Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lov 1

Možná že kdyby Camiya přišla za dob Khana, byli by jako dva kohouti na jednom smetišti. Nebo by se společně vzali a utekli do západu slunce. To už se asi nikdy nedozvíme. ,,Méně agresivní? Tak se zdá, že minulá alfa byla taky kvítko, hm?" Camiya se pobaveně uchechtla. Nakonec ale věřila, že sestra bude na tu pozici více než vhodná. ,,Ushari, je, řekněme... zlatý střed." Víc to nechtěla rozvádět. Ať si o tom Peisia myslí co chce.
,,Tak oproti ostatním jsem třeba vyklízela úkryt. A kdybych už byla mimo území, plnila bych svou funkci." na rozdíl od ostatních. Jemně se ušklíbla. ,,A jak říkám, nemusím být nutně průzkumník. To si rozhodne sestra," ukončila to jednoduše. A oni o vlků... Ushari se objevila. Peisiu pozdravila a Camiyu hned začala sekýrovat. Ta jí věnovala chladný pohled. ,,Nepovídej, sestři... stejně jako doma." Mlaskla Cami jednoduše. ,Taky tě ráda vidím... Mimichodem, O funkci už jsem ti říkala na srazu, ale nejspíše si mne přeslechla., Snažila se mluvit klidným a přátelským hlasem, avšak vnitřně měla pocit, že jí tu sestra nechce. Proč by ji peskovala hned? A proč měla pocit, že měla radši víc Peisiu, než vlastní sestru.
,,Jak říká Peisia. Něco ulovíme. A pak si promluvíme," koukla na sestru. Už bylo na čase na rodinný pokec. Na Peisiu jen kývla, její plán byl v pořádku. Dvě vlčice se vydaly jiným směrem a Camiya se snažila změřit, kudy stádo hnát, aby vlčice měly dobrý přehled a vybraly tu správnou oběť. Pomalu a přikrčena, šla na své místo. Pomocí elementu země rozvířila prach a písek, aby byla hůř vidět. Lov na poušti byl složitý, ale Cami si uměla poradit. Přiblížila se díky prachu blíže a poté vyběhla. Stádo začala hnát kolem místa, kde staly vlčice.

,,Když to říkáš," oplatila jí se sladkým úsměvem a pokračovala v cestě. ,,Na území jsem už pěknou chvíli a zatím jsem moc členů nepotkala. Ale možná se skrývají za kaktusy,," pronesla zcela vážně, ale lehce jí u toho cukaly koutky pobavením. Přeci jen, poslední dny strávila jen v úkrytu a okolí, předtím tedy stejně jako ostatní byla v horách, protože se jednoduše nechtěla utopit.
,,Drahá, štírů se bát nemusíš. Stačí vědět, kam šlapat," odpověděla jednoduše, havěť jí přišla jako nejmenší problém. Sama měla ráda písek a umístění smečky jí vyhovovalo. Na druhou stranu dokázala uznat, že má Peisia pravdu. Většina vlků byli prostě sleboši a neměli moc schopnost přežít v poušti. ,,Je pravda, že se do Namardy přidává i dost vlků, kteří by asi neměli šanci tady přežít, " což byl fakt. ,,Nakonec, pokud to má být pro dobro smečky a Ushari tak rozhodne, tak se tak prostě stane," řekla bez nějakých větších emocí, koneckonců jí bylo jedno, kde bude žít, pokud to nebude na ledové pláni. ,,Když se nenastolí řád hned, v novém prostředí to bude složitější. Ale to už je taky konec konců na Ushari, jak si smečku povede." Nemyslela si, že zůstat teď bez nějakého systému by bylo dobré pro budoucnost. Přeci jen, kdyby zaútočil kdokoliv z venčí, měl by šanci smečku zničit. Ale, proč se Camiya vůbec pokoušela to řešit?
,,No, to je nejspiš práce průzkumníka, nemyslíš? Pochybuji že naši průzkumníci, pokud nějaké máme, momentálně plní funkci pro dobro smečky a sbírají informace. Já bych řekla, že se někde flákají," mlaskla pobaveně. Přeci jen, pravdu asi částečně měla. ,,Pokud bych byla lovec, tak bych lovila. Jestli bych byla hraničář, budu obcházet hranice. A jako průzkumník, překvapivě, budu prozkoumávat. Poušť, přilehké okolí, možná třeba najít místo, kde by se smečka mohla uchýlit pro přesun, jak ty sama říkáš... dělá toto nějaký z našich průzkumníků nyní, Peisio?" Pronesla s pozvednutým obočím. Byla to prostá otázka. ,,Budu cokoliv, o co mě sestra požádá. Nepotřebuji nutně tuhle funkci, přeci jen, v naší smečce jsme museli dělat skoro vše. Klidně budu sedět na hranici, nebo lovit, když to bude potřeba." Mávla ocasem a pokračovala dál. Zanedlouho narazili na stádo. Peisia se jí zeptala na jednoduchou otázku. ,Stopař. A naháněč."

