Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<--- Úkryt
A tak se Espen spolu se zrzavou vlčicí vydal ven. Vydechl a podíval se na ní. "Promiň, ještě se to učím." Zamručela mladší kopie Stiny akorát s flíčkem navíc a podívala se na zrzku. "Jsem Espen Fiske z Alatey, syn Einara Fiske a Stiny Ezry. A jsem asi tvůj poloviční bratr? Odhaduji z toho, jak ses dívala na tátu." Espen nebyl trouba. Dokázal to poznat. Nadechl se venkovního vzduchu, který bodal do plic. Podíval se na Noru a lehce pokynul hlavou. "Šla by ses se mnou prosím projít kousek za území? Já... nechci aby někdo viděl, co se bude dít." Nemohl jít sám. A ona byla už starší. Přesto to co chtěl udělat nebylo něco, co by musela vidět většina členů. Aneb Espen cítil tu potřebu plakat. Uvnitř sebe stále nosil obraz toho vlčete.

Espena probralo zavytí otce a on tedy rozlepil své červené zraky. Podíval se všude okolo, zamlaskal a protáhnul se. Co se tu dělo? Proč je svolával? Podíval se zase všude okolo až ho pohledem zaujala vlčice, co voněla jako Taiclara a připomínala jejich otce. Kdo se tu objevil? Měl snad otec ještě jiná vlčata? Měl snad samotný harém? Xander jako skromný otec hájil svého syna. Hah, možná kdyby Enigma nebyl tak neschopný, tak by ho teď nemusel hájit. Protočil očima Espen a odfrkl si. Dobře mu tak. Přesto se tedy zvedl a vydal se za tou podivně vypadající vlčicí. Nejspíše jeho sestrou. "Měli bychom jít ven.... nechat jim dostatek prostoru, aby to tu s klidem mohli probrat... jdeme." Pokynul k ní hlavou Espen a olízl si pysky. Bude ho následovat? To by bylo jen na ní. Nemohl jí rozkazovat, ale zase překážet jim tu asi nechtěla, ne?
--> Území smečky

<-- Území
A tak se Espen dostal až do úkrytu, kde už byl Xander a kontroloval to tam. "Slyšel jsem otce výt, ale ještě nepoznám rozdíly mezi tím, co to znamená... myslíš teda, že je v pořádku? Nechci aby se mu něco stalo..." Poprvé projevil jiné emoce. Možná mu to vlče skutečně dalo zabrat. Ne jen že se zastavil, aby to neřekl. "Ale asi bude v pořádku. Je to táta..." Podotkl Espen a povzdechl si. Nechtěl vůbec myslet na to, že by se tátovi něco stalo. A tak se podíval na Xandera a posadil se. Zívnul a podíval se zase na ostatní členy. S tím se konečně stočil do klubíčka. "Jsem docela unavený... asi bych si odpočinul na chvilku." Podokl Espen a zase zívl. Velice brzy mladý vlček skutečně zavřel víčka a odevzdal se do říše snů. Občas sebou zaškubal. Ale byla mu zima jak byl ještě promočený z jeho plavání.

<--- Ledovcové jezero (Přes Ledové pláně)
Pokyvoval hlavou na jeho slova. Byla složitá a on to pořád nechápal. Díval se na něj nechápavě. Tak velká smečka, že by se musela dělit na frakce? To jak velká skutečně musela být?" Ptal se ho Espen a pak zase jeho slova nechápal. Co se mu sakra snažil říct? Co tím autor myslel? Do prkený ohrady, neexistoval někde návod na Xanderštinu? Díval se na něj a jen překvapeně mrkal. Co mu chtěl říct. A pak mu líčil jak oči mluvily o tom, co vlk cítil před smrtí. To mu stáhlo žaludek ještě více. "Aha... to zní zajíma..." A pak slyšel vytí otce. Podíval se za ním a zamyslel se nad tím. Měl za nimi jít? Ne... je to otec, je to příšerně silný vlk a on mu teda akorát uškodí, když za ním poleze. Proto se vydal za Xanderem.
--> Úkryt

