Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Mokřady

Když se dvojice konečně zastavila a rozhodla se kočce čelit, Cipheřino otočení nebylo tak ladné jako Arrynovi. Musela zarýt drápky do země, ale stejně se sklouzla. Tehdy se konečně otočila, naježila a pustila tetřeva vedle toho Arrynova. V ten moment vyrazila.
Kde se ji Arryn snažil chránit, tam mezi mezerami v koččině obraně zkoušela dělat co největší škodu. Dokonce jí i do očí prsknula jiskry, které zvíře na chvíli zmátly a nejspíše tak dovolily Arrynovi zvířeti uštědřit víc kousanců a zranění za pomocí magie. Pravdou však bylo, že kdyby nebylo Arryna, Cipher by asi teď byla docela zdecimovaná. Nakonec se jim však kočku podařilo zahnat a starší vlk se hned ujišťoval, že je v pořádku.
"No jasně!" zakřenila se, ale pak ji zarazil pohled na jeho srst. Tady v lese nebyl déšť natolik silný, aby nepoznala krev. "Ah, Hanka bude pěkně vytočená..." stáhla uši k hlavě. Neměla jediný důvod se vlčice obávat, ale to neměnilo nic na tom, že pokud se jí teď Arryn vrátí celý poškrábaný, nejspíš nadšená nebude. "Co takhle s tím něco udělat než se vrátíme domů? Můžeme najít ten plazivec!" navrhla. Ten přeci Arryn znal, vysvětlovala mu jeho schopnosti zpátky v úkrytu.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem

>> Tajga

Vlčice cválala mokrou, nepříjemnou substancí mokřadů vpřed, dokud najednou pod jejíma nožkama cosi nepovolilo. Byla zrovna mimo pohled Arryna, takže její zapadnutí až po hrudník do vody neviděl. Kdyby za ní rys běžel, už by ho nejspíše měla na zádech, ale takhle si prakticky přes pootevřenou tlamu lokla a zase se vyhrabala mimo, načež se už opatrněji rozběhla okolo hlubší části mokřadu a tak tak očkem zahlédla, že i Arrynovi se smekly nohy. Pokračovala dál vpřed a zatímco Arryn topil kočku, Cipher už na něj čekala na druhé straně jezírka.
"FOFEŠ VA-YNE!" zahučela na něj přes plnou tlamičku a proti rysovi, který se jim stále držel v paták, vyšlehly ohnivé plamínky. Ty mu sice přes nános bahna a vody moc neudělaly, ale šlehly a zvíře poděsily. Cipher se s tím a plnou tlamičkou tedy roztryskala dál, zatímco rys chrčel a prskal a držel se jim v stopách. Tak či tak, Cipher už začínala zpomalovat, vyčerpaná z nahánění a s čelistí celou bolestivou z neustálého držení tetřeva.

>> Začarovaný les

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody

Vlčici zarazilo, když se najednou za jejími zády cosi vynořilo, otočila se a i přes ptačí peří v tlamě zavrčela. Arryn však už chňapnul tetřeva a vyškubl ho, načež teprve vlčici došlo, že asi měla utíkat. Jenže mohla nechat člena smečky, aby se rval sám? Nemohla! A tak se rozběhla s Arrynem, který ji docela brzy dohnal. A nejen on. I rys, zjevně zoufalý a hladový, se dostal do jejich blízkosti a brzy šel po jejich úlovku.
Rys se odhodlal ke skoku, ale náhlá pára jej zarazila. Cipher vykulila oči a přidala. Zvíře sice ten magický trik zpomalil, ale to neznamenalo, že zcela zastavilo. Naopak se za nimi pustilo s jistým elánem jednoho, které nemá co ztratit. Cipher přidala a sklouzla se po hlíně do prudké zatáčky, aby se pokusila rysa setřást. Byli tu přeci jen dva a zvíře bylo jen jedno. Jenže co se stane, když dohoní Cipher a Arryn tam nebude? Snad se jí totiž nepodařilo setřást i toho...

