Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pousmál jsem se na Cyru. "Ano. Teď se můžeme víc poznat, když máme společný domov," řekl jsem. Měl bych se seznámit později i s dalšími členy, když už se složení smečky za tu dobu dosti pozměnilo a já pořádně nikoho nestihl poznat.
Přikývl jsem na slova Sachi a na naše seznámení. "Dost náhodné, ale nakonec jsme spolu trávili celou dobu a následně jsem ji přivedl sem," dodal jsem a na Sachi se pousmál. Vážně jsem byl rád, že se rozhodla ke smečce přidat a mohla tak začít novou kapitolu jejího života. Snad se jí tu povede mnohem lépe.
Najednou se z lesa vynořila dvojice světlých vlků. Ani jednoho jsem zas a znova neznal, ale ani jejich pach mi nic neříkal. Že by nováčci, jak se o nich Lissandra zmínila. "Zdravím, ano, víme o tom," odvětil jsem vlkovi, který se svou společnicí zas zmizeli.
Otočil jsem se na Sachi. "V plánu? No... prvně bychom ti klidně mohli ukázat náš úkryt, co vy nato?" nadhodil jsem a pohlédl na obě vlčice. V dálce jsem také cítil další nové pachy. Zdálo se, že se dost vlků chtělo po dlouhé době do Daénu přidat. Za to jsem byl vlastně rád.

Na její slova o Wuovi jsem se pobaveně pousmál. Byl to zvláštní vlk a ještě zvláštnější věci nabízel. Smečkový sraz byl rozhodně super nápad. Jak sama Lissandra řekla, aspoň zjistíme, kdo sem ještě patří a kdo už ne. "Jistě, vyřídíme," pokývl jsem hlavou. Neměl jsem sice tušení, koho najdeme, ale rozhodně další členy poinformujeme. Přikývl jsem a chvíli hleděl na odcházející Alfu.
Přidala se k nám Cyra. Věnoval jsem jí milý úsměv a pohlédl na Sachi, která byla oficiálně členkou mého domova. Těšilo mě to. Ta se Cyře hned začala představovat a já se musel jen pousmát. Připadala mi spokojená. "Zdravím, Cyro, také tě rád vidím!" odvětil jsem k černé vlčici a mávl ocasem na pozdrav.
Jak dlouho jsem se s Cyrou znal? "Mhm, potkali jsme se... už to je docela dlouho, ale asi bych řekl že tady ve smečce jsme se míjeli," odpověděl jsem na otázku Sachi a pohlédl na Cyru, zda k tomu něco chce dodat.

« Les Alf

Cítil jsem na sobě, že moje magie posílily. Spokojeně jsem zamručel a kráčel zpátky za Sachi a Lissandrou. Cestou jsem ještě obnovil hranice smečky, aby bylo jasné, že cizinci přes ně nemají co chodit a následně si to šinul k těm dvěma. V blízkosti jsem zahlédl i Cyru, která nejspíše vyčkávala, až dořešíme přijímaní a dodatečné informace o smečce. Čumákem jsem pokynul na znamení pozdravu a věnoval jí přátelský úsměv. Pokud jsem to předtím neudělal.
Došel jsem k vlčicím. "Nikdo tam nebyl, kromě toho obchodníka, ten jeho pach mě zmátl," oznámil jsem Alfě. "Každopádně cestou jsem obnovil hranice," dodal jsem ještě k zrzce. Posadil jsem se vedle Sachi. Zdálo se, že všechny důležité informace si pověděly. "Bude někdy nějaký smečkový sraz?" zeptal jsem se Lissandry. Nebylo by to na škodu, aspoň bychom se všichni mohli lépe poznat a případně vyřešit jiné smečkové záležitosti. Já sám bych měl spoustu členů poznat, ale kolikrát je to složité, když se míjíme na území. "A vůbec, jak se máš ty?" zajímal jsem se, přeci jen jsem Lissandru taky nějaký ten pátek neviděl a zajímalo mě to konec konců, jak se má vůdce Daénu.

