Příspěvky uživatele

< návrat zpět

I když Einar nedržel úplně lehce, když začal Dante dělat komedii okolo, musel mu začít cukat koutek a nakonec se i začal smát, když Dante začal používat slova, která od nikoho neslyšel... Dlouho. Tohle byl idiot. Idiot první kategorie. Musel však uznat, že ho baví. Když se přestal chechtat nad popisem jejich wrestlingu, rozklusal se vpřed. ,,Pojď radši ulovit zajíce," houkl k němu nazpět. To bude výživnější než ryba. ,,Jestli se teda nebojíš, že ti frnkne!" houkl ještě, pádíc momentálně vpřed. Kdo ví jak rychlejší Einar nebyl, bylo však docela znatelné, že toho vydrží hodně a moc se nezadýchá. Vpřed, směrem k norám, kterých si všiml dřív, když se tudy vláčel za Tiarou a Socoro. Teď se cítil mnohem lépe. Nebyla tu žádná vlčice, okolo které by cítil potřebu chránit a starat se. Což... Nemohl. Neměl na to dost síly, nebyl ani ve stavu, kdy by si poměřil síly s Dantem a vyhrál. Měl přesto dobrý pocit. Šedý jej nepřeválcoval. Jen brblal, jaký nějaký starý mudrc. To znamenalo, že tu byl taky chvíli. Neznal všechno jako Tiara. Nepoučoval ho, jako Socoro. Možná konečně našel dobrého společníka na cesty! Připomínal mu bratry.
Konečně zpomalil a otočil se. Běžel stejným směrem, jakým se původně vydal Dante. Nora nebyla od jezera tak daleko. Celá pointa toho běhu byla trochu jiná. Einar odmítal pořád jen za někým chodit, jako to bylo předtím u té dvojice vlčic. Stačilo mu, že už tak následoval Danteho do lesa. Rozhodl se, že teď se karty obrátí.

>> Temný les

Zrzek se zamračil, když se Dante najednou přiblížil a opřel se o něj - třeba že s varováním. Skrz napjaté tělo tak ani nebyl zas takový šok, když po něm najednou šedivý vystartoval. Konec konců, to Einar jej vyzval... A Dante to přijal, i když se tvářil, že teď potřebuje chvilku odpočinku.
Byl to docela rychlý tah. Dante byl dost silný a Einar zatím nebyl schopen nabrat původní síly z dob, kdy byl ještě pěkně krmený a měl místo, kde mohl spát beze strachu. I přesto měl pocit, že tenhle vlk bude silnější... Cítil sice mírný zmatek z nenadálého twistu situace, ale jednal prakticky automaticky a zadníma nohama šediváka nakopl do zranitelnější části břicha. Měl velké štěstí, že vlkovi nejspíš nebylo moc dobře a tak se zakymácel, čehož Einar využil, když se převalil na břicho a prakticky se zpod druhého vlka protáhl pryč. Možná mu přitom podrazil přední nohy, ale nebyl to účel.
Teď však ovšem stál před soupeřem, v zádech cítil tepavou bolest. Asi si něco narazil a nebylo to zrovna příjemné. Vycenil zuby. S tím konečně udělal první, pořádný útok on. Využil roztěkanosti soupeře s tím, aby proti němu vyrazil s pokusem jej chytit za krk. Jednal však poněkud v rukavičkách, doopravdy Danteho zranit nechtěl. Účel jeho útoku byl spíš soupeře znehybnit.

