Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Území

Einar se protáhl do úkrytu a zvedl hlavu, aby se rozhlédl a nasál pachy. Bylo poměrně těžké rozeznat, kdo tu byl, je a s kým se sotva minul. Nakonec se vydal ke stromu, vyskočil na jeden z kořenů a oklepal se tak, až z něj začalo létat chmýří.
"Taiclaro?" zkusil houknutí do prostoru, ale jeho dcerka tu nebyla, takže samozřejmě nemohla nijak na jeho otázku do prázdna reagovat. Kde se k čertu ta holka schovávala? Povzdechl si. Alespoň že tu byly léčitelky.
"Dámy, prosím, pokud někde potkáte Taiclaru nebo Astrid, řekněte jim, že s nimi chci mluvit," zmínil ke všem třem léčitelkám, které se momentálně v úkrytu nacházely. S tím se jednoduše přesunul do pelíšku, který jim měla Vločka připravit - a asi připravila, kdo ví? - upravil si nějaké maličkosti a jednoduše se tam uvelebil. Počká si a odpočine si, než dorazí Stina. Tak nějak čekal, že pak se už moc dobře nevyspí.

>> Hraniční pohoří

Einar opustil skupinku nedorostů - a dvou dospělých - a vrátil se na území Alatey. Tady... zůstal. Několik dní se prostě držel na území a všem se ne zrovna úmyslně vyhýbal. Měl radost, že může mít trochu času pro sebe.
Byly to klidné časy, víceméně jen naplněné pokusy naučit se řádně létat a přistávat. Taiclara... na Taiclaru neměl nutně štěstí, i když ji přímo nevyhledával. Kdepak jeho dcerka mohla být? A pak, během jedné obchůzky Alatey, zmerčil zrzavý alfa někoho, kdo byl jeho srdci poměrně blízký. A Stinu. Teda-
"Doufám, že se nebavíte o mě," pronesl alfa, jakmile se k černobílé dvojici přiblížil. Zlehka se otřel křídlem o Stinin bok a pak věnoval Mátě krátký pohled.
"Jak jde organizace lovu? Doufám, že zdárně," nadhodil k vlčici a pak se podíval po Stině. "Půjdu dovnitř. Doufám, že se ke mě dřív nebo později připojíš." Přeci jen už bude mít brzy docela na čase a Einar by nerad lovil vlčata z horských hřbetů.
Dál už však nic nedodával a klidným tempem se vydal zpátky k úkrytu, do kterého brzy zaplul.

>> Úkryt

Vypadalo to, že se vlci se svými verzemi docela shodli. Einar si je tiše měřil. Ten nejvyšší rozhodně nevypadal jako typ co by se měl potulovat po horách - a ten zvláštně zbarvený? Žluté oči. Ale to ještě nemuselo nic znamenat, protože mu na mysli vyvstanula vzpomínka na Yarovi... šedé. A naposledy... viděl v nich snad odstín růžové?
Zlehka cvakl zuby a ještě jednou si přejel žlutookého. Temnota se setkala se světlem. Mihlo se v nich však porozumění. Einar neměl chuť vyvolávat rvačku. Rozhodně ne teď a tady - jen chtěl narušitele odehnat. Zdálo se, že měli všichni stejný příběh.
"Povězte mi víc," vyzval vlky. "Jaká kněžka, jací vlci, co se stalo. Byl s vámi někdo z našich? Například vlčice Hanka, vlk Vidar nebo Xander..." kdokoliv, kdo by mohl celou věc ještě přeříkat? Tak či tak, nehodlal se tu po menší rekapitulaci toho, co se vlkům stalo, nijak zdržovat.
Nakonec se zrzavý alfa natáhl a vyškubl si brko z peří. Téměř sebou ani bolestivě neškubl - vlastně se zašklebil. Uh oh, tohle bolelo více než čekal. Složil pírko před skupinu.
"Tady. Nemůžu tu s vámi teď trávit víc času, ale pokud mi někdo z vás bude někdy ochotný vysvětlit víc... nebo si se mnou promluvit o cizácích," loupl očima po Rhaaxinově přívěsku - hele, on věděl, o co jde! - "doneste pírko na hranici Alatey a ptejte se po Einarovi. Najdu si vás. Ale teď očekávám, že odejdete," kývl jim směrem mimo hory. "Váš pískový přítel byl vyvedený z hor, žádnou vlčici jsem tu neviděl. Předpokládám, že na mě víc otázek mít nebudete."
"Mimochodem, zlatavý," sjel očima zpátky na Rhaaxina, "připomeň Barnatt, že vlky ze Zlaté smečky na svém území nechci. Příště z toho už vyvodím následky."
S tím zrzavý roztáhl křídla. Křídla dost dlouhá na to, aby zastínila zapadající slunce a vrhnula do očí přítomných vlků stín. Ano, možná byl Einar trochu teatrální, ale v momentě kdy si uvědomil odkud zná Rhaaxův smečkový pach... řekněme, že se urazil. Znovu a taky trochu nově. Alyanna mu pořád ležela v žaludku.
S tím alfa zamával křídly a pokud nikdo mezitím pírko nezvedl, dost možná se rozletělo kamsi zpátky pod útes. A Einar? Ten měl doma těhotnou družku a smečku, které se musel vědět. Čas se vrátit domů.
Překvapivě jeho odlepení od země proběhlo hladce, zatím měl totiž problém jen a pouze s přistáváním.

