Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ten očarovaný vlk nebyl on. Vlastně to i dávalo smysl, zdálo se, že Atrox by podobné, něžné city vůči někomu jako Řebříček nepociťoval. A tak se stala celá věc sotva pár minut po jejím skončí otázkou minulosti, která už nikoho nezajímala. Tedy, jednoho hnědavého vlka možná ano - ale jeho zlatavý společník se rozhodl očarování jednoduše zapomenout.
,,Máš pravdu," rozhodl se tedy ukončit nějaké možné dohady o tom, že by snad trocha jeho pocitů mohla být opravdová. ,,Byli jsme oba očarovaní a rozhodně takový nejsme. Ne-e. Nikdy."
A stejně mu to bylo docela líto.
Stáhl nepokrčené ucho a vydal se směrem, kterým zamířil i Atrox. Říkal, že tam je smečka, že? No, to by se asi i hodilo... on si beze smečky nejspíš zrovna neporadí. Už jen to uvědomění jej donutilo si dlouze povzdechnout. Vážně, to byl tak neužitečný?
Ne, nebyl neužitečný. Jen se potřeboval naučit, jak se věci mají. S tím zdvihl hlavu, mírně se podmračil a zhluboka se nadechl, jakoby si dodával odvahy. Tak. A tak to bude brát. Musí se naučit, co všichni okolo něj už umí a zvládne to. Nakonec z něj bude nejšikovnější vlk v okolí a všechny smečky se o něj budou rvát.

>> Zlatý les

Řebříček mírně zmateně zamával ocasem, když se Atrox znovu rozmluvil. Že prý byl okouzlený... a znělo to docela i pravdivě. Řebříček odvrátil pohled a nervózně se zasmál. Vždyť co jiného mohl očekávat? Všichni tady byli jen pod kouzly - i on sám to zažil a možná až příliš dobře.
,,Dobře... nebudu o tom mluvit," zamumlal. Ale vypadalo to, že Atrox se k tomu, co mezi nimi proběhlo, odmítá hlásit - odteď už napořád. To donutilo tmavého vlčka stáhnout uši. Vážně ho tak moc... žralo, že by snad mohl mít nějak blíž k vlkovi, který byl... no, ne samice? Nebo jen nerad projevoval city? Možná, že tam, odkud pocházel, city jednoduše neprojevovali.... ale nemělo by to v Řebříčkovi probouzet nějaké pocity? Mírně se zamračil a podíval se bokem.
,,Jen mi dovol se zeptat, jestli... to všechno je kvůli tomu, že jsi byl očarovaný a nebo k tomu máš jiné důvody. Snažím se to... pochopit." Byl si docela jistý, že to chápal - ale co ztratí tím, že se zeptá a požádá o víc informací?

~ 7 ~ KONEC

Zasmál se. Ano, to Hluchavka určitě evokovala. Na druhou stranu, jedno ucho měl docela spadlé dolů, tak možná to bylo zapříčiněno i tím? Přeci jen si sám spojil hluchavku s ušima a teď bylo jasně vidět, že Atrox to má stejně. Hluchota přeci jen postihovala právě uši... ,,Takže Řebříček," usoudil. Když se však vlk rozpovídal o jeho kráse, Flidais se nervózně zasmál. Vážně, tolik sladkých slůvek neslyšel naráz už dlouho... odkud je pořád jen Atrox lovil? Spokojeně se zavrtěl.
,,Do smečky?" zopakoval po Atroxovi. A vlastně... tak nějak si uvědomil, že by mu to nevadilo. Nevadilo by mu strávit jeho dny po boku Atroxe, v jakékoliv smečce, v jaké Jiskra byl.
,,Moc... moc rád, Jiskro. Moc rád bych byl členem tvé smečky," upřel na něj mintové oči a bylo zcela jasné, že to myslí úplně vážně. Proč by také lhal... vždyť v tento moment by pro Jiskru udělal úplně cokoliv.