>> Mokřady

Arryn vypomáhal Cipher i nadále a vlčice to neskutečně cenila. Odložila úlovek na zem a chvíli popadala dech. Pořád nebyla tak vytrénovaná jako on, i když by si ráda tvrdila, že to byla průměrná vlčí fyzička. Arryn prostě věděl co dělá a věděl to už pár let.
Ulapená kořist zůstala na pár momentů bez dozoru, jak Cipher očekávala další příliv běžících kuřat.
Jednoho, abychom byli přesní - a Arryn nezklamal. Cipher se oproti čepýřícímu se ptactvu rozběhla a momentálně s prázdnou tlamou vykuleného a vyděšeného ptáka chňapla a zatřásla pořádně hlavou, zatímco tetřev řval do okolí a Cipher ho rdousila. Nakonec s mrtvým ptákem v tlamě zvedla oči k Arrynovi a nadšeně zamávala ocáskem, načež se otočila k předchozímu úlovku, od kterého musela na několik metrů odejít. To aby dostihla toho druhého, uřvaného ptáka, co běžel jejich směrem.

Kde by se normálně nejspíše CIpher sklouzla po kluzkém povrchu, dnes při ní stáli všichni svatí. Vlčice byla zcela zaujatá a zcela fixovaná na to, co se před ní dělo a jakmile Arryn vystartoval a začal nahánět ptactvo, i Cipher se očima chytila jednoho z nich a hnala si to za ním. Nebo spíše... pták se hnal k ní. Arryn sice možná lovec nebyl, ale rozhodně bylo znát, že má mnohem víc zkušeností než tmavá, mladá vlčice. To se hodilo! Pro jednou neobtěžovala Hanku a držela se jejího partnera, který jí nějaké nové zkušenosti přeci jen zařídil.
Tetřev se pokusil tesákům uhnout, ale marně. Ozvalo se cvaknutí a Cipher do něj narazila, zuby okolo jeho tělíčka a tak tak zastavila, aby na kluzkém povrchu nesjela celou cestu až k Arrynovi. Zvíře se ještě chvíli cukalo, ale tady už ho vlčice připlácla a zardousila.
"Ještě jeden, ulovíme ho?" optala se Arryna a neměla iluze o tom, že chytat vyplašeného tetřeva bude bolestivé a zdlouhavé - ale terén tu nebyl snadný ani pro zdejší, tudíž čekala, že s Arrynovými zkušenostmi ho lehko doženou pokud by chtěl.

Tetřev? To znělo zajímavě. Mávla ocasem a kývla. Dobře, bude stopovat. Byla z toho mírně nervózní, ale co mohla dělat? Někde se to naučit musí! A Arryna bude mít celou dobu za zády. Jo. To zvládne, to zvládne! Ale soba by nesložili, tomu nevěřila. Tak jo. nadechla se a rozešla se pomalým krokem vpřed. Tak, aby bahno moc neprskalo do okolí a nečvachtalo. Byla to docela velká výzva, ale zatím se jí dařilo držel méně čvachtavých míst. Očima sklouzla po Arrynovi, jestli ji následuje, zatímco tlapkala vpřed a dávala pozor, aby ptáky nevyděsila. V takovém podnebí jako bylo teď měla docela dobré zbarvení a Arryn zrovna tak. Byla za to pro jednou ráda. Že splývala s okolím. Samozřejmě.
Ptáci neměli zrovna štěstí. Hlavně v tomto dešti. Podlaha tajgy už byla plná vody a bahna, po kterém se špatně i opeřencům pobíhalo a Cipher se rozhodla na to sázet. Jednoho chytí a pak ho sežerou... doma v horách.
Věnovala Arrynovi poslední pohled - a pak se rozběhla.

