Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nitocris nevěřila, že by se Camiya chtěla změnit, ale pravda byla, že vlčice to neměla v plánu. Tedy, ne úplně. Už ti byla doba, co se viděly naposledy a poslední rok Camiy v jejich staré smečce udělal své. Byla trochu silnější, nezávislejší, možná to bylo i tím, že se stala matkou.
Přesto jí překvapovalo, jak se sestra snažila. Hrála si na sluníčko. Camiya se nad tím musela pousmát. Možná se doopravdy změnila. Camiye bylo jen líto, že na ni ona i Ushari zanevřely. Byly si kdysi tak blízké. No, přeci jen čas udělal nejspíše své.
Když strýc zmínil její jméno, pousmála se. ,,Ty ses vůbec nezměnil, strejdo," pronesla tmavá vlčice. Byla ráda, že tu Sivatag byl. Konečně někdo, koho viděla ráda a on ji.
No a posléze poslouchala jen Serbiu. Když určila novou alfu, trochu se zarazila. Její sestra? Ta měla vést smečku? Ne že by ji to nepřála, ale čekala na ten post spíše dančí vlcici. Le tohle bylo dobré. Více než dobré.
Camiya věnovala sestře povzbudivý úsměv. Měla jí ráda, opravdu. Měla ráda obě své sestry. Ač tedy Nito jí trochu začala lézt na nervy. ,,Gratuluji, sestřičko," řekla jen a podívala se na Sivataga. Ano, vskutku Ushari vyrostla. Nebyla tam zášť. Přála jí to. No a také sobě. Lézt do zadku Peisie nebo Serbie bylo složité... ale mít za alfu sestru, to už byla jiná. ,,Já jsem Camiya." Představila se zbytku a prohlédla si všechny, co se představili. Aerrav, Aira, Merlin... a noví Alhajoth a Etolie. ,,Ráda bych se ujala funkce hraničáře či průzkumníka, sestři." Prozkoumávala ráda a na Poušti byla taky jako doma, takže i hlídání hranic by pro ni bylo.

Jakmile je sestra ještě obdarovala slovy, jen na vše přikývla. ,,Setkáme se ještě později, jistě máš teď své povinnosti," kývla na Ushari, rozloučila se a zmizela v dešti.

-> Hraniční pohoří

Primárně Ushari, Serbia, Zohar, Nito, Sivatag a zmínka Alha

Ushari udělala krok dopředu a cvakla mezi sestrami zuby. Camiya zvedla levé obočí. A co si tímhle chtěla dokázat, sestři? Byla by se i uchechtla, ale v hlavě jí došlo, že momentálně je to jen ona versus celá smečka. Zelené oči hleděly z výšky na menší sestru, poslouchala, co jí říkala. Nitocris, že by se usmířila se Zoharem? To bych věřila, že dřív bude v pekle zima... ,,Vždyť říkám, že nemám v plánu tady dělat rodinné drama. Zohara budu brát jako člena smečky." Jako člena smečky, ale nic více. To byli všichni už opravdu úplně hluší? Ach, kde je Ezra, s ním to bylo daleko příjemnější. ,,Fajn," řekla suše a její pohled zamířil k Serbii. Ona je alfa, jo? Chm. Zdálo se, že už věděla, komu lézt do prdele. Škoda, že k ní měli všichni předsudky, což se zdálo, no, jasné, vzhledem k tomu, pokud věděli, že jí a její sestrou byl Zohar šikanován. Ale zasloužila druhou šanci, stejně jako Nito, ne? Poslouchala Serbiu a její řeč.
Po chvíli přišel Zohar. Nevěnovala mu ani pohled, ač cítila ten jeho. Když seděla, mech pod ní se začal stahovat. Pobaveně to sledovala. A tohle mělo znamenat co? S výrazem že vyhrála si lehla hezky na studenou zem, nevadilo jí to. Mělo jí to snad vyhnat z jejího místečka? Ach ne, ať už to udělal kdokoliv, ona si hezky hrdě ukázala, že se tomu postaví čelem. Nitocris se posunula dál od ní. Vážně sestro? Takže teď si budeš hrát na někoho lepšího? Nevěřila tomu, že se Nito chce změnit. Ona se měnit nehodlala.
Do jeskyně vstoupil další vlk. ,,No nene, strejda Sivatag," promluvila k němu a vesele houpla ocasem. Měla radost, že ho vidí. On ji soudit nebude.
Přivedl sebou i dva tuláky. Camiya jim jen kývla na přivítanou a poslouchala, bylo tu mnohem více vlků, než čekala. Sestra je poučila o kytce. Ruměnka, z červené louky. Hm... pěkná kytička. Léčí každé zranění, to se hodí. Očima loupla k vlkovi co se představil jako Alhajoth. Pěkný, ale malý. Škoda.

