Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Průliv
Rozhodně si nepředstavoval to přeplavání tak divoce. Na vytrvalost to skutečně bylo něco. Packy jej bolely ještě více než cokoliv. Podíval se na ně. Mokré a naježené od slané vody. Slunce ihned ukázalo svou sílu a začalo jeho srst vysoušet. On ale přece jen využil svou magii ohně a vysušil se. Krystalky soli byli rozhodně nějaké úchvatné, protože se jich nechtěl zbavit, jak hezky to vypadalo. Ale nakonec je přeci jen jeden po jednom začal zuby sundávat. Nebyl až moc perfekcionista? Sakra, proč by to jinak dělal. Zamručel nepříjemně a raději toho nechal. Vydal se tedy dál. Nemohl stagnovat. Stagnoval už dlouho. Hlavně ale prohluboval vztahy se svými rodiči, kterým to bylo asi i jedno, protože matka zemřela. A co sourozenci? Nebyl tolik stejný jako Cipher. Nebyl stejný jako Vittani a jeho třetí sestra prostě odešla. Povzdechl a zavrtěl hlavou. Musel dál.
--> Malé hory

<-- Kvetoucí louka (Přes Začarovaný les)
A tak se dostal na místo o kterém snad jen slyšel. Byl z tohoto místa výhled na ten třetí ostrov. Na ten, kde rozhodně by mohl doplout. Tím vylepšením ve svatyni se cítil mnohem silnější, mnohem více vytrvalý. Takže by si konečně mohl dovolit tuhle cestu. Šlehl ocasem a nejistě přešlápl. Kdo by mu v tom teď mohl zabránit? Co když tam bude otec? Dlouho ho neviděl a možná by si s ním zase měl promluvit. Ne! Byl až moc s rodinou. Byl s ní tolik, že vlastně netrávil čas s někým jiným. Znal méně vlků než ti, co byli na ostrovech krátce. Povzdechl si a zavrtěl hlavou. Musel to udělat pro sebe. Musel se snažit, aby to pro něj bylo to nejlepší. Aby nemusel všechno dohánět po zbytek života.
Krok po kroku se dostával do vody. Nebyla tak teplá jak by čekal. Zaskučel a zanadával si, co si to vlastně vymyslel. Přesto se do ní ponořil a vydal se směrem k tomu třetímu ostrovu.
--> Písčiny

Vlčice se k němu přikradla a pak mlčela jako kdyby jí někdo vykousl jazyk. Enigma se na ní díval a přemýšlel, kde byla chyba. Byla chyba v něm? Sakra, měl by se sebrat a věnovat se pořádně tomu, co by chtěl v životě dělat. Jenže co by chtěl řádně dělat? Zamýšlel se nad tím. Na lov nebyl. Nedokázal moc dobře fungovat se skupinou navíc Hanka? Sakra, však by jí neustále jen a pouze zklamal. Nebylo by to pro něj dobré. Navíc si užíval na pozici kappy. Za ním vlci chodit, jen aby mu poradili, co by měli dělat a neměli? Ne ne ne ne, na to skutečně neměl. Podíval se na vlčici znovu. "Já se ti omlouvám, ale rád bych ještě poznal ostrovy. Na prozkoumání toho mám ještě hodně. Takže se ti omlouvám. Snad se... j-j-ještě potkáme." Fajn tohle neznělo vůbec jako kdyby chtěl odejít. Střihl ušima, stáhl ocas a vydal se pryč.
--> Průliv (Přes Začarovaný les)

