Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Naklonil jsem hlavu na stranu. "Kamaráde, tak krávu jsem ještě neviděl! Ale má to strašně dobrý název! Krááááva! Doufám, že nějakou krávu za svůj život potkám! Je to takové honosné oslovení!" Začal jsem o tom básnit. Slovo kráva mělo určitě mnoho výrazů, mě se ostatně líbil. Je to dost možné, že ho od teď budu používat pořád. Já věděl, že jsem si vybral dobře svého nejlepšího kamaráda! Naučí mě tolik nových a príma slov! Do teď jsem byl nevzdělanec, který měl v hlavě jen a jen jídlo. Spánek a jídlo. Loudat se a jídlo. A zase jídlo a jídlo. Ale teď? Měl jsem plnou hlavu nových nápadů! A jedním z nich byl i chov srn, který jsem byl už teď rozhodnutý, že se do něj pustím. "Tý brďo! Zabít srnu bez toho, aniž bych běhal! To je jako v mých snech!" Zasnil jsem se, až mi z toho ukáplo pár slin ze spadlých koutků tlamy. No, olízl jsem si je a vrátil se zase honem rychle do reality.
Netušil jsem, jaký je posmrtný život. Ale když o tom Raziel mluvil... bylo to děsivé. "Počkej! V pekle se teda nemůže jíst? Nebo nepotřebuješ? Pane bože! To je hotové peklo! Tam já nechci jít! Já chci jíst! I po smrti chci jíst! To je to nejhorší prokletííí! Já nechci do pekla!" Doslova a do písmene jsem se rozbrečel. Slzy šli do všech stran. Peklo nebylo za odměnu a v mém případě připomínalo opravdu peklo.
Zakňučel jsem, utřel si sopel, který mi mezi tím stačil vylézt z čumáku. Utřel jsem si taktéž koutky očí, o svou tlapu, abych se zbavil cestiček mokré srst. Raziel mi začal říkat tajemství, děsně tajný. Naklonil jsem proto hlavu blíže k němu. Jakmile skončil, tlama mi vzala jednoduchý výraz, u kterého naznačoval překvapení. Jedno velké O, které se stalo z mé tlamy a oči, které se rozzářily. "To je tajemství! Neboj se! U mě to bude jako v hrobce!" Chudák Freki nedokázal udržet prakticky žádné... tajemství. Ale tohle, tohle bylo děsně tajné! Určitě mu zůstane pár hodin v hlavě, než se s ním s někým podělí. "To je tak děsně tajně super prďácký! Razieli! Ty jsi teda mimozemšťan? A a a... a tvá partnerka teda taky! A v tom svém světě jste vypadali jinak? A duše tady... je stejná a tam, byla možná jiná, ale teď! Teď je zase taková! No já jsem z toho hotový! A chtěl bys vypadat jako jsi vypadal před tím? Jako... tady vlci vypadají různě, možná by ti Wu mohl pomoct... získat svou podobu, ale nevím, jestli na tenhle svět nebude moc děsivá. Chceš být moc děsivý? Mě se takhle líbíš! Jsi krásný vlk! Zůstaň takový jaký jsi, jsi cool, jsi peckovní! Nechceš být děsivý. Fuj děsivost je fuj fuj." Začal jsem možná trochu panikařit z toho, jak skvělé to tajemství bylo.

"V mléce? Hmm.. jako myslíš mléko co pijou vlčata? Kde mám hledat takovou dojnou vlčici, která mi dá misku mléka, abych v ní mohl nakládat lasice? Hmm... Musím se zeptat Liss! Třeba jí z cecku ještě něco poteče!" Nadšeně jsem se zakřenil. "Díky za radu! Určitě to vyzkouším!" Sice jsem byl obrovským milovníkem masa celkově. A mohl jsem jíst pořád klidně i jedno maso stále dokola. Nedělal jsem moc velké rozdíly. A ani zbytky po mě nezůstávaly. Kosti jsem sem tam pochroupal, jestli nebyly moc tvrdé. Vnitřnosti jsem taky z většiny zvládl. Máloco zakopu. No nebyl jsem perfektním strávníkem? Pak ale Raziel kápl na moc dobrou věc. "Ooo! Kdybych tak mohl chovat srny hned vedle smečkového území! Mít tam nějakou oboru! To by bylo skvělé! Musím to navrhnout jako zlepšováky!" Zamyslel jsem se. Ale představoval jsem si to až moc jednoduše. Že jen zavyju a jedna srnka mi přímo skočí na pekáč.
Raziel vysvětloval a vysvětloval, jak to bylo s bohy v jeho zemi. Byla tam spousta jmen, které jsem během chvíle zapomněl. Ale oceňoval jsem každé slovo, u kterého jsem znal význam. "To zní tak fantasticky! Jak dlouho ses to všechno učil? Masakr!" Odfuněl jsem. Já bych si to všechno asi ani nezapamatoval, i kdybych tam žil roky. "Já byl ve zdejším Podsvětí a řeknu ti... moc jídla tam není." Sklesle jsem zavrtěl ocasem. "No, je lepší zůstat pěkně tady nahoře!" Ale Raziel v pekle byl. Což mě děsilo. ¨
Ohledně Chaosu jsem předal snad vše, co potřeboval. Ale pak mě zarazil. "Tvé-tvé zlé já? Co to je? Vždyť ty jsi strašně fajn vlk! Můj nejlepší kamarád!" Právě jsem ho pokřtil nejlepším kamarádem při prvním rozhovoru! Není to skvělé! Ale on mi tak sedl. Byl tak skvělý až mi bylo líto, že chce jít do Chaosu. Hlupák Freki! Hlupák! Měl jsem ho naverbovat spíš do Daénu proč jsem Liss tak pomlouval? Ale ne... ona by si nezasloužila tak cool člena! "A a a... a pak tě musím navštěvovat! Že jo?" Zeptal jsem se nejistě. "Nerad bych přišel o svého nejlepšího kámoše!" Div mi neukápla slza.

