Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Alatey

Mladá vlčka chvátala, rychle rychle aby ji nikdo neviděl v jejím momentální stavu. Seskočila několik kamenů, sklouzla se po jindy pevné stezce a pokračovala dolů. Wua prakticky přehlédla když jí skončil pod tlapkami a víceméně narazila do jeho stánku.
"Uh!" vydala ze sebe vlčice a rychle se zase vzpamatovala, oči na šedivém vlkovi. No, asi dávalo smysl že pro byznys bylo jedno co je za počasí, byznys nesměl stát.
"Um... no, proč ne?" zahuhlala, když jí Wu okamžitě nabídl škálu věciček, které mohla využít. Pořádně netušila, kdo to je, ale zcela upřímně jí to bylo ukradené. Pokud měl něco, co by Cipher snad pomohla do budoucna, vzala to všema deseti.

NÁKUP
Oheň 2-5 = 260kšm
Proměna 3 = 60kšm
Dohromady = 320kšm
Měním všech 9 rubínů na kšm, tedy budu mít 333kšm
Zbydou mi 13kšm 0r

Schváleno

Jakmile vypila všechny tlapičky a oklepala se, bylo na čase vyrazit dál. Cipher odmítala jen sedět na zadku a pak se otočit a vrátit se, když Hance něco řekla. Plánovala svá slova dodržet. Navíc... s tou vší vodou bude brzy problém se kamsi hnout a bylo i možné, že třeba Hvozdík se nebude mít kam vrtnout. K sakru.
Byl čas mu najít bezpečné místo, protože Cipher netušila, zda by ho Alatey přijala do jejich úkrytu. Alfa občas uměl být... tvrdý.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 1/5

>> Kvílivec

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci

Cinder z Alatey. Obránkyně smečky, přítelkyně mnoha a v neposlední řadě i družka a matka. A co z jejích přátelství měla její vlčata? Co měla z toho, že matka umřela na hranicích? Cipher po tváři tekly horké slzy, které sotva kontrastovaly s tím, jak chladný a surový byl déšť nad její hlavou. Seděla tam a plakala, ignorovala, že se její otec a bratr vydali pryč, navázat lepší vztahy. Vittani prostě odešla. A jako vždycky... jediná prostřední dcera zůstala o samotě. Kdo by ji chtěl?
Polkla a vzlykla, snažíc se pochopit, proč tu je a co tu dělá, z jakého důvodu je stále naživu. Pocity méněcennosti se k vlčici stále nedostaly a to i přesto, že k nim neměla daleko. Celý život byla hlasitá a bylo jí všude hodně, ale... byla to pravda? Možná že to byla jen kompenzace čehosi jiného, co se vrtělo sotva pod povrchem jako parazit v cizí kůži.
Zvedla hlavu a podívala se směrem na Arryna a Fialku, kteří okupovali Hančino okolí. Pořádně je neslyšela, voda bubnovala hlasitě a tlumila cokoliv, co se v okolí dělo a nebo snad říkalo. Přesto vycenila zuby když viděla, jak se o Hanku ten prakticky cizí vlk otírá. Co se jí měl co dotýkat? Co tu měl vůbec co dělat? Jak si mohl dovolit ji vytrhávat z jejího smutku? Měla právo smutnit. Měla právo tu sedět a být stejně promočená jako Cipher. Chtělo se jí na něj zakřičet, zařvat, ať mlčí, ať na ni nesahá, ať odejde tam, odkud ho přitáhli. Protože možná že kdyby neměli plné ruce práce s ním, matku by někdo našel dřív.
Odkud se bral všechen ten vztek, všechny ty iluze toho, že dřívější smrt tohoto vlka by cokoliv vyřešila? Byla to vůbec pravda? Ne, nejspíše ne. Nebyla. A nebude. Postavila se a rozhlédla, viděla jak potůčky přetékají jejich koryta a stávají se z nich malé říčky. Cipher zaťala svaly, stiskla k sobě zuby a déšť okolo ní na pár momentů začal syčet. Neudržela jej však dlouho, jen sotva pár chvilek dokud oheň v ní znovu nevyhasl a vlčice se nepodívala před sebe, prázdná, chladná. Byla jí zima, ale netřásla se, jen... oheň, který v ní existence Arryna probudil, znovu uhasl.
"Půjdu se podívat, jestli se vody v naší blízkosti vylévají z koryt a nějak to ohrožuje smečku," pronesla a ani si neuvědomila, že přešla k Hance a Arrynovi a Fialce, kterou skoro ani nevnímala. "Ale potůčky mají mnohem větší a silnější proud, to je vidět už odtud. Nevím... nevím, jestli je dobré pouštět vlčata v tomhle počasí ven."
S tím odvrátila tvář a v několika rychlých skocích se vytratila z území.