>> Alatey

Vlci postupovali směrem nahoru a vypadali, že by se jim pomoc skutečně hodila. Jedna z vlčic souhlasila a chtěla si nechat pomoct, další vlk na druhou stranu o pomoci nechtěl ani slyšet. Einar si tiše odfrkl. Jako malé dítě. Alespoň udělal těch pár kroků níž a chňapl vlčici za kůži na krku a pak začal couvat. Docela nepříjemně, ale efektivně ji tak vytahal nahoru.
,,Už jste skončili s věším sípěním?" optal se, v hlase znatelné ostří. Budete konečně odpovídat na jeho otázky a nebo vás má zase shodit tam, odkud jste zrovna přitáhli? Nekonečné bzučení a statická elektřina v jeho hlavě mu jen dodávala na nespokojenosti, iritovala ho a uši mu střihaly směry všech vlků i když zrovna nikdo z nich nepromluvil.
,,Takže znovu - co se stalo a proč se to stalo u mé smečky. Jaké je vaše vysvětlení?" udělal si kolečko, aby si všechny vlky prohlédl a přivřel přitom oči. Vypadal, že by nejraději celou situaci uzavřel co nejrychleji, ale cosi na těchto vlcích ho vytáčelo. Cosi povědomého. Velice povědomého.

// jestli by šlo jít hrát Jaina + Kara jinam, oceníme to :D to samé Wissfeoh + Mireldis

Citra byla pěkně zmatená, až Einar odhadoval, že se vlčici něco stalo. Neměla však žádné viditelné zranění, naopak byla oděná v jakési podivné kůži s podivnou barvou... a Einar si tak mohl jen domýšlet, co se muselo všechno stát. A co všechno z toho byla pravda.
,,Nebyl jsem moc blízko, netuším, co se stalo. Ale buď to byl zásah osudu a nebo spojence - smetli si tím celou jejich základnu," osvětlil, ale nevypadal, že se o tom chce nějak moc dál bavit. Pokud by se Citra ptala dál, dostalo by se jí jen nepříjemného pohledu a žádných dalších odpovědí. Pořád soudí, zda jsi zodpovědná za všechno tohle, krátkoocásřko - snaž se vypadat slušně.
Citřina skupina se drápala nahoru po horách a směrem k nim. Citra na ně brzy i houkla a Einar si je rychlým, kritickým pohledem sjel od hlavy až po paty. Vypadali docela zničeně - kdyby se jich teď chtěl zbavit, nejspíš by měl velkou výhodu.
,,Doufám, že vy i vaše přítelkyně budete mít stejný popis událostí," pronesl a přeskládal si na zádech křídla. Jeho pohled skrýval opovržení - jaký bojovník skončí v tomto stavu? -, ale také zájem. V uších mu hučel nekončící šepot a Einar byl jednoduše podrážděný. Všiml si, že ten žlutavý vlk se tváří, jakože by raději pomoc nechtěl a Einar nemohl jinak, než to respektovat. Správný přístup. I když jsi zjevně nebojoval nejlépe, pořád máš trochu hrdosti.
,,Chcete někdo vytáhnout nahoru?" nadzvedl pomyslné obočí a pak se podíval po Citře. Přímo do očí. Voda, ta tady nejspíš nepomůže. Škoda, jejich společnice bude v podobných situacích zjevně neschopná. Za jejich zády mezitím zapadalo slunce a všichni šplhající byli uvrženi do čím dál tím větší tmy. Einarova srst brzy začala plápolat a osvětlovat alespoň bod, ke kterému se skupina potřebuje dostat.

