Příspěvky uživatele

Tma, světlo. Registroval to více méně a ignoroval to. Stejně jako hlasy rodičů. Hlas matky si zapamatoval nejvíce, bylo to to jediné co by bezpečně poznal spolu s tlukotem jejího srdce. To celé vnímal celou dobu její březosti. Otec teď nebyl tak hlavní, období kdy se bude zajímat jen o něj teprve přijde, ale nyní celý jeho svět byla matka. Ani jeho sourozenci, o těch ani nevěděl krom teda toho, že byli dobrý zdroj tepla, které si malý ještě neuměl tak dobře regulovat. A pak to přišlo. Tlaky, které jej nutili jít ven. Ven z tepla a stísněnosti. Toho co doposud znal a stejně si na to nebude pamatovat.
A pak se narodil. Pořadí mu bylo jedno. On se ihned začal tlačit na svou matku. Krmil se a sílil, nevnímal během těchto dní moc okolní svět, přeci jen co by se mohlo stát.
Pak to ale přišlo, po týdnu se začal lehce více pohybovat. Packami masíroval okolí matčina struku. Nakonec se od něj odsál a dlouze si zívl. Během čehož se lehce odkulil. Pro něj to byl šok. Nějak najednou necítil svojí máti. Ihned se začal hlasitě ozývat, volal aby ho zase našla. Odešla? Musel volat hlasitěji! Kvílel. Doufal že ho najde, i když byl stále u ní, ale necítím jí.