Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hádes pobaveně zavrtěl hlavou. ''Neříkej pořád to slovo- možná. Vím jistě že tě Alyanna přijme.'' Trval si opět na svém. Tak to prostě bylo a bude. Byl si tím jistý a že se zbytečně bála. A co se týkalo o Jaycovi? ''Ze země odkud pocházím já patří k bohům. Proto je tolik jiný než my.'' Dovysvětlil. ''Neznám místo ze kterého pocházíš ty, ale já z jeho světa pocházím... Cítím ještě zbytky svých starých schopností, jak kdyby byly pod zámkem.. Tenhle svět je taky magický jinak, než můj domovský.'' Vysvětlil svůj pohled na svět.
''Ale jedna nemůže sama přece zvládat smečku plnou vlků. Myslím že léčitelství je dost potřebná a kvalitní profese kde je každá tlapa dobrá. Dám klidně svou tlapu do ohně jestli lžu.'' Pořád si trval na svém. On ji už teď viděl jako léčitelku Zlaté smečky.
A co se týkalo Naxina.. ''Hm.. Takže sotva si vyvázla životem a ještě ses měla rvát.. To mi nepřijde moc vhodná protislužba.'' Zavrtěl znovu hlavou, tentokrát však dost zklamaně a stejnak.. si tedy s ním plánovat nejspíš promluvit, na co ten vlk sakra myslel?

''Kdo ví. Byla to nějaká dohoda mezi bohy.'' Tohle fakt neznal. Nebo nevnímal a vzpomene si na to zase jindy. ''Myslíš? Tak co bychom ještě mohli mít společného, kromě tohohle?'' Upřímně ho zajímal její pohled na tohle, vskutku.
Chvíli si Hádův rod spojovala a pak ho zmínila. Pouchechtl se a zavrtěl u toho hlavou. ''Jak je ten svět malý.'' Konstatoval po zmínění toho jména. ''Jestliže bych to mohl až takto nazval, mohl by být i nazýván naším otcem.'' Vydechl a pohlédl na hladinu vody a sledoval jak se jeho odraz houpal ve vlnách. ''I mou sestru učil léčitelství a je skvělá. To že jsi ho potkala.. Hrozný štěstí. Učil nás všechny všemu co známe.'' Vzpomínka na něj o však... trochu zabolela. Uvidí ho ještě někdy? Tyhle pocity však už celkem zkušeně zahnal do pozadí.
''A proč by tě nepřijali. Neboj se ano? Věřím že tě přijme, stejně tak jak budeš skvělá.'' Kývl rozhodně Hádes. Kde se jen v něm všechny tyto slova podpory brali? A ještě mu nezůstávalo po nich ani hořko na jazyku. ''Naxin? Mhm. Nemyslím si že jsem s ním mluvil. Spíš s jeho bratrem ohledně toho, že se na podzim přidám samozřejmě ke společnému lovu. Ale nejspíš patří k vlků, co z nich jen při mírném rozrušení už šlehají blesky... Doslova.'' A že ten podzim byl ještě před potopami? Zcela vedlejší. ''To teda.. pěkný nevděk ne? Zachránilas mu život a pak s tebou ještě bojoval.'' No jen jestli se mu nebude muset Hádes podívat na chloupek.

Byl stejně až tak překvapený, že ho stejně poslouchala skoro snad až se zatajeným dechem. Našli by se i tací, kteří by nevěřili tomu že začali své příběhy jako mrtví. Ale jaký osud pro ně jednou bůh smrti však doopravdy připravil? To se nikdy nedozvěděl, nebo.. alespoň o tomto učení nedával nikdy pozor? Kdo ví. To zas tak neřešil, doufal že nějakou tu zimu pobude ještě živým. ''Všiml, ale.. zatím se mi nehodilo se na to ptát..'' Přiznal prostě. Když se nad tím zamyslel... Ne, ve skutečnosti se vůbec nepozastavil nad tím, že by mohla být slepá. Už jen protože jedna z prvních vět byla to, že ho popsala jako noc. ''Ale aspoň máme něco společného. Kromě mé rodiny bylo těžký mít v dětství někoho ještě kolem.. Však všichni spali zatímco my se teprve nabily energií.'' Zasmál se nad pár moc hezkými vzpomínkami z minulosti kdy s Etoile občas trochu blbnuli.
No a pak.. očekavatelně ji šokovalo to, že ji lhal. Ale hnedka zavrtěl hlavou a mávl tlapou aby ji zastavil, ''Ne tak úplně. Hádes je zdrobnělina. Jinak se jmenuji Haedus. Haedus Marcia.'' Cítil jak kdyby mu spadl kámen ze srdce. Vždyť to bylo po tolika letech co vyřkl své jméno celé a nahlas! ''Ale jinak prostě Hádes... vyhovuje mi to tak.'' On byl pořád uvězněn v minulosti v tomto. Prostě si to chránil a proto to celá léta nevyřkl. A že byl třetím vlkem, kterého tady potkala? ''To mě tedy těší že jsem na třetím místě. To pak na mě jen tak aspoň nezapomeneš.'' Zasmál se, znovu, pobaveně. On.. to nějak nepočítal. Ne od doby co byl součástí smečky.