Camiya se stále docela milé usmívala. To uměla. Přetvářku, úsměv a skrývání významu ve slovech. Občas trochu jedu a kousavých poznámek. Sbírání drbů, pomlouvání a tlachání o jiných- to byla jedna část Camiyiny povahy. Na druhou, měla smysl pro povinnost, cílevědomost a na srdci konec konců prosperitu smečky. K čemu byla smečka, když v ní nikdo nebyl spokojen? ,,Nevím, zda všichni." Opravila ji lehce, ale koneckonců ani ona sama neměla tušení, kolik vlků ve smečce teď je. Málo jich nebylo, dle srazu - ale žádný neseděl na hranicích, žádný nelovil a nikdo se nesnažil ani pochcat hranice území. Camiya to usuzovat špatnému managementu. Však ona by všechny postavila do latě.,,Takže to bylo zbytečné?" Zvedla obočí a na tváři se jí objevila podrážděná grimasa. Ztrátu svého času pro nic vnímala dosti negativně. ,,Proč myslíš, že bychom měli měnit úkryt?" A ne jen úkryt ale i hranice. To ale nevěděla. ,,Vlastně ne. Hledala jsem ji, ale nejspíš má svou práci." Konstatovala Camiya. ,,Myslím, že nás na srazu bylo dost. A nebezpečí ciha všude - jak v podobě predátorů, tak v podobě tuláků či škodolibých vlků. Jsme jednoduše řečeno, snadný cíl. Aspoň v momentálním stavu." Samozřejmě svá moudra musela předat dál. Ale zdálo se jí logické, že by bylo na čase smečku zpevnit a dát ji řád. Peisia se rozešla a ona šla za ní. Jejich rozhovoru nebyl u konce. Camiya šla pí jejím boku, se vztyčenou hlavu a neutrálním výrazem na tváři. Teď už nemělo smysl si na něco hrát. ,,Po odchodu sester jsem se starala o chod smečky. Otec stárne a vlci v poušti potřebují pevnou ruku, aby nechcípli hlady." Nebylo to ani tak vytahování, jako čirý fakt. Kromě toho, vychovávala svá vlčata, aby byli plnohodnotnými členy smečky. Jako jediná ze sester přispěla potomky. A nechávalo to v ní jistou zášť, ale i radost. ,,Původně jsem ale byla průzkumnicí. A říkala jsem sestře, že bych tuto funkci chtěla zas."

Tmavá vlčice pokračovala v chůzi. Sluníčko na poušti mělo větší grády, než v nížinách, ale její tělo bylo dávno zvyklé na život v takových nehostinných podmínkách. Od malička vyrůstala na poušti, srst měla krátkou a řídkou, tudíž i přes tmavší barvu jí nebylo takové teplo. Zvyk je zvyk.
Její zelená očka v dálce uviděla hnědý flíček, který stočil směr k ní. Nebylo složité poznat, že to byla Peisia. Co ta zase chce? Camiya se nijak netajila jistou záští, no vždyť si přeci jen už od začátku nepadly do oka. Nebylo se čemu divit, přeci jen, vyjít s Camiyou nebylo nejjednodušší. Když už vlčice byla na doslech, promluvila. To víš že jo. Z neutrálního výrazu vykouzlila sladký úsměv a sebevědomě došla až k ní. ,,Vskutku, Peisio." Odpověděla až přemile a dále pokračovala s hloupým úsměvem na tváři. ,,Ano. Společně s dalšími členy, Alhajothem a Aerrav, jsme vyklízeli úkryt smečky. Přeci jen, povodeň zanechala v úkrytu velkou spoušť a zatím se nikdo neměl příliš k tomu to změnit." Řekla spíše neutrálně, na jednu stranu se chlubila svou šikovností, na druhou poukázala na to, že smečka je v dezolátním stavu a nikdo se nestará o nic. ,,Bylo tam spoustu dřeva, haluzí a hnusu, co tam voda naplavila. Naštěstí, už je to v pořádku. Měla jsem však v plánu sestře říci o stavu smečky. Žádní hraničáři na hranicích, žádné žrádlo." Nakonec, Camiya měla docela smysl pro povinnost a o blaho smečky. Ale taky primárně o své blaho. Nebylo kde složit hlavu a naplnit žaludek. Kdyby někdo chtěl, mohl je napadnout a zabrat si území pro sebe.

