Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když se dcerky přidaly k protestu směřujícímu k Rockymu prvotnímu plánu, měla jsem mnohem lepší pocit. Hned jsem si nepřipadala tak špatně, že jsem rozhodla a své děti - i sebe - připravila o smečkový život. Zvládneme žít bez opory, kterou jsme ve smečce měli? Co když nám bude hrozit nějaké závažné nebezpečí?... Pochybnosti na sebe nenechaly dlouho čekat a už se mi točily v hlavě, jako kolotoč. Začala bych asi pochybovat ještě víc, když bych si nevšimla odcházejících členů rodiny. Nejprve Rocky, pak Tarra a hned za ní i Kift. Akire se vydal na opačnou stranu, zůstal tu jen Dereck. Černý synek STÁLE spal, začínala jsem se bát o jeho život, jediné, co mě alespoň trochu uklidnilo byl fakt, že dýchal.
Vzala jsem syna za kůži na krku a šla za ostatními. Bylo to čím dál tím více namáhavé, jelikož synkovo tělo rostlo. Byl lehce vyhublý - taky aby ne, když už tak dlouho nic nepozřel. Což mě donutilo se zase o něco více bát, zda-li přežije.
Derecka jsem opatrně odložila zhruba 2 metry od skupiny a pomalu došla k nim. ,,Zdravím Tesso a..." řekla jsem k Betě s menší poklonou a podívala se na zajímavě zbarveného vlka, jehož jméno jsem - zatím - neznala. Když můj zrak narazil na dcerky, věnovala jsem jim káravý pohled, že bez oznámení jen tak odešly. Podle slov, které jsem zaslechla, jim Rocky již řekl o našem nutném odchodu. Posadila jsem se, ouška jsem měla lehce skleslá smutkem. Nervózně jsem přešlápla, ať už z nějaké další Tessiné reakce či z toho, že jsem neměla na blízku druhého synka, Akireho. Zbývalo jen doufat, že je v pořádku.

Nejdříve chvíle ticha za Citróna :( ..........
Sice ani jedna z mých postav do Daénské smečky nepatří, ale přesto je tu věc, ke které se chci vyjádřit :D Co se Shay týče, Ress je k službám - pokud tedy bude Tess souhlasit ^^

Na jeho první odpověď, že bude jen přítěž jsem nereagovala, jako bych to ani neslyšela. Řekla jsem, že sám nepůjde, tak ho prostě nenechám! I když bych ho musela svázat..! Nad představou, jak leží Rocky svázaný v jeskyni s roubíkem v tlamě jsem se musela pousmát, alespoň jsem si trochu nadlehčila situaci.
Když jsem pocítila i jeho hlavu ve svém kožichu, tělo mi pokrylo teplo. Chvíli mi připadalo, že je všechno normální, obyčejný rodinný den. Tedy do té doby, než se Rocky zvedl, opustil můj kožich a já se tak znovu vrátila do přítomnosti. Po tom, co má nastražená ouška zaznamenala všechna jeho slova a já o nich chvíli přemýšlela, trochu jsem se lekla. ,,Půjdu raději já, ty pohlídej vlčata, nechci aby se ti něco stalo.....-" v mém hlase se dal zaznamenat strach. Sakra! Uvědomila jsem si, že jsem se nechala vyvést z alespoň částečného klidu, který jsem se snažila udržovat. Zhluboka jsem se nadechla a po výdechu pronesla: ,,Zvládneš to?" Asi bych byla klidnější, když by jsme šli všichni, ale jelikož se Akire někam vytratil, bylo by to složitější. Posadila jsem se, ocas obtočila k předním tlapám a usmála jsem se. Teď je důležité být v klidu.

,,Ano, přesně tak! A ty s bráškou Dereckem ovládáte vodu, stejně jako já s tatínkem." Pokývla jsem hlavou na spícího černého synka. Tarra uvažovala a očividně s radostí obdivovala nové věci, to se mi na dcerce líbilo - a to opravdu hodně.