"Jídlo je jídlo, i když lasice smrdí můžeš jí upéct! A pak voní jako taková nadýchaná kachénka!" Zakřenil jsem se. "Nemysli si o mně, já nejsem žádný lojza! Umím jídlo vychutit do úplných lahůdek! Ode mě bys i kozu snědl!" A to kozí maso bylo fakt něco. Kamzíka jsem jedl málokdy, protože pak jsem smrděl jako zmoklý pes ještě několik dalších dní. Ale co se dá dělat, jídlo je požehnání. Naneštěstí se mi mazlíci vyhnuly. "To je zajímavý," teorii o ovcích jsem neznal. Ale to že bych měl zvíře jako společníka? Kdyby to šlo, sežral bych i vlka, ale asi by to bylo nevhodné. Kdybych pak seděl někde u táboráků a neměl už co jíst, zeptal bych se - co dáme na zub teď? A všichni by se podívali na sebe! A já bych se smál. Ale sníst vlka, to bych možná ani nezvládl.
Raziel nebyl zdejší, což mi mohlo docvaknout z jeho vyprávění. Ale stejně jsem se zeptal, byl tak cool a super - a cool a super. Nemohl jsem si pomoct. Konečně jsem cítil, že máme společnou krev. Ale proč chtěl hned do Chaosu, to mi hlava nebrala.
Při slově bůh Nero jsem ihned přikývl. "Joo je takový hnědý, není tak krásný jako já, ale je to bůh! A um spoustu věcí!" Zakřenil jsem se. "Tý brďo, a jak se scházeli? Ti tvoji bohové? To jeho žena bohyně Života musela ráno... musela ráno to... musela ráno se probudit a večer umřít, aby se mohla setkat se svým chotěm? Který do světa živých asi nechodí ne? Bude stát u té ďábelské brány ne? Nebo ne? Nebo jak se dostaneš z pekla zase nahoru sem mezi nás? Aby navštívil svou ženu? A co děti? Mají taky děti? A ti žijou kde? A jsou v kleci? To je tak hustý! A pouští je ven ráno nebo v noci?" Nadšeně jsem začal ze sebe sypat otázky. Musel jsem se nějaké přece chytit. A tady jich bylo hned několik. Možná si bude myslet, že jsem právě přišel o rozum, ale... takový jsem byl já! Poposedl jsem si a nadšeně při tom vyčkával na odpověď.
"No.. jelikož je to Chaos, už to jméno... tak se budou zdržovat na nějakých ne úplně dobrých místech, bych teda řekl jo." Zamyslel jsem se. Viděl jsem je v nějaké dolině, ve skalách kde jsou jen samé lebky a ohně.

