Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Výplaty za Únor
Jméno vlka: Hanka z Alatey
Počet příspěvků: 4
Postavení: Beta
Povýšení: ///
Funkce: Lovec (stopař a naháněč)
Aktivita pro smečku: ///
Krátké shrnutí: Vracela se do smečky na Einarových zádech, a pak se kurýrovala v úkrytu, aby nabrala trochu sil. Doufala v poňuchání, ale nikdo za ní nepřišel - jenom ptáček, který se jí nechce pustit. V tuhle chvíli je na rozpravě s Keijim, svým dobrým kamarádem.
Smečková minihra: ///

Bylo zvláštní, jak jednoduché bylo s Keijim zabřednout do starých kolejí. Viděli jsme se pár dní zpět, ale jeden by řekl, že to byly celičké roky. Ale což by pár let zvládlo strhat naše pouta? Nu? Vybavovaly se jí vzpomínky na jeho první dny v Alatey, ba také pocit nejistoty, když smečce oznámil, že by se rád zabýval hraničařením. Ach, vždyť takové věci - takřka jako vepsány do mého osudu, mého žití! Míti za přátele vlky, kteří jako první čelí nebezpečí, co se odvážně vydávají napospas nepřátelům a cizím, co rádi strkají čumák tam, kam nemají. Hance se v očích mihla nostalgie, vícero však nic.
„To je teprve správný kamarád pro hraničáře!“ vyřkla namísto nechceš se vzdát své funkce, nechtěl bys tu být někde blíž - se mnou?, „a ještě s tou jizvou. Vypadáš přímo empesně. Alatey nemůže být na nikoho tak pyšná, jako je na tebe,“ pochválila ne jako beta, ale kamarádka. Nepochybovala o tom, že se Keiji se střetem s jiným uskupením sám musel vyčinit, a předtím v těch horách tančil velice obstojně! Jak je velký rozpínavý vesmír, takovou úctu k němu Hančí chovala.
Ptáček, který se usilovně držel na jejím rameni, zapískal - snad chtěl vlkovi odpovědět předtím, než se k tomu dostala ona sama. „Och,“ vyrazila ze sebe s jakýmsi neurčitým, snad nejistým úsměvem, „musím se přiznat, že vlastně nevím, jak se to stalo. Nechtěla se mě prý pustit, když mě ošetřovali. Možná ani nemohla - má poraněné křidélko,“ řekla tolika, co věděla. V ptácích se Hanka vyznala moc dobře. Navrch by Keijimu bez zadrhnutí byla schopná říci, co symbolizuje tam, odkud sama pochází - jenomže takové věci na půdě avarském neznamenaly nic a přestože si z toho něco třeba vzal, nebylo by to dostatečné, nevypadalo tak, jak to vypadalo v jejím srdéčku.
Domov byl daleko, a daleko byla také Hanka.
„Myslím,“ začala opatrně, „myslím, že by mi prospěla menší procházka. Kdybys měl-,“ copak mu vůbec chci říci, o čem se s ním baviti? Bylo to tak dávno, všechno je tak dávno! Kéž bychom potkali Althyru - oba si tak dobře rozuměli, ryzí přátelé, a já bych měla šanci se dozvědět více o jejím loveckém umu. „Kdybys chtěl, byla bych moc ráda za společnost.“ Zdálo e, jakoby se mezi nimi roztáhla jakási říčka - nebyla tak divá, aby se cítila v nebezpečí, ale dvakrát tak volila své kroky. Potopy na jejich vztah neměly převelice dobrý vliv. A pohřeb Cinder...
Vlci ve smečce vůbec se jí na dlouhou dobu zhnusili, ač ani jeden z nich (a to si uvědomovala s takovým zarputilým přesvědčením, a přec! Nepomáhalo to!) nebyl nijak proviněn. Jako by každý z nich byl zubní kaz v jejích ústech, které právě přežvykovaly dužnaté, slaďoučké ovoce. Jenomže takhle věci nemohly zůstat věčně, a Hanka potřebovala udělat nutný první krok: „Byla bych ráda za tvou společnost. Vsadím se, že už jsi stejně přemýšlel, že by ses zašel podívat na hranice,“ laškonicky se po něm usmála, ale volba zůstávala jeho.

