Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lehké TW
Nakonec na něj ani Hanka nereagovala a on si rozmrzele odfrkl. To co si předtím myslel, že to bude nastávat. Neměl ho nikdo rád kvůli jeho chování? Však se nechoval tak špatně, ne? Stáhl uši k hlavě a povzdechl si. Vydal se od nich dál. Sedl si a zadíval se do stěny. Mohl to nějak změnit? Nebo to nemohl změnit? Zakňučel a stáhl uši k hlavě ještě více. Měl kožíšek po matce. Byl její kopie a proto ho s ní každý porovnával? Nenechá to dál takto zacházet. To si dal do hlavy. Rozhodl se proto jít ke kořisti, co zde nalovili jiní a začít se válet v již cuckující krvi. Začal se v ní točit jak se snažil jí na sebe co nejvíce nabalit. Podíval se pak na své hotové dílo. Aspoň to co měl možnost vidět on sám a spokojeně si odfrkl. To co s ním dělalo hryzání svědomí...

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Hanka na něj zareagovala a on zavrtěl ocasem hezky ze strany na stranu. Konečně! Pozornost! A to se mu líbilo! Byl rád středem něčí pozornosti. Možná proto zlobil? Těžko říct, jestli Espen byl schopný takových složitých myšlenek. "Ahoj." Nebyl jako jiná vlčata, která by se nejraději schovala matce do kožichu v tento moment, kdy by je "cizinec" oslovil. Aneb nebyl jako Enigma. Spíše se o Hanku zajímal. "Jsem Espen. A ty jsi?" Ptal se vlčice zvídavě. Přeci jen nepamatoval si všechna jména, kterých na srazu skutečně padalo tolik, že nemohl ani ničemu takovému věnovat plnou pozornost. "A chceš si hrát třeba na honěnou?" Zajímal se vlčice. Pravda byla, že by mu nějaký kamarád na hry skutečně bodl a on se tedy nemohl dočkat toho, až ty další vlčata vyrostou dostatečně, aby se s nimi něco dalo dělat. Vlastně je ani neviděl. Možná by se pak mohl za nimi vydat a zjistit, jestli něco náhodou tamta vlčice nechtěla.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 2/4

Sledoval okolí během toho, co uvnitř své hlavičky trávil slova své matky. Měl by respektovat pravidla a být pro ně všechny přínosem? Ale proč by to dělal? Povzdechl si a poškrabal se za uchem. Možná to teda zkusí. Ale jen kvůli tomu, že to byla jeho matička. Kterou měl rád a vlastně vypadal jako levnější kopie její.
A ta se taky rozhodně vrátila. Zatím co jeho milovaná sestra se vydala kamsi za sestrou. "Mami?" Zeptal se jí překvapeně když si všiml v jakém stavu přišla. Nakonec k ní dokráčel a otřel se o ní. "Tak já to teda zkusím... budu respektovat ty pravidla jen abych byl jako táta..." Podotkl. V otci viděl skutečně velký vzor. Ale tohle rozhodně nebylo degradování matky. Smutně se podíval na ní. A pak zase na Hanku. Zavrtěl ocasem a pak se zase podíval po všech sourozencích. Jestli si náhodou někdo nechce hrát.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 1/4

<-- Území

Matka mu odpověděla logikou, která mu dávala mnohem větší smysl v dětství. Začínalo mu to tím stárnutím všechno dávat mnohem větší smysl. Hlavně tím jak poslouchal jiné vlky. "Nechápu dospělé... samá pravidla, samé zákazy. Kde je v tom ta sranda?" Neustále něco respektovat ještě nebylo pro Espena to pravé oříškové. Přesto měl lehčí deprese z toho, co řekla Stina. Takže ho otec vlastně neměl rád. Bylo to hned jasné.
Se sestrou se rozhodl závodit. Nakonec ale přeci jen udělal něco, co se vymykalo lehce jeho dosavadnímu charakteru a zpomalil o trochu, aby jí nechal přeci jen vyhrát. Podíval se na matku, co na tohle chování řekne. Jestli ho potrestá za to, že schválně prohraje a nebo bude zklamaná. Ale on to tak cítil, že by měl udělat. Že by měl sestře trochu té radosti dopřát.
Odpověděla mu na otázky další. Leč to nic milého nebylo. Zamručel na odpovědi jen a začal tedy využívat svou magii. Začal ohřívat vzduch okolo sebe. Snažil se. Skutečně. Aby aspoň trochu udělal rodiče pyšné.

