Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Hraniční pohoří (území)

sourozenci, Cinder, Einar

Do úkrytu vpadl jako uragán. Či možná spíš jen takový uragánek, malý, pokrytý sněhem a napůl zmaten- Co že tady byl zase takový nával? Co se stalo, však jako by se to scházelo sotva chvíli zpět a tady byli! Žádná dobrodružství jen absolutně normální schůzka, všechno bylo absolutně v pořádku- "Mami?" kníknul. Vešel sotva tak aby si stihnul všimnout toho, že mámu někam odnášejí. Co se dělo? Potřeboval odpovědi a lišej na to, že teď asi nebyl ten nejlepší čas. Stál ve vchodu, přes hlavu mu nějak přelétala zpráva o povýšení sourozenců. Na gratulace teď neměl ani pomyšlení. Nebo na uražení, že své jméno nezaslechnul.
Pokoušel se prorvat k nejznámějším tvářím. Sourozencům, pohled padl i na Cinder. "Co se jí stalo?" snažil se to jen špitnout, i když nejradši by se s tím ozval na celou společnost. Ale... mezi ostatními si snažil udržet nějak klidnou tvář. Chtěl si říkat obránce, přece nemohl být vyplašený jak myš. No tak, Hvozdíku! Stejně lítal pohledem z jednoho vlka na druhého, hledal vysvětlení, ale jediné co zatím nacházel byli neznámí mezi známými, než se nakonec zasekl na Einarovi. Snad- snad mě nerozcupuje když jsem mu takhle vletěl do proslovu.

<< Most (Temný les)

Už. Už byl skoro doma. Zadýchaný, vymrzlý, ale přesně tam kde být chtěl. Vzduch byl cítit ostře, zimou a taky... lehkou povědomostí. Ne jen domova, bližší - rodiny. Byla to chvíle a vůbec možná si to jen představoval, aby to nebylo všechno tak trpké, ale teď, chtěl věřit že cítil náznak toho, že jeho bratr mířil k domovu. Že měl pravdu s tím kam odešli a že rozhodně nejsou v nebezpečí. Výdech úlevy byl jako obláček před jeho čenichem. Pokusil se ho sežrat, jen tak, přece mohl, byl jeho ne? Ale nešlo to, tak je s nově nabranou silou pokračoval dál, přes hory. Hory! Koho to napadne dělat smečku v horách, ví vůbec jak špatně se tam leze, blbe- Einar. Dobře, smečka v horách, rozhodně skvělý nápad. Tohle, ještě že tohle nevypustil z tlamy nahlas, ho- to by nedopadlo dobře.

>> úkryt Alatey (přes území)

<< Luka (Les u mostu)

Vážně si tím hulákáním nikterak nepomohl. Stále nikdo, i když už se pomalu blížil k domovu, vůbec... nebylo to zas tak šnečí tempo, mašíroval si to, jen ten sníh ho brzdil! A šnek není slimák! Což bylo stále poněkud nesmyslné, když to vypadalo skoro stejně a působilo stejně nechutně k jídlu, ale tak táta snad věděl líp jak on, když už by to Třezalce samotné nevěřil. Že tu tady neměl, to, to mu připadalo teď nejhorší. Zasněžené plaňky u kterých nevěděl, která je bezpečná, mráz se kterým bylo vše strnulejší a pokud by křičel, nepohltilo by to vše hned jeho hlas? Posledně mu visela na ocásku a musel tak udržet pořádně odvážnou tvář, ale teď... klepal se a zimou to nebylo. Tohle- ještě že tohle nikdo neviděl. A i kdyby, jen mu tlapka dopadla na pevnou zem, vyletěl k horám jako střela.