>> Hraniční pohoří

Docela ji překvapilo, že Arryn vzal její slova tak dobře. Zmateně si ho přejela pohledem. Nedostal vztek, ani ji nepokáral. Ani netušila, proč to napůl čekala. Možná proto, že ji žádný dospělý... pořádně nikdy nevyslechl. Nebral její slova jak jsou. Možná rodiče, ale... ti měli její sestru a bratra... vlastně... koho měl teď bratr? Kousla se do jazyka. Ne, na to teď myslet nebude. Ale Arryn si rozhodně získal bonusové body? Takže... strýc Arryn? Jako otec nebyl a asi ani nebude - a taky nechtěla tomu pokrevnímu dodávat pocitu, že ho vymění. To by bylo neslušné. Ne? Protože co kdyby pak oni vyměnili ji?!
"Tak jo," zamávala chvostíkem, "já vám samozřejmě neřeknu ne - protože jste velcí a můžete mít vlčata jak chcete, žejo, navíc budu ráda velká sestra -, ale oceňuju to. Vážně." A aby věděl, že to myslí vážně, podívala se mu do očí, kývla a následně zakopla, rychle se narovnala a dělala, že se nic vlastně nestalo. Všechno je v pořádku, nikdo nic neviděl.
"A chci objevovat dál," odsouhlasila. Prozkoumá všechno! A bude vědět všechno! A bude z ní skvělá delta a pak gamma, ještě dřív než z Vittani! Beta samozřejmě nebude, protože to bylo Hančino místo.
Jenže to se dostalo už téma k tajze a Cipher kývla a podívala se pod tlapky. "Pár dní zpátky byla suchá," odvětila Arrynovi a své dětské přání odstrčila kamsi dozadu, aby na něj teď nemusela myslet. Byl čas konat a chovat se dospěle! Kdyby tu byl Keiji, asi by to nedokázala, ale vedle Arryna se prostě cítila, že musí.
V hlíně si však něčeho všimla. Byly tu stopy. Nějaký pták, větší. Asi nelétavý. Zatímco se Arryn stresoval, ona k němu zvedla oči.
"Můžeme zkusit ulovit ty ptáky," poukázala čumáčkem ke stopám. To by se hodilo, alespoň něco donesou zpátky - vedle otřesných novinek, že všichni umírají. "Vidím i sobí stopy, ale teda povím ti, sobi jsou pěkně těžcí na skolení!" A přeci jednoho dotáhli zpátky, hah!

>> Úkryt latté

Cipher skoro až zaskočilo když ten vlk najednou zmínil, že vlastně Hanku miluje, ale ještě o stupínek výš. No takže jako... co to znamenalo? Zahleděla se na něj, najednou trochu nervózní. Se smrtí její matky se míchal další vlk, který zjevně s Hankou... byl. A Cipher nebyla dost mladá a hloupá na to, aby netušila, co to může znamenat.
"Mám Hanku moc ráda," začala proto pomalu, protože si sama nebyla jistá, kam tím vlastně míří. "A tohle je asi... to nejhezčí, co jsem kdy slyšela od jednoho vlka o dalším. Včetně mých rodičů," nešťastně mrskla oháňkou. "Mám je ráda... teda... tátu," sklonila oči, protože tohle bylo téma, na které ještě nebyla připravená, "ale Hanka je pro mě jako členka rodiny. Skoro jako další... další... uh, to je trapný," stáhla uši k hlavě. "Prostě, neplánujete nový děti, že ne...?" aby nepřišla o další mámu takhle zhurta.
Protože i když byla Cinder pryč a Cipher to na pořád vzalo kousek jejího já, to neznamenalo, že k Hance neměla blízko. Byly to dva úplně jiné vztahy, ale cenila si jich obou stejně. Hanka... pro ni byla jako součást rodiny a kdyby ji vyměnila za děti z vlastní krve, asi by to dost bolelo.
"Moc toho neznám," přiznala vlčice. "Prohlédla jsem si většinu ostrovů během zimy a našla jsem hodně zajímavých zákoutí a potkala zajímavé vlky, ale myslím, že to není moc oproti některým starším vlkům... pa-pane? Arryne??" měla mu vykat? Nebo mu měla říkat jinak? Tohle bylo všechno hrozně matoucí... ale nějak nebyla schopná z něj být tak vytočená jako předtím, když se tulil k Hance. Asi to bylo dobře, hlavně kvůli tomu, co jí řekl.

