Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rockova slova, klidný hlas a tělesný kontakt... To všechno tak úžasně uklidňovalo. Tedy alespoň ze strany Kift, o které nevím, kde přesně je. Je tedy ale pravda, že její čerství pach stále cítím, takže snad ne moc daleko.
Najednou se nám ale před očima naskytl pohled pro zvláštní jev. Ze zad naší Bety vystoupila její modroprůhledná podobizna. Zanedlouho vyletěla k nebi a začala se formovat do jiné bytosti. Z Tessiné podobizny se stal drak! Nechoval se vůbec přátelsky, potvrdil mi to i šedý vlk, který se ocitl před tlapkami mého partnera. NEBEZPEČÍ! POZOR! NEBEZPEČÍ! MOŽNOST ZRANĚNÍ! MOŽNOST ÚMRTÍ! NEBEZPEČÍ! V mé hlavě to bylo jako v továrně, kde se rozbila všechna tlačítka a teď to hlásí "ERROR!".
Co nejrychleji jsem se zvedla, vzala za kůži Derecka, který hrozil Tesse a pro bezpečnost nás všech vycouvala na své původní místo. Položila jsem ho před sebe a naklonila k němu hlavu. ,,Zlato, to nesmíš... Je to nebezpečné!" Tichý ale káravý hlas zamíří přímo do uší toho ďáblíka. Tlapou si přisunu i Tarru s Akirem. Pravou tlapou je tak nějak obejmu ve snaze jim zabránit jít blíž
Všechny smysli jsem měla v pozoru. Pysky nakrabatěné, zuby vyceněné a z tlamy mi šel vrčivý zvuk. Nebyl mířený na Tess, ale na toho draka. Nevěděla jsem, co mám čekat. Mateřské instinkty mi velely chránit vlčata co to jen půjde a já byla rozhodnuta je poslechnout.

<<< Úkryt

Nečekala jsem takovou radost ze strany dcerky, ale nevadila mi. Bylo mi jasné, že vlčata budou aktivní. Ta naše byla možná až hyperaktivní... Málem jsem se ani nestihla otočit a Tarra už vyběhla kopeček k východu a alou ven. S úsměvem jsem pokrčila rameny a pomalu se vydala za ní.
Najednou se však ozvala rána a do očí mě vzápětí trefila nepříjemně ostrá modrá záře. Srdce se mi rozbušilo strachem, nevěděla jsem, co se děje a pocit, že vlčata jsou někde venku a docela možná i sama byl hrozný. Z pomalé chůze jsem zrychlila jak jen to šlo a několika skoky se dostala z úkrytu. Venku byla Tarra, Rocky, Akire a Dereck... Počkat! Kde je Kift?! Vykulila jsem strachy oči a co nejrychleji přešla k Rockovi. ,,Kde je Kift?!" Můj hlas byl sice skoro neslyšný, ale i tak v se v něm dala vyčíst nervozita a strach. Co se to tu sakra děje?!!!
Mé oči však nyní zaujala Tessa. Její zbarvení bylo jiné, světélkovaly na ní modré znaky. Ano, stejně modré jako předešlá záře. Prvně mě napadlo, že i ona dostala znaky, jako před nedávnem já, ale z této myšlenky mě odradilo její chování. Snažila se je tlapkou setřít a vyděšeně je sledovala. ,,C-co se tu děje?" Zněla jsem asi trochu nervózně, ale to se dá čekat, když mi zmizelo vlče a Beta mé smečky tu světélkuje. Doufala jsem, že mi někdo na tuto otázku, která mi vrtala hlavou odpoví.

