Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Promluv si o počasí 1b

Ezkyl chytal dech, když se snažil vyplavat na hladinu. Většinou ho vždy smetla vlna a posouvala jeho křehké tělo dál do moře. Kdo ví, jak by to skončilo, kdyby nezaváhal bledá šedá vlčice. Ezkyl jí slyšel, ale už už se v duchu loučil se životem. Pak ucítil tlak na krku, zuby vlčice a proud vody, která byla nejspíše magií ovládaná. Byl pod kontrolou. Když doplavali ke břehu, Ezkyl se opřel o tlapy a začal kašlat vodu, která se mu dostala do tlamy. ,,Fuj fuj, slaná vodišta, no to e hnus," hučel vlk, ignorujíc nadávky, že je magor. ,,Oho, vlčísko, Ezkyl sa omluvuje. Ezkyl chtil doplut na druhé břeh, bo sa mu nechťalo obcházať celej ten kus ceste," blábolil strakáč s lehkým úsměvem na tváři a vrtěl ocasem. Až teď si vlcici mohl poradne prohlédnout. ,,Přítelíča zachráněla Ezkyla! Ezkyl mocinky děkuje! Jak se přítelíčka nazývo?" Natočil hlavu na stranu a ocas se mu lehce pohupoval. Oklepal se od vody a zadíval se na nebe. ,,To je ale katastrufa, co? Ezkyl věďál že sa božci moc moc zlobjů! To beje potopa, to řékám na tuty!" Pomalu vstal ze země. ,,Vodkud sa přítelíčka zjevila?"

Projdi se po zatopeném uzemí. 1b
Pokus se plavat 1b

Území ostrovů bylo už značně pod vodou. Ezkyl se prošel kolem, voda mu sahala po kotníky. Došel k jednomu z krajů, stál na břehu a mermomocí se musel dostat na druhý, aby to nemusel zdlouhavě obcházet. Už tak byl zmoklý jako slepice, voda byla stojatá, no co by se mohlo stát? Ezkyl tedy pokračoval, chvíli se brodil, pak už plaval. Že břehu na něj volala vlčice. ,,Co řeká přítelíčka?!"* špicoval uši a otáčel se, ale to ho smetla jedna z vln. Ezkyl se ponořil pod vodu. Řekněme, že tenhle vlk měl na vodu vyloženě štěstí. A na to, kolikrát se na těchto ostrovech málem utopil, taky. Plaval, kopal nohama a snažil se vyplavat nad hladinu. Což se mu povedlo, ale moře ho vlnami posunulo dal než zamýšlel. A teď bojoval. ,,Božci! Vlčko! Pomožtě!" Křičel z plných plic, mezitím co si s ním voda hrála jako bójkou.

-> Les u Mostu

Ezkyl rychlým krokem procházel lesem, neohlížejíc se za sebou. ,,Přítelíčku, katastrufa, to nebeje jen tak! Voda z něba pršá už bůve jak dlouho. Zemňa je celá vlhká, fuj fuj. Všinde je mokro, to by do takeho počaska ani vlčisko nevyhnal," hulákal strakáč, aniž by si vsimnul, že jeho přítel ho už dávno nenásleduje. Ezkyl ještě něco mlel o bozích a přírodní katastrofě, než mu došlo, že je nějak moc ticho. Otočil se a sledoval les. Nikdo tam nebyl, nikoho neviděl. Slyšel jej rozbouřenou řeku a jinak ticho. ,,Přítelíčku? Přítelíčku! Kaj se sa poděl, hum?" Křiknul do prázdna, ale nedostala se mu žádná odpověď. Ezkyl se ještě chvíli rozhlížel ,,Och Přítelíčku, ty žeš se mi ztratil! No to je kalamita! Ešťe ťa bude Ezkyl hledat po všich čertiskach!" Mluvil nahlas a dost nespokojeně. Poté si jen povzdechl a se slovy že se ještě uvidí šel dále. Jeho nohy šli po vlhké zemi, když narazil na písek. A vodu.
Objevil ostrovy. ,TU to je cely zatopeně!" Mluvila nahlas. Byla pravda, že všude byla voda a Ezkyl neměl tušení, jak se jinak dostat na druhy břeh. ,,Tož to abych plaval," zamručel.

