Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vzbudily mne první paprsky slunce, které mi dopadly na tvář. Ležel jsem v posteli z mechu, ustlal si tak jako obyčejně, prostě někam na zem pod širé nebe. Dokud nebyly deště a zima, bylo to v pořádku. ,,Krásněčké ránečki," pronesl jsem sám pro sebe a zívnul, přičemž jsem se pořádně protáhnul. Teplý letní vánek mi pročesal kožich a já spokojeně vyrazil na další toulky. Mluvil jsem si sám pro sebe. Tlapka střídala tlapku a já se brzy dostal zase o kus dál. Hledal jsem hlavně něco na zub. Nohy mě však zavedly na hranici nějaké smečky. Cítil jsem pach všude kolem stromů, no bylo mi to tak nějak jedno. Tlapkou jsem hranici překročil, potutelně se zasmál, jako by snad tohle byl vrchol rebelství a jal jsem se procházet po smečkovém území. Zdejší vlci museli být nejspíše na lovu, nebo kdo ví, jelikož nikdo hranice nehlídal a já necítil žádný pach v okolí. Byli všichni pryč? Nahodil jsem úsměv od ucha k uchu a bez ostychu se vydal na nejvíce zapachované místo, tedy nejspíše tam, kde byl úkryt.
A bingo, opravdu po nějaké chvíli jsem spatřil menší skálu, ve které byly tři větší otvory. Následoval jsem vůni zajíce, mohl být jistě čerstvě ulovený! Vkráčel jsem pomalu do smečkového úkrytu a opravdu, v rohu na místě, kde nejspíše byla rádoby spíž jsem našel statší kusy, ale i nového mrtvého zajíce. Ten, kdo ho zde dotáhl, nejspíše zmizel pro další kořist. Já neváhal, zajíce sebral za kůži a vyběhl z úkrytu jako namydlený blesk.
Už už by se možná zdálo, že jsem vyhrál, ale než jsem se dostal k hranicím, za sebou jsem uslyšel hlasy. ,,Zastav, hej! Slyšíš?! To je naše žrádlo! Co si to dovoluješ?" Místo zastavení jsem samozřejmě přidal do kroku, ale jeden z vlku byl rychlý a zaterasil mi cestu. ,,Ohoj, přítelíčci! Ezkyl isto nechtil krást, Ezkyl byl hladové, Ezkyl je potulné vlčík, co je vopravdu milé a hodné, iny, Ezkyl mo fakt hlad!" Začal jsem hulákat svým klasickým hlasem, no vlci na něj koukali z povzdviženým obočím. ,,Nejsi člen smečky ty.... Ezkyle. Padej pryč a zajíce vrať, pokud nechceš dostat do čumáku, " Zavrčel jeden z vlku, no ta druhá, vlčice, která došla zezadu, se obořila. ,,Ale notak, Azelne. Buď slušný! Vždyť se podívej, je to chudák. Strhanej, vyhublej a... pěkně smrdí. Je to pobuda, kdo ví, kdy naposledy žral," řekla bílá vlčice a pořádně si mě prohlédla. Na tváři měla úsměv. ,,Ale Arlin, nemůžeš bejt hodná na všecky vlky co potkáš. Podívej se na něj. Je to zloděj. Ať vypadne," houknul vlk. Já stáhl ocas a dal hlavu na bok. ,,Ezkyl nechtil vlčísky nasrať, fakticke! Ezkyl sa jen snažé přečkať děň," pípnul jsem na vlka a bílá, Arlin se uchechtla. ,,Azelne, nech ho.... Hej, Ezkyle, nechceš jít s námi? Můžeš zůstat v naší noře. Jsme malá smečka, zrovna sbíráme zásoby. Jeden zajíc nás nezabije," mrkla na druhého vlka a na mě. ,,Ezkyl mocka nevěřé cizém smečikám! Ale Ezkyl by mocka chtil teho zajéca, " řekl jsem a