Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ezkyl měl ve své víře jasno, ale těch Bohů, které jakožto tulák poznal a začal vyznávat, bylo tolik, že i on se v tom pomalu ztrácel. ,,Mnohé, mnohé Božky," odpověděl mu Ezkyl a máchnul ocasem. ,,Božka Taranise, to Božek blesku. Božka Cernnuna, jeho máti Eiochu, Maponosa, Božka síly, Ogma, Božka válek... a mnohé dalšé Božky," pronesl Ezkyl a u toho horlivě přikyvoval.

,,Máti moc jinéch dobréch volbiček nezrobila, ale dala Ezkylovi živůtek a krmila Ezkyla, krmila. Tož Ezkyl máti musil mít rád, musel," mlaskl Ezkyl, když Aileen promluvila o jeho matce. Samozřejmě byl Ezkyl více než sdílný, aby jí pověděl svá příkoří v rodině. Ezkyl by o sobě řekl vše i nepříteli, protože byl prostě jedna velká držka.
Už se setmělo. zafoukal chladnější vánek. ,,Celičké živůtek? Takže vlčiška zná místné přírodu, zná?" Naklonil jemně hlavu a pousmál se. Zdálo se, že jistě vlčici bude i nadále otravovat svými dotazy. Když řekla, že místní končiny jsou kouzelné, Ezkyl poskočil. Magie mu nevadila, ale měl z ní přirozený respekt. ,,A rostlišky, rostlišek tu mnohé?" Ezkyla zajímalo, zda zde rostlo hodně rostlin. Musel znát všechny! Přeci jen, byl tak trochu bylinkářem a v přírodních věcech se vyžíval.
Když jim Aileen nabídla jídlo, Ezkylovi se samozřejmě zazářily oči. Jak jinak, on nemohl odmítnout žádnou nabídku! Byl trošku vysránek, ale sám si to neuvědomoval. Bral, co mu ostatní dávali. I když chtěli a i když nechtěli. ,,Jestle vlčiška nabizá krmivo, Ezkyl by se rád dal cosi ku snězení," zaradoval se vlk a mávl ocasem. ,,Ezkyl jé šecko možné, bróky, kořénky, ovoce aj jiné plodstvo. Má vlčiška cosi z teho?" Pousmál se. Ezkyl byl zarytým - částečným vegetariánem, prostě radši jedl to, co nabídla příroda, než aby zabíjel zvířata. Zvlášť jeleny.

Foukalo. Ezkyl cítil vůni kvítí a lesa. Byla to příjemná vůně. ,,Póštní bóřka! Přítelíček pocházá z póště?" Nadzvedl obočí Ezkyl a měřil si vlka pohledem. byla pravda, že Chamsin měl docela jemnou srst a v ní měl nějaká zrnka písku. Původně to bílý vlček přisuzoval pláži, na které se oba vynořili.
Když se Chamsin zeptal, jestli je nějaký z jeho bohů i stromem, EZkyl se seriózně zapřemýšlel. ,,To si Ezkyl nemyslí. Ale stromešky sú svaté, to jo," pronesl Ezkyl a zavrtěl ocasem, netušil, že si z něj vlk střílí. Tenhle vlček uznával přírodu jako celek, nikdy by neublížil zbytečně žádnému tvoru ani stromu či rostlině. Jediné co si od přírody bral, byly mršiny a kořínky. A bylinky, pro své účely.
,,Ezkyl a Chamsin só jisto vyvolený k tymu, aby poznali zdějšé světík, je to požehnáně Božků!" Řekl vlk zcela vážně, bral to nyní jako svou zodpovědnost a věřil, že tady má jistě nějakou životní misi.