« Daén

Přidal jsem do kroku, abych byl u hranic co nejdříve. Netušil jsem, zda se jedná o člena smečky, kterého neznám, nebo je to cizinec. A jelikož tam vlčice řešily smečku a věci, co by Sachi měla do začátku znát, rozhodl jsem se to překontrolovat já. Aspoň jsem mohl být užitečný. Přešel jsem hranice smečky a rozhlédl se. Na první pohled jsem nikoho neviděl.
Udělal jsem několik kroků vpřed a zahlédl vlka. Ale rozhodně nešlo o člena nebo tuláka, nýbrž o obchodníka. Protočil jsem očima a vydal se za ním. Přeci jen jsem ho dlouho nenavštívil a když je tu, měl bych toho využít.

Nákup:
"Zdravím," pronesl jsem k němu, načež vlk pozdravil s úsměvem nazpět a hned mi začal nabízet nějaké věci a serepetičky. Vše jsem si prohlédl. "Já bych poprosil o vylepšení elementu a magií a ještě tuhle lahvičku," vyřkl jsem svou objednávku a obchodník udělal svoje čáry máry a bylo to. Cítil jsem, že mé magie jsou silnější. "Děkuju," prohodil jsem. Vlk pokýval hlavou a začal mi ještě vnucovat nějaké věci, ale já zájem neměl.
Konec nákupu

Zkontroloval jsem ještě les, zda se tu nenachází nějaké vetřelec a pak se opět vydal cestou zpět do Daénu. Byl jsem za ten nákup vlastně rád, dlouho jsem u něj nebyl a vylepšit magie se vždycky hodilo.

» Daén

NÁKUP
Stav účtu před nákupem:
480|| 23|| 5

Nákup:
Vzduch: 8.-11. tlapka = 500 kšm
Zvěd: 2.-5. tlapka = 260 kšm
Světlo: 4. tlapka = 70 kšm
Tajemný lektvar: 40 kšm
----------------------------------------------------------
Celkem: 870 kšm

Převod:
23 rubínů = 230 kšm
4 mincí = 160 kšm

Stav účtu před nákupem a po převodu:
870|| 0|| 1

Stav účtu po nákupu:
0|| 0|| 1

Schváleno

Stál jsem vedle Sachi a spíše dával prostor jí a Lissandře, aby si řekly všechny důležité věci. Sem tam jsem přikývl, abych dal najevo, že je vnímám. Sem tam jsem pohlédl na Sachi a dodával ji odvahu. Chtěl jsem, aby věděla, že tu jsem stále s ní a nemusí se ničeho obávat. Také jsem si všiml Lissandřiných pohledů, která k nám směřovala, ale dělal jsem, že je nevidím. Myslí si, že jsme snad spolu? To asi ne. Ovšem Sachi jsem měl opravdu moc rád a ač jsem měl dojem, že to není znát, třeba si toho přeci jen Alfa všimla. No nenechal jsem se se tím rozptýlit.
Cyru jsem znal, ale u dcery jsem si tak jistý nebyl, tu jsem možná ani ještě nestihl potkat. No měl bych to někdy dohnat a seznámit se s ostatními. Ač tohle si plánuju už fakt dlouho, stále jsem se k tomu nedostal. Také se mi zdálo, že jsem cítil někoho u hranic. Zbystřil jsem. "Přijde mi, že je někdo u hranic," oznámil jsem zrzavé. "Půjdu to zkontrolovat," dodal jsem a rozešel se od vlčic pryč. Ještě jsem zastavil. "Hned budu zpátky" řekl jsem vlčicím, ale spíše to bylo určené na Sachi.