Enigma vytřeštil oči, když si všiml, že cizinka k němu dělá další kroky. Safra! On tu dneska zemře. Kde byla Cipher, která by tohle brala s jasným uštěpačstvím a ještě by vlčici poslala bůh ví kam? On nenacházel v sobě hnusná slova. Letoo, pokud jsi někde tady za rohem, tak by se mi hodilo aby ses objevil. Aby jsi se zjevil jako rytíř na bílém koni a pomohl by mi... ale co si nalhávám... jsem na tomto světě sám. Jsem tak sám a nemám nikoho, kdo by mě chránil. Jen sám sebe. Projela mu hlavou tato nepříjemná myšlenka. Něco potřebovala. Jenže co? Enigma neměl najednou sílu na to se zeptat. Sledoval jí vystrašeně. Dech se mu zrychloval. Než udělal pár rychlých kroků zpět div se nepřerazil o vlastní dlouhé packy. "F-furt mám na ostrovech dvojče... nejsem zase tak nápadný." Snažil se jí odvětit na to, co si o něm myslela, ale on sám tomu nevěřil ani. Cipher byla pryč. Neviděl jí stejně jako Vittani řadu měsíců. Přežily povodně? Doufal že jo. Další smrt ve své rodině by nezvládl. Ptala se ho na jméno. Enigma nejistě přešlápl. "Enigma Virentem." Pípl nakonec tiše. U svého jména se nezasekl. Nosil ho jako odkaz na své rodiče. Chtěl je dělat pyšné.

Jeho tichý nářek, který se odehrával po většinou uvnitř něj byl sledován. Pohled ohnivých očí umístil na ní. Sledovala ho. Sledovala ho a chtěla mu snad něco říct? Cítil tíhu ve svém krku. Jako kdyby polykal knedlík. Proč ho sledovala? Byl to snad někdo z jeho smečky? Sakra kde byl teď Leto, aby mu dodával veškeré odhodlání, které by Enigma ze všeho nejvíce potřeboval? Sakra práce! Leto! Kde jen jsi? Safra! Musel zmizet zrovna, když se s ním Enigma začínal cítit dobře.
Nakonec sebral veškerou odvahu do packy a odkašlal si, aby se jeho hlas tolik nelámal. A to byl skoro dospělý pohlavně. Hanba mu. "P-potřebujete něco?" Zeptal se jí možná lehce zoufale. Proč jinak by na něj tak koukala, kdyby něco nepotřebovala? Safra, proč byl tak moc k ničemu? Proč se to celé muselo odehrávat právě jemu? Udělala k němu pohled a Enigma stáhl ocas mezi nohy. Ne! Ona ho zajisté chce zabít!

<-- Temný les (Přes Hraniční pohoří)
Oddechl si, když konečně došel do vyšší trávy, která byla všude okolo. Působilo to jako jeho domov. Ten byl vlastně v těch horách skrz které přešel, ale stejně. Toto bylo nejblíže k němu, kde se hodlal socializovat. Jenže jak se zdálo, tak tu moc vlků nebylo. Cítil slabé pachy těch, kteří tu již prošli, ale nic moc nového. Že by celé ostrovy zase spaly? Sakra, znovu už ne! To mu ukradlo rok jeho života, který mu nikdo nevrátí. Rok, kdy mohl lovit třeba s Hankou. Pak by se jí tolik nebál a bral by jí za matku podobně jako si myslel, že to mají sestry dle toho, jak na ní koukají. Ne se strachem jako to má on. Tak koukal ostatně i na Einara... jako srab. Možná v této smečce neměl co dělat. Stáhl uši. Cítil jak se mu do nich dostávají štiplavé slzy. Už zase plakal. Zase byl jak srab... to nebylo ani možné.
Musel zastavit Slzy nepřestávaly a on netušil, co si o tom myslet. Co když byl již na svět zcela sám?

<--- Les u Mostu (Přes most)
Ježkovy oči, možná si to s tímto výletem měl rozmyslet. Jak to někdo jako on mohl zvládnout? Však byl zcela sám! Sám na celý svět a ani svou rodinu neviděl už sakra dlouho. Cítil jak se mu stahovalo hrdlo každým dalším krokem, který učinil vpřed. Sakra, jak jen mohl. Stáhl uši k hlavě a přivřel mírně oči. Klid, to je jen stres. Sám to už dokážu, jsem silný vlk! Takový kterého nic neohrozí! A přesto když svůj myšlenkový monolog dokončil a zaměřil se zase více před sebe, tak si jen koutkem oka všiml, jak před něj něco spadlo. Div nevyskočil ze srsti, jak se toho lekl. Poté co asi dvě minuty rozdýchával tuto srdeční příhodu, si uvědomil, že to byl nejspíše jen žalud, či jiný plod, který spadl ze stromu kousek od něj. S tím se zase mohl vydat na cestu vpřed.
--> Kvetoucí louka (Přes hraniční pohoří)

