Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčice se zdála být myšlenkami někde úplně jinde, aspoň na malý moment. Dělal jsem, že jsem to nezaznamenal, ale já to zaznamenal. Ale kdo ví, na co si vzpomněla, třeba jen něco zapomněla. Nepodstatné. Oblízl jsem si čumák. Naneštěstí se i hnědá posadila, tudíž to vypadalo, že mě odsud nepřátelsky hnát nebude. Dalo by se považovat, že se jedná o vstřícného člena, za což jsem byl i rád, neměl jsem sílu ani náladu na to hádat se tu s hlupákem.
Vypadá to, že pochopila co jsem chtěl říct a zařídila se i podle toho. Řekla, že teď stejně nemá co na práci, takže mi nějakou chvíli věnuje. "Toho si moc cením." Prozradil jsem a byl opravdu velmi rád. Ne každý bude mít štěstí narazit na někoho, kdo se ho hned ujme. Já to štěstí měl, takže jsem se mohl radovat hned dvakrát. Navenek jsem však zůstával stále ve stejném rozpoložení, přece jenom mé tělo nějaké to kilo mělo a nemohl jsem si dovolit zde tancovat jako nějaký baleťák. Navíc jsem to ani neměl v povaze. Vlčice se zvedla a představila se jako Lissandra. "Těší mě, Lissandro, já jsem Freki." Také jsem sdělil své jméno. Hnědá zamířila pryč z území a já jí ochotně následoval. Nejspíš ani ona není ráda, že bych se tu měl na území nějak zvlášť zdržovat a tak jsem s tím neměl problém. Zatím to tu bylo nové a já smečku nehledal, tuto možnost jsem však nikdy nevyloučil, jsem smečkový vlk. Nejdřív se musím pořádně rozkoukat a pak můžu přemýšlet o smečkách. Třeba se mi tu nakonec nebude ani líbit a rozhodnu se odcestovat, nebo spíš odplavat někam jinam. "V první řadě bych moc rád věděl, kde to vlastně jsem? Co je okolní země zač? Kde se nachází smečky, abych do další takhle úplně nevpálil a v poslední řadě třeba... jestli jsou místa, kterým je třeba se náhodou vyhnout?" Né, že bych se nebál nebezpečí, nebo boje, ba naopak, ale nechtěl jsem nic riskovat. Měl jsem zásobu dotazů ještě na dalších několik dní, tudíž Lissandru asi trochu zmáčknu, co se týče otázek. "A to se sem všichni dostali tak, jako já? Že je donesla voda? Nebo se sem dá dostat i jinak?" Doplnil jsem dál a kráčel vedle Lissandry, která mě vedla neznámo kam.

// Furijské hory

Takhle zanedbaný jsem už dlouhou dobu nebyl. Rozhodně jsem se už neměl v plánu koupat v zimě. Něco mi však vrtalo hlavou, jak jsem se dostal do té vody a vlny mě unesly až sem? Nemůžu si vzpomenout. Jako by mi něco blokovalo mysl. Možná to bylo jen čerstvé a já si nemohl vybavit tu situaci, o kterou vlastně tehdy šlo. Bylo to možná bolestivé a já si vštepil nějakou špatnou zkušenost. Tak či tak, určitě se mi někdy odpovědi dostaví. A raději se tím nadále nezabýval, kdo ví kde bude pravda.
Olízl jsem si čumák a uslyšel pohyb, který se ke mě přibližuje. Takže jsem měl pravdu, opravdu si mě někdo všiml a já byl teď rád, že jsem nevzal roha hned. Snad to nebude žádný mameluk, který si tady bude hrát na boha. Projelo mi, tohle většinou dělali mladí vlci, kteří chtěli udělat dojem na svou alfu, ale všem ostatním to přišlo strašně směšné. Pevně jsem věřil, že to můj případ ale nebude. Nastražil jsem uši a nechal svůj kožich být, teď už na něm nic lepšího nevymyslím. Mezi stromy se objevila vskutku vysoká hnědá vlčice. Odstíny hnědé byly různé a naprosto perfektně k sobě pasovaly, zkrátka to ladilo oku. Za uchem se jí třpytila malá, nevinná, červená květinka, v tu chvíli mě napadlo - jak tam drží? Ovšem správná otázka by zazněla - kde vzala kytku v lednu? Během jedné sekundy jsem měl v hlavě chaos, tolik otázek jsem měl. Soustřeď se. A tak jsem pokračoval dále se svým popisem. Kolem těla měla podivnou červenou věc, kdo ví asi proti zimě. A na pravé přední pacce se jí třpytila také zajímavá věc. K čemu to je? Zahleděl jsem se na ni možná až na delší chvíli, vytáhla mě z toho zaměřujícího se pohledu až hlas vlčice. Pohlédl jsem jí do očí, ty měla světle zelené. "Ano, omlouvám se." Řekl jsem hned na úvod, kdy mi sdělila, že jsem se dostal na území smečky. Choval jsem se více než slušně a má tvář taky nevypadala nijak škaredě. Tělo jsem měl stále v sedu, čili dávalo najevo, že nehodlám útočit, nebo být nějakou hrozbou. "Hledám, já hledám vlastně odpovědi. Asi před hodinou mě vyplavila voda z nedalekého moře. Nemám tušení, kde vlastně jsem, vybral jsem první vyšlapanou cestu, kterou jsem viděl. Nevěděl jsem, že povede ke zdejší smečce." Vysvětlil jsem svoji situaci a doufal, že vlčice mě vezme aspoň trochu na milost a nebude mě vyprovázet z nějakou hořkostí v hlase.
Sice jsem neudělal dojem tím, že jsem vpálil na území smečky, ale stalo se. Pach smečky je poměrně silný, budou mít možná hodně členů. Z pachů jsem byl ale tak zmatený, že jsem nedokázal zařadit vlčici mezi členy, nebo aspoň postavení. Přece jen, vyšší jedinci smrdí oproti jiným trochu více... ale já byl asi tak moc vyčerpaný, že jsem se na to nesoustředil. "Potřeboval bych se aspoň trochu ve zdejší zemi orientovat, myslíš že bys mi mohla pomoci?" Optal jsem se, za zeptání vlk nic nedá. Případně mi ukáže cestu odkud jsem přišel a hold budu muset jít hledat dál.