-Luka

,,Kajpak zazrak! Kalamitka! Šak sa poděvej, řéčka tu v lesu je rozbůřená jak nasraté vlčisko!" Zahuhňal Ezkyl, který počkal, až jej jeho dobrodružství milující přítel dožene. Šli tedy konečně vedle sebe, nedaleko byla řeka, která opravdu byla vylitá, rozbouřená a zdálo se že podemlela i okolní stromy. Ezkyl se na to chvíli zděšeně díval. ,,Nima to zázrak. Zázrak by to bel kdyby lehko zapršalo. Ono chčí jak z koňve! To bejr katasrufa přítelíčku! Zemička sa zlobje," opakoval stále vlk. Měl přeci jen magii země, cítil, jak příroda pod návalem deště dostává zabrat. Hlavně stromy.
Šli chvíli kolem řeky, avšak dál od bouřící se vody. Překročit jí nemohli a tak Ezkyl šel raději zpátky. Stoupali trochu výše, když došli na Vyhlídku. Nebylo moc viditelnost díky dešti, ale bouře pomalu ustupovala

- Tajné ostrovy

-> Katakomby přes Křišťálové jezero a vodopády

Ezkyla venku překvapil déšť. Obloha byla zatažená, chmuravá a bylo chladno. Bouře, blesky dopadaly s hlubokým hřměním a země byla neklidná, to Ezkyl cítil. Byl z toho lehce vykolejený, protože v jeho hlavě měl samozřejmě pocit, že je to jejich vína. ,,Ezkyl s Chamsinem nazlobeli matečku zemču! Zlobé sa! Velké deště příjdů! To má Chamsin za to paktovaně s duškami," hulakal strakaty vlk a jeho nohy ho nesly přes louku dál. ,,Mňali bysme najst nejake úkryt. Zemička nima v pořádku, všudi su bleskance a voda!" Ezkyl se rozběhl směrem k Lesu, kde byli předtím. ,,Nevjem kaj jdu. Musme najet nejake utočisko před velků vodu, pronesl vlk.

-Les u mostu

Ezkylovi jeho poměrně krátký život proběhl před očima. Narození. Matka. Sourozenci. Šikana. Bohové. Zvířata v Lese se kterými žil v harmonii. Život poutníka. Radosti a jednoduchosti. A pak Chamsin. Doslova Chamsin, narazil do něj, pak do stěny Katakomb, voda s ním mlela a v hlavě se mu točilo. Kdyby mohl řvát tak by Řval, kdyby mohl nadávat tak jistě prokleje svého společníka a celé tohle místo. Nemohl však. Držel dech, pomalu se mu před očima dělaly mžitky. Byl tohle jeho konec? Snažil se pomocí magie vytvořit alespoň nějaký kamenný úchyt, ale voda byla tak silná, že ani nedokázal ovládnout magii. Cítil štiplavé rány po těle, bolest slabin a dochazející kyslík. Loučil se se životem, vyzýval bohy. A pak voda klesla. Jakmile vynořil hlavu nad hladinu, začal hluboce dýchat. Voda se stáhla úplně. ,,Blahgggg," Ezkyl zvracel vodu, která se mu dostala do útrob. Tak kyselá, nechutná a páchnoucí. Minimálně mu to pořádně prožene trubky, tahlencta voda. ,,To e hnusík," kuckal Ezkyl ještě zbytky vody a plival na všechny strany, dost možná jeden chrchel trefil i Chamsina. ,,Ezkyl to řékal. Chamsin sa zahrává s duškama a potym to tak dopaduje," vyčítal mu vlk s vytřeštěným výrazem. ,,Chamsin mjel co chtil. Dufam že Chamsin už sa poučil a nebeje naháňat ztracených duškov," dal mu ještě kázání a s nadávkami pod nosem se vydal ven.