<--- Dvojčata (Přes Ledové pláně)
Xander na rodiče hubatý nebyl. Espen se v ten moment cítil ještě menší. Skutečně byl na ně hubatý? Myslel si to hnědý vlk před ním? Proč si to myslel? Dal mu důvod? Nevěděl."Chápu, to je hodně zajímavé. Že u vás byla beta něco jiného." A pak to přišlo. Myslel si, že se zbláznil on. Ale on momentálně nevěděl nic. Sledoval ho jako svatý obrázek. A pak když mluvil o té gravitaci, tak ho nechápal. "Proč do toho motáš najednou... gravitaci? Tohle asi nechápu, to mi omluv." Pokusil se během toho dávat pozor na slova, co vypouštěl z tlamy. Držel se. Aby mu neřekl něco, co by mohlo druhého zranit. Překvapeně na něj pak bezeslov zíral. Nevěděl, co mu sakra říct. Tak to nechal.
Sestoupili z hory poté, co pohřbili vlče. "Uhm, co mi mohou říct mrtvé oči?" Zeptal se ho Espen jako typické malé vlče. Zkousl si však jazyk, aby neřekl nějakou urážku. A pak dostal pochvalu. "Udělal jsem pro něj to, co bych chtěl i pro sebe." Nechtěl by se jako mrtvý stále koukat na svět. Proto mu dal kamínky na oči. Aby mohlo vlče dál spát i s otevřenýma očima.
Kráčel vedle něj a rozhlížel se. Skutečně to tu bylo takový špatný. Bylo tu všude vlhko, sníh nekřupal jako předtím a jemu se tu moc nelíbilo. A na jezeru to bylo snad ještě horší. Viděl pod ně jak se na některých částech sníh prostě odplavil pryč. Dělalo se mu z toho špatně. "Pojďme prosím pryč... nechci se dívat do těch hlubin víc..." Zamumal Espen a podíval se na Xandera.
--> Alatey (přes Ledové pláně)

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla
× Odhal následky potop

Drcnul do něj bokem a on překvapeně na něj zamrkal. Proč? Co se to? Ale přeci jen se na něj slabě pousmál místo toho, aby klasicky začal nadávat. On skutečně byl... na cestě k tomu se změnit. "Takže jsi byl v mládí stejnej? To je docela zajímavé zjištění..." Podotkl Espen a mírně zavrtěl ocasem. To skutečně bylo něco. Zjišťovat více o jiných a tak mít možnost se s nimi sbližovat. A přesto se podíval na vlče, které bylo dokonce i pěkně ztuhlé. Ne asi jen zimou, která všude okolo panovala, ale asi i tím stavem. Espen tohle viděl po druhé v životě a poprvé to ani nestihlo nastoupit. Tohle byla už pravá mrtvola. Zanechaná na pospas tomu všemu. "Říká se, že první krok je nejtěžší, ne? Tak když jsem ho zvládl, tak to bude... pak už jen lehčí." Uvažoval nahlas. Leč stále držel hlavu zdviženou, tak stále. Došel k mrtvému vlčeti a utrhl pár rostlinek, které vypadaly pěkně a nebylo to zase tak... nicotné. Položil je na vlče a nakonec vzal i dva kamínky a položil je na jeho oči. S tím poustoupil a pokynul Xanderovi. "Nikdo by neměl zemřít sám... musel být vystrašený..." A něco v sobě cítil. Takové pohnutí, které bodalo u jeho srdce. Jako kdyby toho i litoval. Měl v očích poprvé za svůj život slzy, které ronil pro někoho jiného. A byl to dosti osvobozující pocit. V tichosti se modlil za duši vlčete a pak pokynul Xanderovi, že mohli jít. Vydal se mlčky za ním. "V posledních momentech života musel být vystrašený... A nikdo tu nebyl, aby ho mohl utišit.... byl zcela sám.
--> Ledovcové jezero (přes Ledové pláně)