>> Tajga

"Slečno Cipher?" zopakovala zmateně a zamrkala. Pak se tedy rychle oklepala, odkašlala si a dodala: "Má takové malé lístky, mimochodem. S takovýma bílýma tečkama. Určitě ho poznáte," to kdyby náhodou někdo z nich nedokázal jen tak z popisku vyvodit, co za kytku to je - což by nepoznala ani ona, bez fyzické ukázky a popisu.
Pak ji však už Arryn hnal ven, tak rychle zhltla co zbývalo - a popálila si víc tlamy - načež se na dlouhých packách už vydala směrem k východu. Arryn se ale flákal, tak mu přes rameno hodila pohled a viděla, jak se tulí s Hankou. Na oba se zašklebila, ale jakmile se hnědák zase otočil jejím směrem, tvářila se už zase jako svatouček. Jen tomu svatozář ještě dokreslit nad hlavičku!
"Co je to s tebou a Hankou?" zeptala se ho však zcela na férovku jakmile zmizeli dál od skupinky a nebylo je tak slyšet. Věnovala Arrynovi v průvodu s tímto dotazem tak trochu podezřívavý pohled.

>> Hraniční pohoří

Cipher byla skoro až zaskočená tím počtem pohledů, který jí ten cizinec, co se jí otíral o mámu 2, věnoval. Vypadalo to, že chtěl, aby s ním zase vyšla do terénu. Fialka už asi byla starší a hlavně byla malinká, takže všechno muselo trvat dvojnásobek kroků a... nu, upřímně za to chudák nemohla. Cipher, na druhou stranu, byla mladá, plná sil a prakticky neschopná, vinou nízkých procent.
"Půjdu," rozhodla. Asi převážně kvůli tomu, jak Arryn celou dobu pokukoval po Hance a jak chamtivě se chytal těch nejhorších úkolů. Možná, že kdyby tu byl Keiji, šel by s ním raději on - jenže Keiji tu nebyl. A Cipher docela chyběl. To už k ní však přilétla Fialka a Cipher stáhla ouška když se jí dotkla. Dobře, teplo? Voní tu tak teplo... a ta kytička co ji měla? Chtěla se na ni vyptat víc, ale tak nějak tušila, že se toho hodně stejně nedozví. To i převážně kvůli tomu, že Fialka prostě nemohla mluvit a říct jim potřebné informace jako to dělávala třeba Šalvěj.
Vlastně... "Hmm, ty pomáháš hodně léčitelkám, viď?" optala se jí a pak si sedla na zadek a vlčici pozorovala, jak míchá svůj lektvar. "Potkala jsem tu pár kytek a ta jedna by se ti mohla hodit... Plazivec lékařský? Takovej plevel, roste se všude a rozkousává se to a nanáší na rány. Ale to je asi něco hodně základního, ne?" nervózně mávla ocáskem a podívala se po zbytku rezidence, která možná rostlinku neznala. Kdo ví... a pak? Pak se odvážně rozhodla i napít toho čaje co Fialka připravila.
"Ech uuuw... to je jak to co měli ti Noramští..." podotkla nešťastně. Ne že by jí to nechutnalo, ale spálila si celý jazyk.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