-> Úkyt, Namarey

Vyšla z úkrytu, ale malý vlk se jí rozhodl nenásledovat. S čumákem nahoru a možná lehce uraženě se tedy rozhodla obstarat si zábavu sama. Však jen ať si tam s tou druhou zůstane, že? Co je jí po tom! Vylezla na území smečky a pomalu se procházela po písčitých pláních. Měla by zajít za sestrou, za svou alfou? Možná by se to i slušelo, že ano... měly by si promluvit o jejích vztahu, možná i o nějaké loajalitě. Camii přišlo, že obě sestry zapomněly na jejich rodinné pouto, na to, že byly sestry. Ushari záleželo víc na tom vořechovi Zoharovi a Nito se najednou tvářila jako absolutní sluníčko. Sestry milovala, ale takhle je nepoznala, takhle nepřátelské vůči ní. Připadala si nechtěná a že ruší nějakou umělou Idylku. Bylo to idiotské. Nemilé. Hořké. A tak se vydala dál do pouště. Vyčistit si hlavu. Pak najde sestru a urovnají to.

Ještě v tichosti uklízela nějaké smetí. Spíše svým elementem, než aby si špinila ruce. Šlo to pomaleji, ale šlo to. Vyhazovala bordel přímo z úkrytu. Pomalu. Moc se nenadřela, princezna. ,,Je to zvláštní, ocitnout se zde. Ale vzhledem k tomu, že jsou zde mé sestry, strýc i bratr, mám jistou naději, že se mé děti do pouště taky dostanou... a jak říkáš, už nejsou malí." Když nad tím tak přemýšlela, její synové mohli dědit její místo. Proč ne, že ano... ona už se nejspíše nevrátí. Začíná tady nový život. Trochu jí to vnitřně vadilo, přeci jen, tady jí nikdo nebral vážně. Jako autoritu. Musela to vše vybudovat znovu. Ale její děti mají alespoň v její smečce budoucnost. Budou se mít dobře. Bylo jí líto, že se nemohla rozloučit. Že zmizela bez objetí.
Když se jí dotkl, trochu sebou trhla. ,,Hm... proč ne," odpověděla. Jak se zdálo, sestra se k úkrytu nějak neblížila. Tak byl čas prozkoumat okolí. ,,Tak mi o sobě řekni nèco zajímavého," uchechtla se, její výraz se zase změnil, zahnala své vnitřní trable a opět ukázala svou druhou tvář.
-> Namarey

,,Je pravda, že bílá srst je v poušti lepší, než ta hnědá." Souhlasila s Alhem, její tmavé chlupy přitahovaly slunce o něco víc, avšak to ji příliš netrápilo, jelikož životu v teple byla prostě přizpůsobena.
Když se Aerrav pokusila o trapný vtip, Camiya se jen koukla směrem k ní a pak se trochu uculila, spíš tím, jak špatný se jí zdál. Ale nic na to neříkala.
,,Opravdu nevím, co sestra plánuje. Hory... asi ne, jak říkáš, je tu dost vlků z pouště, ti asi nebudou chtít z tepla do chladu.. Uvidíme," mlaskla Camiya.
Pak se konverzace stočila k jejím vlčatům. Její pohled dával jasně najevo, že to nehodlá nějak rozebírat. ,,Neztratila. Dostala jsem se tady nedobrovolně. Oni zůstali doma. Jsou čtyři. Samostatné jednotky. Brzy budou mít tři roky," tím tu konverzaci považovala za uzavřenou. Bolelo to. Byla matka a její děti jí chyběli. Sice byla hamižná, kleveta, ale nebyla hyena co by netruchlila nad odloučením.
Aerrav se poté vytratila z úkrytu. Camiya zůstala zamlklá.