<-- Mlžná džungle
Fajn, možná toho od života chtěl až moc, když si myslel, že mu dosažení potenciálu pomůže překonat jeho strachy. Byl sám a jako vždy se cítil zcela ztracený. Pohledem skenoval, co by se mohlo ještě stát. Jestli náhodou někde v okolí nebyl medvěd. Jestli někde v okolí nebylo divoké prase, které by mělo stále mladá prasátka ve svém okolí a kvůli tomu bylo agresivní. Našlapoval tiše. Tak jak nejvíce dovedl. Jeho krok byl díky dlouhým hubeným nohám rychlejší, aspoň vizuálně. Byl jako podivný teenager, který se snažil své mamce lhát v tom, že on na párty nepůjde a přesto šel. Jenže on už neměl mamku.
Chvilku chtěl zastavit a čekat, jestli se náhodou někde ze stínů neobjeví Leto, ale začínalo mu docházet, jak bláhové to bylo. Safra. Rozhodně si to měl celé mnohem lépe naplánovat. A jít na takový výlet s kamarády, co nezmizí...
--> Temný les (Přes most)

<--- Svatyně
Jak se zdálo, tak Leto nebyl nikde k nalezení. Nebo on měl až moc velké zpoždění a prostě se minuli. Enigma se z toho cítil špatně. Naprosto příšerně. Stáhl uši k hlavě a povzdechl si. Proč se to dělo? Proč ty o které se začínal zajímat vždy mizeli? Sakra práce! No možná by si měl hledat i kamarády mimo svou smečku. Přece jen znát členy Alatey bylo fajn, ale co bylo moc, to bylo moc. Proto se Enigma vydal směrem k ní, ale zároveň měl v plánu navštívit druhou část toho ostrova, kde trávil zase tolik času. Objevit zapomenutá místa, popovídat si s jinými vlky na ostrovech. To se snad dalo brát jako plán. A tohle byl dobrý plán. Aspoň dle něj to byl dobrý plán. Povzdechl si a podíval se na nebe. Jo, tohle ale bude nový start s plným potenciálem, jaký snad kdy chtěl.
--> Les u Mostu

Vlastnost||Má tolik procent||Plná procenta||Kolik chybí
Síla || 24% || 65% || 41%
Vytrvalost || 3% || 85% || 82%
Rychlost || 4% || 65% || 61%
Obratnost || 7% || 60% || 53%
Schopnost lovu|| 19% || 75% || 56%
293%

Využívám všech svých 29 mincí
29 x 8 = 232%
a k tomu přičítám svůj 30% bonus
tudíž 232:100 = 2.32 x 30 = 69%
takže k rozdělení po návštěvě svatyně budu mít 301 procent. 8% připadnou ve vůli Adminů.

<--- Mlžná džungle

Enigma byl více ustrašený co se týkalo vstupu do chrámového komplexu. Nejistě nakračoval na kamenných dlaždicích a celkově netušil, co by měl dělat. Co by měl říkat. "Dobrý den! Jmenuji se Enigma Virentem z Alatey a chtěl bych potrénovat vlastnosti. Proto se ptám, zdali tu někdo je." Houkl do útrob komplexu a nejistě přešlápl. Co když ho něco sežere? Aaa, co když tu ve skutečnosti je monstrum, co požírá nebohé vlky? Nevěděl co si o tom myslet a ve skutečnosti byl nehorázně vystrašený. Stál na místě a klepal se. Netušíc co si o tom všem má myslet. Netušil nic a bál se toho. Sklopil uši k hlavě. Objevil se u něj mistr a Enigma začal klopýtat směrem z pět. Brzy mu ale došlo, že právě on ho to naučí. Nabídl mu tedy ony zlaté mince. Mistr pokynul hlavou a Enigma měl chvilku naději, že jen udělá puf a bude všechno umět. Jenže to se nestalo.

