepřemýšlela, tedy ne o tom jestli je nějaká hezčí než jiná nebo zda byla snad některá z nich skutečným skvostem. Hodnoty krásy jsem posuzovala asi trochu jinak. A nejspíš jsem nikdy neměla nutkání dívat se na samici jako na samce. Takže, mohla být skutečně hezká, určitě se o to snažila, jak jenom mohla, to jsem ji upírat nechtěla, ovšem nechávalo mě to chladnou. Veškeré to naparování patřilo samci, který tu byl. V tom jsem si byla jistá. A právě jeho výrazy tváře by byly skvostné pozorovat. Jestli ale on byl tak nadšený z naparování té princezny? No, tušila jsem, že on to její nadšení nesdílí. Pokud chtěla u něj zabodovat, rozhodně si to kazila svou prořízlou papulkou.
Potvrdilo se mi, že členkou skutečně je. Kývla jsem na její slova. Bylo mi skutečně jedno, jakou pozici ve smečce má. Ona by tedy zdejší ostrovy znát mohla. Zatímco samec potvrdil opak. Po jeho slovech mi bylo jasné, že se tady objevil stejně nečekaně, jako já. Možná jen jemu bylo jedno, že se to stalo. Pokud jsem mohla soudit dle tónu, jak to řekl, neboť informace k takovému závěru jsem tak úplně neměla. Za to jsem pochopila, že přítomnost princezny ho zase tak do varu nežene.
"Takže ty asi znáš ostrovy dobře?" Zeptala jsem se znovu šedé. Protože tuhle informaci jsem z ní nedostala na poprvé. Pak jsem se otočila na šedého a jen mu stručně a obecně sdělila fakta, která by se mu třeba mohla hodit, pokud by ho to skrytě trápilo, nebo pokud by nad tím chtěl někdy v blízké budoucnosti uvažovat: "Ano, tohle jsou ostrovy a hodně vlků se tady objeví, z mě zatím neznámého, důvodu. Není to věcí volby. Prostě to tak je. Předpokládám, že způsob, jak se tady vlk objeví není vždycky stejný. " Pak jsem pohlédla zase na šedou. "Jsem Bryce a jsem tady teprve krátce. Doufala jsem, že mi někdo řekne o ostrovech něco víc." Ale když ne, tak se svět nezhroutí. Prozatím se ještě nezhroutil. Tedy myslím. tě ne, ale abstraktně bych to tak i mohla brát. No, přesto jsem se z toho nehroutila a vypořádávala se s tím tak jako vždycky.

Pozorovala jsem ty dva, něco se k mým uším doneslo, ale obsah nebyl nijak výjimečný, takže jsem neměla potřebu nad ním více přemýšlet. Bylo to takové klišé a běžné téma, když jeden nevěděl jak začít hovor s někým dalším. Spíš mě zajímalo, jestli se skutečně nepletu a ta vlčice byla skutečně z oné smečky. Tedy čistě jen ze zvědavosti. Naštěstí pach nedokázal prozradit nic o postavení, ale i kdyby ano, bylo by mi to v tuto chvíli zcela jedno. Chovala bych se k ní stejně, jako ke kterémukoliv jinému vlku. Nepotřebovala jsem ji soudit. Nepotřebovala jsem ji prokazovat ani úctu a ani s ní opovrhovat. Nebylo třeba. Nicméně, do toho hovoru nakonec zahrnula i mě? Možná.
Hezký večer... Jistě, když se to vzalo kolem a kolem, žila jsem, takže to byl vlastně hezký večer. Taky jsem už nyní mohla být s naší matkou přírodou někde pod zemí. Tedy přesněji v hlubinách moře ve chřtánu obří kosatky. Ale to tahle vlčice mohla sotva jenom vědět. Nezasloužila si, abych na ni byla nějak hrubá jen proto, že neměla tušení, co se před pár hodinami odehrálo na severu tohoto ostrova. "Z určitého úhlu pohledu, je to hezký večer na procházku, to ano." Ale stejně tak krásný by byl i jiný večer. Ovšem ten nejkrásnější už byl minulostí. Nebo alespoň v toto období jsem nemohla vnímat žádný večer jako tak nádherný, co byly večery s Perrinem a vlčaty. "Ono ani tak nejde o samotný večer, ale spíš o aktuální rozpoložení každého, kdo zrovna nad večerem uvažuje." Lehce jsem kývla hlavou: "Zdravím vás." Pronesla jsem při té poklonce potom jsem se rozešla blíž ke dvojici, abychom na sebe nemuseli křičet. Usoudila jsem, že ani jeden z nich nebude takový blázen, aby se na mě vrhl. A i kdyby? Porvala bych se. Jednoduché.
Oranžové oči jsem upřela k šedé vlčici: "Ty jsi, předpokládám členkou smečky tady z hor, je to tak?" Šla jsem rovnou k věci. Nikdy jsem neměla ráda, když se chodilo kolem horké kaše. "Možná zdejší ostrovy znáte dobře?" S touhle otázkou jsem pohled přesunula i na šedého vlka. Lepší vědět na čem jsem hned. Trpělivost byla moje slabá stránka, řekla bych. Nebo alespoň jak v čem.