zatvářil se jako nebožák. ,,Ne," odsekl mi vlk, vzal mi zajíce z tlamy a odešel. Vlčice se na mě smutně pousmála a odešla také. A já zase byl bez večeře. A tak jsem vyrazil za hranice. Tohle se mi nepovedlo. V žaludku mi samozřejmě nepříjemně kručelo, no tak jsem se rozhodl vydat na nějaké borůvky a nějaké podobné dobroty. Přeci jen, bylo léto a to znamenaloy že v okolí rostlo mnoho dobrých plodin, třebas borůvky, jahůdky a další takové ovoce. Nedal bych dopustit ani na nějaké kořínky nebo podobné pochutiny. A tak jsem začal hledat, našel jsem pár hub, ale ty nebyly jedlé a já se rozhodl neriskovat otravu tím, že bych je pozřel. Nebyl jsem přeci amatér a dobré houby jsem poznal! Tohle nebyly jedlé houby! Našel jsem však po chvíli chůze křačí, kde rostly borzvky. Některé byly možná trochu zelené, ale daly se jíst. To mě však příliš nenasytilo, ale co se dalo dělat, že ano. Z dálky však najednou doběhla stará známá s půlkou zajíce v tlamě. ,,Naše smečka není nejhorší a já tě nenechám hladovět, na" řekla mi. Usmál jsem se na ni. ,,Ezkyl je vděčné, fakticke!," zahuhňal jsem. Vlčice se zdála být opravdu milá a já doufal, že kvůli otrapovi jako jsem nyl.já, nebude mít problémy. ,,Nebeje mít vlčéaka problémky, zvuli Ezkyla?" Zeptal jsem se a pohlédl k zemi na své tlapky. ,,Ne, můj bratr štěká, ale nekouše. Je hlavní lovec, tak má větší slovo, ale dá na moje modré oči a prosebný úsměv," odpověděla mi vlčice, která při tom vrtěla oháňkou. Byl jsem opravdu vděčný, vzal zajíce ještě jednou milé bílé vlčici poděkoval, no potom jsem odšel hledat místo, kde složím hlavu ke spánku. Se zajícem v tlamě jsem si to štrádoval po lese, moje oči už byly ooravdu unavené. Schylovalo se k noci, vítr byl příjemný, nebyl studený, ale ani ne přehnaně teplý, prostě příjemný letní vánek, který mi čechral strakatou srst. Zelenyma očima jsem hledal nějaký úkryt, no našel jsem po chvíli hledání jeskyni. Spokojeně jsem do ní zaplul, ale cítil jsem tu pachy nějakého predátora. Nebyl však, jak se zdálo doma, ale pro jistotu jsem se zdejchnul, protože jsem neměl v plánu být medvědi večeře. Rychlým krokem jsem teda zmizel, právě včas, jelikož jak se zdálo, zrovna se větší hnědý medvěd vracel domů. Pozoroval jsem ho z dálky mezi stromy a byl ooravdu rád, že jsem včas odešel. Jak to tak vypadalo, dnes zase budu spát na zemi někde v mechu. Moc mi to ale nevadilo. Každopádně tlamu už jsem měl ztuhlou z držení své těžce vyrobite kořisti, a tak jsem se uvelebil mezi mech na zem, přičemž jsem tesáky začal ohlodávat králičí maso. Byl to opravdu dar, že bílá vlčice byla ochotna podělit se. No, byl bych měl zajíce celého, kdybych uměl utíkat rychleji. Nevadí, najedl jsem se a s plným žaludkem jsem spokojeně lehnul do mechu. Netrvalo moc.dlouho a usnul jsem jak špalek. Zdál se ki opravdu pěkný sen. O bílé vlčici, která byla tak laskavá a podělila se se mnou o svou větší kořist. Ach, jaký krásný sen. Škoda že jen sen!