Snažila jsem se uklidnit, ale pohled na trápícího se partnera mi moc nepomáhal. Bylo jasně viditelné, jak se do jeho mysli dostane snad každý tvor kolem. To, co jsem já slyšela, on i cítil, cítil pocity úplně všeho a v hlavě se mu očividně dělal zmatek. ,,Tarro, co když by jsi tatínkovi donesla ještě nějaké brusinky, vidíš, jak mu chutnali?" řekla jsem ve snaze myslet na něco jiného. Pokud jsem si totiž dobře všimla, sladká chuť Rockymu trochu ulevila - čím víc sladké chuti, tím menší bolest, ne?
Rockyho tichá slova, která byla jen pro má ouška mě zaskočila. Dříve takové "tajnůstky" byly romantické, ale tohle bylo vážné, dost možná zlomové. ,,Ne, to v žádném případě! Vlčata potřebují otce... A já, já tě taky potřebuju!" Zahleděla jsem se mu vážně do očí. Sám odejít nemůže, ještě se mu něco stane a už ho nikdy neuvidím. Při této myšlence jsem si vzpomněla na to, jak jsem zůstala sama u Longu, měla jsem stejné pocity, jako teď. ,,Pokud musíš odejít, jdeme všichni. Samotného tě nepustím! Jsi pro mně mnohem důležitější než smečka..!" řekla jsem po chvíli přemýšlení. Trochu mě to bodlo u srdce. Myslela jsem si, že Zlatá smečka bude mým domovem navěky, dát jí ale přednost před Rockem nemohu. Slzy jsem měla na krajíčku, proto jsem raději zabořila hlavu do srsti ležícího partnera, což mě alespoň trochu uklidnilo - naštěstí.

//Čekat na Kift, či psát?

Ještě jednou gratuluji, je to zasloužené :)

Díky moc ^^ A nejsem proti :D

//Soutěžní post za Destiny ve Zlaté smečce ^^

//Kift, píšeš až PO Rockym :D

,,Nikdo z vlčic nedělá nic méně potřebného, naopak. Ale dobře, když nás budeš informovat, nikdo tě dámičkou nenazve!" Kompromisy jsou pro život důležité, když je potřeba, udělám ho.
Měla jsem takovou tu zvláštní "radost", když se i mě Tarra otázala. ,,Ano Tarro. Pro nás, vlky s tmavě modrýma očima je voda důležitá, umíme ji ovládat. Vlci se světle modrýma očima ovládají vzduch, vítr a vše s ním spojené. Červenoocí jedinci ovládají žhnoucí oheň a zelenoocí, ti ovládají zemi, rostliny, půdu,... Jsou to 4 základní živly, takové vrozené vlastnosti. Je to vlastně takový dar (//pokud by nešlo, tak dárek) do života." Usmála jsem se. Její zvídavost byla okouzlující, mnohem zajímavější než spánek synků... Ale což, my holky jsme prostě lepší! Musela jsem se nad touto myšlenkou pousmát, opravdu nejsme žádné druhořadné dámičky.

Kift jsem věnovala milý úsměv za pomoc tatínkovi s rovnováhou. I Tarra se zapojila, přinesla mi brusinku z nedalekého keříku. ,,Jistě nebude hřích to vyzkoušet..." ...ale divila bych se, pokud by to pomohlo. To jsem samozřejmě nemohla říci nahlas, nechtěla jsem dcerku nějak shodit. Když jsem se zamýšlela nad slovy svého partnera - při čemž jsem se modlila ke všem bohům - , asi jsem na to konečně přišla. ,,Nápor... Pocitů? Pocitů ostatních?" Byla jsem si takřka jistá, že to bylo přesně toto. ,,Děti, to bude v pořádku. Tatínek si potřebuje jenom odpočinout, bolí ho hlava." Snažila jsem se uklidnit členy rodiny. Rocka přemohla nejspíše nějaká magie, díky které vnímá pocity a myšlenky ostatních. A vyděšenost nás mu jistě nepomáhá. Nejlepší bude, když se teď všichni uklidníme, i když to není úplně jednoduché. Ano, tak to jistě bude!