Heh. ''Jo tak.'' Řekl zamyšleně. On tomu už tak nějak ze zvyku přisuzoval něco velkého a ono.. Její Ledorozenost, je to co pro něj byl rod Marcia. Ale takovýhle důvěrné informace si úspěšně zatím s každým setkáním nechával pro sebe. Cítil že tedy mohlo být snad poprvé za celé věky komu by mohl říct pravdu.. Ale.. Ale ještě tomu dáme chvíli čas. Přesto ho však vyzvala k tomu, aby teď mluvil on. Uchechtl se, ''Nojo, naběhl jsem si na to.'' Nakonec se na druhé straně pláže, s výhledem právě na Zlatý les, posadil a jeho oči zamířili k slunci, které za pár hodin má zapadnout. Ach, jak slunce nesnášel. ''Já a mí sourozenci jsme se... Jak to říct. Narodili z těla naší mrtvé matky.'' Věnoval ji jeden drobný pohled, zajímal ji pohled jakožto léčitelky. Ale pak se zadíval zase směrem ke Zlatým korunám stromů. Povzdychl si. ''Ne. Spíš bych mohl říct že mrtví jsme byly i my, včetně matky.'' Opravil se pak zcela přesně. Nebude hodit kolem horké kaše. Tímhle se koneckonců ani sourozenci netajili.. Když už se jich na to někdo zeptal. ''Díky bohyni měsíce Elune a bohu slunci Solarisovi jsme dostali od boha smrti požehnání k tomu, abychom žili. Ale taky to nebylo zadarmo. Den a denní doba mě se sestrou velmi vyčerpává. Všeobecně slunce. A bratra a ještě s jedním, který tu, co tak vím, není na Ostrovech, zase naopak. Měsíc zase vyčerpává jeho.'' Navíc se zdál menším a chudším, a čím víc přicházel večer, tím se zdál s větší energií. ''Vlastně i mé jméno zní trochu jinak, ale.. nerad ho sděluji neznámým, ale ty vypadáš, že bys toho nezneužila.'' A s tím se znovu na ní podíval. Přesto ještě to neřekl.
A pro matku že byla zklamáním? ''Tak naštěstí tady není a můžeš stejně jako my, začít život s čistým novým štítem.'' Střihl ušima zamyšleně, ''S tou správnou společností a smečkou to jistě dokážeš.''

Takže.. byla ledorozená? A navíc ty příběhy nebyly z její domoviny jako on jednhoo z jejich bývalých pacientů. Lehce se zasmál při zmínce o černém vlku, jenž byl nepřístupným bručounem. Ironicky tento popis totiž většinu času seděl na něj, žejo. Proto ho to pobavilo. ''A ledorozená znamená co?'' Zeptal se tedy prve, zvědavost koneckonců občas převládla. ''Víš, moje zrození má taky svůj velký příběh, tak by mě zajímalo čím je tvé ledozrození zvláštní.'' A tím že on je naživu jen díky bohům... Holt si to automaticky spojil s něčím magickým, prazvláštním. ''Moc tvému léčitelství teda nerozumím, ale.. jsi skvělá jestli si vlka s polámanými žebry dát dohromady.'' A kdyby měl klobouček, tak by ho před ní i uznale smekl.. Ale vzhledem k tomu jak málo poklony skládá, muselo ji to bohužel stačil.
A lekci lovu odmítla.. Neumí zabít. ''Nepřijdeš mi kvůli tomu defektní.'' I on se podíval jinde. ''Tvoje matka v tobě nejspíš neviděla tvůj potenciál a laskavost, kterou jsem viděl hned. A je jen na tobě že to v sobě můžeš vidět ty sama.'' A Hádes ji možná k tomu pomůže. A možná taky ne. ''Myslím... hm.. věřím, že se správnými vlky kolem sebe teprve rozkveteš. Hned co se zbavíš přízraků minulosti.'' Dodal, ale to už s tím že na ní pohled vrátil. Jeho pohled naznačoval jediné... mluvil vážně.