>> Most

Einar chvíli mlčel a snažil se zbavit pocitu, že se bude smát. Ne, nebude. Bude vážný. ,,Já nevím, proč nejdeš, Dante?" nadhodil mu v reakci na to. Jenže v ten moment přišlo poměřování mužských pohlavních orgánů a Dante řekl něco... Čím si Einar nebyl pořádně jistý. Přepral by? Chvíli byl tiše a kráčel ztichlým lesem. ,,Zajímavá teorie. Ukaž mi praxi, Dante." Zrzek Zvedl hlavu a rudé oči vyhledaly černé záhyby srsti šedého Danteho.
,,Ukaž mi, jak bys mě přepral," dodal zrzavý, jakmile dvojice vystoupila ze stínu stromů na ta dlouhá luka, která už Einar poznával mnohem lépe, než ten les kterým právě prošli. Tehdy se taky i zastavil. ,,Když dostojíš slovu, tak tě budu velmi rád následovat." Neřekl žádné ale. Pouze zůstal stát na kraji temného lesa a pláně, zatímco v jeho očích hořela zvědavost a hlad neuhasitelného ohně. Možná jej šedivý porazit dokáže. Možná ne. Einar netušil, jak na tom je. Ale když vyhraju já, něco se mezi námi změní.

>> Laica Mar

Šedý se konečně představil. Takže Dante, hm. Když jej však dostával z poněkud smrtelného nebezpečí pádu tlamou přímo ke kráteru pod mostem, Dante se začal ohánět. Jakoby jej něco posedlo. Musel uznat, že tuto reakci nečekal a tak, jakmile byl šedivák v bezpečí, odstoupil od něj. Tehdy se mu poprvé zdálo, že v očích mihnulo cosi inteligentního. Doteď byl poblázněný a po tom výkřiku...
Einar zůstal narovnaný, ocas zdvihnutý téměř v lince s páteří a uši nastražené, zatímco Dante položil otázku. ,,Do hor. Je to výjimečně zajímavé místo na založení smečky," odpověděl bez obalu. Konec konců se už předtím rozhodl, že jí založí. Pokud by Tiara a Socoro neutekly, kdyby s ním nejednaly jako s idiotem, přizval by je. Teď jen cítil, že to musí vyřknout nahlas. Proč? Protože jinak by mohl ze své cesty znovu sejít. A to teď odmítal. Viděl, jak se Dante kroutí a odvrátil pohled od něj k lesu. ,,To smrt většinou dělá," odvětil mu. Nakonec... On svou smrt přežil, jakkoliv fantasticky to mohlo znít. Než se však stihl vyjádřit dál, Dante se už rozešel do lesa. Einar jej nechal kus ujít, než se uchechtl a podíval se po mostu, který nikdy nepřekročil. Za tím mostem byla Tiara a Socoro. Einar se otočil zády k nim a vydal se za Dantem.
Tenhle svět odteď nebude neznámý a nebude třeba průvodce. Odteď už nenechá nikoho, aby tahal za nitky.
,,Jdu."

>> Temný les

Einarovo zmatení bylo hmatatelné asi jako šedivákova dobrá nálada. Byl mrtvej a pak ne a teď je všechno barevný? opakoval si chudák, absolutně vykolejen... A asi i trochu zaujat tím, že někdo dokáže mít až tak dobrou náladu. Za jiných okolností by se možná otočil a odešel. Tohle bylo velmi divné i na jeho poměry. Jenže teď... Rozhodl se, že bude dělat rozhodnutí. A tak se rozhodl. Možná špatně, kdo ví. ,,Nejsem Veverák, jsem Einar," opravil šedivého, než konečně vystoupil na pevnou půdu. U temného lesa, na druhé straně... Upřímně byl rád. Tenhle podivný, velmi nadšený cizák se zdál být vražednou zbraní. ,,A ty půjdeš se mnou." Vypadalo to totiž, že pokud se tak nestane, někde po cestě zahyne. Einar tedy nyní stál a čekal, jestli se nějak hne. Pokud však stále seděl... Jednoduše jej chňapl za srst a bez velkého zájmu na tom, jak se šedý cítí, jej stáhl z mostu na druhou stranu. Jestli se teď k tomu všemu rozmázne tam dole, vážně to bude nejhorší den v mém životě.