Pochválil ho a Espen slabě zavrtěl ocasem. Tento pocit se mu skutečně líbil. Nebylo to jako když ho každý káral za to, že si otevřel tlamu. Bylo to tak příjemně hřejivé. Nechával ho poté co se stalo mluvit. Na otázku ohledně vlčete jen pokynul hlavou. Neměl sílu o tom mluvit. Do mysli se mu zaryly otevřené rudé oči vlčete. Někdo ho tu nechal zemřít a to mělo element ohně. Jako kdyby nebylo nic. Jako kdyby jen rodičům škodilo. Byl na tom místě i on? Byl na tom místě a každý ho skutečně nenávidí? "No přišlo mi, že když si každý otevře pusu na toho druhého, tak... má prostě tu moc. A já chtěl mít tu moc jako táta... proto jsem byl na ostatní tak zlej." Přeci jen když od malička toto posloucháte ve smečce, tak se vám to zaryje do mysli a myslíte si, že toto je skutečně ta cesta. Jenže ona to cesta nebyla. Espen chtěl ale po vzoru rodičů dosahovat zářných výkonů více než Enigma. Což nic proti synovi Xandera, ale ten skutečně vysoko nemířil. Spíše se držel při dnu a pomáhal ostatním jako morální podpora leč to potřeboval on sám hlavně. "Řekl bych mu nazpět, že... ne, to by byla urážka... Chci se změnit... nechci abych dopadl takto..." Najednou si to všechno začínal uvědomovat. A věděl že to bude dlouhá cesta a nebude to jako mávnutím proutku, ale prostě to půjde. Přeci jen ohledně jeho dospělé povahy zde byla spousta otazníčků.
Xander mu dal odvaz a Espen se tedy napil. Nebylo to špatné. Na jeho jazyku to ale působilo trpce. Podíval se na nebe a pousmál se slabě. "Rád bych... rád bych... asi šel domů... chci se omluvit Sieře upřímněji." Odhodlal se nakonec Espen.

Espen se na něj díval docela nasupeně, jako kdyby tohle vlče odsuzovalo jakýkoliv jeho krok. Jenže Xander se snažil, za co si tedy zasloužil toto zacházení od malého vlčka? "No nekecej... musel jsem se praštit, protože tys nebyl schopnej mi zachránit... Odfrkl si a protočil očima. Na jeho nabídku se zatvářil nespokojeně. "Princ nejezdí na zádech někoho." Odpověděl mu a hrdě zvedl hlavičku nahoru. Nepotřeboval nikoho a ničeho.
A to co se pak stalo, když kráčeli k puklině, tak... si všiml něčeho pod mokrým sněhem. Udělal k tomu pár kroků a všiml si ztuhlého vlka. Spíše vlčete jeho věku. Ztěžka polkl a podíval se na Xandera, jestli si všiml jeho počínání. Vypadalo to, že tu vlče bylo necháno samo. Chovalo se stejně jako on a došlo na to? Kurník šopa. Začínal si to všechno uvědomovat. Slyšel jak mu divoce buší vlastní srdce v hrudníku. Jak se najednou nemůže nadechnout ani pořádně. Co to bylo? Proč to bylo?
Nakonec udělal kroky za Xanderem a dohnal ho. Díval se všude okolo a když tam byla puma, tak se po ní rozhodl taky zavrčet. Naježil se a nespokojeně po ní cvakl. Když zmizela, tak se podíval na Xandera. Rozhodl se mu o tom říct. "Našel jsem tam... vlče... mého věku. Někdo ho nechal samotné... myslíš že... by to rodiče taky udělali pokud se budu chovat dál jako... spratek?" Zeptal se ho a nejistě přešlápl. Najednou ho to nepříjemně hlodalo.

