Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Hraniční pohoří

Einar zamířil dovnitř ve společnosti Shine, Taiclary a Nory. Uvnitř s úlevou zjistil, že se dvě z jeho vlčat vrátila domů. A oni ho alespoň neviděli v takovém stavu, v jakém byl předtím. Pořád vyhlížel Arneho a unaveně pročesával smečku pro známky jakéhokoliv konfliktu, ale nezdálo se, že by tu nějaký viděl. Ohlédl se na své dcery a na Shine, nakonec je odkázal si odpočinout.
"Pokud potkáte své sourozence, řekněte jim ať nechodí daleko. Zítra se setkáme, jako rodina, a promluvíme si. Ale prvně za úsvitu vyrazíme pročistit území," rozhodl a podíval se k oběma z nich. Shine už nejspíš byla stejně u svých dcer a Einar jí nehodlal zavazet. S tím se velký zrzavý odklidil do jedné z komůrek, kde se schoulil do klubíčka. Nebylo tu ani jedno z vlčat, nebyla tu Stina, nebyl tu nikdo. Přišlo mu to najednou tak prázdné - jakoby tu nikdo nebyl od úplného začátku, jakoby to byl přelud. Přivřel oči a nechával okolo sebe doznívat zvuky a hlasy z úkrytu, než upadl do milosrdné temnoty zvané spánek.

Jakmile se k nim Taiclara přidala, Einar objal každou z dcer jedním křídlem. Našel obě dvě. Obě dvě byly v pořádku, dýchaly, srdce jim tepalo a žily. Doufal, že žijí i ostatní. Snad se někteří z nich vrátili zpátky do úkrytu, protože Einar se cítil slabě na to, aby znovu pokračoval dál a ven. Cítil se slabě na to ještě někoho hledat.
"Neměl bílé znaky... byl to jeden z těch, co napadli Cinder. Ne jeden z té dvojice, jeden z těch... ostatních," přivřel oči. Pokud tomu nevěřil doteď, teď bylo jasné že ta skupina vlků napadala jejich hranice. Schválně. Dlouze vydechl a chvilku dcery držel, zatímco Taiclara Noře vyprávěla o tom, co se stalo. O jedné z nejhorších zpráv tohoto roku. Jenže pak se k nim někdo přidal.
Vysoká, černá vlčice. Einar k ní mlčky otočil hlavu, prvně na pozoru, ale pak se na Shine zahleděl už klidněji. "Shine," vydechl a nechal vlčici přistoupit, aby jej ošetřila. "Zatímco jsme se skrývali v horách před potopami, napadl nás s tvými dcerami medvěd. Jsou v pořádku, Máta má sice nějaké rány, ale věřím že z toho nebude nic, co by nedokázali Alateyští léčitelé vyléčit," informoval ji a pak se pohledem dotkl svých dcer. "Ano... pojďme domů."
Její léčení rozhodně bylo přínosné a když byla jedna z léčitelek poraněná, druhá se starala o vlčata, třetí nebyla řádně vyučená a ta poslední byla Astrid... Shininou pomocí jistě neopovrhnou. A teď byl čas vyrazit zpátky do úkrytu. Einarovi rány se uzavřely a už k dcerám moc nic neměl, nechtěl řešit rodinné věci před cizinkou, třebaže důvěryhodnou
"Noro, Taiclaro, pojďme," vyzval vlčice a tempem, které bylo pomalejší než jeho obyčejné klouzání mezi výstupky hor, se vydal nahoru.