Alh se rozhodl se připojit k jejich úklidu. Camiya se uchechtla. ,,Snad to sestra ocení. Doufám že se nebude chtít stěhovat," pronesla pobaveně, přičemž magií země opět přesunula nějaké dřeva a hodila je z úkrytu. Když se jí Aerrav zeptala, jak se vyhnout úpalu, Camiya Zvedla lehce koutky. ,,No, měla bys hodně pít a chránit se před přehřátím. Hoavně v létě. A možná si i něčím zakrýt hlavu," odpověděla jí vlčice. ,,Já mám třeba srst věčně jemnou a krátkou, takže mi teplo není. Ale pokud jsi ze severu, tak ti v létě musí být tepleji, hm?" Zvedla obočí a pokračovala v úklidu.
,,Dvě sestry, bratra a strýce, ano. Už chybí jen moje děti," řekla Camiya tak trochu neutrálním tónem. Její potomci jí scházeli asi nejvíce. Hlavně ti, kteří ji rozuměli a adorovali. Ne jako její sestry, Nito se změnila a Camiya měla pocit, že ji spíš nesnáší. A Ushari... s tou to bylo podobné. Všichni se otočili proti mě, myslela si. Na tváři to však nedala znát. Nakrčila se.
,,Tak tedy vítej. Nejsem tady taky nějak extra dlouho ale... Ushari bude fajn alfa. Má smysl pro povinnost." Snažila se působit mile. Přeci si nemohla znepřátelit každého, když už sestry jí měly za monstrum a Peisia... ach, ona jí fakt nenáviděla. ,,Máš více sourozenců?" Zvedla oči k Alhovi.

Camiye se vlčice zdála čím dál více naivní. Ale to ji nevadilo. Přeci jen, byla ta, která naivní vlky hezky zneužívala pro svůj prospěch. Ach, jen jak byli otravný, z toho jí bolela hlava. ,,Tak dávej pozor na úpal," uchechtla se Camiya. ,,Ale vážně, poušť není jen sluníčko a pěkný písek. Měla by ses tady naučit pořádně žít, jestli tu chceš přežít," mlaskla Camiya a houpla ocasem. Ona jí to ráda naučí, jistě! Za oplátku, jako vždy. Camiya si zakládala na laskavostech.
,,Brácha? Je hroznej bručoun a protivec... potkala jsem ho tady taky, jak se zdá, stal se součástí smečky. Jmenuje se Zohar. Ale toho poznáš už podle jeho protivného ksichtu," zabručela hnědá vlčice pohrdavě a povzdechla si.
Když přišel Alh, Camiya si ho opět prohlédla. Byl menší, ale docela hezký. ,,Nerušíš," pronesla důležitě, sebevědomě se nakrčila a pousmála se. ,,Alhajoth, že? Viděla jsem tě na srazu... přidal ses při potopě - se sestrou. Přivedl tě můj strýc Sivatag," říkala to jako fakt, protože si pamatovala, že to tak bylo. Camiya měla naštěstí paměť na jména a na pěkné vlky.
,,Jo, tasy s Aerrav jsme se rozhodly tu trochu uklidit. Ačkoliv kdo ví, možná sestra bude chtít úkryt předělat úplně," netušila, co Ushari měla v plánu. Ale začala pomáhat Aerrav. Teda, spíše tak jednoduše pomocí magie skládala listí a bordel na sebe, příliš se nenadřela, princezna.