Když jej vlčice pozdravila, trochu odstoupil z jejího prostoru. ,,Ezkylovi dala jeho máti název Ezkyl," řekl vlcici své jméno a pousmál se. ,,Zlaté lesík! Moc pěkné, moc moc. Vlčíska zde ží? Ží v tomto lesíku dlouhé čas?" Ptal se, zda v tomto lese žije. Natočil přitom hlavu a vesele máchal ocasem. Chamsin byl klasicky nedůvěřivý, ale Ezkyl měl každého za kamarádíčka. ,,Ezkyl s Chamsinem neznajů tynto lesíček. Ezkyl s Chamsinem přišle z pláže! Ezkyla shodili Božkové do slané vodišky, pfuj pfuj. Ezkyl dorazil až tu," povyprávěl jí svůj životní příběh a doufal, že mu sdělí nějaké zásadní informace. ,,Zná vlčíska tentyn svět? Co to za svět?"

Jestli byl Ezkyl narušený hodně, nebo málo, to už si každý musel posoudit sám. Byl to trochu blázínek, co si budeme povídat. ,,Tymu nerozumím, přítelíčku," nakrčil se Ezkyl a rozhlédl se kolem. Už se stmívalo. ,,Tvoje název jest podoba jakéhosi hněva?" Dejme tomu, že vlk měl o kolečko... méně? A nerozuměl souvislosti jména a hněvu vlka. Nechal to proto být.
Vlk se ho zeptal, jestli Cernunna někdy viděl. ,,Někdá určitě. Potkal sem mnohé jeleně. Možno byl jeden z tých jeleńů aj Božek Cernunn." Ezkyl věřil v to, že jeho Bůh jej sleduje na každém kroku, proto by bylo samozřejmé, že ho nejspíš zahlídl, ne?
Když vlk pronesl něco o tom, že déšť je dar, Ezkyl začal horlivě přikyvovat. ,,Ano ano, dar. Božci darovali déšťík Ezkylovi, bo by jinak umřil žízňou z tej slanej vodišty," samozřejmě to musel Ezkyl jako vždy stočit na sebe, jelikož okolo něj se přeci točila zeměkoule, no ne? Zněl dost sobecky, ale on si to neuvědomoval.
,,Jiné světík, říká přítelíček? To moc moc divné, moc moc," zadumal Ezkyl a podíval se na nebe. Bylo vidět jen trochu, koruny stromů blokovaly výhled.,,Možno to má jakýš význam, neyslí, přítelíček?" Ezkyl se cítil trochu jako vyvolený, že měl privilegium objevit nový svět.
Najednou se z křoví někdo vynořil. ,,Vlčísek! Božci s tebó! Jak se nazývá, přítelíčka?" Poskočil směrem k Aileen a vesele se na ni usmíval. Možná jí to mohlo připadat trochu zvláštní, ale Ezkyl rozhodně nevypadal nebezpečně a nevnímal její nejistoty.

