Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Zlepši své dovednosti→ Severní hory přes Luka
Pokračoval vpřed. Chvíli ani nehleděl na svou kamarádku, která mohla být kousíček za ním, ale... bylo to méně pravděpodobné. On sám se nyní držel na tlapách a doufal, že alespoň najdou místo, kde by mohl na chvíli odpočinout a zavřít oči. Ideálně se zahřát, jak už zmiňoval několikrát. Nyní se chtěl podívat k místu, kam mířili... podivné a vonělo spoustou cizích pachů, které ve výsledku tak letmo poznával. Občas nad nimi i přemýšlel a přirovnával si je k poznaným vůním a smradům, které zatím zvládl poznat. Tempo držel poměrně klidné, tělo se tak molo třást o něco výrazněji a sem tam, kdy se ohlédnul za Melis, si ji stále tak podvědomě hlídal. Musel. Byla to jeho ma-kamarádka!
„Hele, Melis!“ špitnul k vlčici a následně se vydal směrem ke známému staršímu vlku, který ho už kdysi obohatil... OBCHŮDEK
Stav účtu: 62|| 3|| 0
Poprosím o 2. lvl do ohně ... 50kšm
Stav účtu: 12|| 3|| 0

Schváleno
Alespoň něco pozitivního a Caspian se opět mohl cítit o něco lépe, když si udělal takovou nevinnou radost.

→ Severní hory

Pokračoval směrem k horám, které zatím zvládnuli úspěšně minout. Nyní je však měl šanci vidět a vlastně... mu to bylo úplně jedno. Největším problémem Caspiana nyní byla zima. Ta přicházela a stále neodcházela... naopak se snad i stupňovala a on v tomto nepříjemném počasí rozhodně nebyl nadšený z toho, co potkával. Chtěl se ale už začít vracet někam, kde by alespoň měl nějakou tu šanci najít něco... co by mu teplo zajistilo. Netušíc, že to teplo je uvnitř něj. „Jo... do hor.“ řekl trochu mrzutějším tónem, který věnoval jen tak Melanis. Neměll už z toho všeho dobrou náladu, docela rád by si odpočinul, ale... to by chtěl v tuto chvíli hodně a mohl tak jen doufat, že dvojice jejich nekončící cestu zas někde zastaví a budou si moc odpočinout. Aspoň na pár minut.

→ Irisin ráj

× Podej pomocnou tlapku topícímu se
× Zamiř do bezpečí (radši znovu) Cítil zimu, která pronikala s velkou ochotou do jeho těla a začínala se dotýkat snad i kostí. „Jo... jo!“ vyšlo z něj tak trochu nejistě, když se jeho tělo začínalo třást. Musel začít využívat oheň na ohřívání sám sebe, ale... jeho vrozený element sotva znal, a tak se brzy této dovednosti bude muset naučit než dostane nepříjemnou zkušenost. „Ty jsi v pořádku?“ prohlédnul si ustaraně Melis a i jí případně pomohl vstát, pokud jí to dělalo problém. Měla pravdu v tom, že museli rozhodně pryč... Místo bylo plné vody a pro vlky, vlčata, to bylo poměrně náročné v potopách začít fungovat. „Taky bych se vrátil... a hlavně smečku dostat do bezpečí.“ špital si spíš pro sebe a následně se vydal směrem za tmavou vlčicí do hor, do kterých se ještě nedostali. Byly jiné. Rozdílnější, ale... doufal, že alespoň narazí na něco, co by dvojici přineslo něčeho příhodnějšího a alespoň nějaké štěstí jim šlo do tlapky.

→ Severní hory

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Podej pomocnou tlapku topícímu se (2b) → Dračí průsmyk