Mokřady >>>

>> Segin, Vé <<

Mokřady byly zajímavým místem. Rozhodně by stály za bližší prozkoumání. Ale usoudila jsem, že nejlepší by to bylo, až budou pro to vhodné podmínky. Třeba denní světlo. Ideálně nějaké to polední, popolední, aby bylo dobře vidět, kde je voda a kde ne, protože pohyb v takových oblastech byl zrádný. Jeden si myslel, že je před ním tráva a ono je mezi ní najednou tůň. Když si vlk nedával pozor, mohl snadno skončit ve vodě, v tom lepším případě, v tom horším v nějaké bažině. Schylující se večer ku noci, nebyl nejlepší dobou pro probádávání takových míst.
Vrátila jsem se tedy do lesa. Měla bych zkusit znovu magii vzduchu? Nebyla jsem si jistá. Nechtěla jsem to přehánět, abych nezkolabovala. Tuhle magii jsem ještě neznala dobře. Netušila jsem, jak ji pořádně využívat. Ale takové zjišťování pachů nemuselo být náročné. Odhodlala jsem se tedy to zkusit znovu. Udělala jsem to jako v mokřadech. Nejdříve jsem jen dýchala a pak se začala soustředit. Magie mi přinesla pachy dvou dalších vlků. Bezpečně jsem poznala samčí a samičí pach. Nejspíš nebyli ani tak daleko i když s touhle magií jsem najednou neměla přehled o vzdálenosti. Cítila jsem doslova víc pachů a intenzivněji než kdy dříve. Mohli být i dál, než jak jsem se domnívala.
Přestala jsem s využíváním magie a vydala jsem se po směru, který jsem si stanovila.
Opravdu byli oba vlci mnohem dál, než jak jsem usuzovala, ale nebylo to zase tak daleko, že bych šla třeba celý večer. Zjištěním o této nové magické dovednosti jsem byla nadšená. To bylo asi první malé plus, které jsem na ostrovech získala, nepočítám-li poznání Lokiho. Alespoň něco, co bylo pozitivní. Děsilo mě, že jsem ztratila tolik ze své síly a byla jsem tak slabá. Tohle byla sice jen miniaturní náplast, ale něco to znamenalo. Něco, co mi dávalo naději.
Zastavila jsem se nedaleko od dvou vlků. Zprvu jsem je sledovala jen zpovzdálí. Mé oranžové oči se do nich vpíjely. Zavětřila jsem a nabrala tušení, že vlčice pochází ze smečky, z jehož území jsem odešla. Pach vlka mi byl, možná povědomý, ale nemohla jsem ho zařadit nikam, kde bych to znala. Takže jsem nakonec došla k závěru, že mi je neznámý. Ani tu vlčici jsem nikdy před tím neviděla, ale na rozdíl od vlka, ona nesla pach smečky. Bylo pro mne stále ohromující, s jakou lehkostí mi nyní pachy šly číst.