>> Hraniční pohoří

Cítila uvnitř v hrudníku svíravou bolest a přitom prázdno. Hlubokou a hladovou propast, která žrala cokoliv, co by mohla cítit. Nezůstalo nic, jen sevřené hrdlo a nicota. Taky šedohnědé chloupky na jejím těle. Zobáčky, které splývaly s tmavou srstí na její tváři. Možná, že chtěla být někdo jiný. Ztratit se v davu. Možná že by to bylo lepší. Lehčí.
Když však před svou matku předstoupila, srst zaprskala droboučkými plamínky a vrátila se své obyčejně hnědo-zrzavé podobě. Jen ty zobáčky zůstaly, usazené po straně čenichu, tmavé tak, že by je obyčejně oko nezaměřilo. Nerozeznalo.
"Budeš moje máma i když tu nebudeš," zamumlala konečně. "A táta bude můj táta. I když vás budu nesnášet a proklínat a přát si, abych se narodila někomu jinýmu. Protože... jsme rodina. A nikdo tě nenahradí, nikdy, víš?" škytla a zarazila se, protože štípání v očích ji varovalo, aby dál k mrtvému tělu posetému květinami nemluvila. "Ale já teď nemůžu... nemůžu se nad tímhle zastavit. Nemůžu. Když jsem konečně našla něco, kam můžu směřovat, něco, co můžu zkusit... ty to chápeš, že? Pochopila bys to... chápala bys..." odvrátila pohled od mrtvého těla. Její matka tam už nebyla. Proč se snažila? Jaký tohle mělo účel? Proč...?
"Nevyměním tě. Ale nebudu se kvůli tobě izolovat těm, které mám ráda. A tak... to ber jako naschledanou. Jednou se k tobě přidáme všichni."
S tím se Cipher otočila a odešla. Posadila se stranou od ostatních, včetně rodiny. I přes její poznámky o izolaci to teď bylo přesně to, co chtěla udělat.

>> Úkryt

Pořádně ani nezaslechla Hančina slova a už byla venku. Na promáčenou půdu se na chvíli posadila a nechala kapky, aby ji za sotva pár momentů prakticky celou promáčely. Nějak jí to nevadilo, z jistých důvodů se cítila lépe když byla celá mokrá a ještě mizernější než předtím. Brzy se však ven protáhl celý průvod s Einarem a Xanderem v čele a její matkou na kožešině a ona stočila zraky směrem k Hance, která na ni původně mluvila.
Déšť zmizel, zrovna tak i kroupy a tmavou vlčici to vytáčelo. Ani netušila proč. Prostě... jen měla vztek. Na nebe, na smečku, na ty vrahy, na všechno a na všechny. Kousla se do jazyka a zůstala soustředěná na své okolí, protože takhle by se cítit neměla. Ne. Nesměla.