>> Úkryt Alatey

Einar se držel na svém výstupku, jakoby na tom měl záviset jeho život. Seskočil až poté, co očima zaměřil pohyb. Nedaleko se pokoušel protáhnout svišť, který měl špatný den zrovna jako Einar. A i když byl Einar zničený a rozbolavělý, nic to neměnilo na tom, že rychlá jednohubka mu docela bodla. Zvíře samotné už bylo celé ublížené, takže šlo ze strany Einara o docela rychlý zákrok a brzy už drobného squeaka držel v čelistech a namáhavě oddechoval. I taková malá hloupost a kolik energie ho to stálo... Jenže to už přišel dalšího pohyb, tentokrát větší. Vlčice... v barvách, které znal. Zvedl k ní zrak a ztuhnul. Nebyla zbarvená na to, aby splývala s okolím, spíše aby se okolí ukazovala. Aby svítila. Zářila. Než však stihl okolo toho všeho obmotat hlavu a trochu se dát dohromady - momentálně vypadal jako laň v záři reflektorů - uslyšel další hlas. Dal se dohromady, jak jen otrhaný, zakrvácený a se svištěm vyčuhujícím z jeho tlamy mohl. Taiclara se k němu rozběhla a Einar se vydal směrem k ní, bezmyšlenkovitě zamával oháňkou jako malé vlče. Taiclara se pustila do ošetřování jeho ran a Einar se na ni zahleděl. Jak se strachovala... teď, když se konečně mohl soustředit na své okolí a na všechno, co se nacházelo v jejich okolí, konečně si uvědomoval, co všechno tu potopa zanechala. Vedle pochroumaných rodin, které se bály o své členy, po zničené lesy a louky, mrtvá těla... očima sjel mezi kamení, kde viděl zhynulého, kdysi nebesa ovládajícího ptačího predátora. Křídly mu až moc připomínal Einara a alfovi se zhoupl žaludek.
Přišel si mimo. Možná za to mohly rány a veškerý stres co za dnešek utržil, ale potřeboval se vrátit zpátky do reality. Pták vzplál a Einar se znovu otočil na Taiclaru a Noru, která tam postávala. Odložil drobného savce a sklonil se ke své dceři, aby se k ní opatrně beze slova naklonil a opatrně si ji prohlédl.
"Jsi nezraněná," konstatoval něžně a otřel se o ni čenichem. Možná že ke svým vlčatům přistupoval s odstupem, občas přísně a až krutě, teď se mu ulevilo. Neskutečně. Viděl svou dceru živou, v pořádku. Byla tady a obávala se o něj, zatímco on se obával o ni. "Potkali jsme medvěda, jsem na tom pořád dobře. Mohlo to být horší. Jsem rád, že tvoje matka byla v úkrytu když jí bylo třeba," mírně si odfrkl do srsti na její hlavě a chvilku se o její čelo opřel bradou. Dobře. Dost bylo jemností, čas zase alfovat. "Potkala jsi po cestě zrzavého vlka? Přistoupil až blízko k hranicím, ale zahnal jsem ho," mávl ocasem. "Kdyby nebyl zraněný z předtím, nepřežil by," dodal s ostřím v hlase, které napovídalo tomu, že tohle nebylo o domýšlivosti - byla to absolutní pravda. Následně se však sklonil k savci, vzal ho do zubů a pomalu, jakoby snad ani nevěřil, že tam je, se vydal směrem k Noře. Zastavil se kousek od ní, jindy silný a nepřemožitelný alfa, který teď vypadal zbitě a zničeně a stejně se hrdě nesl. Opatrně k ní natáhl hlavu a očichal si ji, jakoby nevěřil, že je vážně tady. Opatrně jí před tlapky položil svůj úlovek, jakoby to byla obětina. Možná že i trochu byla. Aby se odtud nevytratila. Očima sjel k hadím tělům, kterými Taiclara obmotala jeho rány a pak zpátky na Claru, aby jí pokývl aby šla blíž, načež mrtvolku přisunul čumákem blíž k Noře. Vem si, vybízel.
Chtěl vlčici něco říct, ale než se k tomu dostal, přerušil ho kašel. Potřeboval někam do tepla, ideálně se schoulit a prospat se, přeci jen měly potopy nevlahý dopad i na něj.