<-- Hraniční pohoří

Sledoval matku a hltal každé její slovo. Vlastně si uvědomoval, že to celé nebylo zrovna nejlepší. "Mami? Táta s náma není, protože nejsem hodné vlče?" Zeptal se nakonec matky na typickou dětskou těžkou otázku. Nejspíše s matkou jako je Stina nedostane nějak květinkovou odpověď, ale čím více se naučí reality, tak tím lépe pro tohle skoro teenagerské vlče. Podíval se po vzoru matky k nebi a zamručel. Kapka mu spadla do oka a on začal prskat spíše jako kočka nežli vlk. Zasyčel a podíval se na matku. "Proč se tohle děje? Nelíbí se mi, že to všechno padá z nebe..." Protočil očima Espen a následoval mnohem blíže matku.
Na její slova přikývl. Rozhodně to bude lepší než v tomhle nechutném počasí. "Myslíš, že nebe pláče za tu hnědou vlčici? Jak pro ní smečka truchlí?" Zeptal se své matky s lehce nakloněnou hlavou. Dál ťapkal za ní.
--> Úkryt Alatey

× Zamiř do bezpečí

<-- Úkryt
A tak ho matka nutila aby šel rychleji na což jí Espen odpovídal nespokojeným mručením. Nevěděl jestli by mu matka mohla dát více než kdokoliv jiný. Kord poté co na něj byla docela nepříjemná. Ale co se dalo dělat. Následoval ji a podíval se na toho pošuka s vozíčkem, když na něj upozornila. "Co tu dělá v tom dešti?" Zeptal se matky překvapeným hlasem. Tomu vlkovi snad déšť nevadil? Byl to snad blázen? Psychopat? Co jiného by o něm měl říct? A nakonec si přeci jen dokázal v kožichu vyštrachat tu měnu a vydal se po vzoru matky nakoupit. Vzal si jen jeden levl. Na víc neměl, pleb jeden.

NÁKUP
Mám:
22 KŠM, 5 rubínů, 0 mincí.
Kupuji:
Jeden usoplený lvl do ohně
Převádím i své rubíny na kšm.
Zůstatek:
22 kšm

Schváleno

A tak se pak rozťapkal za matkou poté co vypil svůj lektvar. "Mami? Co to vlastně má ten pán za úkol? Dávat nám sílu? Proč to nedělá třeba táta? Ten je silnej dost." Jal se matce pokládat otázky na které by nemusela mít odpověď.

--> Území Alatey

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)

Dříve než stačil cokoliv říct, tak prostě schytal vodu! Jak nevídané a matka k tomu ještě nic neřekla. Byl na ní naštvaný. A byl naštvaný na všechny. Každý kdo by mu měl pomoci na cestě za lepším chováním se momentálně k němu stavěl zády a dával mu velký prostředníček do obličeje. Tak to aspoň Espen cítil. Zafrflal si ještě chvilku než se podíval na matku. Ta mluvila cosi o dřevu. Moc jí nevnímal. Než přišla ta otázka. Zamručel a vydal se pokorně za ní. Co si jako o tom měl myslet? Že to bylo něco speciálního? Těžko říct. Nevěděl nic o tomhle světě a už ho každej označoval za spratka. Kdyby ještě věděl, že tím spratkem byl. To by pro něj bylo něco nového! Jenže takto se to drahý Espen nedozví a do smrti mu to bude pak předhazováno na to, jaký to byl spratek a idiot. Jenže co s tím mohl udělat? Zázračně se změnit? "Mami? Když bude takhle dál pršet, tak budeme muset přinést víc toho dřeva, ne? A co když nepřestane pršet? Budeme se pak muset stěhovat?" Zeptal se a uvažoval tak nějak v rámci dětských možností. "Jsi v pořádku ségra? Taky jsi mokrá." Že by Espena svitlo trochu? Ne, spíš nějaký zkrat. Ale ptal se, aby to mohlo slyšet víc vlků.
--> Hraniční pohoří

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Podíval se na dospělé a přejel po nich pohledem. Byl na ně naštvaný. Každý mu říkal chovej se slušně, ale kdo mu sakra kdy vysvětlil to slušné chování? Nikdo! Sotva věděl co je to smrt! Už toho začínal mít tak akorát dost. "Vy velcí si pořád máte co omlouvat, ale jak mám vědět, co se nemá a co má? Hm? Nikdo mi to neřekl a nevysvětlil! Chcete abych se choval slušně, ale nikdo mi nevysvětlil, co je to slušné chování! Možná kdybych to věděl, tak bych se choval tak jak chcete vy! Ale já nič nevim! To je pak těžký se chovat jak vy chcete." Odpověděl jim Espen a nafoukl lehce tvářičky. Ale možná měl point. Nikdo mu nevysvětlil základy chování a nedal mu mantinely. To se pak těžko něco odhaduje. "Já še chci učit! Chci být jako táta nebo máma! Ale když še mi nikdo nevěnuje, tak to je pak těžký! Nevim ani za co bych se měl omluvit! Řekl šem něco, co se nemá?" Sedl si a povzdechl si. Byl zmatený, bolela ho hlava a nechápal dospělé vlky.