Vlk byl vůči Ezkylovi dosti skeptický a jeden by se mu nejspíše ani nemohl divit. Bílohnědý vlček vypadal dosti nevyzpytatelně a kdo ví, co se tomu bláznovi mohlo honit v hlavě. Pravda byla, že Ezkyl byl docela neškodný, pokud bychom přehlídli jeho vlastní sebedestruktivní chování a jistou míru sobeckosti, kterou však on nevnímal. ,,Ezkyl sa poučil, jojojo. Ezkyl sa vyhně všeckým slaném vodištám, pfuj pfuj." Nejspíše nepochopil, co po něm vlk přesně chtěl. Ezkyl si ale nebyl vědom žádné své chyby. ,,Aaa, přítelíček má název po Božkovi, to pěkné, to pěkné," kýval vlk se zaujetím a úsměvem na tváři. ,,A přítelíček splňá významy svojho názvu, zuří časté vlčísek?" Ezkylovi nepřišlo, že by Chamsin nějak zuřil, ale bylo pravdou, že Ezkyl nikdy pořádně nepoznal, když se ostatní zlobili, až když došlo na bití. Ale ani to občas Ezkyl nechápal. Byl pacifistou, ale když už ho něco opravdu bolelo, uměl se přeci jen ohnat. Nenechal by se zabít.
,,Chamsin vyznává jinačí Božky než Ezkyl?" natočil hlavu zvědavě. ,,Ano ano, jeleňa. Obrovské jeleň s velkýma parožíma. Božek Cernunn častě chodí mezi ostatné vlčísky a sleduje jich, či robí dobře a dobře sa chovajó," přikývl Ezkyl a chvli ještě ležel v úkrytu. ,,Přítelíček zústaně před jeskyňkó? Neskreje se?" Naočil hlavu na stranu a sledoval Chamsina. Déšť za chvíli však ustal a začalo se stmívat. ,,Mmm, Božkové zrobili jen malé déšť, žádná velká bouřica," pronesl Ezkyl a vylezl z úkrytu. ,,Kaj sme sa to vlastně ocitnuli, přítelíčku? Tutyn les Ezkyl nezná, ňáké nové les. Tutyn nima z mojí domovinky, nene," zapřemýšlel konečně Ezkyl, jelikžo u něj doma neměli ani moře. Ocitnul se někde kdoví kde. A doufal, že Chamsin bude mít odpověď.

-> Mělká pláž
Splněno: Příležitost dne, schovej se do úkrytu

Vlk vypadal ostražitě a možná by i Ezkylovi ublížil, kdyby hodně narušil jeho osobní prostor, ale Ezkyl žádnou hrozbu nevnímal, jako ostatně nikdy. Byl poměrně sebedestruktivním vlkem a nebezpečí se smál do tváře, ani ne pro ten adrenalin, ale spíš proto, že byl prostě tak trochu hloupý a nevnímal nebezpečí.
,,Já nevím, Božek Cernunn má aj vlastné úsmyslíčky, třebas to mělo bét ńáké postrašeníčko nebo poučeně pro Ezkyla, chápal to, přítelíčku? S Božkama není radno zahrávat se, nenene." Kýval hlavou, aby své "nene" zdůraznil. Ezkyl netušil, proč ho bohové hodili do té studené mořské vody. Měl to být trest? Poučení? Pouze zábava? Ať to bylo cokoliv, Ezkyl to přijal a na své bohy nezanevřel. Věřil, že to mělo své opodstatnění, ač ho tedy poutník nechápal. To, že druhý vlk děkoval svému bohu, Ezkyl nezaznamenal, jelikož měl dost své práce s pobíháním, jako naprostý blázen.
,,Chamsin, to dobré název, silné, pasuje vlčískovi, pasuje," přikyvoval Ezkyl, říkajíc, že vlkovi jeho jméno sedí. Nejspíše ho stejně zapomene a bude Chamsina oslovovat jako přítelíčka, ale to už byla věc dalších dní.
Ezkyl se vydal do Zlatého lesa. Přešel z pláže přímo mezi zlaté stromy. Bylo tu krásně a Ezkyl tu krásu oceňoval. ,,Ezkyl vyznává Božky přírody. Hlavně Božka Cernunna, ten dohlížá na všecké vlky, jako velké jeleň. Tymu Ezkyl neloví jeleně, Cernunn by Ezkyla jináč jisto ztrestal," odpověděl mu a pokračoval v cestě. Ezkyl vyznával smíšeninu božstev Keltů, Germánů a Slovanů. Znal pár jejich jmen, ale většinou je pojmenoval hromadně, jako přírodní Bohy.
,,A hle, útočisko, tam sa možme skrét," pronesl bílohnědý vlček a zaplul do malé jeskyňky, kterou zpozoroval na kraji Zlatého lesa. Lehl si a poslouchal, jak déšť bubnuje o zem. Čekal, až se vlk, kterého tedy už prakticky bral jako přítele, půjde také skrýt. V jeskyni bylo docela příjemně.