Následoval Melanis, kterou si prohlížel s trochu více ustaraným výrazem... Stalo se jí něco? Byla v pořádku? Stále její slova nebral na lehkou váhu. Chtěl jí zkusit pomoc či zvednout náladu. Bylo to vše docela depresivní, smutné a pro vlče i náročné skrz veškeré věci, se kterými se setkával poprvé v životě „To jsem nikdy neviděl.“ špitnul k vlčici, kterou si prohlédnul a na chvíli se i trochu přitulil. Byla mu zima a... potřeboval ji zkrátka trochu potulit. „Promiň.“ špitnul. Bylo mu to trapné a trochu divné. Měl nutkání chvíli cítit teplo někoho, kdo mu simuloval alespoň částečně matku. „Je té vody opravdu hodně, ale... nevím.. Melis! MELIS!!“ stáhnul uši k hlavě a během vteřiny se začal motat kolem hladiny. Bylo to pár vteřin jeho vnitřní paniky, kdy bojoval sám se sebou, aby do vody skočil. „Caspiane DĚLEJ!“ okřiknul sám sebe a následně se odrazil od pevniny a do vody skočil. Bylo to pro něj dost náročné, jelikož voda s ním bojovala a skrz nejvíc urostlou stavbu ho zatím proud chvíli unášel. Zkoušel však odporovat, zabrat a hnaje se plnou silou za tmavou vlčicí hodlal jeho kamarádce pomoc. „Melis, MELIS!!!“ kníknul zadýchaně k ní, zatímco už u vlčice částečně byl. Pokusil se ji chytnou za cokoliv, za co by vlčici mohl táhnout. Pakliže se podařilo a Melis ho nestáhnula pod vodu, pokračoval směrem ke břehu, kde by vlčici i případně nechal chvíli ležet s pokusem jí pomoc se odvodnit.

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí 2/2
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
→ Dračí průsmyk
Pokračoval za Melanis, která byla někde vpřed. Držel se co mohl, aby šelmu nelákal stále víc a víc. Už tak na ně mohla šelma mít zálusk, který mohl přetrvávat i dále. Zatím to vypadalo dobře. Šelma za dvojicí nepokračovala a on si tak mohl po chvíli vydechnout. Zpomalil tempo, hlavu snížil a klidně se rozešel vpřed zatímco naslouchal okolním zvukům, kterých zde byla opravdová spousta. „Fu... Ano!“ podíval se zadýchaně za Melanis, kterou si prohlédnul... Chudák. „Jsi v pořádku?“ stáhnul ihned uši k hlavě, hlavu snížil a sledujíc jeho kamarádku se k ní pomalu začal blížit. Bylo mu ji vlastně hodně líto. „Melis, Melis! V klidu.“ zaseknul ji, aby přestala, alespoň pro něj, působit tak vyděšeně. Nechtěl rozhodně žádné problémy a ani nechtěl vlčici nijak ublížit či být drzý. „Jsem v po-,“ a v tu chvíli se vlče ponořilo do vody, následně se však vynořil a s otřepáním vylezl na pevninu, „hloubka... jo, jdeme. Zvládnu všechno!“ usmál se na svou kamarádku a následně se vydal vpřed.

→ Němé údolí

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3
× Zamiř do bezpečí
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí 1/2 Souboj s leopardem nemohl trvat dlouho. Melanis byla v značné nevýhodě vzhledem k drobnému vlku, který stále nebyl zcela vyspělý. Nemohl tím omlouvat vše, ale pravda to byla. Jeho rány štípala, tekla z ní krev, ale vlče odmítalo bolest přijmout. Bylo to nepříjemné! Jenže ublížil víc Melis... Musel ji bránit. „Au...“ zamručel a následně se zadíval do očí šelmy, která se k němu blížila. „Hele!“ vyjekl vyděšeným tónem, zatímco se snažil působit hrůzostrašně. No... pravda byla, že tisknouc se na kámen za sebou sotva tušil co může dělat. Mhm... a tu... Melanis. Jeho adoptivní mamina, která se vydala vstříc možnému dalšímu útoku. Oči držel na leopardici do chvíle, než se tmavá vlčice dostala i se zajícem blízko a... a házejíc zajíce přímo do tváře, kdy hod byl přesně směrovaný a přesný. „A máš-,“ slova raději nedokončil, když se podíval ke kamarádce, která jej pobídnula, „jo!“ vyběhl vší rychlostí, snažíc si držet i síly, které stále trénoval, aby vlčici dohnal. „Jsi... jsi v pořádku?!“ mířil slovy na rány, které viděl. Nechtěl, aby byla v nebezpečí.. „Zatím za námi nejde,“ sem tam se podíval a pak už jen utíkal vpřed. Stopa krve po nich mohla zůstat...