Neměl zrovna dobrou náladu, když pokračoval přes most zpátky a vlastně tak ani nevypadal. Vlk, který se však vyřítil z druhé strany a snažil se přejít přes most, vypadal, že je docela nadšený. Dokonce na Einara řval, že je veveřák. Ten si tiše povzdechl a přidal do kroku, aby nebrzdil toho šedého, co šel v jeho zádech. Přidal do kroku a když konečně stanul na druhé straně, otočil se na šedého. Bylo docela znatelné, že z něj nemá kdo ví jak velkou radost.
,,Nedělej hlouposti, může si ublížit," varoval šedivého. Cosi na něm bylo ale špatně. Jasně, Tiara byla veselá, ale tohle byla vážně jiná úroveň. Mírně se zamračil. Přeskočilo mu? Možná z toho, jak moc se houpal. Nebo jsem možná až moc velký suchá. Měl problémy se uvolnit, neznal to tu. Byla to cizí země, cizí pravidla... Nic tu nebylo takové, jako doma. Všechno bylo... Špatně. Jinak. ,,Nebo by se možná hodilo zjistit, co jsi měl..." aby si to mohl dát taky.

>> Asshiřin labyrint

Einar šel za vlčicemi poslední. Kladl opatrně nohu za nohou, vážně si dával záležet, aby se nikde nerozbil... Tiařiny skoky jej vždy donutily na chvíli zastavit a ztuhnout. Když se pak na konci vzbouřila a rozhodla utíkat, dost jasně stáhl uši k hlavě. A když se rozběhla Socoro za ní...
Zrzavý vlk zůstal stát blízko druhému břehu. Kolem se rozprostíralo ticho, zatímco jeho společnice běžely kamsi pryč. Nezáleželo jim na tom, co chce on. Vždyť doteď... Doteď si ho vedly jako pejska na vodítku. Všechna rozhodnutí byla jejich. Vždy šel on za nimi. Vždy dělal to, co po něm chtěli ostatní... A teď toho měl akorát tak dost. Nenechá ze sebe dělat kreténa kvůli dvojici, kterou zná dohromady tak dva dny. Kvůli vlčicím, co jej opustily a neměly potřebu se pro ně vrátit. Co se mu stalo? Tohle nebyl jeho styl. On měl cíl. Ty dvě do něj nezapadaly. Tady to končilo.
Stál na rozhýbaném mostě. Prostě jen stál a zíral před sebe, protože se neměl na co dívat. Dvojice vlčic už byla i tak dávno pryč a on... Se cítil zvláštně. Neměl vlastně teď důvod, proč se otočit zpátky a neměl důvod pokračovat vpřed. Ne. On... Jednoduše tu byl a přijímal, že přebral odpovědnost nad tím, co se mu děje. Opatrně se na tom vratkém kusu dřeva otočil a zamířil zpátky.

V tomto musel Einar souhlasit. Socoro nad tím uvažovala dobře. Přikývl a chtěl se vyjádřit, aspoň tak vypadal, než Tiara začala zase mluvit a tak tlamu znovu zavřel a nechal ji hlučit. Když se vydali konečně ven, tak konečně řekl, co měl v plánu. ,,Musíš pochopit, že já dlouho přežíval jako tulák a Socoro je jistě taky vysílená bez smečky. Není to lehké, když musíš tam venku běhat sama. Musíme nabrat síly, ale nemyslím, že bude pak problém se sem vrátit," řekl konečně a potvrdil tak i slova nazrzlé vlčice, stejně jako na ně předtím kývl v souhlas. Tiara musela pochopit, že prostě nebyli v tom nejlepším stavu. Co se aspoň týkalo Einara, tak nebylo tak těžké poznat, že není v tom nejlepším stavu. Vedle toho, že byl hubený a neměl dostatečně lesklou a hustou srst jako třeba Tiara, skutečně na něm bylo znatelné, že nebyl v tom nejlepším stavu, v jakém by mohl být. Včera to bylo vidět stejně dobře, ale to se dalo přisoudit souboji... Dnes bylo jasné, že to je prostě jeho obvyklý vzhled a vzhledem k poznámce o přežívání si jistě vlčice dokázaly domyslet, proč to tak je.
Tak se však trojice otočila a vydala zpět z labyrintu... Těžko říct kam. Nevypadal teď ale ani moc zamračeně nebo nepřístupně, spíš se docela rozhlížel po lese a měřil si ho. Těžko říct proč, ale jednoduše se jal konečně zdejší krajinu víc zkoumat.