~ 6 ~

Flidais by se červenal až za ušima, kdyby to pod tou srstí šlo nějak zpozorovat. Takhle si jen odkašlal, když viděl, jak agresivně sebou Atroxův ocas mává po jednom doteku. Jak se z toho měl cítit? Měl mávat ocasem stejně agresivně jako Jiskra? No... vlastně s ocasem zametal už nějakou dobu, takže podobné myšlenky nejspíše byly irelevantní.
,,Hm? Jakože... třeba..." snažil se něco vymyslet a bylo vidět, jak mu mozek napříč celou konverzací zkouší načíst vhodné jméno a pořád se mu jaksi nedaří. ,,Třeba... Hluchavka. Víš, jako ta rostlina s bílými kvítky. A nebo Řebříček." Ani netušil, kde ta jména rostlin loví, ale odněkud přicházet musela, nebo ne? Tiše vyfoukl a pak se na Atroxe zahleděl. ,,Myslím, že mi budeš muset pomoct, Atroxi..." přiznal.
,,Já- no... jo. Mhm, bylo," sklonil oči k zemi hned a dál se radši nevyjadřoval. Jo, speciální to rozhodně bylo.
Podíval se na něj až potom, když Atrox nadhodil, že je skvělý. Chvilku na něj hleděl, než se odvrátil, ocasem už vyškubal veškerou zeleň a teď stříhal ušima jedna radost. Měl ten pocit, že se mu mozek ponořil do stavu, kde ho doteď nikdy neměl - byl zcela vymletý. Co to s ním Jiskra dělal?

~ 5 ~

Měl chuť Atroxe nějak ujistit, že to nevadí, že on není smutný, že nemá jméno - na druhou stranu ale nechtěl lhát. A tak jen zvedl tlapku a natáhl ji k němu, aby se snad dotkl jeho ramene v poměrně lidském gestu. To však pro tmavého vlka nebylo nijak neobvyklé. ,,Pojmenovat se sám, hmmm?" zamyšleně na Atroxe přivřel oči.
,,To ale není tak lehké, jak to zní. Musím znát nějaké detaily o tom druhém, víš? Teda, u některých to probíhá dost speciálně s tím, že se na ně podívám a hned vím - třeba s tebou."
Zvedl k Jiskrovi oči a vypadal poměrně překvapeně, že něco takového onen vlk vůbec řekl. On byl skvělý a tak byl vlastně skvělý i Flidais? To... asi i dávalo smysl. Odšlápl svůj ocas a ten se pustil do předchozího zametání. Tiše se zahihňal. Atrox se vážně považoval za skvělého a teď mu tvrdil, že je taky skvělý. No, proč mu nevěřit?
,,Děkuju. Nečekal jsem, že mi řekneš něco takového, ale... no, jsem rád, že mě tak aspoň někdo vidí."

~ 4 ~

Ani jeden z nich netušil, jestli je vlastně magie ohně dobrá a nebo ne. Vypadalo to, že otázka toho, zda ji někdo má rád a nebo ne, zůstane nezodpovězena. Flidais by rád tvrdil, že tohle jej nutilo nad ní uvažovat více do hloubky, ale... ne, brzy se přesunul k jinému tématu.
,,Já bych ti ho ale rád řekl," vysvětlil hnědý vlček, zneklidněn Atroxovým naléháním, ,,ale já ho neznám."
Přišel si tak hloupě. Vždyť Atrox mu svoje jméno řekl! A i když se snažil ze všech sil, tak si jednoduše nemohl vzpomenout. Měl by to Atroxovi vysvětlit? Ale ne... vždyť pak by si myslel, že je hloupý. A on se nechtěl cítit hloupě. Chtěl se cítit... hezky. Hezky, jako se s Atroxem cítil, než přišla otázka jména. Vždyť to nebyla špatná věc, ne? Ne... určitě nebyla. Bylo to takové teplé a příjemné mravenčení kdesi v žaludku.
,,Září? Vážně?" nechával si uši stažené u hlavy a po žluťáskovi tak nějak pokukoval. Jak by se měl cítit? Ocas se pořád snažil zametat, třebaže byl přišláplý, uši měl pořád dole a Jiskra bouře mu hleděl do očí a tvrdil mu, že jsou mnohem hezčí než ty jeho. ,,Určitě si ze mě jenom utahuješ, viď? Vždyť to nemůže být pravda, že bych se snad někomu jako jsi ty... no... líbil."