>> Hraniční pohoří (Temný les)

<< Němé údolí (Severní hory)

Ale oušek, které by se nechaly umluvit k smrti samé a trochu odebrat váhu na srdéčku, bylo na zasněžených lukách pomálu. "Kdokoliv? Někdo?" Zkusmo zahulákal, ale nějak nevěřil, že by se něco ozvalo zpět. Vůbec, jako by sníh sám pohltil vše co řekl. Aspoň to bylo lepší než ticho... na chvilku. Kdyby tu třeba byla Třezalka, určitě by něco našla a pak by se o tom mohli bavit a třeba by se jí to mohl pokusit ukrást, ale ne vážně a... Povalil se do sněhu se vším dramatem, které v sobě našel a ještě něčím navíc. Měl teď sníh všude? Možná, ale to bylo teď absolutní neproblém. Koukal na tmavé nebe, bez jediné hvězdy k nalezení, cítil zimu v kožíšku a připadal si... sám, ještě víc sám, ale trochu lépe. Takhle se mohl tvářit že si to vybral. A když se nakonec zvednul, aby pokračoval dál, a nechal ze sebou vyležený důlek- Třeba na něj někdo narazí a bude přemýšlet kdo tu byl.

>> Most (les u mostu)

<< Daén

Přes hory se přehnal jako malá nasupená hromádka. Ještě o mě bude mít máma strach, nebo z toho bude problém a co já teď s tím, no? Domů daleko, nikdo s kým se bavit, všude sníh-? Co ten tu dělal? Dobře ho znal, to nebylo to, ale tak, tohle nebyly hory ani ten... no, nebylo tu ledové moře a předtím tu určitě nebyl. Oč tu mělo jít, však to tu nepatřilo? Ha- určitě to ostatní viděli a šli skotačit nebo něco takového. Jakékoliv vysvětlení teď bylo dobré, ale nechtělo ještě nějaké být příjemnější? Jakože prostě jen minul, když mu někdo něco říkal, což stále štípalo, ale už to bylo na něj- No tak! Teď by se hodilo nějaké ucho, které by to se mnou chtělo sdílet!

>> Luka (Severní hory)

Zmžoural do šera, očka sotva rozlepená a už pátral po tom co se děje. Což bylo... nepříjemně povědomé, chabé světlo a co se rodiny týče, zase si připadal zapomenut. Což ho snad nikdo přes ty vysoké nohy a nosy neviděl!? Byla by takové práce do mě šťouchnout? Tedy, tátu ještě cítil, ale ten tady asi tak nějak patřil. Přes únavu svého předchozího dne si sotva vybavoval jak vlastně skončil rozvalený v křáčí, když si říkal že bude hlídat, ale nad proč si hlavu lámat nemusel, neměl se divit po tom všem... vzrušení.
Co musel řešit, bylo kde si to všichni vlastně odtáhli. Nic ho neprobudilo, tak snad, domů? Jo, domů. Určitě, hezky do bezpečí a ne v tváří tvář dalším mořským potvorám a cizím vlkům a posláním a- už si to štrádoval pryč z daénského území, jestli tu měl být nebo něco ať si mě ta Lissandra třeba stáhne z kůže! Proč by ho vůbec někdo hledal...? Když ho ani sebou nikam nevezmou.

>> Němé údolí (Furijské h.)

<< Furijské

Tohle bylo nové. Tedy ne tak nové po cestě s tátou, ale- inu, bylo to něco! Smečka kvůli které se nemusel táhnout krpál nahoru a dolů? Teď to bylo o to lepší, když měl pocit že nohy mu odpadnou a opustí jej již navždy za to, čím se je rozhodl protáhnout. Dřív než to ale stihly udělat, dotáhnul se za tátou a LIssandrou, která... inu myšlenek měl pár, ale daly se velmi jednoduše shrnout. Proč si tak vysoká? Proč vypadáš a zároveň nevypadáš na to že někoho stáhneš z kůže? A co že máš taky opeřence? Ale aby je na ně skutečně vyhodil, nestihl jí skočit do řeči, dřív než se odebrala pryč. Takže by musel na lov.
Chvíli se mu to převalovalo v hlavě, jestli se mu chce. Mohlo to být zajímavé, táta a všechno, ale připadal si silně zdemolovaný, od noci na severu nezamhouřil oka, měl pocit že přešel půl světa a Lissandra nikde neměla vystavené stažené kůže, takže: "Já tu zůstanu," oznámil tátovi a zároveň konvalince. Mohl být ochranka, ale ochranka chrápající v keřících- a pak. Inu uvidí, ale zrzavá dáma měla smůlu pokud by si myslela že ho tu něco udrží jen vejrat.

twas a good run star kids!
5% do obratnosti <3 vše zapsat na hvozdíka

thamk, so long and thanks for all the fish!