Rockyho dotek lehce lepkavým jazykem mě donutil k úsměvu. Byla jsem za takovýto polibek ráda, poslední dobou na sebe máme strašně málo času...
Chvíli jsem poslouchala, jak Rocky odpovídal na dotazy Tarry, pak jsem si ale všimla, že Akire i Dereck usnuli. Zvedla jsem se tedy, chytila Akireho, který byl nebezpečně blízko vody - nechci přece, aby se nějak překulil a ve spánku se utopil - a přenesla ho maličký kousek od Derecka. Sama jsem se pak přemístila do vody a po kolena jsem v ní stála. Byla příjemně osvěžující.
Nad Rockyho vysvětlením slova líbezná jsem se pousmála. Bylo to od něj tak milé a pozorné... Prostě ví, jak mi vyčarovat úsměv na tlamičce a to se cení.
Za malou chvíli se dostavila Kift. Periferně jsem si ji všimla jak přicházela a snažila se být nenápadná, což je další věc, co musíme vlčata naučit. Vodou jsem se přebrodila zhruba na 2 metry od Rockyho a 1 od Kift. Nasadila jsem přísný výraz a přikyvovala na slova svého partnera. ,,S tatínkem jsme se o tebe báli Kift! Příště, až budeš chtít někam jít, musíš nás informovat, o všem - čas návratu, směr,... Přeci nechceš, aby ti někdo ublížil?!" Můj hlas zněl sic přísně, ale zároveň jsem byla za toho hodnějšího z rodičů, takovou tu ustupující maminku, co chce pro svá vlčata jen to nejlepší - což nebezpečí rozhodně není!
Za chvíli se začalo dít něco zvláštního, krátce tu zablesklo cosi modrého a pak se Rocky začal motat. Další drak! Napadlo mě nejprve, na spekulace ale nebyl čas. Rychle jsem přiskočila k Rockymu a ze strany ho podepřela, aby se mu nezamotaly nohy a nespadl na zem. ,,Miláčku! Co je?!" V hlase se mi opět objevovala zoufalost, mluvila jsem tiše, nechtěla jsem strašit vlčata, když to nemusí být nic vážného... Když ke mně promluvil, lekla jsem se ještě víc. ,,Opatrně, posaď se..." Pomohla jsem mu jako opěrátko a pak pokračovala: ,,Bolí tě u toho něco? Hlava? Břicho? Nohy? Snad bych to zvládla nějak... Odeznít..." Léčit, léčit, lééééééčit..! V hlavě se mi rozeznělo několik hlásků, každý říkal to samé slovo - léčit. Copak dokážu léčit? Nějaká nová schopnost? Co se to tu sakra děje?!

//Tak jsem k tomu přimotala i Destinu skoro rok starou a stále neobjevenou speciální magii :D
///Dereck a Akire se budou přeskakovat, nemají čas - přidají se, až ho mít budou; Maximálně 3 dny na odepsání, pak píše další! -> Tarra, Rocky, Kift, Destiny

Nějakou tu dobu jsem jen nepřítomně koukala před sebe, nic jsem nevnímala. Když jsem se nyní konečně probrala, uvědomila jsem si, že Tesse se povedlo Astra vrátit zpět do svého nitra. Horší pak byl fakt, že mi tu zbylo pouze jedno vlče - Dereck. Zhluboka jsem nasála okolní pachy a zaznamenala, že to není dlouho, co se vydala pryč a že je s nimi Rock. Poslední informací se mi ulevilo a já se ujistila, že nemusím pospíchat. Jelikož jsem tu ale ani nechtěla zůstat, zatřepala jsem celým tělem, abych se pořádně probrala a obrátila se k Tesse. ,,Gratuluji ti, je skvělé vědět že ve smečce je tak silná Beta - i když by to na první pohled nemusel tvrdit každý!" Usmála jsem se a pokračovala: ,,Nyní je ale čas vydat se za rodinou, omluv nás tedy prosím." S těmito slovy jsem vzala synka - i když to nebylo jednoduché jako dříve, vlčata už hodně vyrostla - a vydala se za zbytkem mých nejbližších.
Po nějaké době stopaření a hledání v mlze jsem na ně konečně narazila. Položila jsem Derecka a na všechny se usmála. Otřela jsem se o Rockyho a posadila se po jeho boku. ,,Omlouvám se za zpoždění, přišla jsem o něco?"
Poté jsem se pořádně zadívala na tři vlčata. Chyběla tu stále Kift, která byla ale blízko... Vlčata vyrostla, už se z nich pomalu stávali puberťáci... Tak dlouho jsou na světě a skoro nic neumí! Rozezněl se mi v hlavě káraví hlas. Smutný byl však fakt, že měl naprostou pravdu. Je to více než 5 měsíců a kromě základní mluvy a chůze - což se z velké části učili sami - jsou na tom mizerně. Je tedy nejvyšší čas začít něco dělat a stát se těmi dobrými rodiči, kterými jsme chtěli být!