Vlčice se zdála, že je až příliš nadšená z jejich rozhovoru. Camiya se snažila tvářit nějak normálně, musela se tady trochu přetvařovat, aby na Aerrav působila jako milá členka společnosti. Což jí teda zatím nejspíše vycházelo.
,,Není typické, že by severská vlčice zabloudila zrovna do pouště. Teplotní výkyvy... a tak, rozumíš, " Bylo to pro Camiyu docela logické. Ona jako pouštní vlk by nikdy nemohla bydlet v horách, nebo někde na severu. Každý se přece více zabydloval v biomu, kde mu bylo dobře, ne? ,,Není to pro tebe změna? Teplo, nebezpečná krajina, písek, štíři, hadi a tak?" Zvedla obočí, tohle jí možná i trochu zajímalo. Buď byla vlčice opravdu hodně přizpůsobivá, no nebo ji ten Khan nakecal asi dobrý bludy.
Když se bílá zeptala na její minulost, rozhodla se to klasický zase zahrát na srdíčko. ,,Můj bratr byl b-... nemanželský syn, kterého si udělal můj otec... Matka nás poštvávala proti němu a no... byli jsme na něj zlý. Ale to víš, byli jsme děti!' Pronesla se smutným tónem Camiya. Pravda to byla, herecky však dělala, že ji to mrzí. Nemrzelo. Bratr byl prostě bastard. ,,To já nevím, kdo ví. Pokud jí to neřekneš, asi ne, ale měj se před ní na pozoru," pronesla vážně Camiya.
,,No... začla bych tím, že by se mohl vyčistit a uklidit tenhlencten úkryt... po potopě to tu je docela zatuchlý," no jistě, rozkazy a inovace, to byl Camiyi živel.

Camiya zelenýma očima projížděla po úkrytu. Už tady byla během povodní, ale příliš se tady nezdržovala, neměla příležitost si to tady pořádně prohlédnout. Byla pravda, že úkryt byl lehce vodou poznamenán, ale ne tolik, přeci jen, spoustu vody vsákl jednoduše písek.
Tmavá vlčice se zadívala opět na mluvící bílou. ,,Klacek?" Zvedla pobaveně obočí a vizualizovala si vzhled bývalého alfy. Ohnivý... hnědý... hm, škoda že už to nebylo aktuální. Možná by si dala říct. ,,Takže nejsi původně pouštní... a přesto ses rozhodla tady žít?" Konstatovala Camiya, možná lehce oceňovala zápal, na druhou stranu měla pocit, že vlčice je trochu lehce ovlivnitelná a možná i hloupá. To mohla jistě využít. Pousmála se nad tím.
,,S Peisiou?" Sklapla pysky a koutky svěsila do pohrdavé grimasy. ,,Odsoudila mne jednoduše kvúli minulosti. Nemyslíš, že je to trochu arogantní? Ještě mě ani pořádně nepoznala," řekla skoro až nešťastně, Ach ano, to byly ty její herecké výkony. ,,Jo, sestřička je sluníčko, doslova," pronesla s uchechtnutím, ale nemyslela to zle. Její sestra byla opravdu dobrá a Camiya jí měla ráda. Škoda, že se jí tak vzdalovala... ,,Pomoct? Sama nevím? Možná by bylo dobré promluvit si s Ushari. Myslím, že Namarey potřebuje trochu reformy. A naplnit možná zásoby, zima je tuhá," zabručela nespokojeně. Nesnášela zimu. Sníh byl iritující.
Do úkrytu vstoupil někdo další. Camiya se na Alha jen zběžně podívala.

Na Camiyu se snesla lavina slov. Tmavá vlčice sklapla pysky a poslouchala napůl, co se jí bílá kecka snaží říct. Camiya neměla rada otravné vlky. A tato jí už teď přišla maximálně otravná. Vzpomněla si však na slova sestry, byla by si nad tím i hluboce povzdechla. No, nemohla šikanovat zdejší patolízaly. A tak nahodila něco jako neutrální výraz, polkla všechna arogantní a výsměšná slova.
Znova si bílou prohlédla, než jí odpověděla na její otázky. Pohled Camiyi byl dlouhý, ale ne zas moc. Poté se otočila na brouky. ,,No ano, Skarabové. Přináší štěstí. Dlouho jsem žádného neviděla, " pronesla medovým hlasem a lehce tlapou drcla do brouka, který se vyplašeně rozešel někam do bezpečí.
,,Khan? Toho neznám. Byl to někdo důležitý?" Zněl důležitě, možná bývalý alfa? Ach, škoda že zde nebyla za jeho časů. Jistě by se Camiya přetrhla, aby mohla být jeho choť.
,,Jsem Camiya z Pouště. Ve smečce jsem vlastně krátce, přijala mne ta... no... Peisia se jmenovala," řekla to skoro až pohrdavě. Fakt tu vlčici nemohla vystát - Peisia, co si o sobě myslela? ,,Byla jsi na srazu, ne? Alfou je teď Ushari, moje sestra." Řekla to neutrálně, možná s lehkou arogancí. Její rodina je teď ve smečce někdo, ha! Jenže Camiya zatím nebyla nic. Což bylo značně frustrující.