// Rest

Cítil jsem, jak jsou mé nohy poměrně dost těžké, ale nenechával jsem na sobě nic znát. Byl jsem přece v neznámé krajině, nemohl jsem si teď dovolit jakkoli polevit. Může mi jít o krk. Projelo mi hlavou, ale nebál jsem se, strach jsem nikdy moc neprožíval. Byl jsem zvědavý, co mi osud přinese pod mé démoní tlapy.
Vybral jsem si jednu z vyšlapaných cest, přišla mi taková neutrální a doufal jsem, že na ni někoho najdu. A myslím si, že se mi to i povedlo, avšak s každým dalším krokem, mi to přišlo čím dál divnější. Tady mi něco nesedí. Zarazil jsem se a zastavil. Pořádně jsem začenichal ve vzduchu, pachů tu bylo až příliš. Já jsem vlezl přímo na území nějaké smečky? Projelo mi okamžitě hlavou. Otočil jsem se, ale na odchod bylo příliš pozdě, pravděpodobně mě už někdo zaregistroval. Tak se slušně omluvím a budu pokračovat dál. Nijak jsem se nevzrušoval, splést se snad může každý. Navíc, já jsem právě teď vylezl z vody kdoví odkud, třeba tu najdu někde pochopení.
Zastavil jsem se a raději nikam dál nešel, kdo ví co tu žilo za vlky a já už měl přece jen nějaké zkušenosti. Když se jim budu motat po území, mohl bych je spíše naštvat. Počkám až někdo přijde a pak někudy vypadnu. Projelo mi v hlavě. Posadil jsem svůj zadek na zem a začal si čistit a čechrat kožich, byl tak zanedbaný a stále plný vody. V zimě se tak těžko suší kožich.

// Cizí svět

Mé tělo se bezvládně kolíbalo na vlnách vod. Nevěděl jsem, jestli ještě žiju, zda-li jsem při smyslech, nebo se pomalu a jistě dostávám k pekelné bráně. Přišlo mi, že mé síly jsou snad na konci, kdo ví jak dlouho jsem se takhle plavčil. Jedno se mi však honilo v hlavě s naprostou jistotou - dlouho už takhle nevydržím. A proto jsem se pokaždé když to šlo vyškrábal na kmeny stromů, které byly ve vodě a nabral aspoň trochu sil. Teď to bylo ale jiné, nikde nic, všude jen voda... ovšem až do určitého okamžiku. Je to pevnina? Projelo mi hlavou a já se z posledních sil vyhrabal z vody. V tu chvíli jsem upadl do zapomnění.

Probral jsem se až na souši, byla zima a já byl úplně mokrý. Proudy mě musely zahnat až na tuto souš. Zavrtěl jsem hlavou a postavil se na své tlapy. Můj kožich vážil snad dobrou tunu, byl mokrý a nebylo zrovna počasí na koupání, ale nestěžoval jsem si. Těžké podmínky, to bylo něco na mě. Oklepal jsem se pořádně, abych ze sebe smyl aspoň pár kilo. Po té jsem se rozhlédl po krajině. Byl jsem v nějaké zemi, netušil jsem v jaké, kde se nachází, nebo co je zač, zda-li tu jsou vůbec nějací vlci? Musím nabrat síly, trochu uschnout a najít si něco na zub. Ale byl jsem vyčerpaný, a proto jsem si vybral prvně najít nějaký úkryt a plně doschnout.
Pomalu jsem se rozhýbal a šel napříč krajinou. Hned v první chvíli jsem uviděl, že se nacházím někde u jezera, jak nenápadné. Obří pláň vody a hned vedle jezero? Koho by to napadlo? Sarkasticky jsem se pousmál a raději nad tím mávnul tlapou. Neměl jsem v úmyslu se u jezera zdržovat dlouho, měl jsem jasný plán. Najít někoho, kdo by mi mohl říct, kde jsem, kde se dobře najím a kde bych se tak ideálně mohl i pořádně prospat. Teď rozhodně ale nebyl čas na odpočinek, byl jsem lehce nervózní z této situace, že jsem netušil, kde vlastně jsem. Přidal jsem trochu do kroku, abych nešel jako úplný hlemýžď a zařadil se na jednu z vyšlapaných cestiček.

// Daénská smečka

V případě, že by mě nevzali na akci Podsvětí, bych se ráda přihlásila na akci Valentýn. Bohužel jsou termíny nešťastně hned po sobě a má účast je pravděpodobně hodně malá a tak až zjistím výsledky, bude už pozdě se přihlásit sem.. zkrátka bych se chtěla účastnit alespoň jedné akce. :-)
Upřednostnila bych spíše vlčici na hru. :-)

I jeden nováček by rád zkusil štěstí. :-)
Také se hlásím, ale chápu nedůvěru vůči nováčkovi/cizinci, co se týče aktivity. Každopádně se budu snažit být co nejaktivnější - jsem teď dlouhodobě doma, takže času habaděj. :-)