Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Cipher se zablýsklo v očích. Hněv. Nenávist. Něco, co by ji nejspíš lehce dostalo do Chaosu kdyby se podobných pocitů držela dlouhodobě. Jenže chudák chaosan absolutně netušil, o čem to vlastně hovoří a kde to vzala. To Cipher nezastavilo... zastavil ji až Arryn.
Prudce zabrzdila a ucukla jak se před ní shromáždila voda a horká pára jí ovanula obličej, až musela Cipher ucuknout aby se neopařila.
"Ale-!!" vyhrkla, když se k ní Arryn sklonil a chňapl ji. Chápala, co jí říká. Byla zraněná a on se sotva vyhrabal ze své potyčky se smrtí. Jenže tohohle vlka nemohli pustit. Nemohli ho nechat, aby se jen tak procházel po horách! Co když zamíří na jejich území? Co když je napadne?! Nemohla si dovolit nechat vlka dojít k nim a... a... Otec. Enigma. Vittani. Hanka. Keiji! Do očí jí vrhkly slzy a pokusila se vypáčit z Arrynova sevření. (// Tady si s dovolením maličko domyslím, případně pak upravím)
Jenže Arryn... ji překvapivě lehko pustil. Cipher uskočila, ale než se vrhla na černého vlka s pláštěm, střelila pohledem k Arrynovi, který vypadal jako všechno, jen ne v pořádku.
"Arryne... Arryne!" vyjekla a rychle se k němu vrátila, stojíc v defenzivní pozici a vrčíc na černého s pláštěm, jakoby skutečně někomu už stihl ublížit. "Co mu to děláš! PŘESTAŇ!" A pokud se Wiss pokusil udělat jen krok vpřed, Cipher po něm vyjela, zuby vyceněné a připravené k používání a trhání.

× Servi se s cizím vlkem 2/3

Cipher zareagovala na Arrynova slova a prudce otočila hlavu směrem ke stínu. Vyšplhala se na tlapky a ucouvla o kousek zpátky za záda zrzavohnědého. Proč se k nim ten černý vlk rozběhl? Co to vůbec měl na sobě? Byl to... plášť? Cipher ztuhla.
Viděla dobře? Černý vlk s pláštěm? S plamenem na tlapce? Kde to slyšela? Odkud to slyšela? Nebyl to jeden z popisů, co jim dal Einar ohledně těch, co se drželi s těmi co zabili její matku? Hnědo-zrzavá vlčice, černá vlčice s bílými fleky na tváři a za zadku, černý vlk... s bílými znaky? Bílá vlčice s černými značkami. Černý vlk se zeleným pláštěm.
"Arryne," vyhrkla. "To je jeden z nich. Jeden z těch, o kterých nám řekl, o těch, co mi zabili mámu. Je to jeden z nich. JSI JEDEN Z NICH!" vykřikla. Jistě, chudák zeleno-pláštíkář nebyl jeden z nich. Vlastně o celé situaci ani nevěděl, jen se připletl do smečky a situace, kde s celou situací byl spojen. Srst jí zaprskala jiskrami. Vrátil se vrah dokonat své dílo? Ne. Kdepak. KDEPAK!
"VRAHU!" vřískla a vrhla se vpřed.
Proti Wissfeohovi se vyřítil plamen, kterému nebylo zas tak těžké se vyhnout a nebo ho vyblokovat.