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ulov si na horší časy
× Odhal následky potop
× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (herní den)*
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

Einarovi nevadilo co na něj zrzek prskal. Jindy by se možná zarazil a dal mu vědět, že je na omylu a že on slaboch není, ale pokud mu plánovali vlci chodit na hranice a zabíjet mu členy smečky, nebál se je zabíjet úplně stejně. Neférově.
Uchechtl se, až mu v hrudi zabublala krev. "Řekl ten, co se vydal napadnout zraněného." Kdepak, tady měl alfa morální výši. On nezaútočil, varoval zrzka, že to udělá a ten? Ten to udělal. Očekávatelné od podřadných vlků.
I když ho Einar minul, rozhodně to nebylo tak docela. Příchod drobného, vlko-tvarného slunce totiž nebylo nic příjemného a i když měl oheň, taky měl pořád zuby kterými se oháněl. Hlavně na druhého, egoistického samce. Že byl i Einar egoistický? O tom nebylo pochyb.
To už se však zrzavý dal na útěk - před zraněným vlkem, na kterého zaútočil. Einar otevřel tlamu a z té se vydral další kužel ohně, než tlamu prudce zavřel a vyslal za zrzkem poryv větru, se kterým plánoval vlka srazit dolů ze zubatého výklenku. Netušil jak hluboký je spád pod ním, Ezra se mohl pádem zabít a nebo jen mírně pochroumat. Ať už se však vlk svalil dolů a nebo ne, Einar za ním udělal pár cvalových kroků než se zastavil a rozkašlal se. Než zvedl oči, Ezra byl pryč - a Einar vyhasnul.
Vlk chvíli hleděl na obzor a nepříjemně planoucí slunce, zatímco z něj kapala rudá tekutina a z čela mu tekla do očí stejně jako ta z otevřených ran na chladný kámen.
Zaklonil hlavu a táhle zavyl. Aby oznámil své vítězství komukoliv, kdo by se odvážil jeho směrem vydat.

× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti
× Servi se s cizím vlkem 5/5

Einar si uvědomoval když se vlk ztratil z jeho dosahu a akorát udělal krok vzad když po něm vlk udělal výpad mimo dosah jeho ohně. Z tlamy mu uteklo sotva pár plamínků a jiskřiček, ale Einar mu to nehodlal nechat projít jen tak. Když se po něm vlk natáhl, že jej chňapne za tlamu a zuby přejel přes jeho čelist, k jeho překvapení do něj udeřil prudce vzduch, jeho vlastní element (a možná i Ezru shodil dolů z Einarova výstupku).
"Moje zranění neznamenají nic když je oponent slaboch," štěkl Einar a zavřel oči, aby si přes ně přejel tlapkou a setřel z nich krev. Zacvakal tesáky a pokud Ezra díky jeho poryvu větru sletěl dolů, seskočil a pomohl si potrhanými křídly k ladnému dopadu na tlapky.
"Jsem synem Eina Fiskeho a Brenny Bjorn ze severních smeček, ochránce věčného ohně a tvůj konec." S tím Einarova srst konečně chytila ohněm a vlk se do něj celý ponořil, objímaný plameny a hořící jako pochodeň. Rozešel se k Ezrovi a jeho žár připomínal slunce planoucí na obloze.
"Přines předkům mé pozdravy a zhoř."
S tím se na něj Einar vrhl plnou vahou.

× Servi se s cizím vlkem 4/5

Zrzek se šklebil jakoby snad byl v posledním tažení - aspoň to si Einar pod tím prapodivným, zubatým úsměvem představoval. Upřímně, i kdyby zrzavý před ním padl a už se neprobudil, Einarovi by to bylo fuk.
Jenže zrzavý vlk se pořád oháněl tlapou a i když jej Einar úplně neodtlačil, udělal si prostor alespoň výpadem na krk. Ten před ním možná byl čerstvý a zcela nezraněný, ale zjevně nebyl na vrcholu síly zrovna jako alfa Alatey které tu zrovna čelil. Jestli to bylo smutné a nebo zamyšlení hodné... těžko říct. Vlci skutečně ztratili kousek ze svého života když přišli na ostrovy, huh?
Einara však jeho zranění zpomalila a tak mu přes čelo přejela dobře mířená tlapa a tak tak se vyhnula očím. To však neměnilo nic na tom, že mu kvůli krvi tvořící se v ráně začala tekutina téct do očí a mohutný vlk vycenil zuby a zacvakal do vzduchu, než otevřel čelist a místo pokusu po vlkovi znovu chňapnout... jednoduše začal chrlit oheň. Ezra si možná bolest užíval, ale tohle by mu mělo zajistit alespoň nějaký prostor.