Tak vyzkouším s Ressákem :D

Na neherky hlásím Dest i Resse! A co se lovu týče, pokud to dopadne, tak určitě Dest ^^

Aktivita vlčat byla vtipná, vlk se chvíli nedíval a najednou byla pryč. A že to pak dalo úsilí je opět najít! No jo, s chlupáčky si ještě užijeme... Povzdychla jsem si, ale i tak jsem se usmála. Když jsem tak byla u toho mizení, Kift následovaná Tarrou se vydaly ven z jeskyňky. Neštěstí jsem si byla jistá, že sama by se ven nedostala a před nebezpečím, pocházejícím z cizích vlků by je jistě ochránil Aetas, který byl v chodbičce. Měla jsem tedy chvíli času odpovědět Rockovi: ,,Hm... A jaký!" Zazubila jsem se, rozpárat tu ale živočicha jsem před zraky malých nechtěla, mohla by se nějak zaleknout. Rozhodla jsem se tedy počkat, alespoň chvíli.
,,My holky jsme hold menší srágotky..!" Provokativně jsem do Rocka žďouchla čenichem a přidala jsem zubatý úsměv. Takové laškování jsem měla v oblibě, dokázalo krásně zvednout náladu.
Našpicovala jsem ouška, když Rocky přišel s poměrně dobrým nápadem. ,,Vlastně proč ne, nemůžeme tu přeci jen ztvrdnout navždy..." Dala jsem mu za pravdu a pomalu se začala zvedat. Když už jsem byla na nohách, řádně jsem se protáhla. Když už jsem si prokřupla kosti, vzala jsem za kůži na zátylku opatrně do tlamičky Derecka a přenesla ho k Rockymu. Tam jsem ho položila, na pozdrav kývla Aetovi a vrátila se zpět do jeskyně. Tam jsem začala postupně spořádávat Rockovu kořist, hezky mimo zraky vlčat. Když byly 2/3 ve mně, důkladně jsem si očistila tlamu a vrátila se k Rockovi.
,,Copak je to tu za nezbednici?" Zachychotala jsem se, když jsem se dostala k malé Tarře, která si hrála s mechem. ,,Tak ty jsi se vydala na lov?" Pravila jsem medovým hláskem a jazýčkem dcerku pochvalně olízla. ,,A co by jsi řekla na procházku?" Usmála jsem se a posadila se. I když bylo jedno jak odpoví, nechtěla jsem ji ihned tahat, i na své mládí může říct svůj názor...

//Pořadí: Rocky, Destiny, Dereck, Kift, Tarra a Akire ^^

Zaznamenala jsem různé pohyby vlčat a hlas Aetase, jen jsem se nad jeho slovy pousmála, únava totiž zvítězila a já se tak ponořila do říše snů...
Všude panovala zima, celá krajina byla zasněžená alespoň 30cm vrstvou sněhu, do kterého se parádně nosily tlapky. Momentálně jsem se nacházela na nějaké pláni. Hustě snažilo a já se chtěla jít schovat, louka se ale zdála být nekonečná. Cvalovými kroky jsem běžela rovnou za nosem, i když to bylo díky sněhu velice náročné. Nezastrašilo mě to, spíše mě to popohnalo k rychlosti... CHYBA! Upadla jsem do bezvědomí. Když jsem se probudila, nebyl kolem mě už samí sníh, ale stěny jeskyně osvětlené loučemi. Rozhlížela jsem se okolo, šlo to ale těžce. Celé tělo mě bolelo. ,,Halooo?! Je tu někdo???" Volala jsem zoufale. Až po nějaké době jsem zaslechla cizí kroky a za okamžik se u mé vyvýšeninky - na které jsem ležela - objevil neznámí vlk. ,,Vyspinkala jsi se zlatíčko?" Pravil medovým hlasem a olízl mé ouško. Tak ráda bych se bránila, ale bolest mi v tom nedovolila. ,,Kdo jsi?!" Zasyčela jsem na něj. ,,Jacob, tvůj partner přeci! Mocinky jsi se bouchla do hlavičky a asi jsi na naší lásku zapomněla..." Odpověděl mi a znovu mě olízl, tentokrát na čenichu. Jeho hlas zněl přesvědčivě, na druhou stranu jsem ale měla pocit, že to není pravda. ,,Dokonce jsme i plánovali dětičky..!" Poslední slovo jako by mě přesvědčilo. ,,A co na to hupnout hned?" Dodal a já na něj vyděšeně vykulila oči. On se už zvedal ke mě a já tomu musela co nejrychleji zabránit. ,,Teď ne, mám hlad..." Vyhrknula jsem první věc, co mě napadla. No a ono to nejspíš pomohlo! Sešel zase dolů a odešel někam pryč. Oddechla jsem si, Diego se ale za chvíli vrátil. V tlamě nesl nějakou větvičku. Položil ji k mě hlavě a já za chvíli rozpoznala ty modré bobulky. ,,Borůvky, tvé oblíbené..!" Toto sedělo, borůvky jsou jedny z mých nejoblíbenějších lesních plodů. Jelikož jsem měla opravdu hkad, všechny jsem je ozobala. Asi jsem neměla být tak rychlá, jelikož se už Diego opět chystal... A jelikož já NEchci a navíc se ani NEmůžu hýbat, bylo by to prachprosté znásilň-...