<- Poušť

Ano, Hádes to vskutku nemohl vědět. A.. raději se k tomu už nevyjadřoval. Pro vlčici to taky nemohlo být zrovna dvakrat jednoduchý to pořád a pořád rozpyplávat dál. Ale o své mytologii se celkem rozmluvila ačkoliv sdělila že z fleku se moc mluvit nedá, ale přesto řekla dost. ''Zajímavá jména.'' Houkl zamyšleně a v hlavě si jméno hada pořád převaloval, ''Jer-man-gur.'' Pak to zkusil i nahlas a.. ''Ne, to neznělo tak jak si to řekla ty.'' Uchechtl se pobaveně nad tím, že to nejspíš řekl úplně zcela špatně. ''To byl snad u vás doma jazykolam pro vlčata, ne?'' Dodal. Však on s tím měl problém!
Bála se že by ji snad Zlatá nepřijala, protože umí jen léčit? ''Alfa je celkem milá vlčice. Shovívavá.. Nemyslím že by měl být problém že máš zájem o to držet se čeho umíš.'' Kde se v něm ty slova podpory jen braly, hm? ''Já jsem lovec. Doma jsem se teda učil vícero věcem, ale tady jsem si zvolil lovce.'' Řekl. A chvíli si ji prohlížel, když dorazili do Tiché. ''Co kdybych ti třeba zkusil ukázat pár triků a pak bys nemohla říct že neumíš nic jinýho.'' Návrh s lehce povytaženým obočím a pro něj dost netypickým úsměvem. Copak by si jen pověděla Etoile, kdyby ho teď s Northiou viděla?

Pocit trapnosti nebyl Northii zrovna cizí. Cítila se tak často? ''To jsem nevěděl. Pokusím se aby se to už neopakovalo.'' Jindy ho občas cizí naštěstí celkem těšilo, ale.. i jen těch pár slůvek o jejím životě mu vyvolal pocit spíš lítosti, než potěšení. A pak byla dost upovídána o mytologii a nakonec s tím, že ji ráda nemá. A že má radši jinou. Povytáhl obočí. Byla dost upovídána co? To se setkala se svým protipólem, ale... ''O Norské jsem toho moc neslyšel. Klidně pokračuj.'' Vyzval ji jakmile si všiml, že se nad svými slovy jen pěkně zarazila. No jen aby se znovu necítila trapně. Hádes byl celkem kvalitní posluchač, ne že ne.
A pak když pokračovala se zájmem o smečku, ptala se na funkce. Musel se zamyslet, nebyl si stoprocentně jistým, ale věděl že jedna vlčice, která se očividně vrátila z dlouhých cest o tuto funkci zájem měla. ''Vím o jedný co se léčitelství nejspíš věnuje. Ale nejsem tam zas tak dlouho, abych ti tuto informaci dokázal říct s jistotou.'' Kývl hlavou. ''Tak jestli chceš, tak mě následuj, prosím.'' Vyzval ji, až kupodivu opravdu mile a zamířil z pouště pryč.