× Servi se s cizím vlkem 1/3

Rozposlouchala se o jeho domovině... nebo spíš o domovině Hanky, protože o té své toho moc nemohl říct. V souladu s přírodou, hm? Zamyšleně naklonila hlavu na stranu a zaujatě Arryna poslouchala. To bylo jako tady? A nebo ne? Jak moc jiné to bylo než žít na ostrovech s magiemi? Jenže ten jeho svět taky zněl šíleně. Svět bez magií... chmm...
"Jaké to je nemít magii? Nemoct se zahřát ohněm a nebo od sebe odrazit vodu?" ptala se ho zaujatě. Ten koncept jí přišel tak zvláštní a cizí... Co by si myslela o ohni, kdyby ho sama neovládala? Kdyby nedokázala ani rozvířit jiskřičky? Asi by ji celá věc poměrně... děsila? Vždyť oheň v přírodě pořádně nebyl, ne? Tiše zamručela a zamyšleně se podívala směrem, kde ležela mršina. Přistálo u ní pár vran, které už předtím nejspíš vyděsili příchodem a pak i dravec, který si urval pár kusů masa než ho cosi vystrašilo a zase odletěl. Moc tomu nevěnovala pozornost dokud se neblížil k nim.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Cipher se táhla do hor a nechávala si Arryna za zády. V jiné situaci by možná sama ve své mysli vtipkovala, že je vede a že je rozená stopařka, ale teď byla prostě jen mokrá, byla jí zima a byla celá rozbolavělá. Rozhodně ne kladné věci, kterými by se chtěla chlubit. Komukoliv, včetně Arryna. A taky... taky jí dávaly tu rozhodnost se ve svých myšlenkách, a nebo nedej Nero nahlas, kasat.
"Dobře," kývla když si zalezli pod přístřešek a sama se svalila. Nohu vystrčila ven aby na ní neměla žádnou váhu a dlouze si oddechla. Teď mohla na chvilku odpočívat a nezaobírat se tím, že na ně prší voda. Na Arryna se taky usmála a zamávala ocasem v dík když ji osušil.
"Když nad tím tak uvažuju," zahuhlala konečně, "kde ses vůbec v Alatey vzal? Kdosi mi tvrdil, že vlci přichází odjinud, ale to není pravda, ne? Narodili jsme se tu, všichni? I Hanka?"

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Cipher přikývla, že jako rozumí. Kdo by taky v tomhle všem chtěl být venku? Moc se jí nepozdávalo, že zatím nikoho v okolí neviděl, možná se jen schovávali? Nebo je jednoduše déšť natolik zmátl, že už ani čenich nedokázala pořádně používat. Nakrčila ho a dlouze si povzdechla. Rychle přejela pohledem okolí, urvala si ještě kousek masa, sežvýkala ho a rozpajdala se směrem, který přiléhal blíž k horám. Kapky krve, které z její rány vytékaly docela rychle brala voda a vlčice nevypadala, že by kdo ví jak nad krví přemýšlela.
"Co třeba tamtím směrem? Ještě kousek výš. Budeme mít lepší výhled na okolí a když se k nám někdo přiblíží, tak si jich všimneme." Nebyla si tím jistá a občas přes rameno hodila Arrynovi pohled, aby ji ujistil, že souhlasí s tím, co mu to Cipher vlastně říká. Kdo by vlčice byla bez potřeby potěšit a nechat se ujistit, co?
"Vidíš někoho?"

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

>> Temný les

Utahaně se dotáhla za Arrynem, kde si prostě kecla na zadek a pustila se mršiny hlava nehlava. Těžko se u toho dýchalo, ale byla upřímně pěkně vyhládlá a někde energii doplnit potřebovala. Jakmile si uvědomila, že to pro teď už nepůjde, na chviličku se vedle mršiny odložila. Pohledem hledala jakékoliv náznaky nebezpečí... a nakonec si jen složila hlavu na tlapky a na chvilku zavřela oči. Nebyla si jistá, jak teď zvládne vyšlapat celé hory směrem domů.
"Můžeme tu na chvíli zkusit najít nějakou jeskyni než půjdeme domů?" vyžádala si od zrzavohnědého, protože tak nějak čekala, že na tom asi úplně nejlépe taky nebude.
"Myslím, že jsme oba unavení...?" pokusila se do toho nenápadně nahodit i strach o Arryna, i když si nebyla jistá, jak na tom druhý vlk vůbec je. Zvládl celý ten proud a jeho házení do stran snad bez jediné bolístky! Vážně ho obdivovala, dospělí byli fakt něco.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

>> Nížina hojnosti

Cipher kuckala, házela sebou a vypadala, že brzy už pod vodou skončí a nedostane se pryč. Pak se však stal zázrak a Cipher se svým kmenem skončila na straně, kuckající vodu snažíc se rozlepit oči, které pálily ze směsi čisté i slané vody. Brzy však uslyšela, že se kdosi blíží a tak zvedla hlavu a poznala Arryna. Žila! Přežila! Podívala se na něj a chtěla cosi odpovědět, místo se však znovu rozkuckala. Upřímně ji pálily plíce a snažila se nějak srovnat s tím, že už se jí asi nebude dýchat dobře (což samozřejmě bude, jen to musí přejít) a přitom mhouřila oči na Arryna a konečně se stavěla na nohy.
"To nevadí," vykuckala a pak se rozešla za vlkem, který zmerčil mršinu. Nažrat by se určitě mohli, hlavně rychle, rychle do hor! Pokusila se nanést váhu na zadní nohu a nepodařilo se jí to, takže se rozpajdala se zvednutou tlapkou rovnou za Arrynem a jeho nalezenou mršinou.