→ Irisin ráj

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3 → Dračí průsmyk
Držel se na útěku. Šelma se za nimi hnala co jí síly stačily a... zrovna u Caspiana neměla zrovna těžké vlka dohnat. Nebyl nejrychlejší a ani zrovna nejsilnější. Zatím se mu dařilo poměrně dobře vyhýbat příchozím útokům, které byly poměrně časté a opravdu, opravdu nepříjemné! Sledujíc jeho okolí začínal hledat možnou cestu tam, kde by se horské šelmě mohlo pohybovat o něco hůře, ale... musel brát v potaz, že její obratnost a motorika byla mnohonásobně lepší jak jeho. „Melis!“ zavolal po jeho kamarádce, které se držel očima. Držel s ní krok jak jen dokázal a rozhodně... nechtěl být na místě zajíce, kterého si šelma ráda dávala. Ne. FUJ! otřepal hlavou a pokusil se svižněji utíkat vpřed. „MELIS!!!“ zaječel tenkým tónem hlasu, když se kočka dostala k útoku na Melis a on se tak musel postarat o svou kamarádku. „Za tohle zapalatíš!“ vyjeknul k šelmě, která se hodlala věnovat mršině, kterou si dvojice tak pracně, dobře Melis, ukořistila. Ihned se vydal k ní a jakmile se kočka přestala pořádně dívat... své ještě ne tak zcela vyvinuté zuby zahryznul do jejího ocasu. „Hnef fi bfyt!“ vrčel na šelmu, která si útok rozhodně nenechala jen tak líbit a následně se ohnala svižně i po bílém, který se pokoušel ocasu držet co nejdéle to šlo. Švihnula po něm.
Caspian schytal škrábanec a úder ho taktéž i odrazil. Podíval se směrem k Melis, zadýchaný a držíc tvrdou tvář zamačkávaje veškeré slzy... Buď silný, buď silný, buď silný. sledoval šelmu, zatímco z jeho hřbetu začínala téct krev. Skrz adrenalin ránu zatím nepociťoval. „Nech ji!“ pokusil se vzít pozornost na sebe, aby Melis měla šanci... Reagovala šelma?

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
Bylo pro albína velmi chladné počasí. Mračna neustávala a společně s nimi ani příchozí vítr. Dvojice odpočívala ve vyšších místech hor, což pro světlého bylo příjemné alespoň částečně - nehrozící nebezpečí. Tedy... to si myslel, dokud měl hlavu ve snech. Odpočívaje dlouhý čásek nedával příliš pozor. Žádný pozor. Hlavan se mu zvedla až po tlaku, který na něj vyvinula Melanis. Proč mě budí? oči se zmateně začaly rozlepovat, zatímco vyhledával její maličkost. „Chviličku,“ tiše špitnul, ale když mu hlava začala padat a oči více zaostřily, všimnul si čehosi, „ajaj.“ špitnul. Tělo se začínalo ježit, žluté oči mířily na to cosi, co právě dvojici sledovalo. Jakási podivná šelma jež chtěla okusit jejich úlovku... hlavu namířil směrem k Melanis, která se držela u něj a opatrně začal opakovat její reakce.
Hlavu otočil směrem k šelmě, která se začínala mračit. Rozhodně si nepřišla hrát! Ježící srst a rozbušené srdce. To bylo to jediné, co nyní Caspian byl schopný vnímat. Jdeme. přikázal svým tlapám během vteřiny, kdy se i tělo tmavé vlčice dalo do pohybu. On sám vyběhl. Nabíral na rychlosti, kterou tělo sotva nabízelo. Neměl možná šanci, ale musel doufat. Sklouzávajíc z hor a opatrně seskakujíc začínal utíkat od šelmy, která se vší rychlostí, obratností a chutí hnala za nimi. Pokoušel se hledat skuliny, jelikož byl menší, kde by se nemusela protáhnout, ale... byla to kočka.