-> Hraniční pohoří

Camiya ladným krokem kráčela z hor. Působila jako vždy velmi sebevědomě a na tváři měla opravdu nelibý výraz. Z toho deště jí už bylo doslova fyzicky zle, chtěla ať to už skončí. V dálce viděla sestru Ushari, mluvíc nejspíše s Peisiou, soudíc dle jejího krátkého ocasu a další vlčicí - Serbiou - kterou neznala. Ještě před ní přicházela vlčice z louky - Merlin a za ní její sestra Nitocris.
Camiya se pohybovala jako stín a neměla na spěch. Její oči stanuly na světlejší ze sester, která dosti nahlas vyjadřovala svou nelibost k její osobě. Camiya se zamračila a stanula vedle. ,,Co jsem zase přehnala?" Zvedla hlas směrem k sestře a jedno z jejích obočí se vyhouplo nahoru. Pokud si dobře pamatuji, sestřičko, byla jsi to ty, kdo našeho nevlastního bratra věčně šikanoval. A teď mne budeš poučovat? Nakrčila čumák a pohledem sjela i k Ushari a Peisie. ,,Jestli si to správně pamatuji, byl to Zohar, kdo na mne hned při příchodu začal vrčet," mlaskla nespokojeně a její oči zamířily k Peisii. Měla pravdu, on si začal. Ona ho jen lehce naoplátku poškádlila. Zatracení samci... a ty jejich maličká - ega. ,,Ať už mi to věříte, drahé sestry, nebo ne, já jsem se tady nepřišla přít. Nemám v plánu tady řešit rodinné drama, ale ráda bych začala svůj nový život," odfrkla si a přivřela oči. Když to jinak nejde... ,,Ale na mně nikdo vrčet nebude. Ani bráška." Otočila se znovu na Ushari. Měla by sis toho svého zajíčka zkrotit, sestřičko. Dřív než mu vydrápu oči. ,,Mám v plánu respektovat pravidla smečky," řekla suše spíš k Peisii a té druhé, co se zdála důležitá. ,,Ale rozhodně si nenechám srát na hlavu," přivřela oči a jazykem si projela po zubech. ,,Navíc si nemyslím, že bys mě, zrovna ty sestro, měla moralizovat," stočila zelené oči k Nitocris a zvedla hlavu. Měla svou hrdost. ,,Nemám problém hodit vše co bylo za hlavu, ale nejsem sama, kdo to musí chtít," narážela samozřejmě na Zohara a jeho nevhodné chování. Proč nikdo ksakru neřešil jeho nevhodné chování? Hloupý bastard. Opět nás rozeštval. Odfrkla si a zvedla oči opět k dvěma výše postaveným vlčicím. ,,Tak a teď když jsme si vyjasnili naše rodinné problémy... pravděpodobně budete chtít mluvit vy," přivřela oči a se samolibým úsměvem se posadila.

Pršet nepřestávalo, hnědá vlčice spíš měla pocit, že začalo lít ještě více. Přimouřila oči a její zrak se obrátil směrem, kam odcházeli Namareyští. Mlaskla, ale nic neříkala. Bylo na čase jít. Zvedla svou urozenou prdel a ještě jednou pohlédla do dálky, jako by snad čekala, že se Ezra brzy uráčí poctít jí svou přítomnosti. Ale nestalo se a tak její kroky zamířily ven z úkrytu, znovu do nepříjemného a chladného deště. Na tváři měla naštvaný výraz a znechucení jistě hrálo roli v jejím obličeji. Protáhla se a rychlým krokem si to zamířila směrem, odkud viděla, kam měli namířeno vlci z její smečky. Oči měla přivřené a její tvář celkové byla zamračená. Rozhodně se jí nelíbilo chování členů smečky k ní. Něco si pro sebe zavrčela a pak slezla směrem k místu, kde měl být sraz. Nechápala proč vlci nezůstali v horách. Post v horách 4/4

