Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hanka, Podběl, Dorya

Fialka nic neříkala, ale kde se vzala, tu se vzala Hamka. A táhla s sebou kůži, která byla skoro tak velká jako ona. Huh, huh? Co se tu stalo? Proč byla Hamka tak... miniaturní? Cipher zmateně zamrkala a zastřihala ušima, načež si vlčici jala prohlížet s čistým zájmem. Proč ses zcvrkla?!
To už ovšem začala Hamka mluvit a Cipher se v očích škodolibě zablýskalo. Kde byla doteď jedna mozková buňka, tam teď byly dvě a obě chtěly totálně zničit Hamčino vnímání světa. Och ano, vypadá to, drahá beto, že jsi odteď pěkně v háji. Jen to asi nebudeš vědět ještě notnou chvíli. A Cipher? Cipher odteď měla misi. Nebyla totiž Cipher, ale Enigma. Jenže, jaký Enigma byl? To už jí na mozek nelezlo.. improvizace!! Jen ji teda nesmí spatřit Keiji, to by se to všechno provalilo.
,,Určitě," odpověděla mírně hlubším hlasem, jak čekala, že nějaký vlk prostě... bude mluvit. Ona Cipher sama o sobě měla hlubší hlas, což asi taky docela napomáhalo. Mávla ocáskem, podívala se na fialku a pak křikla na toho šedivého, co zrovna přišel do úkrytu - a ať už se rozhodl pomoct nebo ne, prostě začala Fialku tahat do léčitelského koutku. Pěkně za kůži na krku a po podlaze. Copak měla sílu na to, aby ji zvedla?? Nebyla Einar!
,,Ty šedej! Ty! Jo! Cos jen přišel a divně čučíš! Pomoz mi! A někdo vemte tu veverku, já, Enigma, jsem ji fakt namáhavě lovil a bylo by jí škoda!"" a už táhla chudáka polomrtvou fialku do léčitelského koutku.

Na každého, co je ochoten poslouchat, Dorya

>> Území

,,FESU FEFERKU!" ozval se výkřik od vchodu úkrytu a karamelová čokoládka už si to valila dovnitř, tlamu plnou veverky a ocas práskající ze strany na stranu. Oh? Tady ale bylo docela dost vlků! A těm všem asi veverka stačit nebude! Ale... Vittani tu nebyla. To čokoládku pozastavilo a rozesmutnilo. Byla v pořádku, že? Jen si dávala na čas s pochodem na úkryt... určitě... určitě!!
A... všichni tam stáli okolo něčeho, co vypadalo jako monstrum z močálů. Huh? A byl ten vlk... fialový? Bylo mu zle? Proto mu srst zfialověla? Tak to bylo fest divný.
Dorazila teda ke skupince, mrtvá veverka v tlamě a její chvost tak jako visel ven a klátil se, jak vlčice pořád někam lítala a něco dělala. Takže tam teď stála, zdálo se, že je tu hrozná tragédie a všichni jsou takový napjatí. A ona tam stála, veverka v tlamě a vypadala, že v hlavě nemá přebytek mozkových buněk. Tak aspoň před tou fialovou vlčicí položila na zem zakouslou veverku, že jako pomůže i tím málem.
,,Chceš... veverku?" zeptala se jí zmateně. Vypadáš polomrtvě, holka, třeba ti ta veverka spraví barvu srsti... ,,Ummm... co jí je? Mrzla tak dlouho, až zfialověla? Nebo... nebo!" najednou si uvědomila, že Keiji vlastně taky vypadá tak divně, stejně jako tato fialka. ,,Taky si dobrovolně řekla, že zfialový?! Páni, to je divný. Proč bys to dělala, ty... ty... roztodivná vlčice?"

// 9) Ohřej se v libovolném úkrytu
1) Potkej tři členy své smečky a popovídej si s nimi (za předpokladu neaktivity jsou k dispozici NPC) ) - až promluví Hanka

Cipher na něj chvilku koukala a pak upřela zraky zpátky na veverku. Veverka. Nikdy předtím veverku neviděla, ale to bylo přijatelné. Fakt byla podobná na zajíce! I když... no... vlastně asi vůbec. Znovu ke Keijimu zvedla oči, pak se podívala na stopu, zavrtěla se a pronesla: ,,Do budoucna bys neměl věřit ani ty mě. Vezmeme si dospělý dozor," rozhodla. Že byl Keiji ten dospělý dozor, co měl dozírat, to už nekomentovala.
,,Jo... jo, chci," šeptla a pak se k veverce vydala blíž. Chvilku se táhla, bříško na zemi a pak se sněhem rozsprintovala. A hle! Veverka, vyčerpaná zimou, skončila v jejích nenechavých čelistech. Nadšeně zavrtěla ocáskem sotva chvilku na to, co zrzavé stvořeníčko jednoduše vydechlo naposledy.
,,Kejji, fám fi! Fu napfed!" oznámila Keijimu natěšeně a chvilku tlamičku otáčela, aby mu veverku následně ukázala. Pak se rozběhla vpřed - rozplácla se, jak jí noha zajela do jedné z děr a zase se sebrala - a brzy už letěla směrem do úkrytu, protože... no, potřebovala všem ukázat svoji vypasenou veverku.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 4/4