» les Alf

Pousmál jsem se na Sachi. Byl jsem tu pro ni, ať se dělo cokoliv. Moc jsem si neuměl představit, jaké to je, přijít na území, které neznám a žádat o přijetí do smečky. Tohle jsem nikdy nemusel podstoupit, jelikož jsem se do ní narodil a ač proběhlo několik změn ve vedení, nikdy jsem přímo to, co zažívá Sachi, nemusel zažívat. Nehodlal jsem to měnit. Daén byl můj domov, ač ne takový, jako býval kdysi, ještě když ty, co jsem znal, tu již nebyli.
Nechal jsem Lissandru a Sachi, ať vyřídí, to musí. Já do toho momentálně neměl co kecat. Vyslechl jsem si, co říkala Sachi a souhlasně jsem kývl na Lissandru, abych ji ujistil, že se vlčice nevymýšlí. Byla šikovná a věřil jsem, že to co neumí, tak se naučí. Nebyl to ten typ vlka, co by se flákal a nechal se vést. Taková Sachi nebyla.
Lissandra působila přísně, což rozhodně nebylo špatně. Svým způsobem se mi to na ní líbilo, že nebere každého. Z jejího pohledu mi bylo jasné, že mám mladou vlčici na starost já a že za ni zodpovídám. "Postarám se o ni," poznamenal jsem k Alfě a usmál se na Sachi. Těšilo mě, že Liss Sachi přijala do smečky a ta tím získala nový domov. "Vítej doma, Sachi," spokojeně jsem k ní řekl a mávl oháňkou.
Za jiných okolností bych je nechal, ať si povídají samy dvě, ale sám jsem se zrzavou vlčicí dlouho nebyl a rád bych tak upevnil naše vztahy. To je vždycky vhodné utužovat vztahy s Alfami, nebo snad ne?

Vděčně jsem se na ni usmál, když mi vyjádřila podporu. "Děkuju, Sachi." S těmito slovy jsem jí hlavu zabořil do srsti na krku a vydechl. Byla úleva mít někoho, komu se vlk můžeš vybrečet na rameno. Tedy ne že bych to potřeboval nějak často.
Začal slejvák a my se schovali pod strom, který alespoň déšť mírnil. Naštěstí to byla pouze přeháňka, ale za to pořádná. Poodešel jsem od stromu a oklepal ze sebe vodu. "Tak snad to bylo všechno," řekl jsem pobaveně k mé společnici.
Brzy se tu objevila Lissandra, kterou jsem cítil blízko nás a rozhodl se za ní jít, abychom mohli vyřešit přijetí Sachi. Doufal jsem, že ji Lissandra přijme a bude členkou Daénu. Jakmile jsme byli u ní, představil jsem Sachi a nechal zbytek na vlčicích, aby vyřešily podstatné, momentálně jsem neměl co do toho mluvit. Pohlédl jsem jen tiše na Sachi, které jsem vyjádřil podporu a mírně kývl hlavou. Jsem tu pro tebe.