Tajga >>>

Měla jsem čas i na přemýšlení o jiných věcech, které se mi udály od chvíle, kdy jsem se zjevila zde. Třeba ten vítr? Znovu jsem se snažila vžít do chvil, kdy jsem začala vnímat něco nového, ale neuvědomovala jsem si to. Už na těch ledových pláních, kdy jsem se blížila k okraji. Hodně dlouho dopředu jsem cítila pachy vlků, kteří byli ještě prakticky daleko. A co potom řekl ten hnědý vlk? "To je zaujímavé ale prišla si na to až teraz že to máš? Môžeš to teraz použiť? Ano to preto si cítila skupinu vlkov z veľkej diaľky. Aj ja mám vzduch." Vlastně tehdy jsem to ještě netušila. Kdyby se mě na zeptal teď, odpověděla bych: Ano, přišla jsem na to až teď. To nevím, musela bych to zkusit. A proč to vlastně nezkusit?
Zastavila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Byl tady celkem klid. Možná tudy prošli nějací vlci, ale nebyli tak blízko, abych musela být ve střehu, proto jsem se posadila a chvíli jen tak dýchala. Nádech, výdech, dleší nádech, delší a pomalý výdech. Potom jsem se soustředila na neznámou magii a něco se stalo. Jasně jsem cítila pachy těch vlků. Dva byly čerstvé. Ti vlci tudy museli projít opravdu nedávno. Možná to bylo jen pár hodin. Byl to samec a samice, ale už byli pryč. Pak tu byly starší pachy. Rozlišila jsem, že šlo o tři samice. Ale ty tu byly už dávno. Zvláštní. Mezi tím, co jsem tyhle informace dostávala, získávala jsem i další informace o všelijaké havěti zde žijící. Támhle zrovna přeskakovala veverka ze stromu na strom. Neslyšela jsem ji, ale cítila. A támhle zase žila rodinka syslů. Po celou dobu jsem vnímala, jak mi srst čechrá jemný vánek a když jsem přestala s magií, vánek rázem zmizel. Cítila jsem úbytek energie.
Na chvíli jsem si dokonce lehla na jeden z ostrůvků. Tedy snažila jsem se nelézt do tůněk. Ne, fakt jsem měla koupání pro jednou dostatek a tak jsem se ani nesnažila lézt někam dál nebo hlouběji do mokřadů. Zůstala jsem někde z kraje a chvíli se rozhodla si odpočinout v měkké trávě.
Na krátko jsem si zdřímla. Byl to ale krátký spánek. I tak mi pomohl, abych se cítila trochu lépe. Po odpočinku jsem se zvedla vydala se zpět do lesa, kde nebylo tak vlhko.

>>> Tajga

Ledové pláně >>>

Konečně jsem se dostala ze sněhu a ledového větru pryč. Nejspíš Sníh, mráz, ledový vítr a nyní i mrazivá voda, nebude nikdy to, po čem by mé srdce toužilo. Nenene. Myslím, že do ledové oblasti se hned tak rychle nevrátím. Leda až se trochu zahřeju. Pravdou bylo, že mi pořád vrtal hlavou ten portál. Ale to, co jsem viděla, to nemohlo být ono, nebo ano? Měla jsem spíše za to, že se jednalo o nějaký mimořádný úkaz. Asi to měla skutečně v packách ona neznámá vlčice, která působila, jako by přišla na ostrovy z úplně jiného světa. Na to jsem si už zvykla. Nebo ne, nezvykla, ale mohla jsem to brát za něco, co jsem už přijala, že to tak tady bývá zvykem. Někdo se zde zkrátka čas od času zjeví a buď v tom má tlapy sám, nebo ne a je sem prostě vyflustnut jako třeba já, Loki a mnoho dalších vlků.
Procházela jsem Tajgou od severu ke středu, takže nebylo divné, když se les začal měnit na hustší a poněkud jiný.

>>> Mokřady