>> Úkryt

>> Tajga

Však oni se můžou v úkrytu zeptat Hanky! Nebo tak někoho. Že, Keiji? Pokud teda přiznají, že stopovali zajíce a vyklubala se z toho veverka. To byla ale jen drobnost. Samozřejmě... Cipher ňufala čumáčkem u země a jak tak pokračovala dvojice vpřed, rozrývala sníh a efektivně tak nechávala stopu ještě po sobě. Takový malý důlek, co pokračoval vpřed, než konečně čumák vytáhla, kýchla si, zamávala ocáskem a podívala se na Keijiho. Podívej, jak šikovně stopuje, strejdo Keiji!
,,Kde?!" ale pak se zase rychle utišila, pleskla sebou do sněhu až se rozvířil okolo a jen vykukovala její tmavá hlava. No jo, neměla na tohle nejlepší kožich. Takhle v létě, to by se jí i lovilo dobře, ale v zimě na tom chudák bude pěkně špatně. Už ostřila a pak pohledem skončila na veverce a zatvářila se velice vykolejeně.
,,Keiji... Keiji, to je fakt divnej zajíc," zašeptala mu, protože byla zcela paf z toho, jak zrzavýho zajdu právě objevili. No... on to totiž zajíc zrovna moc nebyl, ale přeci nebude zpochybňovat Keijiho znalost stop... ne?

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 3/4

Že toho druhý vlk moc o stopování zatím netušila, ale ona se to už brzy určitě dozví. No! Tak či tak, Keiji se na stopy taky zaměřil a zdálo se, že alespoň ty vlčí rozezná. Jen z těch králičích byl docela paf. Pokud to teda vůbec byl králík. Zamyšleně zírala na stopy, pak zamyšleně zírala na Keijiho a upřímně se zdálo, že vůbec, netuší, která bije. V otázce stop mezi touto dvojicí přeskakovala jedna mozková buňka a spíš se držela v meziprostoru mimo jejich mozky než v mozcích samotných. Zahrabala packou, aby odhrnula všetečný sníh z okolí a pak stopu očichala.
,,Asi jo, co jiného by to bylo?" podotkla a když Keiji zmínil, že jedním směrem je stopa čerstvější a možný by onu kořist mohli i najít... hm! Dobře, dobře! Najdou toho ušáka! Onen ušák, ať už to byl ušák a nebo ne, si to mířil zvesela směrem, kde se už nacházelo i území Alatey.
,,Tak jdeme! Třeba ho pak doneseme domů a všichni nám budou gratulovat, že jsme ulovili zákusek," zavrtěla ocasem a s čenichem u země už si to štrádovala směrem vpřed na území Alatey. Rovnou si budeš moct i obejít kus hranic, Keiji! Vidíš, jak se vyplatí potkávat členy smečky?

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 2/4

>> Alatey

>> Průliv

Závěrečný útok? Společný?! No to si piš že je připravená! Už se připravená narodila! A tak se Cipher připravila, přikrčila a jakmile Keiji skončil na jedničce a hop! Stejně jako on už ryla čumákem v závěji. A přišlo jí to nanejvýš vtipné. Brzy už vyrvala hlavu ven, nadšený výraz a ocasem vrtěla jako šílená. Poslyšte, tahle mladá slečna si zatím hraní zrovna moc neužila a i když byl její hrací partner o dost starší, nijak jí to náladu nekazilo. Naopak vystoupila na žebříček nejoblíbenějších vlků! A protože jich moc neznala, byl okamžitě v top 10. Dokonce i nad některými příbuznými.
Dvojice brzy však už zmizela v lese, Cipher ťapkala první, ocas nahoru a hezky sněhem. Tady pokrývka nebyla tak zlá, protože - ruku na srdce - ono toho dost bylo hlavně na těch stromech a ne na zemi. I když teda občas něco spadlo.
,,Hele, Keiji, stopy!" vykvila vlčice v ten moment nadšeně a vrhla se vpřed. Tohle byly stopy sic zvířecí, ale vlčí. Okamžitě se pokoušela přikládat tlapky, aby zjistila, jestli by to tak mohlo být a nebo ne.
,,Jsou moc velké na... uuuh, lišku, co? Jsou to vlci? Co myslíš?" ptala se. Jo, někde tu čerstvě prošli vlci. Lišky rozhodně ne. ,,A dívej, tady další! Co to je za zvíře? Tuhle stopu neznám."