Souhlasně jsem přikývl. Být promočený až na kost nebyl zrovna žádný med. Na druhou stranu to bylo nutné a příroda by se bez toho neobešla. "Tomu rozumím, ale tady na podzim se před tím můžeš schovat v úkrytu," zazubil jsem se na hnědou společnici. "Ale myslím, že toho se teď obávat nemusíš, jen podívej, jak krásně svítí." S těmito slovy jsem vzhlédl k prosluněné obloze a přivřel zlatavá očka. Opravdu by krásný den.
Usmál jsem se na Sachi při pohledu, jak to tu zkoumá. Byla tak roztomilá. Nedokázal jsem si už ani představit, že by se naše cesty bývaly rozešly. Byl jsem vděčný za to, že jsme spolu zůstali a teď možná bude i součástí smečky. Měl jsem klid na duši jako dlouho ne.
Pomalu jsem kráčel za ní. Postesklo se mi po Shay a otci, kteří na mě hleděli z nebe. Jednalo se o ránu, která se nikdy nezocelí a vždycky mě sem tam píchne a připomene mi, že život není jen pohádka. Ovšem Sachi si toho všimla. "Jo. Jsem, jen jsem si vzpomněl na sestru a otce, kteří již nežijou," svěřil jsem se. V tu chvíli se nad námi z ničeho nic objevil mrak, ze kterého začalo lít jak z konve. "Tak jsem ten krásný den asi zakřikl," zasmál jsem se pobaveně a přiklusal k Sachi. "Pojďme pod tenhle strom, schováme se pod ním, než to přejde," řekl jsem a stoupl si pod něj. Chvíli pršelo, ale zdálo se, že to nebude trvat věčně a šedý mrak se po několika minutách začal trhat. "Aprílové počasí?" pokrčil jsem "rameny".
Jakmile mrak byl pryč, vyšel jsem z pod stromu a nadechl se čerstvého vzduchu. Usmál jsem se. Do toho se mi do čumáčku dostal pach Lissandry. Zastříhal jsem ušima a rozhlédl se kolem. Tohle byla příležitost, jak by se Sachi mohla stát členkou. "Pojď, cítím Alfu," otočil jsem se ke kamarádce. Tamhle je. Rozešel jsem se tedy k ní. "Zdravím, Lissandro. Rád tě vidím, doufám, že se máš dobře," pokynul jsem hlavou při těchto slovech. Otočil jsem se na vlčici. "Tohle je Sachi," představil jsem se a nechal Sachi prostor, abych nemluvil za ní.

Brzy začalo svítat a hned z rána sluníčko krásně svítilo. Bylo teplo a zdálo se, že jaro už je opravdu tu a žádný sníh už nepřijde. Což byla rozhodně příjemná změna. Mírně jsem se usmál při pohledu na jarní les. Hned byl vlk v lepší náladě.
Otočil jsem se na Sachi. "To jsem moc rád, opravdu," zazubil jsem se na ni šťastně. Nejspíše neslyšela všechna má slova, nebo je nechala nezodpovězená. Tak či onak přešla na jiné téma a mně se k tomu v tuhle chvíli k tomu nechtělo vracet. Zavrtěl jsem hlavou a přikývl na její další slova. "To je. Moc rád to vidím, sluníčko svítí, krásně hřeje..." Dle její slov bylo léto její nejoblíbenější. "Já a oblíbené roční období?" zamyslel jsem se. "No, jaro mám rád a podzim, to jsou ty teploty snesitelné. Většinou. Ale na každém něco je," odpověděl jsem na její dotaz. Při zmínce sourozenců jsem si vzpomněl na svou sestřičku, která již nebyla mezi námi a ač už to byl nějaký rok, stále to bolelo. Nedokázal jsem ani popsat jak moc.

Chtěl jsem vědět, co Sachi ještě zajímá ohledně smečky, co bych jí mohl zodpovědět, než se opravdu do Dáenu přidá. "Sám jich moc neznám. Potom, co se to tu obměnilo, tak většinu neznám. Ale není tu snad nikdo, kdo by byl problémový. Na druhou stranu si vlk nemůže rozumět se všemi. Ovšem myslím, že sem zapadneš," zazubil jsem se na ni. Nepochyboval jsem, že by si tu neudělala svoje místo. "Přímo v lese?bto nemám," odvětil jsem zamyšleně a rozhlédl se, jako kdybych ono místo hledal. Les jsem znal dle mého dobře, ale místo oblíbené jsem tu neměl.
Sdělovali jsme si, co k sobě cítíme. Bylo to krásné, procházely mnou moc příjemné pocity. "Sachi... Též jsem vděčný, že tu s tebou mohu být, že tu jsi ty se mnou. Též tě mám rád... Nejen rád," poslední slova jako kdybych spolknul, nebyl jsem si jist, zda je slyšela srozumitelně. Její doteky byly tak příjemné, projelo mnou vzrušující šimrání.