Zapsáno

<< Severní hory

Nikdy nebral magii jako nic moc více, než tenký provázek, který ho s něčím spojoval a když se opravdu soustředil, mohl o něj zavadit, ale, poslouchal a zjišťoval. Hlavně to že je toho tolik. Tolik co mohl a možná... měl umět? Čekal to od něj někdo, potřeboval to? Bylo to dost otázek, ale tyhle nechtěl vypouštět před celým chumlem. Neukazovat na vlastní pochyby.
Dělat, že ho teď jen a úplně zajímají krabi. Což nebyla ani taková lež, chtěl to najít, možná na to uraženě koukat, že to funguje tak jak chtěl aby fungovali plži. Ti alespoň necvakali! Však on jim ukáže že jsou na něj nějaká klepítka krátká, jeho čumák nedostanou! Stejně jako Lissandře nedá tátu na pospas! Že ho stáhne z kůže a ještě aby jim něco vysvětlovala! Měl nějaké zásady! Jaké přesně, tedy nevěděl, ale mohl se na ni tvářit důležitě až jí najde.
Mohl- mohl b to zkusit i stou magii, že? Bez dalšího pobízení naletěl jako ušaté torpédo na Wuovo krámek, tu okukoval tohle, pak zas támhleto a z tlamičky mu jel nekonečný pás "A co je tohle? Jak to to dělá? K čemu to je?"... než konečně byl pocitu že obchodníčka mohl dosti zdevastovat a dokonce ne bez toho aby si něco odnesl. Dobře že už byli skoro tam, po cestě ze severu a krpálu přes hory, už by bral se někde zasadit.

Nákup:
Stav před: 650kšm 10r
Směna -> 5 rubínů: 700 kšm 5r
Aura - 150kšm 2r
Světlo - 170kšm 3r
Mystery box - 50 kšm
2 . a 3. level pro všechny magie - 330 kšm
Pírko za naučenou kytku
Celkem: 700kšm 5 rubínů
Stav po: 0 kšm 0 rubínů


Mystery box - 15 - Písmenková polévka
Zapsáno

>> Daén

<< Les u mostu

Překvapeně zamrkal, špička sestřina ouška stále ožužlávána. Černobílou? Musel to protáhnout hlavou aby se dostal k tomu že to asi nějak souvisí s tím co táta říkal předtím. Ovšem tuto situaci pak musel objasnit! Hned jak měl tedy tlamku volnou. "Pomsta, spíš," zazubil se. Příště ale zůstáne u ohryzávání kotníků, z toho byly lepší reakce-
I to s plži byla poněkud porážka. Ale na jeho obranu byli podobní! Dobře, jinak barevní, ale třeba by na ně bez domečku padalo víc... nepořádku, nebo něčeho takového. Dobře však, ulitu měnit nemůže, i když jako krab tedy. Se na ty bude teď muset zajít podívat. A v duchu musel pochválit Šalvěj za tak výbornou otázku! Co najít, to zlikvidovat!
Bohové, ti asi v ulitách nebývali, ale na hoře? Ještě té nejvyšší? "Já bych bydlel někde v údolí, bych se nechtěl táhnout tak vysoko," stačilo si jen vzpomenout na vrcholky nad alatey aby lehce zapochyboval o úsudků oněch bohů. Krom Hestie tedy, ta měla povolenku. Jako že zakopnou a letí? Přesně proto by tam nebyl!
A pak, další kytička. Zas něco zdraví prospěšné. Takže sedět na hromadě plazivce a sioby? To znělo jako plán. Ale prvně daén.