× Servi se s cizím vlkem 3/5

I pokud byl jeho kožich naducaný vodou, neměnilo to nic na tom, že i voda se škvařila - nešla došla k varu, kde se vypařovala, skutečně nebyla ničím příjemným a oči, uši nebo polštářky na nohou voda určitě neochránila. Stejně tak čumák. Byl tu jistý důvod proč se tolik vlků ohně obávalo. Einar si byl vědom toho, že něco vlk cítit musel a to i přesto, že se tvářil stejně suverénně jako předtím. Povzdechl si, unaveně, ale pak se podíval na zrzavého fracka a přeměřil si ho jako brouka pod svými tlapkami.
A pak mu došla jistá... věc. Byl to on. Ten co kráčel s dvojicí, co zavraždila Cinder. Dobrá teda. Chtěl si hrát s ohněm? Einar neměl problém ho popálit.
Jenže to už se vlk nějakým způsobem dostal na Einarův výstupek a ohnal se po něm... drápy. Drápy, které rozhodně nebyly tak silné jako medvědí nebo kočičí. Tyhle techniky dodnes Einar příliš nechápal, ale byl to docela jasný útok - těsně se proletěla srstí, o kousíček nad kůží, jak útok drápy vyblokovala magie hradby a Einar vycenil zuby. Dost bylo mluvení. Donutil magii, aby se rozšířila a ideálně mu získala trochu prostoru, ale ta se nafoukla jen o kus a víc energie už bohužel zrzavý neměl. Na tom ale nezáleželo, protože se stejně hodlal poměrně rychle přiblížit a to útokem na vlkův krk. Proč to protahovat?

× Servi se s cizím vlkem 2/5

To naegované cosi si jen sedělo a rozhlíželo se po okolí. Byla pravda, že proti okolí vyvstával a působil jako pěst na oko, ale to by se dalo říct i o druhém zrzkovi co se k němu přiblížil. Jakmile ale zrzavý začal mluvit, Einar zlehka naklonil hlavu. Vlk před ním mohl klidně být z jeho domoviny... tedy až na to, že na sobě neměl dost bílé a zjevně neměl vychování. Alfa Alatey se dnes znovu nechtěla rvát, jen vyhledávala své potomky - a nebylo jí to dopřáno.
Einarovo peří zasyčelo jiskrami, ale jinak se Einar na příchozího jen zahleděl s větším zájmem, načež střihnul ušima.
"Nepřibližuj se. Není tu místo pro nevychované cizince a já nemám nejlepší náladu. Mohlo by se ti to vymstít," varoval zrzavého. Byla pravda, že Einar táhl krví a vypadal, že je čerstvě ošetřený, ale to by asi někoho, kdo prahl po krvi, nezastavilo. A jako poslední varování před Ezrovými tlapkami zaprskal oheň a země se vznítila pravým, planoucím ohněm.

× Servi se s cizím vlkem 1/5

>> Alatey

Einar se toulal pod explozí barev, krev mu zasychala v kožichu a pomalu se do něj zakusovala únava. Jenže si nemohl dovolit spočinout než najde své syny a dceru, kteří byli z nějakého důvodu ztracení a roztroušení všude možně. Možná že se bál i o svou sestru, ale věděl, že ta se o sebe dokáže postarat. Byla silná a dospělá a Einar neměl iluze, že určitě potopu přečká. Ale Taiclara... Taiclara se svou magií země. Zvládla by se s ní vůbec ubránit vodě kdyby na to došlo?
"Taiclaro?" zavolal, ale jeho hlas se sotva rozlehl po okolí. "Sindri! Espene!" tentokrát tomu už dal víc síly a očima se rozhlížel po černém, hnědém a zrzavém kožíšku. Kde mohli být? Kde mohli být...
Neslyšel nic, jen štěbetání ptactva, které brzy ztichne s příchodem zimy. Posadil se na vyvýšenině a rozhlédl se po okolí. Kde mohli být...?