Z nechutného snu jsem se naštěstí probudila. Tedy ne sama, pomohlo mi v tom mé černosrsté štěstí. Otevřela jsem oči a po ujištění, že jsem v jeskyni Zlaté smečky jsem se usmála.
,,Bála jsem se..." Začnu, aby si nemyslel, že mu vše jen tak projde. ,,...ale je dobře, že jsi tady! A jak vidím, uspěl jsi!" Usměju se nakonec a hladové se podívám na potravu, kterou Rock donesl. Vypadá to, že se sám jeho zpožděním trápil a nechtěla jsem tu šířit negativitu, vlčata by to mohla vycítit. ,,Tahle slečna je Tarra... No a chlapeček, ten co je zachumlaný v mé srsti, to je Akire.......... Říkala jsem, že to zvládne!" Uvědomila jsem si, že ještě neznal jména našich dvou dětí a tak jsem to hned napravila. Olízla jsem Rockův čenich a poté postupně každé z vlčat. Byla jsem šťastná, sice mě pořád děsil ten sen a tížil hlad, ale i tak jsem byla šťastná máma!

//VĚNOVÁNÍ POSTU DOMLUVENO S TESS! VEČER MI PŘÍSPĚVEK NEŠEL ZASLAT...

Vlčata byla živější čím dál tím více, byla jsem si jistá, že všechna přežijí... To je informace, která udělá matku neskonale šťastnou. ,,Pěkný pohled na svět, drobečkové..!" Můj jemný a medový hlas se rozezní jeskyní hned po zjištění, že už každá chlupatá kulička alespoň na jedno oko vidí. Dokonce se těm prďolkám nechtělo skoro ani pít, což jsem tedy nechápala. Očekávala jsem, že se od nich první měsíc nebudu moc ani pořádně hnout a jak to tak vypadá, mohla bych si klidně vyrazit ven a je tu nechat, však by si alespoň pohráli. Dobře, asi bych to neudělala, nedokázala bych je nechat osamotě.. Proč? Dereck mi to potvrdil. Začal se pomalu plazit pryč. Tedy on se snažil o rychlost, podle toho házení, ale co si budeme nalhávat, více sebou házel, než aby někam odcházel. Přizvedla jsem se tedy na pravé přední tlapce, levou jsem dala více dopředu a za tím uprchlíkem se natáhla. Zoubky jsem ho jemně chytila za kůži na krku a přenesla ho zpět k ostatním. ,,Tak ty jsi chtěl mamince utéct?" Povím spíše s humorem a opět jemňounkým hlasem. Olíznu ho a dál se už musím věnovat malé Kift, která se snaží bojovat s mím ocáskem. Lehce jsem to ní s úsměvem dloubla čenichem, aby z něj slezla a šla si raději hrát se sourozenci. No ano! Tarra právě útočila na Akireho. ,,Ale notak, snad by jsi nekousala svého bratříčka... Nechte si to na dobu, až budete starší..!" Pokárám je, ale do hlasu nepřidám ani kapku zlosti, pořád musím být kladně naladěna. Položím mezi ty dva rváče opatrně hlavu, tak abych nikoho z nich nezalehla. Vyčerpaně si oddechnu. Copak sis myslela, že to budou celou dobu ty nic nedělající kuličky? Zapomeň..! S nimi si ještě užiješ.... Pověděl mi po pravdě hlas v hlavě. No co nadělám, momentálně jsem na ně sama. Ocasem, tělem a předníma tlapkama jsem jim udělala ohrádku. Konečně jsem mohla zamhouřit oči a alespoň chvíli se prospat, když by chtěli utéct, probudí mě to...