"Prší," odsouhlasila Mercerovi. "Všechno se vylívá z koryt a tak. Je to... docela katastrofa."
Ten černobílej parchant se ale jen vymlouval. A měl slova, která nečekala od někoho jako byl on. Jaké dítě takhle mluvilo? Zjevně tohle jo. "Ty se máš učit pohledem a empatií," odfrkla si a málem na něj ještě prskla to slovo 'spratek'. Malé černobílé teď nechtěla ani cítit.
To už však přišla jeho matka a k tomu i Hanka, obě se tázající na stejnou otázku. Prvně chtěla odpovědět Stině, ale když dovnitř dorazila promočená Hanka, rozhodla se odpovědět i jí. Střihla ušima a švihla ocasem: "Venku je to docela šílený. Dole je jezero, které má už úplně zaplavenou pláž a nedá se okolo něj pořádně projít suchou nohou. Všude je voda a bláto, zatéká i do některých škvír a úkrytů tady, ale není to tak hrozný. V tajze bylo vážně mokro taky a to jsou tam stromy. Takže si myslím, že se ta voda už drží." Což nikdy nebylo dobré...
S tím kývla na slova Arryna. "Souhlasím, že i moře už stoupá. Nepřekvapilo by mě, kdyby se ty blízké cípy ostrova brzy ponořily. Jestli to takhle půjde dál, všichni se utopíme." Řekla to jak to bylo. A zatím se nepředstavovala, protože hnědý vlk toho měl hodně na srdci a hodně toho řekl jedním dechem, do čehož mu nechtěla skákat.
"Já ti nevím, Vidare," oponovala deltě, "víc dřeva by se muselo prvně vysušit a na to tu teď nic nemáme. Není slunko a sušit dřevo vedle dřeva asi není dobrý nápad jestli to tu nechcem vykouřit. Jednou jsem slyšela, že mokrý dřevo fakt hrozně kouří," osvětlila ještě. Jenže to už vylezl Mercer a zahlásil, že mají vypadnout. Mrskla ocasem. No jo, vlčata. Sierra už asi... explodovala, slovy mladého černobílého. A pak tam byla ještě ta malá béžová. Na tu se Cipher podívala, přistoupila k ní a oklepala se na novo. Už to nebyla taková sprška jako na Espena, ale když jí ten nedopřál zadostiučinění z reakce, aspoň ohodí i to suché vlče, ne??
"Tak pojď, ty kozo," frkla k ní. Věděla, že to je Einarče? Jo. Záleželo jí na tom? Ne. Byla to koza.
"Fialko, co to vaříš?!" zajímala se a už tam klusala.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy

>> Hraniční pohoří

Rychle se vzdálila od Hvozdíkovi maminky a tlapkala si to už aktivně směrem domů, kde věděla, že najde bezpečí před elementy alespoň pro sebe. Žábu zanechala dole v jejím novém pelíšku a upřímně se těšila, až se schová do toho, kam právě mířila. Domů, domů, domů! Ani nečekala, proč vlastně tak spěchá. Hlavně v tom hrozném slejváku. Zašklebila se.
Jakmile prošla úzkou mezerou do úkrytu, oklepala se a dlouze si oddychla. Jo, paráda, byla doma a v suchu. A uvnitř ani nebylo tak rušno. Většina vlků se rozlezla do všech směrů a vypadalo to, že se ani neplánují jen tak vracet. To bylo parádní a Cipher si tu trochu soukromí užívala. Až na to... že tam postával Vidar. Ten hrozně důležitý a pitomý Vidar. Mírně se zamračila, zrovna cosi říkal tomu mladšímu vlčeti.
"Můžeš mi prosím o kousek ustoupit?" požádala Vidara a pokývla mu, načež se podívala na toho malého, usmrkaného fakana... a pořádně se oklepala tak, že se voda rozprskla do všech stran a hlavně do jeho černobílého ksichtu.
"Už jsi slyšel, že venku prší? Tak už seš mokrej taky."