,,Co udělali cizáci?" optal se Citry, aby si utřídil, na co přesně se ho ptá. Nebo co udělali zdejší? ,,Tak či tak, měli v bažinách velký tábor a odváděli tam zdejší vlčata. Byl tam podobný portál jako je ten na tomto a na druhém ostrově," vysvětlil. ,,Smetla ho velká vlna a pak jsem o nich už nikdy neslyšel." A o své pátrací skupině taky ne, ale byl zcela upřímný. Netušil, co se s těmi vlky stalo.
,,...pardon?" co to právě řekla? Mluvící puma? Z jiného světa? Měla tahle vlčice snad nějaké mozkové zranění? Chvilku si ji měřil pohledem, jakoby hledal krev... než sjel očima na to, v čem byla oděna. To samo o sobě bylo poměrně zvláštní, nikdy neviděl vlka s... tímhle. Bylo to jako druhá kůže, jen zelená a měla docela zvláštní detaily. Měl by se ptát? Nejspíše by neměl... možná, že by to měl prostě nechat být. ,,Ať už je tam mluvící puma nebo ne, promluvím si se všemi... původci rozruchu. Pak posoudím, zda je celá tato věc nedorozumění a nebo ne." Prakticky vzato chtěl vědět, že nejste hrozba - férové, ne?

>> Nížina hojnosti

Einara poměrně znepokojily jisté úkazy co měl to štěstí zahlédnout. Mezi ty se počítala bouřková mračna, blesky a dokonce i pichlavé světlo a následně zemětřesení. Co se to k sakru v horách dělo?
Brzy narazil na hnědou vlčici, co vedla směrem k Alatey jakéhosi slepého vlka - toho předal Razerovi, co se kdo ví odkud vynořil. Inu, asi to dávalo smysl. Nejspíš slyšel a viděl divné věci a přišel se podívat. Einar jeho iniciativu oceňoval. Možná by z něj ještě byla dobrá gamma.
Einar nadzdvihl pomyslné obočí když vlčice špitala ke svému slepému společníkovi. Pardon? Chcete si ještě vyřešit váš rozhovor, měl by vás snad nechat o samotě? Jenže to už se dvojice vydala pryč z hor a vlčice s krátkým ocáskem se společně s ním rozešla směrem, odkud přicházelo jak zemětřesení, tak světla a kam narážely blesky. Einar byl v docela špatné náladě - převážně proto, že kdyby do něčeho takového přiběhla Stina, asi by všechny vlky tady jednoduše ugriloval.
Vlčice mu však začala vyprávět, co všechno se stalo a Einar si nemohl pomoct než si odfrknout. ,,Takže cizáci," podotkl. ,,Jeden by si myslel, že už nevytáhnou čenichy z těch zavšivených děr kam jsme je vyhnali." O ano, Einar se honu na cizáky účastnil! Bylo to chvíli poté, co sem došel, takže nešlo o zrovna heroický moment, ale bylo to lepší než nic.
,,A jak že se ti vaši společníci jmenují?" optal se a přeskládal si na zádech křídla.

Einar předal Sierře nějaké informace a zdálo se, že se tu sejde docela dost vlků a tak se chtěl vytratit. Sierra zareagoval, Einar jí kývl a protáhl si křídla. Ještě si tu nějakou chvíli poseděl, než kolem něj proběhla dvojice vlčat a rychle za pruhovaného vlka, co se zjevně přišel taky podívat na Váčkovku.
,,Cipher, očekávám, že najdeš své rodiče," pronesl k ní, protože když odcházel, viděl, že se rodina socializuje. Rovnou i sjel očima na toho pruhovaného vlka a přeměřil si ho pohledem. Neznámý. Hm. Nevadí, třeba bude čas na nějaké seznamování později. Einar se však plánoval přemístit a tak se jednoduše na patě otočil a zamířil směrem zpátky do hor - třeba že tam někde bude Stina? Nebo chudák bezdětný Vidar, co potřebuje někomu štkát do ramene. Einar si odfrkl a brzy už poměrně rychle vybíhal do srázů a směrem nahoru, kde... se cosi dělo. V jeho horách? Hned po smečkové schůzi? Nu-uh, nic takového!