VYTRVALOST

Enigma se objevil na okraji hor, které mu tak moc připadaly právě jako dvojčata. Tohle celé se zdálo jako přelud, jenže přelud co musel zdolat, aby získal asi požadované vlastnosti. Enigma tedy povzdechl a jal se stoupat. Začátek byl kvůli vyšlapaným cestičkám mnohem lehčí než si zmizel. Navíc jako někdo, kdo vyrůstal po celý svůj život v horách to měl i docela lehké. Klouzalo mu to jako prase. To na to nemělo vůbec žádný vliv, že vyrůstal v horách. Podíval se na vrchol, který ani neviděl jak to bylo vysoko. "Tak jo, Enigmo, je to na tobě. Ty to rozhodně zvládneš." Povzbuzoval se a rozhodl se tedy pokračovat dál ve svém stoupání na vrchol. Pár metrů a hned mu to zase ujelo o několik metrů zpět. Povzdechl si zoufale. Nečekal, že to bude takto složité. Že to bude tak frustrující. S tím se tedy znovu jal pokračovat až na vrchol. Když mu to již po třetí podklouzlo a on stejný úsek lezl asi po třetí, tak měl chuť to vzdát. Ale přesto se rozhodl pokračovat. Krok za krokem se pomaličku blížil v vrcholu. Packy jej bolely od neustálého lezení směrem nahoru. Sakra, jak naštvaný byl v ten moment, ale trénovalo to jeho vytrvalost. Pomaličku ho to dostávalo až v vrcholu. A taky navíc to trénovalo jeho trpělivost rovněž spolu s vytrvalostí. Možná v tomto to záleželo taky? Cítil se se vyčerpaný. Přesto byl zhruba v polovině. Byl v polovině svého snažení. Když přišla sněhová bouře. S tím nepočítal. Vánici nechtěl zažívat, ale tak vyvolal svou magii. Zapálil svou srst, aby se tím udržel v teple. Bylo to zase něco, na co se teď potřeboval soustředit. Na to aby udržel magii. A tak tedy pokračoval. Krok za krokem. Oheň za ohněm až k vrcholu. Když na něj stanul, tak tomu nemohl uvěřit. Ale tento pocit netrval dlouho.

OBRATNOST

Nestihl se ze svého úspěchu radovat moc dlouho. Byl totiž přemístěn na jakousi překážkovou dráhu. Překvapeně zamrkal a prohlížel si jak se různé části pohybovali. Sakra, tak za tohle stoprocentně může magie. Měl mistr takovou magii? Měl tolik otázek ohledně toho všeho. Ale asi nedostane jen tak odpovědi. Rozběhl se proto k první překážce. Kládu chtěl přeskočit ladně, ale místo toho si o ní tak akorát natloukl čenich. Nespokojeně zamručel a snažil se sebrat na své packy. Zkusil to znovu. Teď už se na kládu dostal a držel se jí jako když se Mufasa držel skály, aby nespadl. Zaskučel a snažil se na ní vytáhnout. Povedlo se to. Tohle trapné přeskakování a padání se opakovalo dalších deset překážek. Než přišly ty pohyblivé. Nedokázal se na nich ani za boha udržet. Pořád z nich padal, ale na každé se posouval dál a dál. Stačilo to jen asi tak dvacetkrát opakovat. Ale opakování je matka moudrosti. Pokračoval v tom, co dokázal nejlépe. Opakovat to stále a stále dokola. Až v jeden moment konečně dosáhl svého. Podařilo se mu přejít celé dvě překážky než se mu začaly podlamovat nohy na další pohyblivé kládě. Přesto i tu zvládl a mohl pokračovat dál ve svém snažení. Skoro se mu chtělo brečet v moment, co cíl byl jen dvě překážky od něj. Nevěděl jak vyjádřit svou radost. Přesto pokračoval. Pokračoval až do momentu, než se jeho packy dotknuli cíle.