-> Úkryt v lese alf

,,Ezkyl si nemysle, že by lišečka chťala umřét, to by isto už přiroda totálno zhňupla," odpověděl jí jednoduše a poté se vydal ven z úkrytu. Dorazili po chvíli nejspíše na hranici smečky. Ezkyl to nechtěl Mielei nějak kazit, tak se.postavil vic dozadu. ,,Určiťa kdosi dojdě, nejsu hlupé, aby se nechávale narušivať hraničky,ni?" V jeho smečce si hranice hlídali až moc, smečka byla uzavřena a vlastně dost nepřátelská vůči jiným. Kdo by se divil, že Ezkyl právě proto odešel.

Brzy se křoví rozhrnulo a z něj vyšla vlčice. Ezkyl se na ni koukal, překvapilo ho to, jak se jí příroda poddala. Koukal na ní jak na Svatý obrázek, stejně tak na ptáčka, co lítal kolem ní. ,,To majů šeci vlčíci svoje malé přítelíčky?" Špitl k Miel, no možná to slyšela i alfa Daenu, protože Ezkyl měl.i šeptání hlasité.
Maingařík, moj novy domov, řekl si v duchu, když Miel mluvila o smečce.
Když hnědá vlčice promluvila o poskokovi, Ezkyl se naoko zamračil. ,,Ezkyl nima žádné poskočisko, Ezkyl je uchazač vo mésto ve smečičce Maňgár a Ezkylovi přeslo slušně, že nechá dvě vlčičky mluviť spolem, bo Ezkyl zaťém nima smečkové vlk, kapíto?" Lissandra si v duchu možná přála aby mluvil, ale nyní si jistě bude spíš prát, aby zavřel hubu.
,,Ezkyl sa móže za Mijelku přimluvěť, je to moc milá vlčička, Ezkylovi pomáhla v těžkéch časách a je to dobrá bojovnica, fakticke. Mijelka němá žádné postraně umysle a Ezkyl taky ni," dodal jen a široce se usmál, přičemž trochu podřízeně preslapl dozadu, doufal, že to Miel nepokazil.

Ezkyl získával Mielei čas a ona se pustila do něčeho, co by strakatý vlk jistě nazval jako čáry Máry. Světelná koule, která jim doposud poskytovala teplo a světlo se rozšířila a lišku částečně oslepila. Ezkyl se stáhnul do pozadí šedá vlčice mu potvrdila že nemá v plánu tvora zabít. Byla to přeci jen taky hladová duše, která nemohla za katastrofu, která se právě na ostrovech odehrála. Vlčice z koule světla vypálila paprsek a lišku spálila. Ta s bolestivým skřekotem vysvištěla z jeskyně jako namydlený blesk a Ezkyl si oddechl. ,,Je dobro, že utíkla. Ezkyl by jej nechťal zabét," kývl i k Miel náznak díků, že lišku ušetřila. ,,Ezkyl totok jatěživ nezažel," vydechl strakáč a na popud Miel se dal do jídla. Když byli najezení, byl čas jít dál.
-> Les alf

Ubraň úlovek 3/3

Mielei měla pravdu. Všechna zvířata blbla, Potopa zasahovala do životů všech, co byli na ostrovech, nejen do života vlků. Ptaci plašili, zvěř utíkala pryč nebo hojně umírala pod nelítostnou vodou a predátoři dělali úplně vše co se dalo, aby přežili. Tedy, minimálně se o to snažili. Stejně jako vlci hledali místo kam se skrýt a něco do žaludku, než tahle katastrofa pomine.
Ezkyl byl v transu, když na něj křičela, ale posléze se vzpamatoval. Neměl rád boj, ale když nebyli zbytí... tady šlo o život. Asi. Ezkyl odskočil a Mielei se jala bojovat. Skočila lišce na záda a chvíli to vypadalo jako na kovbojském závodě, držela se na ni jak na bykovi, dokud ji Liška nestřepala a neuštédřila jí nějaké rány. Ezkyl byl taky hezky poškrábán, naštěstí to nebylo tak vážné. Měl získat minutu. A tak se snažil k lišce přiskočit z boku, aby jí kousnul do slabin. Snažil se spíše vyhnat jí z úkrytu a dát jí lekci. ,,Nezabéjaj ju, vyženem ju, též je zoufalá! Paní lišečko, běžte preč!" Mluvil chvíli k Miel a pak na lišku. Liška spíše zasyčela a šla mu po krku, on se ale mohutnýma tlapama rozhodl bránit a trochu lišku odehnal. Minutu jí jistojistě získal.

Ubraň úlovek 2/3

,,Oh, to est dosť komplikujůce. Nu aspoňky pozným zbytček vlčísků zo smečičky" zadumal nahlas strakaty vlk a pohlédl na šedou vlcici. Neměl problém jít s ní poznat zbytek smečky a nechat se tedy přijmout. Už to tak bylo, on, vecny tulák a smečka. Byl to zvláštní pocit. Možná trochu. ,,V pořádečku, Ezkyl na těba počká, mezitým si možna aj kapku schrupně," odpověděl jí vlk veselé, přičemž pohazoval ohonem do stran. To však netušil, co je teprve čeká.
Lítostivý pohled vlčice mu nějak nevadil, sám sebe nelitoval a nevadilo mu, že nemá partnerku a vlcata. Přeci jen, nutně to k životu nepotřeboval ne?