>> Úkryt

Einar se vypotácel z úkrytu. Byl unavený a rány ho bolely, ale nebyl to nejhorší stav, ve kterém se kdy nacházel. Společnost Máty, Šalvěje a Iony přeci jen něco málo udělala a vlka zachránila od toho nejhoršího. Pořád se mohl pohybovat a tvářit se, že na tom není tak zle. Jen hrudník ho bolel a křídla měl nepoužitelná a došlapovat... možná neměl chodit nikam. Ale přiznal by to? Ne. Nikdy. Nikomu. Možná...
Stina a Hanka obě seděly u stromu Cinder. Tiše je následoval očima jak přecházel přes horskou louku avaru a kradl se jitrem dne jakoby čekal, že ho někdo a něco zachytí a nepustí. Vlčice si povídaly, kdo ví o čem, kdo ví o kom. A nad jejich hlavami se držela obloha tak krásná, že krásnější nikdy neviděl. Posetá tolika světly a barvami, že se mu z ní chtělo jednoduše padnout a nikdy se znovu neprobudit. Přesto byla celá ta nádhera pokropená krví.
Možná, kdyby jednou, Noah byl pod stejnou oblohou... brečel by? Brečel by, že se obloha rozjasnila? Brečel by, že dýchá a vidí a slyší? Einar se zhluboka nadechl a stočil oči ke Stině a Hance. Neměl teď myšlenky na to je rozhánět a aby se seznámily i s jinými členy, což byla první prudká poznámka, kterou chtěl ještě pár hodin zpátky Stině věnovat. Naopak byl rád, že jsou v pořádku a že jich nic nehrozí.
Možná že by neměl být tak přísný... ale budoucí alfa byla budoucí alfa. Členové od ní budou očekávat dokonalost, stejně jako od něj. Pokud někdo chtěl vidět něhu a zranitelnost, stačilo se podívat na Hanku. Něco takového si Einar dovolit nemohl... a stejně viděl, že i ona se jich pomalu snažila zbavit, jakoby se snad jednalo o její nejvíce opovržlivé vlastnosti, které se nesměly dostat na světlo světa. Dlouze si povzdechl a s heknutím sešel kopeček dolů, načež se mu vlčice vytratily z očí.

>> Pohoří

Einar tiše oddychoval jak se kolem něj začali motat vlci a horko těžko vnímal, že se Astrid pustila do práce a Sierra jí začala pomáhat. Sevřel víčka, následně otevřel ohnivé oči a zahleděl se na Astrid. Jeho krásná, milá Astrid. Ne, nebyla jeho. Co bylo mezi ním a Astrid bylo čistě domluvené, stejně jako se Stinou. Přesto však ve své přítelkyni viděl útěchu. Byla to přeci jen matka jeho dětí a smečka členky, kterou tu měl nejdéle. Neznal ji nejdéle, ne... ale byla tady. I přes všechny překážky a zmizení a smrt tří z jejich potomků... Astrid tu byla. Do očí mu vhrkly slzy, ale než by někoho nechal, aby třpytivé hvězdičky zármutku viděl, sevřel víčka a nechal vlčice aby kolem nich pobíhaly a staraly se. Ochránil Šalvěj a Mátu. To za to stálo, i kdyby mu už pomoct nešlo.
Ale... někdo tu chyběl. Unaveně zvedl hlavu a rozhlédl se po úkrytu zatímco se léčitelky věnovaly Mátině zranění. A pak pohled zrzavého vlka padl na Solveig a kde byl moment slabosti, Einar se zhluboka nadechl a donutil se postavit na nohy. Všechno ho bolelo a srst měl nasáklou krví, ale tohle nebyl život, který si vybral. Neměl právo na to být slaboch, neměl právo na to brečet nad svým mizerným životem a neměl právo tu hloupě polehávat, když ostatní mohli být v nebezpečí. Rychle přejel pohledem celou místnost, zastavil se na Solveig, Rannei, Arnem a Astrid. Kdesi cítil i Vidara. Docela prudce jej však probrala absence Sindriho a Espena. Absence Stiny a Jainy, Hanky, neviděl ani Tiaru. A kde byla... kde byla Taiclara? Rozbušilo se mu srdce a očima se podíval směrem po Astrid. Co by léčitelka dělala, kdyby přišla i svou poslední dceru? Nechtěl na to myslet.
"Sierro," zachraptil, "dej vědět Mercerovi, že chci aby společně s Xanderem, Podbělem a Stinou naučil vlky bojovat. Tohle se nesmí opakovat." Zhluboka se nadechl, zkřivil tvář a rychle svůj výraz zase dostal pod kontrolu.
"Postarejte se o Šalvěj a Mátu." A ne o svou alfu, která to teď nutně potřebuje. Jenže kdo ho mohl zastavit? Hanka? Stina? Ani jedna tu nebyla a Einar byl tvrdohlavý, i když mu na tom závisel život. I proto se vlk rozpajdal ven a na místě, kam je lístek přemístil, nechal jen krev a peří.

