Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

<-- Alatey (Přes Hraniční pohoří)
Konečně vyrazili a Enigma se cítil možná trochu nesvůj, když mu déšť nešikanoval všechno. Když se konečně se nemusel oklepávat každých pár minut. Jak moc divné to bylo prostě. Podíval se na Leta, co se zdál být nespokojený s jeho slovy. "Stejně už bych měl být mohutnější... budou mi tři roky další podzim a jediné, co mi dává na objemu je moje srst. Takže... jsem prostě... no.." Nevěděl jak to říct. Cítil se za sebe trapně. Proč mu najednou slova z pysků nešla? Cítil se skutečně mizerně.
Sestupovali z hor a on ho poslouchal. "Necítím se... nijak speciálně... tahle potopa mi spíše hodně zvala než dala. Nejsem zraněný, maximálně pohmožděný z toho, jak mi nesl proud, ale co ty?" Jeho matka ale zemřela předtím. Jenže to s ní asi bude mít navždy splněné. Podíval se na jeho tlapky. Kráčel dál. Sníh byl tak mokrý, že ani nekřupal pod jeho packami. Spíše čvachtal jako kdyby procházel vodou. "Ale... nezkoušej... vím jaký sem..." Odpověděl mu spíše rozmrzelým hlasem. Podíval se na něj a následně zase na nebe. Byla tam stále duha. Jako symbol toho, že to je hotové. A on... se necítil šťastný. "Fajn, jak myslíš... nebudu tě tu ani držet." Odpověděl mu stále spíše melancholickým hlasem. Myslel na matku. Voda opadla. To ho vyrušilo. Podíval se všude okolo. Měl pravdu. Bylo to tu všude příšerné. A pak si všiml toho těla. "Mrtvé tělo... někdo nepřežil povodeň..." Podotkl Enigma a vydal se za Letem.

× Odhal následky potop
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Označil jeho hlas za stále jemný a Enigma stáhl uši k hlavě. Proč tomu tak bylo? "Jo... stále můj jemný hlas... jako kdybych nikdy nedospěl..." Odpověděl mu Enigma a stáhl uši k hlavě. Cítil se za to ne dost mužně. Jako kdyby se mu celá jeho podstata smála. Podíval se i na Leta, jak se k tomu choval on.
Zmiňoval že musí uklidit toho hada a on se tedy zastavil a čekal na něj. Čekal docela vytrvale a sledoval jak se vlk pohybuje po terénu více ladně než on. Zaskřípal zuby. Proč byl tak slabý? Proč se tak moc všechno pokazilo v jeho životě? Stáhl ocas mezi nohy. Byl divný... to mu v hlavě hrálo neustále. Jak moc byl divný. Stáhl uši ještě více a podíval se na Leta. "Jsem divný... neměl by ses se mnou bavit a divím se, že sis mě zapamatoval. Nejsem ničím významný." Podotkl k němu možná lehce zoufale.
---> Tundra (přes Hraniční pohoří)

Poznával ho rád. A pak se mu vybavila ona vzpomínka na jeskyni. Oh, Leto. Byl tehdy mnohem mladší. Slabě se pousmál. "Od té doby, co jsme spolu byli v té podivné jeskyni utekla nějaká chvilka... nečekal jsem, že se někdy s někým setkal. Byl jsi moc milý." Pousmál se na něj Enigma. Co by mu snad ještě mohl říct? Cítil se tak neuvěřitelně trapně. On byl ale tak moc kouzelně milý. Trhaně se nadechl. Co by ještě mohl pokazit? Už tak byl označený za divného, jen kvůli tomu, že se mu líbili i samci. Nebo aspoň jeho úzkost mu našeptávala, že byl každým odsuzován.
Leto tvrdil, že za to zaplatí. Pokynul hlavou a o svatyni zase zpozorněl. "Vypadá to, že se počasí uklidňuje, takže bychom mohli jít tím směrem. Pokud ti to tedy nevadí mne doprovodit." Poznával konečně do hloubky nové členy smečky. A to se skutečně tohle muselo dít. Aby měli hlubší vztahy mezi sebou. Jenže koho by mohl tak poznat?