-> jezero

Post v horách 3/4

Camiya si lehla na chladný kámen a obalila svou srst opět do hlíněného rádoby štítu, který ji izoloval, poskytoval teplo a zároveň ji nenechal prochladnout. Vlčice nesnasela zimu, nenáviděla hory a ještě ke všemu byla ooravdu rozladěná. Ne jen, že se na ni opovažoval Lišák vrčet, ale i její sestra Nito. Cožpa ses, sestro, pomátla? U Ushari věděla, že má se Zoharem jakési divné pouto, už jen kvůli ní Lišáka nechávala být. Ale čekala, že ji sestry přivítají lépe, než takhle. Cítila se tady... ne jako doma. A byla z toho řádně naštvaná. Trochu jí možná chyběly její děti. Byla tu sama, neměla kolem sebe nikoho a teď na ní poprvé dopadla úzkost toho, že se z ostrovů nebylo možné dostat. Začne tu nový život? Jak by mohla, když byli všichni proti ní?
V dálce uviděla Namareyské zadky, jak si to štrádujou přes hory až dolů. Měla je následovat? Byla člen smečky, tak by to možná bylo vhodné. Odvrátila zrak a něco si pro sebe tiše zavrčela. Ještě ne. Ještě bude chvíli ležet. Přemýšlet. Kdo ví, možná se brzy objeví Ezra. Přivřela oči a zadivala se na nebe. ,Posraný déšť" ulevila si.

Ppst v horách 2/4
Malý predátor se před vlčicí naježil, zasyčel a nakonec odběhl pryč. Měla v plánu se pravděpodobně taky jen schovat. Camiya si jen odfrkla a lehla si na chladnou zem. Nepršelo na ní, ve vyduti pod skalou byla krytá, akorát teda z kraje sem tam doletělo pár kapek, ale to ji nějak nevadilo. Stejně byla už mokrá jak slepice a další voda pro ni už nepředstavovala nějaký problém. Lehce se nakrčila a sledovala kočku, jak utíká pryč do dálky. ,,Jen běž mrcho, stejně jsem s tebou nechtěla bojovat," zabručela a protáhla se. Její oči kontrolovaly okolí, těkala jimi směrem odkud přišla, doufala, že stejnou cestou přijde i její společník. ,,Ezro!" křikla znova do éteru, ale zrzek se ne a ne zjevit. ,,Tse... takže mě necháš naspopas jo? Mě... Zrzku," mlaskla nespokojeně, nebylo to tak nahlas, rozhodně by to nejspíše nemohl slyšet. Čekala. Ležela a vyčkávala, zda se její zrzavy přítel zjebi. Už by bylo na čase. Dával si na čas. Ona už byla netrpělivě.

-> Namarey, přes Kvetoucí

- Napiš post v horách 1/4
- Tváří v tvář predátorovi

Camiya prošla loukou. Byla už skoro celá pod vodou, Camiya se brodila, měla snad vodu po pás, když tamtudy procházela. ,,Ezro! ... snad ses neutopil, ty všiváku," poslední větu řekla tiše a s uchechtnutím. Měla toho vlka svým způsobem ráda, byl jí podobný a ona doufala, že jejich společné putování ještě neskončilo. Nyní to však vypadalo, že hory se hemží vlky. A ne jen vlky. Přivřela oči a dívala se po okolí. Měla takové neblahé tušení, ze ji zase něco sleduje. Otřepala ze sebe zase přebytečnou vodu, což byla chvilková úleva, než ji zase srst zvlhla nekonečným deštěm. Musela najít nějaký úkryt. Jediné či však viděla byla skaliska, ve kterých byla menší výduť. Prakticky to byl jen přístřešek, na hlavu by jí nepršelo, ale jakmile by vítr změnil směr, pravděpodobně by na ní stejně lila voda. Ale to bylo jedno. Otřepala se a vlezla pod skalisko, takže na ní nekapala voda. ,,Ezro!" Hulákala, aby k sobě přilákala zrzavého vlka. No, zatím docela marně. Tss... místo toho její hlas přivábil žluté oči. Kočka. Prskala, nejspíše se taky do skalisek chtěla skrýt. Camiya na ní pohlédla zelenýma očima. ,,Vypadni," z hrdla ji vyšlo hluboké vrceni. Kočka sice byla malá, ale Cami věděla, že to byly mrchy obratné a dost uměly poškrábat.