-> Luka, přes Křišťálové jezero a Vodopády.

Když se Chamsin vydal za pláčem, Ezkyl ho se svěšeným ocasem pomalu následoval. Těžko říct zda to byl znak přátelství, nebo částečné zvědavosti, každopádně strach byl slabší než to, co Ezkyla pohánělo vpřed. ,,Možno o sebje dáva vědit, bo jest zlej a chtě vlčísky zabéta pak posednůtjejich dušečky," vysvětloval si to tiše Ezkyl. Rozhodně ani za mák nevěřil, že duch má dobré úmysly, což se mu ukázalo i za malou chvíli.
Při zvuku a šeptání zmrznul. Dal by se na útěk, ale nebylo jak. Chamsin, blázen, se chtěl.s duchem domluvit. ,,Von nás zabjé, zabjé" blekotal strakatý vlk a jeho noční můry se napnily. Najednou se zvedla voda, rozlehl se smrad a vlkovi splašky ppdebraly nohy. ,,Ezkyl to řékal, EZKYL TO CHAMSINOVI ŘÉKAL!" Řval Ezkyl, když se snažil plavat, ale k východu. ,,Božci, smilujte sa!" To bylo poslední, co řekl, než ho sebrala voda a on se ocitl pod hladinou.

Chamsin jak se zdálo naslouchal tichemu kapaní vody a občasnému zakvílení větru, dokud se z druhé strany neozval pláč a pouštní vlk se zadíval oním směrem. Ezkyl stáhnul uši a polknul na sucho. Konečně byl zase chvíli ticho, snažil se dělat že momentálně neexistuje a že je pouhá socha, nebo že splynul s okolím. Jeho vyděšené zelené oči těkaly po okolí, ale ducha nevidely, ani původce pláče. ,,Ezkyl přišyl v míru, míru!" Byla tichý, ale poslední slovo zdůraznil nahlas, aby ho duch náhodou nepřeslechnul. ,,Ezkyl myslí, že dušek něchca pomoc," zabrblal ještě tiše směrem k Chamsinovi a očima projížděl po tmě. Pak uslyšel tichá slova. Zježil se mu zátylek. ,,Duško nás utopě, Ezkyl to řékal!" vyjekl nahlas, strach ho však přišpendlil a on zamrznul. Čekal na Cahmsina, co udělá.

Když Chamsin pronesl něco o tom, že duchů bude více, skrz souboj u jezera, Ezkyl trochu vyvalil oči. ,,Ezkyl důfá že sa nepozabíjajo," bylo to tiché doufání, možná částečně tím, že měl Chamsin tlapu na jeho tlamě.
Když se ho zeptal, zda ví, už už by odpověděl, ale to ho "chytla" kost a jeho řev zaplnil Katakomby, takže se Chamsin nestihl dovědět, co vše Ezkyl chystal říct. ¨

Náraz byl tvrdý, zároveň však Ezkyl padnul do měkkého, když narazil do Chamsinova těla. Omluvně mu věnoval pohled, poté se od sebe vlci nějak oddělili a rozmotali, Chamsin Ezkyla svrhnul ze sebe do té smradlavé břečky, která byla na zemi. ,,Ezkyl nima pohlený straškem, iny ho vyděsil kostík. Ezkyl mluvé pravdu, tyn kostík fakticke ožil, fakticke!" Už to byl zase on, hlučný Ezkyl. Chamsin se rozhodl s duchem komunikovat, Ezkyl stáhnul uši a postavil se. Sbíral odvahu nezdrhnout pryč, když se za ním, odkud přišli, ozval pláč. Ocas se mu skoro sroloval až do prdele, vytřeštil oči na Chamsina. ,,Ezkylovi se to nelíbě!" Pípnul a trochu se stáhl