× Pokus se ubránit své bezpečné místo

Espen se na něj zadíval a propaloval ho pohledem jako kdyby právě za jeho zranění mohl Xander. S tím si nakonec odfrkl a protočil očima. "Rozhodně sem se nežádal o tvé životní lekce, Xandere Bloodmoon Virenteme, ale dobře. Přijímám je. Budiž mi ponaučením." Espen byl prostě... velice "vychovaný" chlapeček, kterého chtěl každý omazlit. Haha, kolik ironie se vejde do jedné věty? Espen rozhodně nebyl nadšený z toho, že mu vlk dával tolik lekcí. Měl by mlčet a prostě mu pomoci bez žádných dalších řečí. Co by si otec pomyslel, kdyby ho tu nechal potopit? Asi by Xandera degradoval! Vyhodil by ho ze smečky! Ha! A měl by to! I když potěšilo by zrovna tohle Espena?
A tak mu Xander pomohl a on se ocitl packami na pevnině. Hrdě zvedl hlavičku. Chvilku zvažoval jestli mu to říct a nakonec pokynul hlavou. "Bolí. Bolí mne hlava a mám pocit, že se mi jídlo podívá na světlo světa..." Slovo zvracet neznal. Tak se to pokusil nějak popsat. A pak skutečně... jako když pes sní trávu i Espen vyvrátil svůj skoro prázdný žaludek. Podíval se na Xandera a sekl pysky. Chvilku snad zvažoval, co mu řekne. Ale rozhodl se. "Pomož mi prosím." Poprosil ho nakonec Espen. A když sledoval jak po omluvě Xander mizí, tak se jen posadil a čekal. Bude na něj čekat dlouho? Těžko říct.

A tak nebohý Espen, respektive už spíše jeho tělo bylo unášeno proudem. Házel si s ním jako kdyby byl Espen hračkou, která se povodni zalíbila. Nemohl s tím nic dělat. Krátké bezvědomí bylo skutečně dost chaotické. V jeden moment si pamatoval jak se snažil plavat a v ten druhý už zase nic nevěděl. Procitl v moment, co ho Xander zachytil. Rozkuckal se a cítil jak ho ještě voda tahala dál. Jako kdyby ho jen tak nenechala uniknout. Přesto se ale na něj mohl podívat a zavrčet. Jako kdyby si Xander ještě mohl rozmyslet, jestli toho spratka nechá utopit. "Co ti tak dlouho trvalo? Mohl jsem zemřít! Myslíš, že by moji rodiče byli rádi?" No, pořád Espen byl hotový spratek. Nenávistný a prskající na vlka, co jej skutečně chtěl akorát zachránit. Byl to spratek a možná to předtím byl jen záchvěv nějaké lepší nálady. Přesto mu Xander pomáhal, i když se choval příšerně.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 3/3
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

<--- Ledové pláně

A tak než prostě stihl Espen odpovědět na jeho slova a to, že ho vlastně neuznával jako svého svrchovaného vládce, tak už byl ve vodě. Plavat se skutečně nemělo cenu pokoušet. Nebylo to vůbec dobré. Vysiloval by se tím tak akorát. Nadechl se vody několikrát. Ta štípala v jeho plicích. Byla by matka a otec rádi, kdyby jejich syn... zmizel? Kdyby ho už více nebylo? Byl by otec smutný a nebo by jásal a skákal do vzduchu? Pořád by tam zbýval jeho bratr až moc podobný otci. Ten by ho asi zastoupil. Truchlili by pro něj jeho rodiče? Truchlul by pro něj někdo? Nevěděl. Jeho tělo se zmítalo v proudu. A on nevěděl nic. Dokonce i cítil palčivou bolest jak ho voda hodila na kameny. Byla mu zima. Bylo mu zároveň i teplo. Tohle se dělo s někým když umíral? Cítil jak mu cuká čelo. Musel se do něj strefit o ten kámen.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 2/3

<-- Úkryt Alatey (Přes Území Alatey)

Espen následoval Xandera a sledoval okolí, které se rozevíralo okolo nich. Tak tohle bylo tady v okolí smečky? Tohle se všechno nacházelo okolo? Nemohl tomu uvěřit. Svět byl skutečně velký. "Alfa vždy myslí na členy své smečky a já jednou rozhodně budu Alfa. Takže proč bych na ní neměl myslet?" Hrdě zvedl hlavičku a postupoval dále. Ocas se mu kymácel v rytmu jeho kroků. Hrdě se díval všude po okolí. Nic nechtěl, ale srst měl dostatečně hustou, aby nepromoknul zase tak lehce. Navíc ho matka zachránila předtím před deštěm.
Nevěděl ani jeho jméno? "Docela blbý, když neznáš jméno vlků, kteří budou tvoji vládci, ne? Měl by ses stydět za sebe, Xandere Bloodmoon Virenteme. Já jsem totiž Espen Fiske z Alatey, vládce ohně a tvůj budoucí panovník. Jednoho dne mi budeš klekat před výstupkem." Pronesl hrdě Espen a podíval se na něj jako kdyby byl pouze nějaký plevel. "Ano. Mám ten nejlepší element ohně." Hrdě zvedl hlavičku.
A pak ve chvilce své nepozornosti vkročil do vody, kterou si myslel, že je rozhodně méně hluboká. A pak už to jelo. Espen vyjekl a cítil jak ho silný proud táhne pryč. Snažil se plavat, ale slabé vlčecí tělo nebylo s tímto vůbec schopno bojovat. Nebyla možnost ať se snažil skutečně plavat čubičku jako nikdy předtím. Vyjekl a zadíval se na to poslední co viděl. Nebe. Pak jeho hlava zmizela pod vodou. Glub glub glub.
--> Dvojčata