>> Temné jezero ?

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty

Držely se zuby drápky kmenu stromu, kterému se dařilo ji držet nad vodou. Prskala vodu a ježila se celá nešťastná z toho, co se děje a kam ji to voda táhne, ale odmítala se vzdát a tak kopala a odrážela se nožkami i nadále. Voda jí stříkala do obličeje a vlčice se zmítala ve vlnách, ale zatím se držela nad hladinou. Kdesi před sebou uviděla Arryna, který střídavě mizel a zase se ukazoval nad vodní hladinou a Cipher se znovu odrazila, aby se k němu dostala blíž - tentokrát ji však štěstí nepotkalo. Noha se jí zasekla mezi dalším plovoucím hnusem a kamením, na což vlčice zareagovala vyjeknutím a chvíli zůstala zaseknutá, jak se tlapku snažila ze škvíry mermomocí vysvobodit a voda se ji snažila strhnout dál a narážela tak kost na kámen, o který se v prvé řadě zachytila. Nakonec se jí podařilo levou nohou najít dobré místo na odrazení se a po několika dalších škubnutích pravačku uvolnila. V ten moment se už jen zaměřila na držení se nad hladinou, protože Arryn odplaval díky dravosti proudu zase o pořádný kus dál a jí začínala docházet energie.

>> Temný les

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) → 2/3

>> Hraniční pohoří

Důležitě přikývla. Jakoby to celou dobu vlastně byla její myšlenka a ne Hančina, kterou jen zodpovědně přebrala a implementovala. Občas potřebovala vsáknout cizí myšlenky, třeba jí to pomůže v životě!
Na jeho slova o gammě kývala, i když celá věc nebyla moc o zodpovědnosti. Bylo to o tom být... doceněná. Být vidět. Jenže mohla tohle někomu vyprávět? Neviděl, jak se její alfa podíval na Vittani když se mu postavila a zastala se Leta a Yara, neviděl ani když se Taiclara kasala, že jako jediná dostala přesně toho učitele kterého chtěla. Cipher šla do celé věci s tím, že chtěla Hanku - ale oba její sourozenci řekli její jméno než se vůbec dostala na řadu. Přišlo jí, že byla nevýrazná, rodiči nemilovaná... a proto taky skončila zavěsená do bety smečky. Třeba že až jednou dospěje, na všechno se podívá a dojde jí, jak nedůležité byly tehdy tyto její problémy.
"ARRYNE!" vyjekla jak vlk najednou zmizel v proudu. Chvíli zmateně pobíhala po okolí a snažila se držet jeho trasy, jak jej proud táhl směrem ke konci kostry hor. Přeskakovaly kamínky a vybíhala kopečky, ale vlka ztrácela - ta cesta jednoduše nebyla dost rovná na to, aby s proudem udržela krok. Pak ji ale cosi plovoucího zaujalo. Kmen, který nejspíš kdysi patřil stromu rostoucímu v pohoří - a nebo až daleko v tajze? - se teď kolébal v prudkém proudu a Cipher nezaváhala, odrazila se a ve výbuchu bublinek skončila hned vedle něj, aby se na něj vydrápala a nechávala se unášet proudem, zatímco se snažila nohama odrážet o všechno, o co zavadila, aby se k zrzavo hnědému vlkovi dostala a nabídla mu pomoucnou tlapku.
Moc dobře jí to nešlo.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) → 1/3