Povedlo se mi mého přítele od Daénské smečky udržet co možná nejdál. Bylo to to nejlepší, co jsem pro něj mohl udělat. Liss byla nebezpečná vlčice, nemohl jsem dovolit, aby měla další nové rekruty! "Všiml jsem si, že teď ty zvířata ochočený celkem frčej. Shání je u Wua, ale já bych to teda nechtěl. Nedávno jsem potkal nějakou vlčici, co měla lasici. Když jsem se zeptal, jestli jí sníme hrozně se naštvala." Protočil jsem očima. "Ale nic jinýho ulovit nechtěla, neslýchané. Ale mít takovou zásobu mazlů, kteří se tě budou držet zuby nehty! Měl bys potom neomezený přísun jídla!" Napadl mě ďábelský plán. Možná bych se mohl za Wuem zastavit a nějak to s ním naobchodovat. Takový zvíře, co umře a pak se hned narodí další.. Mohly by mi samovolně skákat do tlamy!
Pak ale Raziel začal konspiračně přemýšlet, jak Liss mohla svého člena znásilnit. Byl jsem z toho trochu nesvůj, nebyl jsem v tomhle zrovna zběhlý. "No.. ehm... ehm no... eee... no máš asi pravdu no, netuším jak to mohla udělat!" Řekl jsem jako ten správný chlap! Do teď jsem si myslel, že můj famfulík je jen na čůrání. Ale já ho asi neměl jen tak z nějakého čůracího důvodu. Raziel mě toho může určitě tolik naučit!
"Zníš jako bys toho už dost zažil? Hádám, že tedy nebudeš zdejší?" Zeptal jsem se zvědavě. Bavilo mě mého nového přítele poslouchat. Byl tak skvělý, zkušený! "Jsi vážně topově zkušený vlk! Tebe by tady měly uctívat! A ten tvůj jazyk! Jsi ostrej jako břitva! Mrhca, pizda už to lítá!" Zazubil jsem se. Jooo mít takovýho frajerskýho kámoše, hned jsem se cítil taky víc jako frajer. Ale byli jsme asi jako v pohádce Auta - Raziel byl Blesk a já byl ten rezavej burák, který se za ním vlekl.
Když popisoval svou partnerku, lehce mi vyschlo v krku. Vykulil jsem oči a podrbal se zadní tlapkou za uchem. "To zní jako domina! Copak doma nosí trenky ona? Ale nene! Ty takový svalouš, přece se jí takhle neodevzdáš! Jsi chlap jak hora!" Zazubil jsem se. Joo... z nějakého důvodu jsem odmítal vlčice nad námi. Škoda, že já bych takovou paní taky nad sebou potřeboval. Jinak si v životě nenajdu partnerku, nějakou sekernici!
Ohledně mého péra jsem jen suše polkl. Usmál se jako nějaký oukropek u obchodu a dělal, že jsem to možná vlastně ani neslyšel. Ohledně bohů se zasekl, i oni měli ve svém světě bohy. "Možná jich je víc, nevím.. znám jen Nera, kdysi mě vzal do Podsvětí, byla to divná zkušenost. Od té doby málokdy chodím takhle ven mimo smečku. Nerad bych se do něčeho zase zapletl." Zaskočeně jsem se usmál.
Můj náhrdelník byl... divný. Kdyby to šlo, klidně bych mu ho dal. "Možná když s ním někoho trefíš do hlavy, rozbil by mu kokos." Pokrčil jsem rameny, ale to byly jen konspirační teorie. Nerad jsem někomu ubližoval, tohle jsem měl už za sebou. Díky krveprolití co jsem zažil byla teď moje mentální stránka na úrovni malého vlčete, asi.
Když jsem vymýšlel přezdívky pro svého nového přítele, jen kvůli tomu že jsem jeho jméno nedokázal plně vyslovit, moc se k tomu neměl. "Dobře, Raziel, liščí kluk!" Zapamatoval jsem si začátek, dobrý ne? Dělal jsem pokroky. Když jsem vysvětloval o zdejších smečkách, pokrčil jsem rameny. Nejvíc ho zaujal Chaos. "Moc toho o nich nevím, vím jen že kdysi zaútočili na mou smečku. Mají mezi sebou potyčky, ale já! JO! Potkal jsem takovou náááádhernou vlčici! Měla rohy a a... a byla ďábelsky krásná a myslím, že k nim patřila! Byla prohnaná jak ďas! Ale sotva jsem promluvil vzala nohy na ramena a já zůstal zase sám. Nevím co jsem pokazil." Začal jsem zase mluvit z cesty, trochu smutně. Mé srdce žhnulo pro Riveneth, ale ona.... ona mi to neopětovala. "Jo, no... nemají území, takže nemají zázemí, takže jsou úplně všude. Ale hodně se zdržují v takovým tmavým lese, třeba se ti poštěstí a na někoho narazíš. Čím víc hrůzostrašněji budou členi vypadat, tím blíž jsi!" Vysvětlil jsem nakonec.