>> Hraniční pohoří

,,V pořádku! Jen jaksi... ta křídla nepřišla se znalostí jak je ovládat. Alespoň nehoří?" pokusil se najít pozitivum a zmáčená křidélka zase seskládal na záda. Hm? Zdálo se mu to, nebo u tlapek viděl sněženky? Bílé kvítky. U nich doma občas také bývaly - jednalo se však o docela nevšední úkaz. Znamenalo to, že brzy bude teplo. Zadíval se nahoru na oblohu. Ach, vypadá to, že skutečně na vlčata zadělali poměrně včas... narodí se do dobrého počasí, brzy zesílí a zima si je nevezme. Výtečně.
Einar se zamyšleně zahleděl na Váčkovku, kterou jim Shine všem představila. Počkat... všem? Slyšeli všichni ti vlci snad volání rostliny? Možná, že ano - krásně voněla. Docela ho však překvapilo, že si to sem namašírovala i Sierra. Nadzvedl pomyslné obočí a prohlížel si ji. Chm. Na schůzi nedošla, ale sem? Sem běžela hned, sotva ji Shine zasadila.
,,Zdravím, Sierro. Příjemné vidět, že jsi se k nám připojila," podotkl. ,,Pár novinek. Vlčata Xandera a Cinder povýšila na pozici kappy, stejně jako ta moje. Máme tři nové omegy, Yara, Leta a neznámou, fialovou vlčici. Je zvláštně... poškozená a potřebuje pozornost léčitelů. Mercer je kappa. Stejně tak i Stina - ta je nyní mimochodem také těhotná," na chvíli se odmlčel. Co dalšího Sierra prospala? Těžko říct... ,,Ah, samozřejmě, Hanka je nová beta."
Pak se k nim přimotala cizí vlčice a pozdravila je. Taky si sem na otočku zaskočila Šalvěj. Odpověděl tedy hnědé vlčce: ,,Zdravím."
A ještě jedna věc na Sierru! ,,Slyšel jsem, že ses nevěnovala své žačce. Nemusím myslím říkat, že jsem zklamaný."

>> Alatey

Einar měl... problém. I když let byl kostrbatý už v horách, přistání... nedomyslel. Einar kroužil nad loukou a vypadalo to, že nějak netuší, jak přistát. A... docela byla vysoká, černá vlčice. Shine! Ale k sakru, to bude hanba. A tak se taky stalo, co se stalo. Jindy elegantní a věčně vzpřímený alfa jednoduše při přistání škobrtl tlapkami o zemi, zakopl, udělal kotrmelec a vlk brzy skončil zelený od trávy. Zrzavý hlava se brzy zvedla z trávníku a vlk se oklepal.
,,Ehm... nová křídla," řekl, jakoby to byla omluva. S tím se začal zvedat. Přišlápl si křídlo a málem se zhroutil znovu. Byla to vlastně docela komedie. Ačkoliv se snažil zachovat si svou hrdost, nové končetiny jeho život jednoduše ztěžovaly. Jenže... duhová rostlinka?

Se Stinou si ještě chvíli povídali, než se vlčice zvedla a odešla. Nějakou dobu se ještě válel, než se konečně postavil a jal se věnovat pozornost tomu... peří. Pořád jaksi neměl čas si uvědomit, co se to vůbec stalo. Měl teď jaksi... končetiny navíc. A měl by být schopen s nimi létat, že? Nebo alespoň plachtit. Roztáhl křídla a chvíli si peří prohlédl. Pak se zhluboka nadechl. Co si udělat menší výlet dolů ze skal? Zkusit to. Pokud se nikdy neodrazí, nikdy nezjistí, jak na to. A i kdyby tady zemřel, nástupnictví si zařídil, ne?
Einar polknul naprázdno. Cítil odpor větru a pak... se jednoduše vrhnul vpřed. Bylo to jako tehdy, když ho Vidar srazil do ledové řeky. A chvíli si Einar skutečně myslel, že zhyne. A pak... mírně hnul křídly a fungovalo to. Byla to neskutečně nepříjemná jízda - tedy, let. Kostrbatý, Einar se pořád nahýbal ze strany na stranu, ale nakonec na nížinu hojnosti sletěl.