>> Kvílivec

"Ne hned!" vyhrkla rychle. Kdyby ji její "rodiče" viděli promočenou a po skoro utonutí, už by ji nikam nepustili. Ech! Možná by si ji dokonce spletli s Enigmou. Nespokojeně se oklepala. No, to by jistě byla katastrofa, že? Ona rozhodně měla větší balanc jak Enigma! A on... určitě by se přitopil víc! A nebo možná ne? Na okamžik sklouzla do myšlenek. Měla by s ním a otcem skutečně trávit víc času. Vittani sice lítala tam a zpátky a po probuzení z dřímot s ní čas skutečně trávila, ale... taky to nebylo dost.
Nic nebylo dost.
Pak se ale znovu Arryn rozhovořil a Cipher přikývla: "Rozumím." Moc se jí však nelíbilo, jak se ji snažil cesty ušetřit a popisoval, jak by se mohla vrátit domů. Mírně se na něj zamračila. Kdepak! "Hanka říkala, že máme chodit spolu. Co budu dělat když se ti... vám něco stane?" přeskakovala mezi tykáním a vykáním, nejistá toho, jak mu vlastně říkat.
"A jestli chci být někdy gamma, nemůžu stáhnout ocas mezi nohy, ne?" mávla s ním a rozklusala se s Arrynem dolů k vodě.

>> Nížina hojnosti

Vlčice okolo sebe kopala nohama a kašlala a dusila se, než do čehosi narazila. Pokusila se po tom ohnat a zachytit se, což se díky vodě moc nedařilo - naštěstí to však zachytilo ji. Arryn ji vytáhl na 'pobřeží' (spíše do menší hloubky, když vezmeme v potaz počasí) a Cipher se dávivě rozkašlala. Dobrá, toto byl příšerný nápad. Plavání zjevně zabíjelo.
"Ano... ano, promiň," zakuckala se ještě a chvilku se snažila pořádně nabrat dech, než se na vlka konečně pořádně podívala s omluvou v očích. No, Arryne, vážně ji to mrzelo, že jsi ji musel vidět takhle, ale nahlas se to říct neodvážila.
Asi bylo na čase požádat otce o lekce plavání. Jenže měl pravdu. Voda stoupala a oni se doslova nikam neposunuli. Byli tady, u roztopeného jezírka a když se rozhlédla, viděla už tlupu vlků mířit nahoru do hor, kde se zjevně plánovali skrýt před velkou vodou. Nebo ne, počkat... jen jeden z nich šel nahoru. Cipher ji matně poznávala z dětství, stejně jako ty další, kteří okolo jezera stáli.
"Pojďme," kývla a rozcupitala se s Arrynem do hor.

>> Hraniční pohoří

× Zamiř do bezpečí
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

>> Kvetoucí louka

Cipher by se asi červenala, nemít srst. Pak ale nafoukla tlamičku a vážně se na Arryna zahleděla: "Víš, nemůžeš pořád jen chválit, někteří si pak můžou myslet, že to nemyslíš vážně," dala mu vědět. Ne že by jí to nečechralo ego, ale asi tohle říkal úplně všem, že? Takže... to asi nebyl úspěch? Těžko říct... ach, tohle se těžko řešilo a rozpoznávalo! Asi musela víc mezi vlky, aby zjistila, jak moc se jich chová podobně a nebo ne.
"Myslím, že s tím deštěm nic moc neuděláme," povzdechla si a zvedla hlavu nahoru. Všude byla voda, všude bylo mokro a mimo jeskyně a schovky, kde už to páchlo mokrou psinou, skutečně nikde nebylo příjemně. Jen se bála, aby jim to domov taky nevytopilo. Dlouze si povzdechla a do oka ji trefila jedna z milionů kapek.
"Jau??" vyhrkla, udělala krok vpřed a najednou Cipher... nebyla. Vlčice zmizela ve vodě, která se za ní zavřela jako země. A vlčice? Začala kolem sebe kopat, protože to všechno bylo hlubší, než čekala. Zaletěla přímo do Kvílivce... a asi to byl špatný moment si uvědomit, že se nikdy nenaučila plavat.
Zkusila zakřičet, ale z tlamy jí jen unikly bublinky a Cipher se ponořila do úplné paniky, čímž se nořila hlouběji do vody.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