Espen se zadíval na vlčici, co na něj promluvila. Zastřihal ušima a snažil se vyvodit ve své hlavičce co největší argument, kterým by jí mohl odpovědět. Ale co by ji mohl říct právě Espen milého? Spíše mnohem víc věcí. "Ale proč? Však vypadáš jako když praskneš a já nechci u toho být. Ještě bych skončil jak ta vlčice, co kvůli ní každý vyšiloval. A já nejsem připravený na to, aby sem tak byl." Jeho pohled padl k venku. "A proč nejsme venku? Je tam... divné počasí. Určitě by ti to pomohlo. Hezky by tě to... smrsklo. To voda s věcma dělá, ne? Zmenšuje je." Espen byl prostě nevychovaný spratek, co si do huby neviděl. Chudák Sierra ho teď musela poslouchat a to ještě chtěla, aby šel s ní. Udělal k nim pár kroků a kecl si. "To není fér... jen protože jsem nešel s ostatníma, tak teď budu čekat, jestli tě to odbouchne..." Zamručel nespokojeně ještě.


× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Vlčata skupina
Zamyslel se nad tím, co se tu dělo a podíval se na sourozence. Většina z nich chtěla jít ven na pohřeb a on... nějak ho to nezajímalo. Bude kvůli tomu špatný? Jen protože ho nezajímá ten pohřeb? Nakonec se odhodlal i své myšlenky sdílet. "Já... asi nechci jít ven. Nezajímá mi, jak nějaké tělo vlka bude... pohžbeno. Ale rád bych se tu s tebou učil o novým věcem." Zavrtěl ocasem a podíval se na Tiaru. Na své sourozence se podíval. Vlčici ani neznal, nebyla pro něj důležitá. Zemřela při ochraně jejich domova a on jí byl i trochu vděčný jak se to tak dalo říct. Nevěděl ani za co. Moc toho o smečce nevěděl a asi by se to mělo učit. Na tohle všechno se pak chtěl ptát Tiary. Pokud tedy na něj bude mít nervy. O čemž dost pochyboval, že by na něj měl někdo nervy.

Sakra, to co se tu poslední dobou stalo? Proč se to tu stalo? Nechal se jimi odvést a tak nějak se motal ve skupince u Tiary. "Co to znamená mrtvá? Proč je mrtvá? Co ji to udělalo? Kdo ji to udělalo?" Zeptal se jich lehce nechápavě. Nevěděl co by to mělo znamenat. Nikdo jim koncept smrti nevysvětlil a i kdyby, tak oni by to nepochopili. Vlastně se o to pokoušela Vločka, ale Espen byl typické dítko. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Byl vůbec rád, že asi udržel své jméno a jména svých sourozenců. "To je Rannei, Arrrne a Solveig." Snažil se vyjmenovat své sourozence. "Já šem Espen." Podotkl nakonec hrdě a vytasil svůj hrudník. Cítil se velice dobře. Ale měl se proč tak cítit? To tedy netušil. Ale prostě... byl na sebe pyšný jako každé dítko, co něco dokázalo. Ale jeden pohled směrem, kterým ležela Cinder a zas si to uvědomil. Sklopil omluvně hlavičku.

Lov zajíce
Espen svého otce ignoroval. Nějak mu to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Hlavně se soustředil na úkol, kterým jim zadal. Zajíc byl unavený, ale měl na to, aby se vlčatům dostatečně vzdaloval. Měli ho nahnat do rohu. "Dobrá myšlenka! Alne!" R se mu docela při dalším slově zaseklo a znělo to spíše jako l. "Lanei! Poď, jdeme na to!" I jméno své sestry dokonale zkomolil. Ale přesto se dál soustředil hlavně na tento zadaný úkol.

Rodiče + léčitelé/hlavně Šalvěj/ + Cinder drama
Přesto se to celé zlomilo v moment, co se připlazila ta vlčice. Podíval se na otce a pak na matku. Zastavil se kousek od jeho matičky. "Dojdu pro ně..." Špitl nakonec Espen a rozběhl se pro léčitelky. Dorazit do léčitelského koutíku bylo lehké když jste malé vlče poháněné energií bůh ví odkud, "To! je tam vlčice! Teče z ní rudá! Potlebuje vaši pomoc! Je u ní takovej hnědej a vříská! Pomožte ji!" S tím se doporoučel k Šalvěji a začal do ni drkat, aby si pospíšila. "Potlebuje hlavně zavřít ty rudé výtoky! Nejspíše i se s ní stane to co říkala Vločka s Allynem a to že umže." Čím více mluvil tím hůře se mu některá slova vyslovovala. Snažil se je dovést hlavně k nim zpět.