Bratr se pořád držel u matčina těla, Vittani ji ignorovala a Cipher si prostě hleděla svého. Na moment jí vůbec nepřišli jako rodina, spíš jako někdo cizí. Ano, každý truchlil svým způsobem - pro ni to nejspíš bylo odtržením se od reality. Kdo ví, třeba z ní brzy bude jen bolestivá vzpomínka na Cinder. Vypadala jako ona a na rozdíl od Enigmy nebyla samice. Přála si... přála si být někým jiným. Chtěla vypadat jako kdokoliv, ale úplně kdokoliv jiný. Její kožíšek na pár momentů místo zrzavé prokvetl tmavohnědou a bílou, podobně jako ten Hančin. Vlčice si toho však vůbec nevšimla.

"Půjdu... ven," pronesla když donesli kožešinu a vlci a vlčice začali omývat kožich její matky. Nedokázala se na to dívat a tak jednoduše vzala roha, jak se sluší a patří.

>> Území

Rodina, vlci s vodou, Hanka

Cipher stála ve vchodu a snažila se tvářit, že je všechno v pořádku i když uvnitř cítila to hrozné, děsivé prázdno. Šlehla po otci očima když se pokusil o kontakt a pak se o něj opřela tělem. Nebyla si jistá, zda fyzický kontakt zrovna chce, ale kousla se - byla si jistá, že on se cítí příšerně a snaží se jen držet dohromady. Stejně jako ona a Vittani. Enigma totiž tiše vzlykal u matky, což zcela chápala.
Dovnitř však vešel Einar a začal rozdávat rozkazy. Cipher se opatrně odlepila od otce a beze slova se přidala k Mušli a Hance na lovu za tou nejlepší kožešinou. U těla zatím postávalo víc vlků, připraveni její matku zbavit krve, což ji na chvíli zarazilo. A protože nikdo z její rodiny nic neříkal...
"Můžete ji umýt," hlesla tiše a byla ráda za to, že její hlas sice ke konci poskočil, ale nezlomil se. Pak rychle odťapkala za Hankou vybrat kůži - a že vybírala pečlivě. Hlavně co nejrychleji, aby tu neležela na chladné zemi. Brzy už kývla Hance a s její a Mušlinou pomocí se jistě brzy k tělu Cinder vrátily i s kůží.

Cipher se neuměla utišit. Svět okolo neexistoval. Neexistovala ta pitomá věc s Taiclarou, neexistovala delta nebo epsilon, nebo co si to alfa vymyslel. Nic z toho. Cipher byla v mlze, skoro jako zombie, nezmohla se na nic než jen vzlykat a nedokázala přestat. Ani netušila, kdy přesně začala. Netušila, že jí otec oblízl líčko a odešel ke dveřím. Brečela tak dlouho, dokud venku bubnovaly kapky.
Pak to najednou všechno ustalo. Jakoby se ta bolest stáhla a i přes stažený krk a slzy v očích se Cipher rozechvěle postavila. Skupina, která šla matku pomstít byla pryč a ona věděla, že už by je nestihla. Tak udělala jen pár kroků a podívala se po Enigmovi, než dokráčela k východu a posadila se tiše vedle Yara a Xandera, zírajíc kamsi pryč, ne úplně přítomně.