VYHODNOCENÍ ZA LISTOPÁD, PROSINEC, LEDEN
Podběl: 4+1+2 = 7kmš
Mercer: 2+1+3 = 6kmš
Espen: 15+5 = 20kmš
Althyra: 5+2+8 = 15kmš + 1% do síly
Nora: 1+7+15 = 23 kmš + 1% do síly
Hanka: 4+12+4 = 20kmš
Máta: 14+2+1=17kmš + 2% do síly
Enigma: 15+1+1= 17kmš
Vittani: 12+14+6 = 32kmš + 2% do vytrvalosti
Taiclara: 12+12+3 = 27kmš + 1% do síly

Zapsáno

VÝPLATY ZA ÚNOR

Jméno vlka: Bára
Počet příspěvků: Posty za únor
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, dají se z toho získat peníze, no neberte!!
Funkce: Jaképak povolání máte? Čímpak byste chtěli být?
Aktivita pro smečku: Jak jste se tentokrát vyčinili, a co se nesmí zapomenout odměnit? Jen se nestyďte, určitě se něco najde!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Copak jste vyvedli tentokrát?
Smečková minihra: Pište si na příslušné místo


Psát si o ně můžete do 12.3. :]

Odpočívání (pokud se tomu tak dalo říkat! Její hlava ještě nikdy nepodstupovala tolik náhodných, a přesto ne úplně nahodilých myšlenkových řetězců, jako právě teď na lůžku) zanechalo Hance v ústech prazvláštní pachuť. Neměly co říci a jak pomoci, sec by přísahala, že se po nich právě teď prohánělo přímo stádo zdivočelých slov - snad to ale bylo následky jejích zranění, co se lepkavě hojila. Mlha, která doteď okupovala její mysl, ustala - žel nedostatečně na to, aby takovému úkazu byla schopna plně rozumět. Ale cožpak mohu na takové věci používat rozumu? Já, která jednala jako pudové zvíře, lovec veškerého života? Stud, co v ní rozdmýchával nepříjemnou horkost, neustával. Mladý kus, snad také mladší, než je samotná Cipher. Připravila bych matku o dítě?
Hlava jí cukla v odpovědi, ba i tvář odpověděla za ní, za její srdéčko - jen z hrdla nevyšel ani sten. Tak byla, Hano?
Pocítila, jak Rezekvítek hnula zdravým křidélkem, jen co se její ramena napnuly. Nepřemýšlet. Uvědomovala si, že musí odpočívat - jenomže zatímco by takových pokynů tělo milerádo poslouchalo, hlava se stavěla na odpor a tvořila tak neslučitelný, nevyvážený stav.
Život v ní neustával tak, jako neustával ve smečce. S nejistým krokem kupředu vykročila ze svého úkrytu a pořádně se rozhlédla, jestli někde neuvidí či neucítí Arryna - snad také na hranicích nepotkal ten klan koček? Kdyby se mu něco stalo, kdyby zase nedošel domů...! srdéčko se jí stáhlo strachem. Co by bez něj byla dělala? A Cipher, je snad ním? Ó, ptáčku, kéž bys tak mohl létati, kéž bychom my oba mohli...! Zkontrolovat, zda jsou kvítky jí na světě nejmilejší, za to by v tuhle chvíli dala cokoliv. Nebyli však jediní, o které měla Hančí starost - a tak bylo naprosto přirozené, že jakmile spatřila Keijiho, zamířila si to přímo k němu.
Na pysky se snažila napasovat úsměv, drobounký a unavený, ale snaha byla očividná: „Ahojky, Keiji.“ A pokud chudák spal, toho už si Hančí nevšimla! Nechtěla se bavit o boji, kterým si oba prošli - letmým pohledem zkontrolovala jeho zjev, a když se ujistila, že náhodou po smrtelném zranění neskotačí v úkrytu, pokynula hlavou: „Co to tu máš za hezkou věc? Myslela jsem si, že ledy už budou v tomhle času pomalu tát, třebaže jsme v horách!“

Dobré odpoledne a na (doufám né brzkou) shledanou, Chaoská chásko!

Hance na konto:
- 20% do obchůdku
- 4 tlapky - 3 do země (max), 1 do vzduchu (3 tlapky bude mít)
- Poňuchat
- 13% do obratnosti (počítám od postu z 7.12.2024 23:04, post s procenty, do postu 11.1.2025 18:26, kdy vyhnali kočku a dostali rozkaz sejít do nížiny)
- 10 kmš

Děkuji pěkně, pac a pusu!