Pustil jsem si tlamu na špacír, očividně tak jako vždy. Mluvil jsem a mluvil. Měl jsem konečně parťáka, kterému nevadilo mé mluvení. To bylo naprosto úžasné! Už dlouho se mi to nestalo. A když jsem mohl pomlouvat Liss! To jsem měl úplně nejvíc nejradši, mohl bych to dělat pořád. "Jojo, naše smečka se jmenuje Daénská, neptej se mě proč, to do teď nevím. Ale vede jí Liss, je to velká samice s červeným šátkem na krku. A s ptákem, který létá kolem její hlavy. Mám podezření že ten pták chce vlkům vypíchnout oči." Představil jsem Liss. "ALE! Mám takovou teorii," přiblížil jsem se k vlkovi blíž. Podíval se doleva, doprava, jestli nás náhodou někdo nesleduje. Dlouho jsem o tom všem přemýšlel. Ujasnil jsem si. "Myslím si, že Liss nějakého člena znásilnila! Je to taková velká domina a ničeho se nebojí! Proto teď říká, že ty vlčata nejsou její víš? Aby se na to nepřišlo! Ale já jí špehuju už dlouho!" Vysvětlil jsem mu s naprostou vážností v oku. Freki ty jsi hrozná drbna. Promlouval jsem na sebe.
Vlk v tomhle světě nebyl moc znalý, takže jsem byl rád, že mu to mohu vysvětlit. Nějaký ten den už tady jsem a i když jsem většinu věděl jen z doslechu, protože jsem byl děsně líný někam dojít.. Mohl jsem mu rádoby pomoci. "Možná krutá zima? Bylo málo potravy, slabý umírají." Pokrčil jsem rameny. "Není jak nám!" A poplácal jsem se tlapkou přes obří pupek. Měl jsem zásoby snad i na několik let dopředu. Vlk se zmínil, že má partnerku. "Snad nemáš takovou podobnou, jako je nae alfa. Což mi připomíná, že v naší smečce snad ani není žádná normální vlčice! Phoenix, jedna frnda z lesa se mi snažila ucvaknout moji chloubu, to jsou způsoby co?" Protočil jsem očima. Když jsem to říkal Liss, moc si s ním nelámala hlavu. Ale vlk, samec to určitě pochopí mou bolest!
Když jsem mu pochválil vzhled, úplně se rozzářil. "Páni! Tak to jste hustý rod! Originální! To je fajnový!" Zazubil jsem se. Konečně jsem měl přítele jak se patří, byl originál od hlavy až k patě. Hotový playboy! Když mi pochválil můj náhrdelník zakřenil jsem se. ."Děkuju! Dal mi ho bůh, ale... není to jedlý víš? Myslel jsem si, že mi dá takovou krásnou kýtu na véču, ale... je tvrdá jak kámen, zuby bych si na ni vylomil, koukej!" Uchopil jsem náhrdelník do tlapek a při tom ho vymrštil k vlkovi. Moc rád jsem se dělil tak jsem mu nechal, ať si to taky potěžká. Byl celkem těžký, mohlo to být možná i z nějakého vzácného kovu. Naneštěstí nebyla opravdová, smrděl bych na sto honů. Ale zároveň kdyby to bylo jedlý, už by to nebylo.
Představil se, měl hodně dlouhé jméno a já se teď cítil trochu jako šupák. "Moc mě těší Razieli La melodiezonský, liščí ocasu!" Zazubil jsem se, nemyslel jsem to zle, spíše jsem to nemotorně zkomolil, protože mi to nedošlo, jak to vlastně bylo. "Nevadí když ti budu říkat Řezák? Nebo Řezník!" Zamyslel jsem se a ihned mu vymýšlel přezdívku. Zároveň měl spoustu dalších otázek. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se to všecko říct na jeden dlouhý nádech. "Jé tady! Daén, Chaos, Pouštní smečka, smečka ve zlatým lese a pak nějaká v horách! Takže se jmenují Daén, Chaos, Pouštní smečkaa Zlatá smečka! A horská služba, teda smečka!" Vyhrkl jsem názvy, co jsem si zrovna vymyslel, aspoň většinu. "Daén je tady asi nejblíž a je jedinou smečkou tady na tom malém ostrově, zbytek je na velkém. A Chaos území nemá, jsou to vlci kteří chtějí většinou jen škodit a nemají pro to ani důvod. K těm by ses nehodil!" Zazubil jsem se.