>> Nížina hojnosti

Einar zamyšleně zvedl hlavu a zadíval se směrem k obloze. Tak Xander jiskřil? Nedůvěřoval mu, že jeho dceři neublíží? No, asi to bylo fér. Docela ho ale pobavilo to, jak Stina mluvila o Cinder. ,,Zdá se, že ve mě má víc víry než její partner. Zajímavé." A přitom by očekával podobné... jiskření od matky a ne od otce. Možná že se u této dvojice role prohodily a Cinder byla ta méně emocionální? Těžko říct. Někdy by si měl udělat čas a pořádně a osobně se s nimi seznámit. Už bylo docela na čase.
,,To by asi nebylo od věci," ušklíbl se. ,,Ale abych řekl pravdu, děsivá mi nepřijdeš. Možná to je tím, že tě už znám tak dlouho?" šťouchl do ní čenichem. Cítíš se být děsivá, Stino? Pověz!
Pokýval. Samozřejmě si taky všiml toho, že děti Xandera a Cinder cosi šeptali Taiclaře a ta pak utekla. ,,Na druhou stranu, pokud si mezi sebou nezjednají pořádek, nebude jen na škodu když zasáhnu?" nadhodil. ,,Taiclara se musí naučit dokázat postavit svým problémům čele i beze mě za svými zády. Stejně jako my, když jsme byli mladí." I když se zase na druhou stranu obával, že by mohla skončit povahově jako Vidar. Nikdy nebyl kdo ví jak silný nebo odhodlaný - alespoň to byl Einarův názor.
,,No, to nevadí. Půjdu se podívat po okolí, jestli ode mě někdo něco nepotřebuje. Chci mít všechno vyřízené než na svět přijdou vlčata." Chtěl jim pak věnovat plnou pozornost. ,,Co budeš dělat ty?"

Astrid bylo těžko poznat. Už i předtím bylo těžké ji zachytit a Einar si ne vždy byl jistý, kde se zrovna léčitelka nachází. Byla tu však téměř od začátku a byla pro něj velmi důležitá - teď měla trávit nějaký čas s léčitelkami, alespoň ji tam viděl mířit. Dlouze si povzdechl. Však ona si Stina poradí, pokud se s Astrid chce setkat... Hanku už zjevně znala, tudíž jí o té ani nemusel povídat.
I Einar se ušklíbl, když byl zmíněn Vidar. ,,Nikdy se do partnerství moc nehrnul, ale někdo ho musí popohnat. Přeci jen je to náš úděl, pokračovat v rodinné linii," povzdechl si. I Iina měla vlčata. I Jaina, Vidare! A pak jsi tu byl ty, zahálející. Neustále zahálející. ,,Vážně?" nadzvedl pomyslné obočí. ,,Netušil jsem, že Třezalka cítí... podobné věci. Nejspíš to dává smysl. Všiml jsem si, že ti, co mají oči zbarvené v rudé a oranžové se na mě dívají spíše obdivně... a ti s jinými elementy ne," povzdechl si. ,,Zajímalo by mě, kolik z nich si myslelo, že mladou Vittani vážně spálím na popel." Následně se odmlčel a nechal Stinu, aby pokračovala s tím, co chtěla říct.
,,Je možná dobře, že je z něj omega. Pokud je takový, co říkáš, nejspíš by k nám brzy dovedl katastrofu. A pokud je jejich omluvou to, že neznají chod smečky, pak by ji neměli opouštět, dokud se nenaučí nás neohrožovat," znovu utichl a zvedl hlavu. Okamžitě se do něj zakousla zima v místech, kde mu doteď bradu ohříval Stinin čumák.
,,Mám vztek, Stino. Xanderova a Cindeřina dcera se neměla do té situace vůbec připlést. Obdivuji sice její odvahu, ale bylo to hloupé a nerozvážné. Měla právo mluvit, ale stát mezi Yarem a ohněm... možná bych si pak měl promluvit s jejími rodiči. Tohle ji na reálný svět nepřipraví." Měl ohledně celé té situace neskutečně smíšené pocity. Na jednu stranu byl na Vittani hrdý, že se zastala těch, co jí zachránili život, ale na druhou... co kdyby tam nestál on? Co kdyby tam stál alfa jejich smečky? Té smečky, ve které Einar chladnokrevně zavraždil Noaha? Co kdyby... ,,Možná bych si měl promluvit se všemi vlčaty já osobně. I s těmi Shininými. Její potomci vypadali, že se mě i bojí - mimo Třezalky, jak říkáš."