//Mohla jsi počkat na moji odpověď :/ Když už jsi se k nám přidala, můžeš prosím dodržovat pořadí? ~Ress

V první řadě moc děkuji za akci ^^
Procenta prosím rovnoměrně do každé schopnosti a rubínky hezky do kasičky :D
A ještě jednou se omlouvám, ale mám na tohle fakt štěstí - pořád mám tak nějak čas, ale jakmile se někam přihlásím vše se na mě sesype zarás :'D

Na mém obličeji stále převládala naštvaná grimasa. Nevnímala jsem okolí, jako bych tu snad byla jen já, Dereck a ta obří potvora, se kterou musím něco udělat. Už-už jsem po něm chtěla skočit - no víte, naštvaným matkám to nepřemýšlí - když v tom se mi do uší dostal tolik známí hlas mého partnera. Vždy mě uklidňoval a teď tomu nebylo jinak. Slovům jsem nevěnovala pozornost, stačila mi jejich melodie. Postupně jsem se uklidňovala, až jsem si nakonec sedla, nyní jen s trochu zachmuřeným obličejem.
Tessa začala konečně něco dělat. Nejspíše na ní měl vliv Rocky, ale to tak úplně nevím, zachytila jsem jen pár slov. I tak jsem si ale ověřila, že jsem si vybrala toho správného. Teď ale zpět k situaci... Tessa drakovi 'domluvila' a on nakonec Derecka pustil. Nyní jsem jen doufala, že nezaslechl jeho slova.
Poměrně jsem nechápala, proč tomu dává Tessa jméno. Vždyť může ublížit smečce! A málem ublížil mému synkovi! Copak spadla ze skály?! Dobrá, byla jsem stále rozrušená a nedokázala jsem zatím úplně logicky uvažovat, ale což, toto bylo první velké nebezpečí, které hrozilo mým potomkům.
Pomalu jsem se zvedla a stejně pomalým krokem jsem se vydala k Tesse. Nejprve jsem se usmála na ni, hned po té i na Astra, který seděl za ní. Vzala jsem Derecka a položila ho vedle Akireho. ,,Řekla jsem, že to je nebezpečné! Mámu musíš poslouchat, mladíku!" Naštvaným ale tichým hlasem jsem na něj sykla a naopak jsem se usmála na druhého syna. ,,Děkuji, že jsi mě poslechl!" Oblízla jsem ho mezi ušima a pohledem vyhledala Tarru. Nevypadala, že by jí hrozilo nebezpečí, spíše se předváděla. S pousmáním se nad dcerou jsem se posadila a doufala, že se již nic nebezpečného dít nebude. Tentokrát bych už nezaručila, že mi úplně neprdnou nervy.

,,Ne, nebezpečí není dobré! Může se ti něco st-------át..." Má snaha zabránit vlčatům přístup k drakovi nebyla vůbec úspěšná. Dereckovi se podařilo vymanit z mého sevření a ještě než jsem stihla domluvit, vrhl se k vlkovi. Klid... Je tam Rocky, ten ho ochrání... A musí se přeci učit bojovat... Snažila jsem se nemyslet na to obrovské nebezpečí a vnitřně se tak nějak uklidnit. Asi bych se zbláznila, pokud by nepromluvil maličký Akire. Mé modré oči se zaleskly v těch jeho, červených. ,,Víš... To je drak - nebezpečný tvor z jiného světa." Nevěděla jsem, jak to podat co nejjednodušeji a toto se zdálo jako nejlepší řešení.
Můj zrak se upřel na Tarrušce, která úspěšně napodobovala vrčení. Naklonila jsem se k ní, usmála se a klidným a chválivým hlasem řekla: ,,Jsi moc šikovná!" Bylo neuvěřitelné, jak se vlčata učí z pouhého sledování. Sice se mi do hlavy kradla myšlenka, že takové věci měla umět už dávno, ale lepší je věci neuspěchávat, však ono je na všechno dost času.
Z alespoň částečného klidu mě vyvedlo Tessino vrčení. Vzhlédla jsem jejím směrem a spatřila Derecka, který se nyní houpá v drakově tlamě. Nejprve jsem nechápavě vykulila oči, ale během chvíle jsem již byla na nohách. I Tarra se přiblížila k drakovi a vyhrožovala mu, zatímco Akireho jsem chránila svým tělem, stál přímo za mnou. ,,Akire, buď prosím hodný a zůstaň na místě!" Usmála jsem se, sic to nebylo v této situaci lehké. ,,OKAMŽITĚ PUSŤ MÉ DÍTĚ!!!" Vyštěkla jsem výhružně a doufala, že to nějak pomůže. Byla jsem zoufalá, nejraději bych zaútočila, ale musela jsem chránit své potomky. Nejlepší by bylo skrýt se v úkrytě, ale smečka mě potřebovala. Co mám sakra dělat?