Ani na vteřinku jsem ty malé drobky nezpouštěla z očí. Tedy alespoň do té doby, než se tichem rezorněl Rockův hlas. Vymyslel 2 krásná jména, já však měla úplné okno. No že se nestydíš..! Ozvalo se mi v hlavě, já za to ale nemohla... Není jednoduché dát vlčeti jméno, není to jen na chvíli, bude s tím muset žít a pracovat celý svůj život. Mě bohužel nenapadalo nic lepšího než Flíček pro hnědého vlka a Bělka pro vlčici... Tato jména jsem jim ale udělit nemohla, sami si představte, jak by vám bylo, když byste se měli představovat jako Flíček, případně Bělka. ,,Krásná jména..! Já souhlasím!" Jsem na tom opravdu mizerně, naštěstí už je však polovina za námi, ta horší nás však ještě čeká... Tedy spíše mě.
Bylo pěkné sledovat, jak vlčata postupně opouštějí mé struky a vydávají se k Rockymu. Tedy alespoň Kift a Dereck, nepojmenovaní zůstávali v mé blízkosti. Bohužel tam ale nemohli zůstat dlouho, jelikož Rock oznámil, že půjde něco ulovit. Zamrzelo mě, že neskočil pro něco do skladu jídla a nezůstal tu s naší rodinkou, v prvních okamžicích našich vlčátek... Bránit jsem mu ale nemohla. V poslední chvíli jsem mu tak oblízla čenich a se smutným poloúsměvem sledovala, jak odchází.
Položila jsem si hlavu mezi tlapky a sledovala prďolky, kroutící se u mého břicha. Obvinula jsem je ocasem, aby jim bylo teplo a zároveň aby mi neměli jak utéct. Myslíš, že by ti utekli? Musela jsem se sama nad sebou pousmát. Určitě bych uprchlíka (//x'D) dohonila, ale musela bych tak nechat zbylá vlčata samotná, mohla by tak prochladnout... A to rozhodně nechci! Zanedlouho se mi vrátily myšlenky k jménům. Zapojila jsem tak celý svůj mozek a přemýšlala, jak jen jsem dovedla. Mám to! Zajásala jsem a podívala se na hnědého bojovníčka. ,,Zlatíčko, tvé jméno jest Akire! Musíš být silný a své jméno i svou postavu obhájit!" Pronesu a jemně rozmasíruju jazykem Akireho bříško, pro lepší a jednodušší drávení. ,,A ty budeš Tarra. I ty buď silná!" Řeknu a opět zaměstnám svůj jazyk masáží. Nemohla jsem si nevšimnout , že Tarruška otevřela očka, byla jsem šťastná. ,,A příjemný pohled na svět!" Dodám ještě s úsměvem. Nakonec bříško promasíruju i Kift, která o mou péči byla doposud ošizena. Byla jsem pyšná na můj mozek, že vymyslel tak krásná jména a zároveň i na sebe a Rocka, že jsme na svět přivedli tak krásná vlčata. Vypadalo to, že všechna přežijí, už se všechna prosazovala, ať už kňučením či plazením... Vše se přeci počítá!

//omlouvám se, že to tak trvalo, ale nemohla jsem se dostat na počítač, psalo se moc testů...