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 1/4

Dvojice řádila ve sněhu, rozhazovala tlapkama a vířila sněhovou nadílku jakoby snad sníh měl být pohromou této generace. Létal, vznášel se, pak zase na dva tmavé vlky padal a do toho se jim nad hlavou pomalu začínaly blyštit hvězdy. Docela taková idylka, co? Dva členi smečky a sníh. Bylo to roztomilé.
,,Ano! Poslední fáze útoku!" vykřikla a rozběhla se, aby zakličkovala mezi stromy a trochu sněhu pošlapala i tam. Nějak moc se jí však mezi fialové stromy nechtělo a tak se spíš dívala směrem vpřed na jehličnatou tajgu. Vypadala mnohem sympatičtěji a rozhodně ne jako podivný, vílou vyblitý les. Hele, měla preference. A ta preference říkala, že ten fialový les je divný. Co kdyby je tam ten sníh sežral?
,,Běžíme, Keiji! Musíme zničit i sníh toho jehličnatého lesa! Je to naše povinnost!" Přímo svatá povinnost. A tak se Šifra rozběhla směrem vpřed, ocas nahoru jako fáborek a dělala nejrůznější kličky a šlapala na všechny čisté plošky sněhu, aby na ni zůstaly otisky jejích tlapiček. Samozřejmě však nemohla pokrýt celou plochu, ale ... inu, poslyšte, snažila se! A když zrovna běžela kolem naducané závěje, skočila do ní, vyválela se a pádila dál. Samozřejmě očekávala, že ji Keiji následuje.

// Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty 4/4

>> Tajga

Vlčice se na chvíli zastavila, podívala se na něj, přijala, že ničí přátelské jednotky a následně pokračovala v kopání sněhem - tentokrát tak, aby Keijiho obličej nebyl zcela zameten sněhem. Měl pravdu - skutečně jejich síly tímhle způsobem akorát... no, snižovala. Kopala totiž směrem, kde měl sníh ničit Keiji a takhle mu dávala jen svou hromádku práce. Pardon!
Zrovna se válela ve sněhu, když Keiji znovu promluvil a začal se ve sněhu válet. Chvíli ho sledovala, sníh všude po těle a obličeji, ale nastražila uši a jeho názornou ukázku si vzala zcela a úplně k srdci. Aha! Takže takhle se na to musí! No dobře!
,,Nemůže!" souhlasila a už se válela sněhem a dělala sudy tak, aby sníh co nejlépe a nejrychleji zvalchovala. Však se podívejme, jak to krásně šlo Keijimu! Byl pravým příkladem Alateyčanů a rozhodně se měl čím chlubit. Hehe. Dobrá práce, Keiji! ,,Musíme se ale nějak dostat i mimo ty stromy. Je to příliš neporušené a až moc se to leskne! Beto Keiji, musíme vzít les útokem!"

// Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty 3/4

Takže Keiji! V její hlavě byl ale pořád tak trochu modřenka. Takový drobný ptáček. I když... Keiji vlastně zas tak drobný nebyl. Podle všeho byl o trošičku menší než Cipher, což bylo vtipné, páč pořád měla nohy a uši teenagera. Možná to byly ty uši, co ji dělaly vyšší. A nebo se Keiji hrbil a Cipher naopak prsila. No, kdo ví? Kdo ví!
,,Je. Ale moje vůle je silnější než ta voda," odfrkla si a z nějakého důvodu to neznělo jako nějaká drsná a cool prupovídka, naopak spíš vtipně, jakoby ani nevěděla, co říká, ale mimikovala někoho staršího - což se tu upřímně taky nejspíše dělo. Ale do háje s vodou, čas zničit sníh!
Keiji se ke hře 'znič plochy nepošlapaného sněhu' přidal a Cipher se na chvilku ve svých hrátkách zarazila, aby zkontrolovala, že vážně dělá celou věc správně. Hm! ,,Jo! Jo, děláš to dobře!" zahlásila a už poskakovala a sníh ničila stopami. V jeden moment se dokonce i zastavila a začala prostě hrabat, načež sníh začal létat všude kolem - hlavně teda ten nový, heboučký, co byl převážně nahoře. ,,Keiji! Keiji, hrabání nestačí! Na to nás je málo! Čas započít akci 'vyválej se ve sněhu'!" a jak Cipher řekla, tak udělala. Jednoduše sebou plácla do sněhu, bokem napřed, až se bílé nadělení rozprsklo do okolí.