>> Furijské hory

Takže, žádné měnění ulitek. Jestli to hlemýždi vůbec dělali, když podle Třezalky ne, ale jak to pak jako mělo být? Ty plazivé, naslizlé mršky vypadaly příliš podobně, aby to byla náhoda ne? Mimo, to, žádné delší nožky pro něj, ani se nemohl zeptat jak to tedy funguje, protože to evidentně dělalo některé nervózní a i když mu to šlo proti srsti, stále měl příliš ohledu na to aby do toho rýpal dál. Takže jiné otázky, ", Je Hlemýžď a slimák stejná věc? Jako že vylézají z ulitek?"
Krom plžů ho ale žralo i něco jiného. Jmenovitě Třezalka. Doslova. "Co?-" otočil se na ní zmateně když ho olizovala. Čím jsem si tole zasloužil? Ale víc než to nic. Na té podivnosti, která se viklala a kde byl poněkud znejistěn každým krokem, i když se tedy tvářil že rozhodně ne a vůůbec mu to nedělá problém, to zas málem proletěl mezi plaňkami. Šokem. Ono když jednoho sestra chramstne za ocas, to není očekáváné. Tvářil se tedy možná jako by ho to mělo zničit, ale přesto s ní dělal vláček přes most.
Pomsta nechť je však jeho! Prvně tedy kytička, tahle zas léčivá... co s tím má ale pak dělat? Kdyby vybral všechny v okolí nebylo by mu nikdy špatně a mohl by sedět na jejich hromadě? A- kdo byla ta rezatá obryně? Něco se rozbilo a proč na něj tak koukala! "Co zas já?" buď slušný? Ni, vyplázl na ní jazýček a postoupil na pomstu.
Místo borůvek budiž ožrána Třezalka! A přímo k činu se pokusil ožužlat její ucho, a- ani nevěděl čeho chtěl docílit, ale tady to má!

>> Severní hory

>> Alatey

Všecky ty otázky valící se na tátu mu dělaly jistou skřítkovskou radost. Byl jedno velké tlapkající ucho, kterému zacukal koutek. Nebýt inu, kosatek a podobných nepěkných věcí, asi by se křenil, ale co bylo muselo stačit. Ono to ani nebyly veselé věci, to mu mohlo ublížit, to taky a co s tím měl dělat! Malej! I nožky měl kraťoučké, tomu neuteče. Dokřenil se ke křenu. Možná mu to bylo osvětlováno, ale tohle zařízení se mu nelíbilo.
Ani ty duše... co tedy byl? Nějaký duch, nebo myšlenka, nebo malej slimáček bydlící v vykotlaném pařezu? Proč nebyl jedna věc? "Jako hlemýžď v ulitě?" Vmísil se do Třezalčiny otázky, "znamená to že bych mohl přelézt do jiné?" Tak to přeci bylo, ne? Hlemýžď byl ten s domečkem a slimák byl hlemýžď co odešel z domu?
K tomu ještě jedovaté kytky, umírání... skutečně byla nesmrtelnost tak špatná? Nechtěl pro nikoho truchlit. Nebo aby někdo oplakával jeho. Neznamená to že i mám a táta je jednou opustí? Slzy ho štípaly v koutcích a měl chuť si jen pořádně zadupat aby příroda pochopila, že mu není po chuti... byly to hořkostí nasáklé otázky na jeho mysli. Nejen magie, tak bohové. Hestia měla světýlka a další uměli jiné věci takže... v hlavě mu šrotovalo, než z něj konečně vypadlo více. "A ti bohové, ti to nějak nemůžou nějak, alespoň upravit, aby nebylo tak smutno?" Pokud to má být hořkosladké, pak ať je opustí ve stáří. Měl pocit že slyšel i někoho špitnout, nebo to mohlo být ve vlastní hlavě. Ale skutečně nebyl starý.

>> Les u mostu

kousek na začátku k ještě k Shine, jinak Zinek (hl. poslední odstavec)