RESS, Destiny

Destiny
2 tlapky k Vodě (dosažen 11. lvl) a 1 k RA ^^
Ress
Penízky hezky do kasičky ^^

Děkuji moc :)

S úsměvem jsem pozorovala svého partnera, jak si prohlíží naše dětičky. Spánek musí počkat Destiny! Ozval se mi v hlavě hlásek a já to musela přijmout. Porod byl sice vyčerpávající, ale musíme teď vyřešit jiné věci. ,,A ty úžasný tatínek!" Opětovala jsem mu "lichotku" a usmála se na celého černého chlapečka, který právě přestal pít. ,,Asi už má dost..." Řekla jsem takřka neslyšitelně a jazýčkem promasírovala drobečkovi bříško, aby se mu lépe trávilo.
Nečekala jsem, že mi něco ze vzhledu dračice zůstane a už vůbec ne, že bych po návratu vypadala jinak, každopádně jsem měla alespoň památku na své kamarády a na Virago. A znáčky mi zkrášlily kožíšek. Takhle se mi to líbilo mnohem víc. ,,Děkuji!" Olízla jsem mu opět čenich. Byla jsem ráda, že i jemu se takto líbím, možná dokonce víc...
,,Dva chlapečci a dvě holčičky." Obrátila jsem svůj pohled s úsměvem zpět k malým. ,,Černý s hnědým jsou chlapečci, černobílá a převážně bílá holčičky..." Odpověděla jsem mu a zamyslela se nad další otázkou. ,,Hm... Ne......... Napadají tě nějaká?" Pohled jsem upřela do Rockových modrých očích s nadějí, že on nějaký nápad mít bude. Já měla totiž okno...

Proč bych měla zrovna já vykonávat práci žabičky? Jsem tu již víc jak rok a tak si myslím, že si už musel každý za tu dobu všimnout, že aktivní jsem hodně. Objevím se tu skoro každý den a vždy co nejrychleji odepisuji. Čas mi tedy nedělá vůbec problém. No a jestli bych měla zájem počasí psát? Když by tomu tak nebylo, nejspíše bych se nehlásila... Takže ano, zájem bych měla. Stoprocentně bych případně uvítala pomocníka, když se totiž stane, že bych nemohla počasí napsat, mohl by mě zaskočit.

(PODZIM)

RÁNO
I dnes vás do nového dne přivítá barevnost okolní krajiny a lehká sluneční záře. Přes to, že se sluníčko snaží, teploty na celém ostrově nepřesáhnou 12°C. Od východu fouká jemný větřík, který jemně pročechrává vlkům srst a pomalu snáší suché listí k zemi.
ODPOLEDNE
V odpoledních hodinách se díky zesilujícímu větru teploty o nějaký ten stupeň sníží. Zatímco na západě si vlci mohou užívat krás podzimu, obyvatelům východní části ostrova se naskytne pohled na nehezké šedé mraky.
VEČER
Mračna se rozprostřou po celém ostrově a tak znemožní pohled na západ slunce. Teploty se pohybují okolo 8°C. Bylo by nejlepší si najít úkryt, začíná totiž pršet a nevypadá to jen na krátkou přeháňku!
NOC
V noci se počasí neklidní, spíše naopak. Rozpršelo se mnohem víc a vítr fučí neuvěřitelnou rychlostí a způsobuje tak obrovskou hrozbu. Malá vlčata může odfouknout a v lesích jistě vyvrátí nejeden strom. Pokud váš vlk tedy nezalezl do bezpečí jeskyně či úkrytu, neměl by se zdržovat v lese. Pokud ho tedy nechcete připravit o život..!