Ezkyl sebou ještě chvíli mrskal jako ryba na suchu, střepal ze sebe přitom i chaluhy a různý bordel, který se mu nalepil na srst během jeho mořské výpravy. Kdyby je nestřepal teď, nejspíše by s těmito ozdobami cestoval po celém Moisu Grisu ještě dlouhou dobu.
Jeho navlhlá srst byla dosti cítit po soli, zároveň řádně nabrala na objemu, když vodu z kožichu skoro vytřepal. Když ho najednou přerušil neznámý vlk, zastavil se a otočil se na něj. ,,Ooo, vlčísek," pronesl s pokýváním a lehce se pousmál. ,,Božkové aj s tebó, přítelíčku." Odpověděl na pozdrav svou hatmatilkou a vesele nacupital k vlkovi. ,,Božek Cerunn mě včil asi trestá, bo nechal osudí hodit mě do té slané vodišty, fuj, špatná vodišta," dodal naštvaně, a koukal kolem sebe. Vlk nejspíše neměl začínat takovým stylem pozdravu, protože Ezkyl teď nemohl o bozích zavřít držku, jak jinak. ,,Božkové sú všude kole nás a trestajó, když se chováme zle ku ostatném vlčiskám," pověděl mu Ezkyl, aby ho varoval. Ano, všichni se musí chovat slušně, aby je přírodní bohové netrestali, alespoň to si Ezkyl myslel a řídil se tím - teda, částečně. Byl trošku sobeček a žil si svým jednoduchým životem, většinou když konal něco špatného, ani o tom nevěděl. Když mu řekl, že se brzy objeví déšť, Ezkyl se podíval na oblohu a přitakal mu. Opravdu se během chvíle rozpršelo. Ezkyl vesele pobíhal kolem a sbíral dešťové kapky do tlamy. Polkl vodu a uhasil žízeň. ,,Vidíte, přítelíčku, Božkové dohlížajů na svoje vlčísky. Nenechali by Ezkyla umřét žízňou," řekl sebejistě Ezkyl a kývnul na vlka. ,,Jak tě nazývajó, přítelíšku?" Natočil hlavu na stranu. ,,Měli bysme nájét nějaké skrýš, bo jináč zmrzněm a zmokněm," dodal vlk, přičemž očima hledal, kam by se schovali. V dáli viděl les. Možná tam najdou nějaký úkryt? Ezkyl na nic nečekal a otočil se, doufal že ho vlk bude následovat? Asi mu to bylo jedno, těžko říct, co si Ezkyl myslí.

-> Zlatý les

-> Příchod

Na pláži plné písku se záhy objevilo tělo. Jeho majitel bezvládně ležel, v srsti měl písek a kdejaký bordel, který se na něj nejspíše nalepil po vyvrhnutí z moře. Kolem krku měl jakousi chaluhu a na zádech si nesl kousek nějakých mořských rostlin. Už nad ním kroužili racci.
,,Echu!" Pšíknul si nahlas a písek před ním se odfouknul v dál. ,,Pfuj, mám nějaké bordel v nosáku," zabručel tulák a znovu si kýchnul, aby dostal otravné částice písku z nosu. Pomalu vstal, dosti se při tom namáhal a funěl. Tlapou si přejel po nosu, aby z něj vypadl otravný písek. ,,Také škaredstvo," zahulákal naštvaně a znovu protřel čumák. Pak se rozkašlal a vyplivl slinu s pachutí slané mořské vody. ,,Škaredná vodišta, škaredná, solnatá, nedobrá," blábolil svojí řečí a u toho plival slanou vodu.,,ńáké pití, potřebuju ńáké pití, pfuj pfuj. Sucho v tlamě," stěžoval si Ezkyl, ač tam nejspíše nebyl nikdo, kdo by ho poslouchal. Nebo snad ano? I kdyby, nevšímal si okolí a soustředil se jen na své potřeby.