Jméno vlka: Enigma Virentem
Počet postů: 15 postů
Postavení: Kappa
Povýšení: xx
Funkce: Učedník
Aktivita pro smečku: Zůčastnil se srazu a pohřbu matky. A pak si sehnal 11. level vrozené magie u Wua
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Po srazu se účastnil nějak disociovaně pohřbu své matky, následně se tedy rozhodl spolu s otcem utužovat vztahy tím, že se půjdou projít. Enigma si pak nakoupil a sehnal si levely do vrozené magie.
Smečková minihra: xx

Jméno vlka: Espen Fiske z Alatey
Počet postů: 6 postů
Postavení: Sigma
Povýšení: xx
Funkce: xx Rodiče pak řeknou, co bude.
Aktivita pro smečku: Účast na srazu
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Espen se účastnil srazu a pak v úkrytu dostal za uši za jeho chování.
Smečková minihra: xx

Stejně jako on předtím se i vlk díval k nebi. Jako kdyby nemohl uvěřit tomu, že počasí slábnulo. Zavrtěl lehce ocasem a pousmál se nad tím. Ale pak... jeho srdce zabolelo. Už nikdy jí neuvidí. Už nikdy neuslyší matky hlas. Byla pryč. Bude pryč stejně jako ten déšť. Nemohl se toho zbavit. Až kvůli těm všem myšlenkám skoro narazil do vlka, kterého předtím jen viděl na srazu. Byl předtím omega? Za to by packu do ohně nedal. Pamatoval si ho jen, že byl ve smečce delší dobu.
Vlk jej taky pozdravil. Ten hlas. Byl to? Ne, těžko. Nemohlo to být předtím reálné. Enigma proto jen střihl ušima. Byl to Leto. "Jsem Enigma... Enigma Virentem." Představil se on a lehce pokynul hlavou na znak, jak si toho vážil, že se mohl s někým takovým potkat. A pak přišla ta bolestivá slova. Nadechl se trhaně. "Ano... jsem synem Cinder.... matka zemřela při ochraně hranic... zemřela, aby nás mohla ochránit..." Uklidňoval se tímto už od její smrti. A to co pak řekl. Omlouval se mu za to. Nahlas polkl. "Oni... oni zaplatí... věřím tomu, že jednoho dne zaplatí... až se mi povede najít svatyni a já zesílím." A tímto se taky uklidňoval. Že jednoho dne najde útěchu v tom, že ti dva vlci zaplatí za to, co jí způsobili.

<-- Úkryt smečky

A tak se z úkrytu smečky dostal až na území. Porozhlédl se všude okolo něj a zastřihal uchem. Rozhodně se tu v okolí začínali shromažďovat členi smečky. Nedivil se jim. Venku muselo být ještě spousty vody leč déšť začínal pomaličku povolovat. Jak se zdálo, tak skutečně to bylo lepší. Těšil se, až se zase budou moci navrátit k normálnímu životu.
Ponořen ve svých myšlenkách se dál promenádoval po území smečky. Až najednou pak musel zběsile zabrzdit své kroky. Málem narazil do vlka o kterém předtím přemýšlel, že ho moc neznal. "Uhm... zdravím?" Zeptal se ho spíše než že by to byl skutečný pozdrav. "Ty jsi bratr Yara, že?" Zeptal se vlka ještě jednou otázkou. Doufal že se tedy nespletl a správně určil rodinné příbuzné. Ale vypadal jako ve stejných barvách.