Rybkoooo! Rybko, rybko, rybko, rybkooo! Věděl jsem, že u lovení ryb se nemá mluvit, proto jsem hulákal v duchu. Tak mě přece ryby neuslyší, nebo ano? Co když mají nějakou divnou schopnost, díky které slyší i mou mysl? A! Měl bych být zticha úplně celý! Vrtěl jsem ocasem a ani si to neuvědomoval. Hlavu jsem dal těsně nad hladinu a dýchal. Odfukoval jsem drobné vlnky, ale žádná ryba za mnou nechtěla připlavat. Byl jsem jako strom, nebo klacek, nebo kámen! Ani jsem se nehejbal, až na ten ocas. Ten je asi odpuzoval.
Uslyšel jsem za sebou hlas, nadšeně jsem zvedl hlavu. Uši jsem měl přilepené k hlavě, ale přes ten tuk na hlavě jsem skoro žádné uši ani neměl. "Nazdárek cizinče!" Zvolal jsem s úsměvem, jo - teď ty ryby byly v tahu, všechny. Kráčel jsem si to z vody zase ven, ani mi nebyla zima. Divný. Oklepal jsem se hned na břehu a pak si to vyšlapoval k vlkovi. "Já mám fůru informací! Co bys chtěl vědět? Něco o zdejším světě? O smečkách? Jak je libo! Hmm., Je tu jedna, ve který žiju já, ale tam bych tě moc netahal. Vede to tam taková vlčice.. hmm chce furt práci, ale v posledních letech hodně zestárla a tak se tam už nic neděje. Ale jinak je dost sebevědomá, čiší to z ní na míle daleko, pche! Ale já mám Liss rád, ale dost lže, aspoň mě lhala. Věřil bys, že o vlastních vlčatech řekla, že je našla v lese? To je síla co?" Zazubil jsem se a posadil se. Zadek na jednu stranu, pupek jsem vyvalil na druhou, tak jak jsem to měl ve zvyku. "Ale poslední měsíce je to u nás dost prázdný, taková nuda. Hele! Tý brďo, řekl ti někdo, že máš každý oko jiný? A ty bláho! Půl čumáku tak a půl tak, tak ty jsi jinej frajer ti povím! Hotový sexsymbol zdejšího světa! To je hukot!" Zalichotil jsem trochu hospodským stylem. "Já jsem Freki, hrozně rád mluvím a co vím povím, tak se klidně ptej co tě napadne!" Zakřenil jsem se, až mi to dělalo ve tvářích tučný ďolíky. Mých několik brad se zatřáslo při každém zachichotání.

// Severní hory

Unaveně jsem zívnul, ač se to nezdálo cesta byla dlouhá. Viděl jsem ale naštěstí břeh, ke kterému jsem se ihned vydal. Posadil jsem tam svůj velký zadek a jen se kochal. Očekával východ slunce, ale možná jsem o očekával na špatné straně. Kdo to mohl vědět?
Žaludek byl prázdný, toužil jsem si ulovit tu mou vysněnou rybu. Po sněhu už nebylo ani památky, o ledu se nedalo mluvit. A i když se zdálo, že je vzduch ochlazen díky ledové vody, nedal jsem se. Rozhodl jsem se pomalu jít po písčité pláži přímo do chřtánu vody. Tam jsem zůstal chvíli stát a ochlazovat si tak tlapy. Miloval jsem zimu a vše s ledem spojené.
Zastříhal jsem ušima, všiml si, že několik ryb je hned přede mnou. I ony si užívaly, že zima nejspíš skončila. Chtěl jsem ulovit nějakého macka! Pořádně tlustou rybu, něco jako já v rybí verzi. Ale na takovou rybu bych musel do velké hloubky. A já se namočit celý nechtěl. Trvalo to pár minut a stále se nic nedělo. Tudíž jsem bezmocně jen tak stál, v ledové vodě a civěl do dálky. Jak si tam ryby šplouchají své pupky. Jaké by to bylo probudit se jako ryba? To musí být dost... slizký, ale cool! Ryby jsou furt v pohybu, byl bych jako proutek! Vlčice by na mě letěly a.... ne, to nemůžu. Nechci aby na mě vlčice letěly, to není nic pro mě. Fuj, nechci být rybou! Myšlenkové pochody byly ták rychlé!

// Furijské hory, přes Němé údolí

Byla tma a i když se pomalu rozednívalo, nebyl jsem na tom s orientací zrovna nejlépe. Ne, že bych byl úplně hloupý, určitě jsem nebyl úplně hloupý. Ale... Němé údolí jsem přešel tak rychle, že jsem si ani nevšiml, že jsem ho přešel. Měl jsem tak strašnou chuť na pořádný flákanec ryby, že jsem si nevšiml té obří kaluže uprostřed území.
Raději mi na tváři pohrával úsměv, odmítal jsem se vracet myšlenkami k Daénu a staré Liss. Teď... teď jsem měl přece za úkol úplně jiné věci! Žaludek jsem měl prázdný, pupek měl sice zásob dost, ale... nemohl jsem si přece dovolit s nimi jen tak plýtvat. Místo toho jsem zase zpomalil. Cítil jsem, jak spaluji kalorie a to je pro mé tělo celkem velký šok.
Prošel jsem jedny hory a za chvíli tu byly další. Naneštěstí jsem si všiml cesty přímo mezi nimi. Takže jsem si nemusel ošoupávat tlapky na tvrdém povrchu.