>> Most

>> Temný les

Obě vyjádřily docela silný nesouhlas k tomu, co nadhodil. Šrotovalo mu to hlavou. Socoro už nikdy nechtěla vést smečku a Tiara viděla zdejší smečky... Jako špatné? Těžko říct, jestli si vážně myslela to, co řekla, nebo ne. Einar by nelhal, kdyby se ho na to někdo zeptal - to byla jeho zásada. Tiara však také nevypadala, že by hodlala lhát. Ne o takovém tématu. Musel však tiše prohodit hlavou a povzdechnout si, protože Tiara řekla přesně to, co čekal - nakonec byla největší srab ona. Ale chápal to. Víceméně. Když byl mladý, taky se snažili stále vyděsit navzájem a docela se tím bavili. Výhled na labyrint jej však donutil přemýšlet. Kdo jej tu mohl postavit? Tohle není dobré místo. Šrotovalo mu hlavou. Mohl si ho postavit sám ostrov? Toulají se sem vlci, když jich je příliš? To by mohlo znamenat, že tu zmizíme a ven se už nikdy nedostaneme. Úsekem pohlédl po Tiaře, která se zjevně chtěla pustit do labyrintu. Bylo docela jasné, že Einar nad tím uvažoval a shledal to jako hloupé rozhodnutí. Rozhodnutí, co by nás mohlo zabít. Zůstal však nečinně stát a zíral na stěny labyrintu, zatímco se někde v dálce ozvalo kvílení, které nešlo přeslechnout. Zjevně to bylo na Socoro, co rozhodne. Einar totiž tohle rozseknout odmítal.

>> Bad

Jeho rodina byla plná vrahů, ale to Tiara vědět nemusela. Stačilo, že si nechá svou veselou povahu - a že nějaké takové smrti sama ve svém životě nezažije. Z nějakého důvodu by mu to jednoduše přišlo smutné, kdyby se z ní stala vlčice, hnaná temnými stíny minulosti. To zní vážně hloupě. Aspoň tak to vnímal on. Doteď byla tahle vlčice... Spíš sluníčko. Nedokázal si představit, že by teď začal chodit kolem a mračit se.
,,Chceš se přiženit do jejich rodiny?" nadhodil konečně Einar k tomu holčičímu jménu. ,,Nebylo by lehčí rovnou založit novou smečku?" pousmál se a těžko říct, jak to myslel. Že přebere místo momentálním alfám, nebo že bude muset být pod nimi? Ono těžko říct, jestli měli vůbec nějaké normálně staré děti, které by vedle Socoro nevypadali buď přestárle, nebo naopak jako malé děti.
Les na něj moc příjemně nepůsobil. Sem tam se podíval po nepřirozeném stínu, co mu křížil cestu. Jindy ho zaujalo podivné skřípání stromu... Nelíbilo se mu to. Tiara však vypadala nadšeně. ,,Jak moc tě baví pokusy o vyděšení tvých společníků?" optal se Tiary bez odpovědi na její otázku, protože tohle nebylo poprvé, co to udělala.