Když přišla Liška, Ezkyl se instinktivně stáhl. ,,Cose musé být v nepřádku s přírodó! Takto sa liške opravdicky nechovajé! Možno ty záplavky, majů hlad a nemajů střechu nad hlavó!" Ezkylovi bylo lišky... líto? Dalo by se říci že ano. Možná by jí I nechal kus své večeře, ale to bylo velké Možná. Bohužel pro něj se Liška rozhodla jít po něm. Ucítil jak se mu zvíře zakouslo do kůže na boku krku, přičemž se mu do hlavy vrátily všechny vzpomínky na šikanu. Ezkyl chvíli jen stal a bolestivě úpěl, no potom se vzpamatoval a jal se hroznout lišku do nohy. Ta ho pustila a chvíli spolu zápasili, než se Ezkyl od lišky odtrhl a uskočil dozadu.

- Ochraň kořist před predátorem 1

,,Tak tak " horlivě jo přitakal Ezkyl. Sám ve svém životě nelitoval asi ničeho, hlavně to byl takový jedinec, který moc nekoukal do minulosti ani budoucnosti, Ezkyl žil přítomným životem. Proto nebylo těžké ho do ničeho uvrtat, Ezkyl souhlasil se vším, i s tou největší blbostí. Zvlášť když mu zrovna vyhlásila smečku, Ezkyl se rozhodnul, že to zkusí. Minimálně pak odejde, ne? ,,Tož dobrá, vlčíska Ezkyla isto přesvědčila. Ale Ezkyl beje chtět promluviť s tó alfó, než a přidá ku vašé smečice," uvědomil jí Ezkyl a vesele se zasmál. ,,Tož vyřiď co potřebujáš, Ezkyl na těba počeká," kývnul jí s úsměvem. To už začala mluvit o další květine a strakaty vlk se snažil si ji vizualizovat a zapamatovat. Přikývl jen hlavou. ,,Tož to abychom si tyn Trychtéř uvařili! Beje to fajn věcička na zahřátě! Je kosa jak z nosa," uchechtl se vlk.
,,Ezkyl nikdá něbyl pořádno zamilované. Vlčičky Ezkyla málokedy maju ráde, a keď jo, tak dlouze nevydržijů s Ezkylovým životným stylem," povzdechl si Ezkyl. Byla pravda, že on se moc neusazoval, neměl v plánu být zaseklý na jednom místě, chtěl objevovat. Wu s vozékem! Dobroš, Ezkyl beje vědit! Ezkyl by rad teho vlčka potkal, možno tež beje vědět cosi o bylinách, či nějaké prodá,m?"[] Naklonil hlavu.
Najednou uslyšel divné zvuky. Otočil se na Mielei s otazníkem v očích. Divný zvuk se přibližoval, Ezkyl slyšel cizí dech a sám ani nedutal.,,Co to e?!" špitnul, ale neodvažoval se vystrčit hlavu z úkrytu. Ani nemusel. S jakýmsi divným vrčením se do úkrytu vykoukla liščí hlava. Musela jí přitáhnout vůně masa. Liška neměla v plánu se přátelit. Odhalila zuby a byla připravena na útok

Vlčici to bylo líto. Ezkyl se jen pousmál. ,,To nemusé, vlčísko, však život e jen jedyn, tož nemá cene brečať mad minuolosťů! Ezkyl odišel ze smečičy celkym mladé, tož většinu živutka zažéval dobrodružstva a žil dla sebje," usmíval se strakáč spokojeně a pohupoval ocasem. Ezkyl byl prostoduché stvoření a vlastně ani nebylo tak těžké ho do něčeho uvrtat. ,,Ezkyl to přemyslí. Možno sa Ezkyl do smečičky přijdá. Něbo to aspoňym zkusé," přikývl vlcici. ,,Ezkyl nima moc dobré lovec, ale Ezkyl može nasbérat bobulky či cosi dobré k temu masu. A tež može vlčíkum pomocť s bolesťmi či rankami," odpověděl. Ruku k dílu by nějak jistě přiložil, to asi jo. Ezkyl byl dost nevyzpytatelný a hlavně trochu vysraný, takže záleželo na situaci. ,,Pršivke neznum, ale zapamaťem si to, díké," kývl vlcici a usmál se. Vlčice se mu rozpovídala o svých citech. Těžko říct jestli strakáč byl zrovna někdo, kdo by měl radit se vztahy, ale samozřejmě se toho ujmul jako by věděl vše. ,,Tož, keď toho vlčíka viděš a rozbije se ti srdéčko jak bys měla brzky zdechnyt, je to tyn pravý, fakticke! A pokyl mu beje vadit, že si v jinačé smečičce, tož to si ťa nezasluží! Pravé džentlmenisko by isto za vlčico šlo aj přes osym hor a osym potoků," přikyvoval hlavou svým teoriím. ,,Juva, vlčíska teho umí a vje fakt mocka! A kdo je tyn Wu? Ňáké černokňěžněk?" Ezkyl se ještě neměl tu čest setkat s tímto obchodníkem. ,,Vodička je fajna, škoda že vlčica neumí zastavet tyn déšť," zasmál se Ezkyl. Věděl, že přírodu ovlivnit nelze.

