Příspěvky uživatele

< návrat zpět

c:



Zapsáno

Usmál jsem se na ni. „Poznal bych tě i bez nich. Jsi výjimečná, nemohl bych tě přehlédnout a ani si tě splést,“ zazubil jsem se na ni. „Jsi jak ta nejzářivější hvězda na obloze,“ přejel jsem ji s těmito slovy čenichem přes tvář.
Zastříhal jsem ušima, jakmile jsem zaslechl její ozývající se žaludek. Už se vážně potřebovala najíst. „Půjdeme, něco najdeme,“ pokývl jsem hlavou. „A... Taky jsi to nejlepší, co jsem na ostrovech mohl vůbec potkat. Vážně jsem moc rád, že se naše cesty propletly a můžeme být teď navždycky spolu, jeden pro druhého,“ uculil jsem se na ni a ještě si neodpustil olíznutí na jejím čele.
Začal jsem se rozhlížet kolem a nasávat pachy, ale zdálo se, že tady nic moc není. „Vydáme se dál?“ zeptal jsem se, ale hádal jsem, že nebude proti, pokud jinde najdeme něco k jídlu.

» Začarovaný les přes Kvetoucí

V Y H O D N O C E N Í
V prvé řadě vám musím poděkovat za účast! A také vás moc pochválit, jelikož výtvory jsou fakt skvělé a u kategorie pokročilí to pro nás s Barnatt bylo vážně náročné rozhodnout.
Klobouček smekáme! :>

K A T E G O R I E : Z A Č Á T E Č N Í K
1. místo: Lilith - 40 kšm, 1 rubín, zlatý vlk, neherní odznáček

K A T E G O R I E : P O K R O Č I L Ý
1. místo: Máta - 40 kšm, 1 rubín, zlatý vlk, neherní odznáček
2. místo: Vittani & Podběl - 35 kšm, 1 rubín, neherní odznáček
3. místo: Enigma - 30 kšm, 1 rubín, neherní odznáček

Odměny budou automaticky zapsány.
Se svými výtvory se můžete samozřejmě pochlubit.

Enzou ve spolupráci s Barnatt

Zapsáno

Vážně mě mrzelo, čím vším si Sachi musela projít a mrzelo mě, že jsem nemohl být s ní pro ni. Ovšem nedalo se tomu zabránit, jak sama říkala tak či tak jsem ale měl být s ní a alespoň to s ní prožít. Jeden nikdy nevěděl, co tady vlastně zažije, jak já tehdá taky v tom zvláštním světě, ani jsem netušil, jak jsem se tam vlastně dostal, ale taky to bylo mimo chápání. „Věřím, že už bude jen lépe a lépe a kdyby něco... jsem tu pro tebe, Sachi,“ špitl jsem jí do ouška a otřel se o její tvář.
Krystaly byly vážně zajímavé a takové... jedinečné a líbily se mi na ni. „Vážně. Fakt ti sluší,“ pousmál jsem se na ni. „Možná nějaké drobné pozitivum z toho šíleného zážitku?“ spíše řečnická otázka, nečekal jsem tedy nutně odpověď. „Jak si jen přeješ. Něco ti ulovím a půjdeme,“ usmál jsem se na ni. Konec konců i já sám bych něco málo snědl.
No a pak to přišlo. To, co jsem ze sebe potřeboval dostat. Sdělil jsem jí, jak se cítím, co k ní cítím. Neměl jsem tušení, co na to řekne, jak na to zareaguje, ale muselo to jít už konečně ven. Vydechl jsem a vyčkával tiše na její reakci. Ovšem její reakce mě víc než mile překvapila. Potěšila. Sdílela se mnou její city! Také mě milovala! Nemohl jsem být šťastnější. Visel jsem na každém jejím slůvku, která byla krásná a já se nezmohl na slovo. „Ach Sachi...“ vydechl jsem jen a přitulil se k jejímu hnědému tělu. „Ty mě nezklameš,“ špitl jsem a olízl jí na čumáčku.