-> Poušť, přes Namarey

Camiya zalezla do úkrytu. Na zádech měla ještě pár sněhových vloček, které se pro její štěstí roztopily v teple úkrytu. ,,Hrozný počasí, to je hnus." Zabručela si hubená hnědá vlčice pro sebe a na její tváři pořád visel naštvaný a podrážděný ksicht. V ukrytu prakticky nikdo nebyl. Camiya sice cítila v Poušti pachy své sestry a nějaké vlčice ze srazu, ale nechtěla momentálně svou sestru otravovat. Rozešly se zase za poměrně vyhrocené situace a Camiya teď neměla náladu na drama. Tedy, ona byla chodící drama, ale s jejím naštvaným rozpoložením by se možná se sestrou teď spíš poštěkala.
Camiya přešla z menší síně do hlavní. Její oči se zastaví na bílé vlčici. Měla dojem, ze ji viděla na srazu, ale těžko říci, Camiya neměla paměť na pro ni nedůležité osoby. Vlčice, jak se zdálo, prohlížela brouky. Camiya se lehce uchechtla. ,,Zkoumáš místní faunu?" Pronesla s povzviženýn obočím, lehce pobaveně. Ne však nutně výsměšně.

-> Temný les

Než se Camiya vyloudala z Temného lesa, utekl nějaký čas. Možná po cestě dokonce usnula, to by vysvětlovalo sníh, když se probudila. Co si budeme, les to byl opravdu nepřehledný a princezna neměla zas tolik zkušeností se zdejším prostředím. Vše pro nu bylo prakticky nové a zvláštní. Znala jen poušť a přilehlé stepi.
No a pak začal padat sníh. Camiya zkřivila ksicht do nasrané grimasy a něco si zaklela. Pěkně nahlas. Zavrčela. ,,Tohle už snad není možný! Hloupý Ezra, že mě tam nechal jak kus blbýho dřeva. Tohle mu nedaruju!' Byla unavená,, měla hlad a rozhodně nebyla nadšená z toho, že byla momentálně úplně v prdeli, někde, kde být nechtěla. Hluboce si povzdechla, ale její nohy naštěstí našly cestu zpět do Pouště. Hodlala zálezt do úkrytu smečky, dokud nebude počasí zase normální.
Na Poušti bylo alespoň dobře. Cítila se skvěle, když se dostala přes to divné jezero zase do míst, které znala jako svoje boty. Teď už ležérně pokračovala hezky směrem k území smečky a do úkrytu.

-> Úkryt, přes Namarey

-> Poušť

Ezra Camiyu přesvědčoval, že jejich Alfa nebyla špatná. Jen se nad tím ušklíbla. Ale bylo ti spíš ironické ušklíbnutí. Byla to hloupá zrzka co jí pocuchala srst jen kvůli jeskyni. Hloupá, hloupá matička. Camiya si tohle chování nechtěla nechat líbit, ale přesto cítila na jazyku potupu, když jí vlčice vyhnala jak prašivého psa. Mlčela.
Když se jí zrzek zeptal, zda se bude chtít vídat i když je z Chaosu, ona se pobaveně zasmála. ,,Je mi jedno, odkud seš. Jsem princezna, můžu se bavit s kým chci, ne? Zvedla obočí a pobaveně se znovu uchechtla. ,,Hele, jsi sympaťák, docela fešák, ty ostatní věci ti taky jdou... Nevidím důvod, proč bychom se nemohli vídat. Nemám z Chaosu strach. A ty určitě nemusíš mít z Namarey," řekla pobaveně. Zvlášť když jí vedla její sestra. Milé a nevinne stvoření.
,,Tak si běž no," mlaskal když jí opustil. Co teď měla sama dělat v tomhle lese?
No samozřejmě, že se trochu ztratila. Pak ale zamířila opět do pouště

-> Poušť