→ Dračí průsmyk

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) → 5/5 Naslouchal jí, zatímco se dostával dolu ze strmého terénu, který byl převážně tvořen z kamene či bahna, které se spokojeně sklouzávalo směrem k převisu... Alespoň na nějakou chvíli dvojice mohla místo využít, než třeba přeháňka začne přinášet i další nepříjemnosti. „Asi jo...“ přešel její slova k dešti, byl příliš zamyšlený a zaujatý místem, které společně nyní dokázali najít. Opatrně sklouznul dolu a brzy... brzy si vydechnul, když se dostal na místo, kde byla tráva a zem alespoň chvíli suchá. Než tam vlezli. Ze srsti stékaly kapičky, které se sotva držely na srsti. Opatrně se podíval směrem k Melis a následně na ni usmál. „Seš dobrá.“ přiznal jí. Brzy se k vlčici přitulil a když shodila potravu na zem, odtrhnul si kousek a následně ji přistrčil k ní. „Nejsem zas tak hladový... dej si.“ a následně se pustil do kousku masa, který mu ležel u nohou. Samozřejmě ležel. Odmítal u toho stát a zároveň... trochu začínal být unavený. No trochu, hodně. „Je to dobrý... nikdy jsem zajíce neměl.“ špitnul a podíval se k Melis, která dost možná spala... opatrně se k ní přitulil a následně pokračoval dále v jezení.
Když dojedl, pokusil se zaměřit na svůj element... A opatrně začal vší silou ohřívat trochu vzduchu u Melis, aby ji lehoulince zahřál. Bylo to jako jemný dotek, který hned zmizel, ale... snahu měl.

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) → 4/5 Usmál se na ni, hodlal se věnovat hlavně nálezu úkrytu... to pro něj osobně byla nyní větší priorita a... ze zajíce se snad najedí oba. Mohli se minimálně snažit a určitě cestou zpět naleznou něco, co by oběma mohlo připadat vhodné pro vícero vlků, tedy členy smečky. Sám se díval celou dobu kolem a zkoušel věnovat pozornost všemu, co by dvojice mohla ještě potkat... „Cestou zpět můžeme zkusit najít něco.. dalšího? Třeba někde voda vyplaví něco.“ přemýšlel asi spíš hlasitě a následně se podíval směrem k nebi, ze kterého stále padaly nepoddajné kapky vody. „Jestli nás to nahoře ochrání proti tomuhle... rozhodně nejsem proti tomu.“ zamračil se, jeho srst se dělila do cancourků natažených vodou, která odmítala ustoupit. „Co se tu stalo, že tolik pršíí... To takhle prší pořád?“ zeptal se neznale. Myslel to k tomu, že on sám tolik deště ještě neměl šanci tak docela zažít. „Proč třeba nepadá oheň... ten by aspoň hřál..“ odkopnul kamínek, zatímco se držel poblíž hnědé vlčice a očima se díval po možných úkrytech. „A co támhle?“ namířil hlavu směrem k tmavému místu, které bylo opodál dvojice. Nebyl si jistý, zda v tom dešti byl schopný přesně něco identifikovat přesně či... se možná pletl, ale... čím víc stoupali, začínal v onom tmavém místě vidět jakési výkusy. „Mel. Tam!“ kývnul hlavou směrem k podivnému místu. Skála, která pod sebou měla pár metrů, možná sotva dva, místa, kam by se dvojice mohla alespoň na pár chvil ukrýt. „Jo.. pojď.“ pobídnul tentokrát on ji. Bylo to o kousek níže, jakoby vysekané. Musel tedy opatrně sklouzávat po kamenech, které se sem tam ochotně zaryly do jeho tlap. Ušklíbnul se, zatímco se jeho tělo klepalo, ale... něco měl. Určitě.

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) → 3/5→ Dračí průsmyk přes Luka
Byl vděčný tmavé. Snažil se, ale byl stále poměrně malý a ne zrovna šikovný na to, aby vlčici tolik pomohl... Mohlo jim to chvíli trvat, ale nakonec se na břeh dostali. „Br!“ začal se třepat a tu mu došlo... Kde byl zajíc? „Melis-,“ podíval se za sebe, kde zatím tělo zajíce nenacházel a... asi zůstalo tam, kde mělo, „chytnu pak dalšího... jo? JO?“ vyděšeně se otočil směrem k ní... tolik práce, tolik práce a... a kde byl?? Musel se svižně uklidnit, jelikož museli pokračovat směrem k nějakému vhodnému místu, kde by mohl najít jistý úkryt. Pokračoval směrem vpřed. Zatímco se rozhlížel i kolem, aby jí alespoň trochu pomohl... „Máš pravdu,“ přitakal, ač trochu nemohl tušit co mohlo být výhodné a co ne, ale hodlal se držet poblíž vlčice, „to místo je i trochu zvláštní... že?“ podíval se jejím směrem a následně přidal do kroku. „Tam by mohlo něco být!“ křiknul k Melis, když se díval směrem k siluetě, která byla před nimi. „Určitě tam něco bude. Věřím tomu a i vypadají zajímavě, ale brrr, fakt je zima...“ mrmlal tiše k vlčici a následně se rozutekl vpřed, když pokračovali kamsi do neznáma. Neznal ta místa, ale... Bylo to vysoko? Bylo. Tam něco bude. „Můžeme zkusit někde na kraji rovnou něco najít... ať... at nejdeme tak dlouho, hm?“ pobídnul ji a opatrně se o vlčici otřel, když se dostávali kamsi dále. „Lehneme si tam a... odpočineme. Aspoň máme více informací pro Citru... a třeba uvidíme více míst, která jsou zatopená jako tamto... tam kde je ten zajíc...“