Vlčice se taky spokojeně uvelebila. Ezkyl se chvíli snažil najít dobrou pozici a tak trochu házel zadkem, aby dosáhl co největšího komfortu. Stočil oči opět na šedou vlčici. Mluvila o úkrytu, teplém jídle a přátelské společnosti. To se Ezkylovi zamlouvalo. Minimálně to, že mu do huby napadají pečení holubi bez toho, aniž by se moc namáhal. ,,V našej smečce mňal každej svoj ukryt. A smečika nebyla tylko jednotna. Všeci kopali sami za seba, navéc jédla většino nebylo moc a keď ja, tak sa nažrali vždycke spíše výšo postaveně," Vysvětlil jí Ezkyl. Bylo to úplně jiné, než mu povídala ona. Možná přeci jen svůj pohled ke smečkám přehodnotí? ,,Ezkyl nima problem pomoct iným, kdež za to dostaně nějaké revanž," odpověděl. Samozřejmě myslel jídlo. A bylo by to fajn, se usadit a mít kolem sebe nějaké přátelské bytosti? Byl tulák od mladého věku a nevadilo mu žít mimo ostatní. Na druhou stranu, společnost měl rád, v jisté míře. A mít nějakou ochranu, místo kam se vrátit... to nikdá neměl. ,,Ezkyl sa vyzná v léčeňu. Avšak móstné byliny by sa Ezkyl musil naučit poznať, bo měkterá květiska co tu viděl neznaje," no ano, Ezkyl byl druid, souzněl s přírodou. I ve smečce by nejspíše měl nějakou svou zašívárnu na kraji lesa, kde by mohl utéct ke své milované přírodě a klidu. To znělo jako dobrý kompromis. ,,Chmm, to je Ezkylovi leto, dufa, že vlčíska svoju maminku a zbytček rodinky najde," zdálo se mu, že rodina jí chybí. Jemu vlastně taky, jen ta jeho nebyla nikdy funkční. ,,Hodně blizčého? Vlčíska mo mileňca? Ezkyl to chápe, láska to je fajná vjec," Usmál se vlk a mávnul ocasem. Ezkyl sám zažil pár lásek, ale byly to spíš takové krátkodobé úlety. Strakáč nikdy s nikým dlouho nevydržel a jeho ulítaná povaha a svobodná mysl většinou vedly k rozpadu mnoha pout. Těžko říct, jestli i smečka zvládne jeho ulítanost, pokud bude věcně v tahu.
,,To je zaujimave. Ezkyl myslil že má dar ovládaně zemé od matičke přírode a od božkov," tohle trochu měnilo jeho pohled na magie.