<< Avar Alatey
1-2 herní dny zpátky

Jakpak by mohlo bezvládné tělo diskutovat? To bylo to, nediskutovalo. Hanka byla v prazvláštním stavu vědomí i nevědomí ošetřována jednou z jejich smečkových šikulek, protože i přes její okatou bezvládnost netrpěla vážnějšími zraněními. Ne viditelnými, ne fyzickými. Rány na rameni a tváři byly nejhlubší, budou se táhnout jako pavučinka a navždycky ji označí za dítě Kainovo - zbytek jistě bude rychle hojitelný. Jen zátylek, na ten pořádný pozor - nehýbat s krkem! Jako by zvládla vzhlédnout k nebesům a ne hledět do pekel horoucích, kam patří. Snad se jedné z léčitelek povedlo vymámit z vlčice také nějaké slůvko o tom, jak je na tom její mysl a zda by nechtěla něco na uklidnění, nebo třeba sladkého, aby odvedla pozornost od vrtkavých, bzučivých myšlenek - jenomže bylo těžko říct, jestli jim neodpovídala právě kvůli zvláštnímu stavu jejího převládajícího nevědomí, nebo je neslyšela - nechtěla slyšet - přes zvonění v jejích uších.
Netrvalo však dlouho, než se paní pacientka za pomoci druhých přesunula do svého, aby si tam odpočala. Odpočaly.

Přítomnost
Hanička už jakýsi den jako spořádaný člen smečky chtěla jít příkladem, a tak vůbec nevystrkovala byť jen špičku ocásku ze skrýše, kterou sdílela s Arrynem. Musí někde pobíhat po horách, láska moje, myslila si vždycky, když zaváhala a srdéčko jí bilo jako na poplach, je tu jeho pach, a není pranic starý. Možná mne nechce budit, přichází vždy, když odpočívám. A Cipher, dcerka, určitě se jeden o druhého dobře starají. Byli přece rodina.
S myšlenkou právě na rodinu očima pomalu zkontrolovala drobného ptáčka, jehož mrňavé tělíčko ji hřálo kdesi u břicha. Jeho křidélko bylo právě díky Konvalince také jaksi drženo, aby chudák sýkorka nemávala naprázdno a nevysilovala se - i přesto to muselo být náročné. Fyzicky i psychicky. Což nebylo v ptačí nátuře, že se k predátorům nepřibližovali? Jak bylo možné, že se nesnažila brázdit po nebesích a zdolávat hřebeny hor, když měla křídla - byť jedno nefungovalo? Musí se ti stýskat, myslila, zatímco ke své společnici starostlivě přitáhla čumáček, mně také. Ty k nebesům nemůžeš vzlétnout, a což já na ně mohu pohlédnout? I Hanka porušovala lovecké pudy - sýkory byly znamení vyšších sil. A v minulosti, když nemohla, přece také dřela a pracovala - co bylo tentokrát jinak, proč už dávno není na nohou a nepobíhá kolem svých členů, kolem učedníků, všech, kteří na ni spoléhají a čekají?
Její mysl byla tak, tak moc v mlze a jí se tak těžko přemýšlelo.

<< Nížina hojnosti
1-2 herní dny zpátky

Snad to byla právě líbezná vůně jejího domova, obmotaná kolem srdéčka jako popínavý břečťan, díky němuž se víčka vlčice nepatrně zatřepotala. Doma, byla napříč všem očekáváním její první myšlenka - nic nebolelo a nic nepálilo, protože se v jejím omámeném stavu pořádně do jejího vědomí neprodralo zhola nic. Snad jen hrstka jmen, co bušila na dveře jejího srdéčka, co se chtěla prodrat do jejích plic a zaplnit je do takové kapacity, že by jim nemohla utéci: Arryn a Cipher?, až pak další člen její rodiny, nikoliv smečky: „Einar?“ tak maličkým, tak zanedbatelným písknutím, možná zašvitořením ptáčete, že to bylo lehko přeslechnutelné.
Přestože byla Hanka malá vlčice, nikdy tak nezněla a vždycky na ní bylo i přes masu davu vidět - teď ale na světě nebylo mrňavějšího vlka, než jí. Patetické? Politováníhodné?
Brzičko zjistila, jak namáhavé je udržet vědomí živelné, ba vůbec živé, a tak se jí ještě před vstupem do úkrytu povedlo znovu upadnout v bezvědomí. Kdyby nad tím mohla přemýšlet, dumala by, o co všechno v tuhle chvíli mohla jako správná beta přicházet, a kolika informací zbytečně protékalo kol její pozornosti - jenomže pravda byla taková, že nemohla. Jediné, co pořádně utkvělo v její paměti, byly oči, oči toho nebohého dítěte - sotva dorostenec, vždyť ještě nemohl být ve světě, nemohl o něm nic vědět-! A měl skončit mrtev tak mlád, tak, jako kdysi skončila ona - a jenom kvůli ní.