Pódium Einara a Hanky + Taiclara, Xander

Cipher seděla, ani nedutala. Jen zírala dopředu a čekala, kdy se na ni sesype to ne a ne a ne. A přesto... nic. Nastražila uši a mírně zaraženě se podívala na Hanku, jakoby od ní čekala námitku. Pak se podívala po Stině, která dostala úkol a po Sierře, která ho dostala taky. Hej, to není fér, proč ony můžou na deltu a tyhle tři ne?! No, tak či tak, založilo se kvůli nim celé nové postavení. Aha. Pak že si alfa nevydržoval Taiclaru, haha. Zlehka Taiclaru pleskla ocasem.
Jenže to už jim měla zadat úkoly Hanka - Vittani si z nějakého důvodu nechal pro sebe a Cipher jí věnovala malé zašklebení. Tak, aby si alfa nevšimnul. Což on si možná všimnul stejně, ale to už bylo fuk. Aspoň ji nekousla do zadku.
Hanka však odrecitovala úkol Taiclaře a pak se stočila pohledem na ni a Cipher jí opětovala pohled. Napřímila se a nastražila uši.
Rybo-co-lov? Ah, takže... no, prostě bude lovit. To se asi u lovkyně čekalo, co? Fajn. Lovkyně loví. Dobře, dobře, dobře. Zmapovat stáda a řeky, potom ještě k tomu všemu pomoc stopovat. To nebylo zrovna to co jí šlo, ale... asi to půjde? A pak byl konec a Cipher se odklidila bokem. Před sebe si Einar zavolal jejího otce a když okolo něj procházela, drkla do něj bokem. V přátelském gestu. Chtěla ho povzbudit.
Zakotvila kousek od Enigmy a sledovala, co se děje dále.
Následně přišla noční můra.

Cinder a okolí

Když se alfova pozornost odvrátila, prvně díky té mase vlků netušila, co se děje. Cítila jen krev, až se jí z toho zježily chlupy na krku. Pak ale vyrazil Enigma a ona to slyšela. Mami? Ale přeci... máma byla... máma tu nebyla.
Máma tu nebyla... doteď.
Cipher se před očima udělaly mžitky a navzdory chuti se propadnout do země se hnula. Nevydala ani hlásku. Rozběhla se, narazila do Mercera, až se málem svalila, ale rychle zase pokračovala dál, až u matky sletěla na zem. Šalvěj a Fialka se k nim brzy přidaly, byla tu celá rodina... a milion hledících.
"NEZÍREJTE!" zařvala po těch nejbližších. "UDĚLEJTE NĚCO!"
Pak se podívala na matku. Měla jedno oko. Krvácela, i když se ji otec snažil zachránit, zrovna tak i léčitelky. Polkla vzlyky a schoulila se k jedné z jejích volných stran, aby ji zahřála a dostala se k jejím uším.
"Moc mě to mrzí. Hrozně mě to mrzí. Nechtěla jsem na tebe křičet. Mám tě ráda. Mami... prosím, neopouštěj mě, mami. Já nejsem... nejsem připravená. Prosím... prosím, zůstaň tu. Prosím. Prosímprosímprosímprosímprosím...." nakonec už jen šeptala.

Babyrage trio

"No, aspoň se furt neopakuju jako někdo," odsekla. "Furt mluvíš o originalitě, ale jsi jak zaseknutej mravenec a chodíš v kolečku." A jejího bratra mohl urážet jen jeden, JEN JEDEN, a to byla ona! Taky na něj tak nějak pohodila hlavou když procházeli, ale tlamičku měla plnou.
Když začala Taiclara mluvit o jejím bratrovi, Cipher aktivně protočila oči: "Mýho bratra nech ze své pusy. Nebo se já můžu navážet do... cokoliv, co tamti dělaj," stočila pohledy ke čtyřměsíčním vlčatům a jejich nutným pokusům ulovit králíky. No jo. Heh. "Je poznat že jste příbuzní, mají tvoji grácii."
A co se Vittani týkalo, inu... "Sestry si pomáhají. Já mám zase dobrý vztah s dalšími. Třeba s Mátou a Šalvějí. Mluvila jsi s nimi vůbec někdy, znají tvoje jméno?" cvakla hnedle zpátky. "Nebo se držíš jen oháňky rodiny?" Protože... protože ona zase začala vytahovat svého strýce! Svého strýce, co šel hnedle s nima. Cipher nakrabatila nos. "Myslíš toho učitele, kterého si nikdo nemohl vybrat, ale tobě byl zázračně dovolený? No teda, asi máš fakt magickej jazyk. Mám někomu říct, že tu máváš naší alfou?"
Pak však mezi dvojicí přeskočilo nějaké tiché porozumění a Cipher jen tiše zabrblala cosi pod svůj čumák. Remíza? Asi pro tentokrát. Proč ne.
Jenže to se pak už ozval ten pískovec a Cipher se na pár momentů naježila, než mu věnovala svůj bojovný, ohnivý pohled. Měla však dost soudnosti na to, aby deltě neodsekávala, protože ji taky mohl klidně zpátky do haly odnést v zubech.
"Jen se tak ostříme... Vidare. Jsi Vidar, žejo?" přejela ho pohledem a pak mávla ocáskem. "Nikdy jsem tě neviděla mluvit s nikým jiným než s alfou nebo Taiclarou." Ne že by ho snad hrotila, ale hrotila ho. V tom nejvíc nevinném, ještě vlčecím 'proč?'.
"Tak už Einar a ne papá, jo?" cvakla zuby, když se vracely s Taiclarou zpátky do místnosti. "Si piš že před něj předstoupím. A ty se nebojíš, před Hanku?"