Ezkyl poslouchal zvuk kapající vody. Lehce jej z toho mrazilo v zátylku, nebo to možná bylo tím zvláštním závanem, který najednou z ničehonic přišel. Najednou ucítil Chamsinovu tlamu na svém čumáku. Zuby o sebe klaply. ,,Pšítelčku, prč Ezka fackje?" Tlamu měl přišpendlenou jeho tlapou a tak huhňal koutkem tlamy. Když tlapa zmizela z jeho čumáku, Ezkyl se na něm podrbal, protože ho zasvědil v nose. ,,Ezkyl něhuláčí, Ezkyl iny hlasno mluví," zabručel Ezkyl spíše více tiše, ale spíš to byla konečně normální tónina hlasu.
,,Ezkyl myslé že to nebylé pravelcé inteligenti," dodal jen suchu poznámku a lehce se uchechtl. ,,Možno sa navzajem zbijů než Chamsin a Ezkyl vyjdó z tutych Katakombisek." Pokračoval pomalým krokem za Chamsinem, ale doufal, že se jeho přítel brzy otočí k odchodu. ,,Chamsin sa myslé že Ezkyl vjé huvno?" Nadzvedl obočí a lehce se uchecht, když tu náhle ucítil sevření kolem kotníků. Viděl jen část kostry tlapy, která vypadala, jako by jej svírala, ač se tedy pouze pravděpodobně jen šprajcnul. ,,,UAAAAAAAAAAA, KOSTÍKY ÚTOČÉÉÉÉÉÉÉ," zařval na celé Katakomby a rychleji než kdejaký blesk se jal na útěk, hledíc hlavou dozadu, takže svou nepozorností samozřejmě sejmul Chamsina a společně se váleli v jedom vlekém chomoutu ve vodě. ,,Duškové sa zlobjů, duškové sa zlobjů Chamsine, Ezkyla MÁLOM SEJMUL KOSTÍK!" Řval mu možná skoro až do ucha. Pokud tohle viděl nějaký bůh nebo duch, pravděpodobně se řezal smíchy. Chamsin asi moc ne. A Ezkyl si možná cvrnknul do kožichu.

Když Chamsin skoro neironicky řekl, že se půjdou zeptat, Ezkyl vykulil oči a poprvé v životě byl alespoň an pár sekund zticha. Chvíli přemýšlel, jestli to vlk myslí vážně. Naštěstí to byl asi jen vtip, protože Chamsin vyjmenoval důvody, proč by vlci bojovali. ,,Ezkyl už sa lek, že sa Chamsin úpe pomát!" Zahulákal zase a jeho slova se rozléhala v Katakombách. ,,Porovnáně sil? Chm... tož to je kapku egoistické, nu?" Nadzdvihl obočí a zadíval se do dálky. Zdálo se, že v Katakombách byl docela klid, tedy, až na Ezkylovo hlasité žvanění. Jeden by se divil, že Chamsinovi už z jeho otravných keců nepraskla hlava. Když Chamsin odpověděl, Ezkyl na chvíli opravdu ztichl. Asi jen na minutu. Bylo na něj příliš ticho. ,,Ezkyl myslé, že tu žádné dušek není," pronesl s ledovým klidem a přivřel oči. ,,Mňali bychom íst," dodal jen a už už se měl k odchodu.

-> Křišťálové jezero přes Vodopády

,,Hmmm, čemu Chamsin myslé, že vlčísci bojujů? Nima to kapku zbytečné?" Naklonil hlavu na stranu. Sám se do bojů moc nepouštěl a ani je neinicioval, občas však dostal na kožich, když se zapletl mezi jiné vlky. Zvlášť tam, kde kdysi žil, byl brán jako podivín a mnozí si na něm vylívali zlost, ale Ezkyl se uměl ubránit, nebo zvládl rychle utéct.
Vešli do Katakomb, Ezkylovi smrad hned vešel do nosu. ,,Fujky fuj," zabručel a otřel si tlapou nos. Měl pocit, že mu smrad vlezl až do útrob. Neměli předtím moc času si to tady prohlížet, nyní ale viděl i kosti a různá zákoutí tohoto tunelu. Voda po které šli byla Kalná a někde se ozývalo kapání. Vlk trochu sklopil uši, ale snažil se vypadat, že má pro strach uděláno. ,,Jak Chamsin chce vylákať duška?" Naklonil hlavu do strany. ,,Halooooooo" hulákal Ezkyl a ozvěna mu to s přehledem vrátila. Mávl ocasem. Nic neviděl, nebylo čeho se obávat.