Enigma se podíval na Espena, který se zdál skutečně být více výřečný než byl on v jeho věku. Dokonce si chtěl ještě více hrát, než to u něj v minulosti bylo. Podíval se na otce. Tohle teda on už nikdy nezažije. Do momentu dokud si nenajde vlastní novou partnerku. Jenže to by ho Cipher nebo Vittani zabili. On by byl rád, kdyby si jeho otec zase našel nějaké to štěstí. Podíval se na otce a pak zase na Espena. "Tati... já skutečně půjdu na území smečky zkontrolovat všechno. A pak až trochu voda opadne se půjdu podívat do našeho úkrytu." Řekl mu Enigma svůj plán a vydal se skutečně ven ze smečkového úkrytu. Potřeboval hlavně potkat kohokoliv ze smečky ještě jiného. Pořádně členy smečky ani neznal. Teda hlavně Leta a jeho bratra. Pamatoval si ho z dětství, ale pak? Neznal ho.
--> Území smečky

Otec věřil, že jsou sestry v pořádku. Enigma v tom byl lehce skeptický více. "Tati? Myslíš si, že nás to co se stalo rozdělilo? Co když se naše rodina prostě rozpadla? Co když holky berou jako svou rodinu někoho jiného?" Podíval se na něj zoufale Enigma a povzdechl si. Tohle bylo skutečně těžké. Otec se docela dobře zvládal poprat s mladým synem Einara. Který se dosti očividně nutil. Enigma měl chvilku i pocit, že jej mladé vlče soudí. "Možná bychom měli jít ven. Nechci, aby se tu Sierra s Mercerem cítili špatně, že jim tu oxidujeme, když potřebují hlavně s vlčaty klid." Podotkl Enigma a podíval se na otce. Bude to chápat? Nebo to snad bude pro něj... špatné a nepochopitelné? Věřil ale, že to je dobrý vlk, co ho pochopí. Pomáhal mu pak táhnout dál laň do místa, kde se skladovalo jídlo.

<-- Území
Enigma kráčel vedle otce klidnějším krokem. Dával pozorně tlapu před tlapu během toho, co táhnuli laň. Poslouchal i slova otce o tom všem. Pomohl mu dotáhnout laň k úlovkům. "Já vím a mrzí mne, že jsou Vittani s Cipher kdesi... někde venku. Bojím se o ně, ale jsme už velcí... máme vlastní hlavu. A dost možná nachází to, co ty jsi našel v mamce v nějaké vlčí slečně nebo vlčím... pánovi? Ugh, je to divný to oslovení. Ale chápeš co tím myslím." Povzdechl si směrem k otci a zasekl se v moment, co slyšel jak se na ně otočilo vlče. Nebo spíše Espen si k nim došel a ptal se jich na věci, které totálně nechápal. A pak se otec odhodlal i mluvit o tom, že tu jejich matka byla. "Skutečně? Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel. Je tomu tak? Byl si někdy v zemi mrtvých?" Ptal se otce na tyto dotazy než se podíval na vlče. "No... já nevím ani moc jak se hraje..." Přiznal nakonec tiše.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4

<--- Hraniční pohoří
Rozhodně byl jiný než jeho otec v mládí. Byl prostě svůj a nenechal se nikým měnit. Leč chápal, že to někoho mohlo tak drásat. Ale prostě... komu svým chováním ubližoval? Modlil se, aby jeho matka na něj ze záhrobí byla pyšná. Bude sledovat každý jeho krok? Nebo bude vůči němu spíše skeptická? Nechápal jak to v záhrobí fungovalo a jestli ho vůbec mohla vidět.
Pomáhal otci táhnout laň s vypětím svých sil. Podíval se na něj pak a stáhl uši k hlavě. "Chvilku jsem si myslel, že půjdu za matkou. Ale pak se mi zdálo, že mne voláš. A vzpomněl jsem si na tebe, Vittani a Cipher, dali jste mi sílu se zase objevit nad hladinou." Odpověděl mu na to a slabě se pousmál. Pak zase otci pomáhal táhnout zvíře směrem k úkrytu. Co když od Hanky dostane další došlápnutí? Že neměl ani předtím vůbec lovit? Ale jak měl žrát? Něco si prostě musel ulovit...
--> Úkryt

