Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pach se priblizoval a za malou chvili stal vlk prede mnou. Zacal me nazyvat kraskou, pokazde, kdyz to rekl mi prebehl mraz po zadech, nemit dobrou naladu, uz nezije... ,,To je sice hezke, ze pred nim utikas, ale... Prpste me nikdo neznami nebude nazyvat kraskou, jasny?!" chnapnu po nem lehce zupama a tesne pred nim scvaknu. Byla jsem nastvana, zkazil mi naladu... Nastvane jsem vstala, zavrcela jsem a poklusem se vzdalovala. ,,Jsem Destiny" kriknu a bezim dal. Prej krasko... Brrr... Co si o sobe mysli? Jestli si myslel, ze ho pbliznu a bude z nas par, zmlil se, takhle to se mnou nejde... Nejdrive pratelstvi, pak mensi vztah, oblizovani, veliky vztah, vlcata... Take a ne, ze se podkame a hned se zacnem oblizovat... kroutim pri behu hlavou. Les uz neni tak husty a v talce ba videt nejaka louka...
>> Bull Meadow

Usmala jsem se a kyvla. Kdyz Aliis odesel, vydala jsem se trochu jinym smerem, sla jsem dala a dal, premyslela jsem nad svou minosti, porad se mi vracel obraz umifrajicich rodicu, prosili me, abych se jako nejstarsi vlce postarala o sve spurozence a pak... Bylo to to posledni co rekli... Z brekem jsem bezela ze sourozenci dal a dal od minulosti... Zatrasla jsem hlavou, abych ty zatracene myslenky opudila - uspesne. Nez jsems e probrala ze vzpominek, urazila jsem kus cesty, zacenichala jsem a ucitila pritomnost vlka, nebyl to Aliis, jeho pach bych poznala, byl to nekdo neznami...

Usmála jsem se. ,,Mě je to vlastně jedno, ale jestli chceš, dobrá tedy" zakroutila jsem ocasem a rozhlídla jsem se směrem, kterým asi půjdu... Na sever, vezmu to na sever... Když bych šla na jih, vešla bych do moře... Sever bude nejlepší rozhodla jsem se, pohodila jsem hlavou a ještě počkala, jak bude reagovat, společnost by mi nevadila, ale je pravda, že si to potřebuju srovnat v hlavě... Jak jsem řekla, je mi to jedno...

Pozorne jsem si ho vyslechla a zapremyslela jsem... Vubec ho neznas, nevis, co od nej cekat... Muze te treba odvest hluboko fo lesa a tam te zab... Proc sakra myslis na to nejhorsi, muzou z vas byt pratele... No, nevypada zrovna mile, ale ani ne nejak zakerne... Ja se snad nerozhodnu... proleoavala mi hlavou myslenka za myslenkou. ,,Nic me bohuzel nenapada, chtela jsem to tu proskoumat..." rekla jsem nakonec a lehce jsem se pousmala. Ma srst byla jiz sucha, jen konecky byly vlhke, ale coz, to prece vubec nevadi...

,,Mě taky. Ano, jsem, ty, podle toho "taky"patříš taktéž mezi nováčky" pohodila jsem lehce hlavou a zadívala se na jeho zranění, každé jsem si postupně prohlédla, vypadalo to, že žádné z nich nezpůsobil vlk... ,,Mohu-li se zeptat, kde se ti to stalo?" zeptala jsem se a posadila se. Má srst byla o něco sušší, o polovinu víc, než když jsem se probudila, takže mi nebyla taková zima, navíc mezi stromy nefoukalo... Znovu jsem se začala soustředit na Aliise a na jeho rány, nemohla jsem si pomoci...

Vlk se přiblížil, skoro se mi zastavilo srdce, byla jsem vyčerpaná a boj bych nejspíše nepřežila, ale pak promluvil, představil se a řekl, že mě nechce zatím napadnout... ,,Já jsem Destiny, to jsem ráda, asi.. Řekněme, že já taky ne, zbytečné plýtvání sil..." řeknu mírně nervózně a pokusím se o mírný úsměv - úspěšně. Všimla jsem si, že na jeho těle je několik zranění a jizev, měla jsem chuť se ho zeptat, co se stalo, ale nechtěla jsem vypadat jako nějaká babička Ustarchovaná, která chce zachránit i mravenečka, který má zlomenou nožičku... Dívala jsem se na něj, měřila jsem si ho pohledem a čekala na jakoukoli reakci, mohl tvrdit, že nechce bojovat, ale nikdy nevím, třeba chce využít situace, kdy nebudu dávat pozor... No, zatím se nic nedělo - naštěstí.

Ucítila jsem pach vlka, to mohlo znamenat nebezpečí... Pach se přibližoval čím dál tím blíž ke mně... Otočila jsem se směrem, odkud pach přicházel a po nějakém času jsem mezi keři zahlédla majitele pachu, tiše jsem zavrčela, tak tiše, abych to slyšela jen já a možná lehce i on. Na krku a zádech se mi naježila srst, byla jsem připravena na cokoli, dokonce i na boj, přece se nenechám zabít, když jsem přežila i cestování po moři, tedy pokud se dá unášení po vlnách nazvat cestováním...
//omlouvám se, jestli je to krátké, nwm, co napsat xD

//Minulost
Probudila jsem se na písku, ohlédla jsem se za sebe a spatřila stromy, měly žluté, no, zlatavé listy... Vypadaly nádherně... V tom jsem se zatřásla, má bílá srst s černými znaky byla promočená a jelikož zafoukal vítr, byla mi zima... Matně jsem si vzpomínala, jak mě unášely vlny a jak jsem volala o pomoc - marně. Uvědomila jsem si, že mě sem donesly vlny, snad na dobré místo, zatím se mi zde líbilo... Pomalu jsem vstala, otřepala jsem se od zbytků vody, má srst byla o trošičku sušší, ale jen o trochu. Začenichala jsem, ucítila jsem vlky, svůj druh. Ostražitě jsem se vydala na kraj lesa, ohlédla jsem se na moře a pokračovala v cestě lesem, bylo zde cítit několik různých pachů - vlci, srnky, zajíci,... Myslím, že to tu nebude nehostinné, právě naopak, myslím, že zde zůstanu, snad dělám dobře...