Králík, Sidri, zbytek prťat
Měli lovit. Sakra práce, tohle jim byl otec dlužný. Jakmile vypustil zajíce, tak se po něm Espen rozběhl. Ignoroval všechny a všechno. V ten moment byl jako neřízená střela, kterou někdo vypustil jen aby terorizovala ostatní. Jeho bratr se ho snažil nahnat a on se podíval na ty se kterými měl lovit. Přesto ho to nezajímalo. Vydal se proti svému rezavému bratrovi. Podíval se na sestru. "Rannei. Levá strana je stvoje. Arne, jdi z pravé strany. Sidri? Výborně. Žeň ho zespodu a já ti poběžím naproti." Espen dokázal rozkazovat. Byl hlavně popoháněn svou gremlin energy. Ta v něm vyvolávala tohle... co odkoukával od tatíka. Nasával jako houba. A užíval si to. Chtěl jednou jeho místo! By si užíval rozkazovat všem okolním členům! To by bylo bájo! Espen by si to tak moc užil. Ale nějak mu unikalo, že tu byli králíci dva. Trouba...

<- Území
Leto, Vločka, Rannei, Aryn
Espen jen užasle sledoval kolik členů smečky zde na místě bylo. Přesto ho vyrušila slova vločky. Podíval se na ni a ohrnul nosík. "Táta je silný, ale táta tu ještě není. Táta je nejsilnější vlk celé smečky." S tím se podíval na Leta a vyplázl na něj jazyk místo pozdravu. "Ty nejsi táta, ty mě nezajímáš." Odpálkoval ho a s tím se jal všude po úkrytu zrzavýma očima barvy ohně hledat otce. Místo toho tam byla jeho otravná sestra a Arryn.

Otec(Einar)
Ale pak se objevil opeřenec. Ten na kom byl Espen docela fixovaný. Bylo to tím, že s nimi zase netrávil tolik času a Espen měl v plánu se mu vnucovat? "Tati! My jsme tlačili kameny, abychom pomohli tomu zrzkovi! A docela nám to šlo! Jsem silný jako ty! Podívej se na to!" S tím se Espen jal i před ním tlapkou posunout v celku větší kamínek. Dalo mu to zabrat, ale zase takové, že by se tím strhal to nebylo. Pyšně zvedl hlavu a vytasil hrudníček. "Jednou budu jako ty!" Prohlásil hrdě. Jenže pak jim otec poručil, aby přitáhli kožešiny a on se na něj smutně podíval. To ani neocení jeho snahu se otci zavděčit? "Dobře... budu pak moc sedět vedle tebe, tati? A ne, mamku jsem neviděl." Odpověděl mu Espen a zavrtěl ještě k tomu hlavičkou. S tím už se ale vydal pro tu kožešinu jak jej otec žádal. Bez pomoci sestry. Jal se ji pak cukavě tahat až z jejich pelechu. Jen aby otci dokázal, že je prostě stejně silný jako on. Leč v tomto byl spíše tvrdohlavý. A neoblomný jako on.

Vločka se mu jala vysvětlit, že životy jsou důležité. Respektive tedy celý koncept života a smrti se mu jala vysvětlit. Což jeho mladá hlavička moc nepobírala. Malé děti obecně koncept života a smrti moc dobře nechápou. "Ale to není možný... nic takového není..." Protestoval ji ihned Espen a jal se dokonce i na pár mikrosekund trucovat. Jen aby toho nebylo málo, tak jeho ego hezky poškrabkala právě Vločka, která mu říkala, že dělá dobrou práci. Espen tedy napřímil hrudníček a snažil se co nejvíc zapracovat na tom, aby to bylo všechno ideálně hotové. Jenže s jeho sílou toho moc nedokázal. Byl zhruba silný tak jako ranní čajíček. A to ještě dosti vychladlý. Espen nakonec pomohl bílé vlčici natolik, že se naprosto vyčerpal. Podíval se na sestru a pokrčil rameny. "Ty víš co je to člen smečky?" Zeptal se jí lehce nechápavě.
Přesto se rozhodl je následovat dovnitř do úkrytu. Kde si chtěl pořádně odpočinout od toho všeho.
-> Úkryt