// Irisin háj

// Daén, přes Les Alf

Noc byla pomalu u konce, ohlédl jsem se přes své chundelaté rameno za sebe. Neviděl jsem nic, čeho bych se mohl chytit. Daén byl mrtvý, Liss v něm umřela. Myslel jsem si, že když se vrátí, vrátí se i členi. Ale takhle to nefungovalo. Bohužel... Cítil jsem se tam tak sám! Vůbec to nebylo jako kdysi. Smutně jsem si popotáhl sopel zpátky do své hlavy.
Přešel jsem les celkem rychle, pak už jsem se ani jednou neohlédl. I když mě těšilo mít nějakou funkci a nějaké postavení ve smečce. A to využívat k nicnedělání, vše nebylo tak zalité sluncem. Povzdychl jsem si, zvedl pohled a sem tam jsem si začenichal. Dostával jsem chuť na něco dobrého. Světe div se, ale já měl chuť na rybu! Na takovou krásnou, slizkou rybičku!
Mlsně jsem se olízl, v horách jsem se necítil moc dobře. Vždy mi to připomínalo tragédii a domov, ve kterém jsem byl. A proto jsem přidal trochu více do kroku. Pupek mi žbluňkal sem a tam.

// Přes Němé Údolí, Severní hory

Slyšel jsem zavytí, ale to byla Liss. Nechtěl jsem jí znova obtěžovat a tak jsem se vydal spíše po svých. Určitě měla lepší věci na práci, navíc to smrdělo prácou. A tu já přece jenom nerad. Nejistě jsem se proplétal mezi stromy. Až najednou jsem mezi dvěma uvíznul. Můj pupek byl už tak velký, že jsem se chtě nechtě šprajcnul. Eee...co teď? Maják mi hlásil, že bych se měl co nejdříve dostat ven.
Zkoušel jsem to tam a zpátky, ale bez úspěchu. Čím více jsem to dělal na sílu, tím to bylo jen a jen horší. Zatnul jsem zuby, vyfoukl pupek a bum! Byl jsem zase venku. Nadšeně jsem zamrkal. V noci je to tady pěkně nebezpečné. Zaskočilo mě to. A tak jsem se vydal zase zpátky k jezeru. Tam jsem měl jistotu, že žádné stromy nebudou.
Zastavil jsem se u břehu a posadil se. Noc pomalu končila a každým okamžikem se ukáže nový den. Těšil jsem se, obloha byla čistá, vypadalo to - nebo spíše mohl jsem odhadnout, že další den bude krásně slunečný. Jak dělaný pro pořádný šlofík. Kde asi všichni jsou? Projíždělo mi hlavou. Jelikož se ozvala jen Liss... nerad bych abych s ní musel na lov jen já. Už jsem byl smířen s tím, že dřív nebo později budu muset něco ulovit. Jinak tady pojdeme všichni hlady. Ale neměl bych se starat jen sám o sebe? Nebude to lepší? Vždyť jsem jen ochránce, nikoliv lovec. O lov se mají starat jiní! Lehl jsem si a spokojeně hlavu položil na baculaté tlapky. Díval jsem se na příliv a odliv než jsem usnul.
Spát se mi ale nepodařilo, nemohl jsem zabrat. Po pár dlouhých minutách jsem otevřel oči, zvednul se a zamířil někam pryč.

// Přes les Alf, Furijské hory

Znuděně jsem zívnul. Procházel jsem se lesem, který byl poměrně tichý. Čvachtal jsem, sníh pomalu upadal do zapomnění a zůstala tak jen břečka. Sem tam hlína, která měkla i v dnešní noc. Zvedl jsem hlavu a snažil se vidět nějaké hvězdy. Sem tam jsem měl to štěstí něco vidět. Ale dlouho jsem hlavu takhle zvednutou nevydržel držet dlouho. Tudíž jsem zaryl tlapy do země a pokračoval pomalu dál.
Má psychika se pomalu a jistě lepšila, zase jsem se cítil dobře. Teď už mám v lese zase více zodpovědnosti, díky Liss. Co s tím udělám? Nikdy jsem na zodpovědnost nebyl. Došel jsem k hranici a tam svůj velký a tučný zadek usadil mezi první sněženky. Rozsedl jsem se, ale to jen díky tomu, že jsem si toho nevšiml. Zároveň to zrovna tady bylo příjemně měkké.
Podíval jsem se na svůj zbrusu nový náhrdelník, ještě jsem ho nestačil tak dobře prozkoumat. Takže jsem sklouzl pohledem k němu. Tlapkama jsem se ho snažil chytit, abych si ho mohl dát před nos. Kýta vypadala celkem zachovale. Nebylo to ani těžké, čekal jsem to mnohem těžší na to, jak je velký. Hmm... Zamýšlel jsem s tím spoustu věcí. A měl jsem tolik nápadů, jak bych tu kýtu jedl. Problém ale byl, že byla neuvěřitelně tvrdá a vyrazil bych si o ni zuby. Takže kromě dekorace bych s její pomocí mohl někomu rozbít možná tak hlavu. Ale to není nic pro medvídka jako já. Uchechtl jsem se. Zavrtěl ocasem. Zhluboka jsem se nadechl a pak zavyl, snažíc se na sebe upozornit, jestli někdo v lese je. Doufal jsem, že se někdo na mé volání ozve. Toužil jsem prohodit aspoň pár slov s nějakým členem.