-> Tichá Zátoka

Připadala si trapně. Och, to zas něco tenhle morous vyvedl! Zavrtěl, i tak stejně, pobaveně hlavou. ''Fakt se tak nemusíš cítit, mhm.'' Na poušti bylo fakt vedro. Co se tadyhle Etoile líbilo? Jo, byla světlejší, Hádes byl celý černý a navíc měl fakt hustý kožich. Ne, tady by fakt nemohl žít. Když mu začala vykládat o mytologii jeho jména, pozvedl pomyslně jedno obočí a pak všeznale, ale hlavně uznale kývl. Chytré vlčice se mu vskutku líbili. ''Ano, znám původ svého jména. Ale tvá poznámka je vítána.'' A tudíž. Nezlobil se na ní.
Pak zmínila, že není vlčicí pouště, což ostatně bylo dost znát. A když zmínila že ji nejvíc zajímá smečka ve Zlatém lese, Hádes napřímil uši. ''Je to moc pěkná smečka. Jsem jejím členem. Pokud bys ses tam chtěla přidat, můžeš jít se mnou. Alfa tě jistě ráda příjme.'' Kývl spokojeně. ''A já se budu cítit líp, když tam nebudu jediným nováčkem, ale s někým po boku.'' Zamručel spokojeně. Pak se zase tak trochu omlouvala? Zavrtěl hlavou, ''Ty mluvíš, já rád poslouchám. To se zvládne.'' Co to bylo? Na tmavém vlku bylo po celém dlouhém čase vidět zazubení se! Byl to zvláštní pocit, usmát se. ''Chceš tam jít hned?'' Zeptal se.

Nebyla to pouštní vlčice a přišlo ji veselé kolik zrnek písku se dokáže dostat do srsti. ''Lze to poznat.'' Pohlédl směrem k místu odkud se vlčice přikutálela. Ale víc ji neškádlil, viděl že to pro ní nebyla příjemná situace, že ji někdo u takové nehody někdo přistihl. ''To se občas stane i vlkům co v pouští žijí a kdo tvrdí, že ne. Tak lže.'' Tím si byl zcela jistým. Byla to prostě nehoda. Tahle vlčice byla rozhodně lepší společnicí, než byl ten prašivec v lese.
Když se představila, přikývl. ''Mě říkají Hádes.'' Řekl i on své jméno. Tedy, zdrobnělinu. Nikomu hned nevěřil, aby si zasloužil znát celé jméno, či snad jeho rod. Kromě Taylora to nezná ani zbytek smečky. Jeho skutečná identita a minulost bylo něco co si důvěrně chránil. ''A s tou tulačkou.. To vyznívá jakoby jste hledala vhodnou smečku pro život. Vím že se zrovna kousek odsud jedna nachází.'' Když tam žili jeho sestra a bratr.. Tak věděl, že je nedalo odsud. Ale sám netušil kde přesně. A nějak po tom netoužil.

<- Tajga (přes Kvetoucí)

Pěknou, letně rozkvetlou louku nechal úspěšně za sebou a půda pod nohami se postupně změnila v písek. Kráčel pomalu a poměrně dlouho, když v tu slyšel v dálce tlumený smích. A jelikož i když to byl od přírody poměrně bručoun, stejnak byl zvědavý a proto za tím zvukem se vydal. Hlasitost smíchu se pomalu stupňovala, až narazil na vlčici, která ze sebe vytřepávala písek. Když se Hádes rozhlédl, spatřil že tu nejspíš dělala pěkný sudy. Dospělá vlčice chovající se jako vlče? Tomu se chlapec bude muset podívat na zoubek! Skoro mu to, ale jen maličko, připomínalo jeho milou malou sestřičku Etoile. Ach, kdyby se dozvěděla jeho myšlenky, asi by ho teď samotného v písku zahrabala, ahaha..
Dorazil až k vlčici, ''V pořádku?'' Houkl jako první, aby vůbec na sebe nějak upozornil. ''Mimochodem, zdravím vás.'' Dodal, přece nebyl nevychovanec.

Takže platilo i to, že jakmile vlk štěká, zrovna dvakrát nekouše. A protože se situace dál nijak nevyvíjela tak se Hádes přestal ježit a prostě odešel. Tady se opravdu už nebylo totiž o čem bavit. Vlka nechal za sebou a při obchůzce lesa pozjišťoval že se tu nachází větší směsice pachů než když se tu procházel předchozí den a usnul. Neměl náladu na žádného dalšího pošahaného jedince a proto jeho kroky vedli z lesa pryč. Pokračoval přes louku a jeho kroky ironicky vedli opět směrem k poušti. Třeba se někde hluboko uvnitř chtěl přidat znovu ke svým sourozencům? Možná to bylo, ale jeho ego mělo přeci jen pořád silnější hlas. Našel přece domov ve Zlaté, ne? V poušti by mu stejně nebylo trvale dobře, kvůli jeho černočerné srsti, no ne? No každopádně.. znovu tam pro teď mířil.