Téměř spiklenecky mrknul k mámě. Chápala to! Ať už je to, kdo je to, ta z kůže stahující bestie nazvaná Lissandrou, tátu nedá! Chtěl být obranář, tak to nesměl podělat, ale- to měl možná udělat i pro Heřmánka, třeba že ho ani nenapadalo jak. Takže tentokrát ne, držel si ještě naděje, i když mu to začlo trošku kysnout když tu došli ostatní. A slyšeli. A nevěděl co jim říct, než hlasitě polknout.
Sotva by ze sebe dostal taková slova jako táta. Zněla chytře a tentokrát, ne jako s cizí vlčicí na krách, poslouchal. Fascinovaný zatím co vše přeházené se v jeho hlavě srovnávalo. Nelíbilo se mu to. Dávalo to jistý smysl. Chtěl se držet toho pocitu, že Heřmánek prostě přiběhne zpět do úkrytu a bude to jako dřív, ale unikal mu mezi tlapkami, nakonec už jen tenká nitka. A nebude stejný, nebo bude něco jiného? Ano, co to byla ta duše? Fakt že smí být smutný byl uklidňující, ale něco jiné nechápal. Proč by to nechtěl vzít zpět? Vymazat ten příšerný, příšerný křik z paměti a mít bráchu tady?
"Proč to tak je?" vypadla z něj vlastní otázka, než mu došlo, že by jí měl upřesnit, "Příroda, proč tak musí fungovat?" Jestli byl ten nejlepší moment, pak doufal v odpověď. Jestli je magie, která umí měnit svět okolo a nechat vlka vzplát, proč by nezvládla více?

>> Temný les

<< Rozbitý sever

Byl rád že je doma, na bezpečném území, to ano, ale všechno bylo takové... trpké. První řádné setkání se smrtí a nevěděl co si z toho odnést, když si ani nebyl jistý že se to stalo. Slyšel to, viděl to, ale nesedělo to. Jaktože vše pokračuje? To, to bylo, i když na to sotva dokázal položit packu, mělo by se něco změnit, nebesa se bouřit a kvítí povadnout, něco.
A Zinek - táta, nezmizel. Když za ním letěla Třezalka, pádil taky a nezůstával pozadu. Našel nějakou motivaci, alespoň zamávat ocasem a pokusit se mu opřít o nohu. Pravda, tulil se teď ke všemu, ale pak to tak nemohlo zmizet. Mohl si oddechnout.
"Opravdu je ta kytička tak důležitá?" zamumlal poprvé po celé cestě. Slova cizí vlčice vnímal napůl, ale i z toho co pobral, jak by kvítí, ta váčkovka, mohla pomoct? "Jen jako- jak to udělá?" Bylo toho dost na, upřímně malinkou věc.
Hlavička, mu ale padla na stanu, nejistý, ale zvědavý, "do Daénu, domů?" domov byl snad tady ne, snad s nimi nechtěl zůstat? "já chci jít." podupnul si packou, neochotný teď tátu pouštět z očí. "A žádná Lissandra tě z kůže stahovat nesmí," ne, Zinka ztrácet nebude, i když máma tedy odcházela. Ale ta to ohlásila a neměli chodit za ní a- trochu to chápal. Tymián, byl pryč než stačil pípnout ať nikam neběhá. A pak sebou, proti své vůli, škubnul, když slyšel další zmínku Heřmánka, chtěl svěsit hlavu a pochopit to a zároveň tátu opravit, že se určitě vrátí, a nevěděl která z těch možností je ta správná.

Opíral se o mámu se sestřičkou a doufal, že se pod ním packy nezhroutí jen udělá krok. Půjdou domů. Přehrával si to stále dokola, rád že budou odsud pryč, ale zároveň nechtěl odejít. Vlčice z jiného světa unikala jeho zájmu, díval se za ní, konečně našel sílu pohlédnout na moře a teď jen vyhlížel, jako by se Heřmánek každou chvílí měl vyhrabat na břeh a přitulit se k nim.
Ale každé slůvko bylo teď jako hřebíček do rakve. Pokoušel se narovnat záda, spolknout trochu slz a být dobrý bráška. Ten co se prvně přihlásil na shromáždění, ten, který věděl co chce. Ale byl jen zmatený. Následoval za mámou a sourozenci, protože se bál že ho ponechali, proto byl tady, proto tu byl i Heřmánek? Sestřička říkala že to je její vina, máma ne a on sám. Nevěděl, nevěděl komu věřit.
A pokud měl věřit sám sobě, pak pevněji se dokázal rozhodnout jen okolo kněžky. Kněžka, je to od ježka? Pichlavá pro něj byla. Proč na mámu teď tahala nějaký úkol? Nevypadala pro něj v pořádku, nechápal jak by mohla být. Ale jako by spolknul jazyk, nedokázal k ní nic říct.
Sílu na cestu domů ale nakonec našel. Třeba že rozbolavělý, rozlámaný a stále s gulášem v hlavě.

>> Alatey