-> Ostrizi zrak přes Les alf

Ezkyl šel pomalým krokem vedle Mielei, nesl v hubě zajíce, který nabíral na tíze díky mokrému kožichu. Ezkyl měl hlavu dole a díky tomu, že mu zajíc zacpal hubu, tak ani nemluvil, spíše huhňal. ,,Toe malá smec-ika," pronesl skrz zajíce, kterého měl v tlamě. Vlčice mu to vysvětlovala tak jednoduše, jako by ta smečka opravdu znamenala rodinu. Ezkyl nebyl úplně přesvědčený, ale minimálně se nechal nalomit. Když se ptala, jestli něco slyší, Ezkyl se natočil s otázkou v očích, ale to už vlčice byla pryč, ulovila si veverky. Ezkyl pustil zajíce k nohám a trochu zaskřípal zubama, protože měl ztuhlou čelist. ,,Nikdo by Ezkylovi neubliževal, řékáš? A jedla beje dost? A tepla jeskyňa?" Příslib komfortu se mu zamlouval. Ideálně kdyby mu nosili ještě jídlo pod nos, to by byla panečku výhra! ,,Ezkyl popřemýšlá, ale pokud vlčíska řéká, že tam su hodné vlčiska," hlesl se zamyšlením. Vzal zase zajíce do tlamy a pokračoval lesem za ním. Našla útulnou jeskyni a Ezkyl do ní bez ostychu zaplul. Koukal, co by se tady tak dalo štípnout, ale moc tady toho nebylo, nic ho nezaujalo na tolik, že by si to chtěl vzít. Ezkyl se uvelebil se zajicem na kraji nory a očima vyhledal vlcici. ,,Ezkyl je vděčné Mijelce zato že ho vezla do jejho staršého příbetku. Takže tu vlčíska žila kedysi s rodino? Kaj má vlčíska rodiče?" Možná byl trochu zvědavý. ,,Vlčíska teda o smečičce řéká, že je dobrá? Ezkyl to přemyslí," Pousmál se a začal žrát kousek zajíce. Měl docela hlad. Uvelebil se tu opravdu jako doma, bez nějakého ostychu. ,,Jůva, vlčíska umě zvláštné čáre máre," světlo se mu líbilo, bylo příjemné teplé.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 5/5
× Ulov na horší časy (2b) - 3/3
<- Severní hory

Ezkyl byl vděčný, že se s ním Mielei rozhodla hledat nějaké jídlo. Rozhlížel se spíše po bobulích, nasával pachy a hledal nějakou mršinu, nebo něco co by mohl ideálně získat bez velké práce. Lov nebyl jeho silná stránka a jak říkal, nejradši by nelovil žádného tvora co měl možnost ještě žít dlouhý život. ,,Aa, vlčíska žila ako tuláčisko. Tak to isto chápe Ezkylova příkoře životka," přikývl, snažil se být tichý, aby nevyplašil potencionálni kořist. Očima hledal něco na stromech, jestli se jim spíš nepodaří ulovit nějaké ovoce, ale déšť nejspíše zničil vše co rostlo. Povzdechl si. ,,Nová smečička? A jaké tam sů vlčiska?" Naklonil hlavu. Že by přeci jen měl zájem se přidat? ,,To je fajne, že vlčka zná ostrůvky," Pousmál se a s lehkým pohupováním šel za ní. Hledala majitele stopy. ,,Nu jo, ale aj ten staté kus chce žéť. A to maso mňalo jakusi rodinu, chápeš! Teda... Ezkyl má masko rád, jen nezabíjá, většinou," zahuhňal. Každopádně se jim naskytla příležitost sledovat pach a tak vlk byl tiše. Sice by mu bylo zajíce líto, ale bohové byli nejspíše vlídní - teda, k Ezkylovi a jeho přesvědčení. Našli zajíce. Mrtvého. ,,Že by sa přiutopil?" Byla to jedna z možností. I tak byl Ezkyl rád. Popadl ho do tlamy a následoval vlcici.

-> úkryt v lese Alf

-> Dračí průsmyk
Najdi úkryt 4/5
Ulov na horší časy 2/3

Ezkyl jí na to jen přikývl, přeci jen, sám by se nenechal přesvědčit o opaku. Měl vždy přeci.pravdu, ne? ,,Viďám, viďám. Tu na horkách bysme mohli coso najet, nejake ukryteček. Prvo ale uloveme cosi ku tymu jedlu, hm?" Naklonil hlavu, při chůzi do hor se díval kolem, jestli náhodou nenajde nějakou průrvu, kam by později mohli zaplout. ,,Aa, takže vlčíska žije v rodné smečičce? Vlčíska tu je tym padem docela dlho, že? Zná vlčíska zdejšé ostrovy?" Usmál se a veselé pokračoval dál, už mu docela kručelo v břiše. ,,No, Ezkyl mocinky nelově. Ezkylovi je léto životka všich tvorov, aj zajáců a myšek. Ezkyl lově jen v krajně nuzi, nebo keď je zvéřa staré. Ezkyl jinači jí spíše bobule," Vysvětlil jí. Ale hlad už měl, naposledy měli s Chamsinem brouky zpod kůry. Teď by si I naplnil žaludek něčím tučnějším. Možná ulovi nějaký starý kus?
Ezkyl závětřil. Měl v nose nějakou stopu, ale moc z toho nebylo, jelikož ji záhy ztratil. Bylo mu líto zabít zvíře. Po cestě dolů z hor našel malý keřík, na kterém byly bobulky. Jedovaté. Ezkyl procedil nadávku mezi zuby. Ne, žádná kořist, nikde. Ani blbý bobule! Všechno vzala voda. Možná budou mít štěstí na nizine.