>> Úkryt Alatey

Einar
Jenomže býti mrtvým, to je jakási svátost, neúprosná, ale milosrdná jistota všech živých bytostí - a ona už ji jednou porušila. Což si zasluhuje dostat stejný osud, jako její maminka? Zlomit kruh, který chrání její esenci a rituálně uloupit její srdéčko k získání magické moci - ne, tak by skončit neměla. Náleží jí pobíhat ve věčných lovištích s její nejlepší kamarádkou, s její anam cara? Cinder, kdekoliv si, kamkoliv půjdeš, tam si tě najdu, vždycky tě najdu. Ach, jak primitivní otázka!
Vždyť to bylo to, nezaslouží.
V hlavě omdlelé hrály zádumčivé, elegické tóniny, ale do světa živých se jen párkrát dostal její tichounký vzdech, či jí cuklo ve zkrvavené tváři. "Kdyby tě tak viděl Arryn", řekne si určitě poté, co si dostatečně popláče nad zjizvenou tváří, co se srovná s tím, že už nebude vypadat tak měkce, jako sladká pryskyřice, a konečně vyjde na světlo, "až tě tak uvidí, budeš za pokrytce všech pokrytců. Ale co na tom bude záležet, vždyť tě jeho milé slůvka vyléčí, vždyť jeho teplý kožíšek zahojí všechny bolavé svaly. A Cipher, ta tě potahá za ouško, kotník kousne, ale co na tom? Je to všechno láska - a všechna je jenom tvoje."
Svět bude vypadat tak jinak, až se zase vzbudí. První myšlenka, se kterou otevře oči, bude, že si musí promluvit s Einarem - musí se mu omluvit, celé své smečce se musí omluvit. Jako beta nestála ani za niklák, už dlouho to ví, ale tak zarputile skrývá! Což jí nejde o blaho smečky, což se cítí být bez špetky viny za to, co se v posledních měsících děje, a co očividně nezvládá? Krysa. Teď však jen při občasném drcnutí křídel hmkla, někdy snad zalapala po dechu, jakoby to měl být její poslední - ale konečně po dlouhé době nerušeně odpočívala.

>> Avar Alatey

Vyhodnocení výplat za Říjen:
Xander = 20kmš
Máta = 10kmš + 1% vytrvalost
Astrid = 2kmš
Podběl = 15kmš + 1% schopnost lovu
Enigma = 12kmš
Mercer = 12kmš + 1% schopnost lovu
Sierra = 6kmš
Hanka = 14kmš
Taiclara = 6kmš
Leto = 14kmš
Jaina = 8kmš= +1% schopnost lovu
Solveig = 5kmš
Espen = 5kmš

Listopád, Prosinec, Leden
Jméno vlka: Hanka z Alatey
Počet příspěvků:
- 5 listopád
- 12 prosinec
- 9 leden
Postavení: Beta
Povýšení: ///
Funkce: Lovec (stopař a naháněč)
Aktivita pro smečku: Zúčastnila se stopování po nepřátelích v horách a účastnila se boje s Chaosem
Krátké shrnutí: Na nařízení Einara se vydala po stopách nepřátel, kteří se motali kolem Alateyské smečky. Následně se střetla v boji s Taniou, kterou zranila a která zranila ji, a následkem vytížení omdlela.
Smečková minihra: Píšu si!

VÝPLATY ZA LISTOPÁD, PROSINEC A LEDEN

Jméno vlka: Zuzka
Počet příspěvků: Prosím rozdělit - 1 (listopad), 2 (prosinec), 3 (leden)
Postavení: Odehrané postavení
Povýšení: Odehrané povýšení, dají se z toho získat peníze, no neberte! :0
Funkce: Jaképak povolání máte? Nebo čímpak byste chtěli být?
Aktivita pro smečku: Jak jste se tentokrát vyčinili, a co se nesmí zapomenout odměnit? Jen se nestyďte, určitě se něco najde!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Copak jste vyvedli tentokrát?
Smečková minihra: Pište si o ní, ať mám s kým vyměňovat pokémony!