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 5/5
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

>> Tajga

Vlčice se i s mrtvým skokanem v tlamě škrábala nahoru do hor a hledala místečka, kde by mohla svého kamaráda ukrýt kdyby se nedostal do Alatey. A tak si ťapkala, hledala, rozhlížela se a k jejímu překvapení šla ještě docela čerstvé stopy v hlíně.
Vedly nahoru a kamsi pryč. Nezdálo se, že by to snad byl vlk z Alatey, ale přesto se rozhodla čenichat a hledat. Třeba najde něco zajímavého a Hanka s alfou ji pochválí. Nedařilo se. Místo toho si našla něco... jiného? Oho! Prasklina! Trochu do ní teklo, ale když si ji Cipher pořádně prohlédla, vypadalo to, že by to mohlo být i místo kam poslat Hvozdíka. Však měl magii vody, trošička mu neuškodí. Hlavně když se brzy ostrovy budou topit záplavou. Nejspíš. Asi. Nechala tam skokana, kdyby náhodou.
Každopádně! Čas si najít teplé místečko i pro ni!

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 4/5

>> Úkryt Alatey

>> Kvílivec

Cipher byla naježená, mokrá, unavená a pořád hledala místečko pro Hvozdíka. No jenže nenacházela. Všude bylo mokro a zima, potopa, nikde se jí nedařilo něco ulovit. Tedy, až do momentu, než si čehosi všimla. Cosi... si plavalo ve vodě. A Cipher? Ta toho využila a vyrazila. Brzy byla u toho a chňapla to. Ono se to však ani nehnulo, což vlčici nedocházelo. Žábu vítězně chňapla za nohu a rozešla se s ní dál, rozhlížejíc se po okolí. Všude jen voda. Zatopená území a... mrtvé žáby, jako ta jedna co ji zrovna táhla. Nad tou myšlenkou se oklepala. Nevypadalo to ale tak, že by byly nemocné a nebo nafouklé, považovala je tedy stále za poměrně stravitelné. Tohle však jako dobré místo úplně nevypadalo. Dobře, takže zpátky do hor. Bude tam něco, kam může Hvozdíka odkázat?

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 3/5
× Ulov si na horší časy

>> Pohoří

>> Hraniční pohoří

Věděla, že budou řeky a všechna různá místa rozvodněná, ale nedokázala si až doteď představit, jak moc špatné to kolikrát bude. Ne, tohle okolí rozhodně nebylo bezpečné a vlčice si to uvědomila už když přešla k jezírku o trochu blíž. Tedy, jezírko to zrovna nebylo. Bylo to velké, vytopené jezero, které se rozlévalo až do travnatých území. Cipher se naježila jen tu potopu viděla. Tohle bylo moc. Příliš. Tady v bezpečí nikdo být nemohl. A přesto cosi upoutalo její pozornost. Ryba?
Zarazila se. Možná by mohla rovnou dostát Hančiny výzvy! Vrhnout se po rybě, dotáhnout ji domů a rovnou splnit úkol! Zarazila se, tlapky mokré a stála tam v dešti, na okamžik úplně zapomněla, že čeká suché, příjemné místo, kam by mohla nasměrovat Hvozdíka. A pak s tlamou, skoro jako v čelistech, vyrazila vpřed a cvakla. Jenže moc pomalu, kapr uplaval a jak se za ním Cipher nahnula, převážila se, podjely jí tlapky a ozvalo se hlasité
CVÁK!!
jak zahučela přímo do vody.
Vlčice vykulila oči a začala čubičkou pádlovat nahoru k hladině, promočená a vykulená. Nenene, tohle určitě nebylo bezpečné místo, nu-uh. Fajn. Čas jít hledat dál. Třeba do tajgy? To by šlo, ne?
Jo, tam najde Hvozdíkovi bezpečné zázemí. A možná se tam i sama schová když nedokáže čelit členům smečky.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 2/5
× Projdi se po zatopeném území
× Pokus se plavat

>> Tajga