Podběl, Vittani, Třezalka

Jenže, jenže, to už se řešilo Šalvějino povýšení. Když její jméno zmínila předtím, vlastně si nebyla ani tak jistá, že to zvládne. Ale asi jo! Vyslechla o existenci té pršivky a zamávala ocáskem. Parádička! S tím zamířila za Podbělem, kterýho chudáka tak její sestra a jeho sestra ignorovali.
Posadila se do jeho osobního prostoru tak, že se o vlka zapřela a pokud ustoupil pod její vahou, možná i narazil do těch dvou laškujících samiček.
"Na někoho tu zapomínáte, dámy. Chudák Podběl," oznámila jim. "Co tu nemá Hvozdíka, určitě mu sourozenci chybí a ty mu je tu kradeš, Vittani. Fakt umíš krást pozornost příbuzných pro sebe, co?" cvakla zuby, napůl v žertu a napůl v těžko potlačované frustraci.
Jenže pak se začaly rozdávat nové postavení a Cipheřin pohled se na chvíli střetnul s tím Taiclařiným.

Einar, Hanka a adepti na delty

Cipher nakráčela na volný plácek s hlavou hrdě vztyčenou a znovu se na Taiclaru ani nepodívala. Trochu se jí klepaly nohy, ale napřímila se, uši dopředu a ocas v neutrální póze.
"Jsem učněm, ale oba dva moji rodiče jsou deltami a já bych taky jednou chtěla být. Jsem sice mladá, ale umím spolupracovat a plnit rozkazy. A..." na chvilku zamrzla, teď na place přede všemi. A... A co dál umí? Co byla její zásluha? Co si Cipher, za celý svůj krátký život, zasloužila?
"A nikdy bych neodešla, jak ze smečky tak z ostrovů, protože tu mám všechny, na kterých mi záleží." Téměř si pod pysky i zašeptala "ne jako Iliana".
Očima klopýtla k Hance.

Babyrage na Taiclaru (+ Vidar)