→ Jižní Hory

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) → 2/5
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Pokus se plavat (1b)→ Křišťálové jezero

Pokračoval za ní. Nebyl zrovna nejvíc nadšený z toho, kam se společně dostávali... jakési místo, které mělo pro vlka trochu více temnou atmosféru a... tak nějak si nebyl jistý tím, zda se sem chtěl opravdu jít. Brzy se dostali k vodopádu, který se zjevil před nimi a on s trochou zklamání se podíval na Melis. „Sfes jisfa?“ zamručel k ní, když si prohlížel cákající vodu. To už si dávala zajíce na hřbet... „Mhfm...“ zamručel nad její poznámku ohledně vody a následně se pokusil zajíce dát na svůj hřbet. Trošku těžký, ne?! zakřenil se, když se na chvíli jeho záda prohnula, ale... musel být přeci silný. Melis byla holka a... a on měl být chlap. Silný chlap. „Proč se prostě nevrátíme někam, kde té vody je méně?“ začínal mít už trochu otrávený tón a s ním přicházely i otravné, puberťácké otázky. Hlavu natočil k vodopádu a zamračil se. „Voda se mi fakt silně nelíbí.“ Když se vlčice začala dobrovolně dostávat do vody... nezbylo mu tak nějak nic, než aby se k ní přidal. Pokusil se plavat, brodit po zatopeném místě, kde voda nadměrně přetékala. Zajíc z jeho zad začal plavat pryč, když jej voda lehce nadnesla a on po cirka dvou minutovém pokusu plavání či brodění vodou se raději začal blížit zpět k místu, které předtím bylo jemu příjemné. „TAM nejdu!“ křiknul po Melis jako nespokojené dítě, které chce nutně docílit svého. Ona se však... vydala zpět, sem tam počkala, ale... brzy se vydal za ní, jelikož mu nic jiného nezůstalo. „Proč tě pořád poslouchám...“ mručel, zatímco se snažil všemi silami a snahou dostat přes vodu i s pomocí vlčice.

→ Dračí průsmyk přes Luka

× Ulov si na horší časy (2b) 3/3
× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) → 1/5 Usmál se po úspěšném lovu na Melis. Dokázali to společně moc hezky a jeho srst... se skoro nezabarvila. Byl nadšený a jakmile vyhasl život v zajíci, pustil opatrně jeho krk. Podíval se směrem k Melis, kterou si prohlédnul a následně čichnul k tělu tvora. Brzy se podíval směrem k Melis, určitě by je měli odnést a najít možné místo, kde by si společně našli úkryt, který by jim dal dostatečnou střechu nad hlavou. Chytila si i svého... On sám se rozhodnul jeho úlovek chytit do tlamy a následně následoval Melis. „Mfas pfavdu. Chtfel bych byt.... dobfly fybal.“ huhňal přes visící tělo v jeho tlamě, které mu ji plnilo srstí a tudíž i nepříjemně lechtalo na horním patře. Nyní se museli vydat kamsi vpřed... rozhodně se museli schovat, anebo najít i možné místo na bydlení, které by vlku dodalo trochu teplíčka. Vlastně by je mohl zkusit zahřát ohněm, ale...
„Hmfm.... tfam?!“ kouknul se vpřed, když pokračovali kamsi, odkud šly zvuky vody. Další voda?!