× Projdi se po zatopeném území
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 1/3

Ta podivná rodina řešila hlavně svou rodinu. Co si tak matně vzpomínal, tak od nich byla vlastně ta vlčice, co umřela. Nebo to byla jiná rodina? Ne, pamatoval si moc dobře tohohle vlka s čupřinou, že se na vlčici díval s takovým kukučem. "Tak jo. A myslím že máma bude souhlasit, taky potřebuje odpočinou od mojí dokonalosti." Zazubil se Espen jako největší neviňátko, leč to bylo přesným opakem. Nevinný nebyl. Byl spíše záludný a divoký. v nestřeženém okamžiku by asi jednomu způsobil nemilé trápení. Hodně velké trápení.
Ptal se ho jestli byl drsný a Espen byl drsný zhruba jako hladká mouka, ale to nemohl nechat vlka zjistit. Co by tomu řekl? Pfff, nesmí to zjistit. "Jsem drsný! Nechci nic, co by bránilo dešti." Byl rád za to, že mu dával na výběr. Zavrtěl ocasem a vydal se tedy za ním. Otřel se ještě o nohu Stiny, než skutečně odešel z úkrytu. Zdálo se to snad, nebo se Espen lehce lepšil, co se týkalo toho, že byl spratek?
--> Ledové planě (přes Alatey)

Espen se podíval na vlka a zamručel nespokojeně. Nakonec přeci jen vzal laň a snažil se jim co nejvíce cukavými pohyby pomoci. Leč s jeho silou toho skutečně moc nedovedl. Nebylo to teda zase tak špatné v jeho očích. Měl iluzi toho, jak jim hodně pomáhal leč prostě to odtahali ti dva. "Rád bych se plošel. Když jsme naposled s mámou byli venku, tak pršelo a ona tam nechtěla být dlouho. Ale já bych rád poznával okolí smečky." Podíval se na Xandera a zavrtěl svým huňatým ocasem. Enigma se zdál nesvůj. Proč to tenhle hnědý vagabund tak prožíval? Slabý kus. Ale to nemohl říct nahlas jinak by dostal seřváno od matky. Přejel pohledem k matce, co se bavila s Hankou. Nevěnovala se mu momentálně a tak si chvilku mohl dovolit se chovat jak by chtěl. "Tak půjdeme někam ven?" Zeptal se Xandera a znovu zavrtěl ocasem.

Slyšel hlasy. Konečně se někdo zase probral. Rozhodl se ťapkat směrem za nimi. Byl to ten kterému umřela partnerka a jeho syn. Byl to syn? Vypadal spíše jako parodie na pořádného vlka. Tak to měl jeho otec ve smečce? Nebyl tu jen na víc. Aneb roastit své charaktery přes druhý charakter. Espen na ně vyplázl jazyk. Jeho bělostná místa srsti byla momentálně rudá. "Nechcete si hrát? Rád bych si zahrál... docela se nudím..." Povzdechl si on a stáhl ocásek mezi nohy. Co mu na to mohli říct jiného než ano nebo ne? Přeci jen jeho sourozenci momentálně spíše neexistovali. Neuvědomoval si, že by se s ním zrovna ty dvě chtěly bavit a tak byl spíše hodně závislý na jiných členech smečky. "Nemám si s kým hrát..." Přiznal se jim nakonec a povzdechl si.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4