-> Kvetoucí louka
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci

Camiya byla mokrá jako myš. Opravdu si shledání se svými sestrami představovala trochu jinak, ale následovala mizející zadek Ushari, který ji dovedl do shluku vlků. Nejspíše měla smečka sraz. Ushari mluvila s Peisiou a Tundrou, ale také s nějakými dalšími vlčicemi a... Nito se Zoharem. ,,Ushari! Nito!" Vydechla skoro až radostně a ocas se jí houpal ze strany na stranu. ,,Ráda vás obě vidím, " řekla svým medovým hlasem a oběma sestrám věnovala radostné otření. ,,Koukám, že je tady i Lišák," ušklíbla se na Zohara a lupla očima po Peisii. ,,No, nerada kazím naše rodinné setkání, avšak vody stoupají. Písek už taky nezvládá nápor vody, brzy to tu bude nebezpečné. Měli bychom se přesunout do hor, pokud se nechceme utopit," řekla směrem spíše k Peisii a to vážným hlasem. Rozhodně neměla v plánu situaci znevažovat, zvlášť po tom co si užila koupel v rozvodněné řece. ,,Chápu že smečka má sraz... ale bylo by moudré ho přesunout," mlaskla nespokojeně a podívala se po všech kolem. Pak se otočila na patě. ,,Potkáme se v bezpečí hor... jistě si máme co říct, hm?" řekla jim a kývla sestrám. Posléze zmizela z Pouště a zamířila výše. Voda už byla skoro všude.

-> Hraniční pohoří přes Kvetoucí louku

Nech se unášet proudem 3/3

Vlčice se chvílemi držela nad hladinou, dýchala rychle a zhluboka, rozhodně to nebyla situace, na kterou by byla jakkoliv připravená, nebo snad zvyklá. Očima těkala po okolí, zda neuvidí Ezru, nebo někoho, kdo by ji zachránil. Řeka si ji vzala a dravý proud jí táhl kdo ví kam. Hledala něco, o co by se mohla zachytit. Po vodě plul menší kmen stromu. Vlčice se marně snažila doplout k němu, ale voda stromek unášela rychle. Primárně se zkoušela držet nad hladinou, byla zmrzlá, vyčerpaná a unavená. Možná by to vzdala, ale byla velká Camiya z Pouště, ta nikdy neutekla před ničím, nikdy se nenechala zdolat. A rozhodně jí nedostane hloupá voda a nechutná potopa. Kmen sice uplaval, ale řeka se zužovala. Vlčice se pokusila ovládnout svůj rodný element, zemi, aby si vyčarovala menší kořen. Toho se chytila zuby a držela se. Nechala se kořenem obmotat a poté jej zmenšovala, čím jí kořen táhnul ke břehu. Konečně se její tlapy dotkly pevniny. Vyplázla se na zem jak leklá ryba a chvíli lákala po dechu. Když se Uklidnila, což trvalo notnou chvíli, vstala. ,,Ezro?!" hledala vlka očima. Nejspíše jej taky sebral proud. Její oči ale našly někoho jiného. V dálce viděla... ,,Ushari?" vydechla. Sestra... musela za ní. Ezru nikde neviděla. ,,Ezro! Potkáme se v horách!" zakřičela na okolí a doufala, že jí její společník uslyší. Vody nebezpečně stoupaly. Musela varovat smečku.

-> Namarey

Nech se unášet proudem 2/3

Ještě k Faustovi:
Vlčice si všimla jeho pohledu, zíral na ní docela dlouho a i ona si jej prohlédla. Jemně se na něj ušklíbla, pohodila ocasem a posléze odešla.

Když jí pohltila voda, pár sekund byla naprosto dezorientovaná. Proud si jí vzal jako větvičku a unášel jí dál, jako by byla nic, zrnko písku v písečné bouři. Camiya neuměla moc plavat, byla to vlčice z pouště a tak vlastně nějaká větší jezera nikdy neviděla, tuhle schopnost neměla. Intuitivně však kopala nohama, snažila se dostat nad hladinu, což se jí samozřejmě několikrát povedlo. Nadechla se, pak jí zase proud sebral a ona se ocitla opět pod hladinou tmavé vody. Přivírala oči, proud s ní mlel jako by nic nevážila a její nohy jí neposlouchaly. Znovu se vynořila. Oči spatřily i Fausta, kterého taky proud unesl. Každopádně brzy se jí ztratil a hlava se zase ocitla pod hladinou. Byl to náročný boj, náročný boj který svadela proti přírodnímu úkazu. Nohy kopaly, snažila se doplout ke břehu, ale snaha byla dosti marná. Už už měla chuť pomodlit se k bohům, aby ji z téhle šlamastyky dostali. Musel se stát zázrak, aby tohle přežila ve zdraví.