~ 3 ~

Hmmm... měl rád magii ohně? Asi ano. V zimě dokázala zahřát. Asi ne... v létě dokázala podpálit. Posadil se a zamyšleně si zdvihl tlapku k čumáku, jak si ji o ni opřel v zamyšlení.
,,Myslíš, že u magie ohně převažují její zápory a nebo její klady?" optal se. On to jistě bude vědět. Vždyť byl tak pěkný a jiskřivý - bude stačit, když bude následovat jeho příkladu. Pokud má Jiskra skutečně rád magii ohně, pak ji bude mít rád i on. Následně by se byl i tmavý vlček začervenal, když bylo zmíněno, že se Atroxovi jeho pojmenování líbí mnohem více, než to, co dostal od rodičů.
,,To já nevím," přiznal. A když pak dostal pochvalu na oči, jeho ocas sám od sebe začal zametat trávu, listí i veškerý možný sníh, co by snad na zemi byl. Zíral na Atroxe, ocas mu lítal ze strany na stranu a než si uvědomil, co že to vlastně dělá, musel si odkašlat.
,,Ale nejsou tak speciální jako ty tvoje. Taky bych chtěl být synem bouřky a mít za matku hrom." S tím si všiml ocasu. Jednoduše zvedl volnou tlapku a přimáčkl ho k zemi, i když se ocas nějak ne a ne zastavit. Flidais přeci jen pořád neměl onu kompletní kontrolu nad svým tělem a tak nějak těžko chápal, že tím ocasem někdo nevrtí za něj.

~ 2 ~

Přišlo mu to hrozně zvláštní. Vážně se narodil s blesky? Flidais nastražil uši a zmateně žluťáska sledoval. ,,Takže nejsi ohnivák, ale bouřlivák," usmál se sám pro sebe, jakoby celou tu záhadu jednoduše rozlouskl a teď si užíval její vyvrcholení na svém jazyku.
,,Syn blesku. Jiskra bouře," zamával ocasem. ,,To se mi líbí," uznal pak a jeho pohled sjel zpět na žlutého vlka před sebou.
,,Budu ti říkat Jiskra bouře. Koho zajímají ta zdejší fantastická jména, ne?"
Když se k němu však dostala otázka o ukázání očí, Flidais se nervózně zahihňal. Ani nevěděl, že je Flidais a stejně se cítil trapně, po tom co právě řekl, se na Jiskru nějak více zahleděl. Otočil k němu však hlavu, oči různorodé jako jeho přístup k různým vlkům. Vlastně se původně snažil kopírovat jejich energii, aby zjistil, co se sluší a patří, ale stále se mu nějak nedařilo.
Hodlal ale být více jako Jiskra bouře. Líbil se mu.

~ 1 ~

Flidais tak nějak zapomněl, že v jezeře něco plave a pohodil hlavou, až mu přelomené ouško zaplandalo okolo hlavy a párkrát do ní narazilo. Růžový poprašek, co se zvedl z jeho srsti, zcela unikl jeho pozornosti. Nějak nevěděl, proč se i jeho náhled na žluťáska najednou a z ničeho nic tak změnil. Zamrkal a zmateně na něj civěl, jakoby se snažil dát si jedna a jedna dohromady a nějak mu pořád vycházelo tři.
,,Jak to... jak to myslíš?" ptal se zmateně. ,,Co máš za magii? Nějaký divný oheň?" zeptal se a natáhl svůj čumák blíž, aby si ty oči ještě řádně přeměřil. Bylo na něm znát, že se cítí mírně nervózně. Ani netušil, proč ten čumák natahuje. Že by tohle mělo dopadnout stejně, jako s tím vlkem v lese? Po té myšlence se odtáhl a zahleděl se jinam. Najednou se nad svým chováním převelice styděl - jen doufal, že žluťásek bude milejší než pouštní král.