>> Začarovaný les

Pochodující stromy byly pochodující stromy. Cipher se je rozhodla ignorovat a rychle odtamtud zmizet a cenila, že Arryn na tom byl vlastně docela dost podobně. Nechtěla být zbabělec... a když byli dva, vlastně se tomu dalo říkat strategický ústup, ne?? No... tak či tak, dvojice vyběhla více méně na světlo. Cipher byla promočená, nešťastná a bylo na to na ní i hezky poznat. Pěkně voda všude, včetně uší. Jenže Arryn byl zraněný.
"Podívám se, jo?" nadhodila a přitočila se blíž, aby si pořádně prohlédla ty jeho rány. Brzy se však začala zamyšleně rozhlížet. Kde by ten plazivec tak... hmm... tady! Spokojeně mávla ocasem a vytrhla ho, i když musela celý čenich vlastně ponořit do vody a zase ho vytáhnout s rostlinkou, oboje promočené dešťovou vodou. Tak!
"Mfam ho!" dala vědět a přicupitala k Arrynovi, zatímco aktivně žvýkala jak krokodýl kapybaru. Nakonec se však u Arryna zastavila a s překvapivou opatrností mu nanesla rostlinu na ty nejhorší z ran. Výborně! Hotovo!
"Tak jo! Je to lepší? Chladí to nebo něco?" vyptávala se, protože sama si nebyla jistá tím, co to vlastně dělá. Jenže... byl čas zamířit nahoru, ne? Nebo tak něco. A tak se vlčice rozkráčela loukou k vodě, aby se mohla napít než zamíří... kam vůbec Arrynovo bludné srdce chtělo jít.

>> Kvílivec

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

No tak to rozhodně byli dva! Cipher v životě strom, který se stěhoval na jih na zimu, neviděla. I když kdo ví kam se vlastně stěhoval tenhle. Šel tak hrozně pomaličku... možná že tak pomaličku vlastně kráčely všechny a prostě si jen doteď nikdo nevšiml. Z té myšlenky se jí zježila kůže na zátylku.
"Snad nejdou do Alatey... nebo myslíš že jo??" Stěhovaly se snad stromy od vody a směrem do hor? To budou zakopávat o fialové stromy? Nebo se tam stěhují dlouhodobě a za pár století bude celá Alatey porostlá? Zavrtěla nad tím rychle hlavou a rozhodla se té myšlenky zbavit.
"Jdeme! Hledáme kytku!" rozhodla nespokojeně a nasadila tempo, hlavně rychle pryč od pochodujícího listnáče. A i díky tomu, jak tu všechno bylo pod vodou, byla celá Cipher nespokojená a nervózní. Kytka se v takovém prostředí skutečně těžko hledala. A pak...
"Aha! Myslím že ji mám! Ale pojďme na světlo, ať na to vidím, jo?" rozhodla. Nechtěla Arrynovi látat rány v polosvětle, kde to mohla víc nanést na kožich než na ránu.

>> Kvetoucí louka

Pochvala určitě Cipher bodla. Mladí potřebovali hodně chválení, ne? Zavrtěla ocasem a na Arryna se usmála. Rozhodně ho však nehodlala podporovat v jeho chování alá 'nic mi není, slečno, všechno je dobré'. No a co když se mu to zanítí, aha?? To by jí pak dala po čumáčku i Šalvěj! Nebyla sice její učednice, ale určitě by se nehezky tvářila na kohokoliv, kdo nechal člena smečky padnout na míň než útok medvěda... a to jen proto, že se nenechal ošetřit.
"Zas tak moc jsem neudělala," začervenala se, ale nezapomněla na to, že musí najít léčivku. Prudce se však otočila v reakci na Arrynovo ježení a vyhledala mezi kmeny pohledem důvod jeho výrazu a pak se trochu uvolnila, když v kožichu rozeznala vlčí barvy. Tahle barevná totiž puma nebo rys nebyli.
"Ale opatrně, aby nám nevzal tetřevy," varovala Arryna, jakoby to starší vlk snad už netušil. Podívají se, co to tam ten cizinec vyvádí a pak zamíří hlouběji do lesa a najdou tečkované plazivce. Zvedla tetřeva a pomalu se rozešla za kožíškem, co prosvítal mezi stromy.
Procupitala mezi kořeny, pěkně před Arrynem, protože byl zraněný. Potřebovala se podívat, že po nich vlk nevyjede. Zastavila se tak vedle stromu, na který vlk civěl a když se o ni najednou ze strany cosi otřela, celá nadskočila a naježila se. Tehdy se jim dostalo vysvětlení toho, co je tohle za stromy. Chodící stromy?! To jako vážně?!
Upřela na Arryna vyjukaný pohled, jakoby snad mohl popřít realitu pohybujícího se stromu a ony by prostě přestaly.