Nech se unést proudem 1/3
Faust, Merlin, Deinell, Ezra, zbytek

Camiya poslouchala domněnky a komentáře ostatních s tím, že tedy všichni měli celkem jasno a podobný názor. ,,Snad přežijem," ušklíbla se na Fausta a mrskla ocasem. ,,Ne, byla to mladá liška," odpověděla Deinell a prohlédla si jí. Zvláštní stvoření, to jo. Olozivat cizince na potkání, hm... Hory byly jistá záchrana. Camiya se otočila na svého společníka a ušklíbla se. Takže jejich nohy půjdou zpátky. No jistě. Hnědá vlčice mlaskla a podívala se na Merlin. ,,Jsem Camiya. Camiya z pouště. Jistě se ještě uvidíme, strakatá," mrkla na ní a pomalým krokem se měla k odchodu. ,,Páčko. Snad si to zopakujem, pokud se neutopíte," uchechtla se ironicky a otočila se k odchodu. Doufala, že jí bude Ezra následovat.

Šli pomalým krokem po louce. Voda už byla ooravdu skoro všude. ,,Hele, zkusíme jít kolem řeky? Tahle cesta se zdá k horám nejrychlejší," mlaskla vlčice a zadívala se na rozbouřenou řeku. Slyšet tady nebylo ani ň, ale pokračovala tímhle směrem. Šli podél, Camiya se držela dál od břehu. Jenže voda byla hluboká a řeka se vylila tak, ze nebylo vidět, kde je břeh. No a Camiya samozřejmě neviděla, kde břeh končí a zahučela do vody. Rozbouřená voda jí začala unášet.

Odvar z trychtýřku
Pokec ve 4ech
Ujisti se že je člen smečky v bezpečí- Merlin

Camiya se podívala na Ezru. Liška si urvala kus, proběhla mu pod nohami a zmizela v dešti. Hnědá vlčice se uchechtla. ,,Oko za maso. Smutné, " přišlo jí to spíše k pobavení, rozhodně necítila lítost. Neměla na sobě žádný šrám, přesto jí nehoráznost liščího chování dopálila. ,,Pojďme se najíst, než nám to sežerou jiní," mlaskla a dala se do jídla. Snad i Ezra se nažral, jelikož Camiya už neměla dále chuť a hlavně venku slyšela zvuky tlap, dopadajících na bahno. ,,Že by další predátor? Pojďme... tady to opravdu není bezpečné, " mlaskla směrem k Ezrovi.
Venku uviděli nějaké vlky. Přidala se k nim, jedna mluvila o vodě z nebey další o jakémsi odvaru na zahřátí. Dva vlci už ten odvar zahřívalim ,,Vodu z nebe, nojo. Leje už několik dní, není divu, že je to tu úplně pod vodou. Některá místa... Hory jsou asi jediné řešení, jak zůstat na živu. Každopádně se tam stahuje dost predátorů. Ale to i tady po louce. Napadla nás liška, ano. Myslím, že je dobré byt ted na pozoru,"odpověděla ,,Snad vás nic podobného nepostihli," řekla spíše k hnědé flekaté vlčici, která páchla jako její smečka. Také se napila odvaru, který připravila vlčice a dva vlci. ,,zajímavé" mlaskla jen.

Obraň úlovek 3/3
Ezra se rozhodnul po liščí potvoře skočit, jenže ta se mu zase podobně jako Camiye vysmekla a bravurně odkličovala dál od vlka. Camiya nechtěla tolik překážet, takže stala před mrtvou lanó s rozervaným hrudníkem a čekala, zda se Liška nepřiblíží. Zrzavá se však věnovala primárně Ezrovi, skočila mu po tlapě, ale vlk jí dokázal pomocí magie bravurně odhodit. Poté na ní skočil a uštědřil jí ránu přímo do oka. Liška zaúpěla, byla tedy na jedno oko slepá a z rány jí tekla ruda tekutina. Nevzdávala se však. Camiya procedila nadávky mezi zuby. ,,Ta zvířata se z té potopy snad pomátla!" Zavrčela a stále stala v obranné pozici. Liška se otočila na ní, chtíc nejspíše urvat kus laně a zmizet. Camiya jí to však nehodlala dovolit. Liška se jí pokusila proklouznout mezi nohama, tmavá vlčice jí ale vzala za záď a silou se snažila jí odhodit, každopádně mrštná mrcha se rozhodne nedala a proklouzla i s tržnou ranou na zádech směrem k lani. Vyrvala kus masa a jala se zdrhat mezi tlapami Ezry.