>> Ashiřin labyrint

>> Salt

Tiše si povzdechl. ,,Ne. Nemění," odpověděl jí a pak jen kráčel s dvojicí, která si vcelku nadšeně povídala. Neměl moc co dodat, jen je poslouchal. To se však už Tiara vložila do toho všeho s poznámkou, že by teď měl mluvit o sobě on. Nevypadal, že by to nějak... Hodlal rozvést. Když se Tiara zeptala na Einarovi sourozence, vlk sebou lehce škubl a přidal do chodu, jen s tichým ,,tsk," aby pokračoval v cestě. ,,Moji sourozenci by se ti nelíbili, Tiaro. A ani můj život. Není na něm nic, na co bych byl hrdý," pronesl tiše k ní, aby jen mrskl ocasem. Vypadalo to, že tohle byla věc, o které se zrovna otvírat nechtěl. Krátce však sjel pohledem po Socoro a rozhodl, že dodá to, co řekla i ona. ,,Jeden z mých bratrů... Taky zemřel. Tehdy jsem netušil, že je to můj bratr." A tím to uzavřel. Nastalo jen ticho, které už ničím nepřerušil.
Co se týkalo rozmluvy o staré alfě, jen si tiše vyslechl rozhovor Tiary se Socoro. Staré alfy... Uvažoval, jestli ho z jeho postu svrhne někdo mladší. Asi by ho to zrovna moc nepřekvapilo. Pak dvojice začala řešit partnerství a Einar jen na chvíli stáhl uši k hlavě a už nic neříkal, protože k tomu skutečně neměl co podotknout. Jen přejel pohledem po jezeře a jal se vstoupit do lesa, který mu ježil srst na zádech.

>> Temný les

Musel uznat, že bylo docela zajímavé poslouchat slova vlčic. Dozvídal se nové věci a mohl se věnovat i trochu jiným věcem. ,,Dobrý vůdce... Dobrý vůdce není jen moudrý a silný," mírně se pousmál nad šťouchnutím od Tiary. ,,Nebo krásný... Dobrý vůdce by měl upřednostnit ostatní před sebou, chránit je a bránit svobodnou vůli svých vlků..." tady to ukončil, i když to znělo, jakoby snad měl čím pokračovat. Jak už ty dvě zjistily, byl poměrně málomluvný a asi vážně neplánoval mluvit až příliš.
To už se však přesunuli rozhovorem k cestování a Einar k tomu neměl žádné námitky. Pouze přikývl, vypadalo to, že proti procházce s tou dvojicí nic nemá. Pouze se vydal za Tiarou která vypadala, že se na něco velmi těší. Skutečně doufal, že by snad nenarazí na další válku. Tak nějak se necítil na další boj, který by snad mohl přijít... Ten poslední jej vyšťavil a on neviděl pointu ve rvaní se s cizími vlky. Ne jen tak... Taky by nerad byl znovu spolknut květinou, to znělo docela zle.
Možná i proto si tiše nad tou vzpomínkou povzdechl. Co se asi stalo s Mireldis? Snad to nějak zvládla... Tiara ale nezmínila, že ne, takže to nejspíše to bylo v pořádku.

>> Bad

>> Laica Mar

,,Dobré ráno," odpověděl jim oběma. Socoro vypadala poplašeně, Tiara ale byla nahypovaná jako vždy. Přišlo mu to... Milé. Vážně vypadala, že ho ráda vidí. Bylo to zvláštní. Pouze kývl po poznámku Tiary, nevypadal, že k tomu ne o dodá. Jednoduše to akceptoval a více nebylo třeba. To už však začala Socoro vyprávět svůj příběh.
Při zmínce bratra a jeho tragické smrti od ní odvrátil zrak a udělal několik kroků do vody. Asi aby měl výmluvu, aby se měl na co soustředit. Začal ohřívat vzduch kolem svého těla - z toho samého důvodu. Odmítal na toto vzpomínat... Odmítal. ,,Silná, moudrá a krásná... To by měl být dobrý vůdce?" nadhodil mírně, sledujíc obzor na druhé straně jezera. Byl silný, moudrý a krásný? To asi těžko posoudit... Tedy, rozhodně to nedokázal posoudit sám. ,,Nemyslím, že budete mít problémy si najít někoho, kdo pro vás bude nová rodina," hlesl pak. Připadal si jako nostalgický hlupák. Zamračil se a vystoupil z vody, vylezl na břeh a mávl oháňkou.
,,Kudy půjdete?" zeptal se vlčic pouze a pohlédl na ně, čekajíc na odpověď. Ne že by na tom nějak moc záleželo. Tedy... Rozhodně na tom nezáleželo. Tak dlouho, než si ty dvě tu cestu užijí, nebude to špatné, ne? Měl bych je vůbec doprovázet? To byla správná otázka, kterou si pokládal.