Sklouzl jsem pohledem na Liss, pak se věnoval chvíli prostoru. Byl jsem z téhle situace celý nesvůj. Byl jsem povýšen? Asi... a teď? Co to vlastně znamená? Opustila mě krásná vlčice a já byl zase sám. Proč se mnou žádná vlčice být nechce? Nerozuměl jsem tomu!
Zavrtěl jsem hlavou a potřeboval si trochu srovnat myšlenky. "Liss, díky." Poděkoval jsem, ještě jednou jsem se jí vysmrkal do šátku. "Myslím, že už to zvládnu." Měl jsem brouka v hlavě, se kterým jsem musel něco dělat. A nemohl jsem to dělat tady, protože.. by to bylo divný to tady dělat!
Mrkl jsem na hnědého vlka, Sara, ale ten jako by tady vlastně nebyl. Neměl žádný šátek, který by mi posloužil jako kapesník a do konverzace se také zrovna dvakrát nehrnul. Zavrtěl jsem ocasem a rozloučil se. Vykročil jsem vstříc něčemu v lese. Netušil jsem, co chci hledat. Možná bych prošel hranice. Ale co když mi to vezme moc šťávy? Olízl jsem si suchý nos. Zamířil jsem přímo k jezeru, které bylo hluboko v lese.
Vykoukl jsem mezi stromy a uviděl vodu. Ihned jsem se k ní hrnul. Dělalo mi to vždy radost, být sám a jen se flákat. Ale samotu jsem ve skutečnosti neměl vůbec rád. Sklonil jsem hlavu a ponořil tak svůj suchý nos do vody. Čerstvá voda mi projela hrdlem a udělala mi dobře. Takže jsem zase povýšený, a jsem nad Phoenix! HA! Už mi nemohla rozkazovat. Liss ani nestačila nic říct ohledně lovu, z drhl jsem dřív než něco stačila pípnout. Radostně jsem zavrtěl ocasem. To jsem je ale převezl! Zafrkal jsem do prázdna a díval se na krajinu v okolí. Třeba za mnou někdo přijde...

Utřel jsem si další nudli, která se mi spustila z čumáku. "Co se tady dělo? Hned ti to řeknu! Potulují se tu nějaký divný vlčata, adolescenti! Jo? Dělají si co chtějí! Pak je tu Phoenix, která si myslí, že řídí zeměkouli! Jo? Pak je tu Azrael, který je úplně boží! Ale je tady chudák utlačovaný! Jo? Posloucháš jo? No... PAK někdo vyžral celou spíž a nechal tam zbytky a plesnivé maso! A víš co? Jako správný správce zásob jsem to všechno musel uklidit-" polkl jsem. "ÚPLNĚ SÁM!" Chňapl jsem Lissin šátek do tlap, abych si mohl utřít neexistující pot z čela. "A pak jsem chtěl jít s Azraelem na ten lov, ale on nešel! Si to rozmyslel, určitě ho Phoenix taky kousla do vajec!" Frkl jsem naštvaně a poposedl jsem si. "Tak jsem šel sám, aby v úkrytu něco bylo a ti malí termiti se měli z čeho najíst. Ale jen ohrnují nos!" Fňukal jsem z smutně dál. Tak, to bylo asi všechno. "A ještě jsem byl na výpravě! Potkal jsem Favoriho! A ten mi řekl, že Phoenix by si zasloužila vykleštit její koule!" Netušil jsem, že vlčice žádný zvonek nemají. Ale... představa by to byla určitě příjemná. Dívat se, jak jí natahují na skřipci.
Už jsem se pomalu a jistě uklidňoval. Když v tom mě Liss asi povýšila? Netušil jsem, jak to mám brát. "Myslíš? Myslíš, že už na mě nemůže? To by bylo moc fajn! A... a co to znamená? Nebudu mít víc práce že ne? Liss já nechci mít Phoenix na starost! Já se na ni nechci ani dívat." Začal jsem ihned hulákat zase dál. Asi to není úplně dobrý nápad. Na sucho jsem polkl, každopádně jedno plus to mělo. Tím, že mě Liss začala odpovídat jsem se soustředil na ni a né na brek. Pod námi byl už skoro potok mých slz. Nehledě na zimu.
"To si piš Liss, potřebuji dovolenou!" Otřel jsem si zase čelo tentokrát svou tlapkou. "Hlavně neříkej, že chceš jít na nějaký zimno-jarní lov." Vrhl jsem na ni zkoumavý pohled. "Jsem rád, že jsi zpátky! Teď tady na to dohlídneš! A nebudu to muset dělat já, cejtím se úplně zničený! Tolik povinností jsem měl naposledy snad.... snad nikdy." Zavrtěl jsem hlavou, bolela mě z toho už hlava a dokonce i chlupy!