SCHOPNOST LOVU

A tak po pořádném zapocení se přišlo zalovení si něco do žaludku. Tak to aspoň soudil dle pachu, který jej obklopoval. Zajíci. Něco takového lovil už ve své minulosti. Leč s tím by asi Hanka nesouhlasila. Alatey měla lovců jak naprděno a on byl jedním z nich. Povzdechl si. Asi by skutečně měl změnit pozici, jenže co by bylo pro vlka jako on vhodné? Co by mohl dělat a co by se mu mohlo líbit? Jal se stopovat pach na zemi. Tak jako tomu dělal vždy předtím. Tak jak dělal i se sestrou. Jenže teď ty zajíci, správně tedy pojmenováno, nebyli mrtví ale někde tady pobíhali. Někde tu v jeho okolí byli živí zajíci. Spokojeně zamručel, když se mu podařilo najít čerstvý zaječí trus. Znamenalo to, že jsou někde blízko něj. Jal se tedy stopovat podle těch největších indícií co měl. Čerstvý pach zajíců. Následoval je jeden tichým krokem. Následoval je a našlapoval potichu. Krůček po krůčku a už je viděl. Viděl jak se pasou na jeteli. Spokojeně se usmál a skočil po nich. Jednoho skutečně cítil ve své tlamě. Železitá chuť se po ní rozlila. Bylo to tak přirozené, ale přesto se mu to nelíbilo. A tak se mu jal zlomit vaz. Zajíc se ihned přestal hýbat. Enigma vyhrál v další disciplíně.

SÍLA

Aby toho nebylo málo, tak byl Enigma přemístěn do svatyně za mistrem. Jako kdyby jedno vítězství nestačilo. On musel porazit dalšího. Teď to ale nebyl pouhý zajíc, ale byl to samotný mistr. Který jej nešetřil. Enigma zalapal po dechu. Chtěl mu říct, že s ním rozhodně nebude bojovat, že se bojí co by se mohlo stát, ale mistr mu nedal na vybranou. Zaskučel, když se mu zakousl do boku a cítil slzy ve svých očích. Vzpomněl si na to, jak matka mluvila o boji. Jak to chránit svou rodinu pro ní tolik znamenalo. Enigma zaskučel a rozhodl se tedy bojovat. -Bojuj, mladý vlku, bojuj!- S tím se zakousl mistrovi do tlapky a cítil jak se mu po ústech zase rozlévá ten známý železitý.... tentononc. Enigma byl ale sražen do rohu a cítil jak v něm zalupalo. Zavřel oči a smiřoval se s posledními okamžiky. Měl své rudé oči zavřené a mistr se přibližoval. -Potřebuješ malou pomoc, synku?- Jako kdyby slyšel v hlavě hlas své matky. -Co se to děje... ty jsi... máš být mrtvá!- Projelo mu hlavou. Slyšel další kroky mistra. Dával mu čas na to, aby se postavil. -Máš v plánu tu jen tak polehávat?
Navrhuji, abys začal bojovat. Takhle jsem tě nenechala samotného ve světě, Enigmo- Další slova matky a on ztěžka oddechl. Tekl mu čůrek krve z tlamy. -Já ale nevím jak, mami...- S tím otevřel oči. -Podraž mu packy vlastní vahou.- Napověděla mu a Enigma to skutečně udělal. -Jdi po jeho slabých místech, ty které si tolik nehlídá. Zaměř se na ně a využij jeho chyb ve svůj prospěch.- Jako kdyby ani nemohl uvěřit tomu všemu. Proč jí najednou ve své hlavě slyšel? Byl to výplod jeho fantazie? Nebo magie tohoto místa? Ne. Byl to samotný Enigma. Jeho vnitřní já, co se toho tolik naučilo od matky se konečně projevilo. Našel to co ho bavilo. Bít se za svou čest, nedat se jen tak bez boje. Zaměřoval se na mistrova slabá místa. Útočil do nich. Nevzdával to jen tak. A skutečně. Když stanul na mistrovi a jeho oči planuly, stanul jako vítěz celého tohohle klání.