Přikývl jsem. Sám jsem netušil, kolik jich tak může být. "A věřím, že prozkoumáme úplně všechny jednoho dne," řekl jsem sebevědomě a uculil se. Jestli mám projít někdy celý ostrov, tak Sachi bude výborná společnice na tuto misi. Ovšem prvně jsme potřebovali narazit na Lissandru, případně Vina, kteří by mohli Sachi přijmout do smečky a tohle mít již za sebou. Pak teprve bychom mohli někam vyrazit. Uvidíme, jak dlouho tohle bude trvat.
Procházeli jsme lesem a určitě jsme museli projít skoro polovinu, ač jsme nešli příliš rychle. "Napadá tě něco, co by tě ohledně smečky a území zajímalo?" rozbil jsem ticho, které mezi námi chvíli panovalo. Nenapadalo mě už nic, co bych Sachi mohl sdělit, ale třeba jsem něco důležitého opomněl.
Zastříhal jsem ušima a pohled stočil na mou příjemnou společnost. Vyslechl jsem si ta krásná slova, která vycházela z její tlamy. "Mám to stejně, Sachi. Jsem moc rád, že jsem tě potkal, tvá společnost mi dodává energii. A jsem moc rád, že tu chceš být, moc to pro mě znamená," usmál jsem se při těchto slovech. Konečně jsem měl po boku, komu mohu věřit a komu se mohu svěřit snad s čímkoliv. Stejně jako ona jsem se podíval ke korunám stromů. Hlavu jsem stočil k ní ve chvíli, kdy mi položila otázku. Věřil jsem na něco takového? Nevím, nikdy jsem nad tím vlastně asi nepřemýšlel. "Jestli jsem předtím nevěřil, tak po setkání s tebou už určitě ano," skoro jsem až tato slova zašeptal a hlavou se otřel o tu její.

Mávl jsem spokojeně oháňkou, když jsem slyšel její nadšení. Udělalo mi to ohromnou radost. "Moc mě to těší, abys věděla," zazubil jsem se na ni s radostí v hlase. "Aspoň zažijeme něco nového i spolu, to bude taky změna," řekl jsem. Představa, že spolu zažíváme něco nového se mi líbila. Dodávala mi určitý klid v duši, aniž bych věděl vlastně proč. Někdo by se mohl ptát, zda mi nevadí být tak dlouho pouze s jedním vlkem. A odpověď? Absolutně ne. Bylo mi s ní tak dobře, že jsem na ostatní ani nepomyslel. Na mysli jsem měl jen a pouze ji. Sachi.
Její další slova mě zahřála u srdce. "Sachi... Toho si moc vážím, opravdu," pousmál jsem se. "Já jsem zas moc rád, že se chceš přidat ke smečce, aspoň tu budu mít někoho, koho-... koho mám moc rád," řekl jsem se známkou rozpaků v hlase.
Cestou po území jsem jí vyprávěl, co tu kde může najít. Hory byly mezi stromy vidět, u jezírka již byla a přes pláň jsme také snad i šli. Těšilo mě, že se jí tady líbí a chtěla, aby tohle byl její nový domov. Kdyby ne, tak by mě to sice mrzelo, ale respektoval bych to. A nikdo by nám přeci nebránil v tom, abychom si vídali i tak. "Naprosto rozumím," odvětil jsem. Její další slova mě opět potěšila, a kdyby to šlo, snad bych se i začervenal. "To jsem moc rád," řekl jsem, nebylo třeba to více rozvádět, bylo mi to vidět i na zlatých očkách.