Flidais se zašklebil - no co by nepomohl cizímu vlku v nouzi, že? Teda... otázka byla, který z nich se za vlka v nouzi v tento moment počítal. Žluťásek a nebo utopenec? Oba byli docela ideální možnosti.
,,Tak jo, tak do toho," vyzval vlka vedle sebe a vycenil na něj zuby v úsměvu. Chvilku se až zdálo, že jeho nálada vystřelila do oblak, kde se na těch pár minut docela spokojeně držela. Pak však zase sletěla dolů s otázkou očí a Atroxovou odpovědí. ,,Slyšel jsem, že jsou oči zabarvené podle toho, jakou ovládáš magii," vysvětlil opatrně. Sám si nebyl jistý tím, co že to vlastně umí. Vždyť se sotva chudák naučil chodit - a teď by měl nějak pomáhat dotáhnout cizího vlka sem, za pomoci... čeho? Větviček? Docela si sám sebe představoval, jak se s větví snaží dosáhnout na vlk uprostřed jezera a přišlo mu to nadmíru vtipné. Tiše vyfoukl.
,,Hmm? Za drahokamy se tu dá měnit barva očí? To pak dávají smysl ty tvoje," oznámil a trochu se k Atroxovi naklonil, aby je prozkoumal. Do imaginárního, myšlenkového deníku si poznamenal veškeré informace, které právě od Atroxe získal. Žluté oči může dostat za směnu kamínků s nějakým jiným vlkem. Měl by to teď zkoušet s každým, koho potká, jen proto, aby zjistil kdo ten vlk je? Ne, to bylo docela kontraproduktivní. Trošičku se nad tím zamračil.

Zdálo se mu, že se mu jeho společník posmívá. To však nebylo nic jiného - zatím se zdálo, že se mu posmíval kde kdo z těch, které potkal. I proto mírně otráveně stáhl uši k hlavě a oplatil mu stejnou notou, alespoň ze svého úhlu pohledu.
,,Možná, že bys ho mohl vytáhnout ty," zabručel a podíval se zpátky po mrtvole. Pak si dlouze povzdechl. Tohle bude nejspíš ještě na dlouho a jemu se do toho kdo ví jak nechtělo. Ale třeba ten žluťásek uměl plavat líp, než mluvit.
,,Dokážeš ho sem nějak přitáhnout? Třeba ho pak půjde zahrabat," nadhodil jednu z možností. Asi by bylo úplně nejlepší ho spálit, ale... ruku na srdce, tohle on neuměl. Vlastně nevěděl, co vůbec umí. Jistě, magie, věděl o jejich existenci, ale jestli nějakou sám i ovládal, to bylo daleko za hranicemi jeho vědomostí. I proto se krátce předklonil a do zlatého jezera se zahleděl. Jeho odraz byl až moc zbarvený vodou a tak nemohl říct, jakou barvu jeho oči vůbec mají. I proto se podíval na svého společníka. Možná to pomůže.
,,Poslyš, jakou mám barvu očí?" zeptal se napřímo.

Vlk se zamlkle díval skrz jezero na druhou stranu, jakoby se snažil zjistit, jestli je ta mrtvola už rozlezlá všude. Moc dobře ale věděl, že takhle voda už v sobě měla... no, hromadu nechutností, co z ní vysakovaly. Ani si nebyl jistý, jestli tu jsou ryby, ale pokud snad ano, nejspíš bude brzo po nich. A tak přešlápl, mlaskl, tvářil se velmi zarmouceně a nespokojeně. Když v ten moment na něj někdo promluvil - a on málem vyskočil z kůže. Bylo vidět, jak se mu srst na zádech zvedla a brzy se velmi vylekaně podíval... na žlutého vlka. Co tohle bylo? Kdo to byl? No, alespoň že hezky pozdravil... polkl naprázdno a pokusil se tak nějak odhadnout, co je tenhle vlk zač a co by tak mohl vyžadovat od společníka. Vypadal o dost sebejistějc než on, ale to se dalo čekat. Vždyť stejný byl i Proužek - než se vytratil, jakmile se otočil. Ale stejně mu zůstalo jméno Flek, i kdyby se nevytratil. Nebyl si jistý, jak se z toho cítí.
,,Taky zdravím," řekl, když konečně přerušil tok myšlenek, co se mu jednoduše zakousl do mysli jako hladový žralok do svých sourozenců. ,,To nevím. Chtěl jsem se napít a zjevně mám smůlu," prohlásil a stáhl uši, sledujíc, jak to všechno vypadá. I to jezero bylo fakt divně žluté... jo, to rozhodně byl znak infekce. ,,Ale řekl bych, že se nikdo nezajímal dost na to, aby ho vytáhnul."