RYCHLOST

Poslední ze zkoušek, co jej čekala. Jeho tělo jako kdyby už nekrvácelo. Všiml si mistra, který taky najednou vypadal, že se ho ani nedotkl. Překvapeně povytáhl obočí, ale nehodlal to komentovat. Pokynul mu, že další disciplína může započít. Mistr se rozběhl a Enigma se vydal za ním. Nebylo to tempo jaké si představoval, ale rozhodně začínal poznávat že to jako obránce bude potřebovat. Bude potřebovat dokázat dohnat svého nepřítele. V něm si momentálně představil mistra. Představil si toho zmetka co zabil jeho matku. Krev se v něm začala vařit. Potřeboval ho dohnat. Neexistovalo tedy, že by se mu jej nepodařilo dohnat. Tahle realita nemohla ani být. Následoval tedy mistra. Byl pomalý. Nohy se mu zprvu pletly a mistr před ním kličkoval jako zajíc na vládním honu. Když už ho skoro měl, tak on to zatočil někam, kde to vůbec nečekal. Zamručel nespokojeně. Tohle skutečně nebylo fér. On to tu znal. Ale život nehrál fér. To mu bylo už dávno ukázáno. Proto se nevzdával a rozběhl se směrem znovu za mistrem. Přibližoval se k němu a konečně se ho dotkl.

V moment co se ho dotkl se prostředí zase změnilo a on stál ve svatyni. Pokynul mu na znamení díků. "Díky mistře, za všechno." A s tím se i Enigma vydal pryč. Znaven a značně zadýchán.

--> Mlžná džungle

SCHVÁLENO

<--- Most (Přes Les u mostu)
Ani si neuvědomoval, že šel napřed a žlutý vlk za ním už ani není. Když si to uvědomil, tak byl lehce nervní. "Leto? Leto kde jsi?! Doufám, že si ze mě děláš jen srandu a jsi někde za nějakým stromem! Doufám že vyskočíš a řekneš, že to byl jen vtípek... Leto, prosím!" Naléhal Enigma. Nemohl ve svém životě přijít o dalšího vlka, nebo snad mohl? Žaludek se mu z toho pocitu snad ještě více stahoval. Nemohl tomu uvěřit. Nemohl to tak nechat. Ale přesto. Nadechl se trhaně a snažil se rozmrkat slzy v ohnivých očích. Nemohl tu pro něj plakat. Nemohl, když cíl jeho cesty byl tak moc nadosah a on to dělal pro svou smečku. Možná když zesílí, tak pak najde cíl své cesty. A nebo taky ne. Hodil se skutečně do té smečky? Vlk co se neustále hledal? Vlk co ani nevěděl kam pořádně patří?
--> Svatyně

<--- Nížina hojnosti (přes Temný les)
A tak se dali do debaty jestli byl skutečně srab, A Enigma o tom věděl moc dobře svoje. Stáhl uši k hlavě a podíval se na prkna mostu. Najednou se mu zdála tak moc krásná. Asi pro něj i lepší než se dívat na Leta. Nahlas polkl. "Příležitostí jsem měl spousty, ale nikdy jsem fakt neznal nic jiného než jen hory... já sakra nevím... ani jak se to tu jmenuje a kde to je..." Popravdě se po dobu jejich výpravy docela ztratil. Netušil ani kudy domů a doufal, že se na něj Leto nevykašle, jen aby byl někde napřed. On sám si nepřál momentálně nic jiného než být s ním. Možná to bylo uvnitř něj sobecké.
"Mám z toho svého srabáctví akorát problémy s Hankou... já nevím ani jestli je lovec pro mě dobrá role... sakra práce... asi bych měl být něco jako průzkumník, ale ani to nedělám... akorát na mě zase bude Einar naštvaný... nejsem tak ambiciozní jako Cipher či Vittani." Povzdechl si a stáhl zase ouška k hlavě. Proč nevěděl tak moc co se svým životem?
Mluvil o tom, jak ten most nenáviděl. "Jdu tu prvně a taky tenhle most nenávidím... je to fakt děsivé." Díval se na tu nekonečnou propast pod nimi. Raději honem přes něj a tak tedy Enigma ještě přidal do kroku.
--> Mlžná džungle (přes Les u Mostu)