Einar si povzdechl. ,,I kdyby nebylo, Stino... neovlivníme to. Ale nebude to chyba ani jednoho z nás, uděláme to nejlepší, co pro vlčata udělat můžeme," pokusil se ji aspoň trochu podpořit. Nezasloužila si se takhle trápit. Přemýšlet nad budoucností, připravena někoho oplakávat. Einar věděl, že on sám by to tak taky nechtěl.
,,Zdá se to tak," odsouhlasil Stinina slova. Zdálo se, že s jakou magií se jeden narodil, na tom zcela nezáleželo. Každá magie mohla být užitečná. Každá magie byla... osobitá. Snad by i mohl říct, že seděla k povaze některých svých vlastníků? Už se těšil, až uvidí, co všechno dokáže Taiclara až trochu vyroste. ,,To by určitě bylo. Také bych rád zjistil, jestli ve mě dříme víc schopností než jen ta ohnivá... nedávno jsem přišel na to, že umím vyvolávat světlo, jak jistě víš," pousmál se na ni. Viděla to ve vánici, když se dvojice snažila projít, ale sníh je bičoval do očí a Einar nechtěl Stinu ztratit.
Einar přikývl, když mu Stina osvětlila svůj vztah s Yarem. ,,Myslím, že by ses měla seznámit i s Xanderem, Astrid, Arrynem, Razerem a Cinder. Arryn tu ovšem... nebyl. A trochu si osvěžit svou známost s mým bratrem," zamával ocasem. Znát níže postavené vlky nebyl problém, ale pokud Stina chtěla v hierarchii postupovat, musela si udělat známosti i mezi výše postavenými.
,,Možná by ses měla poznat i s vlčaty - ti mladí mají nejrychleji měnící se názory a to i přesto, že se Shinina vlčata považují za dospělé," pousmál se. ,,A Yaro... někdo by mu měl vysvětlit, co udělal špatně. Nechci, aby si jen myslel, že jsem vybuchl pro nic za nic. Ty nebo Hanka by jste na to byli ideální."

Einar dlouze vydechl, když s jeho návrhem souhlasila. Arkin po jejím a Fjall po jeho dědu. Chvíli uvažoval, zda jedno z vlčat prostě pojmenovat po jednom a druhé po druhém, ale kdo ví, zda vůbec na svět přijdou synové dva? V prvním vrhu se nepoštěstilo a tak byl Einar přirozeně skeptický.
,,Arkin Fjall Fiske z Alatey," pronesl spokojeně. Líbilo se mu to. Pokud by pak měli vlčat víc, jejich jména mohou dořešit později. Nebylo to tak že by se jmény museli pospíchat a mohou je pro vlčata vybrat až budou vědět, kolik jich je a jaká jsou jejich pohlaví. Einar doufal, že většina z nich bude mít oheň po obou svých rodičích, ale taky si byl docela dost dobře vědom toho, že oba měli rodiče s jiným elementem. Bylo nevyhnutelné, že některá vlčata se narodí s elementem vzduchu a nebo vody. Ale... potom, co mu ukázala Shine si začínal uvědomovat, že i ostatní elementy mohou mít své výhody.
,,Mluvil jsem dnes se Shine, tou vlčicí, co odchází," zmínil k Stině. ,,Pověděla mi o tom, co dokáže magie země. Nečekal jsem, že něco takového dokáže element, kterým naši předci opovrhovali," přiznal a pak se odmlčel. ,,Rád bych i zjistil, co dokážou ty ostatní. Mimo ohně, myslím. Pokud naši potomci budou mít magii vzduchu a nebo vody, rád bych, aby se je naučili ovládat k plnému potenciálu." Bylo to pro něj docela důležité. Nebyl jedním z těch, co trpěli pohledem přes prsty kvůli vrozenému elementu, ale Iona, Astra, Kara a Irdas ano. Viděl, že vlci s elementem ohně se k nim chovali jinak než k němu a i Stina nejspíš měla podobné vzpomínky. Dlouze si povzdechl, až se před jeho čumákem Stinina srst rozvířila.
,,Je Yaro tvůj dobrý přítel?" zeptal se náhle.