,,Nejsme sice u nás doma, ale poušť jako poušť. Pouštní vlci jsou skoro všichni stejný, najdu způsob, jak si je omitat kolem drápů, " uchechtla se s jistou hrdostí v hlase a zadívala se do Ezrových očí. ,,Ale dobra broučku, beru tě za slovo. Ochránce je vždy vhod a...Možná tě na nějaké vymetení cestičky využiju," uchechtla se svému povedenému dvojsmyslu, no a pak se plně ponořila do intimní chvilky s tímhle obrem.
Ne však na dlouho, opravdu. Lepší chvíli si zrzavá predátorka vybrat nemohla. A tak stál vlk zase na nohách, příjemné teplo bylo pryč a ona znechuceně vstala. Znechucená byla tímhle přerušením, tak sprosté! Zvedla pysky a z huby jí vyšlo zlověstné vrčení. Liška si samozřejmě prohlédla kořist, mrtvou laň s rozpáraným hrudníkem, no potom její oči sklouzly na Ezru, který udělal výpad, ale obratná Liška mu proklouzla pod nohama. Camiya se postavila do obranné pozice před laň, Liška se snažila jí nějak oběhnout, sama by asi laň neodtáhla, tak si možná chtěla jen ukousnout kus? To jí však tmavá vlčice nedovolila, po lišce skočila, ale ta zase obratně uhla. Už už byla u laně.

Obraň úlovek 2/3

18+ TW
- ochraň úlovek před predatorem

Camiya se na něj ušklíbla. ,,U nás ve smečce to tak nebylo. Byla jsem někdo a většina se cpala do mé prdele, aby získali trochu moci nebo postavení. Neříkám, že to nebylo někdy složité, ale rozhodně mě občasná hra na chudinku baví, je zábava sledovat ostatní, jak ti žerou z ruky a nemají tucha," zazubila se na něj. Rozhodně nehodlala před někým ale klečet, měla svou hrdost a byla přesvědčena, že vysoké postavení jí náleží. ,,Půjdu přes mrtvoly, abych dosáhla svého. Teda, asi ne doslova," rozhodně neplánovala někoho zabít, minimálně ne špinit si vlastní tlapy. Ale špinavou hru umělá hrát dobře.
Nebyl romantik. No to by do něj určitě neřekla. ,,Taky mě na to většinou neužije, buď ale alespoň trochu něžný, chci se jestě postavit na nohy, " šeptla mu do ucha a uculila se.
,,Jak říkám, obrana je jedna věc. Ale zabíjet z rozmaru, nebo pro to, že mi to nějakej vlk jebnutej na hlavu přikáže, to rozhodně není můj styl. Chaos není pro mne, ne že bych byla slabá na zabíjení, ale já si prostě nehodlám špinit svoje tlapy a navíc, nevím proč bych si měla honit ego na vraždě," rozhodně mu ale jeho krvežíznovost nebrala. Byl jaký byl a dokud nechával žít ji, tak jí to bylo fuk. Zavřela by možná i oči, kdyby před ní někoho zabil. Jo, tak nějak neměla z vlka strach.
Když došli do jeskyně, rozpáral srnu a vytáhl srdce. ,,Mm, ty víš jak navodit atmošku," Zasmála se a jídlo, které jí naservíroval, pozřela. ,,Tak, předehra by byla," řekla ještě celá od krve, oblízla mu čenich a skočila mu na hrudník, aby se svalil na zem. Vlezla na něj a přišlápla mu tlapou krk. ,,Ukaž se," vyzvala ho něžně.
Ať už se začalo dít cokoliv, najednou vlci mohli slyšet nějaké syčení. Krev laně a pach úlovku dotáhl do jejich skromné jeskyně predátora. Lišku.