<-- Tundra

Podíval se na své nohy, které spíše připomínaly párátka. Jo, kdyby něco takového bylo vlastně možné. Povzdechl si tichým hlasem. Nemohl mu říkat, že o sobě kvůli tomuto pochyboval ještě více.
Udělá mu to radost. Enigma pokynul hlavou a podíval se na packy. Jo. Tohle celé možná bude za něco takového stát. Tohle celé bude pro ně potřebné. Sblíží se tím. Nastaví si tím i mezi sebou hranice, které nepřesáhnou. Enigma byl možná spíše než bisexuální spíše homosexuální, ale to se nikomu nehodlal svěřovat. Momenty s Letem ho donutily si to uvědomovat. -Co by na to asi řekl otec? Nemůžu mu říct, že jsem vlastně jen na vlky. Neměl by vnoučata a ty bych mu rád dal... jenže nemám jak... vlčice mne nepřitahují, ba naopak. Stále méně k ním cítím něco, stále méně se mi líbí...- Projelo mu hlavou během toho, co běžel za Letem. Nezapomínal během toho pořádně dýchat.
Zastavili a on se na něj podíval. Ptal se ho jestli byl na druhém ostrově. Enigma zavrtěl hlavou. "Ne, byl jsem pouze na červené louce. Nikdy dál... možná jsem srab... ale nenapadlo mne ho prozkoumat více." Což momentálně s ním uvítal. Leto byl pěkný, takový ňuňatelný. Zavrtěl hlavou, aby tyto myšlenky odehnal. Ne, znali se chvilku. Nemůže poslouchat své hormony.
--> Most (přes Temný les)

Enigma se na něj překvapeně podíval a zamrkal. Jako kdyby ta slova vůbec prvně vůbec neuměl zpracovat. "Výhoda pro rychlost? To si skutečně myslíš?" Podíval se na své nohy a nakonec zase na Leta. Nakonec pokynul. Nevěděl proč by si měli zaběhat, ale nakonec souhlasně zamručel. "Dobře tedy. Rád si s tebou zaběhám, pokud ti to udělá radost." Enigma byl hrozný potěšitel lidí, nebo teda spíše potěšitel vlků. Dělal všechno pro ostatní a nikoli pro sebe. Neuměl dělat věci pro sebe. Jaké to bylo? Udělat si sám sobě radost. Leto byl ale zatím někdo, kdo dělal věci i pro něj. Snažil se ho podpořit. A pak... slyšel jak mu zuby drkotaly zimou. "Leto... je ti zima... najdeme nějaký úkryt a... schováme se tam na chvilku. Odpočineme si." Snažil se ho donutit Enigma. Jenže on chtěl závodit. Povzdechl si a zavrtěl lehce hlavou. Přesto se za ním vydal.
--> Nížina hojnosti

Prý nebyl tak moc zmohutnělý. Enigma byl sice vyšší a huňatější, ale to byla všechno jen optická iluze. Jeho nohy byly hubené a dlouhé. Podíval se na své nohy a pak zase na něj. "Myslím si, že spíše to dělají ty nohy... to že budu rychlý." Co si pamatoval, tak rychlý byl. Jenže nebyl ještě nikde na tom, aby to trénoval. Sledoval Leta. Nebyl nikterak zraněný. To se od něj naštěstí dozvěděl. Enigma taky nebyl zraněný. Všechno bylo zcela v pořádku. Pokynul hlavou a pousmál se.
Jedinec neměl štěstí. Neměl štěstí v tom, že zemřel. Pomohl Letovi s kopáním a nakonec s ním dal tělo do hrobu. "Nejraději bych ho spálil, ale chápu tvou volbu. I toto je dobré." Podotkl Enigma. Bylo to skutečně dobré? Nebylo to jen náplastí? Podíval se na Leta. "Když voda opadla... půjdeme k té svatyni?" Zeptal se ho nakonec a podíval se na něj.