// 5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty 2/4

Aha! Takže to byl člen Alatey! Cipher si ho zaujatě očichala a tentokrát se kousat, štípat a ani olizovat nesnažila. Ne, ne, na člena Alatey bude hodná. Pro teď. Možná, že si to později rozmyslí... však uvidíme! Jeho nadšení však docela nakoplo i ji a vlčka se ze sedící pozice znovu postavila a mírně ve sněhu poskočila.
,,Ha! Nováček!" zakrákorala šťastně a už si udělala pár skoků okolo. ,,Já jsem Cipher, jsem dcera Cinder a Xandera! Jsou ve smečce fáááákt důležití!" rozhodla se okamžitě Keijiho poučit. ,,A ještě mi někde běhají sourozenci. Ale! Jestli je zítra sraz, musíme využít, že máme volný čas!" zapískala jako racek a už si běhala kolečka okolo Keijiho - napůl vodou, napůl sněhem. Kroužila jako kondor, co zrovna zahlédl mršinu.
,,Pojď, musíme pošlapat všechen sníh! Je ho tu hrozně moc, to sama nedokážu!" Notak, modrásku, jdeme šlapat na netčený sníh! Jdeme šířit chaos! Jdeme ukázat světu, že sníh na Alatey nemá!!

// 5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty 1/4

Vlčice zastříhala ušima, jelikož Keiji nejen že chutnal úplně stejně jako jiní vlci, ale taky se mu nelíbilo její testování jeho chuti. To bylo fakt zvláštní? A brzy na to, když ho štípla, tak se tvářil ještě hůř. Huh? To tě to jako nezajímá?! Co když tě teď budou chtít sežrat jiní vlci, co? Co pak???
,,A necháš mě ochutnat i ten zbytek?" optala se vesele. Tak co, modrásku, podělíš se o svou modrou srst? Prosím, prosím, poděl! Moc ráda by se do ní zakousla taky! A do mámy by potom mohla tak, i když tu by přednostně oblízla asi jako jeho čelo. Máma by moc nadšená nebyla. Kdo ví, kde jí byl konec?
,,...aha? Ale on sníh není modrý, ale bílý," podotkla docela očividnou věc, než si odtančila o pár kroků bokem a posadila se. Okusování byl konec. Prozatím. Chraň si své boky a obličej, kdykoliv se může rozhodnout, že začne žužlat znovu!
,,Ale to zní, jakože jsi z hor. Máš v horách smečku?" nastražila uši. ,,Nejsi ty náhodou Alateyčan? Víš, velký zrzavý alfa, hořící srst a tak. Neviděl jsi tady náhodou vlčici jako jsem já? A nebo... takovou... šedohnědavou s tmavým obličejem? Nebo šedohnědavou s tmavými pruhy? A nebo šedohnědavého vlka s takovými flíčky?" chrlila otázky. Viděl někoho z její rodiny? Tátu? Mámu? Vittani, Illianu? No, Enigmu určitě ne, to by ji nejspíš jako jeho oslovit. Pokud se pamatovala dobře, byli úplně identičtí.

Přivřela očka a očichala ho. Ne, tu modrou z něj necítila. A chudák vlk couval - a už dál couvat moc nemohl. A schválně... pokud náhle nezískal možnost pokračovat v útěku pozadu, Cipher se nejspíš podařilo olíznout jeho tělo. Chutná ta modrá jinak? Ne. Chutnala jako vlčí chlupy. Ble.
,,Modrá mi nevadí," opáčila a konečně se posadila. ,,Ale nikdy jsem ji předtím na vlkovi neviděla. Vlastně.... asi žádné takhle divné značky." Zlehka naklonila hlavu na stranu, stále příliš blízko a v osobním prostoru, odkud by ji asi kdekdo nechtěl. Ale chudáček modráček neměl moc na výběr, stejně ho bude brzy obtěžovat v úkrytu - jen to ani jeden netušil.
,,Ne, to mi nic neříká, ale budu si to pamatovat," rozhodla se. Tak. A čeho že se bojíš, modřenko? Vypadáš spíš jako pták a nebo kytka než vlk a Cipher ti to jednoduše pověděla, no! Proč z toho chytáš takový výraz, aha?? ,,Vlastně!" vyhrkla vlčice, ,,Moje máma má na hlavě taky symboly jako máš ty. Ale ty její jsou oranžové." Prakticky na to zapomněla, protože mámu už tak dlouho neviděla a byly si tak podobné, že už napůl očekávala, že jsou identické. Nebyly. ,,A myslím, že si matně pamatuju vlčici, která měla zelené a žluté symboly. Jen teda neměla takhle velkou část srsti. Vážně se na tebe něco nevylilo? Nebo to nezmodralo ze srsti? Fakt jsi to tak chtěl?" optala se a udělala pár krůčků bokem, aby se podívala, jestli třeba ta srst na zádech nechutná jinak - a štíp! Modráček byl zlehka kousnut někde v místech, kde měl modrou srst.