Nevšimly si jej. Nebo možná nechtěly. No, na tom nezáleželo. Poslouchal jejich rozhovory a když Tiara mluvila o přítomnosti členů ve smečce, o tichosti... Povzdechl si a trochu přidal, až se pomalu blížil na délku vlka jeho velikosti. To už však pomalu došli na kraj jezera a Einar je v ten moment jednoduše došel. Muselo to být překvapení, když jej doteď ani jedna vlčice nezpozorovala.
,,Jako lovec jsi excelentní," podotkl prostě a jal se očichat slanou vodu. Pak jen střihl uchem a podíval se po dvojici vlčic, které si vyměňovaly svá tajemství o své minulosti. Vypadalo to, že na řadě je Socoro. Měl docela hlad, ale jestli se chtěly seznamovat, asi se nedalo nic dělat. Alespoň to tedy zatím nevypadalo, že to bude jiné. Ale proč ne... Důvěra je důležitá a když se dozví o sobě navzájem, nejspíše se prohloubí. No, Socoro stejně mluvit nebude, když má takový problém, střihl uchem. Aspoň takhle o tom uvažoval. Nebo udělá přesný opak... Inu, čekal, jestli se do něj vlčice pustí za náhlé narušení jejich prostoru a nebo za to, že nepozdravil... Nebo jestli bude jejich rozhovor pokračovat stejným směrem, jako doteď.

>> Salt

Zvedl hlavu od chladné vody. Viděl, že vlčice pokračují ve své cestě a jen trochu otráveně stáhl uši, protože je musel následovat. Tedy, ne že by jej něco nutilo, ale když s nimi chtěl mluvit, nemohl je nechat jen tak se zvednout a odejít někam do háje, ne? Konečně odstoupil od potoka a rozklusal se v jejich stopách. Asi ho ani jedna nezbystřila, protože kdyby tomu tak bylo, nejspíše by slyšel křik Tiary až sem. Vždycky byla velmi hlasitá a nadšená pro věci kolem.
Odfrkl si a pokračoval s výrazem plátku sýra - naprosto děrovaným. V překladu, i když se snažil tvářit jen vážně a prostě nějak neutrálně, jak to většinou u něj fungovalo, bylo poznat, že mu něco usilovně běží hlavou jako křeček v kolečku. Jak tak viděl ty dvě, přišlo mu, jakoby se okamžitě začaly přátelit. Možná bylo dobré je prostě nechat jít společně, nebo ne? Jakmile byl na doslech, jednoduše zpomalil a měřil si záda dvojice vlčic, které... Kráčely prostě pryč bez zájmu o to, že ho nechaly v horách. Měl docela smíšené myšlenky, když se mu tahle pravda vracela zpátky a zpátky a zpátky, kdykoliv ji odhodil. Jako bumerang. Docela jej to nutilo uvažovat nad tím, jestli nebylo lepší, když byl s Tiarou sám. Neodešla by jen tak, že? Tiara ne. A možná to byl její nápad, protože se nudila. Mírně se zamračil a směřoval pohled kamsi do prázdna, jelikož tu toho bylo opravdu hodně, co musel zpracovat, než dorazí až k nim - pokud si ho teda dřív nevšimnou.