→ Křišťálové jezero

× Ulov si na horší časy (2b) → miniquest 2/3→ Les u Mostu

Sám se nad tím nakonec musel pobavit. Měl poznámky, které by někteří dost možná hlasitě neřekli. Stále byl drobnou a čistou duší, která mohla dělat maličkou radost, ale... „Nenapadlo by mě, že bych tu smečku v horách hledal či v ní chtěl být. Umrzl bych... musím s tou srstí nějak.... najít způsob jak nemrznout tolik... Možná proto mám oheň!“ začal i lehce filozofovat a přemýšlet nad podstatou svého elementu. Rozhodně měl návrhy dobré, těžko říct, zda byly realizovatelné. „Co kdyby se použily nějaké... zástavby či nějaká jiná zvířata k tomu, abychom s nimi měli kamarádství a oni nám třeba hlásili křikem nebo... nebo magií, že se blíží voda?“ pokračoval v uvažování o snaze najít nějaká možná řešení, která by mohl realizovat...
„Ber... a... jo, asi jo Melis. To domu můžeme vzít pak cestou zpět, co na to říkáš?... Takhle to bude... eh... no, sníme to my.“ zaculil se a následně hlavu zaměřil směrem k zajícům, které se hodlal chystat ulovit. „Vlastně ne. My jsme jedli... ryby. Takový to slizký z vody.“ konstatoval jako poslední věc. Rychle zmlknul. Museli se dostat dále... vlastně tak docela chtěl ulovit to, co právě společně s Melis viděli. Uši. Zajíc či králík o nich rozhodně musel vědět. Hodlal ji sledovat, aby pochytil možnou taktiku a následně se k lovu i... přidal. Během chvíle dala povel, okamžitě se vrhnul k drobnému tvorovi, po kterém Melis svižně skočila a on... on měl šanci ulovit prvního zajíce! Hnal se k němu, tlamičkou se pokusil chytit správné místo. Trhal ho, až... až mu došlo, že by mohl zkusit chytit krk. Kůže se zdála slabší a tvor hýbajíc se o snaze vymanit z držení se pod maličkostí Melis prakticky nemohl pořádně hýbat, tudíž Caspo měl přímou možnost ke krku.

× Ulov si na horší časy (2b) → miniquest 1/3→ Les u Mostu

Následoval poměrně v tempu Melanis. Ta měla na spěch a rozhodně se jí nedivil... i jemu byla- vlastně nebyla zima! Mrznu... postěžoval by si i slovy mířenými přímo k tmavé vlčici, která mu dělala společnost. Vše to bylo poměrně složité a rozhodně se nechtěl jen tak vzdát. Musel jí být společníkem a rozhodně držet krok s vlčicí, která měla mnohonásobně více zkušeností. „Pohoří... fajn. Proč teda máme smečku u moře a... víceméně nás před vodou nic nechrání?“ zeptal se prakticky hned, co mu slova začala Melanis vysvětlovat. I on sám pocházel ze smečky, která mu dodávala dříve ne zrovna bezpečný domov, kde hladiny obklopovaly každičký kout. „Hlad?“ zeptal se intuitivně, když zaslechnul ty naříkající zvuky jejího žaludku. Hodlal jí pomoc a určitě se i něco naučit... „Neublížím! Budu ti věrným pomocníkem a... a třeba ho chytnem.“ obnažil bílé zuby a následně se už začal věnovat větru. Pršelo, pachy se mohly smíchat či mísit a mohlo to pro dvojici začít být poměrně o štěstí, ale věřil, že společně dokáží ulovit nějakou zvěřinu. „Doneseme pak i něco smečce?“ špitnul tiše, zatímco se začínal krčit směrem ke skupině, kterou s Melanis sledovali. Zajíc, králík... poznamenal si fakt a začínaje si je prohlížet si mlsně oblíznul čumák.
Sledoval stopy, které voda zatím nerozmazávala... tudíž byly... čerstvé? Rozhodně se jich Melis držela a on s ní. Brzy upozornila. Poznal, že jejich cesta bude o něco horší tím, že jsou těžší proti zájícům, ale zároveň... se mohli i trochu více bořit a tím se lépe držet na bahně. Rozhodně chtěl nějaké chytit, a tak se vydal směrem Melis. Když spatřil nějaké, kteří mohli vypadat staře, intuitivně se dal jejich směrem.

→ Luka