Psát si o ně můžete do 5.3. :]

Tania
Stalo se tak, jak Hanka od svého hrubého a nedomyšleného kroku usoudila - šedavá vlčice se bez ostychu vrhla po jejím zátylku a už-už ji vláčela ze strany na stranu.
Bolest, která z pevného stisku vytryskovala až k její hlavě a tlačila se jí jako migréna za oči, znenadání vyvolala před očima Hančí čiré temno. Na chvíli snad jakoby byly její zraky zakryty jakousi černavou, noční látkou, ve které se jen občas zablýskla nějaká hvězdička - ušima se prohnal prazvláštní, pištivý zvuk, téměř podobný proudu krve, která teď zběsile brázdila celičkým jejím tělem.
Hančino tělo znenadání v zubech Tanii povadlo, jakoby nad ním vlčice ztratila absolutní kontrolu - jen jedno ucho se cuklo, jakoby zaslechlo jakýsi povědomý hlas dávno zmizelý světu živých. Táhlo hlavu její agresorky níž, k zemi, kam samo klesalo. Z hrdla se nevyškrábala ani hláska, těžko by zvládla pokořit jeho uzavřenost, náhlé sucho.
Takhle se musela cítit Cinder, pomyslila Hanka, než se vysmekla pařátům vlastního vědomí.

Tania
Poznámka utroušená z úst zjizvené vlčice prošla jedním uchem tam, druhým ven. Poté, co se dostala na tlapky a měla příležitost na moment vydechnout, už-už za jejími zády zazářila kometa, která se nesla z nebes, aby ukončila tenhle bezcílný boj. Nebo takovému cíli Hančí odmítala rozumět?
Hanka se z překvapení vlastní alfy oklepala dříve, než Tania. Už dlouho se nepodívala jeho směrem (chyba, obrovská chyba - lepší, než kdejaký akční krvák!), a tak ji ostré, takřka bodavé oko světla nezasáhlo tak, jak mohlo zasáhnout její protivnici. Hořeli, probůh! Proč by k nim točila své zraky? A nakonec - když je jeden v Alatey tak dlouho, jako oba, už koutkem ducha asi předvídá, že Einar v určitém slova smyslu prokazuje okolí svou sílu, výsadek svého mocného postavení. A Hanka by nemohla být hrdější.
Příležitost, která se jí takříkajíc snesla do klína, využila rychlým postupem. Samozřejmě jí nemínila mířit po krku, neboť nebyla kterak krvežíznivou a vidina rudé, rozpálené tekutiny kterak neklidnila její vyschlé hrdlo. Pokud má Tania odejít po svých, budiž! - Hanka ale zajistí to (snad!), že každičký její krok bude zpomalený. Aspoň tak na cestě domů, jestli potká nějakého nešťastníka, nezabije dalšího. Nebylo mrtvých už dost, až moc? Zubami se vlčici zaryla do levé tlapky, a na druhou dupla. Dobře věděla, že tak má nechráněný zátylek - kdyby se jí ale povedlo vysmeknout dřív, než si to vlčice uvědomí-!

Tania
Z hrdla se jí vydralo bolestné zaskučení, jak se do ní vlčice s chutí pustila (a to bohužel víckrát, než jednou). Kdy už tenhle ohavný boj skončí? To by si tak přála, ale zapomínala na něco důležitějšího - totižto co se stane, až boj ustane. Vrátí se do Alatey a přivolá posily? Půjde na pomoc někomu jinému? Dostanu se odtud vůbec?
Rameno, na které Tania zaútočila, téměř okamžitě bylo v jednom ohni (naštěstí v tom metaforickém!) a hnědavé vlčici se na moment sklížily oči bolestí. Což takové násilí bylo možné používat na druhých? Z nejhoršího byla dávno venku, protože Tania přímo neohrožovala její život - pokud se jí do ran nedostane infekce. Trýzněná vlastní bolestí, Hanka vlčici chytla prvé za chlupy, později za kůži na krku, který jí byl zásahem do ramene nabízen a tiskla tak silně, jak unavená a omámená vlastními ránami mohla.
Protože jí však čelist bolela od předešlého útoku Tanii, mnohé bohužel nezmohla - a tak namísto toho zadními tlapami pořádně kopla vlčici do břicha, a svůj útok ještě párkrát (byť oslabeněji) zopakovala, aby ta pijavice konečně slezla a ony stály na o něco vyrovnanější půdě. Ale udrží se vůbec Hančí na nohou, když na to přijde? Kéž by tak byl tomuhle boji konec-!