-> Ostrizi zrak

-> Luka

Najdi úkryt 3/5
Ulov něco k jídlu 1/3

,,To nima názur, to je pravda, božkové opravdicke sledujů všicko!" Utvrzoval jí Ezkyl, avšak měl stále úsměv na tváři. Byl poměrně hlasitý a jeho hlas se v průsmyku rozléhal. ,,Děsivjé místečko," konstatoval už trošku tišeji a rozhlédl se kolem. Nebyl úplně hloupý, tušil, že tohle místo se brzy taky zatopí, vody tu bylo docela dost, nebo spíše kaluží a bláta. ,,Isto bychom mňali najst cosi na horách! Tu v tym présmyku to brzky zaplavé vodička. Půdka tu jest rozčabřená a bahnětá," zahuhňal vlk nespokojeně a pokracoval za Miel do hor. ,,Nu, mořo mě tu přitáhlo. Ezkyl sám úpe nevje co sa stalo, bo jedynkrát šel ven a pak sa probudil v mořu," moc si to nepamatoval. ,,A Mijelka? Jak ta se tu dostala?" Nohy ho vedly výše do hor. ,,Cetra?" Naklonil hlavu. ,,Ezkyl má už kapke hlad. Mňali bychom cosi pojest či nasbérat než pojdeme do ukrytku. Ňáke bobuliska či kořénky! Nebo zděchlinu.

-severní hory

-> Les u Mostu

- Najdi úkryt 2/5

Ezkyl veselé pohopkával vedle šedé vlčice. Sem tam ho zaujala nějaká louže nebo stopa, takže se lehce pozastavil, prohlédl si to a šel dále. ,,Vopravdicke? Co keby božkove nechťali ať sa potkáme? Tož by Ezkyl umřil a ty bys Ezkyla nikdá nepoznala! Ale voni na Ezkyla dohléžajů, takže ťa seslali jak záchranku!" Sdělil jí svůj pohled na osud, který nejspíše vlčice asi těžko změní. Ezkyl prostě myslel, že vše je boží úděl. ,,Božci nejsů mazléčci, ale majů ruzné podobečky. Cernun je jeleň, Artio medvědica, Tarania bouřa a mnoho dalších božků s různéma podobama!" Vysvětlil vlčici část svého náboženství. Když přiletěla Luna, pořádně si ji prohlédl. ,,Chmm... Luna može bejt též ztělesněné božek! Božci ťa isto majů v lásce, bo máš svojho ochránca!" Zkonstatoval Ezkyl s úsměvem a mávnul ocasem. Lehce se Lůně poklonil. ,,Vaša veleváženosťa, kývnul jí a pak pokračoval v chůzi. ,,Vopravdicke? A jakeš divné věci?" Naklonil hlavu na stranu a se zájmem obě sledoval. Luna se mu zdála majestátní a Mielei moc milá. ,,Ezkyl pochází z domova," odpověděl jednoduše, nechápajíc moc princip otázky. Smečka neměla nějaké jméno a on nevěděl, jak se jmenuje země odkud pochází. ,,Bylo tam mocky lesíkov, hory, jezaro... Nevjem jak sa to místečko nazévalo, ale bylo tam hezce. Ezkyl sa toulal ňákou dobu, bo ze smečky odišel celkom mladé," vylíčil vlčici. ,,Co je tyn Chaos?... a Tvoja smečika je hodná, řékáš? Ezkyl moc nevěří. Ezkyl sa bojí kamsi přidávat. Smečičkám Ezkyl moc nedůvěřá. Ale vlčky mo Ezkyl rád, to ja!"

-> průsmyk.