Utřel jsem si sopel o ten krásně zářivý šál, který se motal kolem Lissina krku. Při té příležitosti jsem o ní otřel i hlavu. Snažila se vymanit z mého sevření, ale já tohle objetí zrovna teď nutně potřeboval. To že v naší blízkosti byl Sar jsem absolutně nepostřehl. Přes slzy jsem měl všechno rozmazané, viděl jsem zrzavě hnědý kožich Liss. A něco hnědého, co připomínalo kmen stromu, ale očividně to byl Sar. Liss mě ráda viděla, to bylo tak krásné slyšet! Přece jenom to tady nestojí za starý pendrek!
Popotáhl jsem a trochu se tedy odtáhl. Sedl si na zadek. "Že jo? Je to od ní škaredé, měl bych se vydat jí znovu hledat!" Řekl jsem a snažil se tak citově uklidnit. "Liss zatím co jsi byla pryč se stalo tolik věcí!" Zavrtěl jsem hlavou a snažil se uspořádat si myšlenky v hlavě. Ale ten bordel v hlavě by neuklidila ani nejlepší uklízečka na světě. Takže jsem se zhluboka nadechl, abych jedním vrzem mohl všechno říct. "Liss! Phoenix je zlá mrcha! Jen po mě řve ať něco dělám, kdo jí dal ty práva! Pche! A víš co? Kousla mě do koulí! Je to normální! Dívej se!" Spadl jsem na zem, abych jí tak mohl ukázat mé dvě miniaturní kuličky, které by snad bolestí svítili. Ač to bylo jen... malinké kousnutíčko, tak jsem z toho musel udělat aférku roku. Převalil jsem se zpátky. "Takže jsem s ní na jednom území nechtěl být a vydal se teda ven! A tam jsem našel JI!" Položil jsem si přední tlapky v sedu na srdce. A při tom s nimi pohyboval tam a sem, jako by mi srdce tlouklo ven z těla a zpátky. "Krásná vlčice, ty křivky! A její hlas zněl tak zatraceně sexy ze záhrobí!" Zajásal jsem a zamrkal. "Černošedý kožíšek jí šel dokonale k zlostným rudým očím. A na hlavě měla dva nádherné růžky! A voněla jako samet! Čichni si!" Chytl jsem tlapou Liss hlavu a snažil se jí doslova přitlačit její čumák na mou hruď. "Ještě jí cejtím!" Povzdychl jsem si nadšeně. "A pak odešla! ODEŠLA!" A spustila se další vlna slz, které se řítily do všech stran.

Díky za povýšení!

Jméno vlka: Solari
Počet postů: 9
Postavení: sigma
Povýšení: ---
Funkce: ---
Aktivita pro smečku: x
Krátké shrnutí (i rychlohry): Solari chtěla cestovat s Atrayem, bohužel vypověděl službu a tak si našla náhradu. S Nicem momentálně cestují do Daénu, aby svému novému kamarádovi ukázala svůj domov. Pak mají na plánu vydat se do Zlatého lesa.
Questy: ---

Jméno vlka: Freki
Počet postů: 15
Postavení: Delťák jak vyšitý!
Povýšení: Anoo proběhlo! Proběhne v následujících postech :D
Funkce: Ochranář
Aktivita pro smečku: Obejití hranic, poklábosení s Riv.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Freki se rozhodl jít na lov sám, ulovil srnu a pak jí donesl do úkrytu. Poctivě si neuždíbl ani kousíček! Pak se rozhodl na chvíli vzít roha a ještě si trochu projít malý ostrov. Potkal Riveneth - jméno neznámé, ovšem za tak krátkou chvíli mu dokázala zamotat hlavu. Pak odešla a Freki se vrátil. Momentálně hledá útěchu u Liss, má zlomené srdce.
Questy: Věrný - Freki obešel hranice jako správný ochranář. Pak předal drby o své smečce cizí vlčici - Riveneth. :D