Víčka mi čím dál tím víc těškla a nejspíše bych i usnula, zabránil mi v tom však Rocky, který právě přišel. Lehl si čelem ke mně a prohlížel si naše andílky. ,,To jsou..!" Vydechla jsem spokojeně a zvedla hlavu. Nahla jsem se k Rockovi a olízla mu jeho mokrý čenich. Všimla jsem si, že jeho pohled zakotvil u béžovohnědého chlapečka. Trápila ho stejná otázka jako mě. ,,Určitě, udělám pro to cokoli." Bála jsem se, že má slova nebudou pravdivá, ale na úmrtí jednoho ze svých potomků jsem nechtěla ani pomyslet. I Rocky se dle mého rozhodl bojovat za jeho život, utvrdil mi to popostrčením synka k mlíčku, aby dále pil a sílil. Věnovala jsem mu děkovný úsměv a pohledem přejela i ostatní děti.
Do mého zorného pole se dostal i můj ocas. Dříve měl černou špičku, teď na něm byly velmi zajímavé ornamenty, připomínaly mi rostlinný motiv. Dokonce i má přední levá tlapka se změnila! A ty ostny! A ke všemu mi do srsti přibil modrý nádech... Chcete slyšet pravdu? Takhle se mi to líbí mnohem víc! ,,Mé zbarvení... Je jiné!" Vrátila jsem svůj zrak zpět na Rocka. Až teď jsem si všimla, že z něj zmizely plameny, i on byl takto hezčí. ,,A i z tebe je větší fešák!" Podotkla jsem škádlivě a znovu svému partnerovi olízla čenich. Hold život je změna..!

<< Yalor

Zpáteční cesta teleportem proběhla mnohem lépe, než ta na Yalor. Možná to bylo tím, že vlčata by tak náročnou cestu nemusela přežít, možná to mělo jiný důvod, to je však teď vedlejší. Mnohem důležitější momentálně bylo, že jsem byla v úkrytu, v jeskyni pro vlčice s vlčaty a konečně jsem mohla porodit. Jediné, kdo mi tu chyběl byl Rocky, čekat na něj jsem však nemohla, už tak jsem s největší pravděpodobností přenášela a vlčata se drala ven. Pohledem jsem rychle přejela jeskyni. Zastavila jsem se u země pokryté jehličím, ke které jsem hned taky zamířila.
Mé baculaté tělo se na mechovém koberci pohodlně položilo a já si libovala, že vlčata mají větší šanci na přežití, mech totiž příjemně hřál. Toto bylo však jediné příjemné na následující situaci. Celým mým tělem projela bolest a já začala tlačit. První vlče! Byla te převážně bílá holčička, jen s pár černými flíčky. Přitáhla jsem si ji opatrně k sobě, očistila ji a čumáčkem navedla ke struku, do kterého se po chvilce pustila. Nejraději bych se na ní celé dny dívala, jak byla rozkošná, musela jsem však pokračovat. Po nějaké době tlačení na svět přišlo další vlče. Tentokrát chlapeček a celý černý. Udělala jsem s ním to samé, jako před chvílí s holčičkou. Zanedlouho přišlo na svět další vlče. Opět vlčice. Byla bílá s tmavou hlavou, vypadala také krásně. I s ní jsem udělala rytuál vítání na svět a i ona už za chvíli sála mlíčko. Trochu to lechtalo, ale to vždy jen ze začátku, pak už to bylo takové... Jakobych to dělala odjakživa.
Vypadalo to, že budu matkou tří vlčátek, pak se ale po zhruba půl hodině začalo drát další vlče. Když jsem ho zpatřila a začala ho čistit, neměla jsem příliš dobrý pocit. Byl malý a sotva dýchal. Bála jsem se, že se nedožije ani týdna života, i přes to jsem ho však nezavrhla a se vší opatrností ho přesunula k sourozencům.
Ujal se mě takový pocit klidu, něco mi říkalo, že už to hrozné mám za sebou a teď mě čeké jen výchova těch čtyř rošťáků. Všichni zvesela sáli mlíčko..- Teda až na posledního hnědého chlapečka. Ten si jen sem tam ucucl. ,,Broučku, musíš být silný! Ty to zvládneš, jsem tu s tebou!" Zašeptala jsem k němu a dlouze, však jemně jsem ho olízla. Pak jsem si už jen položila hlavu k předním tlapkám a vesele pozorovala své potomky. Byla jsem unavená, usnout jsem si však nedovolila, nechtěla jsem je nechat bez dozoru, rozhodně ne teď..!