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Otec měl docela dobrý point. Jenže co by k tomu mohl říct než to co plánoval. Věděl a bylo mu to líto, že měl o něj otec takový strach, ale on to nemohl ovlivnit. "Neboj, mám docela dost tuhý kořínek, to se potvrdilo už v mém dětství, kdy jsem se setkal s tou pumou." Podotkl nakonec, aby ho lehce uklidnil. "Byl to docela silný proud, nevím co tomuhle všemu drbe... proč se to děje? Trestají nás za něco bohové?" Zajímal se u svého otce. Co když na to právě kápnul a potopy je trestaly za něco, co udělali bohům? Otec se ho ptal zdali byl v pořádku. Povzdechl si a pokynul. "Ano, neuvědomuji si, že bych měl něco špatného se sebou... možná mi jen lehce bolí plíce z toho, jak jsem se nalokal vody." Odpověděl otci a zamyslel se nad tím vším. Vzal laň. Spolu s otcem jí tedy táhl směrem na území smečky.
--> Alatey

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 2/4

<--- Tundra
A tak se konečně dostal do hor. Podíval se všude okolo sebe než pocítil pach otce. Byl tu někde. Kousek od něj? Nevěděl. Snažil se ho zavětřit a naleznout jej někde mezi všemi, co se momentálně zdržovali v Hraničních horách. Blízko jeho smečky. A nakonec skutečně když sledoval pach otce, tak ho objevil. "Tati! Boha jeho, už jsem si myslel, že v tom proudu zemřu..." Vypadal skutečně, že se mu ulevilo v moment, co ho viděl. Jako kdyby veškeré starosti padly z jeho srdce. "Jsem tak rád, že tě zase vidím... jsi v pořádku? Měli bychom to někomu říct..." Myslel tím někoho z vyšších postavení ve smečce. Takže asi Hanka. A nebo Einar? Už byl ve smečce zpět? Nemohl se ale upínat na Alfu tak moc. "Možná bychom se měli někam klidit z toho deště, tati... ať nezmrzneme." Podotkl ještě Enigma a sledoval jejich okolí. Další predátoři. Viděl další zrzavý kožich, co byl kus od nich a plánoval jim sežrat kořist.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 1/4

Jenže kdesi v dálce jako kdyby slyšel hlas otce. Jak volal jeho jméno tak úzkostně. Jak se skutečně snažil, aby... aby ho Enigma slyšel. A najednou mu docházelo, že tím kdyby zemřel, tak by akorát způsobil více škody než užitku. Leč Hanku štval a občas mohl působit jako flákač, tak tu stále měl vlky, co jej milovali. Otec, Cipher, Vittani... ti všichni na něj jistě někde v téhle nepřízni počasí čekali. A on... se tedy odrazil packou ode dna a vydal se k hladině. Nadechl se konečně plnými plícemi a vydal se bezprostředně ke břehu. Rozrážel vodní hladinu svým tělem a konečně... konečně se ocitl na břehu. Podíval se všude okolo sebe. Otec tu nebyl. Tak čí hlas slyšel? Že by to byl jeho mozek? No musel najít otce. Někde v horách nejspíše?
---> Hraniční pohoří

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 3/3

Jenže jeho nadechnutí netrvalo tak dlouho, jak by jeho bolestivé plíce potřebovaly. Ne, bylo to spíše tak na hovno, že se nemohl nadechnout ani za krist. Zaskočeně se podíval na nebe než se zase konečně to všechno zase zaplnilo vodou. Nemohl ani křičet. Byla to bezmoc. Byla to ta karma za to, že neřekl nic Hance? Že se více ve svém životě nesnažil? Měl zemřít jako jeho matka? Bude aspoň zase s ní. Jeho tělo pomaličku začalo v proudu vody klesat ke dnu. Stále jej to vláčelo skrz tundru kamsi dál. Někam na chladný sever, kde nejspíše momentálně někdo nemohl přežít. Ale on... cítil jak se jeho packy stávají těžší a těžší. Bude to skutečně jeho konec? Uvítala by ho matka na onom světě s otevřenou náručí? Docela se na ní začínal těšit. Na to jak spolu zase budou...

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 2/3