-> Poušť (přes Kvetoucí louku)

Hádes si spokojeně odpočíval u stromu, když v tu někdo o něj zakopnul. Nespokojeně zamrčel až vytasil tesáky a podíval se na chlupatou zrzavou kouli, která se o něj rozplácla o zem a když se zvedl, taky nevypadal zrovna nadšeně. I Hádes se postavil a protáhl jakoby nic. Pak se na zrzka podíval a lehce zavrčel nazpět. ''Vzhledem k tomu jako blízko u stromu jsem ležel, tak si musel být nejspíš dost slepý.'' Zamručel nespokojeně, ale zároveň se pobaveně ušklíbl.. Přikrčil se, cizinec chtěl zaútočit. Jeho postoj to jasně naznačoval. Hádes ohrnul pysky, ''Já se s tebou nemíním rvát. Takže buď tý lásky a klidni hormon.'' Opětovně zamručel. Ne, opravdu se nehodlal rvát, ale zároveň byl připraven se samozřejmě popřípadě bránit. Nehodlal podcenit vůbec nic. Nepotřeboval se bratříčkovat, ale rozhodně se nechtěl prát.

<- Kvetoucí louka

Když dorazil do tohoto lesa, připomnělo mu to jakoby tu už někdy byl. No, ale nad tím asi teď nechtěl úplně přemýšlet a proto se vydal hlouběji do lesa a hledal co nejvíc tmavé místo kde by si mohl alespoň na chvíli odpočinout, jeho únava byla silná a dlouhé vystávají na přímém slunci byla pro něj jako migréna. Na chvíli se mu vrátili myšlenky k Etoile, jestli už taky stihla dojít někde se schovat. Jak ji vlastně mohlo napadnout zůstat v poušti!? Kde se před slunečním svitem Solarise nemůže schovat nikde? Aljahothovi to sice mohlo naopak víc než vyhovovat, ale jim přece ne.. Zavrtěl hlavou a našel si skulinu ve stromech, malou noru, kterou musel sám trochu prohrabat, aby se do ní vešel. Lehnul si. Půda vydávala ze sebe chládek, který Háda příjemně chladil. A jelikož nebyla úplná noc a přes koruny stromů svítilo slunce, nebyl přehlédnutelný. Ale taky proto nepolevil na obraně, kdykoliv jen něco šustnulo, tak hlavou kroutil a hledal původ. Odpočíval, ale přesto zůstával ve střehu.

<- Duny

Zavrtěl hlavou, když pořád myslel na smečku.. Ale zatím nic nevykoumal a tak proto to chtěl prozatím zase hodit do jeho pozadí. Copak si chtěl tento noční vlk během denního svitu lámat hlavu s těmito otázkami? Asi ne, již téměř letní slunce, které den ode dne začínalo hřát a svítit víc a víc, ho opravdu vyčerpávalo a že noci byly tolik krátké mu taky zrovna nepřidávalo. Jakoby měsíční svit šel své milé jen letmo pozdravit, ukázat že na ně Elune nezapomněla a zase zmizel.
Louka byla krásně zelená, ale nebylo se na ní kde schovat před sluncem a proto pak už jenom přidal trochu do kroku. Udělal si teda jedinou zastávku kolem řeky, které procházel kde se pořádně napil, jelikož mu poměrně vyschlo z krku. Rozhlédl se okolo sebe a když spatřil nedaleký les, rychle se tím směrem vydal. Mezi stíny, alespoň v lehkém přítmí mu bude přece dobře...

-> Tajga

Hádes ještě nějakou dobu strávil se svou sestrou, než se pomalu rozloučili a každý se opět vydal svou vlastní cestou. Ale přesto se hned Hádes nevracel směrem do smečky, ale rozhodl se to vzít oklikou, chtěl trochu víc poznat zdejší krásy. Přes poušť vedla cesta dlouhá a Hádes měl čas přemýšlet. Inu.. z části totiž po rozhovoru se sestrou přemýšlel jestli se se Zlatou smečkou trochu neunáhlil. Zatím teda to neviděl rozhodně ani na pouštní smečku ve které se nacházeli jeho sourozenci.. Kam by se tak mohl jinam ještě případně přidat? Ještě mohl zůstat tulákem, žejo, to byla vždycky možnost. Ne teda úplně dokonalá pro něj, ale i přesto možná. Když se dostal až k jakési louce, která už byla vesměs krásně rozkvetlá, zavrtěl hlavou..

-> Kvetoucí louka (Přes poušť)