Od tajgy se k Cipher přiblížil nějaký cizí vlk. Měl takový světlý přeliv, bílé tečky a jinak docela černý kožich. Přestala si hrabat tlapkou ve vodě a zvedla k němu oči. Už už plánoval odejít, ale místo toho? Místo toho ji pozdravil. Dokonce i slušně. Přitáhla si tlapku zase zpátky k tělu a pár momentů na něj neslušně zírala. Huh? To fakt mluvil na ni? No... dobře!
,,Jsi modrej," okomentovala tak prostě, jakoby z ničeho nic. Protože to byla pravda. Ten vlk měl světle modrý přeliv a těžko si toho šlo nevšimnout. Vyhrabala se tak na nožky a k černomodrému vlku se vydala. Zamyšleně si ho prohlížela sotva pár chvil, než se podívala na svoje záda. ,,Modrám taky a nebo je to tvoje specialita?" vypadlo z ní, když žádné modré chlupy nenašla. Vrazila mu čumák skoro až do obličeje, jak se jala aktivně zkoumat symboly na jeho obličeji.
,,Ne, to vážně vypadá divně. Snědl jsi nějaké divné bobulky? A nebo jsi třeba... no, nevím, prostě byl prokletý? Udělal ti to ten portál na východu? Nebo za to může ta červená kytka z louky? Je to nakažlivý?" Pověz, pověz, ona modrat rozhodně nechce!

>> Modrák

Vlčice dorazila na okraj toho divného, fialového lesa. Nohatá, ušatá, chlupatá. Čerstvě odrostlé vlče, které se zdálo vonět po Alatey. Přeci jen tam celý život žila a zrovna moc neodcházela, takže bylo docela těžké něco takového z kožichu vyprat. Zlehka máchla tlapkou a zčeřila hladinu průlivu. Táhle se podél něj směrem k severu a na hraniční pohoří, protože musela jít domů, ale nějak se jí ani nechtělo. Pochopte, potřebovala najít sestru a i když si byla jistá, že je sestra v pořádku, protože zachytila její pach, pořád cítila takový mírný uzlíček nervozity v žaludku.
Hm. Co kdyby se ještě chvíli zdržela u tohohle vodního toku? A tak se stalo, že Cipher seděla, tlapičky nad vodou a snažila se průliv vypařit magií ohně. Jenže ona ta magie byla tak o ničem a tak nijaká, že se to prostě nedalo. Podívejte, jak mizernou práci odváděla! Ech, ale aspoň něco dělala. Třeba, že když bude dlouho takhle trénovat, tak nakonec bude mít tu magii silnější než veškeří její sourozenci!

>> Poušť

Pelášila směrem vpřed a ani si nevšímala, že brzy opustila kvetoucí louku a nebo že úplně prošvihla sourozence, kteří na té louce seděli. Uf! Už bude u toho stromu! A jakmile se k němu dostala, vlastně na ni dolehlo zklamání. I když jen částečné a dočasné. Cítila tu sourozence! Cítila tu Vittani! Její sestra tu byla! To bylo úžasné!
Začala okamžitě vrtět ocasem. To samozřejmě znamenalo, že žila a byla zcela v pořádku. Aaa! To bylo úžasné! neskutečné! Výborné!
Pak si ale uvědomila, že pokud hned zase poletí za sestrou, tak... tak no. Vittani si bude myslet, že se o sebe Cipher nedokáže postarat. A bude vedle své starší sestry vypadat slabě. Ne, ne, ne. A hlavně měla sestra společnost. Takže si Cipher nějakou taky najde! A bude to společnost lepší! Dokonce se jí do mysli začínaly vkrádat myšlenky na to, že ji možná sestra ve vánici opustila naschvál. Ale ne, tomu upřímně odmítala věřit. To by její sestra přeci neudělala. Ne, ne, a ne.

>> Průliv