-> Les u Mostu, přes Luka

Strakatý vlk procházel luka. Když mu to Chamsin odsouhlasil pouhým "dobrá", Ezkyl si lehce odfrknul. Byl ale rozhodnutý ukázat svému kamarádovi, že má pro strach uděláno. Když Chamsin okomentoval jeho užívání života jako běžnost, Ezkyl mlasknul ,,Ezkyl sa raduje z maličkostě," zahuhňal a mávl ohonem. Pomalým krokem překračovali vzdálenost a vlkovi se více stahovalo hrdlo. ,,Možno bych počkal venku," odvětil Ezkyl. ,,Nu co, šak uvidíme, co sa z duškem dá robit. Možno se ani neukáže," dodal jen a pomalu přešli k jezeru. Strakatý cítil, jak je tady vzduch těžký a měl pocit, že má na jazyku krev. ,,Tady to je jaksi děsivé," zahuhňal vlk potichu. ,,Co myslé Chamsin, že sa tu robí?" Nadzvedl obočí, cítil tady plno vlků. Zrychlil trochu krok. ,,To je Ezkylovi léto. Škoda," nehdlal se v tom více rýpat, nechtěl at je zas Chamsin smutný a zamlklý. Prošel přes vodopády, až ke katakombám. ,,Připravené?" A vešel dovnitř

-> Katakomby, přes Nerovy vodopády

,,Ezkyl bude Chamsinovi věřit. Ale keď dušek Chamsinovi něco udělá, Ezkyl mu řekné, že mu to řékal," prohlásil suše Ezkyl a otřepal se. Ze srsti mu odletelo pár lístků a větviček, které si tam spokojeně hověly zapleteny v jeho zacuchané srsti. Jemně švihl ocasem a zadíval se do dálky. ,,Ezkyl myslel ňáké zajímavé dobrosružstvo. Objevováně, zkůšení nového jédla, poznání novéch vlčísků, lov, kůpáně v řečce a tak," zahuhňal strakatý vlk. Zachraňování duchů neměl na seznamu. Zabručel. ,,Ty též," snažil se poukázat na to, že se Chamsin jistě v Katakombách necítil dobře. ,,Tož pome. Čas zachránět duška. Nebo ses rozmyslil?"
Byli z jiných světů. Ale podobných. ,,Vyspělé? Potále na různé mésta? Možná to jest Chamsinova odpoveď. Najet potal do jejho svetá a odtamtud do svojho, hm?

-> Křištálové jezero, přes Luka

,,Když si to Chamsin myslé," pokrčil rameny Ezkyl a snědl další housenku. ,,Když by to bel zlé dušek, možno si to zaslůží," dodal tiše Ezkyl a přežvykoval housenku. Byla měkká, ale něco se vlkovi dostalo mezi zuby a tak se snažil vyndat to jazykem. Musel jistě vypadat komicky. ,,Ezkyl pojde s Chamsinem. Chamsich chtil dobrodružstvo, má ho mét. Ezkyl předsa neuteče před ňákou dušou ne?" Dělal tvrďáka, ale pravda byla, že měl trochu nahnáno. Ezkyl byl hipík a žil život opravdu plnými doušky, ale zachraňování duchů opravdu nebyla jeho představa užívání života nebo dobrodružství. Přesto se kousnul, chtěl z nějakého důvodu splnit Chamsinovo přání. Když Chamsin poděkoval, jen přikývl a dál se rval housenkami. Bylo tam pro oba dost. Samozřejmě nechal půlku svému kamarádovi, nebyl tak lakotný. Možná snědl o pár víc. Ale kdo to měl počítat, hm? ,,Skaraba, štíry a ty posledné chrobsky neznám. Ezkyl zná jen ptáky a zajce. A jeleně. Mufloně. Kůně. A tak"