Na její slova jsem jen s úsměvem přikývl. Snad budou mít šanci se poznat o něco víc později, ovšem teď bylo před námi něco důležitějšího a to, co se Sachi vůbec stalo v době, kdy jsme se neviděli. Ta se vrhla do většího popisu celé příhody a já ji jen tiše a napjatě poslouchal. Nechtěl jsem jí skákat do řeči, tak jsem jen mlčel a sem tam zamručel nebo přikývl hlavou na znak toho, že vnímám. Musel jsem si to celé uspořádat v hlavě. Nezažila rozhodně nic pěkného a nedivil jsem se, že z toho byla rozrušená.
„Ach Sachi, je mi moc líto, co jsi všechno musela prožít. Vážně mě mrzí, že jsem tomu nemohl zabránit a nemohl ti být oporou dříve. Nevím, co přesně to bylo za svět, ale Daén je v pořádku, všechno je tady v pořádku a nemusíš se už strachovat. Ale chápu, že to byl silný zážitek, který jen tak z hlavy nedostaneš, jestli vůbec. Můžu ti nějak pomoci?“ nabídl jsem se hned. Neměl jsem žádné dotazy k tomu, co se stalo. Vysvětlila mi to a já věděl, že to byla fakt hrůza, na kterou jsem se více ptát nechtěl.
Olízl jsem ji na tváři. „Už bude dobře. O té smečce, Namarey řekneš, jen co ti bude líp, hm? A ty krystaly? Líbí se mi na tobě, jestli tohle něčemu pomůže,“ pousmál jsem se na ni. „Můžeme se jít projít, najíst se, cokoliv budeš chtít,“ nabídl jsem hnědé vlčce. „Ty jsi mi taky moc chyběla. Hned jak jsem mohl, šel jsem tě hledat... Přes ty povodně jsem si uvědomil něco, co ve mě bylo nejspíše dlouho, ale asi jsem si to moc nepřiznával, víš,“ odmlčel jsem se na chvíli a zahleděl se do jejích oček. „Víš... Já nevím, jak to vlastně říct, ale vím, že to ze sebe musím dostat.“ Doufal jsem, že by na mě Cithrian byl pyšný, že jsem se konečně odhodlal. „Už delší dobu tě mám rád... víc než to, Sachi. Přirostla jsi mi neskutečně k srdci a já opět pocítil něco, co jsem myslel, že nepocítím,“ opět jsem se odmlčel. Byl jsem nervózní a rozhodně to bylo na mě znát, ať už pohyby nebo v hlase. „Začal jsem k tobě cítit lásku... Takovou, kterou jsem myslel, že už nikdy nepocítím,“ ještě jednou jsem se odmlčel a zhluboka se nadechl. „Miluji tě, Sachi,“ vydechl jsem nakonec. Neměl jsem sebemenší ponětí o tom, jak to cítí ona a nebyl jsem si jistý, zda tohle byla vůbec vhodná chvíle to řešit, ale věděl jsem, že to muselo už jít ven.

Byl jsem ráda, že se Sachi s Cihtrianem seznámili. „Je něco jako můj syn. Našel jsem ho jako malé vlče, které se ztratilo a už je z něj velký dospělý vlk,“ vysvětlil jsem Sachi s úsměvem. Přeci jen mi přišlo vhodné, aby o něm něco věděla, když on věděl o Sachi.
Vyvalil jsem oči. Moc jsem stále nechápal, co se vlastně stalo, ale pochopil jsem, že to pro Sachi byl otřesný zážitek. Prvně mě napadl, že se jí něco zdálo, ale že by to byl až tak moc živý sen? Ovšem než jsem se stihl zeptat, tak Sachi pokračovala dál. Svět mrtvých? „Ach Sachi, jak ses tam dostala? A nedostalo se ti nic? Jsi v pořádku? Sachi... to mě moc mrzí, že jsi tohle musela prožít,“ objal jsem ji pevněji. „Měl jsem být s tebou a ochránit tě před tím...“ vydechl jsem do její srsti. Vážně mi to bylo líto, že takové hrůzy musela zažít, nechtěl jsem se ani víc vyptávat, viděl jsem, že to pro ni nebylo ani trošku nic příjemného.
Snad už bylo dobře, byla zase tady a ne v tom příšerném světě mrtvých. Sám jsem se dostal do něčeho podobného, ač tedy to nebylo tak hrůzostrašné. „Už se do ničeho takového nedostaneš, budu tě před tím chránit, Sachi moje milá...“ vydechl jsem a až pak jsem se zarazil nad tím, jak jsem ukončil svou větu. Tedy ne že bych to nemyslel vážně, naopak.

Cítil jsem, jak se ke mně tiskne. Kdyby to šlo pořádně, tak bych ji pořádně obejmul, ale byl jsem přeci jen vlk, tak jsem objímal, jak jsem jen dokázal. Položil jsem hlavu na tu její a přivřel oči. Vážně jsem byl rád, že jsme zase spolu. Klidně jsem oddechoval, ale cítil jsem, že srdce mi stále bije jako o závod. Moc dobře jsem věděl proč.
Mírně jsem se odtáhl. „Proč sis to myslela?“ optal jsem se. Možná kvůli povodním? Nejspíš. „Jsem v naprostém pořádku a nic mi není, nemusíš se bát. Ale co ty? ty jsi v pořádku?“ zeptal jsem se starostlivě, přeci jen jsme se od začátku povodní neviděli a jeden nemohl tušit, zda se něco nestalo. Jenže další věta mi neseděla už vůbec. „Sachi, copak se stalo?“ zeptal jsem se o něco vážněji, ovšem stále jsem byl nalepený na ní.
Střihl jsem uchem, jakmile jsem zaslechl Cithriana, který stál opodál. „Určitě. A Cithriane... děkuju, však víš,“ zazubil jsem se na něj ještě, než se vydal pryč.

S Cithrianem jsme dorazili na cílové místo, kde by měla být Sachi. A taky že byla. Schoulená pod stromem spala. Nerad bych ji vyplašil nebo vylekal, tak jsem na ni jen špitnul a otočil se na Cihtriana. Byl jsem z toho všeho nervózní, přeci x týdnů jsem ji neviděl a teď tu byla a já jí měl toho tolik co říct. Vydechl jsem a nervózně přešlápl na místě.
S jemným úsměvem jsem na ni hleděl, a to s velkým očekáváním. Brzy Sachi otevřela oči a já se na ni usmál, ač bylo znát, že jsem nesvůj. „Ano, jsem to já, Sachi,“ vydechl jsem a věnoval jí radostný úsměv. Jakmile se zvedla, nemohl jsem si nevšimnout jizev a jakýchsi zelených kamínků na obličeji. Zajímalo mě, co se stalo, ale nejprve jsme se museli řádně přivítat. „Doufám, že už ne. Jsem tu,“ uculil jsem se a též se přitiskl k její tváři. „Jsem a jsem konečě rád, že jsi tu ty,“ špitl jsem k ní a zachumlal se do její srsti. Voněla tak krásně!

Miss vlk jaro 2025
1. místo: Nicolas (5) - 13 %
2. místo: Atray, Keiji, Ryba, Samael, Skadir, Theron (3) - 12 %
3. místo: Cain, Enzou, Ezkyl, Lycan, Michael, Naxin, Noir (2) - 11 %
Ostatní: Altair, Aurelius, Cithrian, Eren, Espen, Gareth, Xaden - 13 kšm

Miss vlčice jaro 2025
1. místo: Vesna (5) - 13 %
2. místo: Amethy, Elva (3) - 12 %
3. místo: Angee, Astaroth, Elvean, Etoile, Odeliah, Renbli, Ricca, Tundra, Vex, Zarina (2) - 11 %
Ostatní: Astra, Barnatt, Doubravka, Lilith, Linnea, Merlin, Mokoš, Northia, Přeslička, Sillarei, Solari, Taiclara, Ushari, Živa (1) - 13 kšm

Hlasující: Tania, Sachi, Lilith, Večerníček, Merlin, Keiji, Enzou, Stina, Wissfeoh - 10 kšm

Vítězům gratuluji! Odznáček bude při zapisování odměn zapsán automaticky. Rozdělení procent pište dolů, do komentářů. Pokud chcete odměnu za hlasování na jiný charakter, také pište do komentářů, v opačném případě bude zapsán tam, za koho jste hlasy zasílali.
Čas na zapsání odměn máte do 11. 5., následně odměna propadá.

~ Enzou

Zapsáno

« Hraniční pohoří přes Kvetoucí

Na Cithriana jsem se už jen tiše pousmál. Vážně jsem mu byl za jeho slova vděčný, taková podpora se hodila vždycky. „To jsem rád. Jistě se ti bude líbit, je milá a přátelská,“ krátce jsem Sachi mladému vlčkovi popsal a máchl ocasem. Neobával jsem se, že by si ti dva snad nerozuměli.
„Jako největším „zážitkem“ byly za poslední dobu ty povodně především, možná obchodníček změnil nabídku,“ zasmál jsem se pobaveně. „To se určitě poptej. Mámě vlastně pár nových členů ve smečce, včetně právě Sachi,“ obeznámil jsem ho o smečkovém dění.
Zamyslel jsem se. „Hmm... to možná tak asi můžeš hodit vlčatům na hraní,“ řekl jsem pobaveně k němu a zavrtěl hlavou. Vážně tam občas prodával hlouposti.
Konečně jsme dorazili na místo. Srdce mi začalo bušit jako o závod a já následoval polohu, kde měla vlčka být. A vážně... můj pomocníček se nemýlil a brzy jsem zahlédl hnědé schoulené klubko jak spí u stromu. Pousmál jsem se. Nechtěl jsem ji budit, když spala, ale zas jsem nechtěl, aby se lekla až se probudí. „Sachi?“ zašeptal jsem na ni.

VYHODNOCENÍ

Děkuji za účast v akci! Jistě některé z vás zajímá, kde někteří zajíčci byli schovaní, tak tedy:

1. jarní konkurz dole
2. herní území Sakura
3. zvířecí procenta v nápovědě
4. putovní obchůdek v poznámce pod správcem obchůdku

Jistě vás zajímají i odměny, které jsou následující:

Ushari - 20 kšm a 4 mince (Neherní maniak, Zlatý vlk)
Cithrian - 20 kšm a 4 mince (Neherní maniak, Zlatý vlk)
Sachi - 15 kšm a 2 mince (Neherní maniak)
Doubravka - 15 kšm a 3 mince (Neherní maniak)
Cyra - 20 kšm a 2 mince (Neherní maniak)
Stina - 15 kšm a 3 mince (Neherní maniak)

Odměny budou zapsány automaticky, netřeba si o ně psát.

~ Enzou

Zapsáno

Jméno vlka: Thia
Počet postů: 2
Postavení: sigma
Povýšení: /
Aktivita pro smečku: seznamování se se členem Chaosu
Krátké shrnutí: seznamování se se členem Chaosu - Samael
Bobříci: /

Jméno vlka: Cain
Počet postů: 5
Postavení: sigma
Povýšení: /
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: S Ávou šli na výlet.
Bobříci: /

Jméno vlka: Meduňka
Počet postů: 7
Postavení: kappa
Povýšení: /
Funkce: Pomocník?
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: Vydala se navštívit své sourozence do Alatey.
Smečková minihra: /

« Asshiřin labyrint

Přikývl jsem. Kdy stihl takhle dospět a zmoudřet? Až mě to překvapovalo a samozřejmě mile. Přeci jen měl pravdu, proč čekat a nedozvědět se to co nejdříve a pak s tím nějak pracovat? „No. Máš pravdu. Měl bych to co nejdříve napravit. Asi hned, jak ji zas najdu,“ vydechl jsem a přidal mírně do kroku. Chtěl jsem ji co nejdříve najít, všechno jí říct a obejmout ji. Tohle jsem teď chtěl. Usmál jsem se na něj. „To je, moc. Uvidíš, až ji najdeme a asi vím, kde přesně je,“ řekl jsem Cithrianovi a usmál se na něj.
„To máš pravdu. Pořád se tu něco děje a ani nevím, co za novinku tu všechno přibylo a co bych ti mohl vlastně říct. Myslím, že to poznáš asi sám,“ pokrčil jsem rameny. „Každopádně na tomhle ostrově jsem se narodil, a co je mi známo, tak se jedná o ten největší,“ poučil jsem ho, pokud tohle náhodou nevěděl. „Jo. Těžko říct, ale někdy jsou to podle mě blbosti,“ řekl jsem pobaveně a chvátal za Sachi. Začínal jsem být nervózní.

» Kvílivec přes Kvetoucí

« Temný les

Zarazil jsem se. Měl vlastně pravdu. Mně moc tyhle věci nešly. Možná to bylo kvůli tomu, že jsem se předtím stihl dvakrát spálit? Nejspíš. „No vidíš... Asi jo. Možná bych se jí měl vážně svěřit a a snad to bude mít stejně,“ odvětil jsem nakonec. Cítila to stejně? Nedá mi košem? Neuteče přede mnou? Měl jsem hodně negativních scénářů a v tuhle chvíli mi nešlo ani myslet pozitivně. Mé srdéčko bylo párkrát zlomeno a nějak jsme momentálně necítil, že bych měl být konečně s někým šťastný. „Mhm. Asi ano. Jeden nikdy neví, co ho vlastně čeká.“
Zasmál jsem se. „Rozhodně to dobrodružné bude, ať tady půjdeš kamkoliv. Já sám jsem se tady narodil a určitě nemám prozkoumaný každičký kout ostrovů.“ A rád bych to změnil, přeci jen jsem tu pár let a rád bych znal všechna ostrovní tajemství. „Joo, kde ten ty věci bere... Občas má ale vážně užitečné věcičky, právě třeba tohle,“ usmál jsem se a přidal do kroku, abychom ji konečně našli.
Vlezl jsem do jeskyňky, která nakonec nebyla tak malá, jak se zdálo. „SACHIII!“ zavolal jsem, ale nic se neozvalo kromě ozvěny. Opět jsem se zasoustředil a opět její poloha byla jinde.

» Hraniční pohoří