Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno vlka: Altair
Počet postů: 1
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: Narodil se.
Krátké shrnutí: Narodil se.
Smečková minihra: 1 normální post = 1 zlatý list

Jméno vlka: Thia
Počet postů: 3
Postavení: sigma
Povýšení: /
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: Po potopách sešla do nížin a potkala Warga.
Bobříci: /

Jméno vlka: Cain
Počet postů: 1 :(
Postavení: sigma
Povýšení: /
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí: Šel s otcem a sestrou do zátoky.
Bobříci: /

Vážně jsem byl rád, že Cithriana opět vidím, zdravého, živého a dospělého. Vydechl jsem a s úsměvem jsem na něj pohlédl. Bral jsem ho jako svého syna, přeci jen jsem ho našel jako malé a ztracené vlče a strávil s ním dost času. Škoda že tolik času jsem neměl s Faustem nebo Anemon. Povzdechl jsem si. Třeba jednou...
"Tak hlavně, že jsi v pořádku a vyhnul se potopám. Nebylo to nic hezkého, všechna území byla snad zaplavena a bezpečno bylo jen v horách," popsal jsem krátce situaci o potopách a mávl ocasem. Ještě i tady byly vidět zbytky potop, které nanesly bahno a větve a možná nějaké mrtvolky. "Všechno je při starém, ano. Myslím, že nebude problém s tím, že budeš stále členem smečky. Ovšem na mně to není, chtěli by to pak za Lissandrou jak říkáš," pousmál jsem se. Nemyslel jsem, že by s tím alfa měla problém, přeci jen každá tlapka se hodila, ještě když se jednalo o vlka, který minimálně členem již byl.
Optal jsem se na Sachi, zda ji nepotkal, ale bohužel o takové vlčici nic nevěděl. Povzdechl jsem si. Naštěstí jsem díky předmětu věděl, kde ji hledat. "Joo? Tak to by bylo skvělé a mezitím si můžeme říct věci, co jsme zažili, co ty na to?" zazubil jsem se na něj. "Tudy," oznámil jsem směr a taky se jím vydal.

» Les u Mostu přes Luka

Poprosím 1 mušli za 10 žetonů :)
Zapsáno

Býval bych se již rozešel na to spálené místo, kde by Sachi měla být, ovšem v tu chvíli se mi do čenichu dostal velice známý pach. Zastříhal jsem ušima a rozhlédl se kolem sebe. A uviděl ho. Na tváři se mi objevil šťastný úsměv. Viděl jsem po dlouhé době opět Cithriana, vlčka, který mi dost pomáhal v mém nehezkém období, aniž by si to možná uvědomoval.
"Cithriane! Tak rád tě vidím, jsi v pořádku? Není ti nic? Páni, už jsi tak velký!" hulákal jsem na něj a několikrát zamával ocasem. Ten čas tak letěl a z malého vlčete se stal dospělý vzrostlý vlk. "Kde jsi celou dobu byl? Jak jsi zvládl potopy?" vychrlil jsem na něj další otázky. Vážně jsem byl rád, že jej vidím, byl to takový adoptovaný syn, tak ještě aby ne.
Když jsem mu dal trochu času na to, aby se rozkoukal a případně zodpověděl otázky, nemohl jsem se nezeptat. "Náhodou jsi nepotkal hnědou menší vlčici? Jedno očko zelené a druhé žluté? Sachi se jmenuje," popsal jsem ji. Doufal jsem, že ji Citronek potkal a kdyby ne? Mohli jsme se pro ni vydat.

Visser zahnal svá vlčata do doupěte a vyčkal, až se uvelebí ve svých pelíškách. Byl čas, aby šla spát, ale jako každý večer, se rozhodl Visser jim povyprávět pohádku. "Tak jste připravení? Musíte být potichoučku, jinak vám nic vyprávět nebudu, ano?" Snažil se Visser uklidnit vlčata. "Tati a řekneš nám o těch potopách, jak jsi jednou zmiňoval?" žadonila tři světlá vlčata. "No dobrá, řeknu," odvětil Visser a na kouličky se pousmál.
Odkašlal se a jakmile nastalo ticho, začal vyprávět. "Šel jsem s vaší maminkou, Althyrou a potkali jsme vlka, strejdu Waleana, který potřeboval pomocí s lovem večeře. S maminkou jsme neváhali a rozhodli se mu pomoci," začal vyprávět světlý vlk. "Ale tati, tohle není o potopách, ale spíše o tom, jak jste se potkali se strejdou," skočila do vyprávění vlčata. "Nebojte se, takhle to celé začalo, víte? No a tedy poté, co jsme strejdovi Waleanovi pomohli s lovem zajíce, začínalo pršet. Museli jsme tedy najít úkryt, abychom se ukryli a Walen mohl v klidu sníst svůj úlovek. Šli jsme k nejbližším horám a hledali jeskyni, kam bychom mohli jít." Vlčatům to nedalo a skočila do vyprávění: "A našli jste tu jeskyni?" Visser si povzdechl, byl zvyklý, že vlčata nedokázala být chvíli potichu. "Dostal bych se k tomu, nebojte se nic. Ano. Našli jsme tu jeskyni a vlezli do ní. Nebyla moc velká, ale posloužila. Tam jsme chvíli strávili, strejda Walean se v poklidu najedl. Ovšem vaše maminka zaslechla zvláštní zvuk a rozhodla se to prozkoumat. Měla dobrý nápad, ať zůstaneme v jeskyni, až se vrátí, ať jsme všichni pohromadě," pokračoval ve vyprávění. Vlčata mu visela na tlamě a se zaujetím poslouchala. "Jenže mě to nedalo, když se dlouho nevracela, tak jsem se vydal ji hledat. Vyšel jsem ven a venku byl děsný slejvák, nebylo pořádně vidět ani na krok. Vydal jsem se tedy nějaký směrem, moc jsem to tu v té době neznal. Nohy mě dovedly do džungle, kde jsem narazil na jednu vlčici, se kterou jsme se vydali hledat úkryt před tím deštěm, který ne a ne přestat. Mezitím ale vlčice spadla do rozvodněného jezera a začala se topit, tak jsem jí pomohl a dostal ji ven." Než se Visser stihl nadechnout, opět mu do toho skočila vlčata. "A tati byla v pořádku ta vlčice?" zeptala se. "Ano, byla. Následně jsme se rozloučili, potřebovala do své smečky. Já jsem si šel něco ulovit k snědku, jenže to na mě začalo útočit káně, před kterým jsem v tom příšerném dešti utíkal. Mělo vážně hlad. Naštěstí se mi ho podařilo setřást v dunách na poušti. Tam jsem potkal další dva vlky, se kterými jsem si krátce něco pověděl, ale div nás nestrhla velká voda. Stihl jsem utéct do hor, kde jsem našel jeskyni, kde jsem se rozhodl to nečasí přečkat," vyprávěl. "A takhle to skončilo? Pak jsi vylezl a všechno dobré?" vyzvídala vlčata. "Ne tak docela. Napadla mě tam puma, kterou jsem naštěstní zahnal. Většina zvířat byla hladová a dělala cokoliv, jen aby se najedla. Lehce mě zranila a následně přišla další vlčice, se kterou jsem si také krátce popovídal a pak odešla. Já vyšel z jeskyně a viděl, jak voda ustoupila a bylo zas krásně," zakončoval příběh Visser. "Ale řeknu vám, nebylo to nic pěkného. Spoustu zvířat velkou vodu nepřežilo, rostliny to polámalo a zničilo, stromy to polámalo. Nebylo to vůbec pěkné," dokončil příběh otec vlčat. "Páni... tak to bychom nechtěly zažít," kroutila vlčata hlavou. Ještě chvíli si povídali a nakonec vlčata i Visser usnuli.

« Severní hory

Sešel jsem hory a rovnou do průsmyku, který jsem znal. Cestou jsem pátral po pachu, který by značil Sachi. Nepochyboval jsem, že by tohle nezvládla, ale tak či onak jsem o ni měl obavy, vždyť jsem ji měl moc rád, ještě abych obavy neměl. Povzdechl jsem si a ještě několikrát nasál pachy, abych zjistil, že tady v okolí se rozhodně nenachází.
Dostal jsem se až do průsmyku, kde jsem udělal totéž, ale opět bez výsledku. Snad ji najdu. Třeba bude na území smečky. Ovšem vzpomněl jsem si na mou vychytávku. Zamyslel jsem se, představil jsem si Sachi milý obličej a přivřel oči. Za chvíli jsem věděl, kde se nachází. Zavrtěl jsem spokojeně ocasem. Sic jsem netušil, co na takovém divném místě dělá, ale byla tam. Snad i v pořádku. Rozhodně jsem měl v plánu se za ní vydat, abych se ujistil, že tam neleží zraněná. Hádám, že tahle věcička by mi neukázala někoho, kdo je mrtvý. To mě uklidňovalo.

« Ostříží zrak

Neměl jsem vůbec tušení, jak jsem se do hor dostal, jak dlouho jsem v nich byl, ale zdálo se, že jsem byl v pořádku. Nic mě nebolelo, necítil jsem žádnou ránu. Byl jsem tedy v pořádku, opravdu. Zvedl jsem zlatavé oči a rozhlédl se kolem sebe. Ležel jsem u jednoho většího balvanu, zachumlaný do mé srsti, která byla posypaná sněhovými vločkami jako koblížek. Zazíval jsem a ještě chvíli ležel.
Lycan? Zastříhal jsem ušima. Neviděl jsem ho v mé blízkosti, ale zdálo se, že bylo po potopách a viděl jsem, jak jde za mnou. Snad byl v pořádku. Zvedl jsem se, protáhl se a ještě jednou se po Lycanovi rozhlédl. Ovšem neviděl jsem jej, ale věřil jsem, že to zvládl všechno v pořádku. Avšak neviděl jsem naši ulovenou srnu. Nejspíše si ji vzal nějaký predátor, když jsem usnul. Nespokojeně jsem zamrmlal.
Sachi?! Projelo mi hlavou. Je v pořádku? Nestalo se jí nic? Měl jsem o hnědou milou vlčku obavy. Snad byla v pořádku celá smečka a nikomu se nic nestalo. Vydechl jsem a z tlamy mi vyšel obláček páry. Nechtěl jsem se tu více zdržovat a rozešel se pryč s nadějí, že narazím na Sachi, případně někoho jiného ze smečky.

» Dračí průsmyk

ZPĚTNĚ MINULOST
× Projdi se po zatopeném území
× Zamiř do bezpečí
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

Byl jsem rád, že jsme ten lov s Lycanem viděli stejně. To bylo důležité se na některých věcech shodnout, kór v téhle vodní situaci. Přikývl jsem, když řekl, že to zvládne. Těšilo mě, že byl takovému lovu otevřený. Tak tedy srna. Doufal jsem, že se nám ji podaří nalézt, abychom smečku co nejvíce zasytili.
Mladý vlk ucítil pach. Nasál jsem a také ho cítil. "My o srně a srna v blízkosti, pronesl jsem tiše a mávl ocasem. Snad se nám ji podaří ulovit. Otočil jsem se k vlkovi, který měl dobrý dotaz. "Na nohy, ač to může být nebezpečné. Navrhuji tedy, že až se k ní dostaneme, pokusím se ji oslabit kousancem do nohou a ty půjdeš po boku případně krku?" nadhodil jsem plán, který mohl vyjít a věřil jsem tomu.
"Pojďme na to, ať jsme co nejrychleji doma," vyřkl jsem k Lycanovi a pomalu se začal k srně přibližovat. Jakmile jsem ji spatřil v dohledu, přišpendlil jsem své tělo k zemi a plížil se k ní. Ignoroval jsem mokrou půdu a bahno, které se mi dostávalo do srsti na břiše a soustředil jsem se na srnu, která nejspíše také hledala lepší útočiště před tímhle počasím.
Jakmile byl Lycan připravený, pokynul jsem a vyběhl za srnou. Rozhodně to nebylo tak snadné, jako kdyby se lovilo za sucha. Klouzalo to a bahno bylo snad všude. Déšť mě takí zpomaloval, ale rozhodně jsem ji nechtěl nechat uniknout. Jakmile to bylo možné, zaútočil jsem po nohou, abych srnu zpomalil. Pokud by bylo třeba, pomohl bych Lycanovi s útokem na krk srny...
Ač možná došlo k nějakým komplikacím, srna padla k zemi a brzy naposledy vydechla. Pousmál jsem se a pohlédl na Lycana. "Krásná práce! Jsi v pořádku?" ujišťoval jsem se, kdybych náhodou něco přehlédl.

Celou dobu dost pršelo a když jsem se rozhlédl kolem, začalo vody přibývat a nezdálo se, že by se hladina měla zastavit, naopak. Začínal jsem se obávat, že to tu bude zatopené. Pohlédl jsem k lesu, kde jsem také začínal vidět zvyšující se hladinu. "Musíme do hor, tohle nevypadá vůbec dobře," prohlásil jsem k hnědému vlkovi. Předpokládal jsem, že všichni ve smečce se také vydali do bezpečnějších míst. Procházel jsem vodní plochou, co bývala pláň a nedokázal jsem odhadnout kolik té vody tu je. Sklouzla mi tlapa a já zahučel do větší hloubky než jsem čekal. Rychle jsem vylezl a popošel k srně. "Pojďme ji vzít," vyzval jsem Lycana a vzal srnu a rozešel se do hor.
Před námi se objevil rys, který se zdál být dosti hladový a já se mu nedivil. Přibližoval se, ač byl ještě opatrný, ale rozhodně ne tak, jak by byl za normálních okolností. "Má hlad a může ze zoufalosti zaútočit," promluvil jsem a mířil do hor. A i kdyby tu nebyl rys, do hor jsme vážně museli, vody bylo více a více a už nebyla vidět ani půda.

» severní hory

Kráčel jsem po pláni, déšť stále nepřestával a já byl promočený už na kost. Ovšem ulovit jsme něco museli, smečka musela něco jíst a já se nehodlal vrátit z prázdnou. V žádném případě. Ovšem přes déšť tu nebylo pořádně moc co cítit. Přivřel jsem oči a rozhlížel se po pláni, zda něco neuvidím, ale zatím to tak vypadalo, že jsme tu sami. Tedy cítil jsem v blízkosti slabší pachy Zinka a spol., ale to bylo všechno.
Lycan měl s terénem rozhodně pravdu. "To musíme, abychom si něco neudělali s nohama," přikývl jsem na jeho poznatek a očima sklouzl k rozbahněné půdě. Rozhodně to bude ještě legrace. Také mě zajímalo, jaké má mladý vlček zkušenosti. Přeci jen jsme byli dva a bylo vhodné vědět, jak na to jsme a co si vlastně můžeme dovolit. Lycan lovil pouze králika. Přikývl jsem. Chtělo by to pro smečku něco většího, přeci jen jeden králík celou smečku nezasytí. "Když najdeme, zvládl bys srnu?" optal jsem se ho. Nechtěl jsem ho do toho hodit a lov. "Věřím, že tu zvládneme a nasytí se z toho větší část smečky," dodal jsem. Pokud by ovšem se na to necítil, můžeme najít něco dostupnějšího.

« daén přes les alf

Šel jsem poměrně svižně, jednak jsem to chtěl mít brzy hotové a jednak jsem se pak chtěl dostat do sucha a tepla. Ovšem teď jsme museli ulovit něco pro smečku. Lycan měl dobrý poznatek. "No snad ano. Je možné, že se zvěř také šla úkryt na bezpečnější místa. Na druhou stranu třeba budeme mít štěstí a najdeme nějakého utonutého zajíce na pláni. Přeci jen voda jim dost pravděpodobně vyplavila nory," odvětil jsem k mladému vlkovi. "Ale třeba se nám podaří najít i něco většího, aby se najedlo více vlků," řekla jsem. Vážně jsem doufal, že nepřijdeme s jedním ubohým, utopeným a promočeným ušákem.
Půda byla dost bahnitá a promáčená a nechodilo se v tom zrovna dvakrát nejlépe, do toho stále pršelo. Vzhlédl jsem k šedé obloze. To jen tak nepřejde. Zamručel jsem tiše. "Lycane, jaké máš zkušenosti s lovem?" zeptal jsem se hnědého vlka a čenichal, zda nezachytíme stopu. Než se dostaneme k nějakému lovu, chtěl jsem vědět, jak na tom je, abychom se kdyžtak dobře rozhodili na lov.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci


Bylo nás tu opravdu hodně, za což jsem byl rád. Otec by byl rád, že jeho odkaz stále přežívá. Pousmál jsem se. Na všechny, co se představili nebo pozdravili, jsme se pousmál a pokynul hlavou.
Zinek byl jaksi... Toxický. Nechápal jsem, co mu přeletělo přes čumák, ale nevšímal jsem si ho raději, nemělo to moc smysl. Ještě když měl řeči na Solfataru, matku Riccy a Solari, které řekly, že je jejich máma mrtvá. "Upřímnou soustrast," řekl jsem vlčicím upřímně. Věděl jsem, jaké je to přijít o rodiče.
Pak se hlavního slova ujala Lissandra. Zastříhal jsem ušima a hleděl na ni. Zinek se stal gammou. Přikývl jsem uznale, ač jsem jej neměl rád, přál jsem mu to. Vyjádřila soustrast sestrám a přijala Hvozdíka. Povýšila Joseline a Lycana a představila členy smečky. Na všechny jsem znovu přikývl.
Počasí. Velké téma. "Ten déšť je opravdu strašný, snad brzy přestane, jinak to nebude příjemné," prohodil jsem k Sachi a Cyře. Otočil jsem se k Lissandře. "Bál bych se hlavně o část lesa, kde hraničí s mořem. Je možné, že se voda vlije na území, když bude nadále takhle pršet, jistě na jiných místech se voda dostala z koryt," vyřkl jsem své myšlenky. Chtěl jsem navrhnout, že se tam půjdu podívat, ale to mě Lissandra poslala a lov s Lycanem. "Provedeme," přikývl jsem a pohlédl na mladého vlka. Dále alfa rozdala úkoly i ostatním. "Asi pojďme, ať to stihneme, než té vody bude všude víc," houkl jsem k Lycanovi.

» Ostříž

Sachi
Chápal jsem, že se moc nevyspala. Přeci jen to bylo nové prostředí, na které si musela zvykat. "Bude to jen a jen lepší, uvidíš," pousmál jsem se na ni a mávl povzbudivě ocasem. "Mhm, já spal jako zabitý popravdě. Potřeboval jsem se trochu prospat a teď mám plno energie," zazubil jsem se a drcl do ní hravě čenichem.
Měla obavy ze srazu, což jsem též chápal, ale byl jsem si naprosto jistý, že to zvládne levou zadní. "Sachi, já nemám nejmenší pochyby o tom, že bys to nezvládla a že by tě někdo neměl rád. To vůbec ne, uvidíš, jak tě přijmou," pousmál jsem se na ni. Já sám všechny neznal, ale věděl jsem, že tu budeme všichni nějak vycházet.

Došli jsme k centru dění, kde byl zraněný šedý vlk, který kolem nás předtím prošel. Zastříhal jsem ušima a hned nabídl pomoc. Ovšem té nebylo potřeba, u něj byl Zinek a jeho pomocníci. Tedy jsem se neobával, že by to nezvládli beze mě. Konec konců já byl lovec, ne léčitel.
Následně se Lissandra jala slova a uvedla celý smečkový sraz. Nejdříve představila nováčky, včetně Sachi, která byla daénským poslem. S podporou v očích jsem na ni pohlédl a jemně se usmál. Měl jsem za ni radost. Dále jsem pohlédl na Astru, další novou členku. Následujíc Solari s Riccou, které byly neteřemi zraněného Excelsiora. Na všechny jsem pohlédl a přikývl na pozdrav. Dalším nováčkem byl Ořešák, který se připojil k partě lovců. Jistě bychom se měli poznat, když máme spolu lovit. Na něj jsem též pohlédl a pokýval na pozdrav. "Všechny vás tu vítám, jsem Enzou a rád vám s čímkoli pomůžu," nabídl jsem nakonec novým členům smečky.

« úkryt

Sachi, Cyra
Probudit se a mít po mém boku Sachi mi vykouzlilo úsměv na tváři. Byl jsem za její přítomnost rád. Ji jsem měl rád. Pousmál jsem se na ni a s vlčicemi vykročil směrem k jezeru. "Jak jste se vyspaly?" optal jsem se obou vlčic. Sachi to byl první spánek v novém domově a s Cyrou jsem se chtěl o něco více poznat. Mávl jsem ocasem a olízl si jizvy na čenichu.
Cítil jsem nespočet pachů, některé mi byly známé, některé ne. Ovšem zdálo se, že se vlci pomalu srocují u jezera, kde jistě brzy vypukne sraz, o kterém předtím mluvila Lissandra. "Těšíte se?" Netušil jsem, jak moc Cyra smečku znala a o Sachi jsem věděl, že nikoho v podstatě nezná. "Jsem zvědav na novinky a další nové členy, abych vám pravdu řekl," řekl jsem k vlčicím. Konečně jsem se mohl plnohodnotně účastnit srazu a třeba konečně i zahlédnout Cithriana, kterého jsem také děsně dlouho neviděl.

Dění okolo Excelsiora, Lissandra mluvou
Před námi se objevilo jezero a kolem něj vlci. Zastříhal jsem ušima. Něco bylo v nepořádku. Přidal jsem do kroku a brzy viděl hlouček vlků, které jsem většinou neznal. Pod přístřeškem, který nejspíš vyčaroval někdo se zemí, ležel šedý poraněný vlk. Zastříhal jsem ušima. "Ah, zdravím. Co se stalo? Můžu nějak pomoct?" nabídl jsem se hned a pohlédl především na Lissandru. Zdálo se, že se vlk nehezky s někým popral, to jsem stihl pochopit z pár útržků, co jsem zaslechl.

« Daén

Rozešel jsem se s Cyrou a Sachi do úkrytu, aby o něm hnědá vlčice věděla a mohli bychom si všichni odpočinout před srazem, který nás čekal. "To máš pravdu," pousmál jsem se na Cyřinu poznámku o úkrytu.
Vklouzl jsem dovnitř a udělal ještě několik kroků doprostřed velké jeskyně, kde byl i strom, kterému se tu jaksi dařilo. "Tak tohle je takový střed," prohlásil jsem a otočil se k dalším místnostem jeskyně, co jsme tu měli. "Po levé straně je vodopád, který nám tu teče a voda je dobrá. Pak když vylezeš po těch výstupcích, dostaneš se do druhého patra řekněme, kde je jeskyně pro bety a gammy a pak plocha s mechem pro zbytek smečky," vysvětloval jsem dál a rozešel se tím směrem, aby si to Sachi mohla prohlédnout na vlastní oči. "No a na druhé straně je jeskyňka pro alfu, tedy Lissandru, kde má své soukromí," dodal jsem, aby měla všechny informace.
Posadil jsem se do měkkého mechu a zívl. Byl jsem docela unavený a když už jsme byli v tom úkrytu, proč toho nevyužít. "Nevím jak vy, dámy, ale já bych se na chvíli natáhl," broukl jsem k vlčicím a ulehl do mechu. Sic jsem mohl do jeskyně pro gammy a bety, ale nechtěl jsem je tu nechávat a přišlo mi to... negentlemanské. Zavřel jsem zlatavá očka a brzy usnul.

Time skip

Rozlepil jsem oči a zazíval. Docela jsem se prospal, ač jsem tedy nevěděl, jak dlouho to bylo, ovšem cítil jsem novou energii. Mávl jsem ocasem a zvedl se. Sraz?! Vzpomněl jsem si. Doufal jsem, že jsem jej neprospal. Podíval jsem se na vlčice, a pokud už byly vzhůru, řekl jsem: "Měli bychom se odebrat k jezeru, kde bude ten sraz." Nerad bych přišel pozdě. Zvedl jsem se ze země, protáhl se a rozešel se ven. Cestou jsem udržoval tempo vlčic, abych jim nezmizel z dohledu.

» Daén