- Tajné ostrovy
- Najdi úkryt 1/5

Ezkyl se pořád usmíval jak měsíček na hnoji, jeho zachránkyně mu samozřejmě lehce imponovala, no, protože byla prostě jeho zachránkyně, ne? Chvilku si jí prohlížel, ale hubu neměl zavřeno na moc dlouho. ,,Ano ano, osudek každěmu tvorkovi formuja jeho životek. Ezkylovi osudek nejednou zachráněl krk. Možu za to istojistě božci, kdo jiné!" Vesele šel po boku šedé vlčice, s lehkou obavou však sledoval temná mračna, ze kterých bez přestání lilo. ,,O ano, božci. Božci doprovazajů každého tvurečka, aj ty nejmenšé! Ezkylův patron jest božek Cernun, tyn má podobe velkého jeleňa!" Pousmál se při tom slově a pokračoval dále. Písek se změnil zase v půdu a volná plocha v Les. Pokračovali však mnohem dál a hlouběji. ,,Rodinka, nojo! To Ezkyl chňápe! Rodinka je důležiťoučká,moc moc. Ezkyl ale žádnů nemá. Máti ho opustěla a sůrozenci sa k němu radšé nehlášů!" Osvětlil jí Ezkyl. Byl vlastně docela opuštěný, jediná Rodina co měl byla představa bohů, kteří nad ním drželi ruku. To bylo možná trochu smutné? Chtěl by Ezkyl vůbec nějaký staly domov? Byl to podivín co nevydržel na jednom místě, mělo to vůbec smysl, aby někde zapustil kořeny?
,,Chamsin je vlčísek z púště, Ezkyluv přítelíček! Chamsin je vlčisko s protáhlem rypákem, co je moc statečné! A tymu chtěl isto pomocť duškovi v katakombách! Ale dušek zvedl vody a Ezkyla s Chamsinom málom utopil! Věřila by temu vlčíska? Pro dobrote na žebrote!" Hulákal mírně podrážděně, Ezkylovy emoce byly vidět v jeho vystupování, byl to s ním trochu emocionální kolotoč.
,,Ezkyl ve smečičce žil, tojo! Nikdo Ezkyla niměl rád, surozenci sa s ním nebavili, matka odišla a Ezkyla ponižovali! Aj samotné alfa mněl z Ezkyla kopacé pytel. A tak je Ezkyl radši sám! V přírodi do Ezkyla nikdá nikdo nekope! Ezkyl žijá spokojené život jako půtník! Ezkyl sa bojá smečiček..." Vydechl poměrně smutně, měl rád hodně vlků, měl rád společnost, ale radši se rozhodl být na jejím okraji, aby nemusel zažívat šikanu kvůli... svému já.

- Luka

Ezkyl se na ni díval s úsměvem na tváři, jako by byla svatý obrázek. Chvíli trvalo než se rozmluvila, málem by jí i vlk skočil do řeči, jak měl ve zvyku. ,,Mmm, isto by mňa božci ňějako zachráněli! Isto poslali tebje, jest to osud, mhm, mhm!" Kýval hlavou, byl přesvědčen o tom, že se toto určitě mělo stát. ,,Božci věďů co robjů, určito nás zvedli spolem kvůli ňákému účelíčku!" Lanařil jí do svých podivných představ a i kdyby nesouhlasila, asi by mu to jen těžko vymluvila. ,,Mijelka! Ezkyl Mijelku rád poznaje," huhlal s úsměvem na tváři a zastříhal oušky. ,,O ano, božci! Božci přírode sú všudě kolo nás, sledujů a trestajů za hřéchy, ale taktěž pomáhajů vlčískům!" Odpověděl jí. Neměla se určitě ptát na bohy, protože Ezkyl o tomhle tématu neuměl zavřít hubu. ,,Ó ano, potupka, to jest isto trest, možno bo Ezkyl s Chamsinom naštvali zlé duche!" Samozřejmě se vše muselo točit okolo něj. Přeci jen, on byl střed vesmíru, ne? ,,Ezkylovi je léto že vlčíska má zatopené barák! Co beje vlčíska dělat?" Naklonil hlavu. Hledat jinou smečku? ,,Ezkyl němá smečiska moc v lásce. Ezkyl je vlček samotkář. Ale keď vlčíska potřebujá pomoc, Ezkyl rád pomóže! Přítelíčka Ezkylovi předsá zachráňila životek, Ezkyl to musé splatit, bo by sa jinak božci hněvali!" Zběsile kýval při tom co mluvil. ,,Obejét, ano... a úkyt s jédlom, to Ezkyl moc rád! Tuž pojďme, dobrodružstvo čaká!" A s těmi slovy se vydal hledat smečku, ač neměl páru kde začít.
-> Les u Mostu