>> Zlatý les

A jak uháněl, zakopával o své tlapky a tvářil se, že je mu celá situace nepříjemná. Co se to s ním dělo předtím? Bylo to nepříjemné a rozhodně by na to raději zapomněl. Snad toho vlka už v životě nepotká a nebude tedy muset řešit, že by se snad cítil trapně. A když dorazil k vodě, na kterou se neskutečně těšil.. všiml si, že uprostřed jezera něco plave. Zastavil, zabrzdil, přerazil se o vlastní nohy a jednoduše sebou třískl do trávy a málem se svalil až do vody. Jeho tělo se jednoduše zastavilo v půlce pohybu, jak zapřel přední nohy a odmítl tak dělat další kotouly.
Ozvalo se hlasité thump a on tiše zavrčel, jak se snažil pochopit, co se právě děje. Zavrtěl hlavou a vytáhl se na nohy, kde mu uši pleskaly kolem hlavy jako malé teleskopy. Už teď viděl, že nebyl jediný, koho zaujalo, že je voda znečištěná. V jejím středu totiž plavalo vlčí tělo. I proto se uraženě posadil a zíral doprostřed, zjevně velmi uražen tím, že se ani napít nemůže. To byla tedy doba...

Zdálo se, že se spoustě vlků Flidais prostě nelíbil. A ono to i dávalo smysl - choval se zvláštně, možná až pitomě. Snažil se kopírovat, co dělají ostatní okolo něj a nedařilo se mu. Potřeboval si v tomhle světě najít své místo a nedařilo se mu. Oči se mu náhle zcela rozevřely, když druhého vlka obalily plameny. Flidais prudce ucukl, postavil se a svalil se na zem, jak se pokusil od plamenů dostat během jednoho úderu srdce. Další slova Khana ho skoro minula. Flidais zvedl hlavu a párkrát s ní zmateně cukl, než se výraz, který se ho doteď držel, znatelně rozplynul. Velmi zmateně se na zrzka před sebou zahleděl, jakoby si ani neuvědomoval, co se to děje.
,,Magie," vydechl pak a zarezonovalo jím, že byl na chvíli ovládán. ,,Omlouvám se, drahý králi pouště, zdá se, že se někdo pokusil..." pohlédl bokem, ,,zmámit mé smysly. Tyhle ostrovy se mi líbí čím dál tím méně." S tím se postavil na želatinové nohy, tváříc se poměrně nepřítomně. A pak? Bez pozdravu, bez rozloučení, odešel.

>> Zlaťák

Tiše zíral na zrzavého vlka a z nějakého důvodu... začínal hltat každé jeho slovo. Možná, že i párkrát pohodil ocasem, což znamenalo takové mírně zavrtění, co by jeden normálně ignoroval jako to, že si ocas snad jen protahuje. Kdyby pořádně věděl, jak hýbat s ním, s ušima i s nohama naráz, používal by ho nejspíš víc.
,,Khan-fani, pouštní král," zopakoval a natáhl se ještě o to blíž, pomalu narušujíc Khanův životní prostor. ,,Měl bys jméno i pro mě?" zeptal se, různobarevné oči pomalu vrtajíc do Khanova nitra. A on? On aspoň na chvíli nemrkal. Slova o smečce skoro až přeskočil, jak se snažil soustředit na pouštního krále před sebou. To, jak drzí na něj Khan byl nazpět a jak arogantně se předváděl, to Flidaise teď nezajímalo. A i když ta logická část jeho mozku tvrdila, že je něco v nepořádku, on se o to nezajímal. Možná, že potkal někoho, koho znal v předchozím životě! Možná, že tady Khan... možná, že mu padal k nohám i v minulosti. A tak se natáhl a pokud zrzek neuhnul, jednoduše ťuknul svým čumáčkem do toho jeho.