>> Území

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

>> Mlžné pláně

Einar skončil na podlaze úkrytu jako leklá ryba, dokonce i s mokrou společností, kterou pořád držel ve svých křídlech, aby jim nic nemohlo ublížit. Chvíli mu trvalo než si uvědomil, že už může dýchat a rozprskal se, jak se snažil dostat vodu z plic a kuckání pořádně nepomáhalo.
Pokusil se stáhnout křídla aby zjistil, jak na tom členky jeho smečky jsou, načež lapal po dechu a omámeně zůstával ležet na zemi, očima kmitající mezi dvojicí a stropem místnosti.
"Jste v pořádku?" vyprskl konečně a trochu sekaně se nadechl, jak ho plíce pálily a tělo bolelo, protože z něj pořád tekla krev. "Astrid... ASTRID!" pokoušel se nadechnout, jak křičel po léčitelce a znovu se rozkašlal, než mu došlo, že v úkrytu v podstatě nikdo není. Znovu se rozkašlal a pokusil se vydrápat na nohy, načež si obhlídl obě dvě vlčice a jejich zranění. Ne řádně, jen tak baj oko aby tušil, jak špatnou situaci tu teď mají. Máta krvácela a Šalvěj mu přišla oťukaná, ale víceméně v pořádku. Stejně by raději aby byla ošetřená než se vyhrne ošetřovat někoho jiného.
"Sierro," cvakl zuby, protože u té očekával, že tu bude. Měla vlčata, nebo snad ne?

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Ačkoliv proud zkomíral jak déšť velice pomalu slábl, pořád byl dostatečně silný na to, aby vlky utopil. A Einar... Einar byl uvězněný ve své vlastní hlavě, skutečně jen kousek od prašivého konce, který vlka momentálně mohl očekávat. K sakru.
"Proč bych neměl... je mi tu dobře, Noahu. Nikdo jiný mě nikde nečeká, tak proč..."
Jeho syn k němu zvedl tvář, nyní rozpitou jako obrázek přetřený vodovými barvami.
"A co Taiclara, tati?" zeptal se ho a Einar pocítil, jak se mu zhoupl žaludek. Taiclara. Co bez něj bude dělat Taiclara? Už ztratila obě sestry i bratra. Stina i vlčata by si poradili, ale by dělala Taiclara?
"Taiclara..."
"Běž za ní. My počkáme. A řekni jí, že ji mám rád," usmál se na něj a zavrtěl ocáskem. Einara polil chlad a natáhl se po synovi, ale ten jakoby teď byl daleko. příliš daleko.
"Noahu... NOAHU!" křikl za vlčetem a najednou otevřel oči, jak se mu tlama plnila vodou a cítil, že ho někdo drží. Zvedl k ní oči. Světlá vlčice s modrýma očima. Iona. Iona... škubnul sebou a pokusil se vymanit z jejího sevření, načež z posledních sil vyvolal vlnu, kterou se pokusil strhnout Ionu na břeh. Do bezpečí, aby se tu neutopila i spolu s nimi.
Máta se Šalvěji byly jako zázrakem blízko. Alfa kopnul zadníma nohama a z posledních sil se vodou dostal k nim, než vlčice obalil křídly a využil svého bukového listí, aby s vlčicemi a vodou mezi nimi jednoduše během délky jednoho mrknutí zmizel.