Cipher se nadšeně podívala na Hanku když je Einar pochválil. A to i přesto, že jim Hanka ani nepomohla. Pak by i zatleskala Mátě, mít tak dlaně. Alas... Pak ale dostali za úkol soba zase odtáhnout a nikdo z těch, co jí pomohli, to za úkol nedostal. Cipher se mírně zaksichtila a pak se podívala na Vidara. Doufala, že to bude Taiclaře pěkně trvat, to aby jim nemohla pomoct a Cipher se jí mohla vysmívat.
Jenže to už tak táhla soba - předpokládám s Vidarem - a Taiclara se k nim přidala. Cipher zavrčela do srsti, kterou držela, ale zatím nic neodpovídala. Naopak čekala, než budou pryč od veškerého hluku a bude to celé trochu intimnější. A taky si tak trochu musela rozmyslet, co to té blbé Kláře vlastně řekne.
"Víš, my co jsme se nenarodili u cecku smečky se musíme snažit dvakrát tak," odsekla, jakmile stihla zalapat po dechu. Sob byl docela těžký. "Ale to ty bys nemohla vědět, protože ti vždycky všechno servírovali tak, že bys sama v divočině nepřežila." S tím kmitla očima k Vidarovi a jala se zase tahat soba, než ji Taiclařin strýc seřve, že nepomáhá. Na druhou stranu musela tuhle masivní krávu tahat až sem, měla právo na chvíli popadnout dech!
Pokud k tomu chtěla ještě něco Taiclara dodat, na Cipheřinu přeúžasnou odpověď si počkáme do příštího postu. Ta totiž momentálně ještě rychle skenovala okolí, aby věděla co její sourozenci vlastně dělají. Aha, aha, tam jsou. Dobře, fajn.
"A jen abys věděla," oznámila jakmile soba pustili v předsíni - docela rychle, aby ji Taiclara nepředběhla - "můj bratr se tak bál, že uvidí ten tvůj oškubanej ocas, že radši na lov nedošel. A moje sestra si dělá známosti, budoucí delty musí konverzovat s budoucími deltami.... co nejsou jejich strejdové. To se nepočítá, protože to je protekce," oznámila jí zcela důležitě.
"A protože ty se bavíš jen se svou rodinou a necháváš se všema hýčkat, čekám, že by ti ostatní delty stejně nepomohly." A pokud i po tomto Taiclara předala poklonu... no.
"...a ta vaše srna taky nebyla špatná."

>> Ledové pláně

Na loveckou skupinu, zmínka Vidar a Taiclara

Když už se mluvilo o předvádění, kam se táhla nebohá laňka, tam se táhla i ulovená sobice. A Cipher, která spíš škubala hlavou než že by táhla, si náhle povšimla společnosti. Nejspíše dvojice, která už táhla srnku před všechny obdivovatele. Nastražila uši a zamračila se.
"Předvádí se! Nenechali svůj úlovek v předsíni!" zahučela ke zbytku svých tahacích druhů. Nenenene, tohle jim nedarovala. Ne Taiclaře. Nebude se dělat lepší než ona a její sestry! A ten její... počůranej-sníh strýc nebyl lepší než Hanka! Cipher zavrčela a zatáhla jak snad ne do celého kopce. Odmítala nechat spotlight té ošklivé, ořechové Taiclaře, která byla uvnitř dutější jak vlašák.
"Fafejfe!!! Fyfvajem!" procedila skrz na zuby na ostatní tři slečny a ani si nevšímala, že je tu snad její otec, bratr a že máma chyběla. Kdepak, jediné na její mysli bylo nakopat Taiclařinu navoněnou řiť.

Čtveřice aktivně naháněla vysokou potvoru, která jim zdrhala před tesáky a snažila se zachránit si holí život. Její smůla jen byla to, že vlčice měly mnohem větší vytrvalost a ochotu ji dnes skolit. Musely přeci dostat Mátu na deltu, no ne?!
Vittani chňapala a Cipher si jí moc nevšímala. Její výška totiž měla jednu výhodu - a to i když její sestra byla trochu vyšší - že docela pohodlně dosáhla na hrdlo vysoké. Jakmile ji uhnali, Cipher se chytila své šance se do ní konečně řádně zavěsit a pomoct jí s ostatními k zemi. Samozřejmě, to finální zamordování nechala Mátě, tudíž od sobice ustoupila a nijak nezasahovala do finálních kousnutích.
Hýřila optimismem a adrenalinem když jim začala Hanka přát k úspěšnému lovu. Vrtěla nadšeně oháňkou a pak se podívala po Mátě, která okamžitě na místě povýšila. Ha! Ať si Taiclara škubne nohou!
"A nemůžeme ho nechat dole?" zafuněla Cipher, ale na tahání vysoké se nakonec aktivně podílela. Jak jinak, ne? Něco dělat musela!

>> Úkryt

Vlčice rozdaly úkoly a Cipher prostě jen kývla. Tak se bude držet Hanky... a nedivočit. Klikla jazýčkem o zuby a přidala se k drobnější vlčici a zamířila s ní na bok. Tak, aby nestály v cestě lovné zvěři a aby se skryly před jejími zraky.
Přikrčila se k zemi a ocasem vířila sníh okolo nich jak s ním aktivně zametala. Bylo poznat, že se na celou zkušenost velmi těší. Inu... občas tomu tak bylo, že? Občas lov jednoho plnil adrenalinem, zatímco pro další se jednoduše jednalo o každodenní záležitost.
Pak se však vysoká přihnala i k nim a Cipher následovala Hanku. Nevyrazila plnou rychlostí a držela se spíš po boku, kde nikomu nezavazela. Zatím se jen dívala a snažila se kopírovat techniky. Hanka zrovna soba pustila a i Cipher si cvakla, jenže její útok byl rychle umlčen vykopnutím jejich kořisti a Cipher ucítila, jak ji kopyto jen tak tak minulo. S bušícím srdéčkem trochu přidala, aby se nadále zvířeti za hýžděmi nezdržovala a tentokrát se zavěsila do slabin, kde pár chvil statečně držela, než se jí zvíře zase vysmeklo.

"No jasně že mám," vyprsila se vlčice spokojeně. Měla ten nejhlasitější hlas z celého okolí a vůbec na ni pomalu nelezla rýmička, protože cítila jak ji v něm trochu škrábe.
To už jim však Máta začala rozdělovat role a Cipher se posadila a poslouchala. Beztak v sedě převyšovala Mátu i Hanku a jednoduše vedle nich i stojící vypadala jako mrakodrap. To samé se však dalo říct o Vittani. Na druhou stranu, Máta a Hanka byly pěkné zakrslice i na vlčí poměry.
"Tak jo," souhlasila Cipher s tou hromadou informací, které jí dvojice momentálně předala a které musela nějakým způsobem zkousat a nakrmit jimi svůj mozek. Moc, moc, moc... a do toho jim Hanka začala povídat různé pomůcky a Cipher to nepomáhalo.
Cože to mám dělat? Nahánět s Hankou? Ne, to dělá Máta a Vittani... žejo? vedla se sebou svůj vnitřní dialog a snažila se ubezpečit, že si všechno pamatuje dobře. Prostě se bude držet Hance za ocasem a doufat v to nejlepší, hah.. aspoň něco, no ne? Takže každopádně - byl čas se vydat k těm sobům.
"No, takže, co jako, běžíme?"

Cipher zakřičela - a otřásla horami a všemi stromy v okolí! Měla pěkně silný hlas. Dost silný na to, aby přilákala nejen Mátu ale taky...
"Vittani?" vypadlo z ní a to už do ní sestra narazila a začala ji peskovat. To Cipher popostrčilo v tom, aby se od sestry dostala a zamračila se na ni. Byla by odvětila Vittani něco pěkně ostrého a nepříjemného, ale Hanka její sestru ujistila, že je vše v pořádku a že byla s ní. Cipher se tak jen podívala do strany.
"Chtěla jsem být sama a pak jsem narazila na Hanku. To je vše."
Jenže to už se do té 'soukromé' lekce lovu dostala celá čtveřice. Cipher to moc nevadilo, vždyť ona Máta přeci dostala od alfy nějaký úkol, podobně jako její táta. Takže... jí tu vlastně pomáhala s povýšením. Aha!
"Určitě to zvládneme," vypjala hrudníček a spokojeně zamávala ocáskem. "Takže, Máto, co máme dělat teď?" zeptala se černobílé na férovku, protože toho o lovu něco maličko věděla, ale rozhodně ne co se týkalo vysoké. A že sob byl docela vysoká... vysoká.