Cítil jsem vždy tak příjemný pocit ve chvíli, kdy se Sachi usmála. Projel mnou vzrušující pocit, který se mi líbil, ač mě lehce děsil. S hnědou vlčicí jsem strávil tolik času a ani jeden moment nemohu nazvat nepříjemným. Uculil jsem se na ni nazpět. "Když bys chtěla rád je prozkoumám s tebou. Sice tu žiju od vlčete, ale ostrovy se za ty roky měnily, že některá místa neznám ani já sám," přiznal jsem. Přišlo mi, že se zvětšily a vznikly snad další menší ostrovy. Hodně se toho tady změnilo. "Ale samozřejmě pochopím, když bys chtěla poznat i někoho jiného a nevídat jen a pouze můj obličej," zasmál jsem se, ač jsem to myslel vážně. Chápal bych, kdyby chtěla mít i jiné známosti a ne jen mě. Jenže mi s ní bylo tak dobře, že já neměl potřebu se od hnědé vlčky vzdálit.
Kráčel jsem pomalými kroky po lese a rozhlížel se kolem sebe. "Území je poměrně velké, věřím, že se tu dá i ztratit, pokud ho neznáš dobře. Z jedné strany jsou hory, z druhé pláň, kam se většinou chodí lovit a uprostřed území je jezírko, u kterého jsme byli," sdělil jsem Sachi, aby měla větší přehled o území. "A... Jak se vlastně cítíš? Jak vnímáš svůj pobyt tady na ostrovech?" zeptal jsem se. Zajímalo mě, jak to celé vlastně vnímá. v koutku mysli mě zajímalo, jak vnímá vlastně i mě samotného.

Pokýval jsem hlavou s pochopením. "Některé možná ano, ale Daén takový není. Nikdy nebyl problém, když jsem se šel provětrat mimo smečku a její území. Vlci tady rádi objevují ostrovy, což se není čemu divit, když je malá šance, že by se odtud dostali. Tak aspoň mají přehled, kde co je," pokrčil jsem rameny. Já sám jsem nikdy ostrovy neopustil a ani jsem netušil, jak by to vůbec vlastně šlo. Tedy ne že bych vůbec chtěl, narodil jsem se tu a neměl potřebu se dostávat jinam, ještě když krajina tady je rozlehlá a rozmanitá.
Usmál jsem se, když Sachi souhlasila s mým návrhem. "Tak výborně. Snad se nám poštěstí a konečně smečce budeš moci říkat domov," šťouchl jsem do ní čenichem a mávl oháňkou. Byl jsem rád, že tu je a bude tu někdo, koho budu opravdu znát.
Jakmile jsem vylezl z úkrytu, spadla na mě hromádka sněhu, jak tál. Zasmál jsem se a oklepal ze sebe zbylý sníh. "To každopádně. Dost mě to probudilo," zazubil jsem se. Sledoval jsem Sachino počínání a musel jsem se usmívat, vypadala u toho velice roztomile. Z těchto myšlenek mě vyvedl její dotaz. Zavrtěl jsem hlavou. "Pojďmě tudy," usmál jsem se a vydal se směrem, kterým jsem čenichem naznačil.

Musel jsem usnout velice brzy, co jsme vlezli do úkrytu na území smečky. Probudily mě sluneční paprsky, které přes stromy dorazily i do našeho úkrytu. Zívnul jsem a pohlédl na Sachi, která byla vedle mě. Usmál jsem se na ni a mírně se protáhl, jen co mi prostor tady dovolil. Musel jsem říci, že jsem byl nabitý energií a slunné počasí tomu dosti pomáhalo.
Tušil jsem, že jsem ani nestihl Sachi odpovědět na její dotaz, naštěstí jsem si ho pamatoval. "Upřímně netuším. Nejspíše se pohybují někde v okolí, ale nějaké čerstvé pachy přeci jen cítím," poznamenal jsem, když zavál vánek. Avšak nejednalo se o vlky, které bych znal.
"Jsi připravená na procházku po území? Snad bychom mohli konečně narazit na Lissandru, která by tě mohla přijmout do smečky," uculil jsem se na ni a vstal. Vyšel jsem ven a ještě jednou se protáhl. Žuch. Na hlavu mi dopadla hromádka sněhu ze stromu, který v tomto teple začal tát. Zavrtěl jsem hlavou a pobaveně se zasmál. "Snad už nic na tebe padat nebude, když jsem to odnesl já," zazubil jsem se na svou hnědou společnici.