>> Alatey

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty

Vlk sebou škubal pod vodou a snažil se dostat výš, vydrápat výš, dostat se ven z hlubin, ale ani netušil co je dole a nahoře, zatímco peří ho táhlo dolů a Einar se pokoušel... o něco. Ale společně s jeho ranami se všechno jen stmívalo. Všude byla tma, černo, chladno, jen krev co ho opouštěla jako poslední zbytky tepla...
Před očima však náhle uviděl světlo. Natáhl se po něm, poslední zbytky síly směřoval tím směrem a pak cítil, jakoby vyklouzl ze sevření zimy. Do tepla, do...
"Einare?"
Einar stál na lukách, nekonečných, provoněných jarními květy a v dálce viděl pasoucí se stádo karibu. Otočil obličej směrem, ze kterého hlas přišel a pohled mu padl na hnědo-bílého vlka. Zrzek ztuhnul na místě a očima rychle přejel vlka před sebou, jakoby nečekal, že ho tu v tento moment uvidí.
Hnědobílý vlk se postavil, jeho tvář hyzdilo stejné překvapení. Šok.
"Noahu?"
"Tati!" ozvalo se vypísknutí a k Einarovi přiletěl drobný, zrzavý vlček. Einar ucítil, jak z něj jakákoliv nedůvěra opadla a sklonil se k Noahovi a zavrtěl ocasem.
"Tati, ty máš křídla!" vyhrkl nadšeně, zatímco se k otci tulil a Einar byl překvapivě klidnější a otevřenější dotekům než kdykoliv předtím. Opřel se o svého syna a ucítil v očích slzy. Tak nějak tu očekával i svou dceru. Jeho momenty štěstí však přerušil hlas.
"Einare, nemáš tu co dělat."
Alfa se cítil skoro až ublíženě když od Noaha vzhlédl na svého bratra a chystal se mu něco od plic říct, než se... zarazil. Oba dva, jeho syn i bratr, byli po smrti. Zrzavého alfu zamrazilo v zátylku. Neměl by tu být... ale kde bylo tady?

× Nech se strhnout proudem 2/3

>> Krápníková jeskyně

Vlčice na vlastní oči viděly úkaz, který by asi za jiných podmínek vypadal vtipně, ale v momentální situaci byl děsivý. Jejich alfa se proměnil v plamen, prosvištěl vzduchem až jim připálil fousky na čumácích a přímo ven do deště. Kdyby pořád nehořel, nejspíš by se jim v té tmě ztratil a jednoduše by už nenašly.
Jenže plamínek místo následování medvěda kamsi do hor začal směřovat směrem dolů. Einar pořádně neviděl a v podobné formě ani netušil, co přesně a jak to má dělat. Naopak se prostě po chvíli z plamenné formy překlopil, udělal pár vrtkavých kroků a pak se jednoduše začal kutálet dolů z hor jako zakrvavená, sněhová koule. To všechno skončilo s poměrně hlasitých šplouchnutím, jak z výklenku nad vodou jednoduše nestihl zastavit a nebo jednoduše vodu nepovažoval za dost hlubokou, spadl volným pádem do vody a ta se rozstříkla všude do okolí. A zrzavý alfa zamával tlapkami, aby se pokusil udržet nad vodou, načež se nad ním hladina okamžitě uzavřela a vlk jednoduše skončil uvězněný pod temnou hladinou, bez přehledu toho kde je nahoře a dole, stahovaný